| 1

MĚSTSKÉ ZAHRADNIČENÍ JAK NOSIT V ŠÁTKU MALÁ MIMINKA? MAMINKOU DVOJČAT CESTA OLOMOUCKÉ BRÁNY

časo

pis

Brán

y k

dětě

m |

čísl

o 12

| ja

ro 2

016

PŘIVOŇTE SI | ...k zahradě uprostřed města

ZAOSTŘETE NA | ...na novinky pro radost Vám i zlatíčku

NASLOUCHEJTE | ...jak v šátku nosit „správně“, ale poslouchejte miminko a sebe

OCHUTNEJTE | ...výborný tvarohový dezert

POHLAĎTE | ...svoje dvojčátka

ŠESTÝM SMYSLEM | ...o zrcadlení v partnerském vztahu

INSPIRACE ODJINUD | ...jak se rodí ve Finsku

INSPIRACE ZEVNITŘ | ...příběh olomoucké Brány (a její provozovatelky Šárky)

2

6

8

12

14

20

24

28

Obsah

Plena roku – toť událost, která každoročně zamává, ba přímo otřese látkovacím světem. Letos se koná již osmý ročník. Když jsem v roce 2009 svůj návrh na soutěž o Plenu roku přednesla organizaci Rosa o.p.s. - společnost pro ekologické informace a aktivity, ani mě nenapadlo, že spojíme síly a soutěž se bude konat tolik let! Každý rok jsme ji inovovali, ale hlavním záměrem od prvního až po osmý ročník stále zůstává osvěta. Formou soutěže jsme chtěli rozšířit povědomí o látkových plenách do médií. V roce 2009 byly totiž látkové pleny vnímány ještě jako něco „retro“, na co nikdo neměl čas ani chuť. Postupem let s přibývajícími informacemi, články, televizními reportážemi a zejména spokojenými látkujícími maminkami se staly látkové pleny naprosto standardní výbavou pro miminko. Rodiče si již nezjišťují, co to vlastně moderní látkové pleny jsou, ale spíše se informují v oblasti konkrétních značek a typů, aby si vybrali správně. Anebo se rozhodnou nelátkovat, ale to je také v pořádku. Protože je to rozhodnutí učiněné na základě dostupných informací, nikoliv na základě mýtů a vytvořených domněnek. Udělali jsme obrovský kus práce a já jsem za to vděčná. Společně – my všichni: látkující rodiče a prodejci látkových plenek, mající za svým podnikáním poselství lepšího života na Zemi, ale také výrobci plen, kteří obvykle začínali s pár prototypy zkoušenými na vlastních dětech a po nocích sami šili plenky pro své kamarádky. A někteří z vás to tak dělají i nadále, což je zcela v pořádku. Nemusí se ze všeho stát byznys. A nebo také může, pokud ovšem zase nepodporuje pouze a jenom konzum. A tak si sama pro sebe rekapituluji, co sedm let soutěže o Plenu roku přineslo... Mně osobně, městu, ve kterém žiji, České republice a možná i světu. Vidím probdělé noci, slzy a různé smutky, také velkou radost a smích. Cítím podporu i propichující nenávistné oči na svých zádech. A ačkoliv bych někdy chtěla vnímat jen to “dobré”, nechci být posuzovatelem toho, co je pro nás skutečně dobré a co špatné. Musím se smířit s tím, že obojí patří k životu, že život je o neustálém balancování na hraně dobra a zla. A tak se po skončení osmého ročníku zhluboka nadechnu, vydechnu a zamyslím, jestli je forma soutěže pro osvětu o zdravém přebalování ještě vhodná. Protože neumíme soutěžit zdravě, hravě a s lehkostí. A nechám plynout vše, co mi přijde na mysl. Ale já se znám! Zase si vzpomenu na všechen ten odpad, kterým si tak běžně bordelíme naše domovy. A bude se mi to vracet ve snu. Ty jednorázovky vyplavené na nádherných plážích. Ty želvy se slámkami zapíchnutými v nosíku. Ti ptáci, kteří umřou hlady, ačkoliv mají břicha plná - jenže igelitů. Ty manty - vznešené a dokonalé, které místo malých medůzek sní igelitový sáček. Určitě budu křičet ze spaní a ráno, až se probudím, zase budu chtít dělat něco pro lepší svět. Může se zdát, že jsem naivní, protože opravdu věřím, že to má smysl. Ale možná zatím jen není v mých možnostech, abych dokázala posoudit, co je dobré a špatné, nebo se smířit s tím, že toto všechno, co se děje, je jenom rozběhnutý přirozený děj, který nejde zastavit…

S úctou a láskou Lucie Harnošová

Milí,

| 4

Městské zahradničení na svém, našem i jejich

Přivoňte si...

Zdroj fotografií na této dvoustraně: Markéta Ranzi

| 3

1. PĚSTOVÁNÍ V BYTĚJsme jen kousek od tepajícího centra Brna. Terasa plná zeleniny uprostřed jednoho ze starých vnitrobloků působí jako malý zázrak – v sezoně tu nasávají slunce rajčata, cukety, papriky, jahody, okurky, patisony, rukola, dýně a spousta bylinek. Tuto zelenou oázu o výměře 70 metrů čtverečních stvořila Markéta Ranzi.„Vždycky jsem měla k rostlinám blízko. Přišlo mi samo-zřejmé, že když mám k dispozici takový prostor, měl by být využitý. Pěstování mě navíc hodně baví,“ vyprávěla Markéta, proč se před rokem a půl rozhodla stát měst-skou zahradnicí.Terasa, která se rozkládá nad jejím bytem ve 4. patře, jí pro pěstování nabídla nečekaně dobré podmínky. Rostliny tam mají dostatek světla, neohrožují je pří-zemní mrazíky a betonová dlažba funguje jako lapač slunečních paprsků. Deset metrů nad zem si netroufnou ani obávaní slimáčí nájezdníci a s ostatními škůdci se Markéta vypořádala celkem snadno – třeba výsadbou rostlin, které jim nevoní.„Letos plánuji přidat ještě sud na dešťovou vodu ze střechy. Nejdříve jsme museli ověřit, že to nebude vadit kvůli statice,“ zmínila Markéta. Právě zásobování vodou může být při městském zahradničení problém. Při současných cenách vodného a stočeného se i malá balkonová zahrádka dost prodraží. Lze to ale řešit za-chytáváním dešťové vody nebo recyklací tzv. šedé vody z domácnosti.Počáteční náklady na pěstování můžete umenšit i tím, že místo zánovních květináčů dáte šanci třeba starým kyblíkům, šuplatům, bedýnkám, plechovkám nebo plastovým lahvím. Markéta většinu zeleniny vysadila do pytlů. „Mám také velkou nádobu na použitý substrát. Když ho každý rok oživím kompostem, nemusím kupo-vat nový,“ podělila se o další zlepšovák.Letos už se těší na další várku své domácí zeleniny. Miluje zejména rajčata. Ta z její terasy svou výraznou chutí předčí cokoliv, co nabízejí supermarkety. Vloni už nemusela kupovat ani papriky a cukety, ze kterých také vaří svá oblíbená italská jídla. Tento rok chce svou zahrádku obohatit o nové druhy včetně lilku, fenyklu nebo melounu.Kromě teras, balkonů a lodžií je možné k pěstování ve městech využít i samotná okna. Kdo se nespokojí s pár květináčky na parapetu, může si sestavit třeba verti-kální hydroponické „květináče“ z PET lahví táhnoucí se přes celé okno. Tímto způsobem lze pěstovat nejen bylinky, ale i rajčata nebo jahody.

