Mutántní materiály v soudobém designuMutántní materiály v soudobém designu[text, Paola Antonelli, preklad, Lubomír Sedlák][text, Paola Antonelli, preklad, Lubomír Sedlák]

Date

1997

Publisher

Národní galerie v Praze

ISBN

8070351403

Exhibition URL

www.moma.org/calendar/exhibitions/455

The Museum of Modern Art's exhibition history—

from our founding in 1929 to the present—is

available online. It includes exhibition catalogues,

primary documents, installation views, and an

index of participating artists.

© 2017 The Museum of Modern ArtMoMA

MUSEUM OFMODERN ART

LIBRARY

" § S SIS

1111181

Narodm galerie v Praze

Sbirka modermho a soucasneho umem

Veletrzm palac

16. kvetna - 10. srpna 1997

Vystava se kona pod zastitou Mezinarodm'ho vyboruMuzea modermho umenf v New Yorku

Medialni sponzori:

LIDOVE NOVINY

THE PRAGUE POST

PRAGUE BUSINESS JOURNAL

A rcli itf-

MoM/\

niicz

na obalce:

HlSANORI MASUDA, Japonsko, nar. 1949

Sperkovnice „Egg" 1992 (19992)Recyklovany hlinfk odlevany v pi'sku

Vyrobeno: Kikuchi Hojudo, Inc., Japan

Zapujceno: Kikuchi Hojudo, Inc., Yamagata, Japan

ISBN: 80-7035-140-3

Slovo „mutant" vyvolava predstavu znamych zelv

Ninja, vrazednych mrkvl nebo gigantickych mravencu,

vzniklych bucfto jako dusledek radioaktivnich explozi

a nepovedenych experimentu, nebo poslanych na Zemz okraje slunecnl soustavy s cilem znicit nas zivocisny druh.

Zmi'nene slovo nam vsak muze pripomenout take imaginar-

nl zavod krasnych mimozemsfanu, kterl, kdyz to potrebujl,

jsou schopni se docasne premenit na terrier cokoliv - Iva,

svaba, rajku - a stale zustat verni sami sobe. Jejich sila je

ve zmene a jejich skutecnymi rysy jsou pravda, jednota

a rozmanitost.Dnes je tato „mutantnl" schopnost vlastni take kerami-

ce, plastum a sklu, abychom jmenovali jen tri z mnoha

materialu uzlvanych v soudobem designu. Materialy uz

nemaji ten vzhled, ktery pro ne byl charakteristicky v minu-

losti. Inzenyri je obdarili schopnost! promeny a umoznili jim

znovu se narodit jako detsti mutanti jejich starsich ja.

V tomto katalogu a na vystave, kterou doprovazi, je materi-

alizace popsanych predmetu zkoumana v ramci zmi'nene

historicke perspektivy. Plasty mohou byt stejne pruzracne

jako sklo, mit stejne ostre hrany jako kamen, a vypadatstejne „metalicky" jako hlinik. Hlinik zase muze vypadat jako

rtuf a drevo jako umela hmota, plast. Vedci objevili, jak Ize

preorganizovat molekuly latek do materialu, ktere nejen ze

vypadaji jinak nez jejich predchudci v minulosti, ale maji

take vyrazne nove charaktery a chovani. Pevne kovy se

zacinaji nahrazovat keramikou a plech uhllkovymi vlakny,

zatimco drevo muze byt stejne mekke jako calouneni. Nove

technologie se pouzivaji k vyrobe na objednavku, jakoz

i k rozsireni a upravam fyzickych vlastnosti existuji'cich

materialu ci k objevum materialu novych. Materialy jsoupretvareny z pouhych pasi'vnlch „asistentu" do role aktivnich

interpretu cflu inzenyru a designeru.V prubehu jen nekolika malo uplynulych desetileti zplo-

dil obdivuhodny vyvoj materialu a technologil pouzivanych

designem novou materialni kulturu, a to kulturu komplexni,

ktera se neustale meni a adaptuje. Tato kultura je celosve-

tova a umocnuje ji jednak rychlost, s jakou se sir! informa-

ce, a jednak mezinarodni trh informovanych zakazniku. Jepodnecovana vizemi designeru, vyskolenych v nejruznejsfch

zemich sveta, a vychazi z vyroby na objednavku a z ruzno-

rodosti. Tuto novou kulturu zivi vitalita vynalezavosti vedcua podporuje prumysl, pricemz jejim cilem je navrhovat vice

novych materialu na zakazku.Design materialu neni nejakym novym objevem. Kera-

mika a sklo jsou stare tislce let a dokonce i umele hmoty uz

tu jsou s nami vice nez jedno stoleti. Pokud ovsem zacne-me tyto tri druhy odedavna navrhovanych materialu pozor-

ne zkoumat coby nazorne priklady, zjistime, ze tu probehla

urcita revoluce. Keramika a sklo jsou z nich nejstarsi, aleexperimentovani ve dvacatem stoleti odhalilo jejich neceka-

ne mutantnl vlastnosti. Keramika ma ostatne za sebou

dlouhou historii jakesi „dvojite osobnosti", rozstepene na

prlsne funkcnl pouzitl, jako jsou zapalovacl svlcky, vyplnace

elektriny a vysokovykonne vyrobky pro domacnost, a na

dekorativnl umenl. Josiah Wedgwood zavedl v osmnactem

stoleti ve svych tovarnach specializaci, aby tak oddelil vyro-

bu „uzitecne" a „krasne" keramiky. V nedavnych dobach se

zase keramicke materialy staly protagonisty vyznamnych

vedeckych kroku vpred - mnozi dokonce rikaji, ze na dlou-

ho dopredu. Inzenyri jeste zvetsili jejich tradicni pevnost,tvrdost a odolnost vuci extremm'm teplotam i korozi. Nove

zpusoby vyroby keramiky, jako napriklad prima transformace

z prasne podoby na pevnou latku prostrednictvfm sintrovanf,

vyuzivaji vysokych teplot a tlaku k vytvoreni krajecich cepelf

s velkou trvanlivosti, rotoru turbin, temef neviditelnychzubnfch rovnatek, vlaken v zaruvzdornych obalech a nepru-

strelnych vest, jakoz i dnes jiz slavnych keramickych desti-

cek pokryvajfcich raketoplany. Tyto prevratne technologie

jsou stale jeste velmi nakladne, ale nekteri designeri si je uz

osvojili. Nejdulezitejsiho pokroku bylo dosazeno u supravo

dicu, keramickych materialu, ktere se chovaji jako izolator

pri stejnych teplotach, jake jsou v jejich okoli, ale vedouelektricky proud bez ztrat rozptylem pri velmi nizkych teplo

tach, takze vyroba energie je pak daleko hospodarnejsi.

[Metalicke supravodice jsou zkoumany uz od roku 1911, ale fakticky se podarilo je

vyrobit pouze za velmi nizkych teplot, blizicich se 0° Kelvina cili -273°C (-459°F).

Vyzkum keramickych supravodicu dosahl velkeho uspechu v roce 1985. Od te

doby bylo diky pokusum s ruznymi vzacnymi prasky a oxidy, jako je ytrium, dosa

zeno vyssich a vyssich teplot, pricemz cilem je dosahnout stejnych teplot, jake

jsou v okoli supravodicu.] Objev supravodicu je ovsem stale jeste

necfm relativne novym a okamzite vyuziti v designu mozna

nenajde.

Keramika je tedy dobrym prikladem mutantniho materi

alu. Je tvrda a zaroven krehka, muze na sebe vzft funkce

a formy kovu ci plastu. Je nejstarsim, ale zaroven

i nejmladsim, nejvice novatorskym materialem. Plni takove

kombinace ukolu, ktere se drive povazovaly za nemyslitel-

ne, a muze byt tvarovana do mnoha forem, od te nejracio-

nalnejsf a funkcni az po ty naprosto libovolne. A presto uz

dnes keramika nema absolutni formu a spise tu zalezi nanapadech designeru a inzenyru.

