Upload
others
View
2
Download
0
Embed Size (px)
Citation preview
Literární věda
Periodizace starší české literatury
Problematika periodizace
● pragmatická utřídění velkého množství materiálu- bez časových mezníků nepoužitelná, jen teoretický pojem
● systémová stylové vazby mezi jednotlivými díly, existence děl se společnými rysy
● simultánní
● aspekty synchronníspojování děl se shodnými znaky z jednoho časového období- žánrové shody, mecenáši, básnické skupiny, řádová tvorba, nadační projekty apod.
● aspekty diachronní návaznost a proměňování děl z různých období- stylové dynamické změny (umělecká terminologie použitá A. Novákem)- přebírání děl ze starších období bez jakékoliv aktualizace (Solfernus, Enšpígl atd.)
Literární historie pracuje se systémovou periodizací diachronního typu, která vyplývá ze zákonitostí pohybu literatury.
Do konce 18. století
- žádná literatura se nepociťovala za „starou“, starší autoři bývali chápáni jako autority.
- raněnovověký princip „kombinatorního“ psaní revitalizoval staré autory včetně antických a středověkých, - díla „starých“ autorů se stále znovu vydávala a jejich texty sloužily k hojně recipovaným pramenům: z nich byly sestavovány texty odborné i umělecké (spíš synkretické). V 17. století lze vysledovat cílenou snahu navázat na literaturu doby karlovské (cílem je překlenout problematické období konfesijní rozrůzněnosti a obhájit náboženskou čistotu českých zemí – k tomu mělo přispět i prohlášení Panny Marie za patronku Čech).
Josef Dobrovský
J. Dobrovský, Geschichte der böhmischen Sprache und ältern Literatur (1792)
Hlavní období podle jazyka
1410–1526 fáze panující češtiny;
léta 1526–1620 doba zlatá;
od roku 1620 úpadek češtiny
Rozlišoval šest období:
550 – 845, tj. do přijetí křesťanství
do roku 1310 (nástup Lucemburků)
do r. 1410 (tj. do počátku husitství)
do roku 1526 (období panování češtiny)
do roku 1620 (tzv. doba zlatá)
do konce XVIII. století (tj. do současnosti)
Literaturu do roku 1526 označil za „starší“. V prvých fázích pracuje s politickými mezemi (příchod Čechů, přijetí křesťanství, nástup Lucemburků, počátek husitství), pak operuje s jazykovými kritérii (uplatnění češtiny).
Josef Jungmann
Josef Jungmann, Historie literatury české, 2. vydání, Praha 1849
V podstatě totožné s dělením Dobrovského, zjednodušil ale na tři základní období, jejichž mezníky jsou:
příchod Čechů
doba Václava IV
Bílá hora
počátek 19. století
Rozlišuje tři hlavní období:
staré (od počátku do roku 1620), tu dělí dál na období jinošství (451 – 1409) a mužství (1410 – 1620).
prostřední (od roku 1620 do roku 1774)
nové (od roku 1774 do současnosti, tj. do 19. stol.)
V detailním dělení rozlišuje:
Od počátku jejího až do vymření Přemyslovců Václavem III. čili od r. asi 451 až do roku 1310.
Od vymření rodu Přemyslova až do Husa neb do půtek o náboženství, čili od r. 1311 až do roku 1409.
Od půtek o náboženství neb od Husa až do rozšíření se knihtiskařství, čili od r. 1410 až do r. 1526.
Od rozšíření se knihtiskařství až do přemožení nekatolické strany v Čechách a v Moravi, čili od r. 1527 až do r. 1620.
Od přemožení nekatolíkův, až do uvedení němčiny ve školách a kancelářích, čili od r. 1621 až do r. 1774.
Od uvedení němčiny do škol a kancelářů až do našeho věku, čili od r. 1775 až do r. 1846.
Pavel Josef Šafařík
P. J. Šafařík, Geschichte der slavischen Sprache und Literatur (Budín 1826)
V podstatě totožné s dělením Dobrovského. Zjednodušil na tři základní období, jejichž
mezníky stanovil takto:
příchod Čechů
doba Václava IV
Bílá hora
počátek 19. století
Tři velká období
od 550 – 1410 („od přistěhování Čechů až do krále Václava IV., nebo do Husa)
Od 1410 – 1620 (do Bílé hory)
Od 1620 – 1825 (do přítomnosti)
2. polovina 19. století
Alois Vojtěch Šembera, Dějiny řeči a literatury české, Vídeň 1869
Samostatnější přístup, jako Jungmann navrhuje hlavní a vedlejší mezníky:
Hlavní mezníky:
906 (Pád Velké Moravy)
1197 (německá kolonizace)
Vedlejší: 1409 (odchod Němců z univerzity)
1620 (Bílá hora)
1780 (vláda Josefa II.)
