SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o.

Bakalářský studijní program: Ekonomika a management

Studijní obor: Ekonomika veřejné správy a sociálních služeb

VLIV ODBORŮ NA PRACOVNÍ TRH V ČESKÉ REPUBLICE

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Autor: Stanislava MALOUŠKOVÁ

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Mirka WILDMANNOVÁ, Ph.D.

Znojmo, duben 2010

Prohlášení:

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma VLIV ODBORŮ NA PRACOVNÍ TRH

V ČESKÉ REPUBLICE jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu

a další prameny jsem řádně označila a uvedla v seznamu použitých zdrojů.

V Hrušovanech nad Jevišovkou, duben 2010 ……………………………... Stanislava MALOUŠKOVÁ

Poděkování:

Tímto bych chtěla poděkovat paní Ing. Mirce Wildmannové Ph.D. vedoucí mé bakalářské

práce za odborné vedení, cenné rady a připomínky při jejím zpracování. Poděkování

rovněž patří panu předsedovi Českomoravské konfederace odborových svazů Milanu

Štěchovi za poskytnuté podklady nezbytné pro vypracování bakalářské práce.

Abstrakt

Tato práce je zaměřena na činnost odborů v České republice. První část je věnována

historickému vývoji odborů od dob jejich vzniku, který je datován rokem 1862 do roku 1989,

kdy odbory navázaly na své původní poslání, obhajobu zaměstnaneckých a lidských práv

v sociální a mzdové politice. Ve druhé kapitole se zaměřuji na odbory v současné době, jejich

legislativní postavení, odborovou organizovanost a sociální dialog v České republice. Třetí

část stručně hodnotí vliv odborů na pracovní trh, mzdový vývoj a nezaměstnanost. V poslední

části práce se věnuji aktuálním činnostem odborů a zhodnocení jejich činnosti.

Klíčová slova: odbory, pracovní trh, sociální dialog, kolektivní vyjednávání

AbstraktDiese Arbeit richtet sich auf die Tätigkeit der Gewerkschaften in der Tschechischen

Republik. Erster Teil wird der historischen Entwicklung der Gewerkschaften seit ihrer

Entstehung, die ins Jahr 1862 datiert ist, bis zum Jahre 1989 gewidmet, als die

Gewerkschaften auf ihre ursprüngliche Berufung– auf die Verteidigung Arbeitsnehmer- und

Menschenrechte in sozialer und Lohnpolitik anknüpften. Im zweiten Kapitel konzentriere ich

mich auf die zeitgenössische Gewerkschaften, ihre legislative Stellung, gewerkschaftliche

Organisiertheit und sozialen Dialog in der Tschechischen Republik. Dritter Teil bewertet kurz

den Einfluss der Gewerkschaften auf den Arbeitsmarkt, die Lohnentwicklung und die

Arbeitslosigkeit. Im letzten Teil widme ich mich aktuellen Tätigkeiten der Gewerkschaften

und der Auswertung ihrer Tätigkeit.

Schlüsselwörter: Gewerkschaften, Arbeitsmarkt, sozialer Dialog, Kollektivverhandlungen

OBSAHÚvod ......................................................................................................................................7Cíl práce a metodika ...............................................................................................................91 Historie odborů.............................................................................................................10

1.1 Odbory v letech 1862 - 1938 .................................................................................101.2 Odbory ve válečných letech 1939 – 1945 ..............................................................141.3 Odbory v letech 1945 až 1989 ...............................................................................151.4 Odbory po roce 1989.............................................................................................18

2 Úloha odborů v současnosti ..........................................................................................212.1 Postavení odborů v České republice ......................................................................212.2 Funkce odborů ......................................................................................................222.3 Právní úprava ........................................................................................................222.4 Působnost odborů..................................................................................................242.5 Odborová organizovanost......................................................................................242.6 Českomoravská konfederace odborových svazů ....................................................27

2.6.1 Vnitřní struktura ČMKOS .............................................................................292.6.2 Způsob financování .......................................................................................312.6.3 Členství ČMKOS v zahraničních organizacích ..............................................31

2.7 Sociální dialog na pracovním trhu .........................................................................322.7.1 Sociální dialog na národní úrovni ..................................................................332.7.2 Sociální dialog na odvětvové úrovni ..............................................................342.7.3 Sociální dialog na regionální úrovni ..............................................................342.7.4 Sociální dialog na podnikové úrovni..............................................................342.7.5 Kolektivní vyjednávání..................................................................................352.7.6 Kolektivní smlouvy vyššího stupně ...............................................................352.7.7 Kolektivní smlouvy na podnikové úrovni ......................................................36

3 Vliv odborů na pracovní trh, mzdový vývoj a nezaměstnanost ......................................383.1 Ekonomie odborů..................................................................................................383.2 Působení odborů na trhu práce ..............................................................................39

3.2.1 Posilování sociálního dialogu s důrazem na modernizaci institucí, rozvoj lidských zdrojů a rozvoj kvality služeb sociálních partnerů............................41

3.2.2 Přeshraniční projekt ZUWINS.......................................................................413.2.3 Projekt 15+/50+ AT/CZ.................................................................................42

3.3 Vliv odborů na mzdový vývoj ...............................................................................423.3.1 Minimální mzda ............................................................................................433.3.2 Zaručená mzda ..............................................................................................473.3.3 Vliv odborů na mzdy .....................................................................................473.3.4 Odbory a nezaměstnanost ..............................................................................50

4 Činnost odborů .............................................................................................................524.1 Vyjednávání odborů za platy zaměstnanců veřejných služeb .................................524.2 Vyjednávání odborů za benefity zaměstnanců .......................................................544.3 Kolektivní vyjednávání o zvýšení mezd ................................................................564.4 Vyjednávání odborů na národní úrovni..................................................................574.5 Zhodnocení činnosti odborů ..................................................................................57

Závěr ....................................................................................................................................59Seznam použitých zdrojů ..................................................................................................61Seznam tabulek a grafů.....................................................................................................64Seznam použitých zkratek ................................................................................................65Přílohy

7

ÚVODOdborové hnutí v České republice bylo a do budoucna bude spoluvytvářeno sociálním,

politickým a ekonomickým vývojem společnosti. Odbory jsou kolektivní organizací

pracujících, reprezentující jejich zájmy na pracovním trhu. Můžeme je také považovat za

sociální instituci. Velmi důležitou roli hrají odbory při utváření výše mezd a to

prostřednictvím svého hlavního nástroje, kterým je kolektivní vyjednávání.

Historie odborů v České republice sahá již do roku 1862, v průběhu svého působení na

pracovním trhu prošly nemalým vývojem. Zpočátku působily jako zajišťovací institut

v sociální oblasti, pro případ ztráty zaměstnání, pracovního úrazu, nemoci nebo podpory ve

stáří. Postupně se sílící členskou základnou se začaly projevovat i v národně osvobozeneckém

boji. Svým hnutím odbory přispěly ke vzniku Československé republiky v r. 1918, dále potom

v letech 1937 - 1939 kladly odpor narůstajícím fašistickým tlakům. V této době si stále

snažily uchovat své původní poslání, kterým bylo obhajovat zájmy pracujících a zabývat se

sociální a mzdovou oblastí. Po druhé světové válce byly ovládnuty Komunistickou stranou

Československa, která si z nich vytvořila nejdůležitějšího spojence, prostřednictvím kterého

působila na masy pracujících. Až do roku 1989, kdy vyvrcholily celospolečenské protesty

proti vládě KSČ. Odbory převzaly iniciativu prostřednictvím stávkových výborů, které

připravovaly přechod ke svobodným demokratickým odborům. Tímto byla opět zahájena

cesta odborů k obnovení své činnosti, vyznačující se solidaritou a podporou demokracie.

V České republice mají ze zákona odbory možnost zastupovat všechny zaměstnance,

bez omezujících kritérií pro vznik a existenci odborových organizací. Odbory mají právo na

informace, projednávání a spolurozhodování, jsou jediným legitimním zástupcem

zaměstnanců, včetně zaměstnanců odborově neorganizovaných. Jejich funkcí je

zprostředkovávání zájmů a potřeb zaměstnanců, ale také plní funkci komunikační mezi

zaměstnavatelem a zaměstnanci. Základním článkem odborové struktury v České republice

jsou základní odborové organizace, dalším potom odborové svazy, v regionech působí

regionální rady odborových svazů. Odborové svazy se sdružují do konfederace. Největší

konfederací v České republice je Českomoravská konfederace odborových svazů. V České

republice působí odbory na pracovní trh prostřednictvím sociálního dialogu, na národní

úrovni (tripartita), na odvětvové úrovni, na regionální úrovni a na podnikové úrovni

(kolektivní vyjednávání). Na podnikové úrovni vyjednávají odbory především o mzdách.

Svým působením na trhu práce v oblasti mezd a nezaměstnanosti mohou odbory snížit

nabídku práce, prostřednictvím kolektivního vyjednávání mohou přispět ke zvýšení

8

mzdových sazeb. V případě propagování odvětví mohou přispět k poptávce po práci.

V případě monopolního postavení zaměstnavatele, který udržuje mzdy na nízké úrovni,

mohou prostřednictvím vyjednávání tyto mzdy zvýšit a tím zvýšit i zaměstnanost.

Při své konkrétní činnosti na pracovním trhu odbory využívají svého postavení, kdy

prostřednictvím svého nejúčinnějšího nástroje, kterým je kolektivní vyjednávání ovlivňují

výši mezd.

9

CÍL PRÁCE A METODIKABakalářská práce bude rozdělena do čtyř kapitol. V první kapitole se budu věnovat

popisu historického vývoje odborového hnutí v České republice. Ve druhé kapitole se

zaměřím na postavení odborů, jejich funkci, právní úpravu a působnost odborů v České

republice s důrazem na sociální dialog na pracovním trhu. Třetí kapitola bude věnována vlivu

odborů na pracovní trh, mzdový vývoj a nezaměstnanost. Ve čtvrté kapitole popíši konkrétní

činnosti, kterým se odbory v současné době věnují a zhodnocení jejich činnosti.

Podkladem pro provedení práce budou zejména údaje z Českého statistického úřadu,

odborná literatura, časopisy odborových organizací a informace z internetových zdrojů.

Cílem práce je analýza činnosti odborů v České republice včetně historického vývoje,

jejich vliv na pracovní trh a mzdový vývoj. Analýza aktuální činnosti odborů v současné

hospodářské situaci.

Metody, které v bakalářské práci použiji, budou analýza odborných materiálů,

deskripce v první části práce a syntéza poznatků spolu s řízenými rozhovory ve druhé, třetí

a čtvrté části práce.

10

1 HISTORIE ODBORŮTato kapitola se zabývá deskripcí historického vývoje odborů v České republice.

Odbory jsou trvalou a neopomenutelnou součástí dějin českého národa již více než 100 let. Za

výchozí datum vzniku odborového hnutí u nás je možné považovat 7. duben 1870, kdy

rakouský parlament schválil zákon o koaliční svobodě. Tento zákon umožnil dělnickým

spolkům, které byly zaměřeny převážně na podpůrnou činnost, aby se přeměnily do

odborových organizací, které budou legálně hájit zájmy svých členů a ostatních zaměstnanců.

Prvním obdobím, o kterém se zmiňuji jsou roky 1862 až 1938, ve kterých je shrnuto

období od vzniku prvních dělnických spolků, přes krizi odborů za 1. světové války, po vývoj

odborů ve svobodné československé republice do doby fašistické okupace.

Druhým obdobím jsou roky 1939 až 1945, které popisují působení odborů ve

válečných letech.

Třetím obdobím jsou roky 1945 až 1989, pro které bylo charakteristické vliv

sovětského politického a odborového modelu na československé odbory, do roku 1989, kdy

odbory byly jedním z aktérů sametové revoluce, a po té prošly zásadní přeměnou v moderní

odborovou centrálu sdružující nezávislé odborové svazy.

Čtvrté období je po roce 1989, ve kterém byl rozdělen majetek Revolučního

odborového hnutí (ROH) a vznikly odborové organizace a centrály.

1.1 Odbory v letech 1862 - 1938Počátky odborového hnutí v Čechách a na Moravě sahají již do roku 1862, kdy ve

všech hospodářských odvětvích vznikaly nové dělnické spolky, které dokázaly zabezpečit

svým členům, např. minimální základní pojištění pro případ úrazu, nemoci nebo

nezaměstnanosti, případně drobné podpory ve stáří. Rychlý nárůst dělnických spolků

znamenal efektivnější a kvalifikovanější obhajobu zájmů pracujících a vedl také ke vzniku

nových organizačních struktur na straně zaměstnanců. Spolky získávaly potom charakter

odborových organizací. Jednou z prvních byla v tomto směru pražská „TYPOGRAFIE“

(1862). Prosincová ústava z roku 1867, která rozdělila monarchii na Rakousko a Uhersko,

přinesla dělnictvu a všem pracujícím všeobecná práva – shromažďovací a sdružovací.

11

Výchozí datum zrodu odborového hnutí je 7. duben 1870, kdy rakouský parlament

schválil koaliční zákon1 (č. 43 říšského zákoníku organizací), který zlegalizoval odborové

organizace. Dosavadní pololegální dělnické spolky a svazy, zaměřené převážně na podpůrnou

činnost, se transformovaly do odborových organizací, hájících všestranně a na legální bázi

zájmy svých členů a ostatních zaměstnanců. V roce 1873 existovalo v Čechách a na Moravě

64 odborových sdružení s celkovým počtem více než 17 tisíc členů. Odborové svazy se

zabývaly sociální a mzdovou politikou, ale také kulturní a vzdělanostní činností.

Roku 1896 působilo v Čechách 91 závodních organizací, 122 místních skupin, 322

spolků, celkem 31 658 organizovaných členů. Na Moravě a ve Slezsku 39 organizací, 56

místních skupin, 72 spolků, celkem 8 674 členů.

31. ledna 1897 bylo z iniciativy odborového hnutí svazu kovoprůmyslu ustanoveno

Odborové hnutí československé (OSČ), které sdružovalo 18 svazů, prvním tajemníkem byl

zvolen F. Schiller (1897 -1900), kterého vystřídal Josef Rousat (1900 – 1904). Do nové

centrály se začaly sdružovat odborové spolky převážně z Čech, zatímco odborové organizace

z Moravy a Slezska zůstaly věrné Vídni. Stále ale probíhala jednání o možnostech sdružení

všech odborů v rámci Rakouska-Uherska. Jednání, ale nevedla k úspěchu, neboť pražská

ústředna požadovala více autonomie, vídeňská centrála zase prosazovala užší centralizaci

uvnitř monarchie. Spor přetrval až do vypuknutí první světové války, resp. až do rozpadu

habsburské monarchie.

V době 1. světové války (1914 – 1918) prodělaly odbory krizi, aktivity odborových

ústředen extrémně poklesly, z důvodu odchodu tisíců řadových členů a funkcionářů odborů

na fronty, kam je násilně zařadily jejich vlády – toto byl jev společný pro celé evropské

odborové hnutí. Začaly se prohlubovat sociální rozpory a odbourávala se vydobytá

zaměstnanecká práva. Proti těmto jevům byly odbory bezmocné a bezradné, jejich poslání

zaniklo a autorita klesla. Teprve v závěru 1. světové války se situace v dělnickém

i odborovém hnutí začala měnit k lepšímu a před odborovým hnutím stála úloha koordinované

poválečné obnovy a další výstavby odborových struktur. Krátce po vytvoření samostatného

československého státu se odbory konsolidovaly a připravovaly k plnění svých

demokratických úkolů2.

Jestliže rakouský stát přistupoval k odborovým organizacím zdrženlivě, nová

Československá republika, k jejímuž vzniku odbory vydatně přispěly, jim umožnila, aby 1 Rakouská říšská rada, jako zákonodárný parlament, se již koncem roku 1869 zabývala návrhem tzv. koaličního zákona. Jeho přijetí požadovala 13. prosince 1869 demonstrace před budovou parlamentu ve Vídni, které se zúčastnilo více než 30 tisíc pracujících.2 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s.7 - 17

12

zasahovaly do všech oblastí sociální péče a ochrany dělnictva. Zesílení veřejnoprávní role

odborů a jejich postavení přinesl v polovině 20. let zejména tzv. gentský systém, přenášející

na odborové organizace zodpovědnost za vyplácení podpor v nezaměstnanosti3.

Demokratizace, která v celém Československu probíhala, přinášela jak v politické tak

i v hospodářské oblasti řadu svobod a práv. Legalizace odborů a jejich činnosti, jejich uznání

za partnery pro vyjednávání se zaměstnavateli a státními orgány. Byly uzákoněny požadavky

Odborového hnutí Československého a Československé obce dělnické4 , např. 8 hodinová

pracovní doba, zákaz práce dětí a noční práce žen, státní příspěvek v nezaměstnanosti,

zákonná ochrana nájemníků atd., to vše přispělo k upevnění autority odborů jako nedílnou

součást státu.

Brzy však byly dosažené vymoženosti ohroženy vnitřními spory, kdy marxisticky

orientované křídlo ve vedení odborů vytýkalo vedoucím osobnostem, že přistupovaly

k jednání o znárodnění klíčového průmyslu, bank a pojišťovnictví v ČSR ve shodě s vládní

politikou a proti zájmům dělnictva. V prosinci 1920 byla vyhlášena generální stávka, došlo

k násilnému obsazení některých průmyslových závodů, elektráren, uhelných dolů

a zemědělských statků. Vedení odborové ústředny OSČ se od těchto akcí distancovalo a ujalo

se úlohy zprostředkovatele mezi znesvářenými stranami, aby zabránilo úplnému rozbití

dělnického a odborového hnutí v ČSR, bohužel se to vedení OSČ nepodařilo a rozpadu nešlo

zabránit5. Rozkol v dělnickém hnutí, jako důsledek povstání r. 1920, se velmi nepříznivě

projevil i v nadcházející hospodářské krizi, která zasáhla ČSR od roku 1921. Tento vývoj

vyvrcholil ve dnech 14. - 16. května 1921, kdy došlo v Praze k ustanovení Komunistické

strany Československa (KSČ), která se jednoznačně přihlásila ke Komunistické

internacionále. Generálnímu tajemníku Rudolfu Tayerlemu se dařilo upevňovat sociálně-

demokratickou frakci ve vedení OSČ pouze do října 1922, kdy se konal mimořádný sjezd

OSČ, kde se podařilo komunistickému křídlu prosadit vznik tzv. Mezinárodního

všeodborového svazu, zvaného také „Rudé odbory“. Vedle OSČ vznikla nová odborová

ústředna, která už koncem roku 1922 vykázala celkem 89 941 členů6.