K nejvýraznějším vůním jara patří dech probouzející se země. Najednou máme chuť se jí dotýkat, vlo-žit do ní semínka a těšit se na sklizeň. Teď si možná postesknete: „No jo, ale co když nemám ani metr čtvereční zahrádky?“ Ani to nemusí být překážka – fandové městského zahradničení neboli urban gardeningu dokazují, že jídlo může vyrůst na balkoně i mezi paneláky. Text: Zuzana Dostálová

| 4

2. KOMUNITNÍ ZAHRADYPředstavte si zahrádku uprostřed brněnské průmyslové zóny schoulenou u zdi bývalých mrazíren. Hlavní slovo v ní mají palety položené přímo na asfalt. Na nich trůní obří pytle s hlínou a zeleninou. Z palet je i plůtek nebo posezení pro místní zahradníky, kteří sem chodí nejen plet a zalévat, ale také se přátelit a vzdělávat. Předsta-vujeme vám komunitní Zahradu v pytli.„Naše zahrada začala fungovat v roce 2013, v té době už pražské komunitní zahrady Kokoza a Prazelenina zahradničili druhou sezónu. Zahrada v pytli byla pionýr-ským projektem v rámci Brna,“ popisuje zahradnice a spoluorganizátorka Michaela Vas.Na rozdíl od klasické zahrádky, kde je pěstitelovým cí-lem vyprodukovat co nejvíce kvalitní zeleniny, je komu-nitní zahrada místo, kde o to, kdo sklidí největší mrkve, až tak nejde. Lidé tam mohou naplnit svou touhu po

kousku přírody, poznají podobně naladěné nadšence a jako bonus si vypěstují kvalitní zeleninu. „Chceme se potkávat, diskutovat, učit se, inspirovat, udělat si piknik nebo společně zhlédnout zajímavý film,“ přibližuje Michaela.Zahrada v pytli přitahuje hlavně mladé lidi mezi dvaceti až pětatřiceti lety. Přicházejí ale i starší zájemci a rodiny s dětmi. Často jsou to lidé fandící udržitelnému způso-bu života, kteří mají vztah k zahradničení a přírodě a rádi tráví čas na čerstvém vzduchu. Jméno této komunitní zahrady odkazuje na systém pěstování v pytlích (tzv. big bag), který se brněnským zahradníkům osvědčil. Díky němu je zahrada mobilní a může fungovat i tam, kde rostliny nelze zasadit do půdy. Letos se od bývalých mrazíren přesune do blíz-kosti Kamenné čtvrti.

Zdroj: Zahrada v pytli

| 5

3. GUERILLA GARDENINGZatímco klasičtí zahradníci pracují ve dne, příznivci gue-rilla gardeningu většinou vyráží až za tmy. Jejich cílem je ozelenit škaredé kouty, zpestřit sterilní městské trávníky a zaset život do opuštěných míst, která i desetiletí čekají, co s nimi vlastně bude. Ptáte se, proč si na sázení musí svítit baterkou? Byť jsou jejich úmysly bohulibé, ozele-ňování čehokoliv bez svolení majitele je u nás ilegální. Tato disciplína je proto vyhrazena těm, kteří se nebojí ukázat, že změna k lepšímu může přijít i přes noc.„Člověk se ke guerilla gardeningu dostane jednoduše – prostě mu dojde trpělivost s neudržovanou městskou půdou. Všude vidí nepořádek a půdu, o kterou se nikdo nestará, tak vezme ,zahradnickou spravedlnost´ do svých rukou a jde konat,“ přiblížil jeden z českých guerillových zahradníků, který působí pod přezdívkou Haluzomocnost.Na rozdíl od některých zahraničních zemí mají v tuzemsku akce partyzánských pěstitelů převážně pozitivní ohlas. Většina těchto zahradníků osazuje květinami, stromy nebo zeleninou zanedbaná místa ve svém blízkém okolí, aby se o rostliny mohli starat a bránit je proti vandalům i zaměst-nancům technických služeb s proklatě výkonnými sekač-kami. K počinům, které se dostaly až do médií, patří třeba „partyzánské“ slunečnice u brněnského Janáčkova divadla. „Osazování městských nebo jiných pozemků se zajisté dá domluvit. Může se ale třeba stát, že město má s pozem-kem své plány, které vám sdělí, ale pak s ním nic nedělá. A pozemek je po dobu dalších pěti až deseti let v dezolát-ním stavu. Proto přicházejí na scénu partyzánští zahrad-níci, aby s tím něco udělali,“ vysvětluje Haluzomocnost, proč mají tito zahradníci ve zvyku jednat bez okolků. U českého partyzánského zahradničení lze vysledovat dva směry. Jeden se věnuje okrasnému sázení a často využívá atypické květináče (boty, betonové skruže, plechovky). Druhý se zaměřuje na hledání míst, kde je možné sázet

ovoce a zeleninu pro potřeby dané komunity. Tuzemských skupinek guerillových zahradníků zatím není mnoho, pů-sobí například v Praze, Brně či Plzni.

NÁŠ TIPV sekci Ekodomácnost na e-shopu Brány k dětem najdete propracované britské zahradní náčiní Burgon & Ball, praktické kartáče na čištění vý-pěstků i nejrůznější krmítka a úkryty pro zvířecí pomocníčky (zde). Při zakládání městské zahrádky se můžete inspi-rovat knihou Alex Mitchellové Balkon k nakous-nutí. Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady od Jaroslava Svobody zase ocení všichni fandové permakulturního zahradničení.

Zdroj: Zahrada v pytli

|

Zahrádka v květináčiKreativní nápady na mini

zahrádky v květináčích. Ideální inspirace pro ty, kdo nemají

svou vlastní zahradu, ale duší zahradníci jsou. Najdete zde

inspiraci například na zahrádku pro asijskou kuchyni, pro alergi-

ky a mnoho dalších.

Šátek Fidella Shebra smokeKrásný žakárový šátek z organické bavlny s pří-měsí konopí. Díky konopí je šátek úžasně pevný a odolný. Tkanina je prodyšná a dobře dýchá. V létě hřeje, v zimě chladí. Tento vzor úplně na-bádá k dovolené u moře.

AIO bambusová plena Bamboo-lik KYTIČKYJaro můžete přiví-tat i pomocí plen. Tyto praktické pleny vše v jednom díky bambusu krásně sají a jsou příjemné na dotek. Se systém AIO zvládne přebalovat úplně každý! Navíc vás může potěšit pů-vod tohoto skvostu. Jejich výroba je ryze českou záležitostí.

Libštátské pleny extra kvality NATURALDalší úžasná česká značka s více jak stoletou tradicí. Svou přírodní bar-

vu mají díky procesu výroby, kdy je vynechána technologie bělení. Jsou tak ještě ekologičtější. Technologii tkaní v dutinové vazbě a zvýšená

gramáž zajišťuje skvělý komfort při jejich nošení.

Domácí Mýdlošampon NaturinkaKonečně mýdlo+šampon v jednom! Dá se použít pro celou rodinu od hlavy k patě. Pokožku nevysušuje a díky vysokému podílu kokosového oleje ji nechává hebkou a vláčnou. Oceníte nejen na cestách.

6

Zaostřete na...

399 Kč

469 Kč

165 Kč

3 640 Kč

450 Kč

|

595 Kč

7

Kyblík na pleny s ví-kem Luma MÁTOVÁParádní pomocník v péči o pleny, který zpříjemní jejich údržbu. Použitou plenu stačí vložit, přidat desinfekci a můžete prát až za několik dní. Nebude vás trápit žádný zápach ani starosti, kam pleny před praním umístit. V této moderní barvě vám krásně rozveselí každý kout.

Andělská tvář ApotekaNoční krém z andělsky čistých esencí pro hebkou tvář. S obsahem mateří kašičky, ex-traktů z hlíz brambory a meduňky lékařské, levandule, bambuckého másla a kyseliny hyaluronové. Ráno se vzbudíte s vyhlazenou a svěží pokožkou.

Nerezový sázecí kolík Burgon & BallStylový sázecí kolík, který na zahradě využijete při sázení semen, cibulovin a sazeniček. Toto nářadí je vyráběno v anglickém Sheffieldu už od roku 1730. Dlouhá tradice se snoubí s prvotřídní kvalitou. Nerezavějící ocel a rukojeť z tvrdého dřeva vám udělají zahradnické dny ještě veselejší.

Kalhotková plena na suchý zip Petit LuluTyto české pleny zaujmou pře-

krásnými vzory. Co kus, to skvost. Dobré užitné vlastnosti jsou

samozřejmostí. Díky patentkům můžete plenku upravit na více velikostí, takže vám bude dě-lat radost po celé přebalovací

období. Součástí plenky je také vkládací plena a flísová separační

plena.

Plenka Pop-in NEW GEN V2 Oblíbená plena „vše v jednom“ v nových veselých po-

tiscích, s níž se vám bude přebalovat jedna báseň. Díky dvojitým gumičkám kolem stehýnek nic nepropustí, bambusová vnitřní plena se zase postará o měkkost

a savost. Savá jádra lze díky patentkům odepínat a mě-nit. Plena působí na zadečku štíhle a elegantně.