Sklo, podobne keramice, ale zcela nekrystalicke, si potricet pet stoleti udrzelo „image" pruhlednosti, krehkosti

a svetlosti. Carl Zeiss, ktery mu chtel dodat pevnost

a tepelnou odolnost, vyvinul v roce 1884 prvnf borosilikato-

ve sklo. Tento vynalez umoznil v roce 1915 zrod

kuchynskeho nadobi znacky Pyrex a nacini pro chemicke

laboratore, ktere zacala vyrabet spolecnost Corning Glass

Works. Cistota stale znamena pevnost; cim je tedy sklo

cistsf, tim podava lepsi vykon. Corning rika, ze nejlepsimsklem je proste roztaveny kremen, ktery se ziska specialni

hydrolyzou vyvinutou v roce 1952. Takove sklo se pouzfva

v astronomii a pri vyzkumu vesmiru, protoze zustava stabil-

ni a naprosto pruhledne, i kdyz je tluste. Pro jeste odbornej-

si ucely se pak pouziva tzv. sklo ULE (ultranizke roztaznos-

ti), do nehoz se pridava titan.

Sklo svou podstatou vzdy lakalo k alchymii, hybridizaci

a k pridavani ruznych substanci, aby se dosahlo ruznych

vlastnosti. Nekterych obzvlaste uspesnych pokusu, z velke

ho mnozstvi pokusu v prubehu dejin, bylo dosazeno ve

dvacatem stoleti. Sklenena keramika, kterou pod jmenem

Pyroceram vyvinula spolecnost Corning, byla poprve pouzi-

ta v hlavicich (tzv. radomech) rizenych balistickych strel

a od roku 1958 se tvaruje do nejruznejsich vyrobku

urcenych pro domacnost, vcetne stolniho nacini. Jeden

druh sklenene keramiky, dovedeny k dokonalosti v roce

1970, Ize obrabet konvencmmi ocelovymi ci karbidovymi

nastroji, zatimco objevy z nedavne doby umoznily existenci

katalyzatoru vkladanych do automobilu.

Diky experimentum s dalsimi pnsadami vyrobili inzeny

ri spolecnosti Corning fotosensitivni sklo, a sice v roce 1949

pod nazvem Fotalite, o dva roky pozdeji jako Fotoforma v roce 1953 pod nazvem Fotoceram. Toto sklo je fotogra-

ficky vytlaceno a vyleptano kyselinou a muze byt prevede-

no dokonce i do krystalickeho keramickeho materialu.

Corning take vyvinul (v roce 1942) opticke sklo, pozdeji,

pfidanim olova, sklo usmernujici radiaci, dale chemicky

zpevnene sklo, ktere Ize ohnout pri vyvinute sile 70 kilogra-

mu na ctverecni milimetr (100,000 liber na ctverecni palec),

a konecne tez sklo fotochromicke, jez meni barvu pri vysta-

veni svetlu. Mezi dalsimi vynalezy je mozne uvest natery na

sklenenych tabulich, ktere se tim stanou nelepkave, polari-

zovane nebo vodive. Nekteri vyrobci (napriklad Viracon

a 3M) nedavno vyvinuli jakysi sendvic z tabulek skla a teku-

tych krystalu, ktery se stane nepruhledny pro nezadouci

osoby, kdyz se krystaly uvedou do pohybu cvaknutim elek-

trickeho prepinace. Vyvoj novych vyrobnich procesu vedl

take k optickym vlaknum, temto nositelum informaci

soucasne doby, a k naprosto cistym displejum z tekutych

krystalu. Vyroba spociva v odlevani, kdy je vyuzita priroze-

na pritazlivost, v ochlazovani a v rezani. Sklo muze byt

take lupou, teleskopickym zrcadlem nebo kuchynskou

panvickou, ktera vypada, jako kdyz je keramicka. Sklo se

tez muze chovat jako kov nebo plast. Moznosti skla, podob

ne jako keramiky, jsou proste nekonecne.

„Plasty" je vyraz stejne vseobjimajici jako treba „biolo-

gicke druhy". Lze je rozdelit do podskupin, af jiz podle krite-

ria slozeni (polyuretany a silikony) nebo technologie (teno

plasty a termosety ci termostery). Kazda podskupina se

sklada z materialu, jejichz nazvy by se dobre vyjimalyv nejakem filmu science-fiction, at' jiz je to Rynite (vyrabi Du

Pont), Xenoy (GE Plastics) nebo treba Victrex (od ICI).

Ano, hodne se toho zmenilo od roku 1957, kdy francouzsky

filozof Roland Barthes umele hmoty takto proklel: „Prestoze

nese jmena, ktera by slusela reckemu pastevci (polystyren,

fenoplast, polyvinyl, polyetylen...) jde o material bez puva-

bu, ztraceny mezi nadnesenosti gumy a plochou tvrdosti

kovu... Jeho zvuk naprosto znicuje, stejne jako jeho barvy,

jelikoz se zda, ze je schopen nabyvat pouze tech nejche-

mictejsich barev; udrzuje si jen ty nejagresivnejsi odstiny

zlute, cervene a zelene." [Roland Barthes: Plast, in Mytologie (Pariz,

Editions du Seuil, 1957).]

Pribeh plastu je jako pnbeh inteligentniho, ale neklid-

neho cloveka: v detstvi touzil napodobovat dospele, v mladi

se dostaval do ideologickych a politickych konfliktu, a tepr-ve ve zralem veku dosahl prizpusobivosti a nenapadneho

puvabu. Kdyz se s temito polymery setkal Barthes, nacha-

zely se jeste v te nejagresivnejsi puberte, a on na ne nemeltrpelivost. [Polymer je makromolekularnfm materialem. Plasty vznikaji spojova-

ni'm dlouhych retezcu malych skupin atomu, tzv. monomeru. Nektere plasty se

skladaji z makromolekul o velikosti priblizne 100 000 atomu. Viz Bryan Bunch

a Alexander Hellemans, editori: Rozvrhy technologie (Touchstone/Simon and

Schuster, New York, 1993), str. 343.]

V roce 1862 vynalezl Brit Axander. Parkes svou

eponymni napodobeninu slonoviny; tento material zvany

Parkesine byl vyroben s pomoci nitrocelulozy a zjemnen

rostlinnym olejem a kafrem. O sedm let pozdeji prichazi na

scenu vysoce horlavy celuloid, ktery se stal dobrou nahra-dou zelvoviny. Pote se objevil bakelit a mnohe dalsi umele

hmoty. Na pocatku dvacateho stoleti se jeste plasty pouzi-

valy jen v malych predmetech jako nahrazka za cenne

pffrodni materialy. PVC (polyvinylchlorid), vytvoreny v roce

1927, nasledovaly dalsi „recti pastevci" filozofa Barthese:

polystyren (1929), polymethyl metakrylat, polyetylen

a nenasycene polyesterove pryskyrice (1933), polyuretan

(1937), nylon a polytetraflouoretylen neboli Teflon (1938),

PET/polyester (polyetylen tereftalat; 1941), polyetylen vyso-

ke hustoty (1953), polypropylen (1954) - a tak bychom

mohli pokracovat.Koncem padesatych let doslo k jakesi emancipacni

explozi plastu: doba, kdy tyto napadne a vystredni materia

ly, jez Barthes tak silne nenavidel, mely ukazat sve nove

rysy, byla blizko. Pokud Ize rfci, ze padesata leta byla sved-

kem zaniku imitace a skoku na strukturalni skale, pak leta

sedesata znamenala zpolitizovani. Predmet z umele hmoty

- jako seriove vyrabeny, vseobecne levny a tedy stejne

dostupny vsem spolecenskym tridam - se stal politickym

symbolem a ztelesnoval ekonomiku a demokracii po celasedmdesata leta. [Brozura Pnbeh umelych hmot (Design Museum, Londyn,

