Festival pořádá Unijazz ve spolupráci s městem Boskovice a rodinou Mensdorff-Pouilly

Neděle13. července

zdarma

z filmu Žiletky / foto archiv

2

STALO SE VČERA

Hrtan / foto Karel Šuster

Nori Sawa / foto Jiří Volek

3

Tanec / foto Karel Šuster

Šachy / foto Petr Rošický

4

KOLOWRAT

Na prodávání se jsme slabí jako čajSlovenští Kolowrat vloni do své diskografie přidali třetí album Pobiť sa / Utiecť (Slnko Records). Písnič-ky plné naděje i melancholie, energie i emocí. A naléhavost, jakou má zpěv Rasťo Rusnáka, podobně jako generační i nadčasové texty, rozhodně nepotkáte každý den. To všechno předvedou po pěti letech i v Boskovicích.

Loni jste vydali už třetí, velmi povedené album Pobiť sa / utiecť. Vždy dáváte přednost tomu pořadí? Nebylo by lepší „Utiecť“ rovnou?

Niekedy je to naozaj lepšie. A niekedy je dobré pobiť sa, aj keď vo výsledku budeš porazený. Žiť tak, aby si si mohol sám seba vážiť je to víťazstvo, ktoré si môžeš vydobiť, aj keď veľa krát dostaneš po hube.

Ale teď už vážně. Jaký byl na to album ohlas? Všechny ceny pobrali Korben Dallas a mladé trendy spolky jako Walter Schnitzelsson a Billy Barman...

S tým nič nenarobíme. Mali sme výborné recen-zie v Čechách i na Slovensku, ale na tie ceny ti asi

treba aj niečo navyše. V schopnosti aktivovať fanú-šikovskú základňu, či v poznaní mechanizmov, ako sa „predať“ my proste nedokážeme konkurovať. Sme v tom slabí ako čaj.

Jaká je v současnosti situace pro podobnou hudbu na Slovensku? Zvenčí to nevypadá tak zle: máte Slnko Records, několik věhlasných klubů jako je Christiania v Prešově, Tabačka v Košicích, Lúč v Trenčíně... Jaké je to z vašeho pohledu?

Áno, Slnko Records teraz zasadlo na trón, mi-nulý rok jednoducho vládlo, je to skutočný klenot. S klubmi je to horšie. K tým, čo si spomenul, ešte pripojím Stanicu v Žiline a viacero možností ponúka Bratislava. Ale tým sme viac menej skončili. Iste, je

Kolowrat / foto PR

5

veľa možností na hranie, dokonca sú i dlhoročné kluby s  jasnou dramaturgiou, ale v menších mes-tách, kde až tak veľa ľudí nechodí. Problém ma-lých miest je, že tie decká po strednej odchádzajú a zväčša sa už nevrátia, vytvárať si tu zázemie a svoje publikum je syzifovská práca pre majiteľa klubu i pre interpretov. A my, čím sme starší, tým menej nás baví tlačiť ten balvan hore a potom sa dívať ako padá. Ale keď si chceš spraviť slovenské turné na zavedených miestach, zasekneš sa pri čís-le 3 alebo 4 a potom rozmýšľaš, čo ďalej, do akých kompromisov si ochotný ísť. Teraz samozrejme ho-vorím o nás, sú kapely, čo majú plno všade.

Poslední dobou spousta českých skupin z ne-závislé scény inklinuje k levicovému myšlení a veškeré komplikace spojené s provozováním nekomerční hudby spojuje s „kapitalismem“. Je to i na Slovensku?

Myslím že nie. Až na malé výnimky to nepozo-rujem. Zarábať prachy je tu stále sexy a kapitalista nefunguje ako nadávka. Aspoň ja mám ten dojem,

tento trend ku nám ešte nedorazil. Veď my na Slo-vensku vlastne ani nemáme ľavicu, iba vládnu stra-nu, ktorá klame telom, že ňou je.

Hrajete raději v klubech, kde je k posluchači blíže, nebo na letních festivalech, kde můžete oslovit nové publikum?

Určite „a“ je správne. Ja mám najradšej, keď sú ľudia priamo okolo nás, natlačení na nás. Počas takého vystúpenia síce takmer neotvorím oči, ale tá hmatateľná blízkosť ľudí čo prišli, aby si ťa vy-počuli, je úžasná.

Nejste už žádní začátečníci, hrajete dlouhá léta. Čím se liší Kolowrat v době, kdy začínal a Ko-lowrat, jaký zahraje letos v Boskovicích?

