RICHTER-SEVERA

l r v • rléčivérostliny

STÁTNÍ

ZEMĚDĚLSKÉ

NAKLADATELSTVÍ

P R A H A

Autor textu PhMr. Miloš Richter

Autor pérovek František Severa

Text lektorovali RNDr. PhMr. Frantižek Starý, CSc.RNDr. Miroslav Nováček

Tabule posoudili doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc.RNDr. PhMr. František Starý, CSc.

PhMr. Miloš Richter - František Severa, Praha 1971

Předmluva

V posledních několika letech byly v Zeměděl-ských novinách uveřejňovány články o léčivýchrostlinách. V této souvislosti se nečekaným způso-bem rozrostl písemný styk mezi čtenáři a autorem.V dopisech, kromě běžných dotazů, vyjadřovali čte-náři přání, aby celý materiál byl přehledně zpra-cován, doplněn dobrými obrázky a rozšířen o krátkéinformativní údaje o těch cizokrajných rostlinách,které i když u nás nerostou, jsou nezbytnou sou-částí mnoha léků užívaných u nás i v celém světě.

Předkládáme proto čtenářům přehlednou knížku,která jistě splní tyto požadavky.

Starší herbáře a bylináře uvádějí často nekritickéa přehnané údaje hlavně z hlediska léčebného uží-vání. Mnoho takových doporučení a návodů sedosud šíří, opakuje a přenáší, i když je to v sou-časné době již zcela zbytečné a často i škodlivé.Víme všichni, že naše století zatlačilo používáníněkterých bylin v lékařství do pozadí. Je však stálemnoho léků rostlinného původu, které nebyly pře-konány. Mnoho přirozených látek nelze dosud na-hradit syntetickými. Také byliny bez jedovatýchobsahových látek si v terapii udržují své postavení.Jejich někdy pomalejší účinek je vyvážen tím, žejejich užívání nemá nežádoucí následky. Jak daleceje jejich užívání vhodné, může ovšem posoudit je-dině lékař. Proto není tato knížka návodem k do-mácímu léčení, omluvitelnému snad u našich předků.Nelze dnes připustit, aby se odkládáním odbornéhovyšetření zhoršily některé choroby, které by od-

borným zásahem a použitím nových metod a lékůbyly rychle a bez následků vyléčeny.

Tato knížka chce poskytnout čtenářům nejenmožnost seznámit se se starými zkušenostmi i po-věrami našich předků, ale i s poznatky novýchvýzkumů a rovněž i údaji o jedovatých rostlináchzabránit tragickým příhodám, o kterých se dosudčasto dovídáme.

Při psaní této knihy měl autor na zřeteli, že jeurčena především Čtenářům bez odborného zdravot-nického vzdělání. Přesto se snažil, aby veškeréúdaje odpovídaly současnému stavu našeho pozná-ní, a to jak na úseku botaniky, tak i farmacie.Vždy jsou použity platné názvy rostlin — českéi latinské, ale tam, kde se nové názvy dosud ne-vžily, jsou uvedena i jména starší, dříve obecná.Jména autorů za latinským pojmenováním rostlinnejsou uváděna, i když jsou nedílnou součástí jejichvědeckého označení. Tato jména lze však naléztv odborné botanické literatuře. Pokud některéz uvedených rostlin jsou obsaženy v posledním,tj. třetím vydání Československého lékopisu, je tovždy uvedeno. Vzhledem k rozsahu knihy jsou ně-které údaje zhuštěny na minimum, ale autor sesnažil postihnout vždy ty nejdůležitější a pro čte-náře nejzajímavější informace.

V Praze dne 7. července 1970

PhMr. MILOŠ RICHTER

Skupiny léčivých bylinpodle léčebného použití

Používání léčivých bylin v čajových směsíchčasto zlepšuje a urychluje jejich účinek. Čaje(Species) však nemají obsahovat rostliny s jedo-vatými a prudce účinnými látkami, protože senemůže zaručit ve směsi jejich naprosto stejnoměrnérozmíchání, a tím přesné dávkování. Uvádíme nej-běžnější základní skupiny:

Český název rostliny: Používanáčást rostliny:

Podpůrný vliv při léčbě cukrovky (antidiabetika):Brusnice borůvka listBrusnice brusinka listFazol obecný plodJestřabina lékařská nať

Močopudný účinek (diuretika):

Bříza bělokorá a bříza pýřitá listJehlice trnitá kořenMedvědice léčivá listPrůtržník lysý naťPřeslička rolní naťPetržel zahradní kořenTěhozev březový list

Léčící nadýmání (anlitympanika):Fenykl obecný plodKmín kořenný plodMáta peprná list nebo nať

Snižující vysoký krevní tlak se současným proti-sklerotickým účinkem (hypotonika, antisklerotika)'.

česnek kuchyňskýHloh ostrotrnnýJmelí bíléRosnatka okrouhlolistá

cibulekvět nebo listvětévky s listynať

Ovlivňující růst vlasů (zamezující vypadávání):

Bříza bělokorá a bříza pýřitá listKopřiva dvoudomá naťLopuch větší kořenVrba bílá kůra

Podporující odkašlávání (expektorantia):

Bedrník anýzDivizna velkokvětáFenykl obecnýLékořice hladkáMydlice lékařskáPrha arnikaProskurník lékařskýVítod senega

plodkvětplodkořenkořenkvětlist a kořenkořen

Regulující a příznivě ovlivňující zažívání (digestiva):

Děhel andělíka kořenBedrník obecný a bedrník větší kořenHořec žlutý a jiné druhy kořenMarsdenie kondurangová kůraMeduňka lékařská listPelyněk pravý naťPuškvorec obecný kořenVachta třílistá listZeměžluč menší nať

8

Příznivě ovlivňující nervový systém (neurotonika,sedativa):

Chmel otáčivýLevandule úzkolistáKozlík lékařskýPrha arnikaflebříček obecnýTřezalka tečkovaná

Podporující pocení (diaphoretika):Bez černýLípa srdčitá a lípa velkolistáOman pravý

Rostliny projímavé (laxantia):Éešetlák krušinaLen setýReveň dlanitáHešetlák počistivý

Tlumící křeče (spasmolytika):

Děhel andělíkaHeřmánek pravýKozlík lékařskýMeduňka lékařská

šišticekvětkořenkvětnaťnať

květkvětkořen

kůrasemenokořenplod

kořenkvětkořenlist

Protiprůjmové (a7itidiarrhoika} obsiipantia):

Brusnice borůvka plodJablečník obecný naťMochna nátržník kořen

Protirevmatické (antirheumatika):Bukvice lékařská naťRozrazil lékařský naťVrba bílá a další druhy kůra

Protizánětlivé k zevnímu použití (antiphlogistika):

'Brutnák lékařský naťHeřmánek pravý květMěsíček lékařský květPrha arnika květRebříček obecný i naťTřezalka tečkovaná nať

Snižující pocení (antihydrotika):

Šalvěj lékařská listYzop lékařský nať

Zastavující krvácení a svíravé (adstringentia,haemostatika):

Dub letní a dub zimníKokoška pastuší tobolkaKrvavec totenMateřídouška obecná

kůranaťkořennať

Zlučotvorné a žlučopudné (cholagoga, choleretika).

Cekanka obecná kořenJablečník obecný naťOman pravý kořenSmil písečný květ

10

Nejznámější cizokrajné léčivérostliny

Mnoho rostlin u nás nerostoucích se v lékařstvípoužívá pro své mimořádné a nenahraditelné léčivéúčinky. Podstatnou jejich část představují rostlinyprudce účinné a jedovaté. Dnes slouží hlavně jakosuroviny k extrakci a izolaci užívaných látek s mož-ností přesného dávkování ve formě farmaceutickýchspecialit.

Český a latinský Užívá se: Hlavní účinek:název rostliny:

Aloe kapské, a. pravéa jiné druhyAloe ferox, A. verasp. div.Ambroň východníLiquidambar orien-talisAralka hroznatáAralia racemosaAreka obecnáAreca catechuBadyáník pravýIllicium verumBaptisie barvířskáBaptisia tinctoriaBélas virginskýChionanthus virginicaBěloskořičník bílýCanella albaBlahovičník kulato-

plodýEucalyptus globulua

zahuštěná šťá-va z listů

čerstvá stává

balzám, kůra

kořen

semeno

plod

kořen

kůra kořenů

kůra

silice

projímavý

protizánětlivý

protizánětlivý

protirevmatický,protialergickýprotiprůjmový

expektorační,žlučopudnýdávivý,protizánětlivýprotikřečový,žlučopudnýuklidňující, pod-porující tráveníantiseptický,protihořečnatý

11

Český a latinskýnázev rostliny:

Užívá se: Hlavní účinek: Český a latinskýnázev rostliny:

Hlavní účinek:

Boldovník vonnýPeumus boldus

Brayera etiopskáHagenia abyssinica

Cesmína paraguayskáIlex paraguayensis

Citroník pomerančovýCitrus aurantiumsubsp. aurantium

Citroník pomerančovýbergamský

Citrus aurantiumsubsp. bergamia

Citroník čínskýCitrus sinensis

Citroník limonovýCitrus limon

Cajovník čínskýThea sinensis

Dioskorea chlupatáDioscorea villosa

Drnavec lékařskýParietaria officinalisDuboisie australskáDuboisia myoporoides

Dvojkřídláč čiho-vitý

Dipterocarpus turbi-natus

Echinacea úzkolistáEchinacea angu-

stifoliaFabiána píciFabiána imbricata

12

list

1___ v jkvět

list

květ, list,nezralé plody

kůra plodů,silice

kůra plodůsilice

šťáva plodů

listy

oddenek

nat

list

balzám

oddenek

výhonky

žlučopudný,protihlístový

proti střevnímparazitům

posálující,protihorečnatý

podporující zaží-vání, osvěžující

upravující vůni

podporující za-žívání

posilující,osvěžující

povzbuzující, ho-jivý na spáleniny

potopudný, proti-revmatický

močopudný,zevně hojivýprotikřečový

profórevmatický

protizánétlivý,baktericidní

močopudný,žkičopudný

Fíkovník smokvoňFicus caricaGalgan lékařskýAlpinia officinarum

Garcinie HanburyovaGarcinia hanburyi

Guajak posvátnýGuajacum sanctum

Hlavěnka dáviváUragoga ipecacuanha

Hořkoň ztepiláAeschrion excelsumHřebíčkovec kořennýJambosa caryophyllusChinovník červený

a jiné druhyCinchona succirubra

et sp. div.Jalapa počistiváExogonium purgaJasmínovec vždy-

zelenýGelsemium semper-

virensJežunka Williamsova

(Peyotl)Echtnocactus Wil-

liamsiiJohimbaPausinystalia

yohimbeKafrovník lékařskýCinnamonum

camphora.Kakaovník pravýTheobromd cacaa

plod

kořen

pryskyřice

dřevo

kořen

dřevo

sušená neroz-vinutá poupatakůra

hlízy,pryskyřiceoddenek

kaktusovitálodyha

kůra

destilát z dře-va (kafr)

semeno

projímavý

protidávivý, pod-porující zažívání

prudce projímavýprotihlístový

částicí krev

dávivý, protikře-čový, expektorační

podporujícítráveníhojivý, protizá-nětlivýprotimalardcký,protihorečnatý

silně projímavý

protihorečnatý,antineuralgický

narkotický

povzbuzující

analeptický,protizánětlivý

povzbuzujícía močopudný

13

Český a latinskýnázev rostliny:

Užívá se: Hlavní účinek: český a latinskýnázev rostliny:

Užívá se: Hlavní účinek:

Kalumb dlanitýJatrorrhiza palmata

Kapinice katechováAcacia catechu

Kardamon obecnýElettaria cardamo-

mumKassie obecnáCassia fistula

Kassie úzkolistá ak. ostrolistá

Cassia angustifoliaet C. acutifoliaKávovník arabskýCoffea arabica

Kola praváCola veraKonopí indickéCannabis sativa

var. indica

Kopaiva lékařskáCopaifera officinalis

Kozinec slizodárnýAstragalus gummiferKramerie trojmužnáKramería triandra

Kreveň kampeškováHaematoxylon cam-

pechianum

Krutikvět cennýStrophantus gratus

Kulčiba dáviváStrychnos nux-vomica

14

kořen

pryskyřice

plod

plod

list, lusk

semeno

semeno

(hašiš) nať

balzám

sliz

kořen

dřevo

semeno

semeno

Kulčiba hořkáprotiprůjmový, Strychnos ignatiipodporující trávení

stahující, stavícíkrevpodporující trávení

projímavý

projímavý

povzbuzující

osvěžující, anti-neuralgickýomamný

dezinfikující,hojivý

pojidlo

svíravý

protiprůjmový

podporující srdeč-ní činnost, proti-křečový

podporující srdeč-ní činnost, proti-křečový

Kurkuma domácíCurcuma domestica

Kvasie obecnáQuassia amaraLadel kaskarilaCroton eluteriaLetkolusk marnivýPiscidia erythrina

Líčidlo americkéPhytolacca americanaLočidlo čertovo lejnoFerula assa-foetidaLočidlo galbaníkFerula galbanifluaLubenice obecnáCitrullus colocynthisManiok nejužiteč-

nějšíManihot utilissimaMaranta třtinovitáMaranta arundinaceaMarhaník granátovýPunica granátůmMarsdenie konduran-

gováMarsdenia condu-- rangoMorušovník bílý,

morušovník černýMorus alba, M. nigraMrŠtnoplod léčivýPzZocarpus jaborandi

semeno

kořen

kůra, dřevo

kůra

kůra

kořen

pryskyřice

pryskyřice

plod

kořen

kořen

kůra, plod

kůra

plod, list

listy

podporující srdeč-ní činnost, proti-křečovýdezinfikující žlu-čové a močovécestypodporující trávení

posilující zažívání

protikřečovýs omamným účin-kem, močopudnýprojímavý, dávivý

protikřečový,zevně hojivýprotirevmatický,protizánětlivýsilně projímavý

povzbuzující

zevně jako zásyp,vnitřně posilujícíprotihlístový,stahujícípodporující tráve-ní, aeitineuralgický

protidiabetický,podporující od-kašláváníovlivňující pocení

15

český a latinskýnázev rostliny:

Muškátovník vonnýMyristica fragrans

Myrhovník molmolCommiphora molmol

Olej nice guinejskáElaéís guineensisOšak amoniakovýDorema ammoniacum

Pablen kraňskýScopolio carniolica

Paulinie nápojnáPaullinia cupanaPelyněk cicvárovýArtemisia činaPepřovník betelovýPiper betlePepřovník černýPiper nigrůmPepřovník guinejskýPiper guineensePepřovník kubebovýPiper cubebaPepřovník opojnýPiper methysticumPepřovník úzkolistýPiper angustifoliumPimentovník léčivýPimenta of/icinalisPodražec úžovníkAristolochia ser-

péntariaPokřín lékařskýMandragora o//i-

cinarum

Užívá se: Hlavní účinek:

plod

pryskyřice

plod, semeno

pryskyřice

list, kořen

semeno

květ

list

plod

plod

plod

kořen

list

nezralé plody

kořen

kořen

protikřečový,podporujícítrávenídezinfikující

silně projímavý

močopudný, proti-křečový, uklid-ňujícíprotikřečový,omamnýantáneuralgický,uklidňujícíprotihlístový

protiinfekční,omamnýpodporující trávení

protirevmatický,posilujícíuklidňující

protizánětlivý,antineuralgickýstavící krev,stahujícíposilující,antineuralgickýuklidňující,antiepileptický

protikřečový,uklidňující

Cesfcý a latinský Užívá se:název rostliny:

Přestup lékařský kořena jiné druhy

Smilax officinaliset sp. div.

Puchratka kadeřavá stélkyChondrus crispus

Puchýřnatec jedovatý semenoPhysostigma vene-^

nosůmRudodřev koka list

a jiné druhyErythroxylon coca

et sp. div.

Rečík lentišek pryskyřicePistacia lentiscus

Sabodila lékařská semenaSchoenocaulon offi-

cinale

Sasafras lékařský kůra, dřevoSassafras officinale

Silovoň vonná semenoDipteryx odorata

Simaruba hořká kůra kořenůSimaruba amara

Skořicovník ceylonský kůraCinnamomum cey-

lanicum

Skořicovník čínský kůraCinnamomum cassia

Sotorek růžencovýAbrus precatorius

Stračka jedovatá semeno antineuralgickýDelphinium sta-

phisagria

Hlavní účinek:

protizánětlivý,močopudný

expektorační,výživný

protikřečový

povzbuzující

výroba mastixu

protirevmatický,protihlístový

protirevmatický,močopudný

snižující krevnísfážlivost

protihorečnatý,protiprůjmový,protizánětlivý

podporující tráve-ní, protizánětlivý

ovlivňující krevnísrážlivost

protizánětlivý

17

Český a latinskýnázev rostliny:

Skumpa jedovatáRhus toxicodendron

Skumpa vonnáRhus aromatica

stítosemenka kebračoÁspidosperma que-

bracho-blanco

Tamarind indickýTamarindus indica

Trahok lékařskýAnacyclus offici-

narumTurnéra rozvětvenáTurnéra diffusa

Urginea mořskáUrginea maritima

Vilín virginskýHamamelis vir-

ginianáVítod senegaPolygala senega

Vodilka kanadskáHydrastis canadensisVonodřev balzámový

PereirůvMyroxylon balsa-

mum var. pereirae

Vonodřev toluánskýMyroxylon balsa-

mum var. balsamumVšehoj žen-šenovýPanax schin-sengZázvor lékařskýZingiber officinale

Užívá se: Hlavní účinek:

list

kůra kořenů

kůra

plod

kořen

list

cibule

list, kůra

kořen

kořen

balzám

balzám

kořen

kořen

Český a latinskýnázev rostliny:

protirevmatický

močopudný

protiastmatický

Zmijovniče hadíRauwolfia serpen-

i tinaŽlutokap nízkýXanthorrhoea

hastilis

kořen, nať

pryskyřice

projímavý

protikřečový,protirevmatický

povzbuzující

upravující srdečníČinnost, močo-pudný

hojivý

potopudny, expek-toračný

protimalarický,stavící krevprotizánětlivý,hojivý

expektorační,hojivý

povzbuzující

podporující zaží-vání

Hlavní účinek:

uklidňující, snižu-jící krevní tlak

stahující

2* 19

Kalendář sběru léčivých rostlin

Účinnost sbíraných rostlin je nejvyšší jen tehdy,když se respektuje nejvhodnější doba určená prosběr. Je samozřejmé, že se musí přihlédnout k míst-ním podmínkám (například v horských oblastech),nebo k mimořádným povětrnostním vlivům. Po-všechně platí tato pravidla: kořeny se sbírají téměřvždy v době vegetačního klidu rostliny, tj. v jar-ních a podzimních měsících, drogy obsahující silicese sbírají krátce před rozvitím květů, pro sběr natěje nejvhodnější doba na počátku rozkvětu rostliny.Sbírá-li se množství přesahující soukromou potřebu,je třeba se informovat v kalendáři sběru, který jekaždoročně k dispozici zájemcům ve sběrnách.

Pro jednotlivé měsíce platí následující základníúdaje o sběru:

leden a únor:kůra lýkovcevětévky jmelí

březen:kořen andělíkykořen bedrníkukořen čekankykůra dubukůra krušinky olšové

duben:kořen andělíkykořen bedrníku

20

kůra vrby bílékvět podbělukvět prvosenkyoddenek čemeřiceoddenek nátržníku

kůra dubukůra krušinky olšové

kořen Čekankykořen jehlicekořen mydlicekořen podražcekořen posedu bíléhokořen smetankykořen užanky

květ podbělukvět prvosenkylist konvalinkylist smetankynať plicníkuoddenek čemeřiceoddenek hořce (s kořeny)oddenek nátržníkuoddenek puškvorce

květen:květ bezu černéhokvět hlaváčkukvět hlohukvět hluchavkykvět pivoňkykvět vratiče

list brusnice borůvkylist břízylist konvalinkynať dymiánunať mateřídouškynať plicníkunať přesličkynať violky troj barevnénať vítodu hořkéhosemeno ocúnu

červen:květ bezu černéhokvět heřmánkukvět hlohu

květ hluchavkykvět levandulekvět lípy

list brusnice borůvkylist břízylist jitrocelelist máty peprnélist meduňkylist ořešákuList ostružiníkulist podbělu

květ pivoňkykvět prhy arnikykvět řebříčkukvět vratiče

nať kakostunať kokoškynať komonicenať kopřivynať lomikamenenať majoránkynať mateřídouškynať mochny husí

21

list proskurníkulist routylist rozmarýnylist šalvějelist vachty trojlisténať bazalkynať benedyktunať blínunať bolehlavunať buřiny srdečníkunať dymiánu

červenec:květ diviznykvět heřmánkukvět hluchavkykvět jablečníkukvět levandulekvět lilku černéholist maliníkulist ostružiníkulist podbělulist proskurníkulist rozmarýnylist rulíkulist slézu lesníhonať bazalkynať benedyktunať bolehlavunať buřiny srdečníkunať celíku zlatobýlunať dobromyslenať kakostunať kokoškynať komonicenať konopice

22

nať plaménkunať podražcenať průtržníkunať přesličkynať rozrazilunať řebříékunať violky trojharevnénať vítodu hořkéhonať zemědýmusemeno ocúnu

květ měsíčkukvět prhy arnikykvět řebříěkukvět slézu lesníholist blínulist durmanulist jitrocelenať pelyňkunať plaménkunať průtržníkunať přesličkynať rozpukunať rozrazilunať řebříčkunať řepíkunať světlíkunať truskavcenať třezalkynať úrooníkunať violky trojbarevnénať vlaštoviěníkunať yzopunať zemědýmu

nať (kopřivynať lnice květelunať locikynať mochny husí

srpen:

květ celíku zlatobýlukvět diviznykvět hluchavkykvět jableáníkukvět měsíčkulist maliníkulist náprstníkulist rozmarýnylist slézu lesníhonať bolehlavunať buřiny srdečníkunať celíku zlatobýlunať dobromyslenať kopřivynať lilku černéhonať klice květelunať lobelkynať pelyňkunať průtržníkunať přesličkynať rozrazilu

září:

hlíza ocúnukořen lékořicekořen mydlicekořen smetankykořen užankylist brusnice brusinky

nať zeměžlučeplod kmínusemeno ocúnu

květ řebříčkukvět slézu lesníholist blínulist brusnice brusinkylist durmanunať světlíkunať truskavcenať třezalkynať úročníkunať violky trog barevnénať vlaštovičníkunať zeměžlučeoddenek feopytníkuplod anýzuplod bezu černéhoplod brusnice borůvkyplod haluchyplod koriandrusemeno blínusemeno lnuhlávky chmele

oddenek kapraděoddenek kosatceoddenek kostivaluoddenek kýchaviceoddenek omanuoddenek pýru plazivého

23

list maliníkulist náprstníkunať kopřivynať průtržníkunať pryskyřníkunať přesličkynať violky troj barevnésemeno lnu

říjen:hlíza dymnivkyhlíza orně jekořen 'andělikykořen bedmíkukořen čekankykořen jehlicekořen kozlíkukořen lékořicekořen lopuchukořen mydlicekořen petrželekořen podražcekořen posedu bíléhokořen proskurníkukořen prvosenky

plod anýzuplod bezu černéhoplod bolehlavuplod brukve

černohořčiceplod fenykluplod hlohuplod jalovcehlávky chmele

kořen rulíkunať pryskyřníkuoddenek hořce s kořenyoddenek kapraděoddenek kostivaluoddenek kuklíkuoddenek kýchavicecddenek libečkuoddenek omanuoddenek puškvorceoddenek reveněplod hlohuplod jalovceplod řešetlákuplod šípku

listopad a prosinec:kořen proskurníkukořen puškvorcekořen a větévky jmelí bílého

24

140 rostlin, které mánie znát

Z velkého počtu evropských léčivých a aromatic-kých rostlin, které u nás rostou, uvádíme 140 nej-zajímavějších.