1994).] Doba termoplastova, kterou designeri a architekti tak

oslavovali, dusila zivotni prostredi po celem svete a umele

hmoty se zhroutily z prflisne publicity. Brzy nato se staly

symbolem - politicky nespravnym - hrozby pro zivotni

prostredi a v osmdesatych letech je nova generace konzu-

mentu zapudila, protoze jejich burzoaznimu vkusu zpocatku

nevyhovovaly. Moudrost prisla az s vyspelosti - anebo to

byla proste rezignace. Pokud mely plasty prezit v postindu-

strialnim svete, musely se zbavit ideologie. Aurelu neceho

exkluzivniho jim vtiskly navzajem odlisne serie a promysle-

nejsi kompozice. Snatkem s oceli a hlinfkem v podobe zidli

a stolu se staly prijatelnejsi pro domacnosti. Rozvoj novych

formulf v oblasti lisovacich forem a phsad zlepsil texturu

plastu a prinesl nove strukturalni moznosti. Zlepsene

moznosti recyklovani se pak vyrovnaly s politickou

serioznosti.Ph'rucka umelych hmot [Plastics Handbook, McGraw-Hill, n. d„

n. p.] uvadi tricet sedm skupin pryskyric a jejich sloucenin,

ktere se jeste dale deli do podskupin. Dvemi snad nejvetsi-

mi jsou termosetove polymery a vstrikovane termoplasty.

Termosetove polymery, ktere se nejcasteji vyskytuji v podo

be mekkych platu stiplaveho pachu nebo kapalin, dosahuji

po zahrati trvaleho, zformovaneho stavu. Vstrikovane

termoplasty, dodavane v podobe zrnite suroviny, se nechaji

rozteci v teple, pote jsou vstnknuty do formy

a snizenfm teploty se uvedou do pevneho skupenstvi.

Plastove materialy se ovsem daji take lisovat foukanim,

protlacovat, lit nebo formovat. Plasty mely, maji a budou mft

mnoho zivotmch podob v milionech forem. Od chvfle, kdy

byly vynalezeny, zosobnovaly materializaci ideji, a o to vie

to plati dnes. Presto vsechno je ale nejlepsfm pnkladem

revoluce, ktera probehla v oblasti materialu, experimentova-

ni s kompozity, ktere Ize oznacit za jednu z dulezitych kapi-

tol v dejinach techniky dvacateho stoleti.

Kompozity jsou kombinace materialu a jejich charakte-

rovych vlastnosti. Nejcasteji uzivanymi jsou kombinace skla

nebo uhlikovych vlaken a pryskyric. Kompozity, ktere jsou

diky pryskyricim lehke a odolne vuci rzi a diky vlaknum

pevne a ohebne, vnesly revoluci do vyroby cele skaly pred-

metu, jako je napriklad sportovni vybaveni, automobily

a letadla.Vsechny vyspele materialy, af stare nebo nove, byly

vynalezeny proto, aby uspokojily nejakou praktickou potre-

bu. Novatorske materialy a technologie jsou obvykle testo-vany velkymi, progresivnimi prumyslovymi sektory, ale

nekdy i malymi, experimentalnimi a nezavislymi skupinami.

Pri specifickych aplikacich zkouseji moderni materialy napri

klad vojensti technici a tide venujici se surfovani; designeri

pak tyto poznatky vyuzivaji i pri vyvoji predmetu tak rikajic

obycejnych. Prumysl designu ulehcil zavedeni novych mate

rialu do zivota v domacnostech. Charles a Ray Eamesovi

vyuzili v padesatych letech laminat, pouzivany za druhe

svetove valky pri vyrobe spicek letadlovych trupu urcenych

k detekci radaru, pri designu zidle. [Skiama coming vyvinuia svuj

laminat Fiberglas jako zakonem chraneny kompozit. Jde o pryskyricovou matrici

posi'lenou zasazenymi sklenenymi vlakny.] Ponekud novejsiho data je

pak zidle „Aeron" Donalda Chadwicka a Williama Stumpfa,

ktera vysla z vnitrni struktury sedadel v automobilech,

zatimco pocitac ..Leapfrog (Zabi skok)" Richarda Sapperaa Samuela Lucenteho byl inspirovan materialy, pouzivanymi

v bojovem letounu F-117A „Stealth".

Pozadavky inzenyru se zvysovaly jak z hlediska mnoz-

stvi, tak narocnosti, protoze bylo treba resit prakticke

problemy, ktere ovsem casto nemely nic spolecneho

s kazdodennim zivotem, napriklad kdyz slo o vyvinuti tech

niky, ktera by umoznila cloveku kracet po povrchu Mesice

nebo znicit tovarny na raketove strely lokalizovane pomoci

druzic. Inzenyri vymysleji metody, s jejichz pomoci vkladaji

inteligenci a pamef do materialu, ktere vyjdou vstric pocitu

nutnosti a sporivosti, umocnovane skutecnosti, ze zdroje

nasi planety jsou omezene. Tento cil byl Japonskou agentu-

rou pro vedu a techniku v roce 1983 strucne vyjadren takto:

„Vyvinout materialy se specifickymi funkcemi - optickymi,elektromagnetickymi, chemickymi, biologickymi, tepelnymi

a elektronickymi." [E. D.Hondros: Materialy V roce 2000, in Materialova

revoluce: Supravodice, nove materialy a japonska vyzva, editor Tom Forester (MIT

Press, Cambridge, Mass., 1988), str. 62.] Cilem tedy je porazit entropii

prostrednictvim techto vysoce odolnych a prizpusobivych

nosicu informaci. Tak jako od pocitacu, automobilu ci

dokonce zamestnancu nejakeho podniku, je totiz i od mate

rialu ocekavan vykon.Vyzkumy v oblasti soudobych materialu se provadeji

s cflem vyvinout jejich snadnou obrobitelnost a tfm usetritenergii. Tzv. mekke sklo se napriklad zacfna rozpoustet pri

nizsich teplotach nez ostatnf druhy skla, zatimco lehke

kovove slitiny Ize formovat pri nizsich teplotach nez jine

kovy. Od techto materialu se ocekava, ze dele vydrzf, snfzf

mnozstvi odpadu a budou odolnejsf vuci rzi, erozi a opotre-bovanf. Jejich vyroba a pouzfvanf jsou casto rfzeny progra-

my CAD (design s pomoci pocitace) a CAM (vyroba

s pomoci pocitace), ktere prispfvajf k dosazenf maximalnfho

vykonu tfm, ze simulujf jiz predem vyrobnf proces- odhalujf

tak nejruznejsf mozne kazy a minimalizujf mnozstvi odpadu.

Modernf materialy se chovajf tak, jako se v minulosti materi

aly nikdy nechovaly. Superplasticka uItra-vysoko-uhIikovaocel muze byt roztazena na desetinasobek sve puvodni

delky, aniz by doslo k narusenf jejf stavby. Nektere vyrobe-

ne materialy jsou antisepticke a pouzfvajf se v protetickych

pomuckach; jine majf pamef, az jiz malou nebo velkou,takze se dokazf prizpusobit extremnfm fyzickym zmenam

a pote vratit do svych puvodnfch forem. Pamef a inteligen-

ce, tyto nejzadanejsf kvality, jake mohou materialy mft, se

vyuzfvajf take pri designu vyrobku. Kdyz disponujf pametf

peny, jsou schopny si zapamatovat tvar nasich nohou

v lyzarskych botach ci obrysy zad v bedernf casti operadla

zidle. Nektere kovove slitiny, pouzivane v podprsenkach, si

zase pamatuji tvar zenskych prsu, pokud tyto slitiny neroz-

tahnete o vice nez sest procent; ramy bryli se dnes uz

mohou vratit do puvodni formy pote, co byly ohnuty; jine

kovove predmety se po ohnuti vrati do svych tvaru zahriva-

nim. [Tato obnova je vysledkem zmeny nazyvane termo-elasticko-martenzitni

tranformace v krystalicke strukture slitiny. Vlastnost slitin pamatovat si svuj puvod

ni tvar byla poprve objevena v roce 1932, kdyz se smichalo zlato s kadmiem. Niti-

nol cili kombinaci niklu a titanu vyvinutou v roce 1962 W. Buehlerem, pouzila

NASA k vyrobe satelitni anteny, ktera se rozvine, kdyz je zahrata elektrickym

proudem (Bunch a Hellemans, strany 351 a 395).] V Japonsku Z3Se do

latek z ciste bavlny a hedvabi pridavaji polyesterove prysky-

rice, cimz vznikaji kravaty, ktere si pamatuji tvar, a kosile,

jez neni treba zehlit. Nu a stitky na obalech potravin proda-

vanych v supermarketech zmeni barvu, kdyz jsou tyto

potraviny jiz prilis dlouho skladovany nebo kdyz okolni

teplota zacne byt moc vysoka. Japonsko take vyrabi nekte

re nejvyspelejsf druhy keramiky a penu lehci nez vzduch,

ktera je schopna se biologicky odbourat; toto „morske zele"

se pouziva pri odstranovani jaderneho odpadu. [juii capeiia

a Quim Larrea: Compuestos del Futuro, Babelia (2. 7.1994), str. 25.]