Určite sme zohratejší, ostrieľanejší. Aj keď ne-patríme ku kapelám, ktoré by veľa hrali naživo, tie roky sa do nás už premietli. Viac skúseností, viac istoty, viac pokoja a sústredenia sa na to, čo je podstatné. Dúfam, že týmto slovám dostojíme aj v Boskoviciach. Antonín Kocábek

Letos je už 22. ročník Boskovic, je to jeden z nejstarších festivalů v republice. Znamená to číslo pro tebe něco?

Vždycky mě ta cifra překvapí. Ale nabíjí mě, že to funguje. V počátcích nás bylo pár, kteří jsme byli nějakými hybateli, ale teď to i přes všechny honičky běží. Na druhou stranu už jsem možná míň trpělivý, než jsem býval. Mám pocit, že by se některé věci měly měnit rychleji. Teď mám hlavně na mysli dů-

vody, proč ten festival původně vznikl. Spousta věcí se v Boskovicích změnila k lepšímu, ale pak najed-nou objevíš nějaké opravy a úpravy, které člověka až zarazí...

Takže ta idea záchrany židovské čtvrti, která stála u kořenů festivalu, je stále živá?

Řekl bych, že je dneska trochu širší. Zní to nad-neseně, ale jde o to změnit trochu myšlení lidí, kteří

ČESTMÍR HUŇÁT

Na komerční festival nemáme dost drzosti

Je jedním z mála pamětníků úplných začátků boskovického festivalu. Takže má srovnání jeho minulosti i současnosti. Předseda pořádajícího sdružení Unijazz ČESTMÍR HUŇÁT je zároveň šéfem celé akce i dra-maturgem hlavní scény v Letním kině.

6

tady žijí. Události války a „budování socialismu“ tady zanechaly spoustu stop, které si ještě možná ani ne-jsme schopni uvědomit. Asi musím být víc trpělivý.

Publikum se za dobu existence festivalu ge-neračně proměnilo, dnes sem jezdí převážně lidé zhruba mezi dvaceti a třiceti. Mají zdejší návštěvníci nějaké specifikum oproti svým vrs-tevníkům?Je to určitě nějaká komunita, ale snad není tolik uzavřená. Každopádně se tu střetají různé světy. Ve stejnou dobu jako festivalové programy v Panském dvoře nebo v letním kině běží v jejich těsné blízkosti diskotéka, před kterou je zaparkovaná řada taxíků. Já to nezatracuju, ale je dobré si uvědomit, že tyhle různé světy existují a měly by se tolerovat. Ostatně, i ty hranice jsou určitě prostupné.

Kromě toho, že celý festival řídíš, jsi také dra-maturgem hlavní scény v letním kině. Jakým způsobem probíhá výběr kapel?

Chtěli bychom mít přesahy a vazby mimo repub-liku, protože se nás dotýkají různé události, které

bychom si měli uvědomovat. Už několik let se nám daří zvát kapely z oblasti tzv. Visegrádské čtyřky, tedy kromě Čechů také Slováky, Poláky a Maďary. A kromě nich se snažíme zvát taky nějaké umělce z Izraele. Problém je, že tyhle kapely většinou nejsou známé. Takže to musíme nějak vybalancovat, i když jsme samozřejmě nikdy nechtěli dělat festival pro dvacet tisíc lidí, to by ani v jedenáctitisícovém městě nešlo. Ale musíme vždycky zařadit nějakou kapelu, která přece jen nějaké lidi přitáhne. Já jsem v tomhle smyslu dost tolerantní, nicméně dramaturgie vzniká konsensem s kolegy a kolegyněmi k vývoji na české hudební scéně mnohem radikálnějšími.

Vstupné se už léta daří držet na unikátně nízké úrovni.

To je v poslední době i díky lokálním partnerům, ti jsou pro nás hodně důležití. Nicméně festival je na-příklad velice závislý na počasí. V tomto ohledu je to dost riskantní podnik. Ale zatím to asi funguje, když jsme za těch dvaadvacet let ještě nezkolabovali, na rozdíl od některých rychlokvašených festivalů, které vznikly jen s vidinou toho, že se na takové akci dá

Čestmír Huňát / foto Karel Šuster

7

Jak dlouho program UNI scény vzniká?První kapely jsem začal oslovovat někdy v prů-

běhu února, takže je to otázka nějakých tří měsíců.

Má UNI scéna nějakou koncepci nebo je rozdě-lení kapel do dnů nahodilé podle toho, kdo má kdy čas?