Ve výběru jsou zahrnuty především ty, které bylynebo jsou známé svými léčivými účinky. Byly všakvybrány i ty, které jsou jedovaté a s nimiž je třebase seznámit, aby se zabránilo někdy i nenapravi-telným škodám na lidském zdraví.

Uváděné rostliny jsou seřazeny pro snadnějšíorientaci abecedně podle platných českých botanic-kých názvů. V jednotlivých případech jsou v zá-vorce uváděna i nejběžnější synonyma — jménasouznačná, používaná pro dotyčný druh vedle dnessprávného a platného druhového jména.

V popisech rostlin bylo nezbytné použít některéodborné — především botanické — výrazy. Předklá-dáme vysvětlení těch nejdůležitějších tak, jak jsouuváděny v morfologických slovnících prof. J. Do-stála, dr. V. Osvačilové a dr. A. Basslera:

Dvouleté rostliny: v prvním roce vytvářejí přízemnírůžici listů a v druhém roce květy a plody; koncemdruhého roku hynou.

Hlízy: dužnaté orgány vzniklé z kořenů nebo pod-zemních stonků.

Kalich: srostlý, nebo z volných lístků složený květ-ní obal.Koruna: vnitřní obal květů složený z volných nebosrostlých korunních plátků.

25

Obr. 1. Tvary listů: l - podlouhlý, špičatý, okraj pilovitý,2 - kopdfiťovitý, okraj pilovitý, 3 - střelovitý, 4 - iedvinovitý,5 - srdčitý, okraj pilovitý. 6 - čárkovitě kopinatý, 7 - pe-řenolaločný, 8 - dlanitosečný, 9 - lyrovitý.

26

Květenství: soubor květů na společném stonku (nej-běžnější typy jsou uvedeny na tabuli — obr. 3).Listen: list,, z jehož úžlabí vyrůstá květ nebo kvě-tenjství.List; zpravidla plochý postranní orgán, složený z po-chvy, řapíku a čepele (nejběžnější tvary jsou uve-deny na tabuli — obr, l a 2).Obal: listeny pod květenstvím, připomínající kalich.Oddenek: podzemní část stonku.Plody: orgány umožňující uchování a rozšiřovánísemen (nejběžnější tvary jsou na tabuli — obr. 4).Plstnatý: souvislý povlak utvořený jemnými chlupy.Samčí: prašníkový.Samicí: pestíkový.

Obr. 2. Listy složené: l - trojčetný s celokrajnými lístky,2 - dlanitě mnoiiočetný s podlouhlými eelokrajnými lístky,3 - dvakrát sudozpeřený se vstřícnými jařmy.

27

Obr. 3. Květenství: l - hrozen, 2 - klas, 3 - lata, 4 - okolík,5 - strboul, 6 - úbor, 7 - vidlan, 8 - vrcholík.

28

Srstnatý: nestejnoměrně delšími a tuhými chlupyutvořený povlak.Vstřícný (list): vždy proti sobě na lodyze vyrůstající.Zlázky: chlupy nebo výrůstky, vylučující nejčastějilepkavou tekutinu.

Obr. 4 . Plody: l - lusk, 2 - nažka s chmýrern, 3 - šešule,4 - šešulka, 5 - tobolka, 6 - tvrdlca.

29

Bazalka pravá — Ocimum basilicum

Celtď: hluchavkovitéLidové názvy: indická bazalka, bazilika.Droga: bazalková nat (Herba basilici).Popis: Jednoletá, až 40 cm v>suK.a oylina s přímými lody-hami; má řapíkaté, křižmostojné, věj čité až podlouhlé, vět-šinou vroubkované listy, přecházející v často červeně na-ber. lé listeny. Červené, zřídka žlutóbílé květy jsou sniěst-nány do šestáčeitných lichopřesilenů. Plody jsou črtyři tmavo-hnědé tvrdky. Kvete od června do září.Výskyt: Pochází z jižní Asie. Je ho jiná v horskýdh oblastechtohoto světadílu. U nás se zřídka pěstuje v zahrádkách avzácně zplaňuje.Sběr a sušení: Pěstovaná rostlina se může sklízet i třikrátdo roka. Nať se nesmí uřezávat příliš nízko u země, abyrostlina mohla znovu obrazit. Suší se v tenkých vrstvách.Z minulosti: Je prastarou kulturní rostlinou v Indii. V li-dovém léčatelfítví se používala jako kloktadlo při krčníchonemocněních.Použití: Dnes je bazalka téměř zapomenutou drogou. Místyse používá jako koření do různých jídel a k léčebnýmúčelům ojedáněile jako přísada do čajových směsí proti na-dýmání a při zažívacích potížích spojených s průjmy. Vesměsa s heřmánkem, meduňkou, mátou a fenyklem je obsa-žena v některých průmyslově vyráběných čajích. V západníchzemích, ve Španělsku a v severní Africe se pěstují druhys vyšším obsahem silice, jež se zpracovávají ve voňavkářstvía likérnictví.Vedlejší účinky: V běžných dávkách je dnvt?iStejně jako u všech siličných drog se nedoporučuje dlouho-dobé užívání nadměrných dávek.Obsahové látky: Hlavní účinnou složkou je silice, které ob-sahuje droga dobré jakosti až 1,5%, dále třísloviny a stopysaponinu.Možnost záměny: Je malá, protože bazalka pravá se liší odpodobných rostlin téže čeledi charakteristickou vůní.

30

Eedrník anýz — Pimpinella anisum

Čeleď: miříkovitéLidové názvy: anís, anýž.Droga: anýzový plod (Fructus anisi vulgaris).Popis: Jednoletá, až 60 cm vysoká bylina má vřeteno vitý ko-řen. Lodyha je jemně rýhovaná. Listy jsou výrazně různo-tvaré, spodní jednoduché a zastřihované zubaté, prostřednítrojčetné a horní trojčetně peřenosečné. Drobné bílé kvítkyjsou uspořádány do složených okolíkú, u nichž chybí obal,ale je vyvinut obalíček z nitkovitých listenců. Plody jsoužebernaté, brvité dvojnažky. Kvete v červenci a srpnu.Výskyt: Pochází ze Středomoří a pěstuje se ve střední, jižnía východní Evropě. V teplejších krajích vzácně zplaňuje.Sběr a sušení: Dozrávající rostliny se odřezávají nejlépev ranních hodinách a svazují se ve snopky, které se nechajína vzdušných místech nad plachtami dozrát a pak se vy-mlátí. Vyčištěné a dokonale suché plody se uskladní v dobřeuzavřených nádobách.Z minulosti: Od nejstarších dob byly plody anýzu uváděnyjako dobrý lék proti kašli, špatnému zažívání a při nedo-statku mateřského mléka. Používal se odvar, lihový výtažeka ojediněle samotná silice. Uvedené extrakty se udržují v li-dovém léčitelství až do přítomné doby.Použití: Podstatná část produkce se spotřebovává v potra-vinářství. V léčebné péči se využívá jeho účinek proti kašli.Silicí se zlepšují některé nepříjemné chutnající léky. Jeoficiální drogou stejně jako anýzová silice (Oleum anisi)v našem lékopisu.Vedlejší účinky: Droga i silice se nesmějí užívat v nadměr-ných dávkách a dlouhodobě. Pro drobné živočichy je aný-zová silice prudkým jedem, např. pro králíka je 15 gramůsilice smrtelnou dávkou.Obsahové látky: Účinnou složkou je silice. Droga obsahujevětší množství minerálních látek, bílkoviny a sliz.Možnost záměny: Pozor na plody jedovatých druhů (bolehlavplamatý a tetlucha obecná).

32

Bedrník obecný a bedrník větší — Pimpinellasaxifraga et Pimpinella major

Čeleď: miříkovitéLidové názvy: ochvatná bylina, bedrmor, deberníček, bedrníhlíza.Droga: bedrníkový kořen (Radia; pimpinellae).Popis: Oba vytrvalé druhy jsou si podobné. Bedrník většíje až 100 cm vysoký, s lodyhou dutou, hranatě rýhovanou,bedrník obecný je maximálně 60 cm vysoký a lodyha je jem-ně rýhovaná, víceméně plná. Dolní listy u obou druhů jsoulichozpeřené, horní mívají čepele sálně redukované. U slo-žených okolíků s bělavými až narůžovělými kvítky chybějíobal a obalíčky. Věj čité nažky jsou víceméně žebernaté. Obadruhy kvetou od Června do října.Výskyt: Oba druhy jsou hojné v lučních společenstvech nacelém území CSSR; bedrník obecný převažuje na chudšíchpůdách,Sběr a sušení: Na jaře nebo na podzim se sklízejí kořeny,které se rychle omyjí, osuší, podélně rozkrojí a rychle sušíve stínu. Teplota nesmí překročit 35 °C.Z minulosti: Od dávných dob se používaly jako magickérostliny při různých obřadech, zažehnávání moru, neplodnostia různých nemocech. Čerstvé se pojídaly jako ochrana protinakažlivým nemocem.Použití: Ještě v nedávných dobách se využívaly protiinfekčnívlastnosti drogy při chorobách z nachlazení. Dnes je drogatéměř zapomenuta. V lidovém léčitelství se používá i jakomírně močopudný prostředek.Vedlejší účinky: Jako u každé siličné drogy je nevhodné uží-vat příliá velké dávky, které by mohly působit podrážděníledvin.Obsahové látky: Poměrně malé množství silice, třísloviny,saponin a hořčiny (pimpinelin aj.).Možnost záměny: Mnoho druhů téže čeledi je podobných,např. lze jej zaměnit s kořeny jedovatého bolševníku brště,smldníkiu, pa&ttináku aj.

34

Benedikt lékařský — Cnicus benedictus

Čeleď: hvězdnicovitéLidové názvy: benedykt, bodláček, krasoviásek, ostropes,požehnaný pcháč.Droga: benedyktová (čubetová) nat(Herba car dui benedicti).Popis: Tato jednoletá, 10—40 cm vysoká, hustě a drobné ost-nitá bylina má listy kracovitě peřenoklané, na okraji ostnitézubaté. Dolní jsou řapíkaté, prostřední a horní přisedlé, bázíobjímají lodyhu. Jednotlivé úbory jsou na konci větáí, oba-lené nahloučenými listy a s ostnatým záterovem, mají žlutékvěty. Kvete v červnu a červenci.Výskyt: Teplomilná rostlina domácí ve Středomoří, která sezřídka pěstuje i u nás a ojediněle zplaňuje.Sběr a sušení: Kvetoucí vršky rositHiny, popřípadě nepoško-zené přízemní listy se sbírají v rukavicích. Může se sklízeti třikrát až do konce září. Během sušení ztrácí droga svůjnepříjemný pach. Dobře uskladněná droga se musí občasprohlédnout, protože je náchylná k plesnivění.Z minulosti: Od středověku je oblíben proti mnoha nemocem,Mathioli jej dokonce předepisuje proti moru. Dále se po-užíval proti vnitřnímu krvácení, při jaterních chorobácha proti horečnatým nemocem. Při nedostatku chmele bylvýbornou jeho náhražkou při výrobě pdiva.Použití: Nať benediktu je dnes častou součástí bylinnýchsměsí určených k zlepšení zažívání, k léčbě chorob žlučníkua chorob z nachlazení. Také se používá při výrobě žaludeč-ních likérů a aperitivů.Vedlejší účinky. Při nadměrném a dlouhodobém užívání bymohlo dojít k žaludečním potížím i zvracení jako u všechdrog s vysokým obsahem hořčin. Jinak — při rozumnémdávkování — jde o neškodnou drogu.Obsahové látky: Účinek je přičítán hořčině knicámi, kteréhojsou v nati průměrně 0,2%. Dále obsahuje malé množstvísilice, třísloviny aj.Možnost záměny: Jen velmi nepozorní sběrači mohou za-měnit benedikt za různé druhy pcháčů, ostropestřec marián-ský a ostropes trubil.

36

Bez černý — Sambucus nigra

Čeleď: zámoiLezovitéLidové názvy: ohébz, smradinky, kozinky, bez domácí.Droga: bezový květ (FIos sambuci), bezový plod (Fructussambttci).Popis: Keř, dosahující výšky 3—8 metrů, má větve vyplněnébílou lehkou dření. Vstřícné listy jsou lichozpeřené, s po-dlouhlými, na rubu světlejšími lístky. Drobné žluitobílékvítky v bohatých vrcholících osobitě páchou. Hody jsoučerné peckovice. Kvete od května do června.Výskyt: Roste něj častě ji u stavení, plotů, na rumištích apod.Je rozšířen po celé Evropě a Přední Asii.Sběr a sušení: Celá květenství, s hlavní stopkou nejvýšel cm dlouhou, se sbírají v květnu a červnu a suší se na pro-vazech nebo lískách. Ztmavlé květy jsou nepřípustné. Plodyse suší také s hlavní stopkou umělým teplem a po sušeníse odrolí. Sbírají se od července do září. Uchovávají eev dobře uzavřených nádobách a občas, hlavně plody, se pro-hlédnou.Z minulosti: Obvyklé stanoviště v blízkosti obydlí před-určilo bez jako ochrance před zlými mocnostmi a nemo-cemi. Jako lék byly a někde ještě jsou vysoce ceněny plodypři zánětech nervů, pro uklidnění žaludečních a střevníchkřečí apod. Květy byly hlavním lékem při nachlazení avšude tam, kde byl žádoucí jejich potopudný účinek.Použití: Plody se proti květům používají méně často. Odvarz květů, obvykle ve směsa s lipovým květem a diviznou, jeběžně předepisován jako pomocná léčba při lehčích formáchchorob z nachlazení. Bezové květy jsou oficiální drogou Čes-koslovenského lékopisu.Vedlejší účinky: Ačkoliv obsah účinných látek je nízký atyto látky jsou poměrně málo stálé, je vhodné užívat drogyjen v léčebných dávkách.Obsahové látky: Je to několik glykotsidů, silice, tříslovinya různé kyseliny. Dříve uváděný alkaloid koniin v listechnebyl potvrzen.Možnost záměny: Bez červený, častější v podhorských ahorských oblastech, má červené plody a hnědou dřeň. K lé-čebným účelům se nehodí. Jeho plody vyvolávají průjmya dávení.

Blín černý — Hyoscyamus niger

Čeleď: lilkovitéLidové názvy: biem, černý mák, žbánečky, kapří květ, sviň*ské zelí.Droga: blínový list (Foliům hyoscyami), blínové semeno (Se-men hyoscyami).Popis: Jednoletá nebo dvouletá, 20—80 cm vysoká bylina mášpinavě žluté, fialově žilkované květy. Celá rostlina je lep-kavě chlupatá a nepříjemně páchne. Drsná Semena jsoušedohnědá. Kvete od června do září.Výskyt: V teplejších oblastech celého státu od nížán dopodhůří na pustých místech, rumi&tídh a u cestSběr a sušení: Sbírá se jen pro potřebu farmaceutickéhoprůmyslu. Listy se sbírají v době rozkvetu rostliny, semenaihned po dozrání. Sbírá se výhradně v rukavicích, za častéhomytí, protože celá rostlina je prudce jedovatá.Z minulosti: Od nejstarších dob je velmi obávanou rostlinou.Byl nedílnou součástí různých čarodějných mastí, nápojůa omamných nakuřovadel V léčitelství středověku se po-užíval k omámení pacientů při bolestivých zákrocích, protibolestem zubů apod.Foužití: Vzhledem k vedlejším nebezpečným účinkům seblín černý vnitřně neužívá. Ještě dožívá zevní užití: Mstypokropené lihem a čpavkem, naložené do rostlinného oleje,poskytují protirevmaitdcké mazání. Do astmaitiekých cigareta nakuřovacích prášků se přidávají blínové listy obvykles listy durmanu, rulíku zlomocného, komonicí, lobelkou atd.Vedlejší účinky: Jakákoliv manipulace s touto rostlinou jenebezpečná. Dojde-li k náhodnému požití, je nutná okamžitálékařská pomoc. Otrava se projevuje rozšířením zorniček,dýchacími potížemi a po počátečním neklidu hlubokýmspánkem,Obsahové látky: Listy obsahují až 0,3% směsi tropanovýchalkaloidů, které jsou chemicky velmi blízké. Je to předevšímhyoscyamin a skopolamin. Semeno mimo uvedené alkaloidyobsahuje ještě mastné oleje.Možnost záměny: Rostlina se bezpečně pozná, a proto jemožnost záměny jen nepatrná.

40

Bolehlav plamatý — Conium maculatum

Čeleď: miříkovitéLidové názvy: vši věc,štěkiec.

svinská veš, matonoha, blakota,

Droga: bolehlavová nať (Herba conii), bolehlavový plod(Fructus conii).Popis: Ozimá až dvouletá bylina dosahuje až 2 m výšky. Jetypická svým myším pachem. S výjimkou květensitví je celálysá, stonek dutý, modravě ojíněný, dole červeně skvrnitý.Listy 2—ékrát zpeřené, měkké, tmavé zelené. Bílé kvítkyv 10—20ramenném okolíku, obaly a obalíčky jsou vyvinuty.Pétážeberné nažky jsou vlnitě vroubkované, nekřídlaté. Kveteod června do září.Výskyt: U nás roste v teplejších oblastech na pustých vlhčíchmístech a u cest, od nížin do podhůří.Sběr a sušení: Pro omezenou potřebu průmyslu a výzkumuse sbírají listy a plody. Sbírat se musí v rukavicích za čas-tého mytí rukou, protože celá rostlina je prudce jedovatá.Suší se ve stínu za normální teploty.Z minulosti: Slavná travičská rostlina od nejstarších dob.Také Sokrates byl prý její obětí. K léčebným účelům bylauváděna jen zcela ojediněle.Použití: Dnes tato rostlina nemá praktické použití. Dříveznámé bolehlavové náplasti proti revmatisniu se již nevy-rábějí.Vedlejší účinky: Již l gram sušených listů může znamenatsmrtelnou dávku. Otrava se projevuje postupným ochrnutímsvalstva. Postižený se dusí a smrt nastává zástavou dechu.Určitou výhodou je, že rostlina má odporně hořkou chuť a ne-příjemně páchne, takže náhodné použití větší dávky je ne-pravděpodobné.Obsahové látky: Především je to mimořádně jedovatý alka-loid koniin, jehož smrtelná dávka se počítá na tisíciny gra-mu. Rostlina obsahuje ještě několik méně známých alkaloidů,které jsou značně nestálé.Možnost záměny: Jako u všech miříkovitých rostlin je nutné,aby případný sběr prováděly jen zkušené osoby. Poněkudpodobná bolehlavu je krabilice hlíznatá. Záměna za listypetržele je při minimální pozornosti vyloučena vzhledemk typické vůni. Tuto rostlinu uvádíme proto, abychom upo-zornili na nebezpečí příměsí hlavně při sběru fenyklu,anýzu a bedrníku.

42

m

lBrukev černohořčice — Brásšica nigra(Hořčice černá — Sinapis nigra)

Čeleď: brukvovitéLidové názvy: černá brukev, černá hořčice.Droga: semeno černohořčice (Semen sinapis).Popis: Tato jednoletá, až 60 cm vysoká bylina s přímou lo-dyhou má střídavé listy, kffcaré jsou řapflcaté. Spodní astřední jsou lyrovitě peřenoklané nebo laločnaité, horní ne-dělené, se zubatým okrajem, nebo celokrajné. Květy sesta-vené do hroznů jsou zlatožluté. Čtyřhranné šešule obsahujíaž 8 červenohnědých semen. Jsou přitisklé k lodyze a jejichzoban je nitkovitý. Kvete od května do října.Výskyt: Pochází z jižní Evropy, u nás se dříve hojně pěsto-vala, je zdivočelá a zdomácnělá.Sběr a sušení: V době, kdy šešule dozrávají, sbírají se se-mena. Důležité je určit přesné dobu sběru, protože před-časná sklizeň dává bezcennou drogu a pozdní sklizeň jenaopak spojena s velkými ztrátami vypadávajících semen.Odřezávají se celé rostliny a semena se ihned vymlátí. Zís-kaná semena se dosuší a skladují v dobře uzavřených ná-dobách.Z minulosti: Ještě v nedávných dobách se semena často po-užívala v lidové medicíně v hořčičných náplastích při rev-matismu, zánětech nervů a dále jako hořčičné koupele no-hou při vysokém tlaku a astmaítu. Vnitřní užívání bylo méněznámé.Použití: JNáplaste připravené z hořčičných semen velmi in-tenzívně prokrvují pokožku a i v současné době se občaspředepisují. Silice se přidává ze stejných důvodů do proti-revmaitických mazání. Závadou je odporný pach. Vnitřně sesemena nepoužívají.Vedlejší účinky: Požití větší dávky semen je doprovázenokřečemi a bezvědomím. Vážně mohou být poškozeny ledviny.Samotná silice je jedovatá i ve zcela malých dávkách.Obsahové látky: Účinnou složkou je glykosád sinigrin. Silicese v současné době vyrábí téměř výlmadně synitetícky.Možnost záměny: Od ostatních podobných druhů z čeledibrukvovitých se liší řapíkatými listy a k lodyze přMásMýmišešulemi.