Soudobe materialy se zkoumaji s cflem vyvinout urcite

kombinace kvalit, jak je evidentnf zejmena v prfpade tech-

nologie vyroby kompozit. Inzenyri se dokonce pri hledanf

tohoto nejlepsfho mutantnfho materialu - vysneneho materi

alu, ktery je syntezou tech nejlepsfch kvalit vsech ostatnfch

materialu, vcetne schopnosti se menit, tedy byt mutantnf -

obratili k alchymii a designeri zacali tyto nove technologie

prebfrat. Inzenyri uz davno znali podstatu pohanske alchy-

mie, ale designeri a architekti byli jeste pred nekolika desft-

kami let presvedceni, ze vlastnosti materialu jsou absolutnf,

dane jednou provzdy. Tito lide verili, ze kazdy material,

dokonce i laminat a keramika, u nichz byl pouzit design, ma

svou expresfvnf dusi, umocnenou fyzikalnfmi vlastnostmi

a technologiemi vyroby. Seznam definitivnfch, uzavrenych

rysu materialu se od 19. stoletf zacal premenovat v jakousi

terrier nabozenskou soustavu dohodnutych vlastnosti: sklo

znamenalo foukanou, litou nebo lisovanou pruhlednost, ocel

odlevanou, trubkovitou ci rovinnou pevnost a drevo trojroz-

mernou ohybanou nebo vrstvenou pruznost, zatimco keramika byla synonymem tvrdosti a krehkosti zaroven. Desig

neri, remeslnfci a architekti s posedlostf jim vlastnf hledali

pravdu o materialech, ktera by je privedla k harmonii

prostredku a cflu a tim k dokonalosti v designu.

Historicke hledanf pravdy v materialech, koncentrova-

ne v hnutf Arts and Crafts (Umenf a remesla), bylo prfznac-

ne tez napriklad pro expresionismus v architekture, jak do-

klada pozoruhodna utopicka vize Paula Scheerbarta v jehoknize Z roku 1914 Glasarchitektur. [Paul Scheerbart: Glasarchitektur

(Veriag der sturm, Berlin, 1914).] Scheerbart si jako modelovy mate

rial pro globalnf etiku a estetiku designu, tuto metaforu

neposkvrneneho demokratickeho sveta, vybral sklo. Ve

Finsku zase mnoho generacf designeru a architektu v pru-

behu dvacateho stoletf zkoumalo jeden jediny domorody

material - drevo - prostrednictvfm technologie vrstvenf

a ohybanf, a tento vyzkum pokracuje dodnes. Ucitele

zmfneneho modemfho hnutf i jejich zaci prijali trubkovitouocel jako vyraz svych predstav o svete vyjadrenych desig-

nem nabytku. Charles a Ray Eamesove zacali v padesa-

tych letech pouzfvat nove vynalezeneho laminatu a i kdyz

slo o cin experimentalnf a novatorsky, vyjadrovali tim svou

vfru v tento material, stejne jako filozoficky prfstup podobny

jejich drfvejsfmu postoji k prfrodnfmu drevu: zkoumali proste

nejaky material, aby se jeho prostrednictvfm dozvedeli

nejen vie o strukture a funkci, ale take o forme a krase.

K umelym hmotam se projevy vfry dostaly az k jako

poslednfm a byly trochu zkaleny prehnanym nadsenfm

a casto tez intenzfvnf, nekritickou oddanostf. Je ironif, ze

plasty byly take temi materialy, ktere vyvolaly krizi spojenous pochybovacnpstf a umocnily nejiste kultumf i esteticke

hodnoty obdobf postmodernismu. Clovek ma proto tendenci

spekulovat, jake nove formy naznacf designerum elastome-

ry a uhlfkova vlakna.

Revoluce ve vede, technice a filozofii jsou v dejinachsoubezne doprovazeny hlubokymi, nevedomymi posuny

v kulture. V kulture architektonickeho a prumysloveho

designu doslo k vyznamnemu obratu. Sirokeho rozsfrenf,

zejmena v intelektualnfch kruzfeh a v tisku, doznaly dekon-

struktivisticke teorie francouzskych poststrukturalnfch filozo-

fu, napriklad Jeana Baudrillarda a Jacquese Derridy, a stej

ne tak se rozsfrily i kryptictejsf vedecke teorie (chaosu

apod.) ci matematicke formulace (napr. fraktalnf geometrie),

ktere vznikly jako dusledek empirickeho pozorovanf reality.

Postmodernf prfstup charakterizuje jisty druh amoralnosti

a cynismu: vetsina z nas lehce prijme nejakou zasadu i jejf

opak, pokud ma tato juxtapozice svuj vyznam a je duchapl-

na. Dnesnf spolecnost uz se naucila ocenit tvorive klamy,

jakoz i vazit si a vftat rozmanitost a zmenu. A mutantnf

materialy se do tohoto noveho sveta hodf.

Charakter materialu uz nenf nejakym absolutnim a vyji-

mecnym konceptem. Dnesrri designeri stoji pred vyzvou, jak

definovat nove, mnohostranne projevy materialu. Mutantni

vlastnost materialu nejenom ze je expresivni, funkcni

a strukturalni, ale produkuje nove formy a vede k experi-

mentalnejsimu pristupu k designu.Na nasledujicich strankach najdete urcity vyber pred-

metu, jejichz prostrednictvim designeri, kteri zvladli pouziva-

ni mutantnich materialu, vyjadruji technicke i formalni

moznosti, a to novatorskym, soudobym jazykem.

Tyto predmety se nicmene nesnazi detailne definovat

novou materialni kulturu, ktera je jeste pfflis cerstva na to,

aby se dala kodifikovat. Poradi druhu materialu v teto publi-

kaci bylo kazdopadne ovlivneno vedeckou konvenci a vyra-

zovymi ohledy. Sklo a keramika napriklad byvaji casto spo-

jovany, ale zde jsme je rozdelili, protoze maji velmi odlisna

konecna pouziti. A i kdyz jak pena, tak elastomery jsou

umelymi hmotami, deleni syntetickych polymeru na mekke

a tvrde jakoby potvrzovalo tuto vseobecnou tezi. V pripade

recyklovanych materialu zase muzeme hovorit o souziti

s materialy materskymi. Nezaradili jsme je do zvlastni kate-gorie, abychom zduraznili, ze recyklace je skutecnosti a ze

v popredi naseho zajmu je soustava mysleni a designu.