Ono se to v poslední době trošku rozvolnilo. Pů-vodně to bylo tak, že první den byl víceméně akus-tický, druhý víceméně rockový a třetí taková alter-nativní směs. Tyhle rozdíly se sice postupně trošku smazávají, ale pořád platí, že první den je tišší a další dva jsou hlučnější.

Na základě čeho program sestavuješ? Některé kapely jsou známé a aktuální, ale některé zatím nezná skoro nikdo. Jak je objevuješ?

Vždycky se snažím, aby na scéně byly každý den dvě až tři známá jména. Tam samozřejmě víc hrají roli dohody o termínech i financích. Zbytek se dopl-ňuje začínajícími nebo neznámými jmény. Zčásti jsou to kapely, které prošly přehlídkou Malá Alternativa, což je případ třeba Andrej Polanský wtf Emül Lang-man, kteří vystoupí v neděli, nebo Postižená oblast, která hrála v sobotu. A další kapely jsou nové objevy, které třeba vydaly desku a zaujaly mě. A většinou nejen mě.

Nakolik hraje roli tvůj posluchačský vkus?Samozřejmě se nějakým způsobem promítá, ale

snažím se ho trošku potlačovat. Jde v první řadě o to, aby kapely zaujaly i širší publikum. A za ta léta, co do Boskovic jezdím, si už troufám odhadnout, co zdejší návštěvníky zaujme.

UNI SCÉNA

Svůj vkus se snažím potlačovatProgram UNI scény v Panském dvoře, dříve za Muzeem Boskovicka, připravuje už léta ANTONÍN KOCÁBEK. Mapováním nezávislé, alternativní a undergroundové české scény se zabývá nejen na festivalu, ale i pro-fesionálně jako hudební publicista a dlouholetý DJ pražského Rádia 1.

snadno vydělat. Ono by to asi šlo, troufám si říct, že i my bychom uměli udělat vyloženě komerční festi-val, ale asi by nás to nebavilo. Tedy – jsem si tím jist. Nemáme tu drzost dělat něco, o čem nejsme stopro-centně přesvědčení.

Jak velký podíl na festivalu mají místní obyva-telé?

V počátcích to bylo trochu těžké, překvapovalo nás, kolik i mladých lidí vlastně na festivalu neby-lo nebo o něm ani pořádně nevědělo. Takže to byla dlouho záležitost lidí, kteří přicestovali z celé repub-liky. Ale v posledních letech předprodeje tady ve městě stoupají geometrickou řadou a z toho mám velikou radost. Stejně tak mají chuť se na festivalu

přímo podílet místní obyvatelé i podnikatelé nejrůz-nějších profesí.

Starosta Boskovic ve svém textu v programu le-tošního ročníku píše, že se nějakou dobu vztah města a festivalu „hledal“, ale dnes už je stabi-lizovaný. Jak to vidíš ty?

Ono to jde dneska už těžko popsat, ale na začát-ku opravdu nikdo nechápal, proč to tady celé dělá-me, navíc do Boskovic přijížděli „divní lidé“, s čímž místní měli problémy. Ale to už je opravdu minulost. Jako první si přínos festivalu uvědomili hospodští. A došlo to tak daleko, že dnes už je v Muzeu Bosko-vicka festivalu věnován dokonce stálý výstavní panel.

Ondřej Bezr

8Antonín Kocábek / foto Karel Šuster

Mluvíme spolu v sobotu odpoledne, takže UNI scéna je zhruba v polovině. Překvapila tě někte-rá z kapel, které jsi pozval a kterou jsi třeba znal jen z nahrávek?

Přesně to byl v pátek Vasilův Rubáš, který jsem znal jen z několika písniček z Rádia 1, kde mě to zaujalo. Ale živá podoba byla mnohem živelnější a divočejší.

Je nějaká kapela, kterou se sem snažíš už dlou-ho dostat a pořád to z nějakých důvodů, ať tře-ba finančních nebo časových, nevychází?