Text: Markéta Ranzi

417 Kč

3 640 Kč

579 Kč

429 Kč

309 Kč

|

Naslouchejte...Kolébka

nebo vertikál

Jak nosit v šátku malá miminka?

|

ZACHOVAT SI NADHLED Stejně jako názory na rodičovství, i nošení dětí podléhá kulturně podmíněným poznatkům, které se postupem času vyvíjejí a mění. Oba tyto přístupy k nošení dětí vy-cházejí z určité odborné tradice a zaměřují pozornost na rozdílné věci, které pokládají za důležité. A to jsme pou-ze v západním světě, na jiných místech Země nalezneme celou řadu tradičních způsobů nošení, z nichž se našinci může tajit dech. Tak jako neexistuje jediný správný ná-vod na to, jak být dobrou mámou, není ani jedna jediná cesta, jak „dobře“ nosit dítě.Proto je dobré zachovat si nadhled a nehledat absolutní pravdu, ale spíše dát na vlastní intuici. Oba zmiňované

úvazy jsou v pořádku, pokud se dodrží zásady správné-ho vázání, polohování a nošení dítěte. Jako rodiče jsme kompetentní mít nad celou situací kontrolu, k tomu nás vybavila příroda.Správné je to, co vytváří pohodu mamince a jejímu miminku, co podporuje jejich láskyplný vztah a co jim funguje v dané situaci. A pokud si jeden způsob vázání zvolíte, nemusíte to brát jako definitivní rozhodnutí. Do-konce můžete nějakou dobu zkoušet, co vám bude více vyhovovat a bude-li potřeba, styl nošení přehodnotit a změnit.

Maminky, které začínají s nošením dětí, se často ptají, jak nosit zdravým a bezpečným způsobem. V současné době jsou propagovány dvě varianty nošení malých miminek – ve vertikální poloze a v tzv. kolébkách v poloze klubíčka až do té doby, dokud se dítě samo neposadí. Můžete se setkat s protikladnou argumentací a vyhrocenou diskusí, což bývá pro novopečené rodiče matoucí. Jaký způsob nošení si vybrat a jak poznat, která poloha miminka v šátku je správná?

Text: Kateřina Stojaspalová, Hana Novotná

9

VERTIKÁLNÍ POLOHA Je nejčastěji používaný úvaz doporučovaný antropology, laktačními poradkyněmi a řadou instruktorů pro nošení dětí s možností vázat jej již od narození1. Odborníci zabývající se biologií tuto polohu označují z evolučního hlediska jako zcela

logickou a přirozenou. Jedná se o univerzální úvaz, který lze vázat od narození až do batolecího věku v podstatě do té doby, dokud je nošení dítěte v této poloze pohodlné.

Nejběžnější úvaz: kříž s kapsou uvnitř

Instituce a odborníci, kteří doporučují tento úvaz: Die Trageschule® renomovaná německá školící instituceAnna Pohořálková česká etnoložka zabývající se nošením dětí

1 Vlivem vertikálního nošení malých miminek na páteř se zabývala bioložka Dr. Evelin Kirkilionis, která na toto téma provedla studii. U skupiny šestiletých dětí, které byly od narození dlouhodobě nošeny, nebyly zjištěny problémy se zády související s nošením ve vertikální poloze.

KOLÉBKATento způsob vázání a polohování dítěte byl preferován především v raném období evrop-ského způsobu nošení dětí na břiše. V sou-časné době jej dopo-ručují zejména někteří fyzioterapeuti, porodní asistentky a odborníci zabývající se plaváním miminek, kteří kolébku vnímají jako vhodnou

polohu vzhledem k psychomotorickému vývoji dítěte. Tento způsob vázání je vhodný zejména pro miminka, která se v tomto úvazu cítí dobře a je na nich vidět pohoda. Kolébky se používají na nošení novorozenců a dětí zhruba do doby, než se doká-žou samy posadit. Na nošení v kolébkách navazuje buď vertikální nošení větších dětí vepředu, nebo rovnou nošení na zádech.

Nejběžnější úvazy: kolébka s kapsou venku, kolébka ve dvojitém kříži

Instituce a odborníci, kteří doporučují tento úvaz: Plaváček baby club plavání kojenců a miminek s instruktory znalými v oblasti psychomotorikyLadislava Ryšavá – brněnská porodní Mamicentrum asistentka, zabývající se přirozenými porody a péčí o novorozence

| 10

VÝHODY JEDNOTLIVÝCH POLOH PŘI NOŠENÍ

VERTIKÁLNÍ POLOHA

Intuitivní poloha, miminka jsou v ní většinou od začátku spokojená. Poloha s možností cítit vůni hlavičky dítěte podporuje tvorbu oxytocinu („hormonu lásky“) a přirozeným způso-

bem pozitivně působí na tvorbu mléka.Nejoblíbenější vertikální úvaz – tzv. kříž s kapsou uvnitř není technicky náročný. Komplaktní, pohodlná a praktická poloha pro zvládání běžných denních úkolů. Nožky dítěte jsou v tzv. abdukčně-flekční poloze, která je ideální pro vývoj kyčlí a zároveň terapeutická v případě rizika displazie kyčelního kloubu1.

1 Problematikou vývoje kyčelního kloubu se dlouhodobě zabýval Dr. Fettweis – německý ortoped, který zkoumal optimální polohu a dospěl k závěru, že abdukčně-flekční poloha je z tohoto hlediska ideální. Originál studie naleznete zde, překlad A. Pohořálkové do češtiny zde.

S rodičem dochází k vzájemné termoregulaci. Díky od-halené hlavičce a nohám není třeba se obávat přehřátí ani nedostatečného přísunu vzduchu.Vjemy z okolí přicházejí v přiměřené míře, dítě má možnost se stulit či schovat k rodiči.

KOLÉBKA

Jedná se o klasickou a pro miminka z dělohy dobře známou polohu – tzv. klubíčko. Dítě se v ní do šátku vklá- dá, nijak se nenarovnává, což je z psych- motorického hlediska prospěšné.

V této poloze nejsou předčasně a nadměrně stimu-lovány svalové skupiny, které by podmínily pozdější nerovnováhu v psychomotorickém vývoji.Úvaz vytváří prostředí připomínající dělohu tím, jak je zde miminko umístěno a obklopeno šátkem. Miminko lze po uspání snadno (i se šátkem) odložit.Miminko je „zabaleno“ v šátku, může být tedy mini-málně oblečeno bez nutnosti řešit zvlášť zateplení hlavy a nožiček.Není potřeba starat se o zafixování hlavičky dítěte, hlavičku podepírá šátek.

MOŽNÁ ÚSKALÍ ANEB CO SI U ÚVAZŮ POHLÍDAT

VERTIKÁLNÍ POLOHA

Větší děti mají potřebu více se rozhlížet, čímž se stává, že vyvracejí hlavičku. Podle některých názorů může nedosta- teč né podepření hlavy nepříznivě půso- bit na krční svaly a páteř.

Je zcela zásadní mít dobře dotažený šátek. Nedo-tažení může vést k hroucení dítěte do nesprávné, asymetrické polohy a k větší zátěži ramenou a zad nosiče. Látka musí být roztažena od kolínka ke kolínku, čímž docílíme ideální polohy kyčlí a optimálního zakula-cení zad. Pokud není látka rozprostřena, kolínka jsou níže než zadeček a záda pak nejsou dostatečně za-kulacena a podepřena. Páteř se tím dostává do svislé polohy, což není u dětí, které ještě samy nesedí, vhodné.Novorozence je třeba do úvazu vkládat v pro něj co nejpřirozenější poloze připomínající klubíčko vertikál-ně (tzv. na žabičku). Přílišné roztahování nohou a vy-vracení kyčlí je pro dítě škodlivé. Ideální úhel nohou je asi tak 40°, kdy celkový tvar nohou a zadečku vypadá jako písmeno „M“. Zvláštní pozornost je nutné věnovat tepelnému kom-fortu hlavičky a nohou dítěte.

| 11

KOLÉBKA

Kolébka je technicky poněkud náro- nější úvaz, který je potřeba si osvojit. Dítě je v kolébce důležité správně napolohovat. Nemělo by být umístěno ani příliš do lehu, ani příliš do sedu.