44

Brusnice borůvka — Vaccinium myrtillus

Čeleď: forusmeoviitéLidové názvy: černá jahoda, myrtovka, haf ér a, černice.Droga: borůvkový plod (Fructus myrtilli), borůvkový list(Foliům myrtilli).Popis: Nízký keřík se vzpřímenými, zelenými, hranatýmivětvemi má listy opadavé, krátce řapíkaté, s věj či tě okrouh-lou čepelí, na okraji jemně pilovitou a zaokrouhlenou bází.Nevýrazné květy vyrůstají jednotně v úžlabí listů a majízelenavě červenou korunu. Plody jsou modročerné, ojíněnébobule s mnoha semeny. Kvete v květnu až červnu.Výskyt: V jehličnatých lesích od nížin do vysokohorskéhopásma hojná; vyhýbá se nejteplejším oblastem a vápencovépůdě.Sběr a sušení: Listy se sdrhují s větviček v kvetou a červnu.Suší se nejlépe přirozeným teplem, zahnědlé se odstraní.Plody se sbírají v době plné zralosti, ponechají se mírnězaschnout na slunci a dosušují se do úplného svraštění v su-šárnách, na pecích apod. Aby plody nebyly zcela tvrdé, jevhodné poslední fázi sušení dokončit opět na slunci. Ucho-vávají se velmi opaitmě v dobře uzavřených nádobách ačasto se prohlížejí.Z minulosti: Ve středověku se používaly plody jako lékproti průjmů. Připravovalo se z nich také víno nebo liso-vaná stává. Mnohem poizději se objevují zprávy o užívánílistů jako účinného léku proiti cukrovce.Použití: Po vynálezu inzulínu poklesl dočasně zájem o bo-růvkové Msty. Plody však zůstávají předmětem oprávněnéobliby při střevních chorobách provázených průjmy a v po-slední době jako zdroj účinných látek při léčení některýchforem sklerózy. Plody jsou v našem, lékopisu oficinální.Vedlejší účinky: Kromě zácpy po větších dávkách drogy ne-mají plody ani listy žádné škodlivé účinky a mohou sei dlouhodobě užívat.Obsahové látky: Listy obsahují až 11 % tříslovin, až 2 °/oarbutinu a plody antokyanové barvivo, které je v současnédobě předmětem velkého zájmu lékařů.Možnost záměny: Brusnice brusinka má Msty neopadavé aplody červené. Brusnice vlochyně má listy celokrajné, s ostřeznatelnou žilnatinou a sivozéleně zbarvené.

46

Brusnice brusinka — Vaccinium vitís-ídaed

Čeleď: brusnicovitéLidové názvy: kyselinka, červená borůvka, kyhanka, kaliny,Droga: brusinkový list (Foliům vitis idaeae).Popis: Poléhavý, 10—30 cm vysoký keřík s oblými větvič-kami má listy neopadává, tuhé, kožovité, víceméně celo-krajné, slabě na okraji podvinuté, obvejčaté a na rubu hnědétečkované. Květy v hroznu mají korunu zívonkoviítou, bílounebo narůžovělou. Plod je červená lesklá bobule (brusinka).Kvete v červnu a červenci.Výskyt: Nejčastěji v borových lesích, na píščáftých půdáchv nížinách, pahorkatinách i na horách.Sběr a sušení: Od konce srpna do října se sbírají Ušty?. těch větvi, které nenosily květy. Trhají se opafeně a radějijednoitlivě, aby se nepoškodila celá rostlina. Suší̂ li se umě-lým teplem, nesmí teplota překročit 40 °C. Když se odstranízhnědlé lisity, droga se skladuje v dobře uzavřených ná-dobách.Z minulosti: Dříve se používaly v lidovém LéčátóLství kromělistů i květy a plody pratá horečkám a jako močopudnýprostředek. Méně často se doporučovaíly květy i listy jakodoplněk čajů proti cukrovce, proti průjmům a ve forměkloktadla při zánětech hrtanu.Použití: Brusánkové Listy jsou vhodnou součástí urologickýchčajových směsí. Někteří lékaři jim dávají přednost i předlisty medvědice. Protóánfekční vlastoosti jsou přibližněstejné.Vedlejší účinky: Lásty jsou považovány za celkově neškodnéa lze je v rozumných dávkách i dlouhodobě používat. Pokudjde o plody, které se často používají ve formě kompotu nebošťávy, varují někteří odborníci před denním požíváním, pro-tože prý napomáhají tvorbě ledvinových a močových ka-menů.Obsahové látky: Listy obsahují nejméně 3,8 % glykosidu ar-butinu. Dále jsou přítomny třísloviny, organické kyseliny astopy vitamínu C.Možnost záměny: Jen z nedbalosti se mohou přimíchat pod-statně odlišné borůvkové lifity, popřípadě jedovaté listy zi-mostrázu vždyzeleného.

48

Bříza bělokorá a bříza pýřitá — Betula pendulaet Betula pubescens

Čeleď: břízovitéLidové názvy: břest, deruzda a jiné.Droga: březový list (Foliům betulae).Popis: Oba druhy jsou dřeviny s kmeny pokrytými borkoubílou u břízy bělokoré nebo bělošedou až hnědou u břízypyrite. Větve jsou víceméně převislé až odistálé, listy v ob-rysu věj čité až kosníkovité, dlouze řapíkaté, dvakrát pilo-vité; u břízy bělokoré jsou Msty dlouze špičaté a lysé, u břízypyrite krátce zašpičatělé a aspoň na žilkách a na rubu pý-řité. Jednodomé květy jsou sméstnány do jehněd. Kvetouv dubnu a květnu.Výskyt: V lesích, na stráních a skalách je obecná břízabělokorá, na rašedánách a ve vlhkých lesích až do horskéhopásma je častá bříza pýřitá. Jako okrasný strom se běžněvysazuje bříza bělokorá.Sběr a sušení: Od května do července se sbírají listy i s řa-píky vždy jen z častá stromu, aby nebyl poškozen. Suší sev tenkých vrstvách na stinných a vzdušných místech. Tep-lota nesmí překročit 35 ®C. Dobrá droga si zachovává původníbarvu a snadno se láme.Z minulosti: Bříza byla odpradávna zdrojem mnohých léčiv.Sušené pupeny se roztíraly do různých mastí nebo krášlicíchkrémů. Míza z mladých stromů se používá k výrobě růz-ných vlasových vod a pomád. Dehet (Píce betulae) získanýsuchou destilací dřeva a kůry se dosud používá v kožnímlékařství. Často se uváděl jako spolehlivý lék proti revma-tásmu zábal postiženého údu do čerstvých březových listů.Použití: Odvar z listů působí mírně močopudně. Doporučujese jako pottopudný prostředek při chorobách z nachlazení.Listy jsou součástí mnoha léčivých čajů.Vedlejší účinky: Na rozdíl od většiny močopudných drog,březové listy nedráždí ledviny a v běžných dávkách jsouzcela neškodné. Dehet, často používaný v kožním lékařství,může u citlivých pacientů způsobit zvýšené podráždění kůže.Obsahové látky: Lásty obsahují stopy silice, třísloviny, sa-poniny, stopy vitamínu C a další méně známé lá*ky. V dehtujsou obsaženy fenoly a příbuzné dezinfekčně působící látky.Možnost záměny: Je prakticky vyloučena.

50

Buřina srdečník — Leonurus cardiaca

Čeleď: hluchavkovitéLidové názvy: hojička, hubení cek.Droga: srdečníková naf (Herba leonuri).Popis: Tato vytrvalá, 0,5—1 m vysoká bylina s čtyřhrannou,víceméně chlupatou a často červenofialově naběhlou lody-hou má lásity dlouze řapíkaté, dlarátokiané, na okraji zubaté.Špinavě růžové kvítky jsou sestaveny v lAchopřeslenech.Kvete od června do srpna,Výskyt: Roste v teplejších krajích na loukách, rumištích apastvinách. Někdy se pěstuje jako miedonosná rostiána.Sběr a sušeftí: V době začínajícího kvetení se odřezává celánať a suší se rychle na vzdušných a stinných místech. Po-užije-li se umělé teplo, nesmí překročit 35 °C. Lodyhy tlustšínež 5 mm nejsou přípustné.Z minulosti: Byl doporučován proti srdečním chorobám, kře-čím i jinak. Mnohdy nebyl vůbec uváděn jako iéčává rost-lina.Použití: V lidovém léčitelství v tonuto i minulém stoletívzrostlo jeho použití. Zdá se, že má skutečně dobrý uklid-ňující účinek a podle některých autorů působí i sníženíkrevního tlaku, hlavně u mladších nemocných. K tomutoúčelu se někdy kombinuje se stejnými díly kozlíkového ko-řene a květů hlohu. Lepší výsledky prý dává výluh připra-vený za studena, tj. asd 2 lžíce řezané drogy přelité šálkemstudené vody a scezené po 8—10 hodinách. Ojediněle se do-poručuje užívat práškovanou drogu na špičku nože. Častose úspěšné používá při prostatických potížích.Vedlejší účinky: V běžných dávkách nemá buřina srdeč-ník žádné vedlejší účinky a lze ji dlouhodobě užívat.Obsahové látky: Droga obsahuje stopy silice, alkaloid leonu-cardin, glykosidy a saponiny, dále hořčiny, organické kyse-liny a další látky.Možnost záměny: Při sběru by se mohla zaměnit s buřinoujablečníkovitou.

52

Celík zlatobýl — Solidago virgaurea

Čeleď: hvězdnicovitéLidové názvy: hadí traňk, svalník, vysoký traňk.Droga: zlatobýlová nať (Herba virgaureae).Popis: Tato vytrvalá, až l m vysoká bylina s krátkým od-denkem a přímou, obtou, často dole nafialovělou lodyhou mástřídavé listy. Dolní listy jsou podlouhle eMptičné, pilovité,s křídlatým řapíkem, horní listy jsou téměř cetókrajné, úzceedáptičné, krátce řapíkaté až přisedlé. Zlatožluté paprskujícíúbory jsou sestaveny do bohatých lat nebo hroznů. Plodyjsou chlupaté nažky. Kvete od srpna do října,Výskyt: Je rozšířen na celé severní polokouli. U nás jehojný na slunných stráních, na mýtinách a ve světlýchlesích.Sběr a sušení: Sbírají se kvetoucí vrcholky, které se odře-závají nejvýše v polovině výšky rostliny, a to v době počí-najícího kvetení. Suší se ve svazečcích nebo tenkých - vrst-vách na vzdušných místech. Teplota nesmí překročit 35 BC.Droga si musí zachovat svoji původní barvu.Z minulosti: Naši předkové používali celík zlatobýl protimnoha chorobám. Herbáře uvádějí na prvním místě léčbuledvinových potíží a chorob močových cest. Méně často seuvádí uklidňující vliv na zažívací orgány a léčba horečna-tých onemocnění.Použití: V lidovém léčitelství je zlatobýl dosud velmi popu-lární. Bylina má mírný močopudný a protiinfekční účinek.Pověst o dobrém vlivu na rozpustnost některých močovýcha ledvinových kamenů provedené zkoušky nepotvrdily.Vedlejší účinky: Podle dosud zjištěných zkušeností nemádroga žádné škodlivé účinky a může se používat dlouhodobě.Protože je dosud málo prozkoumána, je nutné, aby byla ro-zumně dávkována, tj. asi 3—4 kávové lžičky řezané drogyjako nejvyšší denní dávka.Obsahové látky: Poměrně malé množství hořčin, saponinu,třísloviny a stopy silice tvoří pravděpodobně účinnou složku.Možnost záměny: Zaměnit se může s jinými druhy téhožrodu, pěstovanými pro ozdobu a též zplanělými, jako např.s celíkem obrovským a kanadským; tyto rostliny však dosa-hují až 2 m výšky.

54

Cekanka obecná — Cichorium intybus

Čeleď: čekankoviitéLidové názvy: čakanka, čaganka, pocestník, hanička.Droga: čekankový kořen (Radix cichorii).Popis: Vytrvalá, až přes l metr vysoká bylina má hranaté,tuhé lodyhy a modré, vzácně bílé nebo růžové úbory jazyko-vitých květů. Dolní lodyžní listy jsou kracovitě laločnaté, narubu štětónovitě chlupaté, kdežto horní jsou v obrysu celo-krajné a podflouhle kopdnaifcé. Celá rostlina obsahuje nahořkloumléčnou stavu. Kvete od července do září.Výskyt: Je obecná na mezích, rum/ištícih a na suchých lou-kách.Sběr a sušení: Téměř výhradně se sbírají kořeny. Použí-vání listů a květů je zcela ojedinělé. Kořeny se sbírají v jar-ních nebo podzimních měsících. Podzimní poskytují kvalit-nější drogu. Očištěné, popřípadě rychle opláchnuté kořenyse suší nejlépe umělým teplem. Uchovávají se v dobře uza-vřených nádobách a občas se musí prohlédnout, protože ječasto napadá hmyz.Z minulosti: Cekanka je stará kulturní rostlMa, známá jižve starém Egyptě. Kromě léčebného použití byla doporučo-vána jako posilující zelenina a salát. Od 17. století se běžněpoužívají pražené kořeny jako náhrada pravé kávy ještědodnes. Kneipp doporučoval pití odvaru proti hemeroidům.Použití: Kořen čekanky působí příznivě na vylučování žlučea povzbuzuje chuť k jídlu; proto se často přidává do čajo-vých směsí. Ojediněle se též uvádí mírný močopudný účinek.Vedlejší účinky: Droga nemá škodlivé účinky. V obvyklýchdávkách se může používat i dlouhodobě. Mimořádně velkédávky mohou působit projímavě.Obsahové látky: Hořčána cichorin, dále choiin a mulin jsouasi hlavní účinné složky. Kromě nich jsou v droze přítomnystopy silice, pefctin a cukr. Mléčná šťáva obsahuje hořčinulaktucin a pryskyřici.Možnost záměny: Svým typickým vzhledem vylučuje cekankaobecná možnost záměny. Příbuzná, jako zelenina pěstovanácekanka štěrbák má kadeřavé, jemně třepenité a úplně lysépřízemní listy. Zplaňuje jen ojediněle.

56

Čemeřice černá — Helleborus niger

Čeleď: pryskyřníkoviitéLidové názvy: černé koření, koření sv. Ducha, kýcihavka,hluzák.Droga: kořen (oddenek) čemeřice černé (Radia: seu Rhizomahellebori nigři).Popis: Jedovatá, až 30 cm vysoká bylina s černohnědým od-denkem má dlouze řapíkaté, trvale zelené Msty, které přezá-mují. Velké ničí květy mají bílou, někdy načervenaiLou barvu.Kvete často již v zimních měsících a podruhé v květnu nebov červniu.Výskyt: Pochází z jižní Evropy. U nás se dříve často pěsto-vala pro ozdobu a někdy zplaňovala,Sběr a sušení: Pro potřebu farmaceutického průmyslu seobvykle zpracovávají čerstvé květy. Výtažek z nach se dáv-kuje teprve podle zjištěného obsahu účinných látek.Z minulosti: Staří Rekové ordinovali práškový kořen jakolék proti šílenství ve formě šňupavóho prášku, protože prývyvolané kýchání odstraňuje nečistoty z mozku.Použití: Případné použití by mohl nařídit pouze lékař. Uvádíse celkem sporný účinek při vodnatelnosM, dně a proti tasem-nicím. V současné době lze tuto drogu určitě nahradit méněnebezpečnými léky.Vedlejší účinky: Čemeřice černá je nebezpečná tím, žei v malých dávkách může mít smrtelné následky u osobs chorým srdcem. Otrava se projevuje prudkým zvraceníma zanechává dlouhodobé poškození střev. Protože vstřebáváníobsažených jedů postupuje mimořádně nrchle, je nutná oka-mžitá pomoc lékaře. Do jeho příchodu podáváme velké dáv-ky živočišného uhlí.Obsahové látky: Účinnými látkami jsou glykosidy (helebrina heleborin). Jejich působení připomíná poněkud obsahovélátky náprstníku tí dráždivými účinky na sliznici. V sou-časné době je předmětem intenzivního výzkumu.Možnost záměny: Ostatní druhy čemeřie u nás známé, včetněokrasných druhů, jsou rovněž jedovaté.

58

Česnek kuchyňský — Allium sativum

Čeleď: česnekovitéLilové názvy: luček, driák.Droga: česneková cibule (Bulbus állii sativi).Popis: Vytrvalá rostlina, vysoká 25—100 cm, má oblou, ly-sou a jednoduchou lodyhu. Listy jsou ploché, špičaté, asi l cmširoké. V kulovitém, celkem chudém květenství se vyskytují,kromě dlouze stopkatých, zelenavě až červenavě bílých kvě-tů, četné asi l cm dlouhé pacibulky. Kvete od června dosrpna.Výskyt: Pochází z východní Asie a pěstuje se jako zele-nina v celé Evropě.Sběr a sušení: Pro léčebné účely se používají cibule, kterése po sklizni jednotlivě rozloží na chladném místě, po za-schnutí se svážou a uchovávají se v chladnu a suchu.Z minulosti: V nejstarších dobách byl česnek všeobecněpoužívaným lékem a preventivním prostředkem snad protivšem nemocem. Dokonce při různých epidemiích bývalo na-řízeno jeho povinné užívání. Pro svou kořennou a specifickouchuť se používá běžně jako přísada do mnoha jídel u většinynárodů.Použití: Slouží k přípravě četných léčivých přípravků. Hojněse používá i v domácím léčitelství. Je jedním z nejúčinnějšíchpřírodních léků, který má dobrý baktericidní účinek, zvláštěpři infekčních střevních chorobách. Dobré výsledky jsouhlavně u vleklých střevních katarů spojených s průjmy,při nechutenství, proti střevním parazitům apod. V poslednídobě se stále více zdůrazňuje jeho vliv na snížení některýchforem vysokého krevního tlaku a léčbu skierózy.Vedlejší účinky: Pokud se používá v nerozumných dávkách,tj. v množství odpovídajícím více než 2—3 stroužkům denně,nepřináší úlevu, ale působí nadýmání, bolesti a někdy ažmdloby, způsobené zpomalením srdeční činnosti.Obsahové látky: Účinnou složkou je silice.Možnost záměny: Je velmi nepravděpodobná, protože je torostlina všeobecně pěstovaná a známá.

\ 60

Děhel andělíka — Angelica archangelica(Andělíka lékařská — Arehangelica officinalis)

Čeleď: miříkovité _Lidové názvy: děhyl, anjelička, janoMika, andělská bylina,vybalen.Droga: andělikový kořen (Radix angelicae), andělikový plod(Fructus angelicae).Popis: Tato dvouletá, zřídka vytrvalá bylina, dosahující až2 metrů výšky, má přímmi, dutou a rýhovanou lodyhu. Listyjsou trojitě dva až třikrát zpeřené s velkými, nápadně na-dutými pochvami. Kvétemství je bezobaJný okolík s 20 i víceokolíčky, jež mají obalíčky z šídLovátýoh listenců. Drobnékvítky jsou žlutavě nebo zelenavě bílé. Plody jsou věj čitéaž podlouhlé, nažloutlé, křídlaté nažky. Kvete v červenci av srpnu. Kořeny obsahují žlutavou mléčnou šťávu.Výskyt: U nás se vyskytuje roztroušeně v horských oblas-tech. V některých zemích se pěstuje a často zplaňuje.Sběr a mšení: Kořeny dvouletých rostlin se vykopávají najaře nebo na podzim. Pro získání silice se čerstvé kořenyihned zpracují. Pro léčebné účely se kořeny suší při teplotěnepřesahující 35 °C. Rozřezávání se nedoporučuje.Z minulosti: Andělíka byla mnohem populárnější v sever-ských státech než u nás. Zde jsou záznamy o jejím použí-vání již z 10. století. O 200 let později se již pěstovala k lé-čebným účelům a i jako kořeninová zelenina.Použití: Droga se přidává do čajových směsí podporujícíchzažívání a v lidovém léčitelství se přikládají obklady s od-varem na záněty žil. Kořen se používá také při výrobě ža-ludečních likérů a aperitivů.Vedlejší účinky: Jako u každé siličné drogy je nutná opa-trnost v dávkování. Samotná silice v dávce větší než 1—2gramy působí závratě, podráždění ledvin a svědivé vyrážkyna kůži. U citlivějších osob může požití i malých dávekzpůsobit na pokožce vystavené slunečnímu záření zčerve-nání až otoky. Stejné obtíže mohou nastat již při sběru sty-kem s čerstvou šťávou z kořenů.Obsahové látky: Kořen musí obsahovat nejméně 0,3 % silice.Dále jsou přítomny hořčiny, lakton angelicin, pryskyřice,vosk, kyselina angeliková a další látky.Možnost záměny: Lze jí zaměnit s kořeny nebo plody jinýchmiříkovitých rostlin (smldník, libeček aj.).

62

Divizna velkokvětá a divizna sápovitá — Verbascumthapsiforme et Verbascum phlomoides

Celetf: krtičníkoviitjéLidové názvy: svícen, kruželice, oběračka, psí ocas, petrováhůlDroga: diviznový květ (Flos verbasci)Popis: Dvouleté byliny vytvářejí v prvním roce listovourůžici, ze které v druhém roce vyrůstá až 2 m vysoká, pistna-tá lodyha, zakončená dlouhým hroznem žlutých, pětičetných,velkých květů. Plody jsou tobolky. Kvete od června do září.Výskyt: V celé Evropě na slunných, suchých stráních, naskalách, rumištích i chráněných místech. V mnoha zemíchse divizna velkokvětá pěstuje k léčebným účelům.Sběr a sušení: Od července do září se vytrhávají za suchéhopočasí postupně pdně rozkvetlé koruny (bez kalichů) a rychlese suší na prudkém síLunci nebo v sušárně při teplotě do40 °C. Důkladně proschlá droga nesmí hnědnout Uskladňujese v dobře uzavřených nádobách.Z minulosti: Od pradávných dob je oblíbeným vnMřnímlékem při všech chorobách dýchacích cest, ojediněle protiprůjmů a zevně jako hojící prostředek na rány, kožní cho-roby apod.Použití: Dnes se účinku diviznových květů přikládá omeze-nější význam než dříve. Dosud je droga obsažena ve velkévětšině prsních čajových směsí a doporučuje se s lipovýmkvětem a květem bezu černého jako pomocný lék při choro-bách z nachlazení. Protizánětlivý účinek se také využíváv různých hojivých mastech a zásypech. Je oíicinální dro-gou v našem lékopisu.Vedlejší účinky: Droga je neškodná a může se užívat i dlou-hodobě.Obsahové látky: Obsahuje malé množství saponinů a prav-děpodobně glykosidů, cukr, sliz, sitopy silice a barvivo.Možnost záměny: Lze ji zaměnit s jinými druhy téhož rodu,např. s diviznou černou a malokvetou.

