SOMATOLOGIE - img.signaly.cz · HISTOLOGIE - nauka o tkáních - využívá mikroskop - obor cytologie o nauka o buňce FUNKČNÍ - činnost organismu BIOFYZIKA - fyzikální podstata

Markéta Dominika Pecharová Strana 1 Somatologie

SOMATOLOGIE

Markéta Dominika Pecharová

Střední zdravotnická škola Ruská; zdravotnické lyceum (2. LB) BIOLOGICKÉ VĚDY MORFOLOGICKÉ - stavba a tvar lidského těla ANATOMIE - anatemnó = rozřezávám - stavba a uložení orgánů - pracovní metoda - pitva

o 1. pitva - Aristoteles (300 let před Kristem) o 1. pitva v Čechách Jessenius (1600) o anatomická

konzervované tělo studijní a vědecké účely nutný souhlas zemřelého

o patologická čerstvě zemřelé tělo ověření diagnózy

o soudní čerstvě zemřelé tělo všechny násilné činy

HISTOLOGIE - nauka o tkáních - využívá mikroskop - obor cytologie

o nauka o buňce

FUNKČNÍ - činnost organismu

BIOFYZIKA - fyzikální podstata životních projevů - obor fyziologie

o funkce jednotlivých orgánů a organismu BUŇKA STAVBA A FUNKCE BUŇKY - v těle je cca 30 bilionů buněk - základní jednotka života - objevitel J. E. Purkyně

o buněčná teorie všechny živé organismy jsou z buněk

- latinsky cellula, řecky kytos - mimobuněčný (extracelulární) - nitrobuněčný (intracelulární) - koncovka názvů buněk: - cyt - většina buněk má schopnost rozmnožování (reprodukce) - nerozmnožují se erytrocyty a neurony - v buňce se vyskytují funkční struktury = buněčné organely


BUNĚČNÉ SYSTÉMY ŘÍDÍCÍ - jádro (nucleus)

o jaderný obal charakter buněčné membrány přes obal transport látek (cytoplazma - jádro)

o chromatin a chromozomy DNA + navázaná bílkovina výskyt v jádře lze využít k určení pohlaví pro lidské buňky je typické mitotické dělení přímé dělení (amitóza) je u lidí vzácné (pouze v kostních buňkách a při hojení ran) chromozomy

dvě kratší a dvě delší raménka, jejich základem je šroubovice DNA (helix) o jadérko

kulovitá organela s RNA a bílkovinou jaderné funkce

diferenciace a vyzrávání buněk kopírování a následný přenos genetické informace do nové buňky syntéza nových RNA

- karyotyp o chromozomy 1 buňky seřazené podle velikosti o na jeho podkladě můžeme určit hlubší genetické poruchy

chromozom chybí chromozom přebývá deformace chromozomu

TRANSPORTNÍ - cytoplazmatická membrána

o trojvrstevná o dvě vrstvy tuku a jedna vrstva bílkoviny (základ iontových kanálků) o umožňuje transport látek

- cytoplazma o vodní roztok bílkovin

- cytoskelet o elastická kostra buněk

- endoplazmatické retikulum o hrubé: syntéza bílkovin (proteosyntéza) o hladké:detoxikační činnost

SEKREČNÍ - ribozomy

o posouvají se po řetězci mRNA a tvoří nový bílkovinný řetězec - Golgiho aparát

o koncentruje výměšek a následně jej uvolňuje mimo buňku - lysozomy

o likvidují choroboplodné zárodky v buňce - peroxizomy

o odstraňují peroxidy z buněk a tím je chrání ENERGETICKÝ - mitochondrie

o v těle v různém množství, které odráží intenzitu metabolismu daného orgánu o 2 membrány, mezi nimi dýchací enzymy, které zachycují energii uvolněnou oxidací živin za

současné tvorby ATP - centrioly

o tvořeny kanálky o účastní se reprízy dělení buněk o na začátku mitózy se zdvojují a přesouvají na opačné póly jádra


ZÁKLADY GENETIKY - gen

o základní jednotkou dědičnosti, úsek molekuly DNA o část chromozomu, uložen v buněčném jádře

- genotyp o soubor genů jednoho organismu, které určují vývojové možnosti jedince

- fenotyp o soubor morfologických a funkčních znaků organismu o znaky, které jsou zjistitelné na jedinci o je podmíněn genetickou výbavou o tělesné rozměry, barva očí, typ krevní skupiny…

- každý vlastnost je určená dvěma geny: jeden od matky a jeden od otce - homozygot

o jedinec, který má na chromozomech stejné geny pro danou vlastnost dominantní

dědičná vloha převládne nad jinou vlohou; ČČ recesivní

dědičná vloha potlačena jinou vlohou; bb - heterozygot

o jedinec, který má na chromozomech různé geny pro danou vlastnost Čb A0

- zakladatel genetiky je Johann Gregor Mendel (1822 - 1884) o 1. Mendelův zákon

křížíme - li dva homozygoty, vznikají jedinci se stejným genotypem i fenotypem o 2. Mendelův zákon

křížíme li tyto dva homozygoty dále, objevují se jedinci, u kterých převládají znaky jednoho z rodičů

Krevní skupiny Fenotyp A B AB 0 Genotyp AA, AO BB, BO AB 00 AA: dominantní homozygot A0: heterozygot BB: dominantní homozygot B0: heterozygot AB: kodominace = dominace dvou tolerantních genů) 00: recesivní homozygot Zevním projevem genotypu je fenotyp.

M: A (AA; A0) O: B (BB; B0) D: ? AA + BB AB, AB, AB, AB AA + B0 AB, A0, AB, A0 A0 + BB AB, AB, B0, B0 A0 + B0 AB, A0, B0, 00 Tito rodiče mohou mít děti všech krevních skupin.

GENETIKA ČLOVĚKA - vyhledávání a prevence vrozených genetických vad - dědičnost krevních skupin - dědičnost kožních vrstev - daktyloskopie (Purkyně) - pohlavně vázaná dědičnost (na chromozom X se vážou geny pro barvoslepost) - tvorba 8. a 9. faktoru krevní srážlivosti

o je - li ho málo, rozvíjí se zhoubná krvácivost (hemofilie) žena je přenašečkou, projevuje se pouze u mužů

- sledování vícečetných těhotenství o jednovaječná dvojčata

jedno vajíčko oplozenou jednou spermií, vajíčko se rozdělí na dva samostatné zárodky dvojčata jsou na pohled identická, mají stejné pohlaví

o dvojvaječná dvojčata jedno vajíčko oplozeno dvěma spermiemi každý plod má samostatnou placentu, nemusí si být podobni


FUNKČNÍ MORFOLOGIE TKÁNÍ - buňka buněčný soubor tkáň orgán orgánová soustava organismus - tkáň = soubor buněk podobného tvaru a funkce

o výstelková tkáň (epitel) o pojivová tkáň o specializovaná tkáň

EPITEL - buňky těsně přiřazeny k sobě - minimální mezibuněčné prostory - buňky nasedají na tenkou vazální membránu - kryjí volné tělní povrchy a vystýlají tělní dutiny - nemá vlastní cévní zásobení; výživa zajišťována difúzí (= prolínáním)

Epitely dle počtu vrstev a tvaru buněk - jednovrstevný

o plochý dlaždicovitý cévní stěny, pobřišnice

o kubický štítná žláza

o cylindrický bez řasinek; trávicí trubice s řasinkami; dýchací cesty; řasinky posunují hlen (sputum) směrem ven z těla

- vícevrstevný o dlaždicovitý

rohovatějící; pokožka nerohovatějící; trávicí trubice

o cylindrický dýchací cesty

o přechodný je elastický (pružný); močový měchýř

o trámčitý játra

o síťovitý (retikulární) zevnitř hrudního koše

Epitely podle funkce - krycí a výstelkový

o k čemu by tak asi mohl být… - řasinkovitý

o pohybem řasinek se sputum dostává ven z těla - žlázový

o tvoří výměšek (sekret) o tři druhy sekrece

exkrece tvorba sekretu do vývodu, který ústí na povrch těla; pot

vlastní sekrece tvorba sekretu do vývodu, který ústí do orgánových dutin; žaludeční šťávy

inkrece vnitřní vyměšování (endokrinní sekrece); tvorba sekretu (hormonu) do krve

- vstřebávací o vstřebává látky (nečekaně…) o klky tenkého střeva

- smyslový o registruje specializované podněty o smyslové orgány

- dýchací (respirační) o výstelka plicních sklípků o velmi tenký o umožňuje výměnu dýchacích plynů


POJIVOVÁ TKÁŇ - základní funkce: spojovací, oporná, metabolická - vazivo, chrupavka, kost - tvořena buňkami, vlákny a mezibuněčnou hmotou

Vazivo - základní buňka je fibrocyt

o fibra = vlákno, kytos = buňka - vlákna

o klihovité (kolagenní) - velmi pevné o elastické - velmi pružné o síťovité (retikulární)

Tuhé - pevné, tvoří vazy (ligamenta) - zpevňuje klouby a svalové šlachy

Řídké - vyplňuje štěrbiny mezi orgány

Elastické - slabší vazy páteře, stěny některých dutých orgánů

Tukové

o tukové buňky o bílý tuk (běžný) o hnědý tuk (okolí lopatek u novorozenců)

Lymfoidní - lymfocyty - vznik uzlin

Chrupavka - řecky chondros - základní buňka: chondrocyt - složena z chondrocytů, mezibuněčné hmoty a vláken - bez cév a nervů - na povrchu vazivová blána (perichondrium)

bohatě cévně a nervově protkaná vyživuje chrupavku

- sklovitá (hyalinní) o velmi tvrdá, porcelánově bílá; kloubní povrchy kostí

- elastická o žlutavá; ušní boltec, hrtanová příklopka (epiglotis)

- vazivová chrupavka o matně bílá, velmi odolná na tlak a tah o nitrokloubní a meziobratlové destičky, meziobratlové ploténky (disci intervertebrales)

Kostní tkáň - kostní tkáň je specializovaná, pevná, pojivová tkáň - kost - latinsky os; základní buňka osteocyt - složení

o kolagenními vlákna a mezibuněčná hmota o organické látky (ossein (osteocyty) a vlákna) o anorganické látky (CaCO3, Ca3PO4) o v dětství převažuje ossein, kosti jsou pružné a relativně málo se lámou o ve stáří převažují soli - kosti jsou tvrdší a snadněji se lámou, jsou křehké

- kost je významnou zásobárnou Ca a P v těle - vlastní kost není inervována

o na povrchu je vazivová blána okostice (periost), která je bohatě cévně a nervně zásobena


Kosti dle struktury - vrstevnaté (lamelární) - většina kostí v těle - vláknité (fibrilární) - tvoří výběžky kostí

Kosti dle tvaru - dlouhé kosti - femur; kloubní konce (epifýza) a středová část (diafýza) - krátké - ossa metacarpi - ploché - scapula - nepravidelné - mandibula

Složení vrstevnatých kostí - zevní hutná část (kompakta)

o Haversovy lamely (centrálně uložená céva + osteocyty) - vnitřní houbovitá část (trámčina, spongióza)

o vyplňuje kloubní hlavice a dřeňovou dutinu (kostní dřeň - červená krvetvorba (erytropoeza)) Osifikace - přeměna buněk v osteocyty - desmogenní osifikace

o přeměna vazivových buněk osteoblastu - chondrogenní osifikace

o přeměna chrupavčitých buněk Růst kostí - do délky

o růstové chrupavky o na pomezí přechodu diafýzy a epifýzy

- do šířky o novotvořením kostních lamel

SVALOVÁ TKÁŇ - základní vlastnost je schopnost smrštění se (kontrakce) - sval (musculus, řecky mys) - základní buňkou je myocyt - 3 druhy svaloviny

o hladká o srdeční o příčně pruhovaná

Hladká svalovina - tvořena vřetenovitými buňkami - tyto svaly nejsou vůlí ovladatelné - útrobní svaly

o pracují jako celek, pomalu, prakticky bez únavy o trávicí, vylučovací soustava, děloha, cévy

rozšíření cévy (vazobilatace) zúžení cévy (vazokonstrikce)

o významně ovlivňují krevní tlak - více jednotkový hlavní sval

o např. oko o zajišťuje cílený a velmi jemný pohyb

- inervace hladké svaloviny je zajištěna vegetativními nervy Srdeční sval (myokard) - střední vrstva srdeční - stavebně připomíná příčně pruhovanou svalovinu, funkčně hladkou - typické síťovité uspořádání vláken - dokonalé vedení vzruchu (impulzu) - stah srdce

o kontrakce = systola o ochabnutí = diastola


Kosterní svalstvo - příčně pruhované - červené

o velké množství červeného barviva (myoglobin), pracují pomalu; šíjové svaly - bílé

o pracují velmi rychle, energeticky náročné; okohybné svaly - smíšené

o většina kosterních svalů - základní stavební jednotkou kosterního svalu je svalové vlákno (myofibrila) - příčné pruhování je vyvoláno dvěma odlišně lomnými hmotami

o světlejší hmota je jednolomná o tmavší hmota je dvojlomná

- sval je tvořen o 75% voda o 20% bílkoviny

kontraktilní (aktin a myozin) regulační (troponin a trypomyozin)

o 5% anorganické a organické látky Vlastní svalová kontrakce - probíhá na neurosvalové ploténce, kde hybný nerv převede vzruch na svalové vlákno, což způsobí vazbu

vápníku na troponin a tropomyozin, to aktivuje aktin a myozin a dochází k zasouvání tenčích vláken aktinu do soustavy vláken myozinu

- izometrický stah o statická činnost svalu o zvyšuje se svalové napětí (překonávání hmotnosti)

- izotonický stah o kinetická činnost o zkrácení svalových vláken

NERVOVÁ TKÁŇ - základní jednotkou je neuron

o buněčné tělo (soma) výběžky

neurit o dlouhý až 1 m o může být kryt myelinovou pochvou o vede informaci odstředivě (eferentně)

dendrity o je jich mnoho o krátké o vedou informaci dostředivě (aferentně)

- základní funkční projev neuronu je reflex

REECEPTOR - (aferentní dráha) - CENTRUM - (eferentní dráha) - EFEKTOR čidlo mozek, mícha výkonný orgán


ANATOMICKÉ ROVINY A SMĚRY - mediánní rovina

o svislá o dělí tělo na dvě poloviny

- sagitální rovina o svislá o rovnoběžná s mediánní o dělí tělo na dvě části

- frontální rovina o svislá o prochází čelem o kolmá na předchozí dvě

- transverzální rovina o příčná, horizontální o kolmá k mediánní a sagitální

- superior = horní - inferior = dolní - anterior = přední - posterior = zadní - mediální = vnitřní, blíže střední rovině - laterální = vnější, boční - ventrální = břišní - dorzální = zádový - craniální = směrem k lebce - caudální = směrem ke kostrči - externí = zevní - interní = vnitřní - dexter = pravý - sinister = levý - proximální = směrem k trupu - distální = směrem k prstům - ulnární = malíková strana - radiální = palcová strana


KOSTRA ČLOVĚKA foramen = otvor canalis = kanál caput = hlavice kosti processus = výběžek kosti crista = hřeben kosti

spina = trn kosti sutura = šev kosti cervics = krček (dělohy) collum = krček (kosti) orbita = očnice

LEBKA (CRANIUM) - tvar lebky, stavba a utváření jejích jednotlivých kostí a dutin jsou výsledkem dlouhodobého vývoje - schránka pro mozek a základní smyslové orgány - 14 kostí

o obličejová část (8) o mozková část (6)

- 3 párové otvory, z nich vychází pátý hlavový nerv (trojklaný - nervus trigeminus) - nadočnicový oblouk (foramen superorbitale)

o z něho vystupuje první větev trigeminu - čelní nerv (nervus frontalis) - podočnicový oblouk (foramen intraorbitale)

o z něho vystupuje druhá větev trigeminu - nerv horní čelisti (nervus maxillaris)

- bradový otvor (foramen mentale) o z něho vystupuje třetí větev trigeminu -

nerv dolní čelisti (nervus mandibularis) OBLIČEJOVÁ ČÁST (SPLANCHNOCRANIUM) - maxilla

o horní čelist o párová kost o dásňové výběžky pro zuby o na řezu kostí vedlejší nosní dutiny