V období let 1926 – 1929 bylo Československo silně postiženo důsledky světové

hospodářské krize. Průvodním jevem byla hromadná omezení i zástava výroby, propouštění

pracovníků, omezování pracovní doby, pokles mezd při zvýšení pracovní intenzity

3 KAŠPAROVÁ, J. a kol. Cesty, křižovatka, střety nových odborů s. 484 Třetí nejsilnější odborová ústředna, která měla své členy částečně na Slovensku a to zejména mezi železničáři, pracovníky pošt a státními zaměstnanci.5 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 196 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 20

13

a nedostatečná kupní síla obyvatelstva. Ani v této době, kdy se nejvíce měla projevit solidarita

odborů, nedošlo k jejich jednotnému postupu. Existovaly značné rozpory mezi odborovými

ústřednami Odborovým hnutím Československým (OSČ), Československou obcí dělnickou

(ČOD), Rudými odbory i dalšími organizacemi, které měly hájit zájmy pracujících. Tíživá

hospodářská situace vedla i ke zhoršení podmínek výplat příspěvků v nezaměstnanosti podle

tzv. Gentského systému. Odbory výplatu příspěvku (omezené na dobu 3 – 6 měsíců) omezily

jen na odborově organizované nezaměstnané pracovníky. Tímto se více než dvěma třetinám

všech nezaměstnaných vzaly poslední možnosti na přežití, jednalo se o desetitisíce

pracujících. Vláda byla proto nucena zavést r. 1930 tzv. žebračenky, určené výhradně

k nákupu potravin7. Ve třicátých letech skončily všechny pokusy o sjednocení, nebo alespoň

o společný koordinovaný postup odborových sdružení v ČSR neúspěchem.

Následky velké světové krize se v Československu projevovaly až do druhé poloviny

třicátých let. V období 1934 – 1936 byli postiženi nezaměstnaností ze všeho nejvíce mladí

lidé a proto docházelo k častým demonstracím, ale i organizovaným stávkám zejména

v pražských závodech kovovýroby, ve stavebnictví, v lesní těžbě dřeva a mezi slovenskými

pracovníky dřevozpracujícího průmyslu. Většina tehdejších stávek byla úspěšná a bylo např.

u stavbařů po 14 dnech stávky dosaženo zvýšení mezd o 8,2 %. Opět byla učiněna řada

pokusů o jednotnější uspořádání roztříštěné struktury odborového hnutí v ČSR, současně ale

vyvíjely značnou iniciativu i Rudé odbory. V otevřeném dopise adresovaném největším

odborovým sdružením OSČ a ČOD, ve kterém navrhovaly společný postup proti všem

fašistickým tendencím a vlivům našly značnou odezvu mezi dělnictvem a to zejména na

Slovensku. Tyto sympatie pracujících k návrhům komunistických odborových předáků však

pohasly, v říjnu 1933, kdy KSČ svými bojovými hesly požadovala jednoznačný přechod od

diktatury fašismu k diktatuře proletariátu. Tato agitace dokázala velice rychle zdiskreditovat

nejen komunistickou stranu, ale i Rudé odbory v očích demokratické většiny dělnictva

a odborářů. V roce 1935 po parlamentních volbách znovu využili komunisté svých pozic

k náporu přes Rudé odbory, o získání vlivu na odborové hnutí s cílem jeho sjednocení. Na

V. sjezdu Rudých odborů v únoru 1937 (6. – 7. 2.) navrhl Antonín Zápotocký, aby Rudé

odbory kolektivně vstoupily do odborového sdružení OSČ a posílily tak jednotné odborové

hnutí v ČSR. Pod zástěrkou zesílení boje pracujících proti národní buržoazii a nastupujícímu

fašismu chtěli komunisté získat vedoucí postavení v odborech jako odrazový můstek

k pozdějšímu uchopení politické moci ve státě. Návrh, který se jevil v tehdejší době jako

7 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 21

14

opodstatněný, z hlediska dalšího vnitropolitického vývoje ovšem jako rafinovaně

nedemokratický, nebyl přijat8.

Objektivně je ale nutno konstatovat, že v letech 1937 – 1939 to byly převážně odbory,

které kladly účinný politický odpor narůstajícím fašistickým tendencím uvnitř státu, neboť

vláda ČSR ustupovala zejména zahraničním, ale i vnitřním tlakům.

1.2 Odbory ve válečných letech 1939 – 1945Po obsazení Československa k 15. březnu 1939 a zřízení „Protektorátu Čechy

a Morava“ tzv. protektorátní vláda začala zakazovat a rozpouštět všechna antifašistická hnutí,

ke dni 30. června 1939 utvořila jednotnou „Národní odborovou ústřednu zaměstnaneckou“

(NOÚZ) a krátce na to „Ústředí veřejných zaměstnanců“ (ÚVZ). Šlo o nedemokratické

„státní“ odbory, které byly členěny do dvou částí a to organizace dělnické a organizace

soukromých zaměstnanců. Postupně byly odbourávána všechna získaná odborová práva, byly

zakázány stávky, kolektivní smlouvy i volby závodních rad. Prodlužovala se pracovní doba

z 8 hodin na 12 hodin denně, bylo zrušeno část úředních svátků i volné neděle. Tato opatření

měla vést ke zvýšení objemu průmyslové výroby, především ve zbrojním průmyslu. Nacističtí

okupanti usilovali o to, aby se NOÚZ podílela na kontrole dělnictva a stimulovala jeho

pracovní úsilí. V rámci legálních struktur NOÚZ a ÚVZ existovaly i ilegální buňky sociálně

demokratického a komunistického podzemního odboje. Jejich dřívější rozporuplná stanoviska

ustoupila společným potřebám a zájmům, tj. boj proti fašismu.

V létě 1943 se začaly na mnoha místech formovat tzv. závodní výbory (rady), které

ilegálně začaly organizovat ozbrojené povstání proti okupantům. Tyto rady na svých tajných

jednáních vytvořily ústřední radu odborového hnutí (ÚRO), tato měla bezprostřední spojení

s ilegální ústřednou výboru KSČ. Prosazovala myšlenku jednotné celostátní organizace

odborů v Československu. Bylo naplňováno i heslo sovětských odborů „Jeden závod – jedna

odborová organizace“. Dosavadní závodní rady byly přetvářeny na „Revoluční závodní rady“,

které měly do budoucna na úrovni podniků a závodů plnit obdobné úkoly, jako tzv. Revoluční

národní výbory na úrovni měst, okresů a krajů.

Počátkem roku 1945 bylo jmenováno předsednictvo Ústřední rady odborů, které mělo

lépe koordinovat účast odborů na osvobozovacím boji. ÚRO svou činnost koordinovala

s orgány KSČ a nově vytvořenou Českou národní radou (ČNR). Odbory se zaměřily na

8 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 22 - 23

15

získávání nových členů do svých revolučních organizací. ÚRO vypracovala akční program

odborů, který byl konzultován s Moskvou. Bylo připravováno znárodnění všech bank

a pojišťoven, průmyslových podniků s počtem více než 50 pracovníků, vyvlastnění

zemědělské půdy nad 30 hektarů výměry, zastoupení odborů ve všech veřejných orgánech,

zajištění plné zaměstnanosti obyvatelstva a uzákonění všech důležitých pracovních a

sociálních práv. Tyto záměry byly včleněny do tzv. Košického vládního programu z 5. dubna

1945, který byl rozhodujícím dokumentem celého poválečného vývoje v Československu. To

byly počátky později realizovaného systému jednotného „Revolučního odborového hnutí“

v Československu. Byla vytvořena tzv. Národní Fronta (NF), ve které byly zastoupeny

všechny tehdejší politické strany a společenské i zájmové organizace. Vedoucí postavení si

výhradně pro sebe předurčila Komunistická strana Československa9.

1.3 Odbory v letech 1945 až 1989V Československé republice se hned po válce projevil vliv odborového hnutí na

politický vývoj. Dnem 16. května 1946 bylo jednotné socialistické odborové hnutí (ROH)

uznáno zákonem, což upevnilo jeho postavení v politickém a hospodářském životě v ČSR.

Stalo se nejdůležitějším spojencem Komunistické strany Československa, převodovou pákou

jejího působení na masy pracujících10. Na půdě Revolučního odborového hnutí se velmi

rychle zformovaly revoluční síly společnosti, především dělnictva a rolnictva, aby prosadily

tzv. diktaturu většiny, tj. převzetí moci ve státě Komunistickou stranou Československa.

V únoru 1948 sehrály odbory, jako jedna z nejmasovějších organizací pracujících,

významnou úlohu ve vítězném komunistickém povstání, kdy se 24. února zúčastnilo stávky

asi 2,5 miliónu pracujících, pouze asi 4 000 dělníků účast odmítlo. Došlo k dalšímu

znárodnění a to všech podniků s počtem nad 50 zaměstnanců. Dne 9. května 1948 byla

parlamentem přijata nová ústava, v níž byla kontrola hospodářství svěřena jednotným

odborům – Revolučnímu odborovému hnutí. O rok později, v květnu 1949, byl

československým odborům formou usnesení na IX. Sjezdu KSČ stanoven konkrétní úkol

a dílčí povinnosti:11

- uplatnění plného vlivu na trvalé zvyšování produktivity práce v národním

hospodářství

9 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 2910 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 3111 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s 34

16

- upevňování vnitřní jednoty všech pracujících v duchu politiky KSČ

- spolupráce s komunisty řízenými organizacemi mládeže a žen při výchově

nového „socialistického člověka“

- organizace socialistického soutěžení k předčasnému splnění plánovaných

úkolů národního hospodářství a zavádění nových pracovních metod

- podpory a zajišťování státních sociálních opatření pro zaměstnance

- kooperace s odborovými ústřednami socialistických zemí i zemí tzv. třetího

světa pod vedením odborů SSSR

Všechny rozhodující otázky sociální politiky byly na příště ve výlučné kompetenci státu

a jeho orgánů. Odbory se měly pouze starat a podporovat zejména otázku rekreace, bytovou

politiku a zdravotnictví, částečně i o zásobovací problémy. Právo stávky neexistovalo, bylo

tedy odborům znemožněno oponovat – v případě potřeby – vládní politice. Odbory tedy

nemohly plnit své prapůvodní poslání obhajoby zájmů pracujících. Ovšem měly právo

vyhodnocovat postoje pracujících jak pozitivně, např. navrhovat odměny, tituly, řády, atd., tak

i negativně, např. postihy a sankce. V závodech a podnicích byly zřizovány různé komise,

např. komise ochrany bezpečnosti práce, komise národního pojištění, kulturně-masová

komise, mzdová komise – bez podstatného vlivu na vytváření mzdové politiky, apod..

Počet odborových svazů byl stanoven direktivně, bez zohlednění jednotlivých odvětví

hospodářského a společenského života, to vylučovalo rozvoj specifických oborů. V letech

1959 -1963 a 1967 vlivem direktivního slučování odborových svazů „příbuzných“ odvětví se

zredukoval počet svazů na 12 z počtu 27 odborových svazů12.

Pouze na krátkou dobu tzv. „Pražského jara“ v roce 1968, spolu s demokratizačním

procesem Československé socialistické republiky (změna názvu Československá republika

ústavou z 11. července 1960 na Československá socialistická republika) se odbory snažily

obnovit své prapůvodní poslání, zabývat se sociální a mzdovou politikou, obhajovat zájmy

pracujících. V této době došlo k roztříštění ROH do 57 svobodných odborových svazů

(31 českých a 26 slovenských). V tomto procesu odborům nezabránil ani vpád sovětských

vojsk spolu s vojsky Varšavské smlouvy do Československé socialistické republiky, za

účelem potlačení demokratizačního procesu v ČSSR, který byl vážnou hrozbou pro vedení

všech států socialistického bloku a to nejen v Evropě.

V březnu 1969 na VII. všeodborovém sjezdu ROH byly přijaty dokumenty, které měly

připravit přechod odborového hnutí k svobodným a demokratickým odborům, k tomuto

12 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 35

17

procesu z důvodu změny ve vedení Ústředního výboru Komunistické strany Československa,

kdy Antonína Dubčeka nahradil Gustáv Husák již nedošlo. Opět nastalo období vytváření

komunistické moci nad odborovými svazy. Postupně došlo k likvidaci svobodných

odborových svazů a jejich představitelů prostřednictvím Ústřední rady odborů. Jakmile došlo

ke znovu upevnění komunistických pozic v odborech, bylo zaváděno skoro povinné členství

v ROH s cílem 100 % organizovanosti členské základny. ROH se tak stalo nejmasovější

organizací pracujících v Československé socialistické republice, která neměla žádný vliv na

vývoj státu a neměla ani základní práva, jakým je např. právo spolurozhodovat v sociální

politice, právo na stávku.

V letech 1977 – 1988 vznikala různá seskupení, občanská hnutí a demokratické

skupiny, kterými členy byly zejména intelektuálové. Využívali zkušenosti a kontakty se

západními zeměmi, které neoficiálně přetrvávaly z roku 1968. Nejznámější skupina byla

„Charta 77“, její činnost podporovali někteří spisovatelé, novináři, lékaři, herci, umělci

a studenti. Vystupovala proti potlačování demokratických práv a svobod občanů, byla

podporována ze zahraničí, z řad emigrantů, politických činitelů západních zemí, jak morálně,

tak materiálně. Členové této skupiny tzv. disidenti-chartisti byli pronásledováni státní

bezpečností (StB), byli vyslýcháni, vězněni. Všechny akce mířené proti fungování „Charty

77“, které vláda uskutečňovala prostřednictvím státní bezpečnosti, nic nezměnily na tom, že

jejich popularita mezi obyvateli a členy mnoha odborových organizací rostla. Postupně začalo

docházet k vnitřnímu rozkladu československého odborového hnutí, které přispělo

k prohlubování nespokojenosti s nedostatky v řízení národního hospodářství, s politickým

systémem, také vyvolávalo veřejnou kritiku vedoucí role KSČ, jejich neodborných zásahů do

ekonomiky, mzdové a sociální politiky na úkor pracujících13. Vyvrcholením

celospolečenského protestu proti nadvládě KSČ byly masové demonstrace pracujících

a studentstva v Praze v říjnu 1988, dále potom v lednu 1989 a následně potom 17. listopadu

1989, tzv. „Sametová revoluce“. V řadě průmyslových podniků odboráři, kteří se přidávali ke

stávkujícím studentům vytvářeli stávkové výbory a připravovali přechod ke svobodným

demokratickým odborům. Tyto výbory přebíraly dosavadní působnosti závodních výborů

ROH (ZV ROH). Ze zástupců stávkových výborů vzniklo 24. listopadu 1989 Celostátní

sdružení stávkových výborů, jeho posláním bylo zabránit možným represím proti účastníkům

generální stávky 27. listopadu 1989. Celostátní sdružení stávkových výborů mělo za úkol –

demokraticky a zezdola obnovit odbory a začít připravovat ustavující sjezd nových

13 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 40

18

československých odborů (v prosinci 1989 bylo ve sdružení celkem 6 000 stávkových výborů

z jednotlivých závodů)14.

1.4 Odbory po roce 1989Dne 2. března 1990 se v Praze konal mimořádný všeodborový a všesvazový sjezd,

kterého se zúčastnilo 2 423 delegátů, dále byli přítomni zástupci vlády a vedení Akčního

výboru ROH, bývalé ÚRO. Usnesením byla ukončena činnost Revolučního odborového hnutí

a byla ustanovena „Majetková, správní a delimitační unie odborových svazů“, která do své

správy převzala majetek ROH, který postupně převedla podle statutu na nástupnické

odborové svazy. Byly vytvořeny jednotlivé odborové svazy se svými novými základními

organizacemi a také nový zastřešující orgán organizace nezávislých odborových svazů Čech,

Moravy a Slovenska s názvem „Československá konfederace odborových svazů“ (ČSKOS

vzniklo spojením 41 odborových svazů) na celostátní úrovni. ČSKOS se skládala ze dvou

republikových komor a to české Českomoravské komory odborových svazů (ČMK)

a slovenské Konfederace odborových svazů (KOZ). V příloze č. 1 uvádím organizační

strukturu ČSKOS.

Po roce 1989 a po rozpadu ROH vznikly následující odborové organizace a centrály:

- Českomoravská komora odborových svazů

- Konfederace umění a kultury

- Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska

- Křesťanská odborová koalice

- samostatné odborové svazy

- samostatné odborové organizace

- Asociace samostatných odborů (založena v červenci 1995)

Některé odborové organizace mohou být příkladem organizací, jejichž existence je udržována

shora, ze zájmu vedení, než jako výsledek zájmu členské základny, např. ČMKOS, KUK

a některé samostatné odborové svazy. Tyto odborové organizace převzaly členskou základnu

a majetek po delimitaci ROH. Jejich pozice jak z hlediska materiálního, tak z hlediska členské

základny je i přes dlouhotrvající úbytek členů silnější než u nově vzniklých odborových

organizací (Křesťanská odborová koalice, Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska atd).

Tyto organizace vznikly na základě zájmu svých členů15.

14 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 4115 BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 156

19

V hlavních společných programových požadavcích Československé konfederace

odborových svazů na nastávající období odborové práce, byly obsaženy hlavní úkoly první

etapy ekonomické transformace týkající se:16

I. oblasti institucionální

II. oblasti pracovněprávní

III. oblasti sociální a péče o zdraví

IV. oblasti zaměstnanosti

V. oblasti mzdové

VI. oblasti kultury, životního prostředí a vzdělání

Tento program byl aktualizován v roce 1991 a tvořilo ho osm hlavních principů. Činnost

odborů se měla vyznačovat solidaritou a měla podporovat demokracii. Patřil sem i požadavek

tripartitního a kolektivního vyjednávání. Třetím principem bylo právo – tím byla míněna

základní práva lidská a občanská, sociálně ekonomická i odborová. Zajištění práce

(zaměstnanosti) a mzdy (v dílčích podobách mzdy minimální, tarifní a příplatků)

představovalo další dva principy. Dále se měly odbory orientovat na pracovní a životní

podmínky, či ekologii, a sociální postavení, tj. životní úroveň, sociální záchrannou síť,

zdravotní a důchodové zabezpečení. Odbory si ponechávaly právo na užití své nejúčinnější

zbraně – stávky, považovaly ji však za krajní prostředek. Za hlavní nástroj svého působení

odboráři považovali kolektivní vyjednávání, které v podmínkách tržní ekonomiky nabývalo

na důležitosti17.