Nasfm cflem je umoznit nahlednuti do noveho vztahu

mezi designery a materialy. Predmety, jez jsme vybrali, jsou

nejruznejsiho charakteru. Nektere z nich vyuzivaji materialy

zpusobem, ktery by se mohl zdat omezeny ve smyslu funk-

ce jako toho jedineho, o co jde. Logicka krasa sportovnfhoci zdravotnickeho vybaveni nejlepe ilustruje si'lu zmeny, tak

jak je prinesly mutantni materialy, a explozi hybridu

a kompozit vyrabenych na objednavku.Jine predmety zase slouzi jako sofistikovanejsi priklady

estetickeho vyuziti mutantnich materialu: prekvapive mekke

casti na objektu z tvrdeho plastu ci videokamery a rybarske

civky vyrobene z vyztuzenych plastu, ktere jsou tak zamas-

kovane, ze vypadaji jako kovy. Kdyz vsechny tyto predmety

pojmeme jako skupinu, vypovidaji o materialni kulture zalo-

zene na libovolnosti - tedy esteticke hodnote vychazejici

z individualismu a neustaleho vyzkumu.Zminene predmety take podavaji svedectvi o jistych

proceduralnfch problemech. Nektere nove materialy totiz,

zda se, docasne presahly moznosti nasich potreb, tak jako

pocitace prerostly rychlost naseho mysleni a prstu.

Zidle z uhlikovych vlaken je proste stale jeste pnlis

lehka a jeji „high-tech" vzhled pnlis zvlastni, nez aby ji prija-

la za svou siroka verejnost. Hluboke zmeny v zivotnim zpu-

sobu se neodehravaji pres noc. Uz jsme nicmene privykli

sklenici'm na vino a ramum bryli, jez nelze rozbft, jakoz

i umelym „tvorum" typu pocitacovych mysi, dalkovych ovla-

dani a kuchynskych mixeru, ktere nabizeji pohodli a staly se

soucasti naseho kazdodennfho zivota. Do chladneho pocasi

si kupujeme oblecenf, vyrobene z recyklovanych plastovych

lahvi. Nu a podobnym prvkem „domaci krajiny" se mozna jiz

brzy stane bytove zarizeni z uhlikovych vlaken.V uvodni fazi je vyspely material navrzen a upraven

tak, aby vyhovoval nejakemu ucelu. V prechodnem obdobi

je pak jeho prisne a usporne pojeti rozsireno, coz vede

k objevum dalsich, vseobecnejsich - ci dokonce univerzal-rn'ch - pouziti. Idealni soudoby material ma byt trvanlivy,

lehce recyklovatelny, znovu pouzitelny, neagresivni a take

pruznejsi. Jeho rozumne pouziti muze spojovat stare s no-

vym tim, ze se dobre vyuzije drivejsfch intelektualnich

a technickych uspechu. Designeri se diky nove materialove

kulture stali zodpovednejsimi ve jmenu ekologicke

a konceptualni uspornosti.Z tohoto hlediska se pak na designery a inzenyry

pohlizi jako na plnopravne spolupracovniky pri vyvoji a apli-

kaci novych materialu.Jednou z inspiraci pro tuto vystavu byla kniha Ezio

Manziniho Material invence. [Ezio Manzini: Material invence (MIT

Press, Cambridge, Mass., 1989); poprve vydano pod nazvem Materia delttinven-

zione (Arcadia/Progetto cultura Montedison, Milan, 1986).] Autor V ni hraje

urcitou semantickou hru: zatimco latinske slovo invenire

znamena „najit", Manzini tvrdi, ze ..material invence" uz neni„objevenym materialem", nybrz spise takovym, ktery je

propocitan a vyprojektovan k urcitemu specifickemu vykonu.

A my bychom mohli dodat, ze pokud byl driv pro designery

vychozim bodem prave material, dnes je to „mutantnf kvali-

ta tohoto materialu, jeho schopnost se menit. Pokud tomu

tak skutecne je, designeri se musf vratit uplne na zacatek,

kde je zivnou pudou objevu pochybovacnost. Brilancematerialu navrhovanych v dnesnf dobe vyzaduje stejne tolik

vynalezavosti, kolik mely v minulosti predmety vytvorene

prirodou. Take zamereni je stejne, a sice na proces:

v tomto pripade konkretne na vyzkum vyspelych technologiiprovadeny informovanymi designery a vyuziti techto techno

logii vyrobci, kteri disponuji inteligentnimi stroji.William Duncan, autor publikace Vyroba v roce 2000,

predpovedel: „Tim zdaleka nejdulezitejsim materialem, ktery

jednou budou pouzivat vyrobci, se stanou informace posky-tovane pocitacem... V urcitem momente, zatim jeste daleko

pred nami, budou surovinami jakesi chemicke ,kase'

a nezpracovane prvky, ktere bude mozne treba i vickrat

sestavovat ci restrukturalizovat do presnych kopii." [William

L. Duncan: Vyroba v roce 2000 (AMACOM, New York, 1994), str. 203.] KoneC-

ny cil vyvoje materialu, jez muze byt okamzite vymyslen

a vyroben na objednavku zakaznika (ten si jej navic jeste

sam prizpusobf), sebou prinasi i zajimavy paradox, jelikoz

v prubehu tohoto navrhovani a vyrabeni se podstatne

zmeni role designera. V budoucnu mozna uz nebude stre-

dem zajmu designu vytvoreni jednotliveho predmetu, nybrz

formulace moznosti.

Mutantm

Plasty zosobnuji vzdalenost, ktera

se ve stoleti technickeho pokroku prolo-

zila mezi remeslem a industrializaci.

Umelymi materialy par excellence jsoupolymery, ktere vsak mohou byt formo-

vany jen v tvarnem stavu. Proces, pri

nemz se vyrabeji, bohuzel temef vzdy

vyzaduje pouziti drahych nastroju.

K vyjimkam path' polyuretanove prysky-

rice, ktere se vulkanizuji pri stejnych

teplotach, jake ma jejich okoli, a tvaruji

pomoci jednoduchych forem z kompo-

zitnich materialu nebo ze dreva. Kompo-

zitni formy byly pouzity napriklad pri

vyrobe potapecskych ploutvi Boba

Evanse. Pravda, zpracovani polymeru

casto vyzaduje nakladnejsi a slozitejsi

technologie, dnesni vyrobci nicmene

dosahli alespon castecne volnosti

v ramci urciteho specifickeho vyrobniho

cyklu v zajmu vytvoreni vyraznejsich

predmetu a lepsfho uspokojeni pozadav-

ku trhu. Programy designu a vyroby za

pomoci pocitacu (CAD/CAM) navic

imitujf tok materialu ve formach a pred-

povidajf tak konecny vysledek jeste pred

zahajenfm vyroby; tyto programy jsouvlastne urcitym druhem virtualni reality,

v tomto pripade pri pruzkumne praci

remeslnickeho mistra, a zmirnuji tihu

industrializace.Nejcasteji pouzivanou technologii

u plastu je vstrikovani, ktere se hodi

k vyrobe tech nejjednodussich polyme

ru, jakymi jsou polystyren, polyetylen

o vysoke hustote, polypropylen a ABS.

Predmety se vyrabeji kazdy zvlasf

z granuli, ktere vlivem tepla a tlaku

zkapalni a pote se vstrikuji do ocelovych

forem. Na podobnem principu jsou zalo-

zeny i tzv. kontinualni technologie,napriklad lisovani a protlacovani, kdy je

pouzivano kokil s otevrenym koncem,

zatimco formovani foukanim ci krouze-

nim tvaruje predmety odstredivym

tlakem, takze plast pfilne ke stenam

formy. Pokud je surovina dodavana

v platech, tvarovam se provadi tak, ze

se tyto desky zahreji a pusobi se na nevzdusnym ci vakuovym tlakem, anebo

se protahnou lisem. Prfkladem deskyvytvarovane vakuovym tlakem je Misa

na ovoce „Atolo", jejfmz autorem je

Enzo Mari.Plasty Ize zkapalnovat, cimz se

jakoby vrati ke svym predchazejici'm

zivotum a mohou se pak michat s jinymi

materialy. Pryskyrice v kombinacichs uhlfkovymi, sklenenymi ci keramickymi

vlakny se tak stavaji matricemi k tva-

rovani novych, vyspelych kompozit.