- os zygomaticum o kost lícní, jařmová o párová kost o tvoří stěny očnice o s os temporalis tvoří jařmový oblouk

- vomer o kost radličná o nepárová kost na spodině lebky o tvoří část přepážky nosní

- os palatinum o patrová kost o párová kost o s maxillou se podílí na tvorbě horního patra

- os nasale o nosní kost o párová kost, podílí se na tvorbě kostěné části nosu

- os lacrimale o slzná kost o párová kost na vnitřní části očnice o probíhá jí slzovod

- mandibula o nepárová kost o výběžky pro zuby o dva velké výběžky

svalový: processus coronideus (směrem k zubům) kloubní: processus condylaris (pro spojení s os temporalis)

- os hyoideum o jazylka o nepárová kost uložená pod mandibulou o úpon krčních svalů


MOZKOVÁ ČÁST (NEUROCRANIUM) - os occipitale (týlní kost)

o nepárová kost, velký týlní otvor - foramen occipitale magnum o 2 týlní hrboly pro spojení s atlasem, prostřednictvím obratlů je umožněno spojení mozku a míchy

- os sphenoidale (kost klínová) o nepárová kost, tvoří monolyt, na řezu kostí popisujeme systém vedlejších nosních dutin o uvnitř lebky turecké sedlo (sella turcica), zde podvěsek mozkový (hypofýza)

- os temporale (kost spánková) o uvnitř lebky tvoří kost pyramidovitého tvaru - kost skalní (os petrosum), ta je velmi tvrdá, je v ní

uloženo sluchově - rovnovážné ústrojí o bradavkovitý výběžek (processus mastoideus) - párový o zobcovitý výběžek (processus styloideus) - párový o ústí zevního zvukovodu (meatus acusticus externus)

- os ethmoidale (čichová kost) o nepárová kost, podílí se na tvorbě skořepin nosních, uvnitř lebky tvoří dírkovanou ploténku

- os frontale (čelní kost) o nepárová, tvoří foramen supraorbitale (nervus frontalis), na řezu kostí popisujeme čelní dutiny

- os parietale (kost temenní) o párová kost, vrchol klenby lební

Lební dutiny - mozkovna (cavitas cranii) - dutina ústní (cavum oris) - dutina nosní (cavum nasi) - očnice (orbita)

Spojení kostí lebky - kloubní

o pohyblivé - pevné (švy)

o korunový (sutura coronalis) frontale + parietale

o šípový (sutura sagitalis) parietalky

o lambdový (sutura lambdoidea) occipitale + parietale

o šupinový (sutura squamosa) párový temporale + parietale

Pohlavní rozdíly na lebce - rozměrové - mužská je větší než ženská (bez efektu…) - nasofrontální přechod - u mužů zlomový, u žen plynulý - bradová oblast - mužská hranatější, ženská oblá - rysy - u mužů mohutnější nadočnicové hrboly a bradavkovitý výběžek

Novorozenecká lebka - volné spojení kostí, kosti nejsou osifikované - základy budoucích švů tvoří vazivové blány (lupínky, fontanely)

o velký lupínek (čelní fontanela) v průsečíku korunového a šípového švu osifikuje do dvou let věku, vedoucí bod během porodu

o malý lupínek (týlní fontanela) v průsečíku šípového a korunového švu osifikuje do třetího měsíce roku

význam v dětském lékařství o při dehydrataci novorozence je vpadlá

dehydratace - zúžení cév, méně mozkomíšního mozku atd. závažné onemocnění je průjem - voda tvoří 70% hmotnosti


HRUDNÍK (THORAX) - přední část - sternum - boční část - costae - zadní část - columna vertebralis

STERNUM - plochá kost na přední straně hrudníku - intenzivní erytropoeza - 3 části

o manubrium sterni o corpus sterni o procesus xiphoideus

chrupavčitý COSTAE - jednotné číslo costa - 12 párů - 3 typy

o žebra pravá (costae verae) 7 párů, fixovány chrupavkou na sternum

o žebra nepravá (costae spuriae) 3 páry, fixovány na 7. pár pravých žeber

o žebra volná (costae fluctuantes) 2 páry, končí volně mezi břišními svaly

PÁTEŘ (COLUMNA VERTEBRALIS) - 33 - 34 obratlů - vertebrae cervicales (C1 - C7) - vertebrae thoracicae (Th1 - Th12) - vertebrae lumbales (L1 - L5) - os sacrum (S1 - S5) - os coccygis (Co1 - Co4/5) TVAR PÁTEŘE - lidská páteř má charakteristické esovité prohnutí - páteř lidoopa je lukovitě prohnutá - lordóza (fyziologické prohnutí dopředu) - kyfóza (fyziologické prohnutí dozadu) - skolióza (patologické vychýlení páteře do stran

o vzniká dlouhodobým jednostranným zatížením páteře) Obratle (Vertebrae) - C1 - atlas (nosič)

o nemá obratlové tělo, zajišťuje kývavé pohyby hlavy - C2 - axis (čepovec)

o zubem zapadá do atlasu, rotační pohyby hlavy - meziobratlová ploténka (discus intervertebralis)

o vazivová chrupavka mezi jednotlivými obratli, nejsilnější v bederní oblasti, 25 % délky páteře

Stavba obratle - tělo obratle (corpus vertebrae) - obratlové výběžky

o trnový (processus spinosus) o 2 příčné (processus transversus)

v Th páteři se na ně upínají žebra o 4 kloubní (processus articularis)

spojení jednotlivých obratlů mezi sebou - obratlový otvor (foramen vertebrae)

o skrze něj prochází mícha


Pánev (Pelvis) - kost kyčelní (os ilium) - kost stydká (os pubis) - kost sedací (os ischii) - hřeben kosti kyčelní (crista iliaca) - trn kosti kyčelní (spina iliaca) - kloubní jamka kyčelního kloubu (acetabulum) - ucpaný otvor pánevní kosti (foramen obturatum) - spona stydká (symfýza) - hrbol sedací kosti (tuber ischiadicum) - hrbol stydké kosti (tubeculum pubicum)

Pánevní pletenec - dvě kosti pánevními (ossa coxae) - kost křížová (os sacrum)

Pohlavní rozdíly na pánvi - pánev ženy je širší, větší a prostornější - pánev muže je menší, strmější a užší

Rozměry na pánvi (žena) - měříme je pelvimetrem - vzdálenost mezi trny ilia - distancia bispinalis (26 cm) - vzdálenost mezi hřebeny ilia - distancia bicristalis (28 cm) - vzdálenost chocholíku femuru - distancia bitrochanterica (31 cm) - vzdálenost od symfýzy k L5 - conjugata externa (20 cm)


KOSTRA KONČETIN Horní končetina - slouží k uchopení předmětů Lopatkový pletenec - klíční kost (clavicula)

o snadné poškození nárazem o dlouhá esovitě prohnutá kost o vnitřním koncem připojena ke sternu o nemá přímé spojení s kostrou trupu

- lopatka (scapula) o plochá kost trojúhelníkovitého tvaru o uložena v horní třetině zad o hřebenový výběžek vybíhá nad kloubní jamku v nadpažek (acromion) o hřeben lopatky (spina scapula)

jáma nadhřebenová (fosa supraspinata) jáma podhřebenová (fosa infraspinata)

Volná končetina - paže (brachium)

o kost pažní (humerus) horní konec zapadá polokulovitou hlavicí do jamky na lopatce na hlavici 2 hrboly, na něž se upínají lopatkové a pažní svaly pod hlavicí je kost zúžená

tzv. chirurgický krček dolní konec tvoří kladkovitou kloubní plochu pro spojení

s ulnou a kulovitý výběžek pro hlavičku radia mezi kloubními plochami je jamka

při extenzi antebrachia do ní zapadá výčnělek ulny - předloktí (antebrachium)

o kost loketní (ulna) na malíkové straně horní rozšířený konec má kloubní plochu pro kladku humeru a je ukončen hmatným

výběžkem (olecranon), útlý dolní okraj vybíhá v bodcovitý výběžek horní část obou předloketních kosti se podílí na vytvoření loketního kloubu, dolní konce

se vzájemně spojují a tvoří jamku zápěstního kloubu o kost vřetenní (radius)

na palcové straně předloktí horní úzká část kosti je zakončena hlavičkou, která se otáčí v zářezu na ulně na dolní objemné části kosti je bodcový výběžek na palcové straně zápěstí

- ruka (manus) - zápěstí (carpus)

o 8 kůstek zápěstních (ossa carpi) o 5 kůstek záprstních (ossa metacarpi) o 5 prstů (digiti)

2 - 3 články (falangy) Dolní končetina - ke kostře je připojena pletencem pánevním

o 2 kosti pánevní (ossa coxae) o kost křížová (os sacrum)


Oddíly - stehno (femur) - koleno (genus) - bérec (crus) - kotník (malleolus) - noha (pes)

Kosti - stehenní (femur)

nejmohutnější, nejdelší kost v těle o hlavice (caput femoris)

zapadá do acetabula o krček (collum femoris)

zde dochází k frakturám u starších lidí nad ním velký chocholík (trochanter) pod ním malý chocholík na oba výstupky se upínají hýžďové svaly

o tělo (corpus femoris) dolní konec se rozšiřuje ve dva kloubní hrboly

(kondyly) - čéška (patella) - lýtková (fibula)

o štíhlá kost na malíkové straně bérce o snadno se láme o tvoří zevní kotník

- holenní (tibia) o trojboká kost o tvoří vnitřní kotník (malleolus) o tibia a fibula nasedá na hlezenní kost

- 7 kůstek zánártních (tarsus) - kost patní (calcaneus) - kost hlezenní (talus) - 5 kůstek nártních (metatarsus) - 5 prstů (digiti)

o 2 - 3 články (falangy)


SYSTEMATIKA KLOUBŮ V TĚLE Anatomické názvosloví - flexe (ohnutí) - extenze (natažení) - abdukce (odtažení od střední roviny; upažení) - addukce (přitažení ke střední rovině; připažení) - pronace (vtáčení; postavení palcem a dlaní dolů) - supinace (vytáčení; postavení palcem a dlaní nahoru) - anteverze (předpažení) - retroverze (zapažení) - rotace (otáčení) - articulatio (kloub) - distorze (podvrtnutí)

o kloubní hlavice krátkodobě opustí kloubní jamku a vrátí se zpět - luxace (vymknutí)

o kloubní hlavice opustí kloubní jamku a v této podobě setrvá Obecná stavba kloubu - kloubní hlavice a jamka

o na povrchu kryty hyalinní chrupavkou o mezi nimi je prostor

vyplněn vazkou (synoviální) tekutinou umožňuje volné klouzání hlavice v jamce

- kloubní pouzdro o bohatě cévně a nervně zásobené o udržuje kloub ve stabilizované poloze

Typy kloubů - podle tvaru styčných ploch

o kulovité (kyčelní) o elipsovitý (antebrachium + ossa carpi) o sedlový (kloub palce) o válcový (loketní kloub) o čepový (radioulnární skloubení)

Klouby horní končetiny - klouby pletencové

o sternoclaviculární spojení hrudní a klíční kosti omezeně pohyblivý

o acromioclaviculární spojení nadpažku lopatky a klíční kosti

- kloub ramenní (articulatio humeri) o tvořen humerem a claviculou o volný kloub, při pádech dochází k luxaci o anteverze, retroverze, abdukce, addukce, rotace

- kloub loketní (articulatio cubiti) o humerus, ulna, radius o složený kloub o flexe, extenze, pronace, supinace

- klouby ruky o tvořeny několik drobnými klouby, které pracují jako jednolitý celek o umožňují dlaňovou a hřbetní flexi a pohyby do stran (dukce)


Klouby dolní končetiny - klouby pletencové

o křížo - kyčelní kloub tuhý křížová a kyčelní umožňuje omezený pohyb význam pro správný sklon pánve

o symfýza pevné chrupavčité spojení stydkých kostí v průběhu těhotenství se stává elastickou vlivem pohlavních hormonů

- kloub kyčelní (articulatio coxae) o kulovitý kloub o femur + acetabulum o uplatňuje se při udržování rovnováhy o flexe, extenze, abdukce, addukce, rotace (omezená) o velmi pevné pouzdro

- kloub kolení (articulatio genus) o velmi složitý kloub o femur, tibia, patella o v kloubu se nacházejí chrupavčité destičky (menisky) pro spojení s femurem o flexe, extenze, částečná pronace a supinace

- kloub hlezenní (articulatio talocruralis) o holení a hlezenní o umožňuje chodidlovou a hřbetní flexi

- klouby zánártní o skupin drobných kloubů umožňující šikmé naklánění skeletu nohy o částečně se podílejí na tvorbě podélné a příčné klenby nožní


SVALY NA LIDSKÉM TĚLE - lidské tělo je tvořeno přibližně 600 svaly - sval: musculus - stah (kontrakce) - uvolnění (relaxace) - ke skeletu se upínají pomocí šlach (tendo)

SVALY HLAVY Žvýkací svaly - začínají na kostech mozkové části lebky - upínají se na mandibulu, kterou pohybují - zevní žvýkací sval (m. masseter)

Mimické svaly - jdou od lebečních kostí do kůže v obličeji - ovlivňují výraz obličeje - kruhový sval ústní (m. orbicularis oris) - kruhový sval oční (m. orbiculars oculi)

SVALY KRKU - skupina svalů uložená hluboko před páteří - zajišťují úklony a předklony hlavy - podkožní sval krční (m. platysma) - zdvihač hlavy (m. sternocleidomastoideus)

o jedna jeho část začíná na sternu, druhá na clavicule a ústí na processus mastoideus - kloněné svaly (mm. scaleni)

o pomocné vdechové svaly - nadjazylkové svaly

o tvoří dno cavum oris, zvedají hrtan a stahují mandibulu - podjazylkové svaly

o táhnou hrtan a jazylku dolů SVALY HRUDNÍKU Svaly pletence horní končetiny - velký prsní sval (m. pectoralis major)

o podílí se na pohybu horní končetiny o pomocný vdechový sval

Svaly hrudníku - zevní mezižeberní svaly (m. intercostales externi)

o významné vdechové svaly - vnitřní mezižeberní svaly (m. intercostales interni)

o významné výdechové svaly - bránice (diaphragma)

o odděluje dutinu břišní od hrudní o hlavní vdechový sval o zajišťuje 60% nádechu


SVALY BŘICHA Přední skupina - přímé svaly břišní (m. recti abdomini)

o pomocné dechové svaly o ve střední čáře se spojují vazivovým pruhem (linea alba), ve kterém je pupeční jizva

Boční skupina - zevní a vnitřní šikmý sval břišní (m. obliquus externus et internus abdominis)

o zajišťuje předklon hrudníku a břišní lis - tlak břišní stěny na břišní orgány, při defekaci a porodu o na jeho okraji je tenká plochá šlacha - tříselný vaz (ligamentum inguinale) o nad tříselným vazem je břišní stěna zeslabena v tzv. tříselný kanál (canalis inguinalis) o tímto kanálem prochází u muže chámovod a cévy varlete o u ženy vaz, který fixuje dělohu

při jeho oslabení nebo zdvihání nadměrně těžkého předmětu může dojít k protlačení střevních kliček tímto kanálem za vzniku tříselné kýly (herniae inguinales)

- příčný sval (m. transversus abdominis) Zadní skupina - čtyřhranný sval bederní

SVALY ZÁDOVÉ - trapézový sval (m. trapezius) - podílí se na pohybu horní končetiny - široký sval zádový (m. latissimus dorsi) - významným způsobem se podílí na břišním lisu

SVALY HORNÍ KONČETINY Svaly ramenní a lopatkové - deltový sval (m. deltoideus) - zajišťuje upažení horní končetiny

Svaly paže - dvojhlavý sval pažní (m. biceps brachii) - významný ohybač (flexor) loketního kloubu - trojhlavý sval pažní (m. triceps brachii) - významný natahovač (extenzor) loketního kloubu

Svaly předloktí - ohybač prstů (m. flexor digitorum) - natahovač prstů (m. extenzor digitorum) - vřetenní sval (m. brachioradialis) - podílí se na supinaci a pronaci předloktí