Šátek je nutné dobře dotáhnout, ale dítě by nemělo být v klubíčku příliš stlačené, protože tato poloha vede k přimáčknutí brady na hrudníček a zhoršené průchodnosti dýchacích cest. Dítě je vhodné umístit si na hrudník a šátek mít dotažený tak, aby se nevytá-čelo směrem od našeho těla ven.K dítěti přicházejí vjemy „rozpůleně“: z jedné strany teplo matčina těla, hlas a tlukot srdce, zatímco z dru-hé podněty z okolního světa, za nimiž se dítě později otáčí. Za účelem rovnoměrné stimulace je ideální střídat strany. Větší děti mohou nosiči tím, jak jsou rozložené do prostoru, při běžných činnostech na hrudi „překážet“.Protože je dítě celé schované v šátku, je třeba před-cházet přehřívání a hlídat otevřený prostor u obličeje kvůli dostatečnému přísunu vzduchu.U dětí s refluxem může tato poloha dráždit a vést k ublinkávání. Dochází zde k addukci (stlačování) kyčlí, poloha se nedoporučuje hlavně dětem s rizikem kyčelní displazie (miminka, která mají předepsané široké balení).

Kompletní článek obsahující podrobněji rozpracované výhody a úskalí obou poloh naleznete na našem blogu.

NEJVĚTŠÍ ODBORNÍCI NA DÍTĚ? VY SAMI!Miminko je drobné a měkké, ale není tak křehké, jak bychom si představovali. Budete-li s ním manipulovat zodpovědně a s přemýšlením, nijak ho nepoškodíte. Navíc období relativní zranitelnosti je u dětí velmi krátké v poměru k době, kdy se dítě aktivně psychomotoricky i sociálně vyvíjí a případné nesrovnalosti postupně do-hání – takzvaně z nich vyrůstá.Proto se nebojte manipulace s vlastním děťátkem - patří-te k sobě. Děťátko velmi rychle roste. Společné okamžiky tulení a nošení jsou relativně krátkým obdobím. Naslou-chejte své vnitřní intuici a řiďte se jí, je to váš nejvěrněj-ší rádce a barometr správnosti. Hlas většiny nemusí být vždycky nezbytně to nejlepší i pro vás samotné. Důležité je, abyste své děťátko mohli nosit a byli mu na blízku. Byla by škoda vzdát to ze strachu, že něco není perfektní.Již v samotném názvu dvou slůvek provázejících vývoj

dítěte – „psychomotorický“ a „psychosomatický“ si mů-žeme povšimnout, že psychika je také důležitá, dokonce se v nich nachází na prvním místě. Proto budete-li v pohodě vy, bude spokojené i děťátko. Podle toho poznáte, co je pro něj dobré a v jakých podmínkách se může správně rozvíjet.

NÁŠ TIPKurzy nošení dětí na organizované Bránou k dětem různých místech republiky naleznete zde.Vyzkoušejte si, jak vám bude vyhovovat nový šá-tek nebo nosítko prostřednictvím Půjčovny šátků.

Ochutnejte...Domácí

tvaroháček (nejen) pro děti

podle Aleny Podolníkové

|

Připravila jsem lehký, domácí tvaroháček, který můžete vzít dětem jako svačinku, když půjdete třeba do parku nebo na pískoviště. Pro dospělé, kterým takové dobroty chutnají, je varianta s ořechy. I zde můžete improvizovat a tvaroháček můžete udělat třeba jahodový, borůvkový, kakaový nebo i kávový. Moje recepty včetně mých foto-grafií najdete na www.hodnedomaci.cz.

Surovinytvaroh 250 g (použila jsem z Grand Moravie)puding vanilkový, bezlepkový 1 ksmléko 250 ml (ovesné, kokosové, mandlové)sirup datlový 2 PLbanán hodně zralýmáslo 1PL (kokosový olej)sůl himalájská (špetka)citron (pár kapek)

PostupMléko dávám na výběr, je jedno, v jakém mléce budete vařit. Já jsem použila kokosovou smetanu, kterou jsem zředila vodou. Trochu osolím, přisypu pudingový prášek a uvařím. Nechám vychladnout. Pak už jen rozmixuji společně s dalšími surovinami. Je na vás, jakou další pří-chuť zvolíte. Anebo stávající tvaroháček už jen ovocem ozdobíte. Pro dospělé bude asi zajímavá varianta kávová. Stačí přidat pár lžic studené silné kávy.

13

Jsem matkou dvou dcer a babičkou vnučky Adély. Baví mě starat se o rodinu a připra-vovat pro ni výhradně domácí jídlo. Velice dobře si vzpomínám na své dětství, které jsem trávila s babičkou Adélou. V té době se vařilo doma, pekl se domácí chléb, a většina produktů byla ze zahrady. Čas plynul tak nějak pomalu. Dnes, v té uspěcha-né době nemáme čas na nic a je to škoda. Přitom i vy můžete, když je chvilka, uvařit nejen sobě, ale především dětem.

|

Pohlaďte...Můj život

s dvojčátky

|

Když jsem otěhotněla, jako každá správná „prvomatka“ jsem začala trávit večery u internetu sbírá-ním informací. Kochala jsem se možnostmi přirozené péče o děti, bezplenkovou komunikační meto-dou, nošením dětí na těle a tak dále. Tehdy jsem poprvé narazila na Bránu k dětem, která pro mě v té době byla velkým zdrojem inspirace. Těšila jsem se, jak si moje miminko bude užívat všech výhod kon-taktní péče. Někdy ve 12. týdnu těhotenství jsem zjistila, že jsme si vyrobili rovnou dva malé človíčky. Prvních pár měsíců po narození dětí jsem nevěděla, jestli je den nebo noc. Ale šátky, bezplenková metoda, společné spaní, respektování dětských potřeb – to všechno nám pomohlo tohle náročné ob-dobí překlenout se zdravým rozumem (ve všech čtyřech hlavách, myslím). A látkové plenky nám zase pomohly utáhnout to finančně.

15

S DVOJČATY TOHLE NEJDE?Ale zpět k období těhotenství. Jakmile jsem měla černé na bílém, že čekáme dvojčata, zasedla jsem zase k in-ternetu a hledala zkušenosti dalších maminek. Jak nosit dvojčata v šátku? Nic. Jak bezplenkovat dvojčata? Nic. Dvojčata a kontaktní rodičovství? A hele, něco to našlo: „Zapomeňte, s dvojčaty to nejde!“ Ale já slovní spojení „to nejde“ nemám ráda. Zjistila jsem, že zřejmě nenajdu spří-zněnou duši, která by poradila a mohla mi předat své zku-šenosti. Naopak jsem v diskuzích, podpůrných skupinách a klubech narážela na odrazování pramenící někdy možná z jakési zkušenosti, častěji ale spíše z předsudků. Tehdy jsem řekla své mamince, že se tím nenechám zviklat a jestli dokážu, že to přece jde, budu jednou dělat kurzy pro nastávající rodiče dvojčat. S přáním, aby v tom už žád-ná jiná maminka nemusela být sama, jako jsem tehdy byla já! Zasmála se a myslím, že si říkala, že jen tak plácám.

JAK JE TO SPRÁVNĚ? TAK, JAK POTŘEBUJÍ DĚTIZ porodnice jsem přijela s obrovskou zásobou rad od zdravotníků, dokonce jsem si psala i poznámky! Byla jsem vystresovaná, nesebevědomá a málo se soustředila na sebe a děti. Stále jsem přemýšlela, jestli je to či ono dle odborníků správně. Naštěstí jsem se z tohoto rozpo-ložení docela rychle vzpamatovala. Nejprve vzalo za své každodenní koupání. Děti byly rychle prochladlé, nelíbilo se jim to, byl to stres pro nás i pro ně. A hned nám bylo o kousek líp. Pak jsem zavrh-la radu, abych děti budila na jídlo, nechala jsem je žít

v jejich vlastním rytmu. Každou holčičku v tom svém. Odměnou mi byly spokojenější děti bez bolavých bříšek. Takže jsem sice občas krmila každou hodinu, ale pak jsem netrávila zbylý čas utěšováním plačícího uzlíčku nebo rovnou dvou.

LÁTKOVAT A BEZPLENKOVAT JDE I SE DVĚMALátkové plenky jsme začali používat okamžitě po přícho-du domů a já byla překvapená, že to s náročností není zdaleka tak hrozné, jak jsem čekala. A měla jsem dobrý pocit, že dělám něco pro planetu i pro zdraví dětí. Díky bezplenkové komunikační metodě jsme zvítězili nad bo-lestmi bříšek a naučili se opravdu citlivě vnímat, co děti chtějí. Jak návštěvy valily oči, když dvouměsíční miminka čůrala na nočníček!