V listopadu 1993 ukončila činnost Československá konfederace odborových svazů

a vznikla největší odborová centrála s názvem Českomoravská konfederace odborových svazů

(ČMKOS), hlavní úloha je ve vyjednávání o základních jistotách v zaměstnání, o mzdě,

pracovních podmínkách, bezpečnosti práce. V roce 1995 ČMKOS sdružovala 36 odborových

svazů, v roce 1996 sdružovala 34 odborových svazů. V současné době je členem 32

odborových svazů sdružených v základních organizacích. Pokles členské základny byl

zpočátku zapříčiněn privatizací, kdy v nově vznikajících podnicích nebyli nakloněni vzniku

nebo zachování odborových organizací, dále stárnutím členů a tím jejich odchodu do

důchodu. Nemalou měrou k poklesu přispěl i fakt, že v minulosti bylo členství v odborech

pouze formální, a také proto, že potenciální členové si neuvědomují jejich hlavní úlohu, která

je vyjednávat.

16 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 44-4617KAŠPAROVÁ, J. a kol. Cesty, křižovatky, střety nových odborů s. 70

20

Historie odborů sahá do druhé poloviny 19. století, v tomto období sehrály odbory

významnou funkci v sociální oblasti, zabezpečovaly pro své členy pojištění pro případ úrazu,

nemoci, nezaměstnanosti, popřípadě podporu ve stáří. Svou první krizí si prošly v období

1. světové války. Po 1. světové válce se vlastenci opět začaly sdružovat, vytvářet odborové

struktury a přispěly ke vzniku Československé republiky. Vrátily se ke své původní funkci

v sociální a mzdové politice a ochraně pracujících. Na odborové organizace přešla

zodpovědnost za vyplácení podpor v nezaměstnanosti. Toto období bylo podle mého názoru

obdobím, kdy odbory plnily svoji funkci, pro kterou v prvopočátcích vznikly.

Vznikem Komunistické strany Československa v roce 1921 začalo období, kdy KSČ

prostřednictvím odborů zneužívala početné členské základny k prosazování svých zájmů.

Odbory přestaly plnit svoji prvotní funkci a staly se pro KSČ odrazovým můstkem k uchopení

politické moci ve státě. Na dlouhé období se odbory staly nejdůležitějším spojencem KSČ.

Dle mého názoru byly odbory tímto obdobím velice poškozeny a jejich status utrpěl. V tomto

období neměly odbory žádný vliv a nic neprosadily.

Po roce 1989 se v odborech opět projevila demokracie a přispěly ke svržení

komunistického režimu. Postupně si odbory vytvářejí své postavení ve společnosti a znovu

obnovují důvěru svých členů, jak stávajících, tak i budoucích. Bohužel období, kdy byly

v područí KSČ bylo dlouhé a v podvědomí zaměstnanců stále přebývá myšlenka, že členství

v odborech je něco nedemokratického a pouze formálního. Zaměstnanci mají také obavu

z toho, že členství v odborech by bylo „trnem v oku“ jejich zaměstnavateli a toto by jim

mohlo bránit v kariéře. Toto je podle mého názoru několik důvodů, proč členská základna

klesá.

21

2 ÚLOHA ODBORŮ V SOUČASNOSTITato kapitola se zabývá postavením odborů v České republice. Odbory se v současné

době potýkají s přetrvávajícím úbytkem členské základny, který je zapříčiněn reakcí na

předchozí éru, kdy členství v odborech bylo masovou záležitostí a odbory se ve své činnosti

omezovaly na kulturní, zájmové a společenské aktivity. Zaměstnanci si doposud neuvědomili,

že hlavní úloha odborů je ve vyjednávání o základních jistotách zaměstnání, o mzdě

a pracovních podmínkách. Popisuje jejich funkci, právní úpravu a působnost odborů v rámci

základních odborových organizací, odborových svazů a Regionálních rad odborových svazů.

Největší odborovou konfederací v České republice je Českomoravská konfederace

odborových svazů. Stručně popisuji její vnitřní strukturu, způsob financování a členství

v zahraničních organizacích, které je důležité při začleňování českých sociálních partnerů do

evropských struktur. Velmi důležitou roli v současné době hrají odbory v rámci sociálního

dialogu na pracovním trhu. Tento sociální dialog se odehrává na národní úrovni, na odvětvové

úrovni, na regionální úrovni a v neposlední řadě na úrovni podnikové. Podstatnou část

sociálního dialogu tvoří kolektivní vyjednávání, jehož cílem je dohoda zúčastněných stran ve

formě kolektivní smlouvy. Kolektivní smlouvy vyššího stupně jsou sjednávané pro větší počet

zaměstnavatelů prostřednictvím vyššího odborového orgánu a organizací nebo organizacemi

zaměstnavatelů. Kolektivní smlouva na podnikové úrovni je sjednávána mezi

zaměstnavatelem a zástupcem zaměstnanců, zpravidla odborovou organizací.

2.1 Postavení odborů v České republicePostavení odborů v České republice charakterizují dva významné momenty:

1. Ze zákona zastupují odbory všechny zaměstnance. Nejsou přitom stanovena

žádná omezující kritéria pro vznik a existenci odborových organizací – např.

povinnost příslušnosti k některé odborové centrále. To znamená, že záleží jen

na vůli zaměstnanců. Vznik a existence odborové organizace nepodléhá

souhlasu ani zaměstnavatele, ani státu – ministerstvo vnitra odborové

organizace pouze eviduje.

2. Odbory mají právo stanovit si tzv. příslušný odborový orgán nebo vyšší

odborový orgán, který zastupuje zaměstnance. Ten má právo na informace,

projednávání a spolurozhodování a vede kolektivní vyjednávání. Nezávisle na

22

vůli zaměstnavatelů a státu mohou tedy odbory přizpůsobovat odborovou

strukturu co nejefektivnější práci v konkrétních podmínkách18.

Odbory v České republice jsou ze zákona jediným legitimním zástupcem všech

zaměstnanců v pracovněprávních vztazích včetně kolektivního vyjednávání. Odborové orgány

odborových organizací zastupují v pracovněprávních vztazích i zaměstnance odborově

neorganizované, tj. nečleny odborů v současné době problém tzv. „černých pasažérů“.

2.2 Funkce odborůZákladní funkcí odborů je zprostředkování zájmů a potřeb zaměstnanců. Jedná se

především o kolektivní vyjednávání, ochranu zaměstnanců, např. pracovněprávní vztahy,

bezpečnost práce, vyjednávání optimálních pracovních podmínek pro zaměstnance,

navrhování změn ve prospěch zaměstnanců, zprostředkování dialogu a komunikaci potřeb

zaměstnanců směrem k vedení, dohled nad dodržováním zákoníku práce, prosazování

mzdového růstu. Pro zaměstnavatele plní odbory důležitou funkci, funkci komunikační.

Zaměstnanecká populace ale vnímá odbory také jako poskytovatele materiálních výhod

(rekreace, kultura, sport)19.

2.3 Právní úpravaV České republice je právo sdružovat se a odborově se organizovat zakotveno

v článku 27 Listiny základních práv a svobod, kde se uvádí: „1. Každý má právo svobodně se

sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. 2. Odborové

organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je

nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. 3. Činnost

odborové organizace a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních

zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná

pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práva a svobod druhých. 4. Právo na

stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům,

prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.“20, která je

součástí ústavního pořádku České republiky.

18 BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 15619 MANSFELDOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 14620 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., veznění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., Listina základních práv a svobod

23

Vznik odborových organizací je upraven zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování

občanů, ve znění pozdějších předpisů. Zákonná úprava respektuje zejména Úmluvu

Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se

organizovat. To znamená, že organizace zaměstnanců a zaměstnavatelů vznikají nezávisle na

státu a stát nesmí zasahovat do vnitřních záležitostí těchto organizací. Ministerstvo vnitra

pouze eviduje jejich vznik a dohlíží na to, aby tato sdružení nevyvíjela činnost politických

stran a podnikatelských subjektů. Podle tohoto zákona může vzniknout odborová organizace,

i organizace zaměstnavatelů, sdružením minimálně tří členů. Všechna sdružení jsou pod

ochranou soudu. Soud rozhoduje o rozpuštění sdružení. Odmítnutí evidence odborové

organizace není možné. Jednotliví členové sdružení mají individuální soudní ochranu.

Oprávnění odborů jsou zakotvena ve dvou základních předpisech – v zákoně č. 2/1991

Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 262/2006 Sb.,

zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o kolektivním vyjednávání upravuje

vznik a vyjednávání kolektivních smluv a právo na stávku. Zákoník práce upravuje ostatní

práva odborových organizací. Zejména právo odborových organizací na informace od

zaměstnavatele, na právo na informace od státních orgánů, právo na spolurozhodování

o fondu kulturních a sociálních potřeb, právo na kontrolu nad dodržováním pracovněprávních

předpisů, právo na kontrolu převádění pracovníků na jinou práci. Upravuje také práva

odborových organizací na informace a projednávání připravovaných pracovněprávních

předpisů a dalších předpisů „týkajících se důležitých zájmů zaměstnanců“. Zákoník práce

obsahuje také ustanovení ochraňující členy odborových orgánů před diskriminací ze strany

zaměstnavatele. Členové však nesmějí být ani zvýhodňováni21.

Zvláštní procesní práva přiznává odborovým organizacím také zákon č. 99/1963 Sb.,

Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, který v ustanovení § 26 odst. 1 stanoví,

že „odborová organizace může, s výjimkou věcí obchodních, v řízení zastupovat účastníka,

který je jejím členem“. Členové odborových organizací tím získávají výsadní postavení ve

sporech občanskoprávních, rodinně právních a zejména pracovněprávních, kdy si mohou

zvolit sami členové, zda je v příslušném soudním sporu bude zastupovat vlastní advokát,

obecný zmocněnec (podle § 27 o.s.ř.) nebo pověřený pracovník – právník – jeho vlastní

odborové organizace22.

21 MANSFELOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 2622 MANSFELOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 27

24

2.4 Působnost odborůZákladním článkem odborové struktury jsou základní odborové organizace, které

působí u zaměstnavatele. Mají postavení účastníka pracovněprávních vztahů stejně jako

zaměstnavatel a zaměstnanec, mají právní subjektivitu. Vyplývá z toho jejich právo jednat za

zaměstnance v pracovněprávních vztazích, včetně kolektivního vyjednávání s právními

důsledky s tím souvisejícími. Vstupují do právních vztahů se zaměstnavatelem a jednají

jménem všech zaměstnanců.

Dalším článkem jsou odborové svazy, které mají obdobné poslání jako základní

odborové organizace, s tím rozdílem, že toto své poslání realizují na úrovni odvětví.

Odborové svazy věnují kolektivnímu vyjednávání maximální pozornost, mají

celorepublikovou působnost a v podnikatelské sféře sjednávají s organizacemi zaměstnavatelů

odvětvové kolektivní smlouvy. Odborové svazy se mohou dále sdružovat v konfederace,

asociace nebo federace. V české republice převládá konfederační princip, který zaručuje

odborovým svazům naprostou nezávislost.

V regionech působí základní odborové organizace na regionální úrovni, jedná se

o dobrovolné struktury, které sdružují stálé zástupce odborových svazů a zastupují

zaměstnance více zaměstnavatelů v konkrétním regionu. Bylo ustaveno 14 Regionálních rad

odborových svazů (RROS) odpovídající samosprávným celkům. Regionální rady odborových

svazů jsou oprávněny k jednání s příslušnými regionálními orgány a orgány samosprávy,

jakož i s regionálními organizacemi zaměstnavatelů a dalšími regionálními reprezentacemi

včetně politických stran. Mohou uzavírat závazné dohody se sociálními partnery a státními

orgány i orgány samosprávy, na regionální úrovni mají povinnost o tom informovat Radu

ČMKOS. Hlavní činnost regionálních rad je především ve vztahu k trhu práce daného

regionu, odpovědnost za sociální oblast, ekonomiku, obchod a průmyslovou politiku, školství

včetně odborného výcviku23.

2.5 Odborová organizovanostOdborová organizovanost dlouhodobě klesá. Pokles členské základny pociťují

všechny centrály a odborové svazy. Tento pokles byl většinou způsoben přesunem celých

odborových svazů z jedné asociace do jiné odborové centrály. Úbytek členů také souvisí

s tím, že ve společnosti se stále opakují vzorce chování a očekávání, které jsou dědictvím

23 KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje s. 19-20

25

minulosti a podporují převážně formální, pasivní členství z minulých dob. Část zaměstnanců

si doposud neuvědomila, že hlavní úloha odborů je ve vyjednávání o základních jistotách

zaměstnání, o mzdě a pracovních podmínkách. Snižování členské základny ovšem tím více

zdůrazňuje problém legitimity odborů reprezentovat zaměstnance a jednat za ně.

V roce 2001 se počet odborově organizovaných zaměstnanců pohyboval pod hodnotou

1,3 mil. zaměstnanců. Počet zaměstnanců v hlavním zaměstnání v civilním sektoru podle

ČSÚ byl ve 2. čtvrtletí 2001 celkem 3 980 700 osob. Odborově organizováno bylo v roce

2001 asi 33% všech zaměstnanců24.

V české republice existují kromě ČMKOS také další odborové centrály mezi které

patří Asociace samostatných odborů, která sdružuje 14 odborových svazů, Konfederace

umění a kultury (KUK) sdružující celkem 13 asociací, Křesťanská odborová koalice

a Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska.

Ministerstvo vnitra vede seznam občanských sdružení, odborových organizací

a organizací zaměstnavatelů vzniklých na základě zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování

občanů, ve znění pozdějších předpisů. Tento seznam obsahuje datum vzniku, název, adresu

sídla a identifikační číslo sdružení.

Odborovou centrálu tvořilo 31 odborových svazů do listopadu 2009, kdy se členem

ČMKOS stal Odborový svaz Služeb a Dopravy s 1400 členy. Nyní ČMKOS sdružuje 32

odborových svazů.

Přehled o počtu členů Českomoravské konfederace odborových svazů a jednotlivých

svazech v ní sdružených sleduje centrála ČMKOS vždy k 30.6. příslušného roku. Údaje

o odborových svazech, které stojí mimo konfederaci i o jiných centrálách ČMKOS nesleduje.

V tabulce č. 1 uvádím přehled odborových sdružení, které jsou členy největší

odborové centrály v České republice ČMKOS. Názvy jednotlivých odborových organizací

a data jejich vzniku byly prověřeny podle seznamu zveřejněném na ministerstvu vnitra. Počty

členů odborových organizací byly poskytnuty centrálou ČMKOS.

24 HÁLA, J. a kol. Rozvoj sociálního dialogu v ČR s. 20

26

Tabulka č. 1: Odborové svazy sdružené v ČMKOS ke dni 30. 6. 2009

název organizace datum vzniku počet členů

Českomoravská konfederace odborových svazů XI. 1993 469 510Českomoravský OS civilních zaměstnanců armády 16.12.1992 5 809

Českomoravský OS pohostinství, hotelů a cestovního ruchu 28.8.1990 941Českomoravský OS pracovníků školství 10.7.1990 37 481

Herecká asociace 21.2.1992 900Nezávislý OS policie České republiky 19.7.1990 3 530

Nezávislý OS pracovníků potravinářského průmyslu a příbuzných oborů Čech a Moravy 6.8.1990 10 255

OS dopravy 19.7.1990 14 666OS ECHO 1.12.1992 26 509OS hasičů 15.12.1992 6 581OS KOVO 29.3.1993 156 748

OS pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR nezjištěno 18 620OS pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu 11.7.1990 24 882

OS pracovníků knihoven 28.9.1990 1 362OS pracovníků kulturních zařízení 16.11.1990 1 798

OS pracovníků kultury a ochrany přírody 28.9.1990 2 277OS pracovníků obchodu 15.8.1990 9 751

OS pracovníků peněžnictví a pojišťovnictví 4.3.1993 9 586OS pracovníků textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Čech a Moravy 18.10.1990 9 132

OS pracovníků vědy a výzkumu 19.7.1990 1 712OS pracovníků výrobních a účelových organizací kultury nezjištěno 449

OS PROJEKT 19.10.1990 215OS státních orgánů a organizací 31.3.1993 26 510

OS Stavba České republiky 21.12.1992 19 002OS UNIOS 28.2.1994 12 199

OS zaměstnanců letectví 18.10.1991 704OS zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb nezjištěno 21 422

OS zdravotnictví a sociální péče České republiky 1.10.1990 35 296Severočeské sdružení odborových organizací důlního průmyslu 29.4.1992 3 835

Unie - odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR 24.8.1990 1 084UNIE, odborový svaz profesionálních zpěváků České republiky 24.8.1990 274

Vysokoškolský OS 3.7.1990 5 980Zdroj: MPSV, ČMKOS, webové stránky ZO, práce autora

Nejpočetnějším odborovým svazem je OS KOVO. V roce 1996 sdružoval 517 000

členů cca v 1 100 základních organizacích. V roce 2000 měl OS KOVO 311 500 členů25.

V současné době má OS KOVO základní organizace ve všech 14 krajích České republiky

s počtem 156 748 členů ke dni 30. 6. 2009. Muži tvoří 32,40 % členské základny, ženy tvoří

25,46 % členské základny, 15,92 % tvoří mládež a 26,22 % jsou důchodci. OS KOVO má

nejpočetnější členskou základnu z důvodu, že se jedná o jeden z historicky nejstarších

odborových svazů, kde jeho historie sahá do roku 1897. Základem svazové struktury jsou

základní organizace na podnicích s vysokým stupněm suverenity.

25 HÁLA, J. a kol. Rozvoj sociálního dialogu v ČR s. 22

27

Přes 35 000 členů má Českomoravský OS pracovníků školství a OS zdravotnictví

a sociální péče. S více jak 20 000 členy je v konfederaci zastoupen OS státních orgánů

a organizací, OS ECHO, OS pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu, OS

zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb.