Svaly ruky - zajišťují pohyb jednotlivými prsty

SVALY DOLNÍ KONČETINY Svaly kyčelního kloubu - velký hýžďový sval (m. gluteus maximus)

o je možné ho rozdělit na čtyři shodné kvadranty, do horního zevního aplikujeme i.m. injekce Svaly stehna - čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris) - dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris)

Svaly bérce - přední holenní sval (m. tibialis anterior) - trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae) - Achillovou šlachou ( tendo Achillis) se fixuje na calcaneus

Svaly nohy - zajišťují pohyb jednotlivými prsty


TĚLESNÉ TEKUTINY - tekutiny, které se nacházejí v těle, v nichž jsou rozpuštěny látky organického i anorganického původu - v těle jsou distribuovány ve dvou hlavních prostředích

o nitrobuněčná (intracelulární) tekutina, ICT o mimobuněčná (extracelulární) tekutina, ECT

mimocévní cévní

- dospělý muž má v těle cca 42 l tekutin o ICT (28 l)

dvojnásobek než ICT o ECT (14 l)

tkáňový mok (10,5 l) krevní plazma (3,5)

- největší množství je ve svalstvu, na druhém místě je kůže, na třetím krev SLOŽENÍ TĚLESNÝCH TEKUTIN ECT - Na, Cl, uhličitanové sloučeniny ICT - K, Mg, fosforečnanové soli, bílkoviny HOMEOSTÁZE - funkční dynamická rovnováha složení vnitřního prostředí - stálost vnitřního prostředí - stálé iontové složení - stálý objem tekutin - stálé pH KREV - nauka o krvi je hematologie - tvoří 7 - 10 % tělesné hmotnosti - v těle jí je 4,5 - 6 litrů FUNKCE KRVE - transportní (přenos dýchacích plynů (O2, CO2), živin a zplodin metabolismu) - nositel chemické informace (transportuje hormony z místa jejich vzniku do místa jejich účinku) - rozvádí teplo (z metabolicky aktivnějších (a tedy teplejších) do orgánů méně metabolicky aktivních) - podílí se na udržování homeostázy (využívá nárazníkové systémy) - podílí se na specifické a nespecifické obrně organismu - podílí se na zástavě krvácení (hemostáza) a na srážení krve (hemokoagulace) HEMATOKRIT - základní hematologické vyšetření - dojde k odstředění krve, specificky těžší krvinky se oddělí od plazmy a klesají ke dnu - zjišťuje se poměr krvinek k celému objemu krve - fyziologické hodnoty

o muž: 44 ( 5%) o žena: 39 ( 4%)

KREVNÍ PLAZMA - tvoří 5% tělesné hmotnosti - 2,8 - 3,5 l - 90% H2O - hemodiluce (nadměrné množství vody) - hemokoncentrace (menší množství vody, než obvykle) - anorganické a organické látky - koncentrace látek v plazmě má koncovku - emie


HLAVNÍ ANORGANICKÉ LÁTKY V KREVNÍ PLAZMĚ Látka Koncentrace Význam Natrium (Na) natremie:

140 mmol/l nezbytné pro udržování osmotického tlaku, stálého objemu a pH ECT (hlavní EC iont)

Kalium (K) kalemie: 4,5 mmol/l

hlavní IC iont, nezbytné pro činnost svalů, zejména myokardu

Kalcium (Ca) kalcemie: 2,5 mmol/l

nezbytné pro nervosvalovou dráždivost, stažlivost srdečního svalu, srážení krve, ovlivňuje propustnost buněčných membrán

Magnesium (Mg) magnesemie: 1 mmol/l

důležitý pro nervosvalovou dráždivost a aktivitu enzymů

Chloridy (Cl-) chloremie: 100 mmol/l

spolu s Na+ se podílí na udržování osmotického tlaku, stálého objemu a pH ECT

Hydrouhličitan (HCO3-) 30 mmol/l významný pro transport CO2 a nárazníkový systém

Anorganický fosfor (P) 0,65 - 1,62 mmol/l součást nárazníkového systému Železo (Fe) nezbytné pro tvorbu Hb (hemoglobin) v kostní dřeni Jod (I) nezbytný pro syntézu hormonů štítné žlázy Měď (Cu) součást některých enzymů, důležitá pro krvetvorbu ORGANICKÉ LÁTKY V KREVNÍ PLAZMĚ Bílkoviny (Proteiny) - proteinemie v lidském těle: 60 - 80 g/l - krevní bílkoviny

o albuminy relativně malé

o globuliny středně velké

o fibrinogen největší molekula

Krevní bílkoviny a jejich funkce - velmi různorodá a velmi důležitá - udržují stálý objem plazmy

o albuminy vyvolávají tzv. onkotický tlak (= tlak o velikosti cca 25 tonů), udržuje tekutinu v cévách - při některých onemocněních ledvin se bílkoviny ztrácejí močí, v těle je minimum zejména albuminu a

vznikají otoky (v důsledku prosakování tekutiny z cév do tkání), časté jsou otoky kotníků atd. - transportní funkce

o přenos hormonů a léků tělem - nárazníkový systém - chrání tělo před vykrvácením

o stěžejní látkou je fibrinogen - obranyschopnost organismu

o globuliny Tuky (Lipidy) - lipemie v lidském těle: 4 - 10 g/l - významný a rychlý zdroj energie Cukry (Sacharidy) - hroznový cukr (glukóza)

o v krevní plazmě nejdůležitější o glykemie: 3,6 - 6,3 mmol/l o významný zdroj energie, zejména pro nervové buňky

Ostatní látky - kyselina mléčná, hormony, vitamíny, enzymy atd.


NÁRAZNÍKOVÉ SYSTÉMY KRVE - fyziologické pH organismu je 7,36 - 7,44 - pokles pH pod 7,36 = zvýšená kyselost (acidóza) - zvýšení pH nad 7,44 = zvýšená zásaditost (alkalóza) - acidóza pod 7 a nad 7,8 jsou neslučitelné se životem - rozlišujeme acidózu i alkalózu respirační a metabolickou - pH organismu neustále mírně osciluje; nárazníkové systémy, které udržují pH ve fyziologickém rozpětí - popisujeme 4 základní nárazníkové systémy

o uhličitanový o fosforečnanový o hemoglobinový (zejména v plicích) o systém krevních bílkovin

ČERVENÉ KRVINKY (ERYTROCYTY) - doba života erytrocytů je 120 dní - počet erytrocytů: u muže 4,3 - 5,3 . 1012/l, u ženy 3,8 - 4,8 . 1012/l - pokles u muže pod 4,3 a u ženy pod 3,8 se označuje jako erytrocytopenie - vzestup u muže nad 5,3 a u ženy nad 4,8 se označuje jako erytrocytóza - rozdíly v počtech jsou dány hormonálně - mají piškotovitý tvar, nemají jádro a buněčné organely - minimální spotřeba kyslíku a energie - fyziologická velikost erytrocytu je 7,2 . 2,1 μm - fyziologická anizocytóza = výskyt nestejně velkých erytrocytů v těle - malé (mikrocyty) - střední (normocyty) - velké (makrocyty) - hlavní funkcí erytrocytů je transport dýchacích plynů vazbou na hemoglobin HEMOGLOBIN - červené krevní barvivo - přenáší v těle O2 a CO2 - působí jako nárazníkový systém - tvoří jej globin a hem

o globin (bílkovina tvořena čtyřmi polypeptidovými řetězci) o hem (obsahuje dvojmocné železo, které váže kyslík)

- koncentrace hemoglobinu v krvi je 140/l - 160/l Deriváty hemoglobinu - s kyslíkem (oxyhemoglobin)

o barevně připomíná tepennou krev (světle červený) - s oxidem uhličitým (karbaminohemoglobin)

o barevně připomíná žilní krev (tmavě červený) - s oxidem uhelnatým (carboxyhemoglobin)

o charakteristická je višňově červená barva o při jeho navázání dochází k otravě organismu o stačí malé množství CO v ovzduší, aby hemoglobin vázal CO - princip otrav

KRVETVORBA (HEMOPOEZA) = děj, při kterém se tvoří nové krvinky - probíhá již nitroděložně v játrech, slezině a v kostní dřeni, po narození pouze v kostní dřeni - výchozí buňkou pro krvetvorbu je tzv. kmenová buňka, která na podkladě genetické informace může dát

vzniknout třem typům krevních buněk o červené krvinky (erytrocyty) - erytropoeza o bílé krvinky (leukocyty) - leukopoeza o krevní destičky (trombocyty) - trombopoeza

- ke krvetvorbě je za potřebí celá řada látek o aminokyseliny o železo o měď o komplex B vitamínů


Erytropoeza - ovlivňována těmito faktory

o ledvinový hormon erytropoetin tvoří se zejména při nedostatku kyslíku

o centrální nervový systém o působení pohlavních hormonů

mužské pohlavní hormony krvetvorbu zvyšují ( muž má více erytrocytů) ženské pohlavní hormony krvetvorbu snižují ( žena má méně erytrocytů)

Sedimentace erytrocytů = významné, nespecifické krevní vyšetření orientačního charakteru, které nám ukáže pouze, zdali je dotyčný zdráv či nemocen, ale neurčí nám přesnou diagnózu - označuje se FW (podle jmen objevitelů z roku 1924) - 2 ml - objem stříkačky, nasajeme 0,4 ml citrátu sodného C6H5Na3O7 . 2 H2O (brání srážení krve) a přidáme

1,6 ml žilní krve, kterou sterilně odebereme z loketní jamky - krev promícháme s citrátem, dáme do sedimentačního stojanu a nasajeme po značku 0 - tj. do výšky 20 cm

v sedimentační rource - necháme klesat 1 - 2 hodiny - fyziologické hodnoty

o muž: 3 - 8 mm/h (za 2 hodiny max. 20 mm) o žena: 7 - 12 mm/h (za 2 hodiny max. 28 mm)

- vyšší FW u ženy je vyvolána menším počtem erytrocytů a větším množstvím fibrinogenu - ovlivňována zejména patologickými stavy

o záněty o infekce o jaterní choroby o nádory

BÍLÉ KRVINKY (LEUKOCYTY) - obranné buňky organismu - v těle jich je 4 - 9. 109/l - leukopenie - pokles - leukocytóza - vzestup

o typická pro zánětlivá onemocnění - žijí cca 5 dní - leukemie

o zmnožení nefunkčních leukocytů o nádorové bujení

Granulocyty - buňky obsahující barvitelné hrudky (granula) Neutrofilní granulocyty - 60 % leukocytů - mají členěné (segmentované) jádro - mají schopnost se přeměňovat v mikrofágy a pohlcovat (fagocytovat) drobné cizorodé částice Eozinofilní granulocyty - 2% leukocytů - zmnožují se při alergických a parazitárních onemocněních Bazofilní granulocyty - tvoří 1% leukocytů - množí se ve fázi hojení zánětů


Agranulocyty - nemají barvitelné hrudky Monocyty - 5 % leukocytů - největší bílé krvinky - mají schopnost se přeměňovat v makrofágy a fagocytovat větší cizorodé částice Lymfocyty - 30 % leukocytů - nejmenší bílé krvinky - T lymfocyty

o zajišťují buněčnou imunitu o vyzrávají v brzlíku (thymus)

- B lymfocyty o zajišťují látkovou imunitu o vyzrávají v kostní dřeni

- NK buňky o (= natural killer) o přirození zabíječi

IMUNITNÍ SYSTÉM - funkce

o zachovat celistvost organismu o rozpoznat „cizí“ od vlastního o to „cizí“ zlikvidovat

- „cizí“ znamená antigen o látka, která je schopná vyvolat imunitní odpověď

- opakem antigenu je protilátka o plazmatická bílkovina, která se tvoří v B lymfocytech o reaguje s antigenem

IMUNITNÍ REAKCE V ORGANISMU Nespecifická imunitní reakce - vrozená schopnost organismu rychle a nespecificky reagovat proti antigenu - mechanismus první obranné linie - neporušená kůže a sliznice - mikro a makrofágy - NK buňky Specifická imunitní reakce - schopnost specificky reagovat proti konkrétnímu antigenu - B lymfocyty

o zajišťují látkovou imunitu o tvoří protilátky, které reagují s antigeny

- T lymfocyty o zajišťují buněčnou imunitu o mají schopnost likvidovat choroboplodné zárodky

OČKOVÁNÍ (IMUNIZACE) Aktivní imunizace - vpravení oslabených bakterií nebo virů do organismu - na bázi oslabených bakterií nebo virů si organismus vytvoří protilátky - pomalejší nástup, ale dlouhodobější ochrana Pasivní imunizace - vpravení již hotových protilátek - rychlý nástup, ale krátkodobá ochrana (v řádu měsíců)


KREVNÍ DESTIČKY (TROMBOCYTY) - malá bezjaderná tělíska - 150 - 300 . 109/l - trombocytopenie - pokles trombocytů - trombocytóza - vzestup trombocytů - obsahují řadu faktorů

o destičkové faktory o vápenaté ionty o fibrinogen

- uplatňují se při zástavě krvácení (hemostáza) Zástava krvácení (Hemostáza) - probíhá ve třech fázích Zúžení cévy (Vazokonstrikce) - tu vyvolají nervové a látkové vlivy - významná u malých cév s nižším krevním tlakem a větším množstvím hladké svaloviny v cévní stěně Činnost destiček - destičky mají schopnost přilnout na poraněné místo cévy - přilnutí na poraněné místo cévy se označuje jako adheze - v místě adheze se shlukují (agregace) - destičky mají schopnost změnit svůj charakter

o stávají se lepivými o nabývají rosolovitého vzhledu o dávají vznik provizorní zátce (bílý trombus)

světlý strup

Srážení krve (Hemokoagulace) - složitý, život zachraňující děj - uplatňují se při ní plazmatické a destičkové faktory, fosfolipidy a vápenaté ionty - výsledkem je vytvoření definitivního červeného trombu Ovlivnění - pro většinu hematologických vyšetření potřebujeme nesrážlivou krev

o toho můžeme dosáhnout působením citronanu sodného a heparinu Před transfúzní vyšetření - soubor pěti kroků, které se realizují postupně Určení krevní skupiny systému AB0, ABH Krevní skupina Aglutinogeny v červených

krvinkách Aglutiny v plazmě Výskyt krevních skupin

v % 0 Žádný ani – A

ani – B 38

A A ani – B 43 B B anti – A 13

AB A i B žádný 6 - aglutinogen = antigen

o vyskytuje se na membráně erytrocytu - aglutinin = protilátka

o vyskytuje se v plazmě - v krvi jednoho člověka nejsou aglutininy proti jeho vlastním krvinkovým aglutinogenům - nemůže existovat aglutinin anti - A proti aglutinogenu A - v případě kontaktu vhodného aglutiminu (např. Anti - A) a aglutinogenu nastává patologická shlukovací

reakce - aglutinace


Krevní skupina A - na erytrocytech je navázaný aglutinogen A - v plazmě se vyskytuje aglutinin anti - B Krevní skupina B - charakterizována aglutinogenem B - v plazmě se vyskytuje aglutinin anti - A Krevní skupina AB - aglutinogeny A i B - v plazmě aglutinin chybí Krevní skupina 0 - podle klasické teorie charakterizována pouze aglutiny anti - A a anti - B - na erytrocytech se aglutinogen nevyskytuje - podle nejnovějších výsledků ovšem i erytrocyty krevní skupiny 0 mají aglutinogen H (human), který je

mateřským antigenem pro A i B - při zjišťování krevní skupiny sklíčkovou metodou používáme testovacích sér (Anti - A/anti - B)

o na podkladě reakce séra s neznámou krví určujeme krevní skupinu - pozitivní reakce = aglutinace, nastává v případě krevní skupiny A - anti A sérum, B - anti B sérum,