Text: Pavla „Jantar“ Dandová

NÁŠ TIP2. 5. 2016 se koná v pražské Bráně k dětem kurz pro nastávající rodiče dvojčat vedený Jantar Co čekat, když čekáte dvojčata.

| 16

NEJLEPŠÍ MOŽNOST VYSPAT SE… SPOLEČNĚ S DĚTMIDětské postýlky jsme sice smontovali, ale spát jsme do nich holčičky nikdy nedali. Večer usínaly v hackách (tradičních závěsných kolébkách z látky) a po prvním nočním krmení se stěhovaly k nám do postele. Později jsme rozšířili naši postel o tzv. balkon vyrobený z postýl-ky. Dnes máme obří společnou postel. Neumíme si to představit jinak. Nemuseli jsme nikdy k dětem vstávat a tím se dokonale probudit uprostřed noci. Často stačilo zareagovat na mírné vrtění či zakňourání, pohladit, přitu-lit a spalo se dál.

NOŠENÍ V ŠÁTKU – SVOBODA V BLÍZKOSTIJednoznačně největší přínos pro nás znamenalo nošení dětí v šátku. Vynahrazovali jsme si vzájemnou blízkost, která nám byla v prvních dnech jejich života odepřena a léčili si tak šrámy na duši. V prvních týd-nech bych se možná nezvládala ani najíst, kdybych si nemohla uvolnit ruce a přitom mít děti u sebe. A my, dospěláci, jsme získali svobodu v tom, že jsme mohli trávit svůj život aktivně a holčičky u toho byly s námi. Proč by musely spát navečer v postýlkách a museli být zalezlí doma, když u nás v šátku na pro-cházce nám i jim bylo lépe? Nikdy jsme jim netvořili režim, respektovali jsme jejich, aniž bychom nějak

zásadně zasahovali do vlastního programu. Od začátku nám připadalo přirozené, že jsou součástí všeho, co děláme.

SDÍLET SE SVĚTEMPo několika měsících uzrál čas a já začala uvažovat nad tím, jak se o své zkušenosti mohu podělit, dokud jsou čerstvé. Tak jsem začala psát blog Back on Trees. V začát-cích ho četli možná mí zvědaví kamarádi, ale ze dne na den se díky článku o mytí vlasů žitnou moukou vyhoupla sledovanost do tisíců a já jsem blogem začala doslova žít. V každé volné chvíli jsem pracovala na dalším člán-ku, a to nejen u počítače, ale „psala“ jsem i v hlavě na procházkách, u vaření, zkrátka pořád. Dokonce když jsem prožívala nějakou obtížnou situaci, v duchu jsem už

|

rozpracovávala její humorný popis, což mi neskutečně ulevovalo od stresu. Po pár týdnech jsem si doplnila instruktorské vzdělání ve cvičení s miminky a péči o miminka, lektorování noše-ní dětí a stala jsem se látkovou poradkyní české firmy Bamboolik. Moje činnost se přesunula z virtuální reality do skutečného světa.

SEBEREALIZACE S DĚTMINe každé období bylo růžové, někdy je náročné posklá-dat rodinný a dnes už i profesní život dohromady. A také nebývá snadné vyrovnat se s někdy až nenávistnými komentáři, když dáváte kompletně svou kůži na trh. Ale pokaždé mě obrovsky potěší a dojme, když mi někdo na-píše, že můj blog pomohl, inspiroval nebo dodal odvahu. Připadá mi až neuvěřitelné, že je to teprve rok a čtvrt od doby, kdy jsem napsala první článek. Bez mého trpěli-vého muže, který je mi opravdovým partnerem a našim dvojčatům báječným tátou, by zřejmě zůstalo jen u toho. Večer přijíždí z práce a já odjíždím na kurzy, tvořím nebo píšu. Ale i tak se nám daří užívat si společné chvíle možná intenzivněji než v jiných rodinách, protože si jich opravdu vážíme.Ráda bych vzkázala všem rodičům (nejen dvojčat), že všechno jde. Stačí nepřemýšlet nad tím, proč to nejde, ale začít přemýšlet, jak to půjde. A nebojte, ona příroda ví, komu může nadělit dvojitou porci štěstí.

17

Pavla „Jantar“ Dandová„Jsem maminkou dvojčat – holčiček, které můj život obrátily vzhůru nohama a denně mě učí trpělivosti a nadhledu. K tomu jsem také lektorkou nošení dětí v šátku, cvičení s kojenci, látkovou poradkyní Bam-booliku se specializací na dvojčata a blogerka. Jsem ráda šťastná, a tak se snažím dělat věci, které mají smysl a naplňují mě.“

www.backontrees.blogspot.cz

JIŽ BRZY SE MŮŽETE TĚŠIT NA NOVÝ E-BOOK O DVOJČATECH, KTERÝ PRO VÁS PŘIPRAVUJEME.

Více informací o projektu zde.

moderníLÁTKOVÉ PLENY

PŘEDSTAVUJEME LÁTKOVÉ PLENY

LÉKAŘŮMCílem projektu je informovat prostřednictvím zdravot-

níků nastávající rodiče o možnostech zdravého přeba-

lování. V ordinacích, které jsou do projektu zapojeny,

si můžete prohlédnout a osahat ukázkovou sadu mo-

derních látkových plen a získat zde informační materi-

ály. Množství ordinací zapojených do projektu neustá-

le rozšiřujeme. Aktualizovaný seznam naleznete zde.

Nastávající maminky v ordinaci obdrží rovněž dárkový

balíček obsahující tištěné materiály a vzorečky péče

pro matku a dítě v BIO kvalitě. Veškeré materiály jsou

zcela bezplatné.

Proč se dnes pro ně rozhoduje stále víc rodičů?Jsou JEDNODUCHÉ. Nežehlí se, používání i údržba jsou rychlé a snadné. Jsou ZDRAVÉ. Jsou prodyšné a neobsahují chemic-ké látky dráždící pokožku. Snižují riziko přehřívání pohlavních orgánů u chlapečků.Jsou ŠETRNÉ. Odlehčí životnímu prostředí za kaž-dé dítě v průměru tunu nerozložitelného odpadu – použitých jednorázových plen. Jsou PRO DÍTĚ PŘÍJEMNÉ. Jemná látka je pro po-kožku příjemnější než neprodyšné umělé materiály jednorázových plen. Jsou EKONOMICKÉ. Už při jednom dítěti dosahuje úspora dle použitého typu plen 40–80 % nákladů na přebalování.

moderníLÁTKOVÉ PLENY

Zapojte se do soutěžní ankety Plena roku, ve které spotřebitelé udělují hlas svým nejoblíbenějším plenám. Do soutěže se přihla-šují přední čeští výrobci a dodavatelé moderních látkových plen. Jako hlasující můžete vyhrát jeden z kosmetických balíčků Eoné kosmetiky. Soutěží se v šesti kategoriích: čtvercová plena, kalhotková ple-na, plena typu All in One, svrchní kalhotky, letošní novinkou je kategorie plena sympatie a absolutní vítěz. Titul „Plena roku“ je

prestižním označením, které ukazuje na vítěze v oblíbenosti konkrétního produktu mezi spotřebiteli. Plena roku je výrobkem, který se osvědčil při každodenním pou-žívání stovkám maminek a dětí.

TÝDENOPRAVDOVÝCH PLEN

Ve dnech 18.–24. 4. 2016 proběhne mezinárodní událost Týden opravdových plen (Real Nappy Week). Jedná se o kampaň za pleny šetrné k životnímu prostředí, kterou v České republicekoordinuje organizace Rosa o.p.s. V rámci Týdne oprav-dových plen bývají po celé republice pořádány workshopy, přednášky, kurzy, soutěže a nejrůznější slevové a prodejní akce. Jejich cílem je seznámit spotře-bitele s alternativami jednorázových plen. Pořadatelé akcí se snaží pomocí této události zvýšit povědomí o látkových plenách, propagovat jejich používání a zá-roveň informovat veřejnost o rozmanitosti nabídky. Aktuální informace o Týdnu opravdových plen naleznete na www.tydenopravdovychplen.cz. V rámci Týdne opravdových plen pořádá Brána k dětem řadu akcí: bezplatné před-nášky s tématem zdravého přebalování, konzultace s látkovacími poradkyněmi, plenkové bazárkya v Brně profesionální focení dětí v plenkách zdarma. Součástí jsou i slevy na vybrané produkty zdravého přebalování. Přesné informace nalez-nete zde.

hlasujte v anketě

PLENA ROKU21. 3.–20. 4. 2016

|

Šestým smyslem...