64

Dobromysl obecná — Origanum i>ulgare

Čeleď: hluchávkovitéLidové názvy: voněkras, červená lebeda, mysl domácíDroga: dobromyslová nať (Herba origani).Popis: Vytrvalá, 20—50 cm vysoká roistlána vytváří víceméněchlupatou, čtyřhrannou lodyhu. Listy jsou vstřícné, řapíkaté,celokrajné, nezřetelně vroubkované, vejčiité. Jednotlivé květysedí v pozdí načervenalých listenců, mají pěitizubý kalich ačervenonacihoivou dvooipyskovou korunu. Kvete od červencedo září.Výskyt: Poměrně hojná na slunných místech, v kravinácha světlých lesích.Sběr a sušení: Sbírá se kvetoucí nať, nejlépe v červenci asrpnu. Doporučuje se však i sběr krátce před květem.Z minulosti: Podle záznamů se dobromysl používala již vestarém Egyptě a ve středověku jako lék proti nervovým kře-čím, různým bolestem a vykuřovala se jí obydlí, aby zdevládla spokojenost. Německé herbáře uvádějí široký soupisnemocí, proti kterým má mít účinek, jako např, astma, vod-naitelnoíst, kašel, nechutenství atd.Použití: V moderní terapii nenalezla dobromysl velkéuplatnění a je poměrně opomíjena. Lékaři ji předpisují jenv různých čajových směsích určených k léčbě zažívacíchpotíží nebo pro zlepšení chuti některých čajů. V novějšídobě byly prokázány dobré výsledky tam, kde je žádoucízvýšená tvorba žluče. Poměrně často se používá ještě v li-dovém léčitelství ve formě mastí proti svěděni a rýmě. Podlepřírodních lékařů v Německu je vhodným specifickým lé-kem pro uklidnění, neboť prý plně nahradí kozlíkové kapkynebo výtažek z chmele.Vedlejší účinky: U málo odolných pacientů by mohlo ne-uvážené velké dávkování způsobit podráždění ledvin.Obsahové látky: Vonná silice, které rostlina obsahuje 0,5 %i více, třísloviny a další látky.Možnost záměny: Nezkušení sběrači by se měli před sběremseznámit s typickými botanickými znaky dobromysli, abynedošlo k záměně s podobnými rostlinami čeledi hluchavko-vitých, např. majoránkou aj.

66

Dub letní a dub zimní -petraea

Čeleď: bukovitéLidové názvy: křemelák (d. letní), drnák (d. zimní).Droga: dubová kůra (Cortex quercus).Popis: Mohutné, vysoké stromy se značně zproihýbanými vět-vemi, rostou hlavně v nížinách. Dub letní má listy s krát-kými řapíky na víceméně srdčité bázi a plody (žaludy) sedína delší stopce; dub zimní má listy na bázi klínovitě zúženéa plody víceméně přisedlé. Oba druhy kvetou v květnu.Výskyt: Rostou jednotlivě i hromadně a jsou domácí téměřv celé Evropě. Vytvářejí větší i menší porosty (doubravy)od nížin až do podhorských oblastí.Sběr a sušení: Kdysi sbírané listy a plody se dnes již ne-používají. Běžné je však používání sušené kůry z mladýchvětví. Kůra musí být hladká, lesklá, bez zbytku dřeva anesmí být tlustší než 3 mm. Sběr vyžaduje schválení ma-jitele stromů. Nejvhodnější doba je březen a duben.Z minulosti: V dřívějších dobách se využíval účinek třís-lovin v kůře i plodech, které se pražily a užívaly vnitřněproitá průjmům a vnitřnímu krvácení, zevně na rány, spá-leniny, omrzliny, proti pocení apod.Použití: V Lidovém léčitelství je dosud velmi oblíbenou ačasto doporučovanou drogou ve všech případech, kde lzevyužít vysoký obsah tříslovin, které kromě stahujícího účin-ku působí i protizánětlivě. Vnitřní užívání je dnes praktickyzapomenuté.Vedlejší účinky: Užívání velkých dávek vnitřně je úplnězbytečné a mohlo by způsobit přecitlivění sliznic. Jinak jedroga celkově neškodná a lze ji v rozumných dávkách bezobav použít i dlouhodobě.Obsahové látky: Lékopisy vyžadují nejméně 9% tříslovin,kterých je v čerstvé mladé kůře až 20 %. Dále je obsaženakyselina gallová, katechin, pryskyřice, barviva a škrob.Možnost záměny: Záměna za jiný strom je prakticky vy-loučena.

Durman obecný — Datura stramonium

Čeleď: lilkovitéLidové názvy: panenská okurka, vlčí jablko, ježkova palice,maslák.Droga: durmanový list (FoZitim stramonii).

Popis: Tato jedovatá, jednoletá, až 120 cm vysoká bylinas přímou, rozvětvenou lodyhou má velké, hrubé laločnaté,zašpičatělé listy, jež jsou na bázi klínovité. Jednotlivé pěti-četné květy mají dlouhý trubkovitý kalich a bílou, nálev-kovitou, pěticípou korunu až 8 cm dlouhou. Plodem je ost-natá, podlouhlá, až 5 cm dlouhá tobolka. Kvete od červnado září.Výskyt: Místy je hojný na rumištích, pustých místech au cest na celém světě. Pochází původně ze Severní Ameriky.V Evropě se od 16. století pěstoval jako okrasná rostlina arychle zpdaněl.Sběr a sušení: Nepoškozené listy se sbírají jen v rukavicíchza častého mytí, nejlépe v době kvetení.Z minulosti: V nejstarších evropských herbářích není uvá-děn. Jen někteří poadéjší autoři jej omylem ztotožňovaliB kulčibou. Léčebné vlastnosti, jsou popisovány až v 18. sto-letí. Lékaři byl předepisován hlavně proti bolestem a přiastmatáckých záchvatech.Použití: Vzhledem k prudce účinným obsahovým látkám sev současné době droga používá téměř výhradně k průmys-lovému zpracování a pouze ojediněle se listy přidávají doprotiastmaitickýdi nakuřovacích prášků a cigaret.Vedlejší účinky: Jsou zaznamenány otravy u dětí, které z ne-znalosti vylupují a polykají černá, prudce jedovatá semena.Příznakem jsou rozšířené zorničky, celkový neklid, pozdějiochabnutí, a není-li poskytnuta lékařská pomoc, smrt.Obsahové látky: V Listech a semenech se vyskytuje až 0,5 %směsi tropanových alkaloidů (1-hyoscyamin, 1-skopolamin aatroipdn) a další látky.Možnost záměny: Poměrně vzácně u nás pěstované durmanstromkovitý a durman duboli&tý jsou také prudce jedovaté.

70

Dymnivka dutá — Corydalis cava

Čeleď: zemědýmovitéLidové názvy: hrbolec, housátka, hužvor, smateník, polnírouta.Droga: hlíza dymnivky (Bulbus corydalidis cavae),Popis: Vytrvalá, jedovatá, 10—30 cm vysoká bylina má pod-zemní, poměrně hluboko uloženou hlízu. Lodyha je nevět-vená, s dvěma střídavými, řapíkatými, lysými, dvakrát troj-četnými listy. Květy sedí v paždí celofcrajných listenů a jsouuspořádány v konečném husitém hroznu. Jsou souměrné,špinavě růžové nebo nažloutle bílé. Plodem je pukavá to-bolka. Semena jsou lesklá, hladká, kulovitá, sytě červenébarvy. Kvete od března do červus.Výskyt: Roste hojně, zejména ve vlhkých lesích a křovmách,téměř v celé Evropě.Sběr a sušení: V podzimních měsících se hlízy vykopávajía suší obvyklým způsobem.Z minulosti: Ve středověku se tato nebezpečná droga použí-vala při obrnách, po mrtvici a protá třesům, v minulémstoletí proti střevním parazitům a chorobám krve.Použití: Dymnivka dutá je dnes z hleddska účinku a obsa-hových látek poměrně dokonale prozkoumána, takže je jižznám asi celý souhrn jejich alkaloidů. Donedávna byly ně-které alkaloidy prakticky jediným lékem proti nervovýmtřesům. Přinášely však úlevu jen kráitkodobou, a proto ne-byly do běžné praxe zavedeny.Vedlejší účinky: O otravách u ladí nejsou žádné záznamy.Mnohem pravděpodobnější je však otrava u domácích zví-řat, hlavně ovcí. Došlo-lá by k otravě u člověka, je přízna-kem prudké snížení krevního tlaku, rychlý tep, celková ma-látoostt a ospalost. Okamžitá lékařská pomoc je nutná.Obsahové látky: Obsahuje přes 20 alkaloidů, jež je možnorozdělit zhruba do tří skupin: skupina korydalinová ocihrnujemíchu, skiupóna korykavinová (protopinová) dráždí motorickácenitra a nejvíce probádaná skupina bulbokapnánová má slo-žité účinky na svalstvo a některá mozková centra,Možnost záměny: Hlavně s ostatními druhy téhož rodu.

72

Fenykl obecný — Foemculum vulgare

Čeleď: miříkovitéLidové názvy: kopr, úkrop, sladký kapr.Droga: fenyklový plod (Fructus foeniculi).Popis: Tato dvouletá až vytrvalá, zřídka jednoletá, až 2 mvysoká bylina má jemně rýhovanou, lysou lodyhu. Listy jsoumnohonásobně zpeřeně rozdělené v nitkovité ukroj ky. Obalyi obalíčky chybějí a velké okalíky mají žluté květy. Plodyjsou pětižeberné, oválné dvounažky. Kvete od července dozáří.Výskyt: Pochází ze Středomoří, pěsituje se však téměř všudea na teplých a chráněných místech zplaňuje.Sběr a sušení: Sklízí se nať s dozrávajícími plody v období,kdy jsou asá dvě třetiny plodů zralé. Váže se do snopků apo uschnutí se vymlátí. Plody se vyčistí na sítech. Při do-soušení plodů nesmí teplota přestoupit 35 °C.Z minulosti: Jako léčivo je droga uváděna již u starýchReků a Římanů. Použití celkem odpovídalo současné dobé:léčba špatného zažívání, nadýmání a kašle. Samotná silicese používala zevně proti různým parazitům, svrabu, všímapod.Použití: V lidovém léčitelství se dosud doporučuje odvarz plodů matkám při nedostatku mateřského mléka, dále přivleklých katarech průdušek a také k výplachům při očníchzánětech. Plody se přidávají do některých čajových směsí.Podstatná část sklizně se spotřebuje v domácnostech jakokoření a v potravinářském průmyslu.Vedlejší účinky: Jako u každé sáličné drogy je nutná určitáopatrnost. Použití mimořádně velké dávky silice působí kře-če, celkové podráždění a třesy následované hlubokým spán-kem. Otrava působí narušení funkce ledvin, žaludku a střev.V léčebných dávkách jsou však plody i silice neškodné a lzeje, hlavně v obvyklých směsích, dlouhodobě používat.Obsahové látky: Plody obsahují průměrně 4 % silice, dálecukr, mastný olej a další běžné látky.Možnost záměny: Poněvadž jde téměř výhradně o pěstova-nou bylinu, je záměna nepravděpodobná. Jako u všech mi-říkovitých je však nutná opatrnost, vzhledem k prudce je-dovatým podobným bylinám téže čeledě.

Hadí kořen větší — Bistorta major(Rdesno hadí kořen — Polygonům bistortd)

tteleď: rdesnovitéLidové názvy: hadí kořen, hadovec, pužička, turant.Droga: rdesnový kořen — oddenek (Radix [Rhizoma] bis-tortae).Popis: Vytrvalá, až l m vysoká bylina má silný, válcovitý,zkroucený oddenek, uvnitř červeně zbarvený. Statná jedno-duchá lodyha má příziemní a dolní listy s křídlaitým řapíkem,víceméně podlouhle vejčifté; hočejší listy jsou přisedlé srdči-tou bází. Je zakončena klasovitě staženým hroznem růžo-vých, zřídka bílých květů. Plodem je nažka uzavřenáv okvětí. Kvete od června do srpna.Výskyt: Je častý na vlhkých rašeMnových loukách, zejménav horských oblastech.Sběr a sušení: Sbírají se oddenky starších rositlán, nejlépeod června do října. Po vyrýpnutí se odstraní drobné kořínky,rychle se opláchnou a usuší na stinných a vzdušnýchmístech.Z minulosti: Ještě v minulém století se používal odvar z od-denků jako lék proti hadímu uštknutí. Jinak je ve starýchherbářích uváděn jako prostředek užívaný vniitřně protiprůjmům u lidí i domácích zvířat, dále pro uklidnění aproti vnitřnímu krvácení, zevně jako kloktadilo při chorobáchdásní a k obkladům na nežity.Použití: Kromě stahujícího účinku obsažených tříslovin sevyužívá protiinfekční a uklidňující vlastnost drogy v po-mocné léčbě při chorobách střev a při žaludečních vře-dech. Obvykle se droga přidává do čajové směsi společněs heřmánkem, meduňkou apod.Vedlejší účinky: Užívaný v běžných dávkách, odpovídajícíchasi l lžíci práškované drogy denně, nemůže mít škodlivéúčinky ani při dlouhodobém užívání.Obsahové látky: Jsou to tříslovLny, básitortová červeň a dalšílátky.Možnosti záměny: Může se zaměnit s hadím kořenem živo-rodým, u nás rostoucím v horských oblastech Karpat, popří-padě s dalšími druhy rdesen, totěré však nemají listy s kříd-latým řapíkem,

Halucha vodní — Oenanthe aquatica

Čeleď: miříkovitéLidové názvy: vodní kmín, opich, vodní toužebník, vodníkopr.Droga: haluchový plod (Fructus phellandrii).Popis: Jedovatá, jednoletá i dvouletá, zřídka vytrvalá bylinavytváří přímou, až 2 metry dlouhou, dutou, rýhovanou avětevnatou lodyhu. Listy jsou střídavé, dvakrát až třikrátpeřenosečné. Obal chybí, ale šídlovité obalíčky jsou vyvi-nuty. Drobné kvítky jsou bílé. Plody jsou věj cite podlouhlé,až 5 mm dlouhé dvojnažky, lysé a zelenavě hnědě zbarvené.Kvete od června do srpna.Výskyt: Ve stojatých, bahnitých vodaoh, močálech, méně navlhkých loukách, téměř v celé Evropě a Asii.Sběr a sušení: Sbírají se téměř výlučně plody krátce předdozráním. Ořezaná celá květenství se zavěsí ve svazečcích,nejlépe nad archy papíru, aby vypadávající semena nebylaznečištěna. :Z minulosti: V 19. století se používala semena ojediněle jakomočopudný lék a rozdrcená nať se doporučovala bezdůvodněk přikládání na rány. Mnohem více se používala ve zvěro-lékařsitví, k vymývání ran a k obkladům.Použití: V současné době je tato droga téměř zapomenuta,ale ještě na začátku tohoto století, hlavně v Německu, sepoužíval odvar ze semen proti dávivému kašli a při vlek-lých zánětech průdušek. Některé cizí lékopisy obsahují před-pis na sirup vyráběný z rozdrcených semen.Vedlejší účinky: Pro jedovatost drogy se nemá v domácímléčitelství používat bez souhlasu lékaře. U citlivějších pa-cientů může způsobit prudké průjmy a poškození zažívacíchorgánů. Po použití příliš velké dávky se dostavují křeče,závrat a mdloby.Obsahové látky: Pravděpodobně jedinou účinnou složkou jejedovatá, ostře páchnoucí silice, které semena obsahují prů-měrně 2,5 %. Dále obsahuje mastné oleje, pryskyřici, voska jiné látky.Možnost záměny: Je možno ji zaměnit s haluchou dutou,značně jedovatou tetluchou nebo rozpukem jízlivým.

78

Heřmánek pravý — Matricaria chamomilla

Čeleď: hvězdnácovitéLidově názvy: kamilky, harmaníček, marunka.Droga: heřmánkový květ (Flos chamomillae vulgaris).Popis: Jednoletá, až 50 cm vysoká bylina s věitevnatou lo-dyhou má střídavé, přisedlé, peřienosečné lisity, rozdělenév úzké, čárkovité úkrojky. Úbory mají v terči zlatožlutétrubkovité kvítky. Okrajové jazykovité kvítky jsou bílé. Lůž-ko je kuželovité, vždy duté a bez plevek. Kvete od květnado září.Výskyt: Značně je rozšířen na úhorech, pustých místech, nanávsích, na polích mezá obilím v celé Evropě a Asii. Bylzavlečen i do ostatních světadílů. Hojně se pěstuje k léčeb-ným a průmyslovým účelům.Sběr a sušení: Celé nepoškozené úbory bez stopek nebo sestopkou délky do 2 cm se trhají na počátku rozkvětu a rychlese suší ve stínu při mírné teplotě ve slabých vrstvách. Pěs-tovaný heřmánek se sklízí speciálními hřebeny. Sušení naslunci znehodnocuje jakost drogy.Z minulosti: Hojivé a proitíkřečové vOiastnosta heřmánku jsouznámé od nejstarších dob. Užíval se snad proti všem ne-mocem jak vnitřně, tak i zevně, dále k odbarvování vlasůa jako přísada do kosmetických přípravků.Použití: Heřmánkový čaj se běžně používá vnitřně při zaží-vacích potížích, při akutních i chronických katarech ža-ludku a střev a zevně k obkladům, výpdachům i jako klok-tadlo, všude tam> kde se může uplatnit jeho protizánětlivý,uklidňující a hojivý účinek. V našem lékopisu je ofieinálnídrogou a slouží též k destilaci heřmánkové silice.Vedlejší účinky: V normálních dávkách je droga zcela ne-škodná a může se užívat dlouhodobě. Nedoporučuje se všaksoustavně podávat odvar malým dětem, protože může přílišztlumit funkci vyvíjejících se zažívacích orgánů.Obsahové látky: Droga obsahuje silici, glykosidy a různéorganické kyseliny, třísloviny, heroiny a další látky. Účinekje podmíněn především obsahem intenzívně modré složkysilice, tzv. chamaaulenu, nevylučuje se však ani účinek dal-ších složek (bisabolol, matricin atd.).Možnost záměny: Mohl by se zaměnit s podobným heř-mánkem nepravým a různými druhy rmenů. Heřmánek pra-vý má typicky příjemnou vůni a vždy duté lůžko.

80

Hlaváček jarní — Adonis vernalis

Čeleď: pryskyřníkoviitéLidové názvy: hlavák, ohníček, černé koření, hořká tráva.Droga: hlaváčková nat (Herbo adonidis).Popis: Tato vytrvalá, prudce jedovatá, 10—40 cm vysoká by-lina vyrůstá ze silného oddenku. Na přímém stonku jsou stří-davé Msty, 2—4krát zpeřené v čárkovité úkrojky. Vrcholovékvěty mají pětičetný kalich a nápadné žluté, lesklé, klíno-vité až podlouhlé korunní lísitky ve větším počtu (10—20).Plodem jsou hlávkovitě sestavené nažky.Výskyt: Rosíte na výslunných stráních ve štěpní cti teplýchpolohách (České sitředohoří aj.), místy je hojný (jižní a vý-chodní Slovensko).Sběr a sušení: Kvetoucí nat se odřezává v dolní třetině arychle se suší. Získaná droga se musí uchovávat v dobře uza-vřených nádobách a chránit před světlem, jinak ztrácí svouúčinnost. Protože je zákonem chráněn, je jeho sběr ve volnépřírodě vyloučen.Z minulosti: Hlaváček jarní byl poměrně zřídka uváděn jakoprostředek proti vodnatelnosti, dně a k léčbě močových cest.Použití: Je dosud předepisovaným srdečním lékem, kterýpři správném dávkování pomáhá i tam, kde selhávají účinnésložky náprstníku nebo krutikvětu. Protože však působí ne-žádoucí stoupnutí krevního tlaku a jeho působení je krátko-dobé, je v moderní terapii nahrazován vhodnějšími léky.Vedlejší účinky: Vysoká dávka působí zvracení, vážné zaží-vací poruchy a zvýšení krevního tlaku, což může být ne-bezpečné hlavně u sterších osob.Obsahové látky: Účinnou složkou jsou glykosidy, např. ado-nidosid a adonivernosid. Dále jsou přítomny pryskyřice, cho-lin a další látky.Možnost záměny: Je možno jej zaměnit s hlaváčkem let-ním, který je jednoletý, později kvete a je místty hojnýmplevelem v obilninách.

82

Hloh obecný — Crataegus oxyacantha

Čeleď: růžovíteLidové názvy: Hložinky, pluhač, luhovec, Mozek.Droga: hlohový květ (Flos crataegi), hlohový plod (Fructuscrataegi).Popis: Keř nebo stromek, vysoký 1—5 m, má pichlavé, kol-covité větve a palistnaté, střídavé, krátce řapíkaté, mělcedlanitě laločnaté listy. Květy jsou bílé nebo narůžovělé.Plodem je červená, vejčitokulovitá malvička. Kvete v květ-nu až červnu.Výskyt: U nás se vyskytuje poměrně hojně ve světlých lesích,na suchých, křovinatých a skalnatých střešních, v houštináchi na mezích, od nížiny do horského pásma. Často se vysa-zuje do živých plotů.Sběr a sušení: Nejčastěji se sbírají samotné květy a plody.Někde se doporučuje směs listů a květů sdrhovaných v dub-nu a květnu. Samotné květy se sbírají krátce před roz-květem, aby neopadaly, a rychle se suší, aby si zachovalypůvodní barvu. Nezhnědlé plody (hložinky) se sbírají v zářía říjnu, pečlivě se suší a skladují.Z minulosti: Od dávných dob je hloh uváděn jako lék protichorobám stáří, pro uklidnění a proti nespavosti. Semena sepražila jako náhražka kávy.Použití: V posledních desetiletích se hloh stal předmětemvýzkumu s dobrými výsledky. Dlouhodobé užívání odvarui lihového extraktu snižuje krevní tlak, hlavně v počáteč-ních stadiích choroby, příznivě ovlivňuje srdeční činnost amá svou neškodnoisití velkou přednost před ostatními srdeč-ními rostlinnými léky. Přidává se do většiny protisklero-tických čajových směsí.Vedlejší účinky: V běžně používaných dávkách je hloh ne-škodnou drogou a může se užívat i dlouhodobě.Obsahové látky: Za účinnou složku se považuje souhrn kra-tegových kyselin, glykosid a červené barvivo. Dále jsou pří-tomny cukry, třísloviny, vitamín B a organické kyseliny.Možnost záměny: U nás je možno jej zaměnit s velmi pro-měnlivým hlohem jednosemenným, který se může rovněžpoužít k léčebným účelům.