Josef Jireček, Anthologie z literatury české, Praha 1876
Opouští striktní dataci, relativizuje na části století
Doba stará (od pravěku po první třetinu 15. století)
Doba střední (poslední dvě třetiny 15. století, celé 16. a 17. století, začátek 18. století)
Doba nová (od polovice 18. století)
Karel Tieftrunk, Historie literatury české, Praha 1880
Doba stará (povahy nejvíce básnické, od počátku písemnictví českého až do časů Husových)
Doba střední (jež obsahuje bohatý rozvoj prózy, ale i veliký úpadek literatury, a jde od Husa až do druhé polovice 18. věku)
Doba nová (týkající se obnovení literatury až na časy nynější)
Pozitivistické dějiny: Jan Jakubec
Jan Jakubec, Dějiny literatury české I., Praha 1929:
Začátek relativizace period: opuštění jasných časových kritérií a jejich nahrazení časovými pásmy:
dělí literaturu pouze na dvě doby, z nichž první (od počátků do konce XVIII. století, navrhuje rok 1773, tj. zrušení jezuitského řádu) nazývá dobou starší.
Terminologicky rozlišuje literaturu nejstarší (staročeskou), střední (a zvl. humanismus a protireformace), a novou (do konce XVIII. století)
Literaturu člení (podle kapitol dějin) na 12 hlav:
1) Kulturní a literární počátky (od počátků po české překlady biblických pasáží a českou lyriku)
2) Rozvoj české literatury na počátku XIV. století (po Dalimila a Zbraslavskou kroniku)
3) Skladby obsahu náboženského a satirickodidaktického (drama, hagiografie)
4) Česká literatura za zvýšené úrovně kulturní. Náboženská a mravní reforma, Tomáš Štítný.
5) Vrchol satiricko-didaktického básnictví. Lyrika a epika. Rozvoj české prózy zábavné i naukové.
6) Jan Hus a období husitské
7) Rozkvět utrakvismu za Rokycany a jeho rozklad, Petr Chelčický.
8) Humanismus v českých zemích.
9) Náboženská literatura jednotlivých českých církví. Náboženské tendence v literatuře nenáboženské, zejména ve spisování historickém
10)Rozkvět české literatury za dokonaných vlivů náboženských a humanistických.
11)Od Rudolfova majestátu 1609 do smrti Komenského.
12)Česká literatura v době protireformační.
Pozitivistické dějiny: Jaroslav Vlček
J. Vlček Dějiny české literatury I., Praha 1960
Důraz na ideové proudy (husitství, reformace, protireformace, pietismus, jansenismus)
tři základní nezřetelná období:
od počátku po věk zlatý
od věku zlatého po století 18.
století 18
Hlavy (první díl)
1) Počátky české literatury pod panstvím latiny
2) Rytířská romantika a reakce satiricko-didaktická
3) Husitství, humanismus, bratrství
4) Věk „zlatý“
5) Protireformační literatura pobělohorská
6) Vystěhovalci na severozápadě a na jihovýchodě
7) Jan Amos Komenský
8) Nacionalismus u katolických spisovatelů
Hlavy (druhý díl)
1) vítězná protireformace
2) Oposice protestantská a pietismus
3) Jansenismus na půdě české
4) Evropské obrození a josefinské osvícení
...
Arne Novák: kunsthistorická terminologie
A. Novák, A. – J. V. Novák: Přehledné dějiny literatury české, 4. vydání, Olomouc 1936–39
Pokus o uplatnění umělecko-historických kritérií
Stará doba
období románské (do roku 1306)
období rané gotiky (do 1348)
období vyzrálé gotiky (do 1409)
Střední doba
období husitské (do 1500)
období zápasu reformace
s humanismem (do 1620)
období pobělohorského baroka (od 1620)
Marxistický přístup: pokrokové lidové tendence
J. Hrabák, (ed.) Dějiny české literatury I. Praha 1959
Důraz na společenská a politická kriteria
písemnictví staroslověnské a latinské (do pol. 13. století)
vznik a rozvoj čes. psané literatury (do poč. 15. stol.)
zlidovění literatury v době husitské (poč. 15. stol. – 60. léta 15. stol.)
kulturní převaha měšťanstva (do 20. let 17. století)
ústup měšťanské kultury a rostoucí význam lidové tvorby (do 70. let 18. stol.)