Svazy jejichž členská základna neklesá pod 10 000 členů jsou, OS STAVBA ČR, OS

pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR, OS UNIOS, OS

dopravy a NOS pracovníků potravinářského průmyslu a příbuzných odvětví Čech a Moravy.

Členskou základnu pod 10 000 mají OS pracovníků obchodu, OS pracovníků

peněžnictví a pojišťovnictví, OS pracovníků textilního, oděvního a kožedělného průmyslu

Čech a Moravy, Vysokoškolský OS, OS hasičů, ČMOS civilních zaměstnanců armády,

Severočeské sdružení odborových organizací důlního průmyslu, Nezávislý OS policie ČR, OS

pracovníků kultury a ochrany přírody, OS pracovníků vědy a výzkumu, OS pracovníků

kulturních zařízení, OS pracovníků knihoven, Unie – odborový svaz orchestrálních hudebníků

ČR. OS s členskou základnou čítající desetitisíce členů jsou odborové svazy zaměstnanců

odvětví, ve kterých se neustále řeší mzdová otázka. Většina těchto odvětví spadá do

nepodnikatelské sféry, kde platy tradičně zaostávají za mzdovou úrovní podnikatelské sféry.

Např. nízké ocenění kvalifikovaných pracovníků ve zdravotnictví a ve školství je předmětem

neustálých diskusí odborových organizací s vládou.

Nejmenší členskou základnu mají ČMOS pohostinství, hotelů a cestovního ruchu,

Herecká asociace, OS zaměstnanců letectví, OS pracovníků výrobních a účelových organizací

kultury, UNIE – OS profesionálních zpěváků ČR, OS PROJEKT, u nichž členská základna

nepřesahuje 1 000 členů. Odborové svazy s členskou základnou, která nepřesahuje 1000 členů

jsou OS, které fungují více méně na principu profesního sdružování. Vedle odborových zájmů

stojí zájmy profesní.

Podle mého názoru členství v odborech stoupá s velikostí firmy a také v závislosti na

vlastnické struktuře zaměstnavatele. Nižší odborová organizovanost je v soukromých

podnicích, státním, obecním a veřejném sektoru než v podnicích zčásti státních a zčásti

soukromých.

2.6 Českomoravská konfederace odborových svazůČeskomoravská konfederace odborových svazů je v České republice největší

odborovou konfederací, je dobrovolným otevřeným a nezávislým demokratickým sdružením

odborových svazů. Tato největší odborová centrála vznikla po ukončení činnosti České

28

a Slovenské konfederace odborových svazů. Ke dni 30. 6. 1995 ČMKOS tvořilo celkem 36

odborových svazů s 2, 45 mil. členů sdružených v základních organizacích, v roce 2001 klesl

počet na 31 odborových svazů sdružujících 900 000 členů26. V roce 2006 tvořilo základnu

ČMKOS 569 240 členů. V roce 2007 bylo v rámci ČMKOS sdruženo 33 odborových svazů,

s členskou základnou tvořící 538 772 členů v 7 589 ZO OS; 47,58 % žen, 7,72 % mládež

a 30,08 % důchodci. Nejpočetnějším OS byl OS KOVO s 175 408 členy v 719 ZO OS.

V roce 2008 činila členská základna ČMKOS 511 488 členů v 7 191 ZO OS; 47,99 %, ženy,

6,77 % mládež, 18,15 % důchodci. Nejpočetnějším OS opět OS KOVO s 171 307 členy v 718

ZO OS z toho členskou základnu tvořilo 25,70 % žen, 16,39 % mládež a 26,25 % důchodci.

Ke dni 30. 6. 2009 členskou základnu ČMKOS tvořilo 469 510 členů v 7 080 ZO OS,

50,35 % ženy, 7,6 % mládež, 18,70 % důchodci. Oproti roku 2008 klesla členská základna

o 8,20 %. Nejpočetnějším OS je OS KOVO se 156 748 členy v 712 ZO OS (pokles oproti

roku 2008 o 8,49 %). OS KOVO tvoří členskou základnu z 25,46 % ženy, z 15,92 % mládež

a z 26,22 % důchodci.

V současné době ČMKOS tvoří celkem 32 profesních odborových svazů sdružujících

470 910 členů. Členství v ČMKOS je otevřené všem právnickým osobám, které mají

postavení odborového svazu, který sdružuje své členy za účelem koordinovaného prosazování

zaměstnaneckých práv a zájmů vůči zaměstnavatelům a státu, výjimečně také fyzickým

osobám za účelem právního zastoupení před soudem.

ČMKOS je nezávislá na politických stranách a hnutích, jiných občanských sdruženích,

státních orgánech a organizacích zaměstnavatelů.

26 HÁLA, J. a kol. Rozvoj sociálního dialogu v ČR s. 22

29

Graf č. 1.: Vývoj členské základny ČMKOS v letech 2007 až 2009

Vývoj členské základny ČMKOS

0

100000

200000

300000

400000

500000

600000

2007 2008 2009

rok

poče

t čle

nů důchodcimládežmužiženy

Zdroj: ČMKOS, práce autora

Uvedený graf znázorňuje vývoj členské základny v letech 2007 až 2009 členěný na

ženy, muže, mládež a důchodce. V roce 2007 bylo sdruženo v ČMKOS celkem 538 772 členů

z toho 256 348 žen (47,58 %), 78 768 mužů (14,62 %), 41 593 mládeže (7,72 %), 162 063

důchodců (30,08 %). V roce 2008 členskou základnu ČMKOS tvořilo celkem 511 488 členů

z toho žen 245 463 (47,99 %), mužů 138 562 (27,09 %), mládeže 34 628 (6,77 %) a důchodců

92 835 (18,15 %). V roce 2009 byl opět zaznamenám úbytek členské základny OS, které jsou

sdruženy v ČMKOS, počet členů byl 469 510 z toho 236 398 žen (50,35 %), 111 697 mužů

(23,79 %), 33 617 mládeže (7,16 %), 87 798 důchodců (18,70 %).

2.6.1 Vnitřní struktura ČMKOSNejvyšším orgánem ČMKOS je sjezd, který se schází jeden krát za čtyři roky (nebo

mimořádně). Sjezd má za úkol posoudit zprávu o činnosti ČMKOS za uplynulé období,

zprávu o hospodaření a zprávu Revizní komise ČMKOS. Sjezd stanovuje Program ČMKOS

na další období, volí předsedu, místopředsedy, členy a náhradníky Revizní komise ČMKOS.

V období mezi sjezdy je nejvyšším orgánem Sněm ČMKOS, tvoří ho členové vedení

ČMKOS, Rady ČMKOS zastupující členy konfederace a delegovaní zástupci odborových

svazů, počet těchto zástupců odborových svazů ve sněmu se odvíjí od výše členské základny

daného svazu a každoročně se přehodnocuje.

30

Sněm ČMKOS27 svolává sjezd, přijímá nové členy ČMKOS, případně rozhoduje

o zrušení členství, je oprávněn vyhlásit generální stávku. Sněm může mimo jiné také přijímat

změny a doplňky Statutu ČMKOS ve vymezených článcích, může konkretizovat Program.

Dále také určuje postupy a stanoviska ČMKOS pro jednání s Vládou ČR a Parlamentem ČR,

s orgány stání moci a správy, s organizacemi zaměstnavatelů, politickými stranami, s jinými

odborovými centrálami a organizacemi. Schvaluje ustavení a územní působnost Regionálních

rad odborových svazů včetně jejich vnitřních dokumentů určených pro řízení jejich činnosti.

Výkonným orgánem ČMKOS je Rada ČMKOS, tvoří ji předseda a místopředsedové

předsedové jednotlivých odborových svazů. Řídí činnost ČMKOS v období mezi zasedáními

Sněmu ČMKOS. Významným posláním Rady ČMKOS je reprezentace ČMKOS na evropské

a světové úrovni. Rada ČMKOS jmenuje a odvolává zástupce ČMKOS pro jednání se

sociálními partnery.

Statutárním orgánem ČMKOS je Vedení ČMKOS, tvoří ho předseda

a místopředsedové ČMKOS. Vedení ČMKOS předkládá zprávy o činnosti ČMKOS za

uplynulé období Sněmu ČMKOS, připravuje jednání Rady ČMKOS, zajišťuje plnění

usnesení, připravuje pro Radu ČMKOS znění základních vnitřních dokumentů.

Regionální rady odborových svazů jako další orgán ČMKOS působí v rámci 14ti

krajů. Jednají s krajskými orgány státní správy a samosprávy, s příslušnými organizacemi

zaměstnavatelů, orgány politických stran a hnutí na úrovni krajů a uzavírají na této úrovni

dohody se sociálními partnery. Mají vliv na tvorbu a realizaci politiky zaměstnanosti (zástupci

v příslušných úřadech práce), na tvorbu projektů Evropské unie, na úroveň a rozvoj veřejných

služeb.

Revizní komise je dalším orgánem ČMKOS, který je nezávislý na Sněmu, Radě

a Vedení ČMKOS. Ze své činnosti je odpovědná Sjezdu ČMKOS. Revizní komise kontroluje

hospodaření s majetkem, dodržování schváleného rozpočtu ČMKOS, správnost a dodržování

provádění finančních operací.

Nejnižší organizační jednotkou jsou základní organizace. Tyto základní organizace

jsou zřízeny po celé republice, mají právní subjektivitu, jejich nejvyšším orgánem je zpravidla

členská schůze. V příloze č. 2 uvádím vnitřní strukturu ČMKOS.

27 8. Sněm ČMKOS se konal 24.11.2009 u příležitosti 20. výročí generální stávky a vzniku Sdružení stávkových výborů

31

2.6.2 Způsob financováníK nezávislosti odborů přispěla skutečnost, že se jim podařilo zachovat a převzít

majetek bývalého Revolučního odborového hnutí (ROH). Každodenní činnost odborů je

financována z příspěvků placených členy.

Členský příspěvek odváděný odborovým organizacím je určen jako 1 % z čistého

platu nebo mzdy (nebo odměny je nahrazující), z čistého příjmu u podnikání

a z nemocenských dávek. Někde je také možno se setkat s tím, že odborové organizace

stanoví horní hranici tohoto příspěvku, aby se členové s vyššími příjmy necítili

„handicapováni“. Odvod členských příspěvků se provádí dvěma možnými způsoby. V prvním

případě strhává zaměstnavatel automaticky 1 % ze mzdy nebo platu zaměstnance a srážky

jsou odvedeny na účet základní organizace. Ve druhém případě si zaměstnanec hradí 1 % na

účet základní organizace sám28. Tyto členské příspěvky se rozdělují v dohodnutém poměru

(tento poměr má stanoven každý OS ve svých stanovách) mezi odborové organizace

v podnicích, kde základní organizace působí, a vyšší odborové orgány. Jednotlivé odborové

svazy potom svými příspěvky financují činnost Českomoravské konfederace odborových

svazů.

Členové odborových organizací si mohou od základu daně odečíst zaplacené členské

příspěvky zaplacené ve zdaňovacím období odborové organizaci, která podle svých stanov

obhajuje hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců v rozsahu vymezeném zvláštním právním

předpisem. Takto lze odečíst částku do výše 1,5 % zdanitelných příjmů, s výjimkou příjmů

zdaněných srážkou podle zvláštní sazby daně, maximálně však do výše 3 000 Kč za

zdaňovací období29.

2.6.3 Členství ČMKOS v zahraničních organizacíchČMKOS jako jeden ze zástupců organizací sociálních partnerů je ve smyslu článku

138 Smlouvy o EU členem poradního výboru a agentur Evropské komise. Poradní výbory

a agentury spadají do gesce Generálního ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a rovné

příležitosti. ČMKOS má své zástupce v Poradním výboru pro sociální zabezpečení

migrujících pracovníků, Poradním výboru pro volný pohyb pracovníků, Výboru pro Evropský

sociální fond, Poradním výboru pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a v Poradním

výboru pro odbornou přípravu. Dále má své zástupce ve správní radě Evropského centra pro 28 KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje s. 11029 Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, § 15 odst. 7

32

rozvoj odborné přípravy, Evropské nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek

a Evropské agentury pro BOZP. Ve Výboru pro sociální dialog má své zástupce ČMKOS

v rámci evropského sociálního dialogu. Rozsáhlé zastoupení má ČMKOS v české delegaci

v Evropském hospodářském a sociálním výboru (poradní sbor, který vznikl na základě

Římských smluv v roce 1957 a plní funkci poradce Evropského parlamentu, Rady EU

a Evropské komise).

Největší odborová centrála je také členem organizací evropských sociálních partnerů

Mezinárodní odborové konfederace ITUC (Iternational Trade Union Confederation),

Evropské odborové konfederace ETUC30 (European Trade Union Confederation) a TUAC

Odborového poradního výboru při OECD (Trade Union Advisory Committee to the OECD).

Evropská komise je povinna projednat veškerou legislativu týkající se sociálních

partnerů – prostřednictvím sociálních partnerů na úrovni EU se tak i české odborové svazy

mohou k evropské legislativě vyjádřit31.

2.7 Sociální dialog na pracovním trhuV tržní ekonomice existují vždy společenské a zájmové skupiny, jejichž zájmy

a očekávání se liší přinejmenším v krátkém časovém úseku. Zájmové rozpory v oblasti práce

a kapitálu lze řešit ve veřejném zájmu demokraticky, smírně a bez nabourání základních

společenských funkcí a hodnot. Tímto řešením je sociální dialog, který je založen na různých

formách komunikace mezi sociálními partnery, zaměstnavateli a zaměstnanci (kolektivní

vyjednávání), na nejvyšší úrovni potom mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a vládou (tripartitní

jednání)32.

Aktéry sociálního partnerství na pracovním trhu tvoří:

- vláda, která sociální smír považuje za cennou hodnotu,

- zaměstnavatelé a podnikové organizace, kteří chtějí obhajovat a prosazovat

své zájmy a chtějí se účastnit přípravy legislativních norem,

- odbory, které jsou zprostředkujícím subjektem ve společnosti, reprezentují

široké spektrum zájmů, mezi něž patří ochrana mzdových, pracovních

a životních podmínek a práv zaměstnanců.

30 Sdružuje 81 národních organizací ze 36 zemí západní, střední a východní Evropy, 12 průmyslových federací a 60 mil. odborářů. Organizace je dvojího druhu, 1. národní odborové organizace (reprezentují národní hledisko), 2. evropské průmyslové federace EIFs (reprezentují sektorové hledisko; dopravci, zdravotní personál, atd.)31 MASFELDOVÁ, Z. a kol. Proměna reprezentace zájmů po vstupu do EU s. 140-14132 MANSFELOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 105

33

Základní myšlenka, která vedla k vytvoření sociálního dialogu v České republice

spočívala v tom, že zásadní cíle hospodářské a sociální politiky jsou všemi zúčastněnými

aktéry uznávané a že na základě spolupráce a koordinované činnosti jsou tyto cíle lépe

dosažitelné než otevřenými konflikty. Sociální partnerství je model, který si dává za cíl

společné řešení problémů a vyrovnávání zájmů a to svou orientací na společné cíle a svou

ochotou ke shodnému mínění a vzájemným ústupkům33.

2.7.1 Sociální dialog na národní úrovniSociální dialog na národní úrovni probíhá v rámci Rady hospodářské a sociální

dohody ČR (RHSD ČR). V RHSD ČR působí stát, který je zastupován vládou, odbory

zastupují Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) a Asociace samostatných

odborů (ASO), zaměstnavatele zastupuje Svaz průmyslu a dopravy ČR a Konfederace

zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. Obsah a způsob fungování tripartity není

upraven zákonem ani jiným právním předpisem, vychází z dobré vůle a dohody sociálních

partnerů a vlády. Podmínky účasti v RHSD ČR stanoví statut tripartity, který pro členy

stanovuje také určitá kritéria reprezentativnosti. Základním dokumentem, který vymezuje

vzájemné závazky účastníků RHSD ČR, a který je východiskem pro kolektivní smlouvy

nižších typů je Generální dohoda.

Záběr RHSD ČR je velmi extenzivní, soustřeďuje se hlavně na vybrané problémy

zejména v oblastech:

- hospodářské politiky,

- pracovně právních vztahů, kolektivního vyjednávání a zaměstnanosti,

- sociálních otázek,

- platů a mezd,

- nevýrobní sféře (veřejné služby a veřejné správy),

- bezpečnosti práce,

- rozvoje lidských zdrojů a vzdělání,

- postavení ČR v rámci Evropské unie (se zaměřením na oblast sociálního

dialogu, sociální politiky, zdravotnictví apod.).

33 KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje s. 13

34

RHSD ČR je připomínkovým místem v rámci legislativního procesu, kde se sociální

partneři seznamují se závažnými legislativními záměry nebo koncepcemi vlády a s výsledky

legislativních prací ještě před předložením návrhů právních předpisů do vlády.

2.7.2 Sociální dialog na odvětvové úrovniUplatnění odvětvového hlediska má svá omezení vyplývající ze skutečnosti, že náš

právní řád nezná definici hospodářského odvětví, samotný pojem „odvětvová kolektivní

smlouva“ nemá oporu v zákoně a ani zakládání organizačních struktur sociálních partnerů

neprobíhá striktně na odvětvových principech. Jednotlivé odborové svazy se nekryjí vždy

s jedním, popřípadě celým odvětvím, tak jak je obecně chápáno (jako např. odvětví

chemického průmyslu, kovoprůmyslu apod.). Odvětvový sociální dialog by mohl napomoci

částečnému sjednocení sociálních a pracovních podmínek v různých zemích Evropské unie34.

2.7.3 Sociální dialog na regionální úrovniRegionální sociální dialog se rozvinul nejdříve v regionech, které byly postiženy

strukturálními změnami a vysokou nezaměstnaností.

Význam sociálního dialogu na regionální úrovni narůstá, umožňuje realizaci

občanských aktivit a vysokou úroveň participace, provázáním širšího rozhodovacího

horizontu s konkrétními aktivitami a zájmy. Odbory mají zájem o sociální dialog na

regionální úrovni ze dvou důvodů, které se vzájemně prolínají. V prvním z důvodů jde

o vnitřní politiku odborů, o problematiku jejich vnitřní struktury, vazeb jejich reprezentací

aparátu. V druhém z důvodů jde jednak o jejich vnější prezentaci, tj. o odborové aktivity

v rámci regionu a účast při jeho rozvoji. Těžiště činnosti regionálních rad je spatřováno

především ve vztahu k trhu práce35.