84

Hluchavka bílá — Lamium album

Čeleď: hliucihaivkoviitéLidové názvy: hluché kopřivy, cumláň, nedunioe, planá ba-zilika.Droga: hluchavkovitý květ (Flos lamii).Popis: Vytrvalá, až 40 cm vysoká bylina má přímou, hrana-tou lodyhu a vstřícné, vejčité, zašpičatělé a zubaté Msty.V úžlabí hořejších listů vyrůstají Mahopřesieny bílých ažslabě nažloutlých květů. Kvete od května do září.Výskyt: U nás roste hojně v křovdnách, u plotů, na rumiš-tích v blízkosti lidských obydlí, a to od nížiny do horskéhopásma. lSběr a sušení: Vytrhávají se jednotlivé kvítky, které seopaiferně rozloží a co nejrychleji se suší, aby zůstala zachovánajejich bílá barva. Veilmi pečMvé se skladují před vlhkem,nejlépe v nádobách s vápnem. K nasbírání jednoho kilo-gramu drogy je třeba devadesáti pracovních hodin zkušenéhoa rychlého sběrače.Z minulosti: Ve středověkých herbářích se běžně doporu-čovala jako lék proti mnoha nemocem. Zevně se používalodvar k výplachům, vnitřně proti zánětům močových cest,pro uklidnění, proti nespavosti a při některých ženskýchchorobách.Použití: Dnes celkem zapomenutá droga se používá ojedinělev lidovém léčitelství proti kašQd u dětí. Pokusně se odvarzkoušel při některých ženských chorobách a při krvácení.Výsledky však byly velmi nespolehliivé. V některých ze-mích se droga přidává do tav. nervových čajových směsíspolečně s třezalkou, kozlíkovým kořenem, buřinou srdeční-kem apod.Vedlejší účinky: Nejsou žádné záznamy o případné škodli-vosti této drogy. Vzhledem k obsahu saponinů a glykosiduse nedoporučuje dlouhodobě užívat nadměrné dávky.Obsahové látky: Obsahuje třísloviny, sdMce a málo známýglykosid.Možnost záměny: U tak mimořádně rozšířené a známé by-liny je záměna velmi nepravděpodobná.

86

Hořec žlutý — Gentiana lutea

Cele<ď: hořcovitéLidové názvy: postřelenec, trlič, žlutý hořepník.Droga: hořcový kořen — oddenek s kořeny (Radia; gen-tmnae).Popis: Tato vytrvalá, i přes l metr vysoká bylina s masi-tým, vícehlaivým oddentéem, až l m dlouhým, má přímou,lysou, oblou a dutou lodyhu. Dolní krátce řapíkaté, hořejšípřisedlé velké listy jsou eliptičné. V úžlabí hořejších listůjsou žluté květy. Kvete v červnu až srpnu.Výskyt: Taito v mnoha státech chráněná rositlina je domo-vem v horských oblastech východní Evropy. U nás se ne-vyskytuje, ale na mnoha místech se pěstuje k okrasným i lé-čebným účelům.Sběr a sušení: Vykopávají se celé oddenky nejméně pěti-letých rostlin, rychle se omyjí, podélně rozkrojí a rychlesuší. Fermenitované kořeny používané v likérnictví se k lé-čebným účelům nehodí. Dobře usušená droga se snadnoláme a musí mít na lomu nažloutlou barvu. Uchovává sev dobře uzavřených nádobách.Z minulosti: Ze sttředověku jsou zaznamenány údaje o po-užívání proti hlístům a dně, později proti nadměrnému pitíalkoholických nápojů a proti skrofúloze. Staré recepty ža-ludečních likérů uvádějí hořcový kořen jako nezbytnousložku.Použití: Při špatném zažívání a nedostatku žaludečních ky-selin má užívání hořcového kořene oprávněné místo i dnes.Používá se obvykle ve směsi s jinými drogami stejnéhoúčinku, protože samotný má příliš hořkou chut.Vedlejší účinky: Pro vysoký obsah glykosidních hořčin azcela hořkou chut je nepravděpodobné, že by mohlo dojítk nadměrnému užívání, a tím překročení neškodných dávek.Obsahové látky: Účinnou složkou jsou glykosidní hořčinygenitiopikrin, geratáin a sporný alkaloid gentianin. Dále obsa-huje stopy silice, fermenty, barviva a další látky.Možnost záměny: Drogu mohou tvořit i oddenky dalšíchdruhů, a to hořce tečkovaného, hořce panenského a hořcenachového. Druhy rostoucí ve volné přírodě jsou přísně chrá-něny.

88

Chmel otáčivý — Humulus lupulus

Čeleď: konopovitéLidové názvy: nejsou.Droga: samicí šištice (SírobiZws lupuli), chmelové žlázky(Glandulae lupuli).Popis: Tato vytrvalá, dvoudomá liána s drsně chlupatouaž 6 m dlouhou lodyhou, má vstřícné, palistnaté, dlouze řa-píkaté listy, které jsou nepravidelně dlanitě laločnaté (spod-ní) až nedělené (horní), se zubatým okrajem. Prašníkovékvěty jsou v úžlabních latách, květy pestíkové jsou nahlou-čené ve věj čité šištice, jejichž šupiny jsou pokryty zlato-žlutými žlázkami. Kvete v červenci až září.Výskyt: Chmel je domovem v Evropě, severní a StředníAsii; u nás je hojný v houštinách a v pobřežních křovištíchteplých poloh. Pěstuje se ve vyhraněných oblastech propivovarnické účely.Sběr a sušení: Hlávky se sbírají v době počátku zrání avelmi opatrně se suší. Chmelové žlázky neboli lupulin sezískávají proséváním zcela usušených šištic.Z minulosti: Ve starověku byl odvar z chmele doporučován„k osvěžení jazyka", ale středověké herbáře již varují předjeho nadměrným, užíváním, které může „i o rozium připra-viti". Matthioli doporučuje chmel při horečkách a proti bo-lení hlavy.Použití: Nejčastěji se doporučuje ve směsi s kozlíkovým ko-řenem, meduňkou, popřípadě i brómovými solemi pacientůmtrpícím nespavostí a podrážděností. Zevně se používají vý-tažky a odvary k přípravě hojivých mastí při chorobáchvlasů, na nečastou pleť a k obkladům pro překrvení po-kožky. V lidovém léčateSsitví je jeho použití ještě širší. Jarnívýhonky jsou prý chutnou a velmi zdravou zelenánou uží-vanou jako chřest, nebo ve formě salátu.Vedlejší účinky: Mimořádně velké dávky by mohly způsobitochrnutí a silný pokles krevního tlaku. Není ani zcela jasnývliv obsažených fytohormonů.Obsahové látky: Účinnou složkou chmelových šištic jsouspecifické hořčiny, silice, pryskyřice a další látky.Možnost záměny: Pro všeobecnou známost rostliny je záměnavyloučena.

90

Jablečník obecný — Marrubium vulgare

Čeleď: hluchavkovitéLidové názvy: samaritánka, bílá buřina, zelená šedivka.Droga: jablečníková nať (Herba marrubii).Popis: Vytrvalá, až 50 cm vysoká bylina má přímou, čtyř-hrannou lodyhu. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, věj čité, naokraji hrubě vroubkované, na líci měkce chlupaté, na rubušedě až bíle plstnaté. V úžlabí horních listů jsou husté licho-přesleny květů, majících desetizubý, bělovlnatý kalich a bí-lou korunu. Celá rostlina příjemně voní po jablkách. Kveteod června do září.Výskyt: Je nepříliš hojný v teplých a suchých poloháchu cest, na rumištích a pastvinách, častější je na jižní Mo-ravě a na Slovensku. Pro farmaceutické účely se pěstuje.Sběr a sušení: V době, kdy kvete, se sbírá nať seřezávánímhořejší části rostliny a rychle se suší v tenkých vrstvách.Je-li nutné umělé teplo, nesmí překročit 35—40 °C. Suchádroga při manipulaci práší a u citlivých osob působí dráž-di ve na dýchací cesty. Uchovává se v dobře uzavřených ná-dobách.Z minulosti: Ve starém Egyptě byl jablečník uváděn jakonejlepší lék proti všem plicním chorobám. Ve středověkubyl dokonce řazen mezi čarodějné byliny. V minulém stoletíse začal přidávat do všech žlučníkových čajových směsía stejně se používá i dnes.Použití: Jablečník byl v našem století předmětem intenziv-ního výzkumu. Překvapující byly zprávy o úspěších při léčbětyfu a chronických průjmů. Objevením antibiotik byly dalšízkoušky bezpředmětné. Zůstávají však skutečně dobré vý-sledky při léčbě zánětů žlučníku, obvykle ve směsi s jinýmidrogami podobného účinku.Vedlejší účinky: Nebyly zaznamenány žádné škodJávé účinkyani po dlouhodobém užívání běžných dávek.Obsahové látky: Obsahuje malé množsitví silice, průměrně7 % tříslovin, glykosidní hořčinu marrubiin, pryskyřici asliz.Možnost záměny: V západních Čechách a místy na Moravěa Slovensku roste jablečník cizí, který se liší kopinatými listya pětizubým kalichem. Tento jablečník se pro farmaceu-tické účely nehodí.

92

Jalovec obecný — Juniperus communis

Čeleď: cypři&oviitéLidové názvy: boleráz, borovičky, jalovcové borůvky.Droga: jalovcový plod (Fructus juniperi), jalovcové dřevo(Lignum juniperi).Popis: Dvoudomý keř, zřídka strom, je průměrně 2 m vy-soký; má kůru na mladých větvích hladkou a šedohnědou.Pichlavé jehlice jsou úzké, l—2 cm dlouhé, na líci s bělavýmpruhem. Prašníkové šištice jsou drobné, vzpřímené, zelenéa jednotlivé. Plodem je kulovitá, tmavě fialová až černo-modrá, šišticová bobule, která dozrává druhý až třetí rok.Kvete v dubnu a květnu.Výskyt: U nás je poměrně častý na suchých vápencovýchstráních. Pěstuje se v zahradách.

Sběr a sušení: Sbírají se pouze bobule, a to jen zcela zralé.Nejvhodnější dobou je září a říjen. Bobule se suší nejlépepřirozeným teplem; není-li to možné, nesmí umělé teplo pře-kročit 35 °C. Jalovcové dřevo se nesmí u nás sbírat, protožejalovec je chráněnou rostlinou.Z minulosti: V dávnověku byl jalovec považován za magic-kou rostlinu. Kouřem z jalovcového dříví byly zaháněnymorové epidemie. Ještě počátkem našeho sitoletí byla velmipopulární jalovcová povidla, vyráběná z bobulí máčením vevodě a zahušťovaná cukrem. Používala se proti revmatismua pro chuf k jídlu.Použití: Jalovcové bobule mají prokazatelný dezinfekčníúčinek, zejména u vleklých zánětů močových cest. Přidávajíse do různých močopudných čajových směsí. Používání sa-motných bobulí je nežádoucí pro jejich vedlejší účinky. Ja-lovcový plod je u nás oficinální drogou. Také se používák výrobě destilátů (džin).Vedlejší účinky: Obsažená silice narušuje sliznici a silnědráždí ledviny. Proto není droga vhodná pro dlouhodobéužívání, nejsou-li dávky přesně určeny.Obsahové látky: Bobule obsahují až 2% silice (s četnýmiterpeny), in věr tni cukr, hořčinu, juniperin, poměrně značnémnožství dráždivé pryskyřice a další látky.Možnost záměny: V krajích, kde se pěsituje jalovec chvojka(chvojka klášterská), který má rozdílné lisity (šupinovitéa vstřícné, nepichlavé) a je spíše pdléhavý, je nutná zvý-šená opatrnost,,, aby nedošlo k záměně, která by mohla míttragické následky. Chvojka je totiž nebezpečně jedovatá.

94

Jehlice trnitá — Ononis spinosa

Čeleď: bobovitéLidové názvy: babí hněv, vochlice.Droga: kořen jehlice trnité (Rádio; ononidis).Popis: Tento polokeř, 30—60 cm vysoký, s dlouhým dřevna-tým kořenem, má načervenalou, chlupatou lodyhu, rozvětve-nou v četné trnité větvičky. PaMstnaté střídavé Místy, troj-četné až jednoduché, jsou žláznatě chlupaté. Jednotlivé kvě-ty jsou růžové. Plodem je měkce chlupatý lusk s 2—3 se-meny. Kvete od května do září.Výskyt: Je hojná na výslunných, suchých stráních a pas-tvinách, zejména v teplých polohách na vápenci, v nížináchi v pahorkatině. V některých oblastech chybí. Pokusně sezačíná pěstovat.Sběr a sušení: Sbírají se pouze kořeny víceletých rostlin,nejlépe v podzimních měsících, popřípadě na jaře. Kořenyse dobývají pokud možno celé, přičemž se seřízne nadzemníčást, kořeny se rychle omyjí a silnější se podélně rozříznou.Suší-li se umělým teplem, nesmí teplota překročit 50° C.Z minulosti: V nejstarších herbářích je kořen jehlice uvá-děn jako mnohostranný lék k pročištění krve, proti příjicia revmatismu. Hlavně však sloužil jako pomůcka při různýchčarodějných obřadech, v alchymii a jinde.Použití: Moderní lékařská věda . využívá dobré vlastnostihlavně při léčbě močových cest. Jehlice trnitá je téměř vevšech čajových směsích, zaměřených na močopudný a proti-zánětlivý účinek.Vedlejší účinky: I když droga není jedovatá, obsahuje ně-které složky, které by při soustavném užívání větších dá-vek mohly škodit. Zdá se být proto velice vhodné doporu-čení připravovat vodný výtažek máčením 2 lžic řezanéhokořene v 0,5 litru studené vody a scezením po 8—10 ho-dinách.Obsahové látky: Obsahuje glykosidy, saponin, tří&loviny, oleja další složky.Možnost záměny: V našich krajích, hlavně na Moravě aSlovensku, roste roztroušeně jehlice rolní s nachově žilko-vanými květy a jehlice plazivá s plazivými výběžky. Obadruhy jsou víceméně beztrnné.

96

Jírovec maďal — Aesculus hippocastanum

Čeleď: j írovco vitéLidové názvy: kaštan koňský, planý, divoký.Droga: jírovcové semeno (Semen hippocastani), ojediněletaké květ a kůra.Popis: Strom, dosahující výšky až 30 m, má listy velké,vstřícné, dlanitě 5—Tčetné a dlouze řapíkaté. Květy jsou se-staveny do vzpřímených lat a mají bílou, 4—5plátečn!ou ko-runu červeně a žlutě skvrnitou, na okraji kadeřavou a brvi-tou. Plod je ostnitá tobolka obsahující 1—3 semena.Výskyt: Pochází z jihovýchodní Evropy. Od 16. století jeznám ve střední Evropě. Velmi často se pěstuje v parcícha stromořadích, odkud často zplaňuje.Sběr a sušení: Sbírají se semena (kaštany), ojediněle kůramladých větviček (na jaře) a květy. Suší se obvyklým způ-sobem.Z minulosti: Ve starých herbářích nejsou žádné zajímavéťidaje. Mattihioli uvádí kaštany jako lék proti dusnosti koní;odtud se pravděpodobně vžil i běžný název kaštan koňský.Použití: Teprve ve 20. století stoupá jeho obliba a mnoho-stranné použití. Prokazatelně ovlivňuje krevní srážlivost.Používá se při různých chorobách krevního oběhu, má proti-zánětlivé a protiedemové účinky. V lidovém léčitelství seojediněle používá proti průjmů, dávivému kašli, zažívacímporuchám a revmatismu. Pro vysoký obsah škrobu se semenapoužívají ke krmení zvířat a ve válečných letech sloužilajako náhražka mýdla.Vefllejší účinky: Výtažky průmyslově zpracované do specia-lit a užívané v běžných léčebných dávkách jsou bezpečnéa mohou se podávat dlouhodobě.Obsahové látky: V kůře je obsažen glykosid aesculin, dáletřísiloviny a několik dalších glykosidů. V semenech je až40 % škrobu, 10—20 % saponinu, 5 % tuku. a ve stopách téžaesculin.Možnost záměny: Je možno jej zaměnit s jírovci pěstova-nými v parcích a zahradách. Jírovec červený kvete růžověaž tmavočerveně, jírovec osmimužný žlutozeleně nebo špi-navě růžově, jírovec indický je velmd podobný našemu dru-hu, ale má bradavičné tobolky, a jírovec pavie kvete čer-veně.

98

Jitrocel kopinatý — Plantago lanceolata

Čeleď: jitroceloviitéLidové názvy: ranocel, celník, myší ouško, ho jílek, volskýjazyk.Droga: jitrocelový list (Foliům plantaginis).Popis: Vytrvalá, 5—40 cm vysoká bylina vytváří růžici pří-zemních fcopinatých listů. Listy jsou ceiokrajné, 3—7žilné,zúžené do řapíku. Přímý, rýhovaný stvol je zakončen krát-kým, kulovitě vejčiitým až váldoviitým kflasem drobných kvít-ků, sedících v úžlabí suohomázdřáitýcih lásífcenů. Z každéhokvítku vyčnívají 4 tyčinky, kiteré mají bělavé nátky a žlutavéprašníky. Plodem je dvoj&emenná tobolka. Kvete od květnado září.Výskyt: Rosíte hojně na travnatých místech, v lesích, na strá-ních, u cest a v příkopech. Nejlépe se daří na slunných, nepříliš suchých místech. Běžně se pěstuje pro farmaceutickéúčely.Sběr a sušení: Sbírají se listy nejlépe od května do srpna,přičemž se pozorně odstraní všechny listy poškozené. Ihnedse suší v tenkých vrstvách. Správně usušená droga sá za-chovává svou původní barvu.Z minulosti: Řecké a latinské herbáře doporučovaly jitrocelproti mnoha nemocem. Středověk navíc doporučoval pitíjitrocelové šťávy proti očarování a kouzlům. Během tetse pozornost soustředila na jitrocel kopinatý a kromě jáitro-cele věttšího byly ostatní druhy z léčebného užiftí vyřa-zeny.Použití: Dnes se používá hlavně proti kašli u dětí, kterýmse předpisuje zahuštěný výtažek z listů v cukru. V lidovémléčitelství se dosud přikládá čerstvá šťáva na rány, spále-niny a revmatické otoky. Poměrně málo je známé používánísemen jako neškodného a účinného projímadla. Ve střevechbobtnají a působí mechanicky rychlé vyprázdnění střev. Po-lykají se celá. Jitrocelový list je oficinální drogou v našemlékopisu.Vedlejší účinky: Tato droga ani při dlouhodobém užívánínemá škodlivé účinky.Obsahové látky: Obsahuje poměrně málo prozkoumaný gly-kosid aukubin, nestálé enzymy, sliz, pryskyřice a značné pro-cento draslíku.Možnost záměny. Při sběru je nurtno odlišit ostatní druhyjitrocelů, hlavně jitnocel prostřední s běiavými kvítky a fia-lovými tyčinkami. Jitrocel větší má řapíky listů přibližněstejně dlouhé jako vlastní list a stvol stejně dlouhý neboo něco málo kratší než klas.

100

Jmelí bílé — Viscum album

Čeleď: ochmetovitéLidové názvy: majlí, jemol, gmejl.Droga: nať jmelí (Herba visci albi).Popis: POlocizopasný, naopadavý, dvoudomý keřík roste vevelkých trsech na různých jehličnatých a Listnatých stro-mech, nejčastěji na borovicích. Masité, kožovité Msty jsouvstřícné, celokrajné, podlouhle ob věj čité, směrem k bázizúžené. Žluté drobné kvítky v úžlabí žlutozelených křeh-kých větví jsou přisedlé a jednopohlavné. Plodem je bílánepravá bobule dozrávající v listopadu a prosinci. Kveteod března do května.Výskyt: U nás roste celkem hojně od nížin do horskéhopásma na různých hostitelích.Sběr a sušení: V zimních měsících se sbírají mladé větvičkys listy. Droga se může výhodněji získávat v období kácenístromů i mimo zimní měsíce, protože obsah účinných látekse během roku mění jen zcela nepatrně. Uchovává se nej-déle 2 roky, protože starší droga je bez účinku.Z minulosti: Protože jmelí roste v korunách stromů, bylopovažováno za mimořádný dar nebes a užívalo se při růz-ných obřadech. Ještě dnes je symbolem vánoc a štěstí donového roku na celém světě. Staří Římané dávali svýmmrtvým větvičku jmelí, aby jim zaručili vlídné přijetív podsvětí.Použití: Dnes jmelí vysoce hodnotíme. Ovlivňuje příznivěkrevní oběh a roataživost cév. Kromě snižování krevníhotlaku odstraňuje snad i kornatění tepen a uklidňuje křečenervového původu. Užívá se buď práškovaná nať na špičkunože, nebo nálev získaný přelitím drogy studenou vodou.Vedlejší účinky: V běžných dávkách nebyly zjištěny žádnévedlejší škodlivé účinky. Je však žádoucí opatrnost u osob& nízkým krevním tlakem, u kterých by mohlo dlouhodobéužívání škodit.Obsahové látky: Hlavní účinek je přisuzován viskotoxinu.Dále je obsažen cholin, acetylcholin, různé glykos-idy a dalšílátky.Možnost záměny: Záměna je nepravděpodobná. Jedině nadubech v teplejších oblastech roste podobná cizopasná rost-lina, ochmet evropský, který kvete později a má na podzimopadavé listy.