Z finančních snad ani ne, tam vždycky něja-ký limit je. Několik let jsem se snažil sem dostat rakouskou kapelu Valina, ti asi třikrát nemohli a když už jsme společný termín konečně našli, je-jich cena stoupla tak, že to pro nás nebylo reálné. Asi tři roky jsem sem dostával slovenskou kapelu Tu v dome, kteří tady byli tuším vloni. A vůbec je trochu problém s dohadováním slovenských kapel, byť to mají celkem blízko. Boskovice se totiž tradičně časově kryjí s trenčínskou Pohodou a slovenské kapely tam buď hrají nebo tam chtějí být jako diváci. Ondřej Bezr

VÝSTAVY

Vystavovat v synagoze je velká čestKurátorkou výstav v  rámci festivalu v Boskovicích je HELENA MUSILOVÁ, ředitelka Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze. I přes tenhle až „strašidelně“ působící titul se jedná o ženu, která v nejlepším slova smyslu mezi ostatními návštěvníky Boskovic nijak nevyčnívá. Vždyť taky s festi-valem žije už čtrnáct let.

9Jak dlouho boskovické výstavy děláš a jak ses k tomu dostala?

Od roku 2000, vynechala jsem od té doby jen jednou, když jsem měla čerstvě narozené dítě. Nejprve výstavy dělal Přemek Reibl. Já jsem pra-covala v olomouckém Muzeu umění, takže vazba na Boskovice byla jednoduchá. Navíc jsme měli asi dvacet kilometrů odtud chatu a Boskovice jsem výborně znala. Bylo to přirozené. Když mě Přemek pozval poprvé, potřeboval dodělat výstavu Jindřicha Štreita.

Má ta řada výstav nějakou vědomou koncepci?Má. Přemek si přál fotografické výstavy, protože

jsou jednodušší na transport, na adjustaci, na po-jištění. Tak se ustálily projekty do synagogy, které reflektovaly téma festivalu. V hlavním sále byla vždycky nějaká významná fotografická osobnost. A na arkádě byl nějaký mladší autor nebo tematic-ký projekt. Když Přemek v roce 2010 umřel, řekla jsem si, že už nechám fotografické výstavy být, navíc jsem měla pocit, že už se mi ti fotografové, které bych chtěla vystavit, vyčerpali. Rozhodla jsem se zachovat koncept výrazné osobnosti v hlavních sálech muzea a na arkádě mladých autorů, ale jít

do všech výtvarných médií. První byl Milan Cais, který má na festival i hudební vazbu, pak Štěpánka Šimlová, vloni Michal Cihlář a letos Antonín Střížek. Navíc jsme začali spolupracovat s katedrou foto-grafie na FAMU, která připravuje každoročně nějaké kulturní, společenské nebo politické téma.

Řada umělců, kteří v Boskovicích vystavují, se vyjadřuje různými, často hraničními způsoby. Je to to, co máš ty osobně na umění nejradši?

Mě baví, když existuje nějaká idea, která se podaří autorovi zjevit jakýmkoli médiem tak, že ji mohu přečíst a dosadit do svého osobního kontex-tu, životního příběhu. Nejradši kolektivní výstavy, které mají určité téma, vyjádřené různými způsoby.

Na kterou z boskovických výstav jsi nejpyšněj-ší?

Vždycky na tu aktuální. Ale třeba projekt Zapo-menuté vesnice v synagoze, instalace na zemi, kde byla jména vesnic napsaná křídou na podlaze a po-stupně se stírala chůzi, byl mimořádně povedený. Vloni skvěle zafungoval Michal Cihlář se svými ces-tovními deníčky. I Milan Cais tady vypadal výborně. A na příští rok chystáme Petra Nikla. Sotva v pátek

Helena Musilová / foto Karel Šuster

10

FILMY

Odlehčení až příštěFilmy a autorská čtení má dramaturgicky na boskovickém festivalu na starosti PETR MICHÁLEK. Dlouho neviděné snímky i vyložené rarity, které je možné vidět v kině Panorama i v neděli v letním kině, vlastně vytváří z filmové linie jakousi paralelní přehlídku, která má už léta víceméně jednotnou atmosféru i myš-lenkové zaměření.

Filmy jsou na Boskovicích vlastně početně nej-zastoupenějším žánrem. Jak dlouho jejich vý-běr trvá?

Ještě neskončí jeden ročník festivalu, a já už přemýšlím, co příští rok. Samozřejmě, některá témata jsou předem daná, třeba cyklus Zloči-ny komunismu, na který kladu zvláštní důraz,

pokračuje každý rok. Stejně tak projekce prací studentů filmových škol. Ale i mimo ně už zhru-ba z padesáti procent vím, co budeme promítat v roce 2015. V kategorii 50 let od premiéry pro-mítneme Obchod na korze, první československý oscarový film, budou čtyři bloky k výročí vzniku československých legií ad.

dohrál, hned jsme to domluvili. Na jeho výstavu se hodně těším.

Je pro boskovické výstavy důležitý prostor, ve kterém jsou instalovány?