Pryskyrice ovsem mohou byt kombino-vany i s mene uslechtilymi, jiz pouzitymi

materialy, napriklad s rozstrihanymi

tkaninami, jako to udelal Gaetano Pesce

u sveho kresla a pohovek, cis drevenym prachem nebo casticemi,

ktere byly pouzity v plastickych smesich.

Plasty Ize pine recyklovat a jizvy, ktere

po recyklaci zustavaji, se dokonce daji

esteticky vyuzit, tak jako v pripade stolu

„Plaky".

Technologie umoznujici premenu

plastu v ruzne objekty jsou tedy dnes jiz

vyspele a automatizovane, rucni prace

je vsak presto stale jeste potreba. Az na

nekolik malo vyjimek se totiz plastove

predmety rukou dokoncuji, natiraji ci po-

tahuji. Remeslnicky mistr zatim nezmizel

a mozna s nami zustane navzdy.

Purdue UniversitySTEVE VlSSER, Spojene staty, nar. 1959

MlRO TaSIC, Spojene staty, nar. 1968

ASHOK MlDHA, Indie, nar 1946

Zakrivene rybarske kleste „Compliers" 1995 (1992)Vstrikovany Derlin

Vyrobeno: Compilers, Inc., Spojene staty

Zapiijceno: Steve Visser, West Lafayette, Ind.

designuKeramiku mnozi povazuji za mate

rial budoucnosti. Keramicke automobilo-

ve motory proplytvajf jen velmi malo

energie a nebudou potrebovat promaza-

vat, keramicke supravodice zase budou

prenaset energii beze ztrat a keramicka

vlakna ochrani lidske telo pred zmenami

teplot ci tfeba naboji strelnych zbrani.

Jradicni keramika muze byt velmi

mekka a terner by se dalo net, ze tece,"

HARRY Allen, Spojene staty, nar. 1964

Osvetlovaci telesa 1994 (1994)Keramicka pena

Vyrobeno: Harry Allen and Associates, Spojene staty

Zapujceno: Harry Allen, New York

A

rika Eva Zeiselova, ktera se jiz pres

padesat let zabyva dekorativm'm

umenim a keramiku „ozivuje" svymi

smyslnymi organickymi tvary. „Vsechny

me keramicke objekty jsou vyrobeny

tak, aby bylo mozne se jich dotykat,"

dodava. Vyspela keramika, vyvinuta

v poslednich nekolika desetiletich,

ovsem casto vubec neni urcena k doty-

kum. Od keramiky tradieni se list svym

slozenim, jelikoz obsahuje urcite mnoz-

stvf metalickych prasku, jako jsou kyslic-

nik hlinity a titanicity, pisek, zivec a naZemi vzacne prasky ytrium a kyslicnik

zirkonicity.Vypalovani z hliny jako zpusob

vyroby predmetu existovalo po tisice let

a bylo temer tak instinktivni jako pripra-

va potravy: hlinity prasek se misil s vo-

dou, tvaroval a pote palil pri vysokych

teplotach. Vyroba keramiky si take

vypujeila mnohe z procedur pouziva-

nych pri tvorbe kovu, napnklad spekani,

pri kterem se za extremne vysokych

teplot prasky transformuji v pevne latky,

a vyuzila tez nekterych technologii vyro

by skla, s nimz ostatne keramika byva

casto dokonce i fyzicky spojovana.

Nejtradicnejsi technologii vyroby

keramiky je povlakove odlevani (slip

casting), ktere se dodnes pouziva pri

vyrobe mnoha predmetu pro domac-

nost, jakym je napriklad pouzdro na

kondomy od Lisy Krohnove a Aarona

Lowna. Pri teto technologii se tekuta

hlfna nazyvana „slip" naleva do porovi-

tych forem, ktere absorbuji vodu, obsa-

zenou v hline. Dnes se prasek predodlevanim promisi se specialnim roz-

poustedlem a kokila behem teto proce-

dury rozpoustedlo pohlcuje a likviduje.

K vyrobe keramiky slozitejslch tvaru,

napriklad rotoru turbin, se pouzivakadlub z vosku. Novejsimi technologiemi

Ize dospet k izotropnejsim a robustnej-

si'm materialum, ktere se po odliti do

forem obrobi do konecneho tvaru.

Pri vstrikovani keramiky se vyuziva

pomocneho polymeru, ktery se nakonec

rozpusti v zaru pece; podobne metody

bylo vyuzito take pri vyrobe keramicke

peny pro lampy Harryho Allena. Fasci-

nujici, ale nesmirne slozitou technologiije horke izostaticke lisovani, pri nemz se

keramicky predmet obali povlakem ze

zaruvzdorneho skla a pote je vystaven

teplu z horiciho plynu a tlaku.Vyspela keramika, stejne jako plas

ty a kompozity, bude mit na nasi materi

als kulturu podobny dopad jakozelezo-

beton a ocelove nosniky na tu cast

naseho zivotniho prostredi, ktera byla

vybudovana staviteli. Diky praci chemic-

kych inzenyru nove molekularni systemy

meni vnitfni architekturu materialu, ktere

jsou diky tomu ucinnejsi a stabilnejsi.

VLAKNA

A KOMPOZITYAlberto Meda, itaiie, nar. 1945

Zidle ..Light Light" 1987 (1987)

Lisovana uhlikova vlakna v matrici z epoxidove

pryskyrice a vostina Nomex

Vyrobeno: Alias S. r. I., Itaiie

Dar vyrobce Muzeu moderm'ho umern

Lehkost a odolnost kompozitnich

materialu dobre zosobiiuje osvetlovacf

teleso Takesiho Ishigura - sti'hla, kali-

graficka konstrukce korunovana ptacfm

perem. Vyrazne, lehke a promenlive

tvary, kterych Ize docilit diky uhlikovym

vlaknum, jsou vyhodne pri vyrobe clunu,

zidli, tenisovych raket a letadel. Burt

Rutan, prukopnik pouzivanf kompozit

v leteckem a raketovem prumyslu,

k tomu rika: „Od chvile, kdy se na scenepoprve objevily kompozity, se mnohe

zmenilo a konstrukce dries vypadajf

podstatne jinak - jsou jakoby velmi plas-

ticke, i kdyz nejsou vyrobeny z umelych

hmot, ale z nesmfrne pevneho materialu

obsahujfcfho vysoke mnozstvi vlaken."

Samotna idea kompozitnfho materi

alu nenf nova. Chatrce z blata a slamyjsou vlastne predchudci aplikacf uhlfko-

vych vlaken. V soudobych kompozitech

ovsem blato nahradily pryskyrice

tvrditelne teplem, naprfklad epoxidova

pryskyrice ci polyetylen, a slamu

aramid, uhlfk nebo sklenena vlakna.

Existuji dva hlavni druhy kompozit-

nich materialu. Ten beznejsi zahrnuje

zpevnena vlakna ulozena v matrici

z pryskyrice tvrzene teplem. „Zakladni

metodou, jak zdokonalit kompozity, je

peclive a inteligentne naplanovat, kde

budou umistena vlakna," vysvetluje Burt

Rutan. Tato vlakna jsou v matrici rozlo-

zena podle toho, jak budou zatizena,

a mohou byt spradena do izotropnihomaterialu, ktery je orientovan v jednom

nebo dvou smerech ci kladen ve

vrstvach. Mekky plat je pak vytvarovan,

a to bud've forme nebo i castecnerukou, a vysusen teplem. Prikladem teto

technologie jsou dlahy na kolena a ko-

leckove brusle.Druhym hlavnim druhem kompozit

niho materialu je „sendvic" tenkych

desek oddelenych vnitrni casti, ktera se

nejcasteji sklada z porezniho, ale

pevneho materialu, jakym je naprfklad

plast z hlinfku ci nejake umele latky

nebo pena. Vnejsf vrstvy, cili zmfnene

desky, jsou obvykle z uhlfkovych vlaken

nebo laminatu, ale i tfeba ze dreva.Prikladem pouziti dreva jako prvku

v kompozitech jsou materialy Erica

Goetze, zalozene na vlaknech.