2.7.4 Sociální dialog na podnikové úrovniNa úrovni podniku probíhá sociální dialog mezi zaměstnavatelem a zástupcem

zaměstnanců, kterým je většinou odborová organizace. V případě, že u zaměstnavatele

odborová organizace nepůsobí je komunikace mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci zajištěna

prostřednictvím rady zaměstnanců a zástupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při

práci. 34 MASFELDOVÁ, Z. a kol. Proměna reprezentace zájmů po vstupu do EU s. 121-12635 MANSFELOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 116-117

35

2.7.5 Kolektivní vyjednáváníZatímco sociální dialog se odvíjí na národní, odvětvové, regionální i podnikové úrovni

a jeho průběh nepodléhá právní úpravě, kolektivní vyjednávání se odehrává pouze na

podnikové a odvětvové úrovni. Těžištěm kolektivního vyjednávání jsou podniky. Podmínky

a postup smluvních partnerů jsou upraveny zákonem číslo 2/1991 Sb., o kolektivním

vyjednávání. Kolektivní vyjednávání je také jedním z nástrojů sociální politiky, jedná se ale

spíše o nástroj krátkodobého charakteru, směřujícího k udržení sociálního smíru. Stěžejní

právní normou upravující komplexně „individuální pracovněprávní vztahy“ je Zákoník práce,

který je právním základem pro sjednávání kolektivních smluv, podnikových i vyššího stupně.

Výsledkem kolektivního vyjednávání jsou kolektivní smlouvy, které jsou vedle obecně

platných právních norem důležitým pramenem práva, zejména na úseku zaměstnanosti, mezd,

pracovních podmínek apod. Rozlišujeme různé typy kolektivních smluv:

- kolektivní smlouvy vyššího typu, které jsou uzavírány mezi určitými

zaměstnavatelskými a odborovými svazy,

- podnikové kolektivní smlouvy, které jsou uzavírány mezi příslušným

odborovým orgánem a zaměstnavatelem pro určitý podnik či instituci.

2.7.6 Kolektivní smlouvy vyššího stupněNa sociální dialog na nejvyšší, národní úrovni navazuje sociální dialog na nižších

úrovních – kolektivní vyjednávání na rezortní úrovni, mezi zaměstnavatelskými svazy

a odborovými svazy. Vláda se jednání na této úrovni už neúčastní. Kolektivní smlouvy

vyššího stupně upravují individuální a kolektivní vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci

a práva a povinnosti smluvních stran. Kolektivní smlouvy vyššího stupně jsou sjednávané pro

větší počet zaměstnavatelů mezi příslušným vyšším odborovým orgánem a organizací nebo

organizacemi zaměstnavatelů. Někteří zaměstnavatelé odmítají členství v zaměstnaneckých

svazech z důvodu, aby nebyli vázáni kolektivními smlouvami, např. v mzdové oblasti.

Kolektivní smlouvy vyššího stupně jsou právně závazné pro subjekty, které dohodu podepsali,

jsou registrované na Ministerstvu práce a sociálních věcí36.

36 BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 124-125

36

2.7.7 Kolektivní smlouvy na podnikové úrovniNa úrovni podniku probíhá sociální dialog mezi zaměstnavatelem a zástupcem

zaměstnanců, kterým zpravidla bývá odborová organizace. V České republice se na nejnižší

úrovni (podnikové úrovni) vyjednává především o mzdách. Výsledkem kolektivního

vyjednávání na podnikové úrovni je kolektivní smlouva, která je právně závazným

dokumentem, jehož plnění je vymahatelné právními prostředky a platí pro všechny

zaměstnance organizace, nejen pro členy odborů37.

Jedním z hlavních předpokladů fungujícího sociálního dialogu jsou silné a viditelné

organizace na trhu práce, vedle zaměstnavatelů a jejich organizací ochotných vyjednávat také

akceschopné odbory s nezbytnou autoritou. S ohledem na provázanost zájmů aktérů na obou

stranách je nepochybné, že dojde-li ke zlepšení podmínek pro vedení sociálního dialogu

a kolektivního vyjednávání na straně zaměstnavatelů, mohou z toho profitovat i odbory

a naopak38.

V tabulce č. 2 uvádím přehled uzavřených kolektivních smluv v roce 2009 podle

odborových svazů. Zdrojem dat byl Informační systém o pracovních podmínkách (ISPP) ,

který mapuje a analyzuje kolektivní vyjednávání v České republice.

37 BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 12638 KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje s. 38

37

Tabulka č. 2: Uzavřené kolektivní smlouvy r. 2009 podle odborových svazů

Zdroj: ISPP, práce autora

Šetření ISPP monitoruje podnikové kolektivní smlouvy a kolektivní smlouvy vyššího

stupně. U podnikových kolektivních smluv je nejdůležitějším kriteriem pro členění výsledků

příslušnost šetřeného ekonomického subjektu k podnikatelské, nebo nepodnikatelské sféře.

Vstupní data jsou do systému získávána elektronicky pomocí pořizovacího programu „EKS“,

který využívají jednotlivé odborové svazy, nebo přímým sběrem kolektivních smluv. V roce

2009 byly v rámci šetření analyzovány vybrané údaje o mzdových a pracovních podmínkách

z 1673 podnikových kolektivních smluv z 24 různých odborových svazů (OS)39.

39 www.mpsv.cz

Počet kolektivních smluv

PodnikatelskáVeřejná správa a

službaOdborový svaz Celkem sféra celkem z toho obce

Celkem 1673 1337 336 121ČMOS civilních zaměstnanců armády 3 3ČMOS pracovníků školství 61 61 61OS dopravy 89 89 3OS dopravy, silničního hospod. a autodoprav. 12 12OS dřevozprac. odv., lesního a vodního hosp. 68 68 5OS ECHO 18 18OS hasičů 9 9 9OS hornictví, geologie a naftového prům. 12 12 1OS KOVO 584 584 13OS kultury a ochrany přírody 23 23 23 NOS potravinářského prům. a příbuz. odv. 91 91 1Odborové sdružení železničářů 27 27 4OS pohostinství, hotelů a cestovního ruchu 19 19OS poštovních, telekom. a novin. služeb 6 6OS prac. peněžnictví a pojišťovnictví 14 14OS pracovníků obchodu 11 11OS pracovníků vědy a výzkumu 24 24OS pracovníků zemědělství a výživy 55 55 11OS sklář., keram.,bižuter. prům. a porcelánu 22 22OS státních orgánů a organizací 119 119 119 119OS STAVBA 137 137 7OS textilního, oděvního a kožeděl. prům. 44 44OS UNIOS 135 135 10 1OS zdravotnictví a sociální péče ČR 90 90 69 1

38

3 VLIV ODBORŮ NA PRACOVNÍ TRH, MZDOVÝ VÝVOJ

A NEZAMĚSTNANOSTOdbory jsou organizací prosazující zájmy zaměstnanců a jejich ochranu. Funkcí

odborů je udržovat kupní sílu. Taktika postupu odborů se opírá o každodenní zkušenosti

zaměstnanců. Dávají přednost tradičním postupům a požadavkům, které již byly vyzkoušeny

a členy a zaměstnanci akceptovány. Vysoká nezaměstnanost donutila odbory k orientaci na

problematiku zaměstnanosti a uchování a tvorby pracovních míst. Odbory hledají nové

přístupy k řešení zaměstnanosti a uplatnění nových podmínek práce. Význam kolektivního

vyjednávání jak na podnikové úrovni, tak na odvětvové úrovni roste. Kolektivním

vyjednáváním chápeme snahu organizovaných skupin nějakým způsobem ovlivnit situaci na

trhu práce. Spolu s měnícími se spotřebitelskými preferencemi, změnou technologií výroby

bude postupně docházet k nové struktuře některých odvětví. Politika odborů by se proto měla

vedle sociálních jistot také zaměřit a zahrnovat požadavky na zabezpečení rozvoje

vzdělávacího systému, včetně kvalifikací a rekvalifikací např. formou celoživotního

vzdělávání. Odbory by proto měly využít své nové role, která povede zaměstnance ke změně

postojů a psychologie „definitivy zaměstnání“ a „definitivy jedné kvalifikace“ a tímto novým

postojem přispívat k omezování nezaměstnanosti.

3.1 Ekonomie odborůÚloha odborů v ekonomice závisí na zákonech, které upravují činnost odborové

organizace a způsob kolektivního vyjednávání. Odbory můžeme považovat za monopol.

Odbory jako ostatní monopoly jsou skupinou prodávajících, kteří usilují sjednocením svých

postojů o zvýšení tržní síly. Za zvýšení svých platů, prémií a zlepšení pracovních podmínek

vyjednávají skupinově (kolektivní vyjednávání). U zaměstnavatele, kde odbory působí se

může stát, že zaměstnanci budou mít vyjednané lepší pracovní podmínky, vyšší platy a vyšší

prémie, než zaměstnanci, kde odbory nepůsobí. Jestliže odbory nedosáhnou dohody mohou

zorganizovat stávku. Ta má za následek ztrátu produkce, prodejů a zisků, proto raději firma

přistoupí na vyšší mzdy. Je prokázané, že zaměstnanci, kteří jsou členy odborů jsou

v průměru placeni o 10 až 20 % lépe než odborově neorganizovaní.

Podaří-li se odborům vyjednat mzdu nad její rovnovážnou úroveň, zvýší se množství

nabízené práce a sníží se množství poptávané práce, důsledkem je nezaměstnanost.

Zaměstnanci, kteří o práci nepřišli jsou na tom nyní lépe, ale ti kteří jsou nyní bez práce si

pohorší. Odbory mohou také způsobit konflikt mezi zaměstnaneckými skupinami – mezi tzv.

39

insidery, kteří vydělávají na vysokých mzdách vyjednaných odbory, a outsidery, kterým se

nedaří za vyjednanou mzdu sehnat práci. Outsideři buď vyčkávají na nabídku práce, za

odborářskou mzdu, nebo jdou pracovat do podniku, kde nejsou zaměstnanci odborově

organizováni. Tím zvýší nabídku práce a rovnovážná mzda v těchto podnicích klesne40.

3.2 Působení odborů na trhu práceTrh práce je ve velké míře institucionalizován, jedná se o opatření a postupy, jejichž

původci jsou stát a zaměstnanci, zastoupeni odbory. Na trhu práce je mzda jako cena práce

nepružná. Za projev institucionalizace trhu práce můžeme považovat např. strnulost nabídky

práce. Domácnosti mohou volit mezi kombinacemi sazeb mezd a rozsahem nabídky práce

(plný úvazek, částečný úvazek, vedlejší pracovní poměr, nezaměstnanost, apod.). Nabídka

práce je také významně ovlivňována působností odborů, prostřednictvím kolektivních smluv

a státu, prostřednictvím minimální mzdy, pracovního zákonodárství apod. Strnulost nabídky

práce ovlivňuje také segmentace na trhu práce (různé profese jsou si navzájem nekonkurenční

– substituce jedné práce jinou). Strnulost nabídky práce doprovází strnulost poptávky po

práci. Firmy jsou při svém rozhodování omezeny kolektivními smlouvami, pracovně-právním

zákonodárstvím a tržními vlivy41. Zásahy odborů na trzích práce spočívají obvykle

v opatřeních vedoucích ke zvýšení mezd. Odbory mohou použít čtyři základní metody,

kterými mohou zvýšit mzdy v určitém odvětví42:

1. Odbory mohou snížit nabídku práce

- odbory mohou omezit nabídku práce, např. bariérami přistěhovalectví,

zákony omezujícími maximální délku pracovní doby, dlouhou učební

dobou, bariérami v diskriminaci ras a pohlaví, odmítáním přijetí nových

členů do odborových organizací, nedovolením zaměstnávání

neorganizovaných pracovníků

2. Odbory mohou použít kolektivní vyjednávání k přímému zvýšení standardních

mzdových sazeb

- vyjednáváním se snaží odbory přinutit zaměstnavatele, aby vyplácel vyšší

standardní mzdu, než jsou mzdy převažující na trhu práce

40 MANKIW N.G. Zásady ekonomie s. 556-55741 JÍROVÁ, H. Trh práce a politika zaměstnanosti s. 1242 SAMUELSON P.A Ekonomie s. 708-710

40

3. Odbory mohou způsobit zvýšení poptávky pro práci

- zvýšení poptávky po práci odbory mohou pomocí odvětví propagovat jeho

produkty, nebo agitovat za dovozní kvóty produktů, a tím zvýšit poptávku

po domácích pracovnících v odvětví

4. Odbory mohou čelit zaměstnavatelům, kteří mají monopolní vyjednávací moc

- v případě, že zaměstnavatel s monopolním postavením na trhu bude

udržovat mzdy na nízké úrovni, mohou odbory vyjednáváním zvýšit mzdy

i zaměstnanost na trzích práce

- tržní moc odborů pomáhá vykompenzovat tržní moc zaměstnavatelů

Odbory spolu se zaměstnavateli bojují proti šedé ekonomice a nelegální práci. Jejich

cílem je, aby cizinci z tzv. třetích zemí na českém trhu měli legální a srovnatelné postavení

s českými zaměstnanci a se zaměstnanci z ostatních členských zemí EU. Tímto by byla

ochráněna pracovní místa pro české zaměstnance a zajištěny jim podmínky na trhu práce.

Dalším působením odborů na trhu práce je v oblasti prosazování rovných příležitostí žen

a mužů, jejich spravedlivé ohodnocení a sociální ochrana.

Českomoravská komora odborových svazů se podílí na posilování pracovního trhu

prostřednictvím různých projektů, které jsou financovány z prostředků Evropského sociálního

fondu (ESF), státního rozpočtu České republiky prostřednictvím Ministerstva pro místní

rozvoj, Evropským fondem pro regionální rozvoj (EFRR), Rakouským ministerstvem práce,

sociálních věcí a ochrany spotřebitele (BMASK). Příkladem mohou být v současné době

probíhající projekty, „Rozšiřování a zvyšování kvality poskytovaných služeb pro zaměstnance

prostřednictvím sociálního dialogu a pomocí rozvoje lidských zdrojů sociálních partnerů –

ČMKOS a ASO“, „Posilování sociálního dialogu s důrazem na zvládání krizové situace při

vzniku násilí na pracovištích, zejména zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních

služeb“, „Posilování sociálního dialogu s důrazem na modernizaci institucí, rozvoj lidských

zdrojů a rozvoj kvality služeb sociálních partnerů“, přeshraniční projekt ZUWINS,

„Rozšiřování a zlepšování profesních a pracovních šancí a podmínek mladých a starších

zaměstnanců v Jižních Čechách a Horním Rakousku“ (projekt 15+/50+ AT/CZ).43

43 www.cmkos.cz

41

3.2.1 Posilování sociálního dialogu s důrazem na modernizaci institucí,

rozvoj lidských zdrojů a rozvoj kvality služeb sociálních partnerůPartnery v tomto projektu jsou ČMKOS, Konfederace zaměstnavatelských

a podnikatelských svazů (KZPS) a Asociace smotaných odborů (ASO). Tento projekt běží od

1. 3. 2008 do 1. 6. 2010. Cílovou skupinou jsou sociální partneři v ČR, zaměstnavatelé,

zaměstnanci, jejich organizace a jejich zaměstnanci. Projekt je zaměřen na poradenství

v otázkách kolektivního vyjednávání, pracovně právních vztahů, motivaci pro další

vzdělávání (profesní, zájmové), na řízení a rozvoj lidských zdrojů. Cílem projektu je

zvyšování přizpůsobování zaměstnavatelů a zaměstnanců s vazbou na vedení sociálního

dialogu a zvyšování jejich vzdělanosti. Tento projekt bude od 1.6.2010 pokračovat pod

názvem „Udržitelnost sociálního dialogu“ projekt bude trvat tři roky, změřen bude na celou

Českou republiku, mimo hl. města Prahy, cílovou skupinou budou sociální partneři jejich

organizace a jejich zaměstnanci. Předkladatelem projektu je Svaz průmyslu a dopravy ČR.

Podporovat bude sociální dialog na regionální úrovni zaměřený především na odvětvové

svazy, zastupování v tripartitě na úrovni kraje, monitoring kolektivního vyjednávání

v regionu, atd.

3.2.2 Přeshraniční projekt ZUWINSProjekt ZUWINS (1. 1. 2009 – 31. 12. 2012) vznikl ve spolupráci ČMKOS

s Rakouským odborovým svazem (ÖGB), je podporovaný Evropskou unií, Evropským

fondem pro regionální rozvoj (EFRR), rakouským ministerstvem práce, sociálních věcí

a ochrany spotřebitele (BMASK) a Ministerstvem pro místní rozvoj ČR. Tento projekt by měl

zajišťovat rozvoj pracovního trhu v regionech Vídeň-Dolní Rakousko-Jižní Morava. Hlavními

cíly projektu jsou spolupráce na vytváření pracovního trhu na území výše uvedených regionů,

poskytování informací zaměstnancům v otázkách přeshraniční zaměstnanosti, posilování

sociálního dialogu. Partnery toho projektu jsou Rakouský odborový svaz (ÖGB), ČMKOS,

regionální pobočka rakouského odborového svazu Dolní Rakousko (ÖGB-NÖ) a odborový

svaz Kovo-textil-potraviny (GMTN) a dalších 9 strategických partnerů mezi něž patří Svaz

obchodu a cestovního ruchu České republiky a Jihomoravský kraj.

42

3.2.3 Projekt 15+/50+ AT/CZProjekt Rozšiřování a zlepšování profesních a pracovních šancí a podmínek mladých

a starších zaměstnanců v Jižních Čechách a Horním Rakousku (15+/50+ AT/CZ) realizovaný

od června 2009 do květen 2011, podporovaný Evropským fondem pro regionální rozvoj

(ERDF). Je zaměřen na zaměstnance ve věku 16 - 24 let a zaměstnance ve věku 50 - 65 let.