Samozřejmě. Synagoga je zatížena významy, kontexty, historií, a člověk tam nemůže pověsit co-koli. Vystavovat v synagoze je vždycky velká čest, velká výzva a velká zodpovědnost. Stejně tak Mu-zeum Boskovicka, to je velmi komplikovaný prostor s klenbami, spoustou oken, koberci, tomu je samo-zřejmě potřeba se přizpůsobovat.

Pracuješ v Národní galerii, což je žhavé kul-turní téma. Nastoupil vám nový generální ředitel Jiří Fajt, pro někoho doslova spása, pro jiného hrozba této instituce. Co od jeho příchodu oče-káváš ty?

V první řadě jsem ráda, že se ukončilo provizo-rium, ve kterém se nedalo vůbec nic dělat. Máme rozpracováno hodně projektů se zahraničím, máme rozjednané finanční partnery, ale v tom provizoriu nikdo nechtěl nic uzavírat definitivně. S novým ge-

nerálním ředitelem se dají ty věci konečně dotáh-nout. Možná některé dělat nebudeme nebo vznik-nou nové, ale určitě bude větší šance realizovat vize, které máme. A co očekávám? V první řadě, že neopustíme Veletržní palác, o čemž se stále dis-kutuje, protože Veletržák je jedna z nejkrásnějších budov ve střední Evropě. Prostě očekávám, že to bude už jenom lepší!

Na jakou zásadní výstavu ve Veletržním paláci se můžeme v nejbližší době těšit?

Na příští rok chystáme výstavu takového typu, za jakými se doposud jezdilo do Vídně: ruskou avantgardu 1915–2015. Připravujeme ji s rusistou Tomášem Glancem a východiskem je téma, jak se klasičtí ruští avantgardisté typu Maleviče podepsali na ruském umění 20. a 21. století a jak zobrazují ruskou společnost. Je to naprosto inovativní kon-cept, na kterém spolupracujeme s ruským Muze-em moderního umění i s řadou soukromých sbírek a vypadá to, že se do Prahy dostanou i díla, která ve střední Evropě nikdy nebyla k vidění.

Ondřej Bezr

11

U návštěvníků často zaznamenávám komentáře ve smyslu, že většina filmů, které se v Boskovi-cích promítají, jsou „depky“. Tebe opravdu ne-napadlo někdy promítnout třeba komedii?

Je fakt, že za těch dvacet let jsem nedal třeba v letním kině ani jeden veselý film, jen samé vážné. Nevím, asi by to bylo proti mému nazírání na svět. Ale na druhou stranu, že by byly jen vyloženě smut-né snímky, to jistě ne. Letos jsme měli profil Věry Chytilové, její věci jsou sice závažné, ale zároveň je v nich spousta humoru. A filmy podle Bohumila Hrabala, v těch je přece taky klasická česká ironie. Přespříští rok budou mít výročí Zdeněk Svěrák, Pa-vevl Landovský, Jan Tříska a Jan Kačer. Každému z nich bych rád promítl film, ve kterém sehrál hlavní roli, a byli bychom rádi, kdyby sem aspoň Zdeněk Svěrák přijel. Tak se snad v  roce 2016 diváci ko-nečně toho vytouženého odlehčení dočkají.

Letos budou v neděli v letním kině uzavírat Ži-letky. To tě, předpokládám, napadlo až na zá-kladě toho, že Filip Topol vloni v červnu zemřel.

Já měl Žiletky v povědomí už dlouho a i mi pár lidí v posledních letech říkalo, že by je rádi viděli. Když jsem zjistil, že letos je to dvacet let od pre miéry a já si vzpomněl, že jsem premiéru toho fil-

mu viděl právě v boskovickém letním kině a bylo to hrozně působivé, byla ta volba jasná.

Je těžké filmy shánět?Velký problém to není, spíš je občas problém

s autorskými právy na promítání. Samozřejmě tam hraje roli ekonomický efekt. Když nějaká distribuce za film chce čtyři tisíce, poděkuji jí a vezmu jiný.

Který film bys označil za svůj nejoblíbenější?Určitě klasiku, věci Tarkovského, Amarcord od

Felliniho, Bergmana. Jeden rok jsme v letním kině promítali jeho Fanny a Alexandr a to byl na tom vel-kém plátně hodně silný zážitek.

Kromě filmů jsi zároveň dramaturg autorských čtení. Vychází výběr autorů ze tvých čtenář-ských preferencí?