Moznosti vytvaret kompozity

o mnoha vrstvach a z materialu individu-

alnfch vlastnostf jsou obrovske a jenom

cekajf na dalsf vyvoj. Nektere technolo

gie, naprfklad pultruse (vyuzfvana pri

stavbe nosnych castf mostu), vyzadujf

nakladne obrabenf, jine pobfzejf k expe-

rimentovanf a vyuzitf remeslnych

technik. Profesionalnf i laictf inzenyri si

vymenujf prfslusne navody. Tyto dialogy

tykajfcf se transferu technologif, stejnejako dalsf druhy experimentovanf,

prispely k tomu, ze oblast kompozit je

ve svete materialu tou nejvfce vzrusujfcf.

David Schwartz, spojene staty, nar. 1948

Casti stezne plachetnice 1994 (1994)Uhh'kova vlakna tepelne a tlakove spojena,

impregnovany uhh'kovy laminat

Vyrobeno: Goetz Marine Technology (GMT),

Inc., Spojene staty

Zapujceno: Goetz Marine Technology (GMT),

Bristol, R. I.

RON ArAD, Velka Britanie, nar. 1951 v Izraeli

Pohovka „ Misfits" (1993)Pena ICI Waterlily a calounicka tkanina

Prototyp: Moroso S. p. a., Italie

Zapujceno: Moroso S. p. a., Cavalicco, Italie

PRYZ

A PENY

Vydeleni zvlastni kapitoly pro pred-

mety, ktere jsou ohebne a mekke, by se

z vedeckeho hlediska mohlo jevit jako

svevolne, protoze vetsina techto jem-

nych objektu je vyrobena ze syntetic-

kych polymeru. Jejich jedinecnost

a rozmanitost vsak k zavedeni samo-

statne kategorie opravnuje, i kdyz jde

vlastne o plasty. „Plastu je pravdepo-

dobne tolik co syru," prohlasuje StephenPeart.

Vyvinuti termoplastickych

elastomeru (TPE) je vyznamnym

objevem nedavne doby. Jak rika Peart:

„Jeste tak pred deseti lety nebylo

mozne sehnat surovinu, ktera by se

dala formovat vstrikovanim a zustala by

mekka." Termoplasticky polyuretan

mame k dispozici uz od padesatych let

a mnohe termoplasticke elastomery od

let sedmdesatych, pro navrhare vsak

nebyly vyspele materialy vzdy tak lehce

dostupne jako dnes. V soucasne dobe

ovsem dochazi mezi designery k vyme-

ne informaci a vyrobci navic zacali navrhare sami vyhledavat, aby nove vy-

myslenym materialum vtiskli svou

interpretaci.

Termoplasticke elastomery mohou

mft vlastnosti prirodnych pryzi. Mohou

ovsem byt tvarovany i hospodarnejsim

a ruznorodejsim zpusobem, pouzijeme-li

termoplastickych technologii, jakymi jsou

vstrikovani a tvarovani foukanim. TPE

znamy jako Santopren (registrovana

znamka) byl pouzit pro vytvorenf tvaro-

vanych detailu texturnich reliefu a slozi-tych tvaru objektu. Stephen Peart

a Ross Lovegrove vyuzili polyuretanove

peny, ktera byla puvodne vyvinuta v le-

teckem a kosmickem prumyslu, k vyro-

be bederni opery. Jeji material se pre-

chodne zformuje telesnym teplem a za-

pamatuje si tvar bederni casti lidskych

zad. Splyvavost teto peny je dobra,

i kdyz jine peny s otevrenymi bunkami,

napriklad podlozky vyvinute v NASA, jejf

vykon predcf.

Rodina polyuretanu se zda byt

nekonecnym zdrojem inovaci a aplikaci,

ovsem nekdy take rozcarovani. Pohov

ka „Serpentone" Cini Boeriho, tento

dumyslny polyuretanovy sedaci kus

nabytku prodavany na metry, ktery je

schopen sam opet vyrovnat svuj puvod-ni tvar, musela byt stazena z vyroby,

protoze ji povrch tvrdnul a praskal.

Problem je v torn, ze polyuretanova

pena dobre nestarne a nemuze byt

obnovena ani recyklovana ci jinak zlikvi-dovana bez poskozeni zivotniho

prostredi. Jine peny, napriklad Waterlily,

proto ohrozuji monopol polyuretanu

v prumyslu calouneneho nabytku. Navr-hari vymysleli nove triky, kterymi vylep-

sili jejich mekkost a pruznost; dokladem

nekterych novych technik jsou polyure

tanove vaky naplnene plynem nebo

vzduchem, vyuzivane napriklad pri vyro-

be sportovniho vybaveni a obuvi, nebo

vaky plnene silikonovymi gely, ktere se

pak obvykle pokryji polstarovym calou-nenim.

Mutantni

SKLO

Sklo, stejne jako keramika, bylo

v historii nadano schopnosti vyjadrovat

zahadne a prchave vyrazy krasy v pred-

metech. Ani sklo vsak nemuze uniknout

planum, ktere majf inzenyri v zasobe

pro vetsinu materialu (snad s vyjimkoudreva a mramoru) coby inteligentnich

nosicu informaci. „Budoucnost skla

mozna spociva v ukladani informaci,pricemz informace, obrazy a vzory,

uiozeny v tabulich skla, by mohly byt

neviditelne a otevrit by se daly aplikacf

jineho procesu," rfka James Carpenter,

vzdelanfm architekt, ktery je odbornfkem

na superchlazene nekrystalicke pevne

latky. Jeho sklenene struktury se „zame-rily na intersticialni oblast mezi vnej-

skem a vnitrkem a pouzitim skla a svet-

la v architekture vytvorily novy prostoro-vy rozmer". Carpenter vyuziva vsechny

techniky k modulaci svetla, zejmena ale

dvojbarevneho potahu, tenke vrstvy apli-

kovane na tabulove sklo, ktera propousti

pouze dve barvy spektra.

Sklo je schopne ukladat informacenejruznejsimi moznymi zpusoby, od foto-

grafickych otisku vyvolanych kyselinou

az po opticka vlakna, ktera v roce 1955objevil Narinder S. Kapany. Sklo Ize

take kombinovat s keramikou a vytvorit

tak zaruvzdorne materialy, ktere vypada-

jf jako sklo, ale jejich krystaly jsou

mensi nez vlnova delka svetla jimi

prochazejicf, a jsou tedy neviditelne.

Toto velmi pevne sklo se pouziva napri-

klad pri vyrobe vrchnich casti peci, coz

nam s trochou ironie pripomina, ze sklose rodi z ohne.

Vedle potahu na tabulich skla

a aditiv pri fuzich jsou zde i dalsi skle-

nene produkty, a sice vytvarene

vlozenim dalsiho materialu mezi dve

tabule skla. Tak napriklad sklenene

panely urcene k regulaci a usmemenf

prirozeneho svetla jsou od sebe oddele-ny filtrujicfmi hlinikovymi zaluziemi ci

vostinami nebo piastickymi latemi. Tyto

sendvicove panely se stavaji nepruhled-nymi, kdyz se tekute krystaly uvnitr

zaktivujf elektrinou. A je tu jeste dalsi

druh skla, pouzivany ve dverfch pozar-

nich vychodu, obsahujici gel, ktery se

stane nezvratne nepropustny a odolnyvuci plamenum pote, co je vystaven

nadmernemu teplu.

Rozmanitost a cetnost aplikacf skla

jsou nekonecne. Soucasne experimenty

jsou skutecne nejruznejsf a objevuje semezi nimi i napad docflit jeste lepsfch vy-

sledku chlazenfm skla ve vesmfru. Avsak

zatfmco vedecka fantastika se stava

beznou zalezitostf, jinf navrhari obracejf

pozornost k tern nejtradicnejsfm techno-

logifm a tvarum skla, jako je napriklad

visuta lampa ve tvaru siroke vazy, vyro-

bena z foukaneho skla, a vyuzfvajf je

k soucasnemu zpusobu vyjadrovanf.