Zrcadlení ve vztahu

aneb Partnerství jako vysoká škola duchovního růstu

| 21

Na semináři jsi napůl v žertu zmínil, že tě partnerské neshody živí. Opravdu?Je to vlastně paradox – kdyby byli všichni spokojení, ne-mám práci. A přitom mojí prací je, aby všichni spokojení byli. Bohužel mezi tématy, se kterými lidé chodí na po-radenství, naprosto převažují právě ta partnerská. Je jich opravdu hodně, protože partnerská témata souvisí také se vztahy mezi rodiči a dětmi, které z toho vyplynou.

Takže lze pozorovat, jak spory mezi partnery ovlivňují vztahy napříč generacemi?Přesně tak. Pokud někdo neřeší problémy ve vztahu k partnerovi, projeví se to ve vztahu s dětmi. Když lidé přijdou s partnerským tématem, je to jenom začátek. Za ním se totiž většinou odkryje něco staršího. Velmi často to bývá něco, co si neseme z původní rodiny. A nejvíce se to projeví v našem partnerském vztahu.

Proč zrovna tam?Partner je člověk, se kterým jsme si hodně blízcí, takže je logické, že se v takovém vztahu projevuje to, co bylo do té doby skryté. Když se pohádáme s kamarádem nebo kamarádkou, může nás to mrzet, ale máme i jiné kamará-dy. U partnera je to ale něco jiného – jsme v častém kon-taktu, neshody nás bolí mnohem víc a především nám náš protějšek velmi často zrcadlí něco, co jsme zažili v naší původní rodině, aniž si to na vědomé úrovni pama-tujeme. A my na to reagujeme. Toto zrcadlení ve vztazích je moje oblíbené téma.

Je to i proto, že s ním máš osobní zkušenost?Určitě, na seminářích nabízím jenom témata, se kterými jsem se osobně setkal a se kterými mám zkušenosti z mnoha individuálních terapií. Než jsem téma zrcad-lení ve vztahu nabídl jako seminář, roky jsem se s ním potkával ve vlastních vztazích. Roky mi trvalo, než jsem pochopil, že to takhle funguje. Než jsem se naučil, že když se zlobím na partnerku, může to být hodně podob-né emocím, které jsem prožíval v dětství, když jsem se zlobil třeba na svou mámu.

Takový pohled asi není vždy jednoduché přijmout…Když jsem začal nabízet individuální terapie, přicházeli lidé, kteří tato témata řešili. Zlobili se na své partnery, byli nešťastní z toho, co jim dělají, a hledali u mě oporu. Na základě své zkušenosti jsem jim postupně nabízel i možnost podívat se, jestli se jim neopakuje něco

z jejich dětství nebo z předchozích partnerských vztahů. Samozřejmě nemůžu říci: „Za to nemůže tvůj partner, podívej se na sebe“. To bych se i já stal nepřítelem. Proto společně hledáme příčiny toho, co se mu děje. Samo-zřejmě, že zrcadlení ve vztahu není jediným důvodem konfliktů, je to ale hodně častá příčina.

Hlásí se na tvé partnerské semináře spíše ženy, nebo muži?Na seminářích převažují ženy z 95 %. Myslím si, že to není jen moje zkušenost. V minulosti jsem vedl i semi-náře pro muže, dnes naopak nabízím semináře pro ženy. Možná jsem první muž, který vede ženský seminář. Jme-nuje se Jak to muži mají.

Jaké typy seminářů zaměřených na partnerská témata vedeš?Nabízím krátké večerní semináře, jejichž účastníci se seznámí s tématem i se mnou jako lektorem. Pokud je dané téma zaujme, mohou přijít na jedno nebo víceden-

Nechápala jsem ho. Po třech letech soužití v jedné místnosti jsem se dožadovala stěhování, ale mému muži to bylo jedno. „To musím všechno pořád zařizovat já?“ honilo se mi hlavou. A tehdy mě kolegy-ně upozornila na partnerský seminář Pavla Veselého. Šla jsem na něj, Pavel rozkryl SKUTEČNOU PODSTATU našeho sporu, doma jsme se usmířili a můj muž do týdne našel nové bydlení. Tehdy jsem si řekla, že s tímto terapeutem chci určitě seznámit i ty, kteří jeho semináře zatím nenavštívili.

Text: Zuzana Dostálová

| 22

ní semináře. I večerní semináře se snažím dělat tak, aby byla práce na sobě – zcela konkrétní a praktická, spojená s vlastním prožitkem. Suchopárné přednášky nemám rád a považuji je za málo přínosné.

Pozoruješ, že se s postupem let nějak mění témata, kte-rá tví klienti řeší?Můj dojem je, že to, s čím lidé chodí, je stále stejné. Záro-veň je to ale velmi široká škála. Vždy to souvisí s velkou bolestí, kterou v sobě člověk má z toho, co se děje. A je za tím i velká bolest, kterou si nese z minulosti. Samozřejmě se mění témata, kvůli kterým jsou partneři v neshodě. Ale to je jenom takový vnější kabátek, podstata zůstává pořád stejná. A proto jdu vždy co nejrychleji k jádru, k příčině.

Můžeš dát nějaký příklad?Typické téma týkající se zrcadlení může být, že se ženě něco nelíbí u partnera – třeba po sobě neuklízí. Když si s takovou ženou povídám, můžu zjistit, že se úplně stej-ně choval její tatínek a maminka mu to neustále vyčítala. Často nejde ani tak o toho tatínka jako o maminku, se kterou dcera soucítí. Když trpěla se svým manželem, ona to z lásky k ní nevědomky dělá podobně. Může si v sobě nést naštvání na muže, a když ho na partnera vyzařuje, on se tak začne chovat. Zrcadlí jí, co má v sobě. Zní to jednoduše, ale odkrýt to není až tak snadné. Teprve když si klient tyto vzorce uvědomí, mohou se rozpadnout.

Líbí se mi tvůj citát „Partnerský vztah je vysoká škola duchovního růstu“. Co tě inspirovalo?Vlastní zkušenosti (úsměv). Prošel jsem si různými způ-soby duchovní cesty a ta nejintenzivnější byla právě v partnerském vztahu. Někteří lidé odchází třeba na rok do ašrámů do Indie hledat sami sebe a doma nechávají manželku a děti. Pokud to dělají proto, že od své rodiny utíkají, nedosáhnou toho, co hledají. Já jsem byl v Indii, Nepálu, Tibetu a teď jsem rád, že jsem doma a užívám si svůj partnerský vztah.

Když jsi to sám zmínil, jak to vypadá s tvým partner-stvím. Prozradíš?

Momentálně jsem čerstvě ženatý a se ženou se těšíme na miminko. A já si tento manželský a rodičovský stavu oprav-du užívám i proto, že už mi je nějakých pětačtyřicet let.

Je něco, co tě naplňuje v osobním životě i jako terapeuta?Naplňuje mě, když jsem pravdivý k sobě, nebo když pomůžu jiným, aby k sobě byli pravdiví. Znovu a znovu vidím, jak to pomáhá. Klienti často říkají, že jsem jim poradil obrovsky jednoduchou věc, která jim ale změnila život. Trošku z legrace o sobě říkám, že jsem jednoduchý člověk, takže nabízím jen jednoduché věci (úsměv).

Mgr. Pavel VeselýJe rodilý Brňan. Vystudoval psycho-logii na Masarykově univerzitě. Věnuje se duchovně-seberozvo-jovým směrům (re-gresní terapie, rodinné konstelace a další). Nejčastěji působí v Brně a v Chrudimi. Nabízí individuální te-

rapie, přednášky i semináře zaměřené na partner-ství, práci i osobní rozvoj. Mezi jeho koníčky patří cestovní motorka, ježdění na koni, pobyt v horách, lyžování a běžkování, psaní básní.

www.cestouksobe.cz

NÁŠ TIP

Večerní semináře Pavla Vese-lého zaměřené na různá téma-ta můžete navštívit v brněnské Bráně k dětem (info zde).Dne 12. 4. 2016 můžete v Brně navštívit kurz Zrcadlení ve vztahu.

| 25

| 24

Každý se asi podiví, co přivede českou porodní asistent-ku do vzdáleného Finska. Proč jste se rozhodla působit právě v této zemi? Do Finska jsem poprvé vyjela jako studentka v lednu 2008 v rámci programu Erasmus. Moje škola tehdy ještě neměla smlouvu s jinou zahraniční univerzitou. Pobyt byl úžasný, moc se mi líbil zdravotní systém i školství, a tak jsem do Finska vyjela znovu na tříměsíční pracovní stáž. A tehdy jsem se seznámila se svým budoucím manželem. Po ukončení studia jsem rok pracovala v České republice a pak jsem s manželem odjela do Finska, kde jsem dostu-dovala a poté začala pracovat jako porodní asistentka.