AB - v obou sérech, v případě skupiny 0 aglutinace nenastává Určení Rh faktoru - Rh +

o cca 85% populace - Rh –

o cca 15 % populace - při opakovaném těhotenství Rh- matky Rh+ plodem může nastat aglutinační reakce, jejímž výsledkem je

těžké psychomotorické postižení plodu, někdy se smrtelným koncem Křížová zkouška - velký křížový pokus

o smíchání krvinek dárce s plazmou příjemce - malý křížový pokus

o smíchá se plazma dárce s krvinkami příjemce - při těchto dvou reakcích nesmí nastat aglutinace, abychom mohli provést krevní převod Ověření krevní skupiny dárce a příjemce - u lůžka pacienta - nesmírně důležité!!! Biologický pokus - po předchozí realizaci bodů 1 - 4, které nám určily krevní skupiny, provedeme biologický pokus - pacientovi se do oběhu opakovaně přidává ca 15 ml krve z konzerv, sledují se subjektivní příznaky pacienta - pokud nenastanou žádné komplikace, provádíme krevní převod rychlostí 60 kapek/min


KREVNÍ OBĚH ŘÍZENÍ KREVNÍHO OBĚHU - 4 faktory SRDEČNÍ CENTRA - v prodloužené míše - 2 centra

o kardioexcitační stimuluje činnost srdce

o kardioinhibiční tlumí činnost srdce

VAZOMOTORICKÉ FAKTORY - v prodloužené míše - 2 centra

o vazokonstrikční o vazobilatační

VLIV BARORECEPTORU - baroreceptor = čidlo, které registruje tlakové změny v těle - ve stěně tepen (aorta/karotida) registrují napětí stěny - stěna je hodně napjatá - vysoký krevní tlak - dochází k podráždění vazodilatačního centra - snížení tlaku - poddajná stěna tepny - nízký krevní tlak - dochází k podráždění vazokonstrikčního centra - zvýšení tlaku HORMONÁLNÍ REGULACE - hormony dřeně nadledvin

o adrenalin o noradrenalin

SRDCE (COR) - funguje na principu pumpy - umožňuje proudění krve cévami STAVBA LIDSKÉHO SRDCE - dvě síně (atrium) - dvě komory (ventriculus) - srdce je tvořeno třemi vrstvami

o vnitřní (endokard) nitroblána srdeční podobná struktura jako endotel (v cévách) tvoří cípaté chlopně

o střední (myokard) srdeční sval funkčně svalovina hladká, stavebně připomíná svalovinu příčně pruhovanou svalovina komor je silnější než svalovina síní

o zevní (epikard) tenký vazivový obal přechází v zevní obal osrdečník (perikard)

mezi epikardem a perikardem je dutina s vazkou tekutinou, která umožňuje klouzání vrstev po sobě při srdeční činnosti

udržuje stabilizovanou polohu srdce v hrudníku a chrání jej před nadměrnou náplní krve o PS + PK = pravá část srdce o LS + LK = levá část srdce o mezi PS a PK se nachází trojcípá chlopeň (valva tricuspidalis) o mezi LS a LK se nachází dvojcípá chlopeň (valva bicuspidalis případně valva mitralis) o na začátku plicnice a srdečnice se nachází poloměsíčité chlopně (valvulae semilunares) o základní funkce chlopní je zábrana zpětnému proudění krve


KORONÁRNÍ PRŮTOK - zajišťuje výživu srdce a také kyslík - nejde o průtok krve, který zajišťuje distribuci krve pro celé tělo - je zajišťován dvěma věnčitými (= koronárními) tepnami

o nachází se na povrchu srdce levá (a. coronaria sinistra) pravá (a. coronaria dextra)

PRŮTOK KRVE SRDCEM - krev proudí horní dutou žilou (vena cava superior) a dolní dutou žilou (vena cava inferior) do pravé síně - stahem (systolou) pravé síně se odkysličená krev dostává přes trojcípou chlopeň do pravé komory - z pravé komory systolou do plicnice (truncus pulmonalis) - z plicnice do plic, tam se okysličí a je vedena zpět čtyřmi plicními žilami do levé síně - systolou levé síně přes mitrální chlopeň do levé komory - odtud srdečnicí (aortou) do celého těla - tepny vedou okysličenou krev (kromě plicnice) - žíly vedou odkysličenou krev (kromě čtyř plicních žil) Plicní oběh - propojení pravé komory a levé síně Tělový oběh - propojení levé komory a pravé síně


PŘEVODNÍ SYSTÉM SRDEČNÍ - systém uložený v srdci - tvoří a vede vzruchy srdce, na jejichž podkladě se srdce stahuje - sinusový uzel

o nachází se při ústí horní duté žíly do pravé síně o primární pacemaker

struktura, která určuje intenzitu a množství srdečních kontrakcí normální člověk - 72 stahů/min

o při jeho poškození přebírá funkci síňo-komorový uzel, případně je aplikován kardiostimulátor nastává bradykardie (zpomalená srdeční činnost)

- síňo - komorový (atrioventrikulární) uzel o na rozhraní pravé síně a pravé komory o z něho vedou vzruchy do Hissova svazku

- Hissův svazek o z něj vzruchy do Tawarových ramének

- pravé a levé Tawarovo raménko o vzruchy vedou do PV v myokardu

- Purkyňova vlákna o podráždění celé komorové svaloviny

VLASTNOSTI, FUNKCE A HODNOTY SRDEČNÍCH ČINNOSTÍ Srdeční (tepová) frekvence (TF) - počet srdečních kontrakcí za minutu - cca 70 - 80 tepů /min - zvyšuje se vlivem stresu - děti mají normu 110 tepů/min - bradykardie (činnost srdce pod 60/min, typická ve spánku a u sportovců) - tachykardie (činnost nad 90/min) Systolický (tepový) objem (SV) - množství krve vypuzené jednou komorovou systolou - 60 - 80 ml - vlivem námahy stoupá (až 130) Minutový objem srdeční (MVS) - množství krve přečerpané za jednu minutu - 5 l - vlivem námahy se může zvýšit až na 20 l - MVS = TF . SV Proudění krve cévami, průtoková rychlost a krevní tlak - v klidu protéká krev cévami vrstevnatě

o při stěnách cévy proudí zejména plazma o v centru proudí krvinky

- při stlačení cévy se vrstevnaté proudění mění ve vířivé (vrstvy se vzájemně promíchají) - krev protéká nejrychleji v aortě (v = 0.5 m/s) - směrem k vlásečnicím se krevní proud zpomaluje - ve vlásečnicích dosahuje hodnoty 0.5 mm/s, aby byl umožněn přenos dýchacích plynů a živin do tkání - v další části se průtoková rychlost zvyšuje a v dutých žilách dosahuje 25 cm/s - touto rychlostí vtéká do PS Krevní tlak - nejvyšší v aortě - jeho hodnota je > 100 torů - v cévním řečišti postupně klesá - ve vlásečnicích dosahuje 25 torů - nejnižších hodnot dosahuje v dutých žilách (cca 3 tory)


Tepenný tlak - můžeme sledovat dvěma metodami - přímá

o čidlo registrující tlak je zavedené v tepně o dá se realizovat pouze během operací, eventuelně v experimentální medicíně o výhoda: na monitoru vidíme okamžitou hodnotu krevního tlaku

- nepřímá o poslechová

využívá zvukových fenomenů, které vznikají při stlačení a. brachialis v okamžiku objevení zvuků odečítáme systolickou hodnotu, v okamžiku zeslabení

odečítáme diastolickou hodnotu o pohmatová

touto metodou určíme pouze systolický krevní tlak Fyziologické hodnoty tlaku - 120/80 torů - TKS - 120 - TKD - 80 - podle WHO: tlak pod 90/60 - hypotenze, tlak nad 140/90 - hypertenze Tlak ovlivňuje - věk, aktivita, poloha těla… Tepová (pulzní) vlna ( = tep = puls) - vzniká působením srdeční systoly a šíří se po elastické vrstvě cév - je nezávislá na rychlosti krevního proudu - šíří se rychlostí cca 5 m/s - registrujeme ji vždy pouze druhým a třetím prstem na povrchových tepnách těla (a. carotis, a. radialis) UZAVŘENÁ SOUSTAVA CÉV - tepny (arterie) - tepénky (arteriola) - vlásečnice (kapilára) - žilky (venula) - žíly (vena) - dutá žíla (vena cava) - je vystlána nesmáčivým endotelem (nenasává tekutinu) Z FUNKČNÍH HLEDISKA DĚLÍME KREVNÍ OBĚH DO TŘÍ SYSTÉMŮ - distribuční systém

o rozvod krve o LK, aorta, tepny

- difúzní systém o difúze dýchacích plynů a živin o kapiláry

- sběrný systém o sběr odkysličené krve o (cava) vena, PS


STAVBA A FUNKCE CÉV - žíly pojmou cca 75% krve - tepny pojmou cca 20% krve - vlásečnice pojmou cca 5% krve TEPNY (ARTERIE) - trojvrstevné - vnitřní vrstvu tvoří nesmáčivý endotel - hladká svalovina - cévohybné reakce (vazokonstrikce a vazobilatace) - zevní vrstva je vazivový obal, který obsahuje nervová vlákna - silná elastická stěna, schopná odolávat vysokému krevnímu tlaku - průměr: 5 - 15 mm - nejsilnější lidská tepna je srdečnice (aorta) - 30mm TEPÉNKY (ARTERIOLA) - odporové cévy - významně ovlivňují krevní tlak - tlak v tepnách je vyvolán

o činností srdce o periferním cévním odporem (typický pro tepénky)

pasivní složka (roztažitelnost) aktivní složka (vazokonstrikce, vazobilatace)

VLÁSEČNICE (KAPILÁRY) - bohatě se větví - významně zvětšují krevní průřez a zpomalují krevní proud - nezbytné pro výměnu dýchacích plynů a živin ŽÍLY (VENY) - tenká stěna - na vnitřní ploše se nacházejí chlopně, které brání zpětnému proudění krve - přecházejí v duté žíly, které končí v pravé síni SYSTEMATIKA CÉV V TĚLE TEPNY (Arteria) - aorta aortální oblouk (arcus aortae) poskytuje tyto tři tepny - vpravo kmen hlavově pažní, v levo levou

společnou krkavici (a carotis communis sinistra) a levou podklíčkovou tepnu (a. subclavia sinistra) - trunchus brachiocephalicus - jediná tepna, která je jen vpravo, není vlevo - kmen hlavově pažní se dělí na pravou podklíčkovou tepnu (a. subclavia dextra) a pravou společnou

krkavici (a. carotis communis dextra) - a. carotis communis dextra et sinistra se dělí na (obou stranách) na zevní krkavice (a. carotis externa) - ta

zásobuje oblast krku, druhou tepnou je vnitřní krkavice (a. carotis interna) - zásobuje oblast hlavy - a. subclavia dextra et sinistra se oboustranně větví na páteřní tepny (a. vertebrales) a na tepny krku a horní

končetiny Tepny horní končetiny - zdrojovou tepnou je podkličková tepna (a. subclavia)

o vydává větve pro krk, hrtan, štítnou žlázu a pro svaly ramenního kloubu a hrudní stěny o přechází v a. axillaris

- podpažní tepna (a. axillaris) o jejím stlačením v podpažní jámě lze omezit přítok krve na horní končetinu a zastavit krvácení

- tepna pažní (a. brachialis) o loketní (a. ulnaris) o vřetenní (a. radialis)

registrace pulsu arteriální oblouk ruky


Aortální úseky - aortální oblouk (arcus aortae)

o tři hlavní tepny (viz výše) - hrudní aorta (a. thoracica)

o zásobuje především hrudní stěnu o probíhá otvorem v bránici do břišní dutiny

- břišní aorta (a. abdominalis) o poskytuje dva typy větví

větve párové ledvinové tepny (a. renales) tepny varlat (a. testiculares) tepny vaječníků (a. ovaricae)

větve nepárové žaludeční tepna (a. gastrica) jaterní tepna (a. hepatica) slezinná tepna (a. lienalis) tepny střev (a. mesentericae)

o rozdvojení břišní aorty (přechází v párové společné kyčelní tepny) kyčelní tepny

párové vnitřní kyčelní tepny (a. iliacae internae) o zásobují pánevní orgány

párové zevní kyčelní tepny (a. iliacae externae) o zásobují dolní končetiny

Tepny dolní končetiny - zdrojovou tepnou je a. iliaca externa - stehenní tepna (a. femoralis)

o jejím stisknutím je možné zabránit průtoku krve do dolní končetiny a zastavit krvácení - podkolení tepna (a. poplitea)

o přední holenní tepna (a. tibialis anterior) o zadní holenní tepna (a. tibialis posterior)

- arteriální oblouk nohy ŽÍLY (VENY) - přibližně kopírují arteriální řečiště - horní dutá žíla (vena cava superior) sbírá odkysličenou krev z hlavy, krku a horní končetiny - dolní dutá žíla (vena cava inferior) sbírá odkysličenou krev z pánve, břicha a dolní končetiny - v oblasti loketní jamky na horní končetině se nachází povrchová žilní pleteň z žil královská, hlavová a

loketní, kde odebíráme žilní krev na hematologické vyšetření a aplikujeme nitrožilní (intravenózní) injekce - v oblasti dolní končetiny se nacházejí velká a krátká žíla skrytá, jejichž stěna občas kolabuje za vzniku

křečových žil (varixy) - žilami proudí především odkysličená krev - od tepen se liší tenčí a poddajnější stěnou a výskytem chlopní na vnitřní stěně - v žilách registrujeme žilní tlak

nižší než tepenný, nejvyšších hodnot dosahuje v horních končetinách na úrovni srdce je nulový, v mozkových žilách je záporný

- hnacími silami žilního oběhu je zejména svalová pumpa, která se uplatňuje zejména v dolních končetinách, stahy žilní svaloviny, sací síla komorové systoly a vlivy dýchání

TVORBA TKÁŇOVÉHO MOKU - nepřetržitý děj, který probíhá na úrovni krevních vlásečnic - každá vlásečnice má tepenný a žilní konec, které se od sebe liší tlakovými poměry - tepenný konec

o krevní tlak převyšuje onkotický a tudíž dochází k filtraci krve přes stěny vlásečnic za vzniku asi 20 l tkáňového moku/den

- žilní konec o onkotický tlak převyšuje krevní a dochází ke vstřebávání si 18 l tkáňového moku zpět do

cirkulace krve - zbylé dva litry tvoří základ mízní tekutiny - za předpokladu, že vstřebávání je z nějakých příčin omezeno, vznikají otoky (edémy)


MÍZNÍ (LYMFATICKÝ) OBĚH - míza vzniká z nadbytku tkáňového moku - cirkuluje v mízních cévách, které přecházejí ve dva hlavní mízovody těla (hrudní a pravostranný mízovod) - v průběhu mízních cév se nacházejí drobné nebolestivé útvary – mízní uzliny (hluboké jsou uloženy uvnitř

těla po délce orgánů, povrchové – ty lze snadno vyšetřovat a jsou mnohdy důležitým diagnostickým zdrojem)

- mízní uzliny při rozvoji různých patologických procesů (zejména zánětů, ale i nádorů) často zduřují a stávají se bolestivými

- příušní uzliny o zduřují při patologických procesech hlavy

- podčelistní a krční uzliny o zduřují při patologických procesech v oblasti krku

- podpažní uzliny o zduřují při patologických procesech v oblasti hrudníku (zejména prsní žláza)

- tříselné uzliny o zduřují při patologických procesech v oblasti břicha

DÝCHACÍ SYSTÉM - zajišťuje přísun kyslíku do organismu - zajišťuje odstranění oxidu uhličitého - ovlivňuje termoregulaci a hospodaření těla s vodou STAVBA DÝCHACÍ TRUBICE - trojvrstevná

o sliznice kryta cylindrickým epitelem s řasinkami, zajišťují hrubé nečistoty a brání vniknutí do

dýchacích cest o podslizniční vazivo s lymfatickou tkání o chrupavčitý až kostěný skelet

zajišťuje stálý průsvit dýchacích cest pouze v místech, kde je skelet slabý, mohou dýchací cesty měnit průsvit

