NEMOC jako fenomén sociální práce

Duševní nemoc – somatická nemocnemoc mění funkce organizmu a mění kvalitu

životamá svůj sociální význam změnou role a sociální

pozice chronické onemocnění představuje trvalé

znevýhodnění, stává se součástí identity člověkanemoc mění aktuální prožívání a mění vlastnosti

člověkaJe psychosociální závislost / závislost mezi

psychikou a somatikou, z hlediska závažnosti onemocnění

Každou nemoc posuzujeme ze tří hledisek

Somatický aspekt onemocnění (je vymezený typickými symptomy/specifické aktuální potíže/ konkrétní omezení/představa závažnosti a prognózy nemoci vyvolávaní psychické reakce).

Psychický aspekt (souhrn emočních prožitků vyvolaných změnami způsobenými nemocí/ rozumové hodnocení / změny chování/psychická reakce je ryze individuální).

Sociální aspekt (společenské hodnocení nemoci/ postoje a chování laické veřejnosti/ v závislosti na věku a premorbidním sociálním postavením).

Subjektivní obraz nemociSomatické symptomy a jejich subjektivní význam

– zhoršená kvalita života, osobního komfortu, omezená soběstačnost, pokud dojde k selhání orgánové funkce často dojde ke specifické změně vnímání těla – k symbolickému oddělení somatiky a psychiky. Při závažných nemocích se člověk může přestat identifikovat s vlastním tělem.

Bolest –ovlivňují 4 složky: vnímání bolesti subjektivní citlivost k bolesti, emoční prožitek bolesti, rozumové hodnocení bolesti, paměť pro bolest.

Postoj k vlastní nemoci zahrnuje emoční prožívání, rozumové hodnocení a chování

Vlivem nemoci (jež má převážně negativní sociální význam) se mění sebepojetí nemocného, snižuje se sebehodnocení, snižuje sebeúcta.

Postoj k nemoci může vést ke změně identity nemocného.Změna emočního ladění vede k celkovému zhoršení kvality

života (strach, úzkost,smutek, truchlení, hněv, vztek, bezmoc, beznaděj, apatie, rezignace, suicidální tendence)

Nemoc sama o sobě je komplexní stresová situace.Nekritické uvažování, tendence k magickému uvažování.Zvládání zátěže onemocnění/strategie coping (zaměřený na

řešení problému, ochranu vlastních pocitů, paliativní coping).

Změna základních psychických potřeb a hodnotPotřeba stimulace a nových zkušeností se v závislosti na

potížích a vyčerpanosti zpravidla snižuje. Rizikem je podnětová deprivace.

Potřeba se ve své situaci orientovat.Potřeba citové jistoty a bezpečí se pod vlivem nemoci

zvyšuje – zvyšuje se fixace na blízké osoby. Nejistota a úzkost narůstají při odloučení.

Potřeba sociálního kontaktu – obtížněji uskutečňována, člověk bývá více izolován, setkává se s omezenou skupinou osob.

Potřeba seberealizace se mění vlivem nemoci, dochází ke změně osobních hodnot, mnohdy ale stoupá motivace dokončit životní dílo.

Potřeba otevřené budoucnosti – pozitivní prognózy.

Zhoršení kvality života jako důsledek nemoci

Míra soběstačnosti a nezávislosti na pomoci jiného člověka.

Míra generalizovaného omezení možností, zvýšená unavitelnost a vyčerpání – ztráta práceschopnosti, zájmových aktivit.

Míra schopnosti sociálního kontaktu – zachovaná komunikace a časoprostorová orientovanost je základem sdílení času a aktivit s jinými osobami.

Úroveň zachovaného celkového pocitu pohody jež závisí na tělesném a duševním stavu nemocného.

Role a postavení nemocnéhoNemocný bývá považován za viníka nežádoucího stavu,

nepředpokládá se že by si dokázal sám pomoct.Má jistá privilegia a současně nemá stejná práva jako

intaktní lidé.Předpokládá se, že se bude chtít uzdravit, spolupracovat

– jestli ne, ztrácí svá privilegia. Společnost jej přestává tolerovat, protože nerespektuje pravidla, která mu určila.

Nemocný bývá o mnohé role ochuzen: profesní, pozice v rodině.

Zvládání zátěže: strategie zaměřena na hledání sociální opory, rodina nejčastěji umožňuje sociální integraci.

Rodina nemocnéhoVyrovnání se s nemocí člena rodiny probíhá v podobných

fázích jako reakce na vlastní nemoc – buď rodinu posílí nebo vede k rozpadu.

Popírání (ze začátku vyjadřuje potřebu chránit nemocného), poznání diagnózy a důsledků vyvolává negativní emoce, navozuje deprese, pocity bezmocnosti a někdy pocity viny, úzkosti a strach z budoucnosti.

Příbuzní mohou reagovat různě – nadměrnou aktivitou (může být symbolická), rezignovat, časté je iracionální jednání. Kontakt s nemocnými je vždy těžký, vynucená změna životního stylu je zátěž, péče je vyčerpávající, mění se i sebehodnocení zdravého partnera.

Úkoly sociálního pracovníkaPřekonávání společenské izolace a stigmatizace. Stigma

souvisí se stereotypy a předsudky. Pomocí stereotypů bývají duševní poruchy posuzovány zjednodušeně a iracionálně – zejména v situacích úzkého interpersonálního kontaktu. Stigmatizace vyvolává změny v prožívání i chování nemocného, dochází k selfstigmatizaci.

Člověk mění obraz o sobě samém, hledá podporující důkazy pro svou novou identitu (ukotvuje se), je redukován na svůj „soubor symptomů“.

Stigmatizace lidí s DP znamená, že je větší částí společnosti vnímána jako více méně homogenní skupina, méněcenná, nebezpečná.

Úkoly sociálního pracovníkaZískání a rozvíjení užitečných sociálních dovedností a

schopnostíPrimární důsledky – důsledky nemoci saméSekundární důsledky – důsledky dlouhodobé hospitalizaceCílená rehabilitace: socioterapie, režimová opatření, podílet

se na chodu oddělení/skupiny formou terapeutické komunity, pracovní terapie, ergoterapie. Využití tzv. „starých řemesel“ umožňujících intenzivněji být samým sebou – muzikoterapie, arteterapie, biblioterapie, tělesná cvičení.Navazují služby komunitní péče organizované na prvcích psychosociální rehabilitace.

Úkoly sociálního pracovníkaChráněné a podporované bydlení pro osoby s

duševními poruchami.Domy na půl cestyChráněné bytyPodporované bydleníSociální byty

Úkoly sociálního pracovníkaChráněná práceTréninkové resocializační kavárny – smysluplná práce +

psychosociální rehabilitace.Přechodné podporované zaměstnávání – na otevřeném

trhu práce + nezbytná míra podpory terapeuta. Klient se připravuje na vstup do nechráněného zaměstnání.

Přechodné zaměstnávání – doba podpory omezena na 6 měsíců.

Podporované zaměstnávání – klient nastupuje do běžných pracovních podmínek s vědomím, že může požádat terapeuta o podporu.

Všechny služby jsou zařazeny do fungujících systémů: job klub, sociální a právní poradenství…

Úkoly sociálního pracovníkaSmysluplné trávení volného časuDenní stacionářeDalší potřebné službyTerénní mobilní týmy – podpora člověka v domácím

prostředí v krizové situaciDomácí péče – psychiatrické sestry ji mají v seznamu

výkonů – individuální psychosociální rehabilitace.Case management-specifická metoda komunitní práce-

koordinace péče pro klienta jedním klíčovým pracovníkem – Case manager odpovídá za plán péče.