V jakém zařízení působíte a jak dlouho? Jako porodní asistentka ve Finsku pracuji necelý rok, začala jsem v menší porodnici. Úžasné bylo, že jsme se „točily“, a tak porodní asistentka některé dny pracovala na porodním sále a někdy na šestinedělí. Bylo tak možné se starat o maminku a miminko na oddělení šestinedělí poté, co jste jí asistovala u porodu. Myslím si, že to bylo příjemné nejen pro nás porodní asistentky, ale i pro ma-minky. Nyní pracuji v předporodní péči.

Jak ve Finsku předporodní péče vypadá? Předporodní péče je zajišťována v takzvané neuvole. To

Inspirace odjinud...

Jak se rodí ve Finsku? SebevědoměI když tato severská země nebyla její vysněnou destinací, místní přístup k těhotenství a porodům Blanku Tiainen zaujal natolik, že se ve Finsku usadila natrvalo a nyní tam působí jako porodní asistentka. Text: Zuzana Dostálová

|

je zařízení, kde pracují sestry veřejného zdravotnictví, nebo porodní asistentky, které ale musí mít vystudované i veřejné zdravotnictví. Tyto sestry či porodní asistentky o ženu pečují v době těhotenství a potom po příchodu domů z porodnice. Při porodu se o rodičku starají porod-ní asistentky dané porodnice. Za celé těhotenství, pokud je vše v pořádku, jde žena k lékaři dvakrát. Ultrazvuky dělá buď specializovaná po-rodní asistentka, nebo lékař. Díky rozdělení předporodní péče mezi lékaře a zdravotní sestry/porodní asistentky zbývá více času na ženy. V neuvole má sestra/porodní asistentka čas s maminkou mluvit o tom, jak se cítí, nebo s ní probrat životosprávu. Pokud je nějaký problém, po-šle ženu k lékaři, který na ni má také více času.

Čím se liší způsob práce české a finské porodní asistentky? Největší rozdíl, který vnímám, je v tom, jak sebevědomé a samostatné místní porodní asistentky jsou. Umí se roz-hodovat. Učí je to už na školách. Když k nám na oddělení nastoupila čerstvá absolventka, již během týdne pracovala zcela samostatně. Fyziologický porod celý vede porodní asistentka. Rozhodu-je nejen o příjmu a lécích, ale i o tom, kdy a zda je vhodný například epidurál. Stejně tak porodní asistentka po porodu šije případná porodní poranění. V případě komplikací a patologií je lékař u porodu samozřejmě přítomen.

Je zvykem porod více řídit, nebo naopak mamince pone-chat více prostoru než v Česku?Myslím si, že i v Česku je každá porodnice jiná a stejně tak je to ve Finsku. Každopádně tady se snaží respekto-vat přání rodičky. Žena má možnost využít jak alternativ-ní, tak medicínské metody tlumení bolesti. Může si zvolit také polohu či pohyb při porodu.Porodní asistentky vedou porod takzvaně „hands off“, to znamená co nejméně vyšetřování, nenapomáhá se ani prořezávání hlavičky. Pouze se chrání hráz a přidržuje se hlavička miminka, aby nevyšla ven příliš rychle a nezpů-sobila zbytečná porodní poranění. Druhá doba porodní standardně může trvat až hodinu. Po hodině, hodině a čtvrt se zavolá lékař a po hodině a půl se přistupuje k případnému řešení, obvykle k porodu pomocí vakuu-mextrakce.

Jsou ve Finsku běžné ambulantní porody, kdy žena do druhého dne opustí porodnici? Jsou možné, ale ne běžné. Ambulantní porody, kdy žena s dítětem odejde z porodnice po 6 až 47 hodinách po porodu, tolik rodiček nevyužívá. Většina žen v porodni-ci zůstane standardní dobu 2 až 4 dny. Jsou také daná kritéria, kdy žena může porodit ambulantně.

Jak se Finové staví k domácím porodům? Domácí porody jsou ve Finsku možné. Ale i přesto, že

25

| 26

vzdálenosti dojezdu do porodnic jsou někdy opravdu veliké, domácího porodu využívá jen 0,02 % rodiček. Statistika říká, že z tohoto počtu 12 % žen potřebuje převoz do porodnice. U domácího porodu musí být přítomni dva odborníci. Porodní asistentka a lékař, nebo dvě porodní asistentky. Tento personál musí mít nejen kompetence pro vedení fyziologického porodu, ale musí být také proškolen v re-suscitaci novorozence. A rodiče musí předem podepsat, že jsou si vědomi případných rizik.

Existují v této zemi i porodní domy?Porodní domy ve Finsku nemají. Jsou pouze státní porod-nice.

Vychází finské porodnice maminkám vstříc třeba tím, že běžně nabízí alternativní přístupy – například rození ve vybrané poloze, muzikoterapii či aromaterapii?Žena si může vybrat polohu, v jaké chce rodit. Hodně se využívá porodní stolička či žíněnka, na které rodička rodí v kleče. Porod do vody je možný jen v několika málo porodnicích a musí u něho být přítomen speciálně pro-školený personál. Z nelékových metod se využívá intradermální injekce sterilní vody, akupresura nebo hydroterapie. Aromatera-pie se zde moc neprosadila, ale vím, že ji využívají duly a soukromé porodní asistentky.

Používají se běžně také jiné prostředky tlumící bolest?ve Finsku rodičky velice hojně využívají epidurální a spinální analgezii a paracervikální blok.

Je podporován i bonding?Bonding je samozřejmostí. Hned po porodu, pokud jsou maminka i miminko v pořádku, je novorozenec položen mamince na břicho. Nechává se dotepat pupeční šnůra a poté, co je miminko odstřiženo, dál leží u maminky. Porodní asistentka čeká na porod placenty, zkontroluje a ošetří případná porodní poranění. Potom pomůže novorozence přiložit ke kojení. Celou dobu leží miminko nahé na kůži maminky, pod noční košilí, přikryté ručníkem a dekou. Po dvou hodinách po-rodní asistentka miminko zváží a změří. Dále zkontroluje saturaci, dýchání a teplotu novorozence. Pokud je teplota nízká, miminko neobléká, dá mu pouze plenku a teplé ponožky, a vrátí ho mamince na břicho. Pokud je teplota v pořádku, maminka se rozhodne, zda chce, aby se miminko obléklo, nebo zda se k ní vrátí neoblečené.

Zatímco dříve býval porod ve Finsku stejně jako u nás čistě ženskou záležitostí, dnes je přítomnost otce u po-rodu, ale třeba i při kontrolách v těhotenství běžná. Jaké jsou vaše zkušenosti s tímto trendem? Otec u porodu je opravdu prakticky samozřejmostí, stej-

ně jako v Česku. Za přítomnost otce u porodu se nikde neplatí. Jeho účast na prohlídkách v předporodní péči není sice naprostou samozřejmostí, ale je možná, hojně využívaná a personálem vítaná. Je to dáno i tím, že žena chodí k porodní asistentce či se-stře veřejného zdravotnictví. Ta kontroluje váhu, srdeční ozvy miminka, měří tlak a bříško těhotné (spona-fundus) a kontroluje moč. Zbytek času pak věnuje „povídání“ o tom, jak se rodiče cítí, mají možnost se ptát na to, co je zajímá. Také při dvou standardních návštěvách gyne-kologa, kdy se provádí i vnitřní vyšetření, může být otec přítomný, ale to není tolik využíváno.

Finsko je známé vysokou mírou ženské emancipace. Promítá se to nějak i do vaší práce? Emancipace tu určitě je vysoká, ale přiznám se, že jsem zase takový rozdíl mezi Českou republikou a Finskem nezaznamenala. Možná je to i tím, že porodní asistence je poměrně ženský obor. I když ve Finsku momentálně pracují, tuším, tři porodní asistentky – muži.

Blanka Tiainen (32 let) pochází z Brna. Vystudo-vala bakalářský obor porodní asistence na Fakultě zdravotnických studíí Univerzity Pardubice a ma-gisterský obor Veřejné a mezinárodní zdravotnictví na lékařské fakultě Univerzity Východního Finska. Žije na jihu Finska ve městě Salo. Má skoro 4letou dceru Emmu.„Ráda čtu, učím se cizí jazyky, plavu, lyžuju a háč-kuju – všechny porodní asistentky ve Finsku háčkují nebo pletou (aspoň mám ten pocit). A i když to asi zní jako klišé, můj koníček je i moje práce. Zatím… a doufám, že mi to tak vydrží.“

| 29

|

Brána je už i v Olomouci!