DÝCHACÍ CESTY HORNÍ DÝCHACÍ CESTY Dutina nosní (Cavum nasi) - prostor v lebce ohraničený horní čelistí a kostmi čelní, čichovou a nosní - zevní nos má kostěný pouze kořen, zbylé části jsou chrupavčité - nosní přepážka rozděluje dutinu nosní na dvě asymetrické poloviny - v okolí dutiny nosní se nacházejí vedlejší nosní dutiny - je vystlaná řasinkovým cylindrickým epitelem, který brání vniknutí hrubých nečistot do dýchacích cest - ve stropu dutiny se nachází tzv. „čichové pole“, čichové receptory a vlastně jde i o počátky čichových nervů Nosohltan (Nasopharynx) - přivádí vzduch z nosní dutiny do hrtanu - na bocích nosohltanu se nachází Eustachovy trubice, které vyrovnávají středoušní tlak v okolí DOLNÍ DÝCHACÍ CESTY Hrtan (Larynx) - vyztužen třemi chrupavkami

o štítná o prstencová o hrtanová

- v dolní části se dýchací cesty kříží s trávicími - hrtanová záklopka (epiglotis) brání vdechnutí polykaného sousta


Průdušnice (Trachea) - 13 cm dlouhá - 2 cm široká - vyztužená osmnácti podkovovitými chrupavkami

o zajišťují stálý průsvit - dělí se na dvě průdušky (bronchi), ty se opakovaně větví a tvoří tzv. bronchiální strom - průdušinky

(bronchioly) a plicní sklípky a váčky (alvevoly) - vnitřní povrch sklípků je kryt vrstvičkou bílkovin a tuků

o snižuje povrchové napětí mezi vzduchem a tekutinou to usnadňuje dýchání

Plíce (Pulmo) - houbovitý orgán - pravá plíce má tři laloky, levá dva - na povrchu plic je blána - poplicnice - na vnitřním povrchu hrudníku je blána - pohrudnice - mezi nimi je dutina, která je vyplněna vazkou tekutinou a je tam podtlak, umožňuje rozevření plic - pneumothorax = vniknutí vzduchu do dutin vede k jejich kolapsu (splasknutí) - plicní hroty - úroveň klíční kosti x plicní baze - naléhají na bránici - plicní stopka - místo vstupu bronchu, cév a nervu do plic - v plicních váčcích dochází přes velmi tenkou kapilární stěnu k výměně krevních plynů

o umožňuje malý (plicní) krevní oběh DÝCHÁNÍ ZEVNÍ DÝCHÁNÍ (VENTILACE) - výměna dýchacích plynů mezi krví a vzduchem v plicích - umožněna činností dýchacích svalů a pružností hrudníku a plic - aktivní nádech (inspirium) - aktivní výdech (expirium) - i výdech může být aktivní , např. hráčů na dechové nástroje VNITŘNÍ (TKÁŇOVÉ) DÝCHÁNÍ - výměna krevních plynů mezi krví a tkáňovými buňkami, přičemž kyslík

směřuje z krve do tkáňových buněk, ale oxid uhličitý z tkáňových buněk do krve MECHANISMUS DÝCHÁNÍ - nádech = aktivní

o zajišťován vdechovými svaly (bránice), dále se podílí zevní mezižeberní svaly, pohyb žeber dopředu, nahoru a do stran a stah bránice směrem do břicha

- výdech = pasivní (aktivní pouze při usilovném výdechu) o vyvoláván silou pružného napětí plic a žeberních chrupavek a činností výdechových svalů, vnitřní

mezižeberní svaly a vytlačování bránice vzhůru DECHOVÁ FREKVENCE - eupnoe = klidné dýchání (14 - 18 dechů/min) - tachypnoe = zrychlené dýchání (24 dechů/min) - bradypnoe = zpomalené dýchání (12 dechů/min) - apnoe = zástava dechu - dispnoe = dušnost Vdechujeme vzduch o složení - 21% kyslík, 79% dusík, 0,04 % CO2 Vydechujeme vzduch o složení - 16,5 % kyslík, 79% dusík, 4% CO2 Při jednom nádechu 4 - 5 % kyslíku. Přenos krevních plynů probíhá na principu difúze a je závislý na tlakových rozdílech mezi plicními sklípky a krví. Tlak kyslíku v krvi je 30 torů, v plicích 100 torů (rozdíl 70 torů směrem do krve). Oxid uhličitý v žilní krvi 46 torů, v plicích 40 torů (6 torů směrem do plic) umožňuje jeho dýchání.


TRANSPORT DÝCHACÍCH PLYNŮ - kyslík je transportován vazbou na hemoglobin ve formě oxyhemoglobinu - kyslíková kapacita krve: v jednom l krve je 200 ml kyslíku - kyslík je omezeně rozpustný v krvi - oxid uhličitý je transportován vazbou na uhličitan v krevní plazmě, vazbou na hemoglobin nebo je volně

rozpuštěný v plazmě - respirační acidóza - pokles pH pod 7,4 vlivem nahromaděného CO2 - respirační alkalóza - vzestup pH nad 7,4 vlivem nedostatku CO2

DECHOVÉ OBJEMY Klidový dechový objem (RV) - 0.5 l - množství vzduchu, které v klidu projde plícemi jedním nádechem a výdechem Minutový dechový objem (MVD) - 8 l - množství vzduchu, které projde plícemi za minutu - MVD = eupnoe . RV

Inspirační rezervní objem (IRV) - množství vzduchu, které se do plic dostane maximálně usilovným nádechem; 2.5 l

Expirační rezervní objem (ERV) - množství vzduchu, které vydechneme z plic maximálně usilovným výdechem; 1 l

Vitální kapacita plic (VKP) - 4 l - u sportovců i 6 l - množství vzduchu, které vydechneme maximálním výdechem po maximálním nádechu - VVKP = RV + IRV + ERV

Reziduální objem - zbytkový objem; 1 l - objem, který se dostává do plic s prvním nádechem a zůstává v nich celý život - velký význam v soudním lékařství

REGULACE DÝCHÁNÍ - dýchání je ovlivňováno čtyřmi faktory

o centrum v prodloužené míše a mozkovém kmeni dva typy neuronů

inspirační - navozují nádech expirační - navozují výdech

o tlaky dýchacích plynů působí protikladně pokles tlaku kyslíku zvýšení ventilace pokles tlaku oxidu uhličitého snížení ventilace

o vliv chemoreceptoru chemoreceptor = čidlo, které registruje chemické změny v organismu (např. změny pH)

centrální - nacházejí se v prodloužené míše periferní - nacházejí se ve stěnách důležitých tepen

o zátěž - při záteži stoupá spotřeba kyslíku a zvyšuje se tvorba oxidu uhličitého OBRANNÉ REFLEXY DÝCHACÍ - reflexní apnoe

o reflexní zástava dechu; nastává při polykání a při vdechnutí silně dráždivých látek - reflex kýchací

o vyvolán drážděním receptoru nosní sliznice; udržuje průchodnou dutinu nosní - reflex kašle

o vyvolán drážděním receptoru v oblasti hrtanu; udržuje průchozí dýchací cesty


TRÁVICÍ SYSTÉM TRÁVICÍ ŽLÁZY - drobné, uvnitř trávicí trubice - velké, vyskytují se samostatně

o slinné žlázy o slinivka břišní o játra (hepar)

TRÁVICÍ TRUBICE - dutina ústní (cavum oris) - dutina hrudní - dutina břišní - dutina pánevní - zde dochází k chemickému štěpení živin a k jejich následnému vstřebávání

STAVBA TRÁVICÍ TRUBICE - tvořena čtyřmi vrstvami - sliznice (mukosa)

o vystýlá vnitřní povrch trávicí trubice o různý charakter o v dutině ústní je hladká o v žaludku je zřasená o v tenkém střevě tvoří klky (villi)

zvětšují resorpční plochu - podslizniční vazivo (submukosa)

o vrstva řídkého vaziva, které připevňuje sliznici ke svalovině trávicí trubice o obsahuje velké množství lymfatické tkáně, která brání průniku škodlivin do krevního oběhu

- svalovina (musculris) o nejsilnější vrstva stěny trávicí trubice o dva typy svaloviny

příčně pruhovaná hltan, jícen, konečník

hladká převažuje mnohde tvoří silnou vrstvu, dvojvrstevnou i trojvrstevnou žaludek

- pobřišnice (peritoneum) o hladká, lesklá blána na povrchu o v její stěně jsou drobné žlázy, které ústí na povrch sliznic o k trávicí trubici jsou připojeny i velké žlázy se samostatnými vývody

ODDÍLY TRÁVICÍ TRUBICE Dutina ústní (Cavum oris) Hltan (Pharynx) Jícen (Oesophagus) Žaludek (Ventriculus, gaster) Tenké střevo - Dvanáctník (Duodenum) - Lačník (Jejenum) - Kyčelník (Ileum)

Tlusté střevo - Slepé střevo (Caecum) - Červovitý výběžek (Appendix vermiformis) - Vzestupný tračník (Colon ascendens) - Příčný tračník (Colon transversum) - Sestupný tračník (Colon descendens) - Esovitý tračník (Colon sigmoideum) - Konečník (Rectum)


Dutina ústní (Cavum oris) - pevně ohraničena tvářemi, mimickými a žvýkacími svaly - slouží k příjmu a mechanickému zpracování potravy - podílí se na artikulaci (tvorba slov) - předsíň ústní dutiny - vlastní dutina ústní - tváře (buccae) - rty (labia)

Jazyk (Lingua) - příčně pruhovaný sval - kořen fixován k jazylce - hřbet se opírá o patro a hrot jazyka je volný - ke spodině ústní dutiny fixován slizniční řasu - uzdička - na jeho povrchu se nacházejí bradavky

o chuťové receptory = chuťové pohárky o umožňují vnímání 4 základních vjemů

slaná (na okraji jazyka) sladká (na okraji jazyka) kyselá (po stranách jazyka) hořká (zadní číst jazyka)

- jazyk obaluje sousto slinami a podílí se na zahájení polykacího reflexu tím, že posouvá sousto do hltanu - důležitá je jeho role při tvorbě hlásek (při artikulaci)

Zub (Dentes) - slouží k rozmělňování potravy - klasický zub je tvořen korunkou, krčkem a kořenem

o na řezu zubu nacházíme povrchovou sklovinu (email) tvrdá, bělavá tkáň, obsahuje až 98% minerálních látek, není inervovaná

o pod sklovinou je zubovina (dentin) převážná část zubu, strukturou podobná kosti, s kořenem propojena dřeňovým kanálkem velmi citlivý na vnější podněty - tlak a teplotu

- zuby uloženy v zubních lůžcích čelistí, kde jsou upevněny ozubicí (periodontium), v okolí dáseň (gingíva) - dospělý chrup

o 32 zubů 8 řezáků (dentes incisivi) 4 špičáky (dentes canini) 8 třenových zubů (dentes praemolare) 12 stoliček (dentes molares)

- dětský chrup o 20 zubů

8 řezáků (dentes incisivi) 4 špičáky (dentes canini) 0 třenových zubů (dentes praemolare) 8 stoliček (dentes molares)

o prořezávání dětského chrupu začíná v 6 měsících a končí ve 2 letech o náhrada dětského chrupu dospělým začíná v 6 letech a končí kolem 18 let

Slinné žlázy (Glandula salivaria) - produkují 2l slin za den

o sliny 90% vody, hlenovitá bílkovina mucin, která dodává slinám vazkost a lepivost amyláza ptyalin, anorganické soli, obalují a slepují rozmělněnou potravu

o 3 druhy příušní (glandula parotis) podčelistní (glandula submandibularis) podjazyková (glandula sublingualis)

- nepodmíněná sekrece - drážděním chuťových pohárků jazyka - podmíněná sekrece - při pohledu nebo ucítění potravy


Hltan (Pharynx) - nasopharynx

o nosohltan o nejširší část hltanu o v bočních stěnách jsou ústí Eustachových trubic

vyrovnávají tlak mezi dutinou nosohltanu a dutinou středoušní - v blízkosti vyústění středoušní trubice jsou ve stěně nakupeny mízní tkáně, tvořící nosní mandli (tonsilla pharynga) - oropharynx

o ústní část s patrovou mandlí (tonsilla palatina) - laryngopharynx

o hrtanový úsek hltanu o nejkratší část hltanu o charakterizován křížením dýchacích cest a polykacích cest

- epiglottis o hrtanová příklopka o uzavírá hltan při polykání a při dýchání se otevírá o v úrovni prstencové chrupavky, hrtan přechází do trubicovitého jícnu

Polykací reflex - posun sousta z dutiny ústní do hltanu - přenos sousta jícnem - transport do žaludku

Jícen (Oesophagus) - 30 cm dlouhá, svalová trubice - horní část je tvořena příčně pruhovaným svalstvem, dolní část je tvořena hladkou svalovinou - při polykání vyvolává svalové kontrakce (peristaltické pohyby), jimiž posouvá sousto a to i kapalné

PŘEHLED ENZYMATICKÝCH SYSTÉMŮ V TĚLE - rozkládají složité látky na jednoduché - charakteristických názvoslovným rysem je koncovka - áza

PROTEÁZY - skupina enzymů štěpící proteiny na peptidy a aminokyseliny - pepsin

LIPÁZY - skupina enzymů štěpící lipidy na mastné kyseliny a glycerol - pankreatická lipáza

SACHARÓZY - skupina enzymů štěpící sacharidy na jednoduché cukry - α - amyláza ZÁKLADY BIOCHEMIE ŽIVITN, ENZYMŮ A VITAMÍNŮ - enzymy = látky bílkovinné povahy, katalyzující chemické reakce v organismu - bílkoviny = základní živiny, skládající se z aminokyselin, jejich tvorba je řízena geneticky kódem, jehož

podstatou je struktura DNA - nukleové kyseliny (DNA, RNA) tvoří složité, spirálně stočené molekuly složené z dusíkatých látek,

sacharidů a kyseliny fosforečné - sacharidy jsou složené z řetězců uhlíku a skupin tvořených kyslíkem a vodíkem, jsou schopné rychle

uvolňovat velké množství energie - tuky se skládají z mastných kyselin a alkoholů, tvoří energetickou rezervu organismu a podílejí se na

stavbě buněčných membrán - vitamíny jsou chemicky různorodé látky, jsou součástí některých enzymů, dělíme je na vitamíny rozpustné

v tucích (A, D, E, K) a vitamíny rozpustné ve vodě (B, C)


Žaludek (Gaster, ventriculus) - plochý, vakovitý orgán uložený pod brániční klenbou - na přední ploše překryt játry - tvořen 4 oddíly

o česlo (kardie) místo, kde jícen přechází v žaludek

o tělo žaludku (corpus) největší část

o klenba (fundus) nachází se vlevo nahoře v žaludku často vyplněna spolykaným vzduchem

o vrátník (pylorus) tvoří sval svěrače přechod žaludku do dvanáctníku

- na žaludku popisujeme dvě zakřivení o malé (curvatura minor)

připojuje mazem malou předstěru jater o velké (curvatura major)

připojuje mazem velkou předstěru ze střeva - předstěra fixuje žaludek ve stabilizované poloze, což je nezbytné zejména při plné (maximální) náplni

Žaludeční stěna - vnitřní (sliznice)

o vstřebává nežádoucí látky (př.: ethanol, některé léky a soli) - podslizniční vazivo - hladká svalovina

o mohutně vyvinutá, třívrstevná - pobřišnice (peritoneum)

o na povrchu Funkce žaludku - mechanická

o hladká svalovina svými kontrakcemi promíchává žaludeční šťávy s potravou za vzniku tráveniny o potrava bohatá na tuky v žaludku zůstává cca 6 hodin o potrava bohatá na bílkoviny zůstává v žaludku cca 4,5 hodiny o potrava bohatá na cukry zůstává v žaludku cca 3,5 hodiny

- chemická o vyplývá z tvorby dvou litrů žaludeční šťávy za 24 hodin o žaludeční šťávy jsou tvořeny kyselinou chlorovodíkovou HCl, vodou a enzymy

význam HCl mění neúčinné enzymy na účinné usnadňuje trávení masa (bez HCl maso trávit nemůžeme) likviduje choroboplodné zárodky, ničí kvasinky, aktivuje pepsin

význam enzymů proteáza pepisn

o zahajuje štěpení bílkovin na jednodušší bílkoviny, rozpustné ve vodě žaludeční lipáza

o štěpí tuky na glycerol a mastné kyseliny amyláza mucin

o hlenovitá bílkovina ze slin o chrání koncové části jícnu a žaludek před agresivním působením HCl

mukoprotein o nezbytný pro resorpci vitamínu B12, při nedostatku chudokrevnost

Řízení sekrece žaludečních šťáv - nervové

o nepodmíněné - drážděním chuťového čidla o podmíněné - pohled na potravu nebo její ucítění