Laboratorni systemy SchottSklenene potrubi „Safe-T-Duct" 1994 (1993)Borosilikatove sklo

Vyrobeno: Schott Process Systems, Inc., Spojene staty

Zapujceno: Schott Process Systems, Inc.,

Vineland, N. J.

Drevo je ze vsech materialu nejvfc

diskretni. Nezucastnilo se vyznamnych

technickych pfevratu, ktere probehly

v industrial™ ere, a i kdyz se nekdy po-

darilo drevo ovladnout, byly tyto uspe-

chy prekryty jeho poklidnou stalosti.

Tak jako u ostatnich materialu, take

v tomto pffpade znamenala snaha inze-

nyru dostat drevo za sve prirozene limi-

ty predevsfm jeho transformaci do tvaro-

vatelnych smesi, z nichz se daji vyrobit

homogenni izotropni materialy. Vyroba

panelu z drevenych kompozitu se rozje-

la naplno v sedesatych letech, pohane-

na kupredu potrebami ekonomiky. Ukaz-

ky, predvedene v teto kapitole, ilustruji

cile hledani novych kompozit. Ty sahaji

od velmi drsne drevotrisky, kterou si Ali

Tayar vybral k vyrobe stolu, pres sloze-

ninu, jiz Philippe Starck upravil pro sve

televizory, az po napadity maderon,

vyrabeny z mandlovych skorapek a dal-

sich lignoceluloznich latek.

Zcela odlisne od pilinovych kompo

zit jsou latbvky a dyhy, ke kterym patn

take Softwood, vyvinuty aeronautickym

prumyslem. Tato latka je slozena z pri-

rodniho dreva, ktere se vrstvi na kostru

a pote aplikuje primo na penu. Tvarnost

vrstveneho dreva vyuzil take Frank

Gehry ve svych kreslech, vyrabenych

firmou Knoll; tvori je rada strukturova-

nych latek z ohybaneho javoru.

Mnoho predmetu vyvolava zdani

plastu, kovu ci dreva, casto vsak jde

0 kombinace nejruznejsich materialu,

1 kdyz jsou bezne oznacovany nazvem

prevladajiciho komponentu. Proto jsme

do teto kapitoly zaradili naprfklad snow

board a hokejky, ktere maji dreveny

stred, ale jsou posilene vlozkami a pota-

hy ze sklenenych a laminatovych

vlaken.

Finsky vyrobce sknnek Kari Virta-

nen rika: „Dospel jsem k nazoru, ze

o drevu toho vime velmi malo a vyzkum

se moc neprovadf. My se ale musime

prizpusobit podminkam dreva." Pokorny

pristup Virtanena dokazuje sflu dreva,

mozna jedineho materialu, ktery je stale

jeste schopen udrzet si svrchovane

postaveni vazajici se vie k prirozenosti

nez k necemu umelemu.

utantm

MARCHO FeRRERI, Italie, nar. 1958

Stolicka ..Is" 1994 (1993)Lisovany Softwood, buk a polyueretanova pena

Vyrobeno: Nemo S. r. I., Italie

Zapujceno: Nemo S. r. I., New York

Nejcasteji pouzivanymi kovy

v dnesnim prumyslovem designu jsou

ocel a hlinik, ale postupne jsou brany navedomi take titan a magnezium. Kazdy

kov je svebytny z hlediska struktury, ma

svuj bod tani a vyzaduje - a umoznuje

ruzne vyrobni metody. Kazdy take vyza

duje pnslusne obrabem a prinasi individual™ formalni plody. „Nenf nicmene az

tak obtizne tradicni kovy navrhovat

a vyrabet na zakazku. Muzete je valco-

vat za tepla, jako v pripade profilove

oceli, a s vyjimkou oceli je take muzete

tvarovat protlacemm," ffka Guy Norden-

son, spolumajitel strojirenske firmy Ove

Arup & Partners. Nejvice dostupnymi

a pouzivanymi technikami formovani

kovu jsou stale valcovani za tepla,

protlacovani a liti pod tlakem a do pisko-

vych forem. Ve srovnani s plasty

a sklem se moznosti technologie kovu

mohou zdat omezene, ale v posledni

dobe doslo k mnoha posunum vpred.„V designu materialu doslo

v mnoha oblastech k velmi zajimavemu

vyvoji, ale technologie jeste nepronikly

dolu k architekture a stavebnimu

inzenyrstvi," rika Nordenson. Pravda,

superplasticke tvarovani oceli se k vyro-

be beznych predmetu jeste nepouziva,ovsem slitiny, ktere si pamatuji tvar, jiz

zaznamenavaji cetne aplikace v nasich

domovech, napriklad v brylich,

podprsenkach a ruznych domacich

spotrebicich. Dostupnost metalickych

kompozit, jak Nordenson pripomina,

byla ulehcena tim, ze obrabeci stroje se

staly Jevnejsi a lepe ovladatelne. Dnes

muzete delat spoustu veci pri nizsichnakladech nez v minulost... Kompozity

KARUZO KAWAASAKI, Japonsko, nar. 1949

Skladaci pojizdna zidle „Carna" 1991 (1989)Ram z titanu, sedadlo a pneumatiky z gumy, kola

s vnitrni casti z hlinikove vostiny a dalsi materialy

Vyrobeno: SIG Workshop Co., Ltd., Japonsko

Dar navrhare Muzeu moderm'ho umeni

se vyrabejf za pomoci borovych vlaken

nebo nejakych jinych pri'sad v ramci

kovove matrice." Pokrok ve vyvoji obra-

becich nastroju, ktere umoznuji nejruz-

nejsi expresivni formy, je zrejmy z de-

tailnf prace na nekterych objektech

uvedenych v teto kapitole.Pozadavky na elasticitu a lehkost,

ktere zpocatku uspokojovala harmonic-

ka ocel pouzivana v tenkem trubkovi

a pasech, nasly novy zdroj v titanu.

Nizka vaha a snadna obrobitelnost tita

nu vedly k tomu, ze se stal vhodnym

pro kostry vozidel, jakymi jsou napriklad

tnkolka Michaela Burrowse nebo kolec-

kova zidle Kazuo Kawasakiho, a take

pro linearni casti predmetu, napriklad

bryli. Dalsim materialem s nove objeve-

nymi aplikacemi je pak magnezium; diky

svym izolacnim vlastnostem a snadne

obrobitelnosti je idealni k vyrobe protla-

covanych profilu (viz profily spolecnosti

Dow Chemical), jakoz i krycich desek

pocitacu.

V prubehu uplynulych nekolika

desetileti pokleslo postaveni kovu na

ukor jinych materialu. U soucasti motoru

a krajecich cepeli nahradila kovy

keramika, u rady jinych objektu, vcetne

letadel a lodi, prevzaly jejich ulohu

kompozity, a u konstrukci malych

rozmeru, napr. sedadel, zase prisly ke

slovu plasty. „Vyvoj a pouziti materialu

probiha z historickeho hlediska v urci-

tych cyklech. Neda se rici, ze by prace

s kovy byla nejak vyslovene pozadu,ale

trochu uz preci jen zaostava," soudi

Nordenson.

Katalog vystavy prevzate Sbi'rkou moderniho

a soucasneho umeni Narodni galerie v Praze

z Muzea moderniho umeni v New Yorku

kuratorka: Paola Antonelli

koordinatorka ceske reprizy: Radomira Sedlakova

text: Paola Antonelli

preklad: Lubomi'r Sedlak

ilugtrace: Muzeum moderniho umeni, New York

graficky navrh: Karel Aubrecht

vyroba: Rudolf Mates

sazba: Typodesign - Eva Mazacova

tisk: Tiskarny Havhckuv Brod, spol. s r. o.

Mutantoimaterialyv mmtohdesignu