Projekt realizuje Zemská organizace Rakouského odborového svazu Horní Rakousko

a Regionální rada odborových svazů ČMKOS Jihočeského kraje. Společně pracují na

návrzích a opatřeních ke zvýšení atraktivity pracovních podmínek a spravedlivého

ohodnocení práce v pracovních pozicích oboru stavba, zdravotnictví a sociální péče

a pracovníků obchodu.

3.3 Vliv odborů na mzdový vývoj Silný vliv na ekonomiku a mzdový vývoj měla v roce 1991 především prudká

liberalizace cen. Důsledkem byla vysoká inflace a nárůst hladiny spotřebitelských cen. Jako

opatření pro tlumení očekávaného růstu mezd na akceleraci cenové hladiny vláda přijala

v roce 1991 model striktní mzdové regulace. Základem mzdové regulace byl tzv. směrný růst

mezd, který vymezoval prostor pro nesankcionovaný růst nominální mzdy. Omezení se týkalo

firem s více než 25 zaměstnanci, tyto firmy měly limitovaný růst mezd pod hrozbou

dodatečných odvodů. Základní propočet směrného růstu byl dán Generální dohodou, kde se

sociální partneři dohodli na poklesu reálných mezd o 10 – 12 % proti úrovni roku 1990. Tímto

došlo k první a současně i poslední doposud uzavřené dohodě o mzdách na centrální úrovni.

Z důvodu, že stále platily desítky centrálních předpisů o mzdách odbory nemohly uplatňovat

nejdůležitější část kolektivního vyjednávání tj. mzdové vyjednávání. Nový prostor pro

kolektivní vyjednávání o mzdách byl umožněn platností zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě,

odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, tento zrušil všechny celostátní

a rezortní mzdové předpisy a umožnil tak odborům prostřednictvím kolektivního vyjednávání

svobodné utváření mezd. Toto vyjednávání v roce 1992 zpozdilo i podepsání Generální

dohody, z důvodu, že si odbory podmínily její podepsání zrušením mzdové regulace.

Regulace růstu mezd trvala i v roce 1994, týkala se státních podniků, soukromé podniky,

podniky se zahraniční účastí a malé firmy z ní byly vyjmuty. S rostoucí privatizací a s růstem

43

podílu zahraničního kapitálu se posouvala i hranice pro regulaci mezd, která zasahovala stále

menší okruh podniků44.

Proti mzdové regulaci byli jak zaměstnavatelé tak odbory. Zaměstnavatelé

upozorňovali na to, že v důsledku mzdové regulace přicházejí o nejlepší odborníky, kteří ze

státních podniků odcházejí za lepšími výdělky do soukromého sektoru a k zahraničním

firmám. Odbory namítaly, že mzdová regulace nepodporuje ekonomické reformy a omezuje

svobodu kolektivního vyjednávání. Díky mzdové regulaci se stále udržoval mzdový systém,

ve kterém měla některá odvětví např. textilní průmysl velmi nízké mzdy. Proti mzdové

regulaci byli odboroví funkcionáři v tripartitě i odboráři řadoví, kteří zdůrazňovali její

„protitržní“ a „diskriminační“ charakter. V letech 1991 a první polovině roku 1995 měly

odbory velmi omezenou možnost vyjednávat o mzdách. Kolektivní vyjednávání se soustředilo

na tvorbu mzdových systémů, vyjednávání o výši mzdových tarifů, vyjednávání o výši

zvýhodnění za práci v nestandardních režimech (práce v noci, o sobotách a nedělích, práce

přesčas).

V červenci 1995 byla mzdová regulace definitivně zrušena. Kdo zrušení mzdové

regulace uvítal byli zaměstnavatelé, s tím že mohou přijímat a dobře platit odborníky. Dalším,

kdo zrušení mzdové regulace uvítal byly odbory. Odboráři viděli ve zrušení mzdové regulace

možnost jak vytvořit lepší podmínky pro kolektivní vyjednávání o mzdách a o ostatních

pracovních podmínkách45. Vývoj mezd za rok 1995 neprokázal zlepšení situace, naopak mzdy

rostly pomaleji než v době jejího působení, důvodem by mohlo být to, že mzdová regulace se

stala nejenom hranicí, ale i návodem, kam měly být mzdy zvyšovány. Zaměstnavatelé v době

jejího působení této regulace využívaly jako návodu, kam až se mají mzdy zvýšit. Za situace

bez mzdové regulace by volili nižší mzdové nárůsty.

Po zrušení mzdové regulace v roce 1995 do roku 1999 bylo odborovými svazy

sdruženými v ČMKOS uzavřeno 128 kolektivních smluv vyššího stupně a 35 690

podnikových kolektivních smluv.

3.3.1 Minimální mzdaMinimální mzda byla dalším konfliktním tématem ve mzdové oblasti na úrovni

tripartitního vyjednávání. Byla stanovena od roku 1991 (Zásady nařízení vlády ČSFR

č. 99/1991 „O stanovení minimální mzdy“). Cílem společných jednání odborů s vládou bylo

44 BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 13645 BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 137

44

v roce 1992 zvýšení minimální mzdy nad úroveň životního minima jednotlivce. Minimální

mzda je nejnižší možná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu, kterou je povinen

zaměstnavatel poskytovat zaměstnanci za práci. Plní funkci ochrannou, a to jak pro

zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Minimální mzda má dvě základní funkce, jejichž

úkolem je docílení její vyvážené výše a to jak z pohledu zaměstnance, tak také

zaměstnavatele:

Sociálně-ochranná funkce minimální mzdy má zaměstnance ochránit před chudobou

a umožnit mu žít na úrovni skromné hmotné spotřeby a sociálních kontaktů.

Zaměstnavatelům má ochranná funkce minimální mzdy zajistit základní rovné

podmínky mzdové konkurence.

Ekonomicko-kriteriální funkce minimální mzdy vytváří předpoklady pro příjmovou

motivaci občanů k vyhledávání, přijetí a vykonávání pracovní činnosti, tj. pro

zvýhodnění zaměstnanců prostřednictvím pracovního příjmu vůči osobám se

sociálním příjmem. Pro zaměstnavatele představuje minimální mzda nejnižší úroveň

nákladů na mzdy zaměstnanců.

Základní úprava minimální mzdy je upravena v § 111 zákoníku práce (zákon

č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Výše základní sazby minimální mzdy

a dalších sazeb minimální mzdy ve stanovených situacích a podmínky jejího poskytování

stanovuje nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené

mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve

ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Minimální mzda se vztahuje na

všechny zaměstnance v pracovním poměru nebo právním vztahu založeném dohodami

konaných mimo pracovní poměr. Pro zaměstnance v organizacích podnikatelské sféry,

v nichž se uplatňuje kolektivní vyjednávání o mzdách platí minimální mzda jako jediná

mzdová veličina. V jednotlivých kolektivních smlouvách jde dohodnout minimální mzdu

vyšší než, která je uvedena v nařízení vlády. V organizacích podnikatelské sféry, kde není

uzavřena kolektivní smlouva nebo v ní nejsou mzdové podmínky sjednány, platí vedle

minimální mzdy nejnižší úroveň zaručené mzdy. Nejnižší úroveň zaručené mzdy je shodná

s výší minimální mzdy. V nepodnikatelské sféře (veřejná služba a správa) se uplatňuje vedle

minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy systém platových tarifů.

45

V tabulce č. 3 uvádím přehled o vývoji částek minimální mzdy od jejího zavedení

v roce 1991. Od roku 2007 se výše minimální mzdy nezměnila. V současné době činí výše

hrubé minimální mzdy 8 000 Kč.

Tabulka č. 3: Přehled o vývoji hrubé minimální mzdy

Zdroj: MPSV, práce autora

Česká republika patří mezi země, ve kterých minimální mzdu garantuje vláda. Byla

zavedena jako ochrana nejméně kvalifikovaného segmentu pracovního trhu. Minimální

mzdou jsou podle údajů MPSV dlouhodobě odměňovány zhruba 2,5 % zaměstnanců.

V současné době by minimální mzda měla plnit nejen funkci sociálně ochrannou, ale

i motivační, tj. měla by zaměstnance motivovat k tomu, aby pro něho bylo výhodnější

pracovat než pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nebo různé sociální dávky.

Podle odborů by bylo vhodné udržet podíl mezi minimální mzdou a průměrným výdělkem

v ČR na úrovni 40 %; tj. asi 8 500 Kč. Hrozí zde riziko, že v případě zvýšení minimální mzdy

vzroste nezaměstnanost lidí s nízkou kvalifikací, nižším vzděláním a mezi mladistvími.

V tabulce č. 4 uvádím podíl minimální a průměrné mzdy v % v České republice.

Výše hrubé minimální mzdy

Obdobív Kč za měsíc

v Kč za hodinu

1.2.1991 2000 10,801.1.1992 2200 12,001.1.1996 2500 13,601.1.1998 2650 14,801.1.1999 3250 18,001.7.1999 3600 20,001.1.2000 4000 22,301.7.2000 4500 25,001.1.2001 5000 30,001.1.2002 5700 33,901.1.2003 6200 36,901.1.2004 6700 39,601.1.2005 7185 42,501.1.2006 7570 44,701.7.2006 7955 48,101.12007 8000 48,10

46

Tabulka č. 4: Podíl minimální a průměrné mzdy v % v České republice

Zdroj: ČSÚ, práce autora

V roce 1991, kdy byla minimální mzda zavedena tvořila 52,7 % průměrné mzdy

v České republice. V dalších letech tento podíl stále klesal a minimální mzda zaostávala za

mzdovým vývojem. Příčinou bylo navázání některých sociálních systémů na minimální mzdu,

jako např. základ pro výpočet příspěvku na zdravotní pojištění osob, za které platil pojistné

stát. Zvyšování minimální mzdy by znamenalo zátěž pro státní rozpočet. V roce 1998 činila

minimální mzda pouze 22,7 % průměrné mzdy v České republice, toto bylo nejméně za dobu,

kdy byl institut minimální mzdy zaveden. V dalších letech se podíl minimální a průměrné

mzdy zvyšoval a v roce 2009 činil 30,2 %. Tabulku č. 4 jsem dále zobrazila graficky v grafu

č. 5, aby byl názorně zobrazen vývoj podílu minimální mzdy na průměrné mzdě v ČR.

Graf č. 2: Vztah minimální a průměrné mzdy v ČR v %

52,7

47,4

37,8

31,9

26,9 25,823,4 22,7

28,4

33,4 34,136,3 37 37,5 38,2

39,736,8

33,9

30,2

0

10

20

30

40

50

60

1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

v %

Zdroj: ČSÚ, práce autora

1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 199852,7 47,4 37,8 31,9 26,9 25,8 23,4 22,7

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 200628,4 33,4 34,1 36,3 37 37,5 38,2 39,7

2007 2008 200936,8 33,9 30,2

47

3.3.2 Zaručená mzdaS účinností od 1. 1. 2007 se zavádí nový institut "zaručená mzda", nahrazuje institut

"minimálních mzdových tarifů". Zaručenou mzdu upravuje § 112 odst. 1 zákoníku práce ",

jedná se o mzdu, na kterou zaměstnanci vznikl nárok. Nejnižší úroveň zaručené mzdy

a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní

smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to

zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd

a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou

stanoví zákoník práce jako základní sazbu minimální mzdy. Zaručenou mzdou rozumíme

nejnižší cenu práce stanovenou ve vztahu ke složitosti, odpovědnosti, namáhavosti

vykonávané práce. Zaručená mzda se nevztahuje na dohody o pracích konaných mimo

pracovní poměr.

3.3.3 Vliv odborů na mzdy Mzdy jsou a budou rozhodující položkou celkových příjmů. Z tohoto důvodu jsou

mzdové požadavky a odměňování zaměstnanců nejdůležitějším tématem, které vznášejí

zástupci odborů při kolektivním vyjednávání. Mzdový vývoj bývá v určitém rozsahu sjednán

ve většině kolektivních smluv a to jak kolektivních smluv vyššího, tak kolektivních smluv

nižšího stupně. Sjednávaný nárůst mezd bývá odvozován od předpokládaného růstu cen

(inflace). Méně často se nárůst mezd váže na vývoj produktivity práce. Odbory se také

zabývají porovnáváním mzdových podmínek v podnicích s uzavřenou kolektivní smlouvou

a bez uzavřené kolektivní smlouvy.

Tabulka č. 5. Podíly zaměstnanců, hrubé měsíční mzdy podle kolektivní

smlouvy a pohlaví v roce 2008

Podíly zaměstnanců v % Průměrná mzda v Kč Medián mezd v KčKolektivní

smlouvy celkem muži ženy celkem muži ženy celkem muži ženy

Celkem 100,00 57,36 42,64 26349 29628 21939 22217 24447 19380kolektivní smlouva ano 46,38 29,23 17,15 26469 29091 22000 22685 24582 19482kolektivní smlouva ne 37,74 22,19 15,55 26990 30667 21741 21064 23703 17586neuvedeno 15,88 5,93 9,95 24476 28390 22143 22938 25910 21525

Zdroj: ČSÚ, práce autora

48

Průměrná mzda zaměstnanců v podnicích s kolektivní smlouvou byla v roce 2008

o 521 Kč nižší než tam, kde kolektivní smlouva uzavřena nebyla. U mediánu je ale situace

opačná. Mediánová mzda je v podniku s kolektivní smlouvou vyšší o 1 621 Kč. Z uvedeného

vyplývá, že uzavřené kolektivní smlouvy v podnicích ovlivňují úroveň mezd pozitivně.

Hlubší výzkumy, které by sledovaly vliv kolektivních smluv na oblast odměňování v České

republice nejsou a chybí.

Pravidelné roční šetření o mzdových a pracovních podmínkách je také prováděno

v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí ČR prostřednictvím Informačního systému

o pracovních podmínkách, který je řízen Komisí pro řízení a koordinaci prací spojených

s Informačním systémem o ceně práce, která je složena ze zástupců Ministerstva práce

a sociálních věcí ČR, Ministerstva financí ČR, Českého statistického úřadu, Českomoravské

konfederace odborových svazů, Svazu průmyslu a dopravy ČR, České národní banky,

CERGE-EI a Vysoké školy ekonomické v Praze. Účelem je mapovat a analyzovat kolektivní

vyjednávání v České republice46.

V roce 2009 byly zpracovány údaje o mzdových podmínkách z 1 673 kolektivních

smluv z 24 různých odborových svazů, z toho 1 337 kolektivních smluv sjednaných

v podnikatelské sféře a 336 kolektivních smluv sjednaných ve veřejné službě a správě a dále

23 kolektivních smluv vyššího stupně. Z výsledků šetření z podnikových kolektivních smluv

z podnikatelské sféry byly zjištěny v oblasti odměňování tyto skutečnosti. Při porovnání

minimálních měsíčních mzdových tarifů u odborových svazů s nejnižší a nejvyšší úrovní

těchto tarifů, OS textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Čech a Moravy dosahuje ve

12. tarifním stupni cca 46 % výše dohodnutých tarifů OS UNIOS.

V oblasti mzdového vývoje bylo zjištěno, že více než 56 % analyzovaných

podnikových kolektivních smluv se věnuje oblasti mzdového vývoje. Ve srovnání s rokem

2008 jde o pokles počtu PKS o 17,8 %. Mzdový vývoj však není v podnikových kolektivních

smlouvách vyjádřen jedním údajem, který by charakterizoval celkový vývoj mezd. Je sjednán

z několika různých forem - zvýšením průměrné nominální mzdy (26,6 % PKS), zvýšením

mzdových tarifů (22,4 % PKS), udržením reálné mzdy (10,4 % PKS), zvýšením celkového

objemu mzdových prostředků (6,1 % PKS), nebo zvýšením průměrné reálné mzdy (1,9 %

PKS). Z analýzy vyplynulo, že v roce 2009 bylo v podnikových kolektivních smlouvách,

které upravují růst mezd formou navýšení průměrné nominální mzdy, dohodnuto zvýšení

o 4,4 %. U podnikových kolektivních smluv, kde sociální partneři upravují mzdový vývoj

46 www.kolektivnismlouvy.cz

49

prostřednictvím zvýšení mzdových tarifů, činí průměrný sjednaný nárůst 4,5 %. Ve srovnání

s rokem 2008 tak došlo k mírnému poklesu sjednaných mzdových tarifů a průměrné

nominální mzdy o 1 %. U smluv, ve kterých je mzdový vývoj sjednán formou zvýšení

průměrné reálné mzdy činí nárůst 2,4 %47.

Rok 2008 přinesl daňovou reformu, která zahrnovala postupné snižování daňové sazby

právnických osob 21 % pro rok 2008, 20 % pro rok 2009 a 19 % pro rok 2010. Zvýšila se

sazba daně z přidané hodnoty (DPH) z 5 % na 9 %. Změnou sazby DPH nízkopříjmové

skupiny přišly o 21,20 Kč na každých 1 000 Kč čistého příjmu, vyskopříjmové skupiny přišly

o 14,80 Kč. Zvýšení základní sazby tedy dopadlo na nízkopříjmové skupiny. Byla zavedena

jednotná sazba daně z příjmů fyzických osob od 1. 1. 2008 ve výši 15 % a od 1. 1. 2009 ve

výši 12,5 %, tzv. super hrubá mzda (do základu daně jsou započítány i částky pojistného

hrazené zaměstnancem a zaměstnavatelem za zaměstnance podle zákonů o pojistném na

sociální a zdravotní pojištění) odpovídá zdanění v roce 2008 23,1 % a v roce 2009 19,2 %,

bylo zrušeno společné zdanění manželů, minimální základ daně pro podnikatele, bylo zrušeno

daňové osvobození příjmů z pronájmu vlastních nemovitostí a úrokových příjmů

z termínovaných vkladů odborových organizací. Odbory sledují celkový vliv daňové reformy

na výši příjmů rodin v závislosti na sociálním postavení.

Podle údajů Českého statistického úřadu dosáhla v roce 2009 průměrná měsíční

nominální mzda na přepočtené zaměstnance 23 598 Kč, v meziročním srovnání činil přírůstek

907 Kč (4,0 %). Spotřebitelské ceny (inflace) se zvýšily za uvedené období o 1,0 %, reálná

mzda vzrostla o 3,0 %. V podnikatelské sféře se zvýšila průměrná měsíční nominální mzda

o 851 Kč (3,8 %) na 23 411 Kč, reálná mzda vzrostla o 2,8 %. V nepodnikatelské sféře se

průměrná měsíční nominální mzda zvýšila o 1 096 Kč (4,7 %) na 24 433 Kč, reálná mzda

vzrostla o 3,7 %. Z toho veřejná správa (včetně příslušníků bezpečnostních sborů) a obrana

27 040 Kč (3,2 %).