- látkové o hormon žaludečních šťáv → gastrin


Slinivka břišní (Pankreas) - smíšená žláza uložená za žaludkem napříč dutinou břišní, dlouhá cca 28 cm - tři části: hlava (caput) - ohbí duodena, tělo a ocas (cauda) - dotýká se sleziny - vykazuje dva typy sekrece

o vnitřně sektretorická část (endokrinní sekrece) = tvorba hormonů přímo do krve Langerhansovy ostrůvky - v těle jich je asi 1,5 miliónu

a buňky produkují glukagon (hyperglykemický účinek) b buňky produkují inzulin (hypoglykemický účinek)

o zevně sekretorická část (exokrinní sekrece) = tvorba šťávy do vývodu (ductus pancreaticus) - velká duodenální papila (papilla duodeni major) - ústí na ní ductus pancreaticus a žlučové cesty - pankreatická šťáva - vytvoří se jí až 1,5 l/den

o složení voda hydrouhličitan (neutralizuje kyselou tráveninu ze žaludku) enzymatické systémy

trypsinový komplex o proteáza, štěpí bílkoviny; v pankreatu neúčinný, aktivuje se až v duodenu

pankreatická lipáza o aktivuje se žlučí; štěpí emulgované tuky na glycerol a mastné kyseliny

pankreatická amyláza o štěpí škrob na jednoduché cukry

o regulace sekrece látková (hormonální)

sekretin cholecystokinin

nervová parasympatická vlákna (parasympaticus)

Schéma vývodu pankreatické šťávy a žluče


Játra (latinsky Iecur, řecky Hepar) - největší žláza v těle - cca 1,5kg - uložena v oblasti pravé brániční klenby - čtyřlaločný orgán

o pravý lalok o levý lalok o čtvercový lalok o lalok dolní duté žíly

- v játrech se nachází 2 krevní systémy o jaterní tepna (arteria hepattica)

přivádí krev bohatou na živiny a kyslík o portální oběh (z názvu vrátnicová žíla → vena portae)

propojení vlásečnic střeva → portální žíla → vlásečnice jater přivádí krev velice bohatou na živiny ze střeva

- základní stavební jednotkou jater je jaterní lalůček s centrálně uloženou žílou Funkce jater - ovlivňují metabolismus

o z jednoduchých látek pomáhají tvořit složité o ze složitých látek pomáhají tvořit jednoduché

- detoxikační funkce = odstraňování jedů (př.: alkohol, jedy z hub…) - přeměna neúčinných vitamínů a hormonů na účinné - tvorba 25% tělesného tepla (teplo je vedlejší produkt metabolismu) - vliv na hemokoagulaci (tvorba protrombinu) a vliv na krvetvorbu - tvorba žluče

Žlučový měchýř (Vesica fellea) - vakovitý orgán - nachází se na spodině jater - kapacita: cca 60ml - zachycuje se v něm žluč

o mechanismem zevní sekrece se tvoří cca 1l žluče denně o voda, žlučové kyseliny, žlučová barviva (př.: bilirubin), cholesterol, mastné kyseliny a další o hlavní účinek žluče tkví v tzv. emulgaci tuků

rozptýlení velkých tukových kapének na tisíc malých usnadnění účinku lipáz

Tenké střevo (Intestinum tenue) - oddíly: duodenum, jejunum, ileum - 3 - 5 m dlouhá trubice, zprohýbaná do kliček - do duodena ústí vývod žlučových cest a vývod slinivky břišní - duodenum a horní část jejuna slouží ke štěpení živin

o v duodenu je účinkem žluči emulgován tuk - dolní část jejuna a ileum slouží zejména k resorpci látek do krve a lymfatického oběhu - vnitřní stěna je mnohonásobně zvětšena slizničními řasami a mikroskopickými výběžky - klky (villi) - štěpení živin v tenkém střevě je podporováno 2 trávicími šťávami

o pankreatická šťáva o střevní šťáva

cca 2l/den kromě vody také obsahuje proteázy, lipázy a sacharózy je slabě zásaditá a přispívá k neutralizaci kyselé tráveniny přicházející ze žaludku

- kontrakcemi vznikají peristaltické a kývavé pohyby trubice, které slouží k posunu střevního obsahu - zrychlená peristaltika vyvolává rychlý průchod potravy průjem - zpomalená nebo zastavená peristaltika způsobuje zácpu až střevní neprůchodnost (ilea)


Tlusté střevo (Intestinum crassum) - stěna tenkého střeva je podstatně tenčí než u tenkého střeva, jelikož obsahuje menší množství svaloviny - konečný, asi 1,5 m dlouhý oddíl trávicí trubice - slepé střevo (caecum)

o nejobjemnější část tlustého střeva - vzestupný tračník (colon ascendens) - pravostranný ohyb střeva - příčný tračník (colon transversum) - levostranný ohyb střeva - sestupný tračník (colon descendens) - esovitý tračník (colon sigmoideum) - konečník (rectum) - resorpce vody a elektrolytu - nacházejí se zde mikroorganismy

o proteus → působí hnití bílkovin

o eschrischia → podporuje kvasné procesy

- v oblasti recta se nacházejí 2 svěrače

o hladký svěrač

o příčně-pruhovaný svěrač

- defekační reflex je vyvolán tlakem (cca 40 torů) konečníku a je řízen ze sakrální míchy ze sekventu S2 a S4

Červovitý výběžek (Apendix vermiforis) - slepá vychlípenina caeca - 10 - 15 cm dlouhý, v průměru cca jako tužka - je velice variabilně uložen, což velice ztěžuje diagnózu - Mac Burneyův bod se nachází na spojnici spina iliaca de x, 7 cm od pupku

o místo zevní projekce apendixu na povrch těla - relativně často podléhá zánětu, který se projeví bolestí břicha, nauzeou, průjmem a velkým rozdílem teplot

mezi podpažím a konečníkem (fyziologický rozdíl je do 0,5 °C) ŘÍZENÍ TĚLESNÝCH TEPLOT (TERMOREGULACE) - fyziologická teplota člověka je 36 - 37°C - popisujeme

o 5 h ráno - ranní teplotní minimum o 17 h odpoledne - odpolední teplotní maximum

- je třeba ji měřit dvakrát denně a to po dobu minimálně 7 minut - teplota pod 36 °C se označuje jako subnormální

o může signalizovat podchlazení organismu - teplota mezi 37 - 38 °C se označuje jako zvýšená - teplota nad 38 °C je označována jako horečka (febris)

popisujeme jich celou řadu o kontinuální (= trvalé zvýšení teploty) o remitentní (= trvalé zvýšení s kolísáním vyšší než 1°C) o návratná (= střídá se období s horečkou s obdobím bez horečky)

je vyvolána horečkotvornými látkami (endogenní pyrogeny) o jsou uvolňovány leukocyty o ovlivňují centrum termoregulace = mezimozek (hypothalamus)

Lokality, kde měříme tělesnou teplotu - podpaží (axilární teplota)

o 36 - 36,9 °C - ústa (orální teplota)

o 36,3 - 37,2 °C - konečník (rectální teplota)

o 36,5 - 37,4 °C - pochva (vaginální teplota)

o 36,5 - 37,4 °C


Tvorba tepla (Termogeneza) - nepřetržitý proces - teplo = vedlejší produkt metabolismu - tvoří se hlavně v játrech (25 %) - třesová termogeneza

o spojená se zvýšenou aktivitou svalu, která přechází ve svalový třes Výdej tepla - sálání (nekontaktní výdej tepla) - vedení (kontaktní předávání) - proudění molekul plynů a tekutin - odpařováním vody z pokožky a sliznic (denně se ztratí 600 ml tekutin (1200 kJ tepla)) - pocení (denně se vytvoří litr potu (při námaze až 10 l)), důležitý dostatečný příjem tekutin

VYLUČOVÁNÍ (EXKRECE) - nezbytný proces pro zajištění stálosti vnitřního prostředí - homeostázy - z organismu se vylučují 4 skupiny látek

o látky bez chemické energie (močovina) o látky, které pro organismus mohou být i nadbytečné (voda) o látky se specifickou a neenergetickou funkcí (hormony) o látky, které při nahromadění mohou působit toxicky (amoniak)

PRIMÁRNÍ SEKRECE - v ledvinách - viz následující kapitola

MIMOLEDVINNÁ (SEKUNDÁRNÍ) SEKRECE - plíce

o oxid uhličitý (při nahromadění oxidu uhličitého v těle dochází k respirační acidóze) o vodní páry (600 ml)

- játra o 1000 ml žluče denně

- trávicí systém o 150 - 500 g stolice

nestrávené a nestravitelné zbytky potravy, H2O, zplodiny metabolismu, proteiny - kůže

o mazové žlázy - kožní maz o potní žlázy - 1 l potu denně (termoregulace) o mléčná žláza - mlezivo (pasivní imunizace novorozence)


Ledviny (Ren, nefros) - nefritis = zánět ledvin - párový orgán: 12 x 6 x 3 cm fazolovitého tvaru - kryty silným vazivovým pouzdrem - uložena hluboko při hrudní páteři za pobřišnicí - jsou zásobeny ledvinnými tepnami (a. renalis dextra et sinistra)

o přímé větve břišní aorty, jsou krátké, silné a je v nich vysoký krevní tlak - 1300 ml krve/min - veškerá krev proteče ledvinou do pěti minut - v případě, že se v krvi vyskytují toxické látky, dochází poškození ledvin - nefrotoxický účinek - povrchová, tmavší kůru a hlouběji uložená, světlejší dřeň, která je tvořena asi deseti pyramidami

Nefron - základní stavební a funkční jednotka vylučovacího systému - délka asi 50 mm - v ledvině asi 1,5 milionů - tvořen pěti částmi

o ledvinné tělísko (glomerulum) přívodná tepénka síť vlásečnic odvodná tepénka

o kanálek prvního řádu (proximální tubulus) o Henleova klička o kanálek druhého řádu (distální tubulus) o sběrací kanálek

Funkce nefronu - glomerulum

o filtrace krve za vzniku 170 l primitivní moče přibližně stejné složení, jako krevní plazma zbavená buněk a látek o velké molekule

- proximální tubulus o dva protisměrné děje

vylučování látek antibiotika

vstřebávání látek 80% primitivní moči, ionty (Na, K, Ca, Cl), další látky (močovina, aminokyseliny) glukóza

o je - li glykemie v normě, veškerá glukóza se vstřebá o stoupne - li glykemie nad 10 mmol/l, nastává glykosurie

fyziologická nadměrný přísun glukózy u zdravého člověka krátkodobá (1 - 2 porce moče)

patologická u pacientů s DM, kteří porušují dietní režim

- Henleyova klička o zahušťování moče vstřebáváním vody

- distální tubulus a sběrací kanálek o jejich funkci ovlivňují dva hormony

antidiuretický hormon (ADH) hormon mezimozku působí proti močení, stimuluje vstřebávání vody

aldosteron hormon kůry nadledvin stimuluje vstřebávání sodíku a vylučování draslíku


VÝVODNÉ CESTY MOČOVÉ - definitivní moč je dotvořena ve sběracím kanálku ledvinná papila ledvinné kalichy ledvinná

pánvička (pelvis renalis) močovod močový měchýř močová trubice Pravý a levý močovod (Ureter dexter et sinister) - asi 30 cm dlouhá trubice tvořená zejména hladkou svalovinou - propojuje ledvinu s močovým měchýřem - moč protéká močovodem na principu peristaltické vlny ve formě tzv. močových vřetének (V do 10 ml)

Močový měchýř (Vessica urinaria) - dutý orgán uložený za stydkou sponou - hromadí se v něm moč - první pocit nucení přichází při 150 - 200 ml - k nekontrolovatelnému vyprázdnění dochází při 400 - 500 ml

Močení (Mikce) - reflexní děj řízný součinností parasympatických vláken a míšních nervů z křížové míchy, kde se

v segmentech S2 - S4 nachází centrum mikce - volní kontrola močení

o vůlí ovládaná kontrola močení o vyvíjí se od dvou až čtyřech letech věku (záleží na práci matky a okolí s batoletem) o řízena z čelního laloku

- novorozenec močí reflexně - reflexně močí i dospělí s poškozením míchy nebo mozku

Močová trubice (Uretra) - u ženy dlouhá asi 4 cm a ústí mezi malými stydkými pysky - u mužů je delší a je současně vývodnou cestou pohlavní

Moč - diuréza = denní kvantum moči (1000 - 1500 ml) - polyurie = močení nad 2000 ml

o fyziologicky: nadměrný přísun tekutin o patologicky: DM

- olygourie = omezené močení (pod 500 ml) o fyziologicky: omezený přísun tekutin o patologicky: selhávání činnosti ledvin

- anurie = moč se netvoří o dochází k intoxikaci metabolismu

- dysurie = bolestivé močení, pálení, řezání o typická pro záněty


Vzhled moče - barva

o fyziologicky: slámově žlutá (způsobeno barvivem urochrom) o patologicky: charakter „černého piva“ (např. při zánětu jater) o barvu moče mohou ovlivnit některé léky

- zákal o fyziologicky: čirá, po několika hodinách stání v nádobě se u dna vytvoří zákal solí (močany) o patologicky: zakalená ihned po vymočení (způsobeno hnisem)

- pH o fyziologicky: slabě kyselá (6,5 - 7)

- specifická hmotnost o fyziologicky: v rozmezí 1015 - 1020 (mantinely jsou 1004 - 1040) o první ranní moč k vyšetření má hmotnost 1040 a je sytě žlutá

Cizí látky v moči - cukr (glykosurie)

o fyziologicky: okamžitý přísun cukru o patologicky: DM

- krev (hematurie) o patologicky: poškození glomerulu, nádory, nešetrné cévkování

- proteiny (proteinurie) o patologicky: poškození glomerulu

- hnis (pyurie) o patologicky: zánět

- ketolátky (ketonurie) - bilirubin (bilirubinurie)

Mikroskopické vyšetření moče - odebereme první ranní moč - přibližně 5 ml zcentrifugujeme a odebereme ode dna tzv. močový sediment - posuzujeme množství krvinek, epitelií, bakterií a množství a charakter krystalů


KOŽNÍ ÚSTROJÍ KŮŽE (DERMA) - dermatologie: nauka o kožním lékařství - daktyloskopie

o nauka, která zkoumá otisky obrazců papilárních linií o jejím spoluzakladatelem je J. E. Purkyně

- hmotnost lidské kůže je 3 kg, plocha kůže dospělého člověka je 1,5 m2; největší plošný orgán těla - má různou tloušťku

o nejsilnější je na chodidlech (3,6 mm) o nejtenčí na očních víčkách (0,1 mm)

POKOŽKA (EPIDERMIS) - skládá se z několika vrstev plochých buněk, které na povrchu odumírají, rohovatí a olupují se - odloučené zrohovatělé buňky jsou nahrazovány rychle se dělícími buňkami z hlubších vrstev epidermis - melanin

o tmavohnědý pigment obsažený v hlubších vrstvách pokožky o přibývá ho vlivem UV paprsků slunečního světla kůže při opalování hnědne

ŠKÁRA (CORIUM) - tvořena vazivovými vlákny, které dodávají kůži mechanickou pevnost a pružnost - mezi vazivem jsou tukové buňky, cévy, receptory, potní a mazové žlázy a kořeny chlupů a vlasů - elastická vazivová vlákna zajišťují pružnost, roztažitelnost, pevnost a štěpitelnost kůže - na dlaňové straně ruky a na chodidle tvoří kůže souvislé linie zcela charakteristické pro každého jedince,

které se během života nemění (kožní lišty) VLASY (CAPILI) A CHLUPY (PILI) - vznikají z vlasových váčků uložených ve škáře - kořen zduřuje ve vlasovou cibulku, z ní roste vlas nebo chlup - během života se neustále vyměňují

o všechny vlasy se vymění za 2 - 5 let o řasy se mění po 100 dnech o denně v průměru vypadne 60 vlasů