102

Kapraď samec — Dryopteris filix-mas

Čeleď: kapraďovitéLidové názvy: papradí, krapadlí, čertí péro, čertovo peří,poiprač.Droga: kořen (oddenek) kapradi samce (Rádio: [Rhizoma] ji-licis maris).Popis: Taito vytrvalá, až 150 cm vysoká kapradina s krátkým,rezavě chlupatým oddenkem má vějířovitě rozložené, jedno-duše zpereme listy se silným žlutavým řapíkem pokrytýmrezavými plevinami. Na rubu zubatých listových ukroj kujsou umístěny ve divou řadách okrouhlé kupky vytrusmekryté ledvinátou, dlouhou, vytrvávající ostěrou.Výskyt: Ve stinných lesích, zejména na silikátových pod-horských půdách, na celém našem území je hojná. Od nížinydo vysokohorského pásma, méně častá až vzácná je v nej-teplejších oblastech.Sběr a sušení: Černohnědé oddenky vykopáváme na podzima rychle sušíme, nejlépe umělým teplem do 35 °C. Droguuchováváme v uzavřených nádobách a občas prohlédneme,není4i napadena hmyzem. Droga, která není na zlomu ze-lená, je neúčinná.Z minulosti: V čínském lékařství se používal odvar k pitípři chorobách močových cest. Čerstvá šťáva z oddenků sedávala na rány a spáleniny.Použití: Pro kolísavý obsah silně účinných látek z různýchnalezišť není možné správně určit účinné a přitom bezpečnédávkování. Proto je nutné užívat jen průmyslově připra-vené a stabilizované výtažky. Pro nestálost účinných slo-žek se nesmí používat drtoga starší jednoho roku. Dnešní po-užití je zaměřeno téměř výhradně proti střevním parazi-tům, ale jsou uváděny i ojedinělé výsledky při léčbě ně-kterých cévních chorob a infikovaných zranění.Vedlejší účinky: I při malém překročení správné dávky sedostavují mimořádně nebezpečné a trvalé následky (oslep-nutí). U osob postižených srdečními chorobami může drogavyvolat okamžitou smrt.Obsahové látky: Průměrně obsahuje 5 % filmaronu, 2 %filicinu, 2,5 % kyseliny flavaspidinové, dále hořčiny, tříslo-viny, cukr, škrob, stopy siHce atd.Možnost záměny: Může se zaměnát s ostatníma druhy ka-pradin,

104

Kleč kosodřevina — Pinus mugo subsp. mughus

Celetf: borovicovitéLidové názvy: kleč, klečka, kleká.Droga: nepoužívá se, jehlice nebo mladé větévky sloužíjako surovina k izolaci silice.Popis: Poléhavý keř s houževnatými větvemi, má na nichhusté jehlice ve svazeocích po dvou, které jsou až 7 cmdlouhé. Bazální šupiny u jehlic jsou dlouze třásnité. Šiškyjsou souměrně věj čité kulovité. Kvete v červnu a červenci.Výskyt: Je rozšířená v horských oblastech celého územíCSSR.Sběr a sušení: Pro domácí potřebu se nepoužívá. U nás jezákonem chráněnou rostlinou.Z minulosti: V minulých stoletích se odvar z jehlic použí-val jako posilující lék ve formě koupelí pro slabé děti,ochrnuté osoby a při dlouhé rekonvalescenci. Vnitřně seodvar ojediněle předpisoval proti kašli. Silice, která je jižvelmi dlouho známá, $e podávala ve formě kapek na cukrpři nernocech dýchacích cest i při černém kašli. K stejnémuúčelu se připravoval lihový výtažek z jehlic.Použití: Vnitřní užívání čistých silic se v současné doběodmítá, protože mají dráždivý účinek na zažívací orgány.'Silice je obsažena ve většině tziv. inhalačních olejů uleh-čujících dýchání. V některých zemích je oblíbena směs koso-dřevinové silice se stejným dílem čistého terpentýnovéhooleje. Užívá se k vypuzení žlučových kamenů. Dávky musístanovit lékař a také jakost obou silic musí být mimořádněvynikající a odpovídat lékopisným požadavkům. Kosodře-vino vá silice je v našem lékopisu oficinální.Vedlejší účinky: Jak uvedeno, lze silici používat vnitřně jenv dávkách stanovených lékařem, aby se neporušila tkáňledvin a jater.Obsahové látky: Silice se skládá zejména z d-sylvestrenu,kadinenu a bornylacetátu. Je obsažena v množství asi 0,5 %.Možnost záměny: Od ostatních druhů borovic se liší tvaremšišek, bazálními šupinami a jehlicemi ve svazečcích po dvou.

106

Kmín luční Carům carvi

Celetf: máříkovitéLidové názvy: kmín kořenný, kmín krámský, raška,Droga: kmínový plod (Fructus carvi).Popis: Obvykle dvouletá, až l m vysoká bylina vytvářív prvním roce kořen s přízemními Msty a v druhém roce pří-mou, rýhovanou a rozvětvenou lodyhu s poměrně malýmpočtem listů. Přízemní listy jsou řapífcaté, pochvaté, peřeno-sečné, horní přisedlé, menší a rozdělené v nitkovitě čárko-vité úkrojky. Obal i obalíčky chybějí. Bohaté okolíčky jsousloženy z drobných bílých až načervenalých kvítků. Nažkyjsou podlouhlé a lysé. Kvete od května do července.Výskyt: Rosíte hojně na lukách, pasekách, na mezích apod.Je častější v podhorských oblastech. Pěstuje se ve většinězemí.Sběr a sušení: Po dozrání asi poloviny plodů se požnev ranních hodinách celá rostlina, ponechá se dozrát, pro-schnout a vymlátí se. Po dosušení se proseje a uchováváv dobře uzavřených nádobách.7> minulosti: Ve středověku byl kmín populární léčivou dro-gou a kořením. Podobně jako dnes byl především určenk léčení zažívacích poruch, hlavně nadýmání.Použití: Kmín je běžně používaným kořením do mnoha jídel.Kromě příjemné chuti snižuje nežádoucí kvašení v zažívacímtraktu při nechutenství, nadýmání a sitřevních potížích. Čistásilice se ojediněle používá při astmatických potížích. Odvarprý .má také vliv na zvýšení tvorby mateřského mléka.Vedlejší účinky: Doporučuje se užívat kmín, stejně jakoostatní siličné drogy, s rozvahou a v úměrných dávkách.Obsahové látky: Semena obsahují až 7 % silice, mastný olej,cukry a bílkoviny.Možnost záměny: Nejčastěji je možno zaměnit kmín s dvěmadruhy rostlin z téže čeledi, a to s bršlicí kozí nohou a kerb-líkem lesním.

108

Kokoška pastuší tobolka — Capsella bursa-pastorit

Čeleď: brukvovitéLidové názvy: ka$ka, tažky, žebrácká kabelka, kapsička.Droga: kokoškova nať (Herba bursae — pastoris).Popis: Jednoletá, zřídka dvouletá bylina, až 50 cm vysoká,vytváří větvenou a chlupatou lodyhu. Spodní listy v růžicijsou větší než lodyžní. Jsou mnohotvárné, peřenodílné ažlyrovité i celokrajné. Bílé drobné kvítky jsou sestavenyzprvu do hustých, později do prodloužených hroznů. Plodyjsou šešulky pukající dvěma chlopněmi. Kvete od březnado listopadu.Výskyt: U nás roste masově jako plevel na rumištích, napolích, v příkopech, u cest, na loukách i okrajích lesů,a to jak v nížinách, tak i v horském pásmu.Sběr a sušení: Od května do srpna se sbírá celá kvetoucínať s přízemní listovou růžicí, bez kořenů. Odkvětajícírostlina je nepřípustná. Suší se obvyklýrn způsobem.Z minulosti: Od nejstarších dob je známa jako prostředekzastavující vnitřní krvácení ve formě odvaru nebo prášku.Byla jí dávána přednost před vodilkou kanadskou pro rychlýa spolehlivý účinek.Použití: Objevem nových léků ovlivňujících, krevní srážlivosta využitím všech obsahových látek námele je tato drogadnes téměř zapomenuta. Ojediněle se ještě v lidovém léči-telství doporučuje jako přísada do čajových směsí při cho-robách ledvin a při střevních potížích.Vedlejší účinky: Dlouhodobé užívání nelze doporučit, protoževliv na krevní srážlivost je nesporný. Jinak je to droganejedovatá a krátkodobé užívání nemůže být škodlivé.Obsahové látky: Účinek drogy se dlouho přičítal plísni na-padající rostlinu. Pravděpodobnější ovšem je, že nositelemúčinku je několik látek, jako cholin, glykosid, různé orga-nické kyseliny a další látky obsažené v rostlině.Možnost záměny: Je celkem nepravděpodobná, povšimne-me-li si málo větvené lodyhy a smáčknutých trojhrannýchšešulek.

110

Komonice lékařská — Melilotus officinalis

Čeleď: bobovitéLidové názvy: kameníček, kadeře sv. Jana, žlutý komínek.Droga: komonicová nať (Herba meliloti).Popis: Dvouletá, zřídka jednoletá, až 120 cm vysoká bylinamá dutou, lysou a hranatou lodyhu. Palistnaté, řapíkaté listyjsou trojčetné. Drobné, sytě žluté květy jsou sestaveny dohustých úžlabních hroznů. Plodem je tmavý lusk. Kvete odčervna do srpna.Výskyt: Celkem je hojná na rumišítích, náspech, pastvináchapod., zejména v teplých oblastech od nížin do podhůří.Sběr a sušení: Pro léčebné účely se sbírá celá nať v doběkvětu tak, že se odřízne kvetoucí vrchní část rostliny, kteráse sváže do menších svazečků a suší na šňůrách. Suší-li seumělým teplem, nesmí teplota překročit 30—35 °C. Celá rost-lina příjemně voní po kumarinu a má sladce nahořklou chuť.Z minulosti: Nejstarší herbáře uvádějí tuto bylinu jen oje-diněle k přípravě náplastí a obkladů na nežity, na revma-tLcké otoky, na infikované rány a bolestivé otoky. Vnitřněbyla doporučována při migrénách a k léčení následkůúžehu.Použití: V poslední době bylo provedeno několik pokusůs léčbou následků srdečních infarktů dlouhodobým užívá-ním čaje z komonice, kdy se doporučovalo užívání i jakoprevence. Výsledky byly velmi povzbudivé. Vážnou závadouje silně kolísavý obsah kumarinu v droze z různých nale-zišť, takže je prakticky nemožné přesné dávkování.Vedlejší účinky: Jesitliže se neužívá mimořádně nadměrnémnožsitví, nehrozí žádné vedlejší škodlivé účinky.Obsahové látky: Kumarin a melílotin jsou v čerstvé rost-lině glykosiidicky vázány a sušením se uvolňují. Dále jsoupřítomny flavony, pryskyřice a třístoviny.Možnost záměny: Může se zaměnit s jinými žlutě kvetoucímidruhy téhož rodu.

112

Konopice obilní — Galeopsis segetum((Konopice •bled-ožkíta — Galeopsis ochroleucá)

Čeleď: hluchavkovitéLidové názvy: konopka, divoké lesní konopí, za.br, soucho-tinové koření.Droga: konopicová nat (Herba galeopsidis).Popis: Jednoletá, až 50 cm vysoká bylina má čtyřhrannou,chlupatou, pod uzlinami neztloustlou lodyhu a vstřícné,dlouze řapíkaté, vejčité až kopinaté, hrubě pilovité listy.V úžlabí nejhořejších listů jsou 4—Skvělé lichospeřeny květůs chlupatým a žláznatým kalichem a bledě žlutou dvoupys-kou korunou. Dolní pysk mívá červenofialovou kresbu a žlu-tou skvrnu v jícnu. Kvete od července do září.Výskyt: U nás není původní, domácí je v západní Evropě.V současnosti se pěstuje a z kultur občas zplaňuje.Sběr a sušení: Sbírá se nať v době počínajícího rozkvětu,nejlépe v červenci a začátkem srpna. Ze statnějších rostlinse sbírají jen postranní lodyhy. Suší se na stinných místechobvyklým způsobem. Získaná droga musí být zcela proschlá,protože snadno plesniví.Z minulosti: Ještě počátkem tohoto století byla konopicevysoce ceněným lékem proti tubenkulóze. Byla více známápod jménem lieberské koření, podle jména lékaře, kterýtuto drogu proslavil.Použití: Svými obsahovými látkami dává konopdce možnostspolehlivého účinku v čajových směsích proti kašli, průduš-kovým katarům apod. V lidovém léčitelství se doporučovalajako lék proti chudokrevnosti i při vážných chorobách krve.Toto použití je dnes překonané.Vedlejší účinky: I když není tato bylina jedovatá, je žádoucíopatrnosit v dávkování. Jsou zprávy o otravách domácíhozvířectva krmeného dlouhodobě pící s větším obsahem ko-nopice. Škodlivé účinky jsou způsobeny hlavně obsahovýmilátkami plodů, které se proto v droze nesmějí vyskytovat.Obsahové látky: Obsahuje až 10 % minerálních látek, z tohoprůměrně 0,2 % rozpustné kyseliny křemičité, dále třísloviny,saponiiiy, pryskyřice a další látky.Možnost záměny: U nás roste několik podobných druhů,,a to konopice polní s růžově červenými nebo bílými květy,,konopice pýřitá s vícebarevnou korunou, konopice úzkolistáa další.

114

Konvalinka vonná — Convallaria majalis

Čeleď: liliovitéLidové názvy: údolní lilie, biserka, kokořík, mariánský klí-ček, hruštička, koříšek.Droga: konvalinkový lisf (Foliům convallarie).Popis: Tato jedovatá, vytrvalá, 10—20 cm vysoká bylina mátenký, článkovaný, větvený oddenek a dva, zřídka tři elip-tičně kopinaté, celokrajné, dlouze řapíkaité listy, jejichž bázeje obalena blanitými, načervenalými pochvami. Stvol je za-končen řídkým, víceméně jednostranným hroznem mléčněbílých, vonných květů. Plodem je červená bobule. Kvete oddubna do června.Výskyt: Na celém území ČSSR je hojná ve světlých, list-natých a smíšených lesích, v křovináoh, na pasekách i hor-ských loukách od nížiny do subalpínského pásma, převážněna kyselých půdách.Sběr a sušení: Od dubna do června se trhají listy pokudmožno bez řapíků a v jednoduchých vrstvách se rychle siuší.Listy se musí pečlivě skladovat, protože snadno plesnivějí.Z minulosti: Jako léčivo není ve starých herbářích uváděna.První zmínky jsou ze 16. století, kdy se doporučovala k lé-čení padoucnice, vodnatelnosti a záchvatů mrtvice. Používalse odvar z listů, celé natě i oddenků.Použití: Vzhledem k jedovatosti a nestálostá obsahových lá-tek se v současné době používá zcela ojediněle. U těch srdeč-ních chorob, kde je potřebný okamžitý nástup účinku, mákonvalinková nať přednost před náprstníkem a krutikvětem.Na rozdíl od těchto mnohem běžnějších léků však způso-buje průjmy, zvracení a působí příliš krátkodobě.Vedlejší účinky: K otravám touto jedovatou bylinou docházínejčastěji u dětí, které považují červené plody za jahodyapod. Náhodné vypití vody z vázy, ve které byly vloženykonvalinky, bylo rovněž příčinou otravy.Obsahové látky: Z celkového počtu asi 8 glykosidů je nej-účinnějším konvalatoxin. Dále je obsažen asparagin a směssaponinů.Možnost záměny: Jen velmi nepozorní sběrači by mohlizaměnit listy konvalinky za česnek medvědí nebo česnekhadí, neboť oba jsou typické svým pachem. Podobné listyvemeníku jsou vždy přisedlé.

116

Kopřiva dvoudomá — Urtica dioica

Čeleď: kopřivovitéLidové názvy: žahavka, prhlinka, pokřiva.Droga: kopřivová nať (Herba urticae).Popis: Vytrvalá, až 150 čni vysoká bylina je pokrytá žaha-vými chlupy; má plazivý oddenek a čtyřhrannou, jednodu-chou lodyhu. Listy jsou řapíkaté, vstřícné, vejčité až po-dlouhlé, s bází srdčitou, na okraji hrubě pilovité, na lícitmavě zelené. Květy jsou malé, nevzhledné, samčí i samicív úžlabí hořejších listů. Plody jsou malé, vejčité nažky.Kvete od června do září.Výskyt: Roste druhotně v kravinách, u plotů, u cest, v pří-kopech a na rumištích, nejčastěji v blízkosti lidských obydlíod nížin do horského pásma.Sběr a sušení: Pro léčebné použití se používá hlavně nat,méně často listy, které se sbírají od června do září, samo-zřejmě v rukavicích. Suší se bud přirozeným teplem, nebov sušárnách při teplotě do 60 °C. Ztmědlé nebo černajícílisty se musí odstranit.Z minulosti: Ve starých herbářích byl odvar z kopřivovýchlistů doporučován jako protijed při otravě houbami, bole-hlavem nebo rtutí. Vysoký obsah křemičité kyseliny před-určoval kopřivu také k léčení tuberkulózy. Knedpp dopo--ručoval denní užívání ve formě polévky při kožních choro-bách, při léčbě záduchy a hostce. V Německu se ještě do-nedávna používal arnikový líh s kopřivou jako nejlepší pro-středek na spáleniny.Použití: Ověřený je mírný močopudný účinek a poměrněVysoký obsah vitamínu C. V poslední době se používá vý-tažek z kopřiv jako přísada do vlasových vod. Využívá setéž jako prostředek zastavující krvácení. Průmyslově sloužík izolaci chlorofylu. Využívá se také ve veterinářství k zlep-šení srsti zvířat.Vedlejší účinky: Jsme-li při sběru popeleni žahavými chlupy,okamžitě pomůže obklad s ocitaném hlinitým. Žahavé chlupyneobsahují kyselinu mravenčí, jak se dříve všeobecně sou-dilo, ale látku podobnou hadímu jedu.Obsahové látky: Obsahuje provitamín A (beta-karoten), vi-tamín C, kyselinu křemičitou, třísloviny, acetylcholin a jinéběžné látky.Možnost záměny: Vzhledem k všeobecné znalosti rostliny ajejích vlastností je záměna prakticky vyloučena.

118

m

Kopytník evropský — Asarum europaeum

Čeleď: podražeovitéLidové názvy: beraní jazyk, myší ouško, nardus lesní, ka-fráček.Droga: kopytníkový kořen — oddenek (Radíce [Rhizoma]asari).Popis: Jedovatá, vytrvalá, nejvýše 10 cm vysoká bylina mákrátkou, vystoupavou lodyhu, se zdánlivě vstřícnými řapí-kajtými Ušity, které mají čepel celokrajnou, okrouhlou ažledvinitou, na bázi hlubocejsríjčitě vykrojenou, poněkud ko-žovitou a na líci temně zelenou a lesklou. Kráitce stopkatépřízemní květy jsou jednotlivé, ničí, s okvětím vně hnědým,uvnitř tmavě nachovým. Plodem je chlupatá šestipouzdrátobolka. Kvete od března do dubna.Výskyt: Je poměrně hojný ve stinných, listnatých lesích akřovinách, na vlhčích místech v nížinách až do horskéhopásma, přednostně na vápenci.Sběr a sušení: V červenci a srpnu se vyrýpávají rostliny,listy se odstraní, oddenky rychle očistí a suší. Umele teplonesmí překročit 35 °C. Dobrá droga má osobitou vůni připo-mínající kafr.Z minulosti: Od nejstarších dob je považován za nejlepšíprotijed při úmyslných i náhodných otravách. Po nadměr-ném jídle a pití se v prášku šňupal, aiby se vyvolalo zvracení.Použití: Pro svůj jedovatý účinek je kopytník oprávněněvyřazen z léčebného užívání. V současné době může být na-hrazen jinými, méně nebezpečnýma drogami. Má snad je-diné oprávnění v domácí lékárničce jako první pomoc přináhodných otravách k vyvolání zvracení.Vedlejší účinky: Na jedovatost drogy nejsou jednotné názory;2—3 gramy drogy vyvolávají již pmdké zvracení a většídávka poškození ledvin a průjmy. Již při sušení ve špaitněvětrané místnosti může droga vyvolat nevolnost. Proto jenutné odmítnout i malé dávky kořenu ve žlučníkových ča-jových směsích.Obsahové látky: Oddenek obsahuje 1—2% silice, která jenositelem účinku, ve stopách glykosid, tříslovinu a prys-kyřici.Možnost záměny: Typický vzhled kopytníku evropského té-měř vylučuje záměnu.

J20

Koriandr setý — Coriandrum sativum

Čeleď: miříkovitéLidové názvy: kyšnec, štěničný anýz.Droga: koriandrový plod (Fructus coriandri).Popis: Jednoletá, až 50 cm vysoká bylina má přímou, oblou,jemně rýhovanou, listnatou, v horní polovitě větvenou lo-dyhu. Dolní listy záhy zasychají, jsou dlouze řapíkaté, jed-noduché až peřenosečné, prostřední listy jsou zpeřené v pe-řenoklané úkrojky a čepel horních listů je redukována načárkovité, celokrajné úkrojky přisedající na úzké pochvy.Obal většinou chybí, obalíčky jsou jednostranné a chudé.Květy jsou bílé nebo načervenalé a paprskující. Plody jsoukulovité, hladké, žlutavé dvojnažky. Kvete od června dosrpna. Celá rostlina má typickou vůni.Výskyt: Pochází z východního Středomoří. U nás se pěstujev teplejších oblastech CSSR na teplých a chráněných místech.Sběr a sušení: Krátee před dozráním, obvykle v srpnu, jak-mile začnou plody žloutnout, vytrhávají se v ranních ho-dinách celé rostliny, svazují se ve snopky a ponechají sedozrát. Semena se vymlátí, nechají dokonale proschnout, pro-sejí a uchovávají jako podobné sáličné drogy v dobře uza-vřených nádobách.Z minulosti: O koriandru jsou zprávy již ze starého Egypta.Jeho použití odpovídalo dnešním indikacím. Ve středověkuse užívání rozšířilo, kromě zažívacích chorob i na horečnatáonemocnění.Použití: Používá se jako koření a jako přísada do různýchžaludečních likérů a hořkých vín. Bývá obsažen v čajo-vých směsích s plody fenyklu a kmínu ke zvýšení tvorbyžaludečních kyselin.Vedlejší účinky: Po rozžvýkání většího počtu semen se do-stavuje stav podobný opilosti, následovaný malátností a hlu-bokým spánkem. Podobné účinky byly pozorovány i u sbě-račů.Obsahové látky: Obsahuje silici, a to v plodech v množstvíaž 1,5 %. Dále jsou přítomny stopy dosud blíže neurčenéhoalkaloidu, vitamín C, třísloviny atd.Možnost záměny. Jako u všech mrkvo vitých je nebezpečízáměny s jedovatými bylinami téže čeledi.