Seznamte se s paní Šárkou

Inspirace zevnitř...... tým Brány k dětem se představuje

|

Na Bráně k dětem je krásné, jak naprosto přirozeně přitahuje zajímavé osobnosti, které tento projekt obohacují o své zkušenosti a nápady, a tak mu pomáhají dále růst. Určitě k nim patří i Šárka Gajdošová, která v první letošní jarní den otevřela olomouckou pobočku Brány.

29

„Vždycky jsem se věnovala rodičům s dětmi – pracovala jsem jako sociální asistentka v rodinách, v azylovém domě i na lince důvěry. Přemýšlela jsem, co smyslu-plného bych ještě mohla dělat. Chtěla jsem rodinám nabídnout komplexní služby, ale bylo mi jasné, že sama vše nemohu obsáhnout. Chybělo mi zázemí, možnost rozvíjet se, učit se od někoho a získávat zpětnou vazbu,“ vzpomíná sympatická maminka dvou dětí, jak se rodila vize její vlastní prodejny.

NÁROČNÝ STARTKdyž ještě bydlela v Brně, ráda chodila nakupovat do místní Brány k dětem. Jejímu staršímu synovi velmi pomohla přírodní kosmetika, mladší si zamiloval nosítko. Pak se ale vrátila do rodné Olomouce a zjistila, že jí tam podobné služby chybí. Od toho už byl jen krůček, aby oslovila majitelku Brány Lucii Harnošovou s plánem na další pobočku. Souhlas přišel těsně před Vánoci a odstartoval náročný maraton příprav.Spolu s manželem začala jezdit do brněnské Brány na zaškolování. „Vyzkoušeli jsme si práci na prodejně, na-vštívili stěžejní kurzy a měli jsme možnost zeptat se na všechno, co budeme potřebovat vědět. Není to totiž jen o zboží a chodu prodejny, ale i o tom, jak funguje sys-tém objednávek, jak pracovat s webem, jak připravovat kurzy a další aktivity… Díky návštěvám brněnské prodej-ny jsme si také ujasnili, jak se podělíme o práci a případně jaké posily budeme potřebovat. Vyhovuje mi, že manžel rád řeší technické záležitosti a papírování, které mě moc nebaví,“ pochvaluje si paní Šárka spolu-práci se svým mužem.

SOUHRA S MANŽELEMI on totiž hledal projekt, který by ho naplňoval a zároveň mu umožnil trávit více času s rodinou. Otevření prodejny nejdříve vnímal jako čistě manželčinu záležitost, po-stupně ale zjistil, že ho těší její vizi realizovat. Protože se léta věnuje interiérovému designu, vzal si na starost zařizování obchůdku v olomoucké Zámečnické ulici. Aby se v prodejně i v kurzovně příchozí cítili příjemně, zvolil přírodní materiály a jemné barvy. „Plánujeme, že man-žel bude mít na starosti účetnictví a objednávání zboží. Ze začátku bude i prodávat, než najdeme fajn personál, který by nám pomohl,“ dodává paní Šárka.Sama by chtěla zájemcům nabídnout kurzy zaměřené na Terapii hrou a Filiální terapii, která je její srdeční záležitostí. Díky své předchozí praxi v sociální sféře má zkušenosti s individuálním poradenstvím, lektorováním a supervizí. „Ráda bych pořádala také supervizní setká-

Text: Zuzana Dostálová

|

vání. Inspirovaly mě poradkyně - látkové, šátkové a lak-tační, které o supervizi projevily zájem,“ nastiňuje paní Šárka své další plány. Protože si uvědomuje, jak důležité je mít možnost sdílet své prožitky a inspirovat se zkuše-nostmi ostatních, chce vytvořit i prostor pro předávání porodních příběhů a pro podpůrné skupiny zaměřené na kontaktní rodičovství či kojení.

OLOMOUC CHCE BAREFOOT„Oslovují mě lektoři zabývající se různými tématy. Snažím se vybírat ta, která budou rodiče nejvíce zajímat. Hlavní určitě budou zdravé přebalování a nošení dětí. Každý týden bychom chtěli nabídnout individuální či skupinový kurz,“ plánuje paní Šárka. Co všechno by si zákazníci na nové pobočce Brány přáli mít, zjišťovala už tři měsíce před otevřením prostřednictvím facebookové-ho profilu své prodejny.Četné pozitivní ohlasy jí dodaly elán v nelehkém období příprav. „Potěšilo mě, že lidé v takovém počtu sdíleli a laikovali příspěvky a zapojovali se do našich výzev, a tak spolu s námi tvořili sortiment obchodu. Překvapila mě zejména velká poptávka po barefootových botách pro děti, určitě se v tomto ohledu budu snažit zákaz-níkům vyjít vstříc. Hodně lidí také psalo, že si z Brány objednávají zboží a těší je, že si ho budou moci vyzve-dávat osobně nebo si přes nás půjčovat nosítka a šátky,“ popisuje paní Šárka první kontakty se svými zákazníky.Její olomoucký obchod je otevřený všem, kteří se zajíma-jí o nošení dětí, zdravé přebalování, přírodní kosmetiku a další „příbuzná“ témata. A my jí a jejímu muži držíme palce, ať se jim podaří skloubit své sny, práci i rodinný život tak, jak si přejí.

30

Kde v Olomouci najdete novou prodejnu?v samém centru města, Zámečnická 7otevírací doba ve všední dny 9–18 hodv blízkosti tramvajových a autobusových zastávekmožnost bezplatného parkování přímo v areálunovinky na facebooku

Foto na této straně: přípravné práce před otevřením obchůdku

| 31

Slavnostní otevření

Mgr. Šárka Gajdošová pochází z Olomouce, 15 let žila v Brněvystudovala sociální práci a psychologii na Masa-rykově univerzitěmaminka dvou synůpůsobila jako sociální asistentka v rodinách, v azylovém domě pro oběti násilí i na lince důvěryzaložila projekt Laskavé rodičovství, věnuje se zejména Terapii hrou a Filiální terapii baví ji tanec, bruslení, lyžování, hra na klavír, jízda na koni

www.sarkagajdosova.cz

|

Přehled všech kurzů a akcí:Brno, Orlí 17

18. 4. 13:30–15:30 Zdravé přebalování ZDARMA19. 4. 10:00–12:30 Profesionální focení dětí v látkových plenách ZDARMA19. 4. 11:00–18:00 Bazárek látkových plen a potřeb na nošení20. 4. 9:30–11:00 Bezplenková komunikační metoda20. 4. 12:00–15:00 Konzultace s látkovací poradkyní ZDARMA22. 4. 10:00–12:00 Zdravé přebalování ZDARMA

Praha, Náplavní 1118. 4. 10:30–12:00 Cesta k odplenkování19. 4. 11:00–18:00 Bazárek látkových plen a potřeb na nošení20. 4. 13:00–14:30 Zdravé přebalování ZDARMA21. 4. 10:15–12:15 Konzultace s látkovací poradkyní ZDARMA22. 4. 10:15–12:15 Konzultace s látkovací poradkyní ZDARMA

Pardubice, Havlíčkova 101619. 4. 10:00–11:30 Zdravé přebalování19. 4. 16:00–17:30 Zdravé přebalování

Jičín, Fügnerova 193 (u Knihovny V. Čtvrtka) 18. 4. 10:00–11:00 Přirozená hygiena nemluvňat20. 4. 10:00–11:00 Zdravé přebalování

Olomouc, Zámečnická 720. 4. 10:00–12:00 Podpůrná skupina pro příznivce látkových plen ZDARMA21. 4. 10:00–15:00 Hravé přebalování ZDARMA21. 4. 16:00–18:00 Zdravé přebalování 22. 4. 10:30–12:00 Bezplenková komunikační metoda 22. 4. 13:00–14:30 Cesta k odplenkování

Košice, Bočná 6 (vo dvore, prístup aj z Hlavnej ulice Hlavná 22)20. 4. 18:30–20:30 Zdravé prebaľovanie ZDARMA

Součástí celého týdne jsou i slevy na vybrané produkty zdravého přebalovaní.Podrobnosti o slevách, kurzech a akcích naleznete na našem webu www.branakdetem.cz.

TÝDEN OPRAVDOVÝCH PLEN V BRÁNĚ K DĚTEM 18.–24. 4. 2016 Událost pro všechny příznivce zdravého přebalování

brána k detem