Znám pár nakladatelů a vím, koho vydávají. Host vydává Hájíčka, Denemarkovou, Balabána, Druhé město zase Douskovou, ti všichni tu byli. Příští rok například přijede majitel Druhého města Martin Reiner, který vydal výbornou knihu Básník o Ivanu Blatném. Přiznám se, že velkou roli, v dob-rém slova smyslu, hrají moje osobní známosti. Ale řada autorů se také hlásí sama. Ondřej Bezr

Petr Michálek (vpravo) se starostou města Boskovice Jaroslavem Dohnálkem / foto Karel Šuster

Od září tohoto roku chceme po bezmála čtvrtsto-letí zásadně změnit podobu kulturního magazínu UNI. Opustíme dosavadní formát, zvolíme bezmála dvojnásobný (cca A4) a adekvátně zvýšíme i roz-sah na 60 stran. Setkáte se s novou vzdušnější a lépe „čitelnou“ grafikou, s novými rubrikami, novými a velmi zajímavými autory, pravidelněji se budeme zabývat všemi okruhy kultury a umění, i těmi, které jsme doposud pokrývali jen okrajově (divadlo, film, fotografie, architektura).

Do rukou budete dostávat modernější a aktuálnější časopis, který zároveň nebude v žádném případě rezignovat na to, čím se pyšní

dodnes: zasvěcené, kvalitní, informačně bohaté psaní známých i nových autorů.

Na to, abychom mohli tuto změnu nastartovat, ovšem potřebujeme vaši pomoc. Proto spouští-me na crowdfundingovém serveru www.hithit.cz kampaň na získání peněžního obnosu „do začát-ků“. Můžete přispět v nejrůznější výši, od pouhé stokoruny až po částky, určené spíš organizacím a potenciálním inzerentům. Nabízíme samozřej-mě celou řadu odměn za tento příspěvek. Kromě předplatného tištěné i elektronické verze kulturní-ho magazínu UNI, které je součástí všech odměn, můžete také například získat:• pozvánku na večírek podporovatelů UNI dne

3. 10. 2014 v Kaštanu, na kterém zahrají mimo jiné skupiny DPVJU a Tata Bojs

• soukromou prohlídku Popmusea• permanentku na festival Alternativa• volné vstupy do klubu Kaštan dle vlastního

výběru• rozhovor s vámi v UNI a další.

Festival finančně podporují:Ministerstvo kultury ČR, Mezinárodní Visegrádský fond, Státní fond kultury ČR, Česko-německý fond budoucnosti, Jihomoravský kraj, město Boskovice, Velvyslanectví Státu Izrael, Nadační fond obětem holocaustu, Federace židovských obcí v ČR, Nadace Život umělce, Nadace ČHF, Legal Partners,

KSB-PUMPY+ARMATURY, s. r. o., Gatema, s. r. o.

Partnery festivalu jsou:Muzeum Boskovicka, Disk, TOPNET Services, s.  r. o., SITA CZ,  a.  s., Pražská 5,  s.  r.  o., Trottel Records, Slovenský filmový ústav, Multikulti Association,

Michal Revilák, Terryho Ponožky, Witold Oleszak

MALÁ ALTERNATIVA 2014

Jste začínající kapela? Přihlaste se na přehlídku Malá Alternativa!

30. záříuzávěrka přihlášek do širšího výběru posílejte MP3 či odkazy na adresu

uni@unijazz.cz

8. listopadukoncert v Kaštanu (Praha 6),

kde odborná ptorota (hudební publicisté, muzikanti a zástupci Unijazzu) vybere nejzajímavější projekt a diváckou cenu

dostane skupina, která si získá přízeň nejen diváků v sále, ale také těch, kteří sledují

on-line přenos na internetu.

Přehlídku a cenu poroty podporuje Svaz autorů a interpretů.

Jako přílohu kulturního magazínu UNI vydal Unijazz, sdružení pro podporu kulturních aktivit, Praha 1, 110 00, Jindřišská 5. Autoři fotografií: Karel Šuster, Jiří Volek, Petr Rošický, archiv skupin, autorů a Unijazzu; grafický design: Matěj Kočka, Jan Šavrda; dramaturgie: Ondřej Bezr, Magda Kolářová, Antonín Kocábek, Martin Krč, Petr Michálek, Viktor Slezák, Potrvá

a Unijazz; kurátorka výstav: Helena Musilová

www.boskovice-festival.cz

POJĎTE DO TOHO S NÁMI!

přispívejte na www.hithit.com do 15. 8.