122

Kosatec bledý, kosatec německý, kosatec florentský— iris pallida, I. germanica, I. jlorentina

Čeleď: kosatcovitéLidové názvy: šavle, peruník, fialkový kořen, vodní linie.Droga: kosatcový kořen — oddenek (Rádio: [Rhizoma] iridis).Popis: Vesměs vytrvalé, až l m vysoké rostliny s podzemním,silným, plazivým, bělavým oddenkem a širokými mečovitýmilisity. Všechny jmenované druhy mají vnější okvětní cípynazpět ohniuité na svrchní straně s husitým kartáčkem žlu-tých chlupů. Kosatec bledý má malé listeny celé sucho-mázdřité a krátce stopkaté květy barvy bledě modré ažHlákové. Kosatec německý má listeny pouze v horní polo-vině suchomázdřité a velké, květy jsou sytě modrofialové,téměř přisedlé. Kosatec florentský se podobá předešlému, máJištěny suchomázdřité jen na okraji a krátce stopkaté květybělavé až namodralé barvy. Plodem je trojpouzdrá tobolka.Kvetou v květnu a červnu.Výskyt: Pocházejí z jižní Evropy, u nás se pěstují v za-hradách.Sběr a sušení: V srpnu až říjnu se vyhrabou oddenky, očistíod drobných kořínků, oloupou a suší na vzdušných místech.Bělení oddenků vápnem je zakázáno. Nejlepší jsou oddenky3—41etých rostlin po vydatných deštích. Suchá droga musímít příjemnou vůni a musí být bělavě nažloutlá.Z minulosti: Od nejstarších dob je populárním lidovýmlékem. Kuličky z kořenů se zašívaly pod kůži, aby odstra-nily všechny škodliviny z těla. Práškovaný kořen se podávalvnitřně proti střevním parazitům a zevně se přidával dorůzných zubních prášků a past.Použití: Droga upadá v zapomenutí. Je chvályhodné, že vy-mizel častý zvyk dávat malým dětem kousky oddenků kežvýkání, aby se urychlilo prořezávání dásní. Tento zlozvykzpůsobil mnoho zbytečných infekčních nemocí.Vedlejší účinky: Škodlivé účinky nejsou sice známé, alepoměrně vysoký obsah silice a nestálého glykosidu nutík opatrnosti.Obsahové látky: Obsahuje na vzduchu nestálý glykosid iri-din, silice, pryskyřice, sliz a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s kosatcem žlutým, hoj-ným na březích vod a používaným ojediněle v lidovémlékařství.

124

Kostival lékařský — Symphytum officinale

Čeleď: bruitnákovitéLidové názvy: medunice, kobylí mléko, chropáČ, černé ko-ření.Droga: kostivalový kořen — oddenek (Radia; symphyti [Ra-dix consolidae]).Popis: Vytrvalá, až 80 cm vysoká bylina má přímou, kříd-latě hranatou, štětinatou lodyhou, vyrůstající z vícehlavého,řepovitě zitkusitlého oddenku. Lásty jsou velké, střídavé, vej-čité kopinajté, řapíkaté až přisedilé. Květy jsou nejčasitěji na^chove fialové, hustě nahloučené. Plodem jsou čtyři tvrdky.Kvete od května do července.Výskyt: Je častý na březích potoků a řek, na vlhkých lou-kách, v příkopech, na náspech a mezích.Sběr a sušení: V září a říjnu se vykopávají oddenky, očistíse od zbytků hlíny a zelených Částí rostliny a suší se navzdušných místech. Suchá droga má příjemný pach připomí-nající kafr. Sběr z jarních měsíců poskytuje méně kvalitnídrogu.Z minulosti: U nás byl kostival velice vážen od nejstaršíchdob. Herbáře praví, že „kosti zceloval, prsy a plíce čistil avšechna zranění hojil". V Anglii byl ještě před nedávnoudobou doporučován odvar z kořenů proti žaludečním vředům.Použiti: V lidovém léčení se používal ke zlepšení granulacepostižené tkáně, při špatně se hojících zlomeninách, přivnitřním krvácení a paradentóze. Zahuštěný odvar s medemse užíval proto kašli.Vedlejší účinky: Odvar z kořenů užívaný v malých dávkáchnení nebezpečný.Obsahové látky: Obsahuje několik dosud málo prozkouma-ných alkaloidů, allantoin, cholin, silice, třísloviny a dalšísložky.Možnost záměny: Může se zaměnit s ostatními druhy téhožrodu, např. s pěstovaným kavkazským druhem kostivalemdrsným, kosffivalem srdčitým a koštivalem hlízmatým, odnichž se liší mimo jiné barvou květů.

126

Koukol polní — Agrostemma githago

Čeleď: hvozdíkovitéLidové názvy: kukolka, chlebíček, pšeničník, hodiny, čert,burian.Droga: koukolová semena (Semen agrostemmae).Popis: Tato jedovatá, jednoletá, až l metr vysoká, šedoplst-nató bylina má jednoduché, vstřícné, čárkoviitě kopinaté,přiitiskle chlupaté a na bázi srositlé Msity. Na konci lodyhjsou jednotlivé, stopkaité, pětičetné květy, které mají červeno-fialové korunní plátky. Plodem je tvrdá věj čitá tobolka s ma-lými, ledvinoivitými, černými semeny. Kvete od června doříjna.Výskyt: Častý polní plevel, dříve mnohem hojnější, od nížindo pahorkatiny.Sběr a sušení: Pro ojedinělou potřebu továren na léčiva sesbírají v říjnu obvyklým způsobem semena. Pokud se sbíránať. je nejvýhodnější dobou počátek rozkvětu rostliny. Sušíse obvyklým způsobem.Z minulosti: Tato jedovatá droga se používala do různýchnakuřovadel a jako drastické projímadlo. Práškovaný kořense nezodpovědně používal při hemenoideah a jako zásypna rány. Semena se využívala v lidovém léčitelství pro mo-čopudný a hlístopudný účinek. Vzhledem ke značnému ri-ziku používání této drogy téměř všude vymizelo.Použití: V dnešní době se užívání v žádné formě nedopo-ručuje. Pouze silně zředěný lihový výtažek z čerstvých ko-řenů se ojediněle předpisuje při chorobách močového ústrojí.Vedlejší účinky: Náhodné užití kterékoliv částí rostliny vy-volává bolestí hlavy, zrychlený tep a stavy neklidu. Otravyse objevovaly hlavně v místech, kde do mouky bylo semletovíce koukolových semen. Určitou výhodou je, že po požitíobvykle dochází k dávení a zvracení, a tím se nebezpečívážné otravy snižuje.Obsahové látky: Semena obsahují zejména jedovaté sapo-niny.Možnost záměny: Koukol je svým charakteristickým vzhle-dem a rozšířením tak znám, že k záměně nemůže prak-ticky dojít.

128

Kozlík lékařský — Valeriana o/ficinalis

Čeleď: kozlíkovitéLidově názvy: baldrián, kozelec, odolen, kočičí kořen, čer-tdkus.Droga: kozlíkový kořen (Radia: válerianae).Popis: Vytrvalá, až 150 cm vysoká bylina má krátký, silný,výběžkatý oddenek, z něhož vyrůstá velké množství světlehnědých kořenů. Přímá rýhovaná lodyha nese několik párůvstřícných, lichozpeřených listů. Světle růžové až bílé drobnékvěty sestavené v bohatých trojramenných vidlainech majíspodní semeník, dozrávající v nažky na vrcholu s bílým pé-rovitým chmýrem. Druh je značně proměnlivý. Kvete odčervna do srpna.Výskyt: Roste roztroušeně podle potoků a příkopů, navlhkých loukách, na okraji cest a na skalách, a to od nížinyaž do subalpínského pásma. Hodně sie pěstuje.Sběr a sušení: Nejlépe v říjnu se sklízejí oddenky a kořeny.Oklepáním se očástí, rychle opláchnou a suší. K čištění senepoužívá nikdy kartáček, protože by porušenou povrchovouvrstvou unikala silice. Typickou vůni získá kořen až běhemsušení.Z minulosti: Od pradávných dob paitří kozlík lékařský mezinejznámější přírodní léčiva. Byl vyhledávaným pratihyster-rickým a protikřečovým lékem. Velmi rozšířené bylo jehoužívání při padoucnici. Ojediněle se uvádí jako prostředekproti střevním parazitům a proti revmatismu.Použití: Účinek na nervový systém je dodnes všeobecněuznáván. Působí spolehlivé při nespavosti, při bolestechhlavy, uklidňuje zrychlený tep a vlieklé zažívací potíže ner-vového původu. Je součástí některých léčivých čajů. V našemlékopisu je oficinální lihový výtažek (Tinctura válerianae).Vedlejší účinky: Při užívání běžných dávek je kozlíkovýkořen neškodný i při dlouhodobém užívání.Obsahové látky: Obsahuje ještě nedokonale známé nestálésilice. Volná kyselina isovalerová, která vzniká sušením, pro-půjčuje droze typický pach.Možnost záměny: Může se zaměnit s ostatními druhy kozlíků,které však mají bud přízemní listy nedělené, nebo hornítrojdílné.

130

Křen selský — Armoracia rusticana

Čeleď: brukvovitéLidové názvy: chřen — křen je staroslovanský název pře-vzatý do němčiny a románských jazyků.Droga: křenový kořen (Radix armoraciae).Popis: Vytrvalá, až l,5 m vysoká bylina vytváří přes 0,5 mdlouhé, tlusté, hnědavě zbarvené, uvnitř bílé kořeny. Pří-zemní velké listy jsou dlouze řapíkaté, podlouhle věj čité,vroubkované. Lodyžní listy jsou menší, dolní peřenodílné,směrem nahoru méně dělené až celokrajné, kopinaité. Nahořevětvená lodyha má čtyřčetné květy s bílými korunními plát-ky, které jsou uspořádány v hroznech. Plodem je kulatášešulka s černými semeny. Kvete od května do června.Výskyt: Pochází z jihovýchodní Evropy, u nás se častopěsituje. V blízkosti vod obvykle zplaňuje.Sběr a sušení: Sušený kořen ztrácí podsitaitnou čásit svéhoúčinku. Proto se i pro léčebné účely používá čerstvý kořen.Z minulosti: Jako příloha k jídlům se kořen podával jižve starém Řecku a Římě. Jako léčivo se strouhaný přikládalna omrzliny a bolesitivé klouby. Z jeho odvaru se vyrábělykosmetické přípravky. Dříve populární prodáskorbutové lékytaké obsahovaly křenový výtažek, obvykle ve směsi s po-točnicí lékařskou, vachtou třílisitou, muška/tem, pomerančo-vou kůrou atd.Použití: V lidové medicíně se ještě dnes přikládají křenovéplacky a náplast na bolestivá místa a revmatické otoky.V nedávné době propagované užívání křenu při jaiterníchchorobách a infekční žloutence nebylo lékařsky ověřeno.Vedlejší účinky: Při zevním použití by příliš koncenitro-vané a opakované náplasti mohly způsobit podráždění kůžea záněty. Vnitřně je nutné zachovávat běžné, uvážené dávky,aby se nenarušilo zažívání.Obsahové látky: V čerstvém stavu obsahuje kořen glykosidsinígrin, silici, asparagin a organicky vázanou síru. Poměrněvysoký je obsah vitamínu C.Možnost záměny: Vzhledem k typickým vlastnostem rositlinyje záměna prakticky vyloučena.

132

Kuklík městský — Geum urbanum

Čeleď: růžoviitéLidové názvy: benediktské koření, zaječí oko, koňský ře-píček.Droga: kuklíkový kořen — oddenek fRadia; [Rhizoma]caryo-phyllatae).Popis: Tato vytrvalá, až 0,8 m vysoká bylina, vyrůstající zesilného šikmého oddenku, má chudě rozvětvenou hranatoulodyhu a růžici přízemních lisitů přetrhovaně lichozpeřených.Doiní listy jsiou troj četné, horní až trojlaločné a všechnymají velké zubaté paliiaty a jsou chlupaté. Menší jednotlivékvěty mají kromě kalichu vnější kalíšek a žluté korunníplátky. Plodem je štětinatě chlupatá nažka s háčkovitýmpřívěskem. Kvete od května do října,Výskyt: Je hojný v lesích, křovinách, příkopech a na ru-mištích v nížinách i horských oblastech.Sběr a sušení: V podzimních měsících se sbírají oddenky,rychle se očistí a suší umělým teplem do 40 °C.Z minulosti: Ve středověku se kuklík často používal protihorečnatým a nervovým nemocem. Kneipp doporučuje čis-tou silici získanou destilací proti křečím. Odvar sloužil jakopříjemné kloktadlo při zánětech hrtanu a angíně.Použití: V současné době je droga téměř zapomenuta. V li-dovém léčitelství se méně často přidává do různých čajovýchsměsí jako složka tlumící bolesti a křeče. Eugenol obsaženýv silici má sice vynikající antiseptické vlastnosti, ale jehoobsah v kuklíku je nízký.Vedlejší účinky: Oddenek neobsahuje jedovaté složky a uží-ván v běžných dávkách nemůže být závadný. Samotná si-lice v dávce přes 2 gramy působí závratě, silné průjmya dlouhodobé podráždění ledvin.Obsahové látky: Obsahuje poměrně malé množství silice,glykosid, třísloviny, hořčiny, organické kyseliny a dalšílátky.Možnost záměny: Může se zaměnit s kuklíkem potočním,který má žluté až oranžové červené květy.

134

Kýchavice bílá — V ér L rum album

Čeleď: liliovitéLidové názvy: čemeřice bílá, kýchavka, bílý elebor, koňskékoření.Droga: kořen — oddenek — kýchavice (Radix [Rhizoma] ve-ratri albi).Popis: Prudce jedovatá, i přes l metr vysoká bylina mákrátký, válcovitý, tmavý oddenek a četné světlé kořeny.Listy jsou nápadně zřasené, celokrajné, široce eliptičné ažkopinaité, velké, se silně vyniklou souběžnou žilnatánou a narubu pyrite. Mohutná květonotsná lodyha, vytvářející se ažpo mnoha letech, je zakončena bohatým hroznovitým kvé-tenstvím kráitoe stopkatých, zelenavě bílých květů. U násje původní poddruh kýchavice bílá Lobelova, která kvetev červenící až srpnu.Výskyt: Kýchavice bílá Lobelova je hojná na vlhčích lou-kách a v podobných polohách od podhůří až do alpínskéhopásma téměř na celém území CSSR.Sběr a sušení: V září a říjnu se vykope oddenek s kořenem,oddenek se popřípadě rozkrojí, aby sušení proběhlo co nej-rychleji, a suší se při teptaté, která nesmí překročit 50 °C.Vzhledem k jedovaitositi celé rostliny je nutná opaitrnost přijakékoliv manipulaci.Z minulosti: Odvar z kořenů se používal zevně proti svrabua vším. Vnitřní užívání bylo odmítáno pro přílišnou jedo-vatost drogy. Jen ojediněle ve formě kapek proti revmatismua křečím a jako součást šňupacích prášků (odtud české jménokýohavice).Použití: Dnes se droga používá k izolaci cenných kýchavi-cových alkaloidů, a proto je také oficinální v našem lékopisu.Vedlejší účinky: Použití 2 gramů oddenku se považuje zasmrtelnou dávku, která se projevuje rozšířením zorniček,zpomaleným tepem, boílestd/vými průjmy a zastavením dechu,není-li poskytnuta okamžitá pomoc. Do příchodu lékaře jenutné vyvdat zvracení a podávat silný čaj.Obsahové látky: Kýchavice obsahuje několik prudce jedo-vatých alkaloidů, z nichž je nejúčinnější protovemtrin.Kromě toho obsahuje pryskyřičné látky, hořčinu a další.Možnost zárašay: Může se zaměnát s jinými rostlinami, kterémají podobil lis/ty, jako jsou některé sitatné hořce (h. tečko-vaný, h. panonský), nebo ze vstavačovitých rostlin kruštíkya vzácný, přísně chráněný střevíčník.

136

Lékořice lysá — Glycyrrhiza glábra

Čeleď: bobovitéLidové názvy: sladké dřevo, sladký kořen, pendrekový ko-řínek.Droga: lékořicový kořen (Radia; liquiritiae).Popis: Vytrvalá, až 150 cm vysoká bylina má krátký dřev-natý oddenek a vřetenovité, kyjovitě ztloustlé kořeny a vál-covité oddenkové výběžky. Střídavé listy jsou lichoz-peřené,pěti- až sedmi jařme. Krátce stopkaté květy v úžlabním hroz-novitém květenství jsou lilákové barvy. Plodem je vícese-menný lysý lusk.Výskyt: Pochází ze Středozemí. U nás se dříve hojně pěs-tovala a ojediněle zplaňuje v jižních oblastech sitáitu. (Nej-větší kultury u nás byly na jižní Moravě, kde se kořen namístě zpracovával a výtažek se vyvážel do celého světa.)Nyní se kultury lékořice u nás obnovují.Sběr a sušení: Dobývání kořenů, někdy až z dvoumetrovéhloubky, je velmi obtížné. Nejlepší jakost dávají rostliny10—15 let staré začátkem podzimu. Vykopané kořeny se musírychle omýt, silnější kusy se půlí a suší při teplotě do 35 °C.Loupaná droga musí mít jasně žlutou barvu a musí se lehcelámat.Z minulosti: Ve starém Egyptě se doporučovala lékořiceprotd všem chorobám dýchacích cest a proti kašli. Ve stře-dověkých herbářích je poměrně málo zpráv a uvádí se jenjako mírně projímavý prostředek vhodný hlavně pro děti.Použití: Kořen lékořice tvoří podstatnou součást známéhoprojímadla kurely. V poslední době se doporučuje při po-mocné léčbě žaludečních vředů. V našem lékopisu je oíi-cinální drogou.Vedlejší účinky: Nebyly zaznamenány.Obsahové látky: Obsahuje kyselinu glycyrrhizinovou, glyko-sid liquiriítin, hořčiny, stopy silice, různé cukry, škrob apryskyřice.Možnost záměny: Záměna je vyloučena.

138

Len setý — Linum usitatissimum

Čeleď: InovitéLidové názvy: bršlen, trhbvníček.Droga: lněné semeno (Semen líni).Popis: Jednoletá, až l metr vysoká bylina má krátký, vřete-noviitý kořen. Hustě listnaté stonky jsou jednoduché nebonahoře větvené. Jednotlivé, konečné pětičetné květy majíkorunní plátky jasně modré, žilkované, na bázi žlutavězbarvené. Pětipouzdrá tobolka obsahuje 10 lesklých, čer-venohnědě zbarvených semen. Kvete od června do srpna.Výskyt: Pochází asi z Přední Asie a jako nejstarší užitkovárostlina je známá odpradávna. Také u nás se pěstuje a častozplaňuje.Sběr a sušení: K léčebným účelům se používají výhradně se-mena. Jen ojediněle se čerstvá nať s květy nakládá do lihuk přípravě kapek. Semena se sklízejí obvyklým způsobem askladují se v uzavřených nádobách. Semena starší jednohoroku ztrácejí léčebné účinky.Z minulosti: Odpradávna se používá k léčebným účelům.Společně s borůvkovými listy je uváděn jako lék proti vod-natelnostá, samotná semena v odvaru sloužila proti střevnímkatarům. Rozemletá semena zbavená oleje a smíchaná s hor-kou vodou se používala proti žaludečním vředům a při cho-robách močových cest.Použití: Dosud velmi známé, i když pochybené, je použí-vání lněného oleje s vápennou vodou na spáleniny. Samotnásemena se používají jako mírné projímadlo (polykají se celá).Ze semen se získává olej (Oleum líni) oíicinální v našemlékopisu.Vedlejší účinky: Len setý není neškodnou bylinou. Nemá sepoužívat dlouhodobě. Po užití čenstvé rostliny byly zazna-menány otravy u domácích zvířat.Obsahové látky: V celé rostlině je obsažen jedovatý glykosidlinamarin. V semenech je až 45 % mastného oleje, 20 % slizu,lecitin a albumin.Možnost záměny: Může se zaměnit s ostatními, u nás do-mácími a modře kvetoucími druhy lnu, jako Inem vytrva-lým, 1. rakouským a 1. chlupatým.

140

Levandule úzkolistá — Lavandula angusttfolia(Levandule lékařská, 1. klasnatá — Lavandula officinalis,L. spica).

Čeleď: hluchavkovitéLidové názvy: špdkrnát, devandule, dulenka,Droga: levandulový květ (Flos lavandulae).Popis: Až 70 cm vysoký polokeř má přímé, jen naspoduolistěné lodyhy. Listy jsou čárkovité, přisedlé, oelokrajné ana spodní straně žláznaitě tečkované. Modrofialové květy jsousestaveny do pěti až desetikvétých lichopřesJenů, které bývajísměrem k vrcholu lodyhy husté směstnány. Plodem jsoutvrdky. Kvete od června do srpna.Výskyt: Pochází ze západního Středomoří. U nás se pěstujejako okrasná rostlina i jako siláóná kultura.Sběr a sušení: Květonosné stonky se odřežou a velmi rychle,nejlépe ve svazečcích, usuší. Ze suchých stonků se opa-trně sdrhnou květy, pročistí se na sítech a pečlivě se skla-dují v uzavřených nádobách.Z minulosti: Odpradávna se droga užívala k mnoha účelům:k uklidnění zažívacích potíží, proti bušení srdce a jako cel-kově uklidňující prostředek. Kneápp doporučoval silici prátizávratím. Zevně se přidávala do různých mastí, kterýmkromě příjemné vůně prý dodávala zrychlení účinku. Sáčkya květy vkládané pod polštáře prý zajišťovaly dobrý spánek.Použití: Dnes se využívá téměř výhradně jako aromatickápřísada do různých i léčebných kosmetických přípravků.Sušené květy se přidávají do tzv. nervových čajových směsí,obvykle s třezalkou, chmelem a kozlíkovým kořenem. Silice(Oleum lavandulae) je oficiální v našem lékopisu.Vedlejší .účinky: Jako každá siličná droga vyžaduje i levan-dule, zejména užívá-li se samotná silice, určitou opatrnost.Nelze ji podávat dlouhodobě. Jednotlivé dávky nemají pře-kračovat 2—3 gramy květů v odvaru, popřípadě 3—5 kapeksilice.Obsahové látky: Květy obsahují silici, která je hlavní účin-nou složkou, třísloviny, hořčinu a pryskyřici.Možnost záměny: Charakteristická vůně a vzhled rostlinyvylučují možnost záměny.