Podle údajů z Informačního systému o platech spravovaných Ministerstvem financí

ČR průměrný nominální plat na přepočtené zaměstnance u zaměstnanců odměňovaných podle

zákoníku práce činil v roce 2009 23 345 Kč (nárůst oproti roku 2008 6,3 %). Státní správa

25 838 Kč (nárůst oproti roku 2008 5,1 %), školství 21 929 (6,7 %), zdravotnictví 26 879 Kč

(7,4 %), kultura 19 833 Kč (6,8 %), sociální služby 18 761 Kč (5,7 %). Příslušníkům

bezpečnostních sborů odměňovaných podle zákona 361/2003 Sb., o služebním poměru

47 www.mpsv.cz

50

příslušníků bezpečnostních sborů činil průměrný nominální služební příjem 33 313 Kč

(1,9 %).

3.3.4 Odbory a nezaměstnanostS odbory může souviset i problém nezaměstnanosti. V každé ekonomice dochází

přirozeně ke strukturálním změnám, kdy se např. mění spotřebitelské preference, technologie

apod., proto je nutné, aby mzdy reagovaly pružně na změnu poptávky na pracovních trzích.

V případě, že odbory vyjednají zvýšení mezd v určitých odvětvích nebo profesích, dojde

k poklesu poptávky po pracovní síle, tím jsou uměle vyvolány rozdíly mezi těmito odvětvími

příp. profesemi a toto může být příčinou nezaměstnanosti.

Existují dva mechanismy48:

1. vyčkávající nezaměstnanost; odborově organizovaní pracovníci, kteří byli

propuštěni z dobře placených prací vyčkávají na výzvu k návratu zpět do těchto

prací před přemístěním nebo přijetím hůře placené práce v jiném odvětví.

2. klasická nezaměstnanost; odbory zvyšují reálné mzdy na uměle vysokou úroveň,

což způsobí přebytečnou nabídku práce.

V oblasti trhu práce odbory monitorují situaci a pomocí sociálního dialogu,

kolektivního vyjednávání na národní úrovni prostřednictvím RHSP ČR navrhují legislativní

změny v oblasti zaměstnanosti, mezd a platů. V rámci jednotlivých krajů působí regionální

rady jejich hlavní úloha spočívá především ve vztahu k trhu práce. Např.

v rámci Jihomoravského kraje působí Regionální rada hospodářské a sociální dohody.

Partnery jsou Zastupitelstvo Jihomoravského kraje, odborové svazy, zaměstnavatelské

a podnikatelské svazy. Jednou z oblastí, kterou se tato tripartita mimo jiné zabývá je oblast

zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů. Formou vyjednávání se snaží dosáhnout vzájemné

shody a udržet tak pozitivní vývoj ekonomiky a životní úrovně občanů kraje.

Nezaměstnanost je také výrazně ovlivněna celkovou ekonomickou situací v zemi,

celkovou nezaměstnaností, stavem nabídky volných pracovních míst a stavem mezi

poptávkou a nabídkou po pracovních silách. Zároveň je ovlivněna i vzdělanostní a oborovou

strukturou obyvatelstva. Nejohroženější skupinou na trhu práce jsou absolventi.

Nezaměstnanost je nejvyšší od roku 2004, kdy máme srovnatelná čísla. V roce 2004 činila

míra nezaměstnanosti 9,8 %, v roce 2005 9,6 %, v roce 2006 9,1 %, v roce 2007 7,7 %, v roce

2008 5,5 %, v roce 2009 7,4 % a v únoru 2010 9,9 %. Počet registrovaných nezaměstnaných

v únoru 2010 dosáhl 583 135 osob (z toho 69 216 osob se zdravotním postižením, tj. 11,9 %

48 JÍROVÁ, H. Trh práce a politika zaměstnanosti s. 16

51

z celkového počtu nezaměstnaných). Ve srovnání s lednem 2010 se jedná o nárůst cca

o 10 000 osob. Při srovnání s únorem roku 2009 se úroveň nezaměstnanosti zvýšila o 154 287

osob, tj. o 37 %. Důsledkem je ubývání volných pracovních míst v registrech úřadů práce. Ve

srovnání s únorem loňského roku se jedná o trojnásobný pokles volných pracovních míst.

Pracovní úřady evidují 32 120 volných pracovních míst, tzn. že o jedno pracovní místo se

uchází 18,2 osob (34,8 osob na jedno volné pracovní místo pro osoby se zdravotním

postižením).

Jedním z možných řešení nezaměstnanosti by mohla být podpora kupní síly

obyvatelstva, prostřednictvím efektivních investičních činnosti soukromého sektoru a státu.

Stát jako významný zaměstnavatel by mohl přispět ke snižování nezaměstnanosti tím, že

vytvoří stabilní dlouhodobější prostředí, stabilitou zákonů, podporováním veřejných zakázek

např. dopravní infrastruktury, stavebnictví, modernizace elektroenergetiky. Podporováním

veřejných zakázek podpoří přísun nových investorů a ti vytvoří nová pracovní místa.

Nastartováním hospodářského růstu bude klesat i nezaměstnanost. Dalším možným řešením

nezaměstnanosti by mohlo být další vzdělávání zaměstnanců a s tím spojená jejich aktivita při

vyhledávání zaměstnání. Velké firmy a podniky by měly spolupracovat se středními

a vysokými školami a nabízet absolventům např. stáže, kde by si mohli absolventi ověřit

a prakticky vyzkoušet své znalosti získané v průběhu studia a tato stáž by se jim započítávala

do praxe, tím by měli později snadnější uplatnění na trhu práce.

Odbory nezaměstnanost jako takovou více méně neovlivní, spíše se snaží pomáhat

v oblastech, které fungují, zaměřují se hlavně na podporu platů a mezd udržení aspoň jejich

stávající výše, na vyjednávání a udržení slušných pracovních podmínek na pracovištích.

V rámci své působnosti se zaměřují na oblasti, ve kterých se mohou uplatnit tj. veřejná

správa, policie, doprava, školství, zdravotnictví , státní podniky.

52

4 ČINNOST ODBORŮOdbory sehrávají rozhodující úlohu v rámci sociálního dialogu na pracovním trhu

v České republice, prostřednictvím svého nejúčinnějšího nástroje kolektivního vyjednávání na

podnikové, odvětvové a národní úrovni. Současná ekonomická krize zasáhla veškerá odvětví

průmyslu, zemědělství, služeb a státní správy. Proto více než v minulosti se odbory

v současné době poznamenané ekonomickou krizí zabývají otázkou zaměstnanosti,

nezaměstnanosti, mezd a benefitů zaměstnanců. Tato kapitola přibližuje konkrétní činnost

odborů na pracovním trhu v ČR.

4.1 Vyjednávání odborů za platy zaměstnanců veřejných

služebVe druhé polovině roku 2009 (17. 9. 2009) bylo hlavním tématem, kterým se odbory

na úrovni tripartity zabývaly projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 2010. V rámci

úsporného balíčku navrhl ministr financí snížení platů zaměstnanců, jejichž platy jsou hrazeny

ze státního rozpočtu, včetně zaměstnanců regionálního školství a platů zaměstnanců veřejných

služeb a správy pro rok 2010 o 4 % (ve skutečnosti by snížení činilo 7 %). Snížení platů mělo

být provedeno na úkor snížení tarifních platů a nikoliv prostřednictvím mimotarifní složky

platu. S tímto návrhem vyslovily odborové svazy zastupující zaměstnance veřejných služeb

a správy (OS ROPO) sdružené v ČMKOS nesouhlas a vydaly v zastoupení Aleny Vondrové,

předsedkyně OS a mluvčí OS ROPO stanovisko s názvem „Odbory nesouhlasí se snížením

platů zaměstnanců veřejných služeb“, ve kterém se uvádí, cituji:

„Odborové svazy zastupující zaměstnance veřejných služeb a správy (OS ROPO) sdružené

v ČMKOS zásadně nesouhlasí s navrhovaným 4% snížením platů zaměstnanců, jejichž platy

jsou hrazeny ze státního rozpočtu. OS ROPO vzaly na vědomí původně navrhované zmrazení

platů a restrikci počtu funkčních míst (pokles o 20 200 v roce 2010) a poukazovaly na to,

že již v důsledku toho dojde u některých skupin zaměstnanců nikoliv ke stagnaci, ale

k významnému poklesu nominálních platů. Současně upozornily také na reálná rizika

související s výrazným krácením provozních a dalších výdajů v některých kapitolách státního

rozpočtu. Důsledkem může být snížení zaměstnanosti a další pokles nominálních platů

zaměstnanců, což je v některých případech již dnes zřejmé. Naprosto nepřijatelná je realizace

vládního návrhu rozpočtu pro školství. Zaměstnanci tohoto odvětví jsou co do úrovně platů

a vzhledem ke své kvalifikaci trvale podhodnocováni. To lze prokázat údaji z nejrůznějších

53

statistických šetření. Snižují se finance určené na učebnice, učební pomůcky i další

vzdělávání pedagogických pracovníků. Paradoxně přitom tato vláda ve svém programovém

prohlášení vyjádřila “podporu školství jako jedné z klíčových oblastí pro růst

konkurenceschopnosti a rozvoj společnosti”. K jakým došlo ke změnám, které zdůvodňují

opuštění této orientace? Stát již vzdělávání jako perspektivu a předpoklad prosperity

nepotřebuje? U bezpečnostních sborů snížení služebního příjmu jejich příslušníků o 4 %

nepochybně povede ke snížení bezpečnostního standardu, a to v důsledku možného masivního

odchodu zejména policistů a příslušníků Vězeňské služby ČR. Toto nebezpečí je zcela reálné!

Upozorňujeme také na skutečnost, že v důsledku výše uvedených restrikcí reálně hrozí

omezení výkonu některých kompetencí veřejné správy, případně snížení kvality. Zejména se

jedná o dozorové a kontrolní činnosti státu. A to za situace, kdy odbory a zaměstnavatelé

požadují od státu zajištění důsledné kontrolní činnosti státu a zvýšení její efektivnosti.

Současná úroveň průměrných nominálních platů zaměstnanců veřejných služeb a správy je

i vzhledem ke kvalifikační struktuře relativně nízká. Přitom objem agend, respektive činností,

které zaměstnanci veřejných služeb a správy zajišťují, zůstává stejný nebo má tendenci se

zvyšovat. A to při stálém snižování počtu funkčních míst či jeho stagnaci tam, kde snižování

již není možné. Navrhované snížení objemu prostředků na platy o 4 % je proto z výše

uvedených důvodů pro odbory jako zástupce zaměstnanců zcela nepřijatelné.“49 Toto

stanovisko bylo postoupeno poslaneckým klubům Parlamentu České republiky a médiím.

Odbory tímto vyslovily veřejně svůj nesouhlas s návrhem vlády a byly připraveny k dalšímu

jednání. Odbory navrhovaly jako maximální možný kompromis zmrazení platů, který jsou

ochotny tolerovat.

Zájem na zachování svých platů v návaznosti na schválení státního rozpočtu na rok

2010 měli společně se zaměstnanci veřejných služeb a správy i policisté a hasiči, kteří se

prostřednictvím svých odborových svazů Nezávislého odborového svazu Policie České

republiky a Odborového svazu hasičů rozhodli podporovat návrh Odborového svazu státních

orgánů a organizací za zachování stávajících tarifních platů. Vyjednávání o platech státních

zaměstnanců bylo dramatické a vyústilo až k demonstraci, která se konala dne 9. 12. 2009

v Praze, v den schvalování státního rozpočtu na rok 2010. Schválení tohoto rozpočtu znamená

zmrazení služebních příjmů příslušníků a platů civilních zaměstnanců na úrovni roku 2009.

Tímto odborové svazy zastupující zaměstnance veřejných služeb a správy dosáhly svého cíle.

49 NOS – Noviny odborového svazu státních orgánů a organizací č. 16 – 17, s. 1

54

Pokud budu hodnotit tuto situaci, která nastala při schvalování státního rozpočtu pro

rok 2010 musím konstatovat, že nikdo jiný kromě odborů by nehájil zájmy zaměstnanců

veřejných služeb a správy, jejichž platy jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Snížení platů

těchto zaměstnanců je pro vládu tím nejjednodušším způsobem jak snížit výdaje ze státního

rozpočtu. Musíme si uvědomit, že zaměstnanci veřejné správy vlastně pomáhají státu ve

výkonu jeho působnosti a pravomoci, dohlížejí na dodržování platných zákonů a předpisů.

Jako příklad uvedu obce, které vykonávají přenesenou působnost a jsou svou podstatou

dekoncentrovaná státní správa, která je svěřená obcím zákony na základě ustanovení čl. 105

Ústavy České republiky. Zaměstnanci obce zařazeni do obecního úřadu (úředníci) vykonávají

klasickou státní správu a jejich činnost má standardně podzákonný, výkonný a nařizovací

charakter. Obce každým rokem obdrží ze státního rozpočtu příspěvek na výkon státní správy.

Nikdo nekontroluje jakým způsobem obce hospodaří s tímto příspěvkem, není totiž nařízeno

jeho účelové čerpání. Obce tento příspěvek nevyužívají pouze na výkon státní správy

a úhradu platů úředníků, kteří jsou platově podhodnoceni, ale z těchto příspěvků hradí i platy

zaměstnanců nezařazených do obecních úřadů a v neposlední řadě tyto příspěvky využívá

obec v samostatné působnosti. Proto snížení tarifních platů by tyto zaměstnance zařazené do

obecních úřadů (úředníky) poškodilo. V rámci obcí by se snížení objemu prostředků na platy

zaměstnanců veřejných služeb a správy týkalo pouze těchto zaměstnanců, kteří mají plat

hrazen ze státního rozpočtu.

4.2 Vyjednávání odborů za benefity zaměstnancůNovelou zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších

předpisů byla s účinností od 1. 1 .2010 do tohoto zákona promítnuta možnost daná článkem

80 směrnice rady 2006/112/ES pro stanovení základu daně ve výši ceny obvyklé ve zvláštních

případech. Za osoby ve zvláštním postavení k plátci daně z přidané hodnoty byly v § 36a

odst. 3 písm. d) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších

předpisů nově zařazeny i osoby v pracovněprávních nebo obdobných vztazích. Tato novela

zákona by měla za následek zdražení zaměstnaneckých výhod (benefitů), mezi které patří

například dopravné včetně řežijních jízdenek, závodní stravování, rekreace, rehabilitace,

bydlení na ubytovnách a doškolování včetně rekvalifikace. Daný problém byl řešen dne

2. února 2010 na jednání RHSD (tripartity), kde zástupci ČMKOS požádali o podporu

pozměňovacího návrhu, přidali se k nim i zástupci Svazu průmyslu a dopravy, proti nebyli ani

zástupci vlády. K jednání o danému problému se přihlásili prostřednictvím svých zástupců

55

Jaroslava Pejši za Odborové sdružení železničářů, Luboše Pomajbíka za Odborový svaz

dopravy, Jindřicha Hlase za Federaci strojvůdců, Jana Rejského za Odborový svaz pracovníků

dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy, Jaromíra Duška za Svaz

odborářů služeb a dopravy, kteří společně vydali dne 5. února 2010 prohlášení, cituji:

„Zásadně odmítáme pokračující útoky na postavení odborů v České republice a příjímání

legislativních opatření, která mají přímé a zásadní dopady na zaměstnanecké benefity

a následně také na průběh a výsledky kolektivního vyjednávání ve všech

odvětvích.Vyzýváme všechny členy Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR, aby

bezodkladně realizovali dohodu sociálních partnerů uzavřenou na Plenárním jednání RHSD

ČR dne 2. února 2010 spočívající v okamžitém zrušení ustanovení § 36a odstavec 3 písmeno

d) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Konstatujeme, že na rozhodnutí všech

členů Parlamentu ČR závisí udržení nebo zásadní porušení sociálního smíru. Pokud nedojde

k realizaci výše uvedené dohody sociálních partnerů spočívající v okamžitém zrušení

ustanovení § 36a odstavec 3 písmeno d) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,

jsme rozhodnuti kdykoliv po 22. únoru 2010 vyhlásit stávku.“50

V reakci na prohlášení předsedů odborových svazů v dopravě projevil předseda vlády zájem

ve věci jednat a vydal dne 25. 2. 2010 prohlášení. Na toto prohlášení zareagovala dne

26. 2. 2010 koalice dopravních odborových svazů, která rozhodla o přeložení stávky a tímto

způsobem umožnit projednání novely zákona. Dne 26. 2. 2010 byl vládou předložen návrh

novely zákona o dani z přidané hodnoty, který vypouštěl § 36a odst. 3 písm. d) Poslanecké

sněmovně Parlamentu České republiky. Sněmovna vyhlásila stav legislativní nouze

a začátkem března 2010 schválila novelu zákona o dani z přidané hodnoty. Novelu zákona

o dani z přidané hodnoty, ale nepodpořil ani Senát ani prezident, který odmítl novelu zákona

podepsat. Dne 13. 4. 2010 byla Sněmovnou novela zákona o dani z přidané hodnoty

schválena, poslanci přehlasovali prezidentské veto.

V současné době, kdy Českou republiku zasáhla ekonomická krize, která se projevila

rozsáhlejším propuštěním zaměstnanců, které je největší od poloviny 90. let jsou

zaměstnavatelé nuceni ke snižování prostředků na zaměstnanecké výhody (benefity), které

tvoří jeden z nepřímých nákladů zaměstnavatele. Každý zaměstnavatel proto přehodnocuje

nabízené benefity. Je také známo, že zaměstnanecké výhody jsou důležitou součástí

celkových odměn zaměstnance, hrají důležitou roli při spokojenosti zaměstnanců, odchodu

důležitých zaměstnanců a přijímání nových zaměstnanců. Mezi zaměstnanci jsou na prvním

50 NOS – Noviny odborového svazu státních orgánů a organizací č. 4, s. 1

56

místě preferovány stravenky, příspěvky na životní a penzijní připojištění, příspěvky na

odborné vzdělávání, jazykové kurzy, ale také týden dovolené navíc, používání služebního

vozidla k soukromým účelům, mobilní telefony. Režijní jízdenky, kterých by se v případě

neschválené novely zákona změna nejvíce dotkla jsou historicky vázané benefity na konkrétní

odvětví a zvýhodňují určitou skupinu zaměstnanců.