FUNKCE KŮŽE - ochranná

o kůže je pevná, pružná a tažná o brání organismus před mechanickými a chemickými vlivy o pigment chrání kůži před slunečním UV zářením o neporušená kůže chrání tělo proti infekci

- smyslová o velké množství receptorů sloužících k vnímání mechanických, tepelných a bolestivých podnětů o čidla: vnímání tepla, chladu a hmatové počitky o volná nervová zakončení: bolest

- udržování tělesné teploty o prokrvení kůže má velký vliv na tělesnou teplotu, chrání organismus před velkou tepelnou ztrátou

- skladovací funkce kůže o velké množství tuku - energetická zásobárna energie o vitamíny rozpustné v tucích (A, E, K) o účinkem UV záření i určité množství vitamínu D

- vylučovací funkce o mazové žlázy

ve škáře vedle vlasů nebo chlupů, chybí v kůži dlaní a plosek nohou maz: tukové látky, bílkoviny, sůl, denně se vytvoří 1 - 2 gramy mazu

o potní žlázy nejvíce v kůži dlaně, čela a na plosce nohou; na okrajích rtů chybí potní žlázy v podpaží a v kůži zevních pohlavních orgánů - sexuální (pachové) žlázy pot: tvoří se z tkáňového moku, obsahuje vodu a NaCl, ale jeho složení je proměnlivé,

denně se vyloučí asi 1 litr potu


POHLAVNÍ SYSTÉM POHLAVNÍ SYSTÉM U MUŽE - spermatogeneza: tvorba pohlavních buněk (spermií) - tvorba pohlavních hormonů - realizace pohlavního spojení (soulož)

Varlata (Testes) - mužská pohlavní párová žláza velikosti asi 4,5 x 2,5 cm - uložena v šourku (scrotum)

o v šourku je teplota cca 32°C, která je nezbytně nutná pro fyziologickou spermatogenezi - v průběhu těhotenství jsou varlata uložena v pánevní dutině a těsně před porodem sestupují do šourku - pokud se tak nestane, hovoříme o zadržení varlat (kryptorchismus)

o hrozí neplodnost (sterilita) teplota v pánvi je vyšší než 40°C a nádorové bujení - 2 typy buněk

o semenotvorné buňky (tvoří spermie) o Sertoliho buňky (zajišťují výživu spermií)

Vývoj spermie - zárodečná spermie (spermatogonie) spermatocyty spermatidy zralé spermie - zralá spermie má haploidní počet chromozomů (22 tělových a jeden pohlavní - 50% X a 50% Y)

o za pohlaví narozeného dítěte zodpovídá muž - jedna spermatogonie je zdrojem šestnácti zralých spermií - proces zrání spermií trvá 72 dní

Endokrinní funkce varlat - mužský pohlavní hormon (testosteron)

o ovlivňuje vývoj a růst prvotních pohlavních znaků vývoj a růst sekundárních pohlavních znaků

ochlupení, hlubší hlas, anabolický účinek (růst svaloviny), zájem o druhé pohlaví, ovlivnění spermatogeneze…

- je řízena složitou zpětnou vazbou o mezimozek podvěsek mozkový varlata

CHLAPEČEK:


VÝVODNÉ CESTY POHLAVNÍ Nadvarle (Epididymis) - párový orgán - uložený na horní zadní ploše varlete - zde dozrávají spermie a mísí se s hlenovitým sekretem, který se zde tvoří, tím získávají schopnost

samostatného pohybu, sekret je energeticky velmi bohatý Chámovod (Ductus deferens) - cca 40 cm dlouhá svalová trubice - párový orgán - tvořený hladkou svalovinou, která se stahuje a kontrakcí vypuzuje spermie do močové trubice - spojuje nadvarle s močovou trubicí

Semenné váčky (Vesiculae seminales) - párový orgán - nacházejí se na zadní spodní ploše močového měchýře - tvoří se v nich sekret, který zvyšuje pohyb spermií

Předstojná žláza (Prostata) - nepárová žláza velikosti kaštanu - uložená pod močovým měchýřem - spojují se v ní vývodné cesty močové a pohlavní - tvoří se v ní mléčně zakalený sekret, který se mísí se spermiemi a vzniká semeno (ejakulát) - u starších mužů se zvětšuje - zbytní (hypertrofie), způsobuje potíže s močením

Semeno (Ejakulát) - alkalická tekutina

o alkalóza zvyšuje rychlost spermií - výměšky nadvarlat, semenných váčků, prostaty a spermie - množství semene: 2 - 5 ml

o závisí na sexuální abstinenci o v každém 1 ml je cca 125 milionů spermií

- k oplodnění stačí 1 životaschopná spermie - doba života spermie v ženském reprodukčním systému je cca 48 hodin - doba života ženského vajíčka je cca 12 hodin

Penis (Pyj) - pohlavní úd - nepárový orgán - párové topořivé těleso

o při sexuálním vzrušení se plní krví o nastává topoření (erekce)

řízena parasympatickými nervovými vlákny (parasympaticus) dochází ke stlačení žil a blokování odtoku krve z penisu

- při vrcholu sexuálního vzrušení dochází k výronu semene (ejakulace) o řízena sympatickými nervovými vlákny (sympaticus)

- konec penisu je rozšířen v žalud, který je překryt volně posunlivou předkožkou


POHLAVNÍ SYSTÉM U ŽENY - zajišťuje zrání vajíček a jejich následné uvolnění - tvorba pohlavních hormonů - realizace pohlavního spojení (soulož) - při oplození vajíčka vytváří vhodné prostředí pro vývoj plodu

Vaječníky (Ovaria) - párová žláza velikosti švestky - uložena na bocích pánevní dutiny - na řezu vaječníky popisujeme povrchovou kůru a v hloubce uloženou dřeň - v kůře probíhá 28 denní vaječníkový (ovulační) cyklus, jehož podstatou je přeměna (zrání) nezralého vajíčka (oocyt)

prvotní váček (primární folikul) sekundární folikul tercielní folikul (Graafův folikul) - zde se vytváří dutina s tekutinou a vlivem hormonů z hypofýzy dojde k prasknutí Graafova folikulu (přibližně uprostřed cyklu) - ovulaci; vajíčko se uvolní do peritonea, kde je nasáto do vejcovodu

- při narození cca 500 000 oocytů, do puberty se jejich počet sníží na 100 000 a dozraje celkově jen asi 450 - vajíčko podstupuje opakované redukční dělení (meióza), výsledkem je zralé vajíčko s polovičním počtem chromozomů

a genetickou výbavou vždy 22 X; za pohlaví narozeného dítěte zodpovídá muž - folikul se po ovulaci plní krví a vzniká krvavé tělísko, které se přeměňuje ve žluté tělísko (obsahuje hodně žlutého

tuku); to tvoří ženské pohlavní hormony - nedojde-li k oplodnění, žluté tělísko zaniká a je postupně nahrazeno vazivovým bílým tělískem - dojde-li k oplodnění, funkce žlutého tělíska přetrvává, dokonce mohutní a tvoří ženské pohlavní hormony, které

ovlivňují děložní sliznici a připravují ji na uhnízdění vajíčka Endokrinní funkce vaječníků - žluté tělísko tvoří pohlavní hormony

o estrogeny působí rozvoj primárních a sekundárních pohlavních znaků

růst pohlavních orgánů a prsů ochlupení ženského typu konfigurace těla, uložení tuku

ovlivňují sexuální chování ženského typu o progesteron

ovlivňuje děložní a poševní sliznici tlumí stažlivost děložního svalstva v průběhu těhotenství podporuje růst mléčné žlázy

- řízena složitou zpětnou vazbou o mezimozek (hypothalamus) podvěsek mozkový (adenohypofýza) vaječníky (ovaria)

Vejcovod (Tuba uterina) - párový orgán délky asi 13 cm, tvořený hladkou svalovinou - vnitřní ústí: volně otevřeno do peritonea - zevní - děložní rohy - k oplodnění vajíčka dochází ve vejcovodu - břišní dutina ženy je přístupná endoskopickému vyšetření a to přes pochvu, dělohu a vejcovody


MIMODĚLOŽNÍ TĚHOTENSTVÍ - stav, kdy se oplodněné vajíčko uhnízdí ve vejcovodu a není to slučitelné s donošením plodu

Děloha (Uterus, metra) - orgán tvořený hladkou svalovinou hruškovitého tvaru, uložena v malé pánvi mezi vessica urianria a rectem - oddíly

o děložní krček (cervix uteri) o tělo (corpus uteri) o děložní dno (fundus uteri) o ěložní dutina (canim uteri)

- vnitřní sliznice (endometrium) o menstruační cyklus

- střední vrstva (myometrium) o mohutná hladká svalovina

- zevní vrstva (porometrium) o vazivová, fixuje dělohu

MENSTRUAČNÍ CYKLUS - cyklus ovlivňován ženskými pohlavními hormony estrogenem a progesteronem - v průměru trvá 28 dní

růstová fáze (proliferační) - mezi 5. a 12. dnem cyklu - navazuje na předchozí krvácení - vlivem estrogenu roste (proliferuje) nová děložní sliznice

vylučovací (sekreční) - mezi 12. a 27. dnem - děložní sliznice dosahuje maximální tloušťky

o nejlépe připravená k uhnízdění oplozeného vajíčka - v tomto období dochází ve vaječnících k ovulaci

ischemická - trvá 24 hodin 28. den cyklu - dojde k náhlému poklesu progesteronu rozpad děložní sliznice

menstruační - cca 5 dní - ztráta je 30 - 60 ml nesrážlivé krve se zbytky sliznice - 1. den krvácení je 1. den dalšího cyklu

Pochva (Vagina) - dutina mezi dělohou a zevními pohlavními orgány - vchod je uzavřen slizniční řasou = panenská blána, která se při prvním sexuálním styku trhá (deflorace) - v pochvě probíhají obdobné změny, jako na děložní sliznici, proto poševní cytologie napomáhá diagnostikovat

ovariální poruchy


ZEVNÍ POHLAVNÍ ORGÁNY Velké stydké pysky (Labiae majora) - kožní řasy vyplněné tukem - vpředu se spojují na stydkém hrbolu - u dospělých žen jsou kryty chlupy Malé stydké pysky (Labiae minora) - tuhé řasy slizničního vzhledu - v předu se spojují a obtáčí clitoris - poševní žlázky

o zvlhčují poševní vchod při vzrušení Poštěváček (Clitoris) - orgán analogický penis - v jeho okolí jsou nervová zakončení, která jej činí dráždivým

TĚHOTENSTVÍ A POROD - k oplodnění dochází nejpravděpodobněji mezi 13. a 18. dnem cyklu, může k němu dojít takřka každý den cyklu - k oplodnění dochází ve vejcovodu, kde se vajíčko hned začne rýhovat a ve stadiu moruly sestupuje do dělohy, kde

dojde k uhnízdění (nidace) - následuje vývoj plodového lůžka (placenty), která má řadu funkcí a odděluje krevní oběh matky a plodu, tudíž

nedochází k mísení krve FUNKCE PLACENTY - metabolická

o zajišťuje přísun potřebných látek pro plod (krevní plyny, živiny, minerály, vitamíny, hormony…) - ochranná

o odděluje dva organismy o částečně brání vniknutí mikroorganismů a toxinů do cirkulace plodu

- hormonální o HCG = lidský choriový gonadotropin

tzv. těhotenský hormon tvoří jej placenta v krvi je detekovatelný přibližně 14. den těhotenství v krvi a 21. den v moči na průkazu tohoto hormonu je založena většina těhotenských testů

TĚHOTENSTVÍ - v průměru trvá 266 - 270 dní - fyziologické těhotenství: 240 - 310 dní - v průběhu těhotenství se děložní dutina zvětšuje z 5 ml na > 5000 ml - hmotnost těhotné se zvyšuje cca o 10 kg - veškeré fyziologické funkce se zvyšují v průměru o 30 %

o srdeční činnost, dechová aktivita, metabolismus, objem krve… - v průběhu těhotenství progesteron tlumí svalové kontrakce dělohy, čímž napomáhá hladkému průběhu - ke konci těhotenství tento tlumivý efekt klesá, začíná převažovat efekt estrogenů, které zvyšují citlivost

děložního svalu - uplatňuje se taktéž hormon mezimozku oxytocin, který vyvolává děložní stahy (kontrakce)


POROD - vlastní porod má tři hlavní porodní doby

o doba otevírací děložní kontrakce, které rodička vnímá jako porodní bolesti, ty se postupně zvyšují co do

intenzity i frekvence postupně se rozšiřují porodní cesty trvá 8 - 24 hodin (u rodiček je delší)

o doba vypuzovací odtok plodové vody s následným porodem plodu u prvorodičky trvá asi hodinu, u vícerodičky třeba jen dvacet minut

o doba „k lůžku“ vypuzení placenty cca 30 minut po porodu

NOVOROZENEC - jedinec do jednoho měsíce - znaky donošenosti

o hmotnost: 3 - 4 kg o velikost: cca 50 cm o nehty přesahují konečky prstů o přiměřeně vyvinuté svalstvo o vrozené reflexy: dýchací, sací, polykací a úchopový o varlata jsou sestouplá v šourku o velké stydké pysky překrývají malé

APGAR score - hodnocení novorozence v prvé, páté a desáté minutě po porodu - hodnotí se

o srdeční činnost o dechová aktivita o svalové napětí o výkonnost reflexů o barva kůže

- maximum je 20 bodů - fyziologické je mezi 5 a 10 body

ŠESTINEDĚLÍ - trvá šest týdnů - hojí se drobná poranění - obnovuje se sekrece hormonů - přibližně od čtvrtého dne se tvoří mateřské mléko (v průměru 1,5 l denně)

LAKTACE - tvorba a uvolňování mateřského mléka - na tvorbu mléka se mléčná žláza připravuje již během těhotenství - v mléčné žláze se již v těhotenství tvoří mlezivo (kolostrum)

škrobovitý sekret obsahuje protilátky, které novorozence pasivně imunizují

- začíná až krátce po porodu, vlastní mléko se začíná z prsu vyměšovat 3. - 4. den po porodu - hlavním hormonem, který spouští a ovlivňuje laktaci je prolaktin - oxytocin vyvolává vyprázdnění mlékovodu - mléko obsahuje prakticky všechny významné látky, důležité pro rychle rostoucí dětský organismus - v mateřském mléce je pro novorozence optimální poměr bílkovin, cukru, tuku, Ca, P, vitamínu a protilátek - velmi důležitou látkou je kasein, což je bílkovina obsahující všechny základní aminokyseliny, které jsou

hlavní stavebním materiálem pro tvorbu a obnovu tkání dětského těla - tuky a sacharidy mléka poskytují novorozenci dostatečný zdroj energie - v matčině mléce je pouze mírný nedostatek železa - žádná umělá náhražka není schopna plnohodnotně zastoupit mateřské mléko


ENDOKRINNÍ SYSTÉM - žlázy s vnitřní sekrecí - charakteristickým rysem tohoto systému je mechanismus vylučování

o tvoří hormony, které jsou uvolňovány přímo do krve - hormony dle chemické struktury mohou být buď bílkovinného původu, nebo jsou odvozené od tuků, potom

hovoříme o steroidních hormonech - v organismu se většinou endokrinní žlázy nacházejí ve žlázách smíšeného charakteru vykazují vnitřní

(endokrinní) i zevní (exokrinní) sekreci (pankreas: pankreatická šťáva x hormony inzulín a glukagon, varlata: spermie x hormon testosteron)

MECHANISMUS ÚČINKU HORMONŮ - účinek hormonů závisí na jejich chemické struktuře

o hormony bílkovinné povahy působí na úrovni buněčných membrán vážou se do receptorů spustí složitou reakci

navázání fosforu na bílkoviny umožněn účinek hormonů o steroidní hormony

bez problémů pronikají buněčnou membránou vážou se na cytoplazmatický receptor vnikají do jádra tím je realizován jejich účinek