M. Kopecký. Úvod do studia staročeských rukopisů a starých tisků, Praha 1978
opět velmi silný důraz na sociální napětí
upevňování feudalismu (od poč. – posl. čtvrt. 13. stol.)
feudalismus v krizi (posl. čtvrt. 13. stol. – první léta 15. stol.)
lidové revoluční hnutí, demokratizace vrcholící knihtiskem (první léta 15. stol.– 70. léta 15. století)
zápas mezi šlechtou a měšťanstvem (70. léta 15. století – 20. léta 17. stol.)
vyhraněné rozpory mezi feudály a poddanými (20. léta 17. stol. – 70. léta 18. stol.)
Pozdní normalizační přístup
Z. Tichá. Cesta starší české literatury, Panorama Praha 1984
Přebírá pojetí i terminologii M. Kopeckého a J. Hrabáka
1) Doba písemnictví staroslověnského a latinského
2) Vznik česky psané literatury a její rozvoj ve 14. století
3) Zlidovění literatury v době husitské
4) Úsilí o spojení literatury s životní praxí za kulturní převahy měšťanstva
5) Ústup měšťanské kultury a rostoucí význam lidové tvorby v období vládnoucí protireformace
Pojetí polistopadové
J. Lehár – A. Stich. Česká literatura 1. Od počátků do raného obrození, Praha 1997
Opuštění politických střetů, hledání kulturních zákonitostí
Hlavní období
středověk
humanismus
baroko
obrození
Detailnější dělení:
staroslověnské písemnictví (do let 863–885)
latinská a slovanská tvorba (10. – 11. stol.)
latinská literatura (12. – 13. stol.)
doba lucemburská (14. stol.)
doba husitská (15. stol.)
humanismus raný a vrcholný (16. století – poč. 17. stol.)
baroko evangelické a katolické
rané obrození, preromantismus
Eduard Petrů
E. Petrů. Vzdálené hlasy, Olomouc 1996
Etapa geneze, realizace a manýrismu každého slohu (resp. období).
byzantského slohu (do. pol. 11. stol.),
čes. literaturyv latinském jazyce (do 13. stol.)
české literatury (do 14. stol)
husitská a protihusitská literatura (do 60. – 70. let 15 stol.)
humanistiská a reformační literatura (do 30. let 17. stol.)
baroko (do 2. pol. 18. století)
Hana Voisine-Jechová
H. Voisine-Jechová. Dějiny české literatury, Jinočany H&H 2005
Snaha o postižení vývoje náboženského myšlení a jeho vztah k estetice, těmto kategoriím přisuzuje vliv na proměnu historických etap, které se v jejím třídění také objevují
● Na úsvitu duchovního života a estetického vědomí Čech
– Pokřesťanštění, politické a ideologické změny, kulturní příslušnost
– Od slovanské mise k husitství● Od husitství k osvícenství
– Od náboženského zanícení k teologickému didaktismu
– Od humanismu k manýrismu
– Od baroka k osvícenství
Doba stará, střední, nová
● už na konci prvé poloviny 19. století snaha o jasné rozdělení na dobu starou, střední a novou. Etapy se ale poměrně výrazně lišily:
Dobrovský Jungmann Šafařík Jireček Tieftrunk
stará 1410-1526 do 1620 do 1410 do 1. třetiny 15. stol.
do časů Husových
střední 1526-1620 1620-1774 1410-1620 od 1. třetiny 15. stol. do zač. 18. stol.
druhá pol. 18. stol.
nová po 1620 od 1774 po 1620 od pol. 18. stol.
od pol. 18. stol.
Shrnutí
● V počátcích literární historie důraz na politické epochy a pevná historická data● od nástupu pozitivistického myšlení jsou mezníky politických dějin opouštěny a
historici hledají myšlenkové proudy a stylistické tendence. Materiál se tomu často brání a periodizace je eklektická (Jakubec, Vlček, Novák). Snaha o hledání myšlenkových proudů ústí v nepatřičné soudy (jansenismus u Vlčka).
● po druhé světové válce ideologická povaha poúnorového režimu: vývojové tendence směřují nesmyslně ke konečné dominanci lidové tvorby (Hrabák, Kopecký). To se projevuje až do 80. let (Tichá).
● Po roce 1989 opuštění ideologických hledisek a snaha o zdůraznění začleněnosti do evropských kontextů zároveň se zřetelným rozšířením epoch na veliké časové úseky (středověk, humanismus, baroko, obrození u Sticha-Lehára; podobně Petrů; Voisine-Jechová)
● Zůstávají stále kriteria mezníků (kdy končí středověk, co je humanismus nebo baroko, jak chápat manýrismus apod.).