4.3 Kolektivní vyjednávání o zvýšení mezdV současné době jako příklad kolektivního vyjednávání je možné uvést kolektivní

vyjednávání v automobilce Škoda Auto, kde odboráři vyjednávali zvýšení mezd zaměstnanců.

Odboráři Škody Auto vedli hlavní spor o zajištění odpovídajícího růst mezd pro zaměstnance.

Škoda Auto je česká automobilka a od roku 1991 je členem koncernu Volkswagen Group.

Zaměstnává cca 24 000 zaměstnanců, patří k největším zaměstnavatelům v České republice.

Členem odborů je 70 % zaměstnanců. Průměrná mzda dělníků činí 26 500 Kč.

Několikaměsíčním vyjednáváním se odborům podařilo se zaměstnavatelem vyjednat zvýšení

mezd o 2,7 %, dále mimořádnou odměnu ve výši 10 000 Kč, na kterou dosáhne většina

zaměstnanců a o 50 Kč každý měsíc více na penzijní připojištění. Škoda Auto je jednou

z významných firem na trhu práce v České republice. Podle mého názoru tento úspěch odborů

při vyjednávání může posílit pozice odborů v jiných firmách. Určitě k úspěchu při

vyjednávání přispěl i fakt, že většinovým vlastníkem firmy Škoda Auto je německá firma, kde

mají odbory historicky silné postavení a vliv.

Dalším automobilovým závodem, kde odbory vyjednávaly o mzdách zaměstnanců

byla automobilka TPCA v Kolíně. Automobilka je společným podnikem Toyoty a PSA

Peuegot Citroën. Automobilka TPCA zaměstnává cca 3 600 zaměstnanců z nichž čtvrtina je

členem odborů. Zde se podařilo odborům v kolektivním vyjednávání vyjednat zvýšení

tarifních mezd o 2,5, mimořádnou odměnu ve výši 4 500 Kč. Odbory také vyjednaly zvýšení

příplatku za mimořádnou směnu ve výši 600 Kč. Důležitým bodem v kolektivní smlouvě je,

že firma se zavázala do 31. 5. 2011 nepropustit žádného z kmenových zaměstnanců pro

nadbytečnost v případě snížení výroby.

Vyjednávalo se také v nošovické automobilce Hyundai, která zaměstnává cca 2 300

zaměstnanců. Při kolektivním vyjednávání, které trvalo dva měsíce se odborům podařilo

vyjednat zvýšení mezd v průměru o 7 % v závislosti na tarifní třídě zaměstnance. Také zde

odbory vyjednaly příplatek za mimořádnou pracovní směnu ve výši 400 Kč, výroční bonus ve

výši 50 procent jedné základní měsíční mzdy. Zde jednoznačně přispěl k výsledku

57

vyjednávání úspěch odborářů Škoda Auto. Odboráři při svém vyjednávání argumentovali také

faktem, že zaměstnanci automobilky Hyundai mají v průměru nejnižší mzdy v porovnání

s konkurenčními automobilkami.

4.4 Vyjednávání odborů na národní úrovniV současné době se odbory aktivně účastní prostřednictvím RHSD ČR jednání, která

mají nalézt možná řešení a východiska z hospodářské krize, která budou akceptovatelná jak

pro vládu tak pro sociální partnery. Jedním z příkladů, který mohu uvést je společný návrh 38

bodů o krátkodobých opatřeních pro východiska z krize a řešení jejích důsledků, na kterých se

společně dohodla vláda, odbory a zaměstnavatelé v únoru 2010. Tyto konkrétní opatření by

měly napomoci ke zlepšení ekonomicko-sociálního prostředí v České republice a nastartovat

ekonomický růst. V těchto 38 bodech jsou krátkodobá i dlouhodobá opatření, mezi něž patří

např. podpora zaměstnanosti, zrychlené čerpání fondů z Evropské unie. Odbory budou

prostřednictvím Českomoravské konfederace odborových svazů spolupracovat např. na řešení

problému zneužívání podpor v nezaměstnanosti (institut dohod o provedení práce), řešení

problému zneužívání vnitro-koncernových cen a poskytování služeb uvnitř skupiny za účelem

daňové optimalizace a na analýze „kurzarbeitu“ (čtyřdenní pracovní týden s plnou mzdou).

Cílem tohoto návrhu o 38 bodech je překonání ekonomické krize v tuzemské ekonomice.

Ačkoliv odborům stále klesá členská základna a mají málo aktivních členů, mají silné

postavení na pracovním trhu díky kolektivnímu vyjednávání, které efektivně ovládají. Pod

výsledky kolektivního vyjednávání ať už na národní úrovni nebo podnikové úrovni pracují

všichni zaměstnanci, z důvodu, že to co odbory vyjednají se vztahuje i na nečleny odborů.

V případě vyšších kolektivních smluv i na firmy a zaměstnance stejného oboru.

4.5 Zhodnocení činnosti odborůMzdy českých pracovníků jsou jedny z nejnižších v rámci celé Evropské Unie a jsou

závislé na kolektivním vyjednávání. Odbory se při kolektivním vyjednávání snaží

maximalizovat mzdy svých členů. Aby byla jejich vyjednávací síla větší snaží se sdružovat do

odborových svazů a centrál. V České republice působí kromě Českomoravské konfederace

odborových svazů, která je největší odborovou centrálou další odborové centrály a větší

samostatné odborové svazy, mezi něž patří; Asociace samostatných odborů, Konfederace

umění a kultury, Křesťanská odborová koalice, Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska,

dále malé centrály působící v dopravě např. Federace strojvůdců, Federace vlakových čet

58

a profesní odborové svazy, které se nehlásí k žádné odborové centrále. Odbory mohou pro své

členy vyjednat vyšší mzdu než je mzda tržní, tato se poté vztahuje i na nečleny odborů.

V současné době je přikládána stále větší role sociálnímu dialogu, jednání mezi

odbory a zaměstnavateli. Sociální partneři jsou hlavními garanty v oblastech jako jsou BOZP,

rovných příležitostí, práva na konzultace, práva na přístup k zaměstnání. Kolektivní smlouvy

vyššího stupně a podnikové kolektivní smlouvy jsou dobře fungujícím systémem a důležitou

součástí ochrany zaměstnanců. Sociální partneři spolupracují na společných projektech, které

se zaměřují na rozvoj a podporu aktivní politiky zaměstnanosti (nezaměstnanost a její

prevence, pomoc při zapojení dlouhodobě nezaměstnaných, podporují mladé a ty, kteří se

vracejí na trh práce podporou jejich profesního růstu), na podporu rovných příležitostí pro

všechny, na zlepšování školení, vzdělávání, poradenství jako součást politiky celoživotního

vzdělávání, na podporu kvalifikovaných, vzdělaných pracovníků, na inovace a modernizaci

organizace práce a v neposlední řadě se zaměřují na rovné příležitosti žen a mužů na trhu

práce.

59

ZÁVĚRPrvopočátky vzniku odborového hnutí v Čechách a na Moravě sahají do roku 1862,

kdy vznikaly dělnické spolky, které zabezpečovaly pro své členy sociální jistoty formou

základního pojištění pro případ úrazu, nemoci nebo nezaměstnanosti, nebo podpory ve stáří.

V tomto období plnily svou funkci pro kterou vznikly, tj. podpora sociálních jistot. V dalších

obdobích svého působení se jejich vliv na pracovní trh a mzdy pracujících oslaboval,

nedokázaly využít solidaritu, na které byly odbory založeny ani jednotnost svého působení.

Ve válečných a poválečných letech je stále atakovala Komunistická strana Československa,

která se jejich prostřednictvím chtěla ujmout moci. Toto se jí povedlo po druhé světové válce.

KSČ odbory používala k ovládnutí pracujících a dělnictva. Na dlouhé období se odbory staly

nejdůležitějším spojencem KSČ, přes které uplatňovala svůj mocenský přístup. V tomto

období odbory neměly žádný vliv na pracovní trh a mzdy, nic v průběhu této doby

neprosadily. Všechny otázky sociální politiky byly výlučně v kompetenci státu a jeho orgánů.

Odbory se měly pouze starat a podporovat zejména rekreaci, bytovou politiku a zdravotnictví.

Nemohly plnit své prapůvodní poslání obhajoby zájmů pracujících.

Ke svému poslání od dob jejich vzniku se mohly odbory vrátit až po roce 1989, kdy

přispěly ke svržení komunistického režimu. Postupně si začaly vytvářet své postavení ve

společnosti. Začaly se uplatňovat na pracovním trhu, ovlivňovat mzdový vývoj.

Prostřednictvím sociálního dialogu, který je založen na různých formách komunikace mezi

sociálními partnery, zaměstnavateli a zaměstnanci (kolektivní vyjednávání), na nejvyšší

úrovni mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a vládou (tripartitní jednání). Odbory v České

republice jsou kolektivní smluvní stranou reprezentující pracující při vyjednávání se

zaměstnavateli. Díky kolektivnímu vyjednávání můžou zaměstnanci dát svůj hlas při určování

požadavků a podmínek zaměstnanosti. V České republice patří odbory k největší

a nejvlivnější zájmové skupině, která participuje na formování a vytváření sociálních

a ekonomických politik. Odborové svazy se sdružují do konfederace, která reprezentuje své

členy při jednání s vládou, veřejnými organizacemi, zaměstnavateli a politickými stranami.

Svým členům poskytují služby v oblastech jako jsou vzdělání, právní poradny, poskytování

informací, atd. Mezi odbory a státem (vládou) existuje přirozené a zdravé napětí, které

napomáhá k rozvoji demokratického zřízení. V současné době poznamenané hospodářskou

krizí se odbory zabývají otázkou zaměstnanosti, mezd a benefitů zaměstnanců. Svoji

působnost zaměřují na oblasti, ve kterých se mohou uplatnit tj. veřejná správa, policie,

doprava, školství, zdravotnictví, státní podniky. Využívají k tomu svůj nejúčinnější nástroj

60

sociální dialog (kolektivní vyjednávání). Kolektivní smlouvy hrají významnou úlohu

v ochraně zaměstnanců před nezaměstnaností, zmírňováním jejích následků. Odborové

organizace mohou kolektivně vyjednat delší výpovědní dobu, která činí minimálně dva

měsíce, v případně propouštění i vyšší odstupné. Pozice oborů v České republice by mohla

být posílena členstvím České republiky v Evropské unii, kde odbory na trhu práce mají své

výsadní postavení. Toto by mohlo napomoci při realizaci posilování trhu práce

prostřednictvím různých projektů, které jsou financovány z prostředků Evropské unie a na

nichž se odbory také podílejí.

Závěrem tedy mohu konstatovat, že odbory v současné době a v současné hospodářské

situaci ovlivňují pracovní trh a mzdy hlavně prostřednictvím sociálního dialogu na národní,

odvětvové a podnikové úrovni. Také je důležité podotknout, že o jednotlivých jednáních

a vůbec o konkrétních činnostech odborů je velmi těžké získat informace snad z důvodu, že

těmto jednáním nevěnují média dostatečnou pozornost, ale ani sami odboráři neinformují

dostatečně své členy o konkrétních činnostech.

61

Seznam použitých zdrojůTištěné zdrojeBROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky. 1. vyd.

Praha: Sociologické nakladatelství (Slon), 1997. 210 s. ISBN 80-85850-48-6.

HÁLA, J. a kol. Rozvoj sociálního dialogu v ČR. Praha: Výzkumný ústav práce a soci-

álních věcí, 2002. 80 s.

HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku.

Praha: Nadace Friedricha Berta, 1992. 57 s.

JÍROVÁ, H. Trh práce a politika zaměstnanosti. Praha: Vysoká škola ekonomická

v Praze, 1999. ISBN 80-7079-635-9.

KAŠPAROVÁ, J. a kol. Cesty, křižovatky, střety nových odborů. Pardubice: Silueta,

2000. 151 s.

KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová

organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje. Praha: Výzkumný ústav práce a

sociálních věcí, 2004. 166 s. MS-05-03.

MANSFELDOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice.

1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (Slon), 2005. 244 s. ISBN 80-86429-53-9.

MANSFELDOVÁ, Z. a kol. Proměny reprezentace zájmů po vstupu do Evropské

unie. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (Slon), 2008. 274 s. ISBN 978-80-

86429-88-5.

MANKIW N.G., Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 768 s.

ISBN 80-7169-891-1.

NOS – Noviny odborového svazu státních orgánů a organizací č. 16 – 17. Praha:

Odborový svaz státních orgánů a organizací, 2009. ISSN 0862-9633.

62

NOS – Noviny odborového svazu státních orgánů a organizací č. 4. Praha: Odborový

svaz státních orgánů a organizací, 2010. ISSN 0862-9633.

SAMUELSON P.A., Ekonomie. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. 1011 s.

ISBN 80-205-0494-X

Elektronické zdroje

Český statistický úřad [online]. Poslední revize 2010 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z:

<http://notes2.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/3109-09>.

ČMKOS [online]. Poslední revize 2010 [cit. 2010-17-02]. Dostupné z:

<http://www.cmkos.cz/o-nas/odborove-struktury-a-vztahy-mezi-nimi>.

ČMKOS [online]. Poslední revize 2010 [cit. 2010-17-02]. Dostupné z:

<http://www.cmkos.cz/svazy>.

ČMKOS [online]. Poslední revize 2010 [cit. 2010-17-02]. Dostupné z:

<http://www.cmkos.cz/lidske-zdroje_nove/projektova-cinnost/507-3>.

ISPP [online]. Poslední revize 2009 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z:

<http://www.kolektivnismlouvy.cz/download/2006/ISPP_2006.pdf>.

ISPP [online]. Poslední revize 2009 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z:

<http://www.kolektivnismlouvy.cz/download/2007/ISPP_2007.pdf>.

ISPP [online]. Poslední revize 2009 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z:

<http://www.kolektivnismlouvy.cz/download/2008/ISPP_2008.pdf>.

ISPP [online]. Poslední revize 2009 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z:

<http://www.kolektivnismlouvy.cz/download/2009/ISPP_2009.pdf>.

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Poslední revize 2005 [cit. 2010-03-25].

63

Dostupné z: <http://www.mpsv.cz/cs/3360>.

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., Listina

základních práv a svobod [online]. [cit. 2010-20-02]. Dostupné z:

<http://www.amnesty.cz/vychova/stazeni/lzps.pdf>.

Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání

Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce

Zákon č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy,

o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci

ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Portál veřejné správy České republiky [online]. Poslední revize 2003-2009

Ministerstvo vnitra. Dostupné z: <http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/6966/place>.

64

Seznam tabulek a grafůTabulka č.1: Odborové svazy sdružené v ČMKOS ke dni 30.6.2009 ……………… 26

Tabulka č. 2: Uzavřené kolektivní smlouvy r. 2009 podle odborových svazů ……... 37

Tabulka č. 3: Přehled o vývoji hrubé minimální mzdy ………………………………45

Tabulka č. 4: Podíl minimální a průměrné mzdy v % v České republice ……………46

Tabulka č. 5: Podíly zaměstnanců, hrubé měsíční mzdy podle kolektivní smlouvy

a pohlaví v roce 2008 ………………………………………………….47

Graf č. 1: Vývoj členské základny ČMKOS v letech 2007 až 2009 …………………29

Graf č. 2: Vztah minimální a průměrné mzdy v ČR v % …………………………….46

65

Seznam použitých zkratekASO Asociace samostatných odborů

atd. a tak dále

BMASK Rakouské ministerstvo práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitele

BOZP Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

ČMK Českomoravská komora odborových svazů

ČMKOS Českomoravská konfederace odborových svazů

ČNR Česká národní rada

ČR Česká republika

ČSKOS Československá konfederace odborových svazů

ČSR Československá republika

ČSSR Československá socialistická republika

ČOD Československá obec dělnická

DPH Daň z přidané hodnoty

EFRR Evropský fond pro regionální rozvoj

ERDF Evropský fond pro regionální rozvoj

ESF Evropský sociální fond

ETUC Evropská odborová konfederace

EU Evropská unie

GMTN rakouský odborový svaz Kovo-textil-potraviny

ISPP Informační systém o pracovních podmínkách

ITUC Mezinárodní odborová konfederace

KOZ Konfederace odborových zväzou

KSČ Komunistická strana Československa

KUK Konfederace umění a kultury

KZPS Konfederace zaměstnaneckých a podnikatelských svazů

např. například

NF Národní fronta

NOÚZ Národní odborová ústředna zaměstnanecká

OS odborový svaz

OSČ Odborové hnutí Československé

OS ROPO Odborové svazy zastupující zaměstnance veřejných služeb a správy

RHSD ČR Rada hospodářské a sociální dohody České republiky

66

ROH Revoluční odborové hnutí

RROS Regionální rada odborových svazů

SSSR Svaz sovětských socialistických republik

StB Státní bezpečnost

TUAC Odborový poradní výbor

tzv. tak zvaný

ÚRO Ústřední rada odborů

ÚVZ Ústředí veřejných zaměstnanců

ZV ROH Závodní výbor revolučního odborového hnutí

ÖGB Rakouský odborový svaz

ÖGB – NÖ regionální pobočka rakouského odborového svazu Dolní Rakousko

PřílohyPříloha č. 1: Organizační struktura ČSKOS

Příloha č. 2: Vnitřní struktura ČMKOS

Příloha č. 1

Organizační schéma ČSKOS

ČSKOS Generální radas prezidentem

Českomoravská komoraOS, rada s

předsednictvem

Konfederace OZSlovenska, Snem s

predsednictvomSdružení asociace

České a ČeskomoravskéOS (ČOS, ČMOS)

Federální OS s nebobez národ. komor

(FOS)

Slovenské OZ(SOZ)

ve výstavbě:

Region Region Region Region Region

Základní odborovéorganizace (OS, OZ)

Závodní výbory - ZVZávodní rady - ZR

Dílenské výbory - DVÚsekové výbory - ÚV

Úsekoví důvěrníci -ÚD

Příloha č. 2