ŘÍZENÍ SEKRECE HORMONŮ - hormony jsou řízeny prostřednictvím zpětné vazby

o jednoduchá zpětná vazba pozitivní

stimulace sekrece hormonů negativní

útlum sekrece hormonů př. glykemie

o složitá zpětná vazba pozitivní negativní

HIERARCHIE HORMONÁLNÍ REGULACE - CNS - hypothalamus

o uvolňovací hormon RH (relasing hormon) - hypofýza

o glandotropní hormony - hormonální žlázy

o periferní hormony metabolické efekty v různých tkáních


HYPOTHALAMO - HYPOFYZÁRNÍ SYSTÉM - důležitý systém, který se uplatňuje při neuro - endokrinních regulacích - tvoří řadu hormonů

Mezimozek (Hypothalamus) - část mozku nad třetí mozkovou komorou - stopkou je spojen s hypofýzou - tvoří dvě skupiny hormonů

o regulační (uvolňující) hormony ovlivňují tvorbu tropních hormonů adenohypofýzy

o hormony tvořící hypothalamus, ale do krve jsou uvolňovány neurohypofýzou antidiuretický hormon

působí v konečných partiích nefronu zpětné vstřebávání vody

oxytocin působí kontrakce těhotné dělohy těsně před porodem působí kontrakce netěhotné dělohy při orgasmu ženy působí kontrakce hladké svaloviny mlékovodu uvolnění mateřského mléka

Podvěsek mozkový (Hypofýza) - důležitá endokrinní žláza - uložena v tureckém sedle kosti klínové - stopkou je spojena s hypothalamem - je tvořena dvěma funkčními laloky

Zadní lalok (Neurohypofýza) - hormony viz hypothalamus

Přední lalok (Adenohypofýza) - tvoří tropní hormony

o kortikotropin ACTH ovlivňuje sekreci hormonu kůry nadledvin

o somatotropin STH růstový hormon ovlivňuje růst těla zlepšuje využití bílkovin v organismu hyperfunkce - gigantismus hypofunkce - nanismus

o prolaktin PRL stimuluje tvorbu mateřského mléka po porodu

o thyreotropin TSH ovlivňuje sekreci hormonů štítné žlázy

o lutropin LH ovlivňuje sekreci pohlavních hormonů u žen podporuje rozvoj žlutého tělíska

o folitropin FSH u žen stimuluje rozvoj vaječníkových folikulů u mužů stimuluje růst varlat a spermatogenezi


ŠTÍTNÁ ŽLÁZA (GLANDULA THYROIDEA) - důležitá endokrinní žláza - uložená po stranách štítné chrupavky - tvořena dvěma laloky, které jsou spojeny můstkem (isthmus) - její hormony mají účinky metabolické, termoregulační, růstové a vývojové

Hormony ovlivňující metabolismus - trijodthyronin

o v molekule má 3 jody - tetrajodthyronin (thyroxin)

o v molekule má 4 jody - výrazně zvyšují jeho hodnotu, zvyšují spotřebu kyslíku buňkami, stimulují proteosyntézu - zvyšují tělesnou teplotu, ke své tvorbě potřebují jod, hladina T3 a T4 je řízena složitou zpětnou vazbou - dostatečná hladina těchto hormonů u těhotných je nezbytná pro fyziologický vývoj mozku a kostí - hypofunkce

o od narození - kretinismus bradypsychismus (pomalé myšlení) hypometabolismus (snížený metabolismus)

o v dospělosti - myxedem hypometabolismus (snížený metabolismus)

- hyperfunkce o Graves - Bazedovova choroba

hypermetabolismus tachykardie

Hormon ovlivňující hladinu vápníku a fosforu v krvi - kalcitonin

o snižuje hladinu vápníku a fosforu v krvi Regulace hladiny vápníku a fosforu v krvi - kalcemie: 2,5 mmol/l - hladina vápníku v krvi je řízena jednoduchou zpětnou vazbou - dostatečné množství vápníku je nezbytné pro

o nervo - svalovou dráždivost, činnost kosterního svalu a srážení krve - uplatňují se tři endokrinní žlázy

o štítná žláza kalcitonin

snižuje hladinu vápníku a fosforu o 4 příštítná tělíska (glandulae parathyroidae)

při horním a dolním pólu štítné žlázy zezadu parathormon

působí v ledvinách, kostech a střevech zvyšuje hladinu vápníku, snižuje hladinu fosforu

o ledviny kalcitriol

velice podobný vitamínu D zvyšuje hladinu vápníku a fosforu hladina vápníku v krvi je řízena jednoduchou zpětnou vazbou při jeho nedostatku vzniká křivice

LANGERHANSOVY OSTRŮVKY V PANKREATU - A buňky tvoří glukagon

o hyperglykemický účinek o působí rozklad glukagonu v játrech o rozklad tuků

- B buňky tvoří inzulin o zvyšuje průnik glukózy do buněk o stimuluje tvorbu tuků v tukové tkáni o porucha sekrece inzulinu - cukrovka (diabetes mellitus)


NADLEDVINY (GLANDULAE SUPRARENALES) - důležitá endokrinní žláza na horním pólu ledvin - dělí se na kůru a dřeň

Hormony kůry nadledvin - glukokortikoidy

o kortizol ovlivňuje oběhový systém a metabolismus protizánětlivé, protialergické a imunosupresivní účinky (potlaeční imunitní reakce)

- mineralokortikoidy o aldosteron

působí v koncových částech nefronu vylučování draslíku vstřebávání sodíku

Hormony dřeně nadledvin - působí v těle ve čtyřech oblastech - ovlivňují krevní oběh - adrenalin

o stimuluje srdeční činnost o zvyšuje systolickou složku krevního tlaku

- noradrenalin o vyvolává bazokonstrikci o zvyšuje diastolickou složku krevního tlaku

OVLIVNĚNÍ METABOLISMU - adrenalin

o vyvolává hyperglykémii a uvolnění tuku energie pro stresovou reakci o zvyšuje tvorbu tepla o hladká svalovina průdušek - vyvolává bronchobilataci - zvyšuje možnost při stresové reakci o CNS - zvyšuje dráždivost, umožňuje organismu zvládnout stresovou reakci

Stresová reakce - poplachová

o kortizol a adrenalin o aktivuje organismus o uvolňuje energii pro zvládnutí stresové reakce

- adaptační o max. odolnost vůči stresu

- vyčerpání o je-li stres dlouhý a silný o organismus stresu podléhá


CENTRÁLNÍ NERVOVÝ SYSTÉM - základní nervová buňka = neuron

tělo výběžky - dendrity a neurit

- některé neurony mají neurit krytý myelinovou pochvou, která zrychluje vedení vzruchu REFLEX - funkční jednotka CNS - receptor - dostředivá dráha - centrum - odstředivá dráha - výkonný orgán

SYNAPSE - spojení mezi dvěma (nervovými) buňkami - spojení mezi nervovou buňkou a buňkou kosterního

svalu = nervosvalová ploténka ČIDLA (RECEPTORY) - dělíme je dle řady kritérií - dle energie, která je dráždí

o mechanoreceptory dráždění mechanickými podněty dotyk, tlak, sluchové čidlo

o fotoreceptory drážděny na dálku světelné paprsky tyčinky a čípky

o termoreceptory tepelné a chladové podněty

o chemoreceptory drážděny chemickémy podněty chuť a čich

o algoreceptory vnímání bolesti

somatická útrobní centrální

takřka v celém těle - mozek, chrupavka, kost… pocit bolesti

algoreceptor drážděn kyselými látkami, které se uvolňují při poškození buňky vegetativní projevy (tachykardie, pocení) a motorické projevy - úlevová poloha bolestivé podněty se dostávají do mozkové kůry prostřednictvím míšních drah

PŘEHLED MÍŠNÍCH DRAH - ZPM

o zadní provazce míšní je dráha senzitivní o sestupní dráha, která vede senzitivní reakce z míchy do mozkové kůry

- PPM o přední provazce míšní o sestupná dráha, která vede z mozkové kůry do míchy o přivádí vzruchy z mozkové kůry do míchy pro veškeré vůlí ovládané pohyby

- PoPM o postranní provazce míšní o sestupná (motorická) vlákna - hybnost o vzestupná senzitivní vlákna

- centrum citlivosti (a tedy i uvědomění si bolesti) je v temenním laloku mozkové kůry


PÁTEŘNÍ MÍCHA - páteřní mícha = část míchy, která probíhá páteřním kanálem - týlní otvor L2 - délka: 45 cm - tloušťka: 2 cm - dělíme ji na tři úseky: krční, hrudní a bederní - zářezem je rozdělena na dvě symetrické poloviny - na příčném řezu popisujeme

o povrchovou bílou hmot o v hloubce uloženou hmotu šedou

má tvar motýla a vytváří čtyři míšní rohy o přední rohy míšní: vystupují z nich hybná vlákna o zadní rohy míšní: jimi do míchy vstupují senzitivní vlákna

- míchou ve vertikální rovině procházejí míšní provazce o přední míšní provazce: motorické dráhy sestupné o zadní míšní provazce: senzitivní dráhy vzestupné o postranní míšní provazce: obsahují oba dva typy vláken

FUNKCE MÍCHY - převodní

o oboustranně převádí vzruchy mezi míchou a mozkovou kůrou o při poškození senzitivních drah dochází v určitých oblastech k výpadkům citlivosti o při porušení motorických drah se objevují poruchy hybnosti o paréza = částečné ochrnutí o plegie = úplný výpadek svalové činnosti o při přerušení míchy na úrovni C3 - C5 dochází k zadušení

- reflexní o mícha zabezpečuje

klidové reflexní napětí ve svalech jednoduché pohyby obranného charakteru

o mícha řídí vyměšovací funkce pohlavní funkce

- z míchy vystupuje 31 párů míšních nervů (z meziobratlových otvorů) - krční: inervují hlavu, krk a horní končetiny - hrudní: inervují hrudník a záda - bederní: inervují břicho, pánev, pohlavní orgány a stehna - křížové: inervují dolní končetiny - kostrční: bez fyziologického významu

STAVBA A FUNKCE MOZKOVÉHO KMENE - prodloužená mícha (medulla oblongata)

o navazuje na páteřní míchu o důležitá přepojovací a průchodící stanice drah o uplatňuje se při řízení pro život nezbytných nepodmíněných reflexů

dýchacích, srdečně cévních, trávicích… - most Varolův (pons Varoli)

o udržení vzpřímené polohy těla o centra orientačních, zrakových a sluchových reflexů o centra hlavových nervů 5 a 6

- střední mozek (mesencephalon) o uložený mezi mostem Varolovým a mozkovými polokoulemi o umožňuje reflexní pohyb hlavy za zdrojem zvuku o centra hlavových nervů 3 a 4

- retikulární formace o funkční mozková struktura, kam řadíme prodlouženou míchu, most Varolův a střední mozek o udržuje bdělý stav organismu o jsou zde dýchací centra, centra řízení krevního oběhu a centra řady reflexů

- z mozkového kmene vystupuje 12 párů hlavových nervů


HLAVOVÉ (MOZKOVÉ) NERVY I. pár: čichové nervy, II. pár: nerv zrakový, III., IV. a VI. pár: okohybné nervy, V. pár: nerv trojklaný VII. pár: nerv hlavový, VIII. pár: nerv sluchově rovnovážný, IX. pár: nerv jazykohltanový, X. pár: nerv bloudivý XI. pár: nerv přídatný, XII. pár: nerv podjazykový STAVBA A FUNKCE MOZKOVÉ KŮRY - vývojově nejmladší část CNS - nejvyšší řídící centrum - kryje mozkové polokoule (hemisféry)

DOMINANCE HEMISFÉR - jedna funkčně převládá nad druhou - levá dominuje u praváků, analytická činnost - pravá dominuje u leváků, syntetická činnost

ČTYŘI LALOKY

o čelní lalok (lobus frontalis) o temenní lalok (lobus parietalis) o týlní lalok (lobus occipitalis) o spánkový lalok (lobus temporalis)

SEDM KOROVÝCH CENTER - korové centrum motorické (čelní lalok) - korové centrum citlivosti (temenní lalok) - korové centrum zraku (týlní lalok) - korové centrum sluchu (spánkový lalok) - korové centrum čichu (spánkový lalok) - korové centrum chuti (temenní lalok) - korové centrum řeči

o motorické centrum řeči (čelní lalok) o senzorické centrum řeči (rozhraní spánkového a týlního laloku)


SENZORICKÉ FUNKCE ZRAKOVÉ ČIDLO - přijímáme přibližně 70% informací z vnějšího světa; optická mohutnost oka činí 60 dioptrií - uloženo v orbitě, oční bulva (bulbus oculi) - bělima (sclera): silná vazivová blána tvořící pevný obal bulbu, vpředu přechází v průhlednou rohovku - rohovka (cornea) - cévnatka (choroidea): střední vrstva oční koule

o obsahuje hnědý pigment zabraňující rozptylu světelných paprsků uvnitř oka o vpředu postupuje v řasnaté těleso (corpus ciliare)

- duhovka (iris): kruhovitý terčík s kruhovitým otvorem - zornice (pupilla) - čočka (lens crystallina): zavěšena na vláknech řasnatého tělíska - sítnice (retina): vnitřní vrstva oka

o fotoreceptory: tyčinky (umožňují černobílé vidění) a čípky (umožňují barevné vidění) o žlutá skvrna: místo nejostřejšího vidění o slepá skvrna: nejsou zde žádné receptory, ale výstup zrakového nervu

- oční komora o vnitřní komora oka, která je vyplněna komorovou vodou a sklivcem

- oční víčka (palpebrae) - spojivka (conjuctiva) - slzná žláza (glandula lacrimalis) - informace z fotoreceptorů je vedená přes zraková centra do týlního laloku mozkové kůry,

kde je centrum zraku, druhým hlavním zrakovým nervem - zdravé oko (emetropie): paprsky se střetávají v jednom bodě v sítnici, předmět vidíme ostře - krátkozrakost (myopie): paprsky se kříží před sítnicí kvůli prodloužení oka; korekce: rozptylka - dalekozrakost (hypermetropie): paprsky se kříží za sítnicí kvůli zkrácení oka; korekce: spojka

SLUCHOVÉ ČIDLO - vnímáme zvuky od 16 - 20 000 Hz - zevní ucho (boltec): chrupavka pokrytá kůží - zevní zvukovod - bubínek (membrana tympani)

o oválná blanka vpáčená do středního ucha o přenáší mechanické vibrace na sluchové kůstky o při porušení klesá schopnost vnímat nízké tóny

- středoušní dutina (cavitas tympani) o malý prostor uvnitř spánkové kosti o Eustachovou trubicí je spojena s nosohltanem o kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a

třmínek (stapes) - vnitřní ucho

o zcela uzavřený prostor uvnitř spánkové kosti o zde je uložen vlastní sluchový orgán s receptory - hlemýžď (cochlea)

uvnitř hlemýždě je Cortiho orgán s vlastními sluchovými receptory CHEMICKÉ ČITÍ, ČICH, CHUŤ - u člověka vznikly specializované chemoreceptory, které mají vztah k těm nejzákladnějším funkcím -

k orientaci, vyhledávání a přijímání potravy (čich, chuť) a k regulaci dýchání ČICH - čichovým orgánem je malé „čichové políčko“, ležící v horní třetině nosní přepážky - čichovými receptory jsou tyčinkovité buňky políčka s jemnými vláskovými výběžky

CHUŤ - chuťovými orgány jsou drobné vejčité chuťové pohárky rozptýlené v dutině ústní, sliznici jazyka, měkkého

patra, na zadní stěně hltanu a na hltanové příklopce - nejvíce chuťových pohárků je na jazyku; jejich receptory jsou chuťové buňky opředené nervovými vlákny - hrot jazyka: sladko a slano, okraje jazyka: sladko a kyselo, kořen jazyka: hořko - významná úloha chuti je při tvorbě žaludeční šťávy a výběru vhodné potravy

Documents

SOMATOLOGIE - img.signaly.cz · HISTOLOGIE - nauka o tkáních - využívá mikroskop - obor cytologie o nauka o buňce FUNKČNÍ - činnost organismu BIOFYZIKA - fyzikální podstata