142

Libeček lékařský — Levisticum officinale

Čeleď: miříkovitéLidové názvy: vlstek, velký apich, vopych.Droga: libečkový kořen — oddenek (Radix [Rhizoma] levi-stici).Popis: Vytrvalá, až 2 metry vysoká bylina má dužnatý od-denek a dlouhé žlutohnědé kořeny na řezu jasně bílé. Naoblé, lysé a duté lodyze vyrůstají velké, dlouze řapíkaté a2—Skrát zpeřené listy. Žlutavé kvítky jsou sestaveny do slo-žených okolíků s vyvinutými obaly a obalíčky a dozrávajív ploché, úzce křídlaté, trojžebré nažky. Celá rostlina mátypickou vůni připomínající polévkové koření. Kvete v čer-venci a srpnu.Výskyt: Původ je neznámý, od 8. století se pěstuje v Evropě,hlavně v Německu, na výslunných místech ve vyšších polo-hách. U nás se pěstuje jako kořeninová a léčivá rostlina.Sběr a sušení: Začátkem podzimu se vykopává oddenekfc kořeny, rychle se omyje, rozkrájí a suší. Je-li nutné použítsušárnu, nesmí teplota překročit 35 °C.Z minulosti: Staří Římané pěstovali libeček k lékařskýmúčelům. Je také znám jako častá rostlina ve středověkýchklášterních zahradách. Přisuzovala se mu zázračná moc přiléčení hadích uštknutí. Za dávných časů se popíjela vodapři náboženských obřadech z nádob vydlabaných z libečko-vých oddenků.Použití: Oddenek libečku je zařazen do mnoha světovýchlékopisů. Přidává se jako účinná složka do močopudných ča-jových směsí a má prý prokazatelný účinek i na celkovéuklidnění.Vedlejší účinky: Jako každá siličná droga vyžaduje libečekrozumné a mírné dávkování. Nemá se překročit denní dávkatří lžiček řezaného oddenků.Obsahové látky: Oddenek obsahuje sálici, která je hlavníúčinnou složkou. Dále je přítomen lecitin, pryskyřice, orga-nické kyseliny a další látky.Možnost záměny: Jako u většiny miříkovitých je možnázáměna s prudce jedovatými rostlinami téže čeledi.

144

Lilek černý — Solanum nigrům

Čeleď: lilkovitéLidové názvy: černé psinky, turecké hrozny, hadí víno, po-šátka.Droga: nať lilku černého (Herba solani nigři).Popis: Jedovatá, jednoletá, až 50 cm vysoká bylina vytvářípřímou nebo poLéhaivou vétevnatou lodyhu a široce věj či té,měkce Močnaté listy. Květy sestavené ve vrcholičnatémbezlistém kvěftenistiví jsou pětičetné, bílé. Plodem je kulatádvoupouzdrá bobule. U nás domácí poddruh lilek černýpravý s listy roztroušeně chlupatými má černé bobule. Kveteod června do října.Výskyt: Ldlek černý pravý je hojný na rumištích, v úhorech,v nížinách i horských oblastech.Sběr a sušení: Sbírá se ojediněle čerstvá nať v době kvetení.Z minulosti: Pro svou jedovatost se lilek černý vnitřně po-užíval jen zcela výjimečně. K zevním účelům se čerstvélisty přikládaly na nežity.Použití: Dnes se prakticky nepoužívá. Je zajímavé, že ně-které pěstované druhy lilku jsou nejedovaté a používají senapř. v Americe jako přísada do marmelád.Vedlejší účinky: Jsou uváděny otravy u dětí po požití něko-lika bobulek. Při náhodném požití ihned podáváme posti-ženému velké dávky živočišného uhlí a zajistíme co nej-rychlejší lékařskou pomoc. Otrava se projevuje silným zvra-cením, průjmy a poruchami sluchu.Obsahové látky: Glykoalkaloidy jsou obsaženy v celé rost-lině, s výjimkou zcela zralých plodů. Dále jsou přítomnytřísloviny, saponin a další látky.Možnost záměny: Podobné tvary listů mají některé druhymerlíků a lebed.

146

Lípa srdčitá a lípa velkolistá — Tilia cordataet Tilia platyphyllos

Čeleď: lípoví téLidové názvy: pro lípu srdčitou — malolistá, skalní, zimní,pro lípu velkolistou — širokoiistá.Droga: lipový květ (Flos tiliae).Popis: Oba druhy jsou u nás dobře známé, mohutné stromy,zřídka keře.

Lípa srdčitá má listy srdčitě okrouhlé, ostře pilovité. Narubu listů v úžlabí žilek jsou svazečky chlupů žluto až re-zavočervených, jinak jsou listy lysé. Květy, jejichž stopkasrůstá s listenem, jsou sestaveny v pěti až desetikvětýchvidlanech a dozrávají v kulaté nažky, které jsou tenkosténné,slabě hranaté a kožovité. Kvete od května do června.

Lípa velkolistá se od předešlého druhu liší Msty, jež jsouna rubu přitiskle jednoduše chlupaté až olysalé a úžlabnísvazečky chlupů jsou bílé. Vidlany jsou nejčastěji trojkvětéa kulatá nažka je vynikle pětihranná, tvrdá. Kvete převážněv červnu.Výskyt: Oba druhy jsou u nás běžné jako součást listnatýchhájů a smíšených lesů, ve stromořadích apod.Sběr a sušeni: Sbírá se celé květenství i s blanitým liste-nem. Květy musí být čerstvé rozkvetlé. Poupata nebo od-kvetlá květenství jsou nepřípustná. Lipový květ ztrácí ne-vhodným sušením, např. na přímém sluncá nebo uskladněním,barvu i účinek.Z minulosti: Lípa byla od nepaměti uctívána jako posvát-ný strom. Staré herbáře uvádějí obvykle jen léčivé vlast-nosti listů a kůry z mladých větviček.Použití: Sušený lipový květ je jednou z nejvíce vyhledáva-ných drog i v současné době. Je vhodným doplňkem léčbyvšech chorob z nachlazeni. Uvolňuje hleny, snižuje dráždi-vosit ke kašli, podporuje pocení. Je součástí léčivých čajůa oficinální v našem lékopisu.Vedlejší účinky: Droga nemá vedlejší účinky a může sev rozumných dávkách užívat dlouhodobě.Obsahové látky: Květy obsahují vonnou silici, sliz, stopy sa-poninu a třísloviny.Možnost záměny: Může se zaměnit s lípou americkou pěs-tovanou u nás v parcích nebo s lípou stříbrnou a dalšímiokrasnými druhy.

148

Lnice květel — Linaria vulgaris

Čeleď: krtičníkovitéLidové názvy: pastička, zvěšinec, čistec, žabí mlíko, ovčíhubičky.Droga: květelová nať (Herba linariae).Popis: Vytrvalá, až 50 cm vysoká bylina má plazivý oddeneka lysou, nejčasněji jednoduchou, přímou lodyhu. Střídavélisty jsou přisedlé, celokrajné, čárkovité a jednožilné. Úžlab-ní, jednotlivé a stopkaté květy sestavené v hroznech majíostruhatou žlutou koruau, v jícnu oranžovou. Plodem jevejčitá dvoupouzdrá tobolka. Kvete od června do září.Výskyt: Je velmi hojným druhem na sušších písčitých mís-tech, v polích, pasekách, u cest a jinde od nížin do hor.Sběr a sušení: V letních měsících se odřezává asi 10 cm nadzemí kvetoucí nať a rychle se suší, nejlépe ve svazečcích,na stinných a vzdušných místech.Z minulosti: V 17. a 18. století se používala proti mnohachorobám. Šťávou z čerstvé rostliny se potíráním léčil svrafo.Vnitřně se podával odvar jako močopudný lék, při zánětechžlučníku, prostaty a jako mírné projímadlo. Lnicová mastse užívala jako prostředek proti hemeroidům, na různé kožnízáněty a nežity.Použití: Odvar a lihové kapky se ojediněle používají přistřevních chorobách, obtížném dýchání a bolestech hlavy.V současné době je předmětem výzkumu.Vedlejší účinky: Lnice květel není sice zařazena mezi jedo-vaté rostliny, ale protože její účinky nejsou dosud zcela pro-zkoumané, je žádoucí, aby se při jejím užívání zachovalaopatrnost.Obsahové látky: Obsahuje několik glykosidů, alkaloidy, orga-nické kyseliny, pektin a další složky.Možnost záměny: Může se zaměnit s teplomilnou Inácí kn>činkolistou, jež má tuhé, kožovité, vícežUné listy.

150

Lobelka nadmutá — Lobelia inflata

Čeleď: lobeikovitéLidové názvy: chýlen, indický tabák.Droga: lobelka naťová (Herba lobeliae).Popis: Tato jedovatá, jedno až dvouletá, 50 cm vysoká rost-lina má hranatou, chlupatou, dole často červenofáalovou lo-dyhu a střídavé, jednoduché, vroubkovaně pilovité listy.Úžlabní, souměrné, pětičetné květy jsou bělavé až bleděmodré a sestavené do konečných klasovitýoh hroznů. Kožo-vitá, břichatě nadmutá tobolka obsahuje množství drobnýchsemen. Kvete od června do srpna.Výskyt: Pochází ze Severní Ameriky. U nás se jen pěstuje,zřídka zplaňuje.Sběr a sušení: Po odkvětu, až do doby, kdy začínají zasy-chat tobolky, seřezávají se nadzemní části rostliny a rychlese suší na stinných místech.Z minulosti: Nať lobelky nadmuté tvořila v nedávných do-bách hlavní složku různých nakuřovacích směsí proti záduše.Vzhledem k velmi kolísavému obsahu alkaloidů byly účinkyaž do stanovení přesných lékopisných požadavků velmi ne-jisté.Použití: V dnešní době se téměř výlučně používá čistý alka-loid lobelin. Přidává se též do různých kapek a žvýkacíchgum jako lék k odnaučení kouření.Vedlejší účinky: Přes značnou jedovatost drogy se objevujísmrtelné otravy poměrně zřídka, protože obsažené alkaloidyse v žaludku mimořádně rychle rozkládají. Otravy se podo-bají svými příznaky otravám nikotinem, který je však mno-hem nebezpečnější.Obsahové látky: Obsahuje několik alkaloidů (lobelin a další),pryskyřice, glykosid, fytosterin a další.Možnost záměny: Může se zaměnit s pěstovanými okrasnýmidruhy téhož rodu, jako např. s lobelkou drobnou a jinými.

152

Locika jedovatá — Lactuca virosa

Čeleď: čekankovitéLidové názvy: měsíčník, mléč, planá locika.Droga: nať lociky jedovaté (Herba lactucae virosae).Popis: Jedovatá, 50—150 cm vysoká, jednoletá až dvouletárostlina vytváří přímý, bělavý a dole štětinatý stonek, kterýnese tuhé, střídavé, jednoduché, podlouhle věj čité, zubatéa nesbíhavé listy. Chudé úbory mají květy se světle žlu-tými jazykioviitými korunami. Silně smáčklé nažky jsou čer-navé, lysé. Rostlina, zejména kořen, odporně páchne a poporanění roní bílou, silně lepkavou šťávu. Kvete od ceirvien.cedo září.Výskyt: Pochází z jižní Evropy. U nás je z dřívějších kul-tur zplanalá nebo zavlečená.Sběr a sušení: Sbírá se celá nať v době kvetení. Účinnésložky jsou značně nestálé. Dopo.ručuje se proto k výroběvýtažků používat čerstvé rostliny. Sušená nať ztrácí běhemjednoho roku až 50 % účinných složek.Z minulosti: Od pradávných dob je známou a téměř všudeuváděnou léčivou rostlinou. Staří Římané chválili její vý-borný uspávači účinek, prý bez návyku a nutnosti postupnězvyšovat dávky. Jako nejvhodnější se považovalo užívání za-huštěné mléčné šťávy (tzv. Lactucarium). Byla předpisovánamísto opia při bolestech, křečích, kašli i k celkovému uklid-nění.Použití: Objevem a rozčleněním účinků alkaloidů opiaupadla locika v zapomenutí a používá se jen zcela ojediněleve formě kapek jako uklidňující a uspávači prostředek.Vedlejší účinky: Použití větší dávky se projevuje nadměrnýmpocením, rozšířením zorniček, svalovou slabostí až zástavoudechu.Obsahové látky: Bílá mléčná šťáva obsahuje účinné hořčiny,silici a stopy alkaloidu.Možnost záměny: Může se zaměnit s různými druhy rodulocika u nás domácími, zejména s locikou kompasovou.

154

Lomikámen zrnatý — Saxifraga granulata

Čeleď: lomikamenovitéLidové názvy: lupkámen, kanieníček, mejdlíčko.Droga: lomikamenová naí (Herba saxifragae).Popis: Vytrvalá, až 50 cm vysoká, netrsnatá bylina má chu-dou přízemní růžici listů a přímou, pýřitou, vícekvětou lo-dyhu. V úžlabí přízemních, řapíkatých, okrouhle ledvinitýehlistů sedí rozmnožovací cibulky. Nečetné květy jsou hustěžláznaté, poměrně velké, s pěilplátečnou bílou korunou. Plo-dem je věj čitá tobolka. Kvete od května do července.Výskyt: Je poměrně hojnou rostlinou na travnatých stránícha loukách, v nížinách i v pahorkatině.Sběr a sušení: Sbírá se kvetoucí nať bez spodních listů,rychle se suší a uchovává v dobře uzavřených nádobách,Z minulosti: Jméno rostliny má stejný smysl i v jiných ja-zycích, což by nasvědčovalo tomu, že jde o drogu odpradávnaužívanou k léčbě ledvinových a žlučových kamenů. Tento úči-nek však nebyl potvrzen. Častěji se v lidovém léčitelství po-užívala šťáva z čerstvé rostliny jako ušní kapky při nedo-slýchavostí a bolestech v uchu.Použití: V dnešní době se zcela ojediněle používají kapkyvyrobené z čerstvé rostliny jako prostředek proti různýmkožním nemocem a droga jako močopudný prostředek. V na-šich krajích je tato bylina téměř zapomenuta.Vedlejší účinky: Nejsou zaznamenány žádné údaje o vedlej-ších škodlivých účincích.Obsahové látky: Kromě tříslovin a hořčin obsahuje máloprozkoumaný glykosid bergenin.Možnost záměny: Může se zaměnit s lomikamenem cibulko-nosným (rozmnožovací cibulky v úžlabí lodyžních listů).

156

Lopuch větší — Arctium lappa

Čeleď: hvězdnicovitéLidové názvy: jažky, makrabule, lapáčky, čumbrk, babíkořen.Droga: lopuchový kořen (Radix bardanae).Popis: Dvouletá, až 2 metry vysoká bylina má silné, větve-né, vřetenovité kořeny a větevnatou, rýhovanou lodyhu. Vel-ké lisity jsou řapíkaté, srdčitě věj čité, většinou oelokrajné,směrem k vrcholu se zmenšující, na rubu šedopfl&tnaté. Ku-lovité úbory se zeleným, téměř lysým zákrovem, mají zá-krovní listeny zúžené ve žlutavou, háčkovitou špičku. Trub-kovité květy jsou červenoíialové. Plodem je černá, zploštělánažka. Kvete od července do září.Výskyt: Je obecně rozšířen na rumištích, u cest a plotů,v křovinách a pustých místech od nížin do hor.Sběr a sušení: Nejlepší jsou kořeny jednoletých rostlinsbírané na podzim nebo dvouletých rostlin sbírané na jaře.Kořeny se rychle očistí, větší rozkrojí a opatrně BUŠÍ, nej-lépe umělým teplem do 35 °C.7 minulosti: Je velmi populárním přírodním léčivem od nej-starších dob. Doporučoval se jako prostředek čistící kreva mírně močopudný i při léčbě pohlavních chorob. Častějšíbylo zevní použití — hojil rychle spáleniny, různé kožní zá-něty a hlavně, obvykle ve směsi s kopřivovými listy, léčilvypadávání vlasů.Použití: Pro poměrně nestálé obsahové látky je dnes lopu-chový kořen považován za nespolehlivé léčivo. Účinek navlasové choroby se zdá být dobrý, je však nutné rychlé zpra-cování, nejlépe čerstvého kořene naložením do Mhu, popří-padě do oleje. Je součástí některých čajových specialit.Vedlejší účinky: Nebyly zaznamenány.Obsahové látky: Jsou to poměrně vysoký obsah inulinu, stopysilice, tříslovin, sliz a dosud blíže neurčená složka s dezinfek-čními účinky.Možnost záměny: Může se zaměnit s ostatními podobnýmia u nás domácími lopuchy, jako s lopuchem menším, 1. plst-natým, 1. hajním a jejich kříženci.

158

Lýkovec jedovatý — Daphne mezereum

Čeleď: vrabečnicovitéLidové názvy: boží dřevo, divoký pepř, vlčí lýko, svrabovédřevo.Droga: lýkovcová kůra (Cortex mezer ei).Popis: Jedovatý, 50—150 cm vysoký keř má jednoduché, po-dlouhle kopinaté listy nahloučené na kionci větví. Květy jsousestaveny v chudých postranních svazečcích. Rozkvétají dří-ve, než se vyvinou listy, jsou vonné, v různých odstínechrůžové, zřídka bílé. Plodem je vejčatókulovitá, přisedlá pee-kovice. Kvete od února do dubna, ojediněle i v lednu.Výskyt: Objevuje se roztroušeně ve stinných, vlhkých list-natých lesích, zejména v bučináoh, od nížin do horskéhopásma.Sběr a sušení: Poněvadž jde o zákonem chráněný druh, ne-smí se sbírat ve volné přírodě. Pokud by se pěstoval k léči-vým účelům, sbírá se kůra z větviček v lednu a únoru,ještě před rozkvětem. Delší pruhy oloupané kůry se musírychle sušit, nejlépe umělým teplem do 50 °C. Plody se sbí-rají po dozrání a suší se obvyklým způsobeni.Z minulosti: V pradávných dobádi měl lýkovec široképoužití. Odvar z kůry se používal proti luetickým vyrážkám.Portugalský lékopis obsahoval ještě v tomto století předpisna lýkovcovou mast. Ačkoliv je jedovatý, přidávaly se bobuledo piva k zlepšení chuti. Ve zvěrolékařství se podávalo 5gramů sušených listů proti střevním parazitům.Použití: V dnešní době se používá jen zcela výjimečně jakopochybná přísada do protirevmaitických mastí.Vedlejší účinky: Nebezpečí otravy je značné hlavně u dětí,které mohou zaměnit červené peckovice za jiné lesní plo-diny. Je nutná okamžitá lékařská pomoc, protože k usmrcenídítěte stačí 10—12 bobulí. I požití zcela malé dávky působídlouhotrvající poškození ledvin.Obsahové látky: Kůra obsahuje jedovatý mezerein a gly-kosid dafnin, který je též ve květech.Možnost záměny: Je velmi nepravděpodobná, neboť ostatnídva druhy kvetou později a mají přezimující listy.

160

Majoránka zahradní =- Majorána hortensis

čeleď: hluchavkovitéLidové názvy: marijánka, voněkras, maděránek.Droga: majoránková nať (Herba majoranae).Popis: U nás roste jako jednoletá až dvouletá, až 40 cm vy-soká bylina, která má čtyřhrannou, pýřitou, přímou a hustělistnatou lodyhu. Drobné, krátce řapíkaté listy jsou obvejčité,celokrajné, silně aromatické. Stopkaté lichopřesleny jsou slo-ženy z 8—12 květů, které mají listenovitý kalich a bílounebo narůžovělou korunu. Plodem jsou hnědé tvrdky. Kveteod července do září.Výskyt: Pochází pravděpodobně ze severozápadní Afriky.Odpradávna se hojně pěstuje v celé Evropě jako koření.Sběr a sušení: Obvykle se sklízí nať před květem, a to dva-krát v roce. Uchovává se pečlivě v dobře uzavřených nádo-bách. Kvalitnější je však listová droga.Z minulosti: Majoránka se pěstovala nejen jako koření, alei pro léčebné účely již ve starém Egyptě. Způsob použitíbyl stejný jako dnes: ve formě mastí, koupelí nebo sirupů,které nesporně uklidňují a tlumí bolest.Použití: Dnes se používá hlavně jako koření, kdežto k lé-čebným účelům zcela výjimečně. Přidává se do různých ča-jových směsí pro zlepšení zažívání, popřípadě jako mírněpůsobící močopudný čaj. V lidovém léčitelství se používáodvar jako kloktadlo při zánětech v krku apod.Vedlejší účinky: Jako u každé siličné drogy se nedoporučujeužívat nadměrné dávky, i když přímé nebezpečí otravy ne-hrozí.Obsahové látky: Obsahuje silici, třísloviny a menší množ-ství vitamínu C. .ye stopách provitamín A.Možnost záměny: Může se zaměnit jedině snad s dobromyslíobecnou.

162

Mák setý — Papaver somnijerum

Čeleď: makovitéLidové názvy: žádné.Droga: opium.Popis: Jedovatá, jednoletá rostlina má přímou, asi l m vy-sokou, víceméně lysou-, a jednoduchou lodyhu se střídavými,většinou přisedlými, nestejně zubatými listy. Jednotlivé kvě-ty mají dvoulistý opadavý kalich a čtyři velké korunní plát-ky, obvykle bíle zbarvené s tmavou skvrncxu. Celá rostlinaroní jedovatou mléčnou šťávu. Plodem je rrinohosemenná to-bolka (makovice). Pěstuje se mnoho odrůd. Kvete v červnuaž srpnu.Výskyt: Pochází pravděpodobně z Malé Asie a hojně sepěstuje především pro potravinářské, ale i farmaceutickéúčely.Sběr a sušení: V asijských státech se nařezávají nezralémakovice. Zaschlá mléčná šťáva se seškrabává a v různýchúpravách se prodává jako surové opium. U nás se používák izolaci alkaloidů z máku tzv. makovina, což jsou prázdné,po sklizni semen seřezané makovice.Z minulosti: Narkoitické a bolest tlumící vlastnosti mákujsou známé od nepaměti. Během posledních 20 let bylo po-stupně izolováno 25 alkaloidů a byl specifikován jejich úči-nek. Samotné opium se předpisovalo proti průjmů nebov různých směsích proti úpornému kašli.Použití: Dnes se výlučně využívají vlastnosti jednotlivýchalkaloidů a tyto se používají v čisté formě. Nejvíce je ceněnúčinek kodeinu proti kašli, morfinu proti bolestem, papave-rinu proti křečím apod. Vedle čistých alkaloidů je v našemlékopisu oficinální i opium.Vedlejší účinky: Protože mák obsahuje jedovaté látky, jepoužívání rostliny, s výjimkou semen, v jakékoliv formě ne-bezpečné. Především je nutné se vyvarovat podávání od-varů z máku malým dětem k uklidnění.Obsahové látky: Opium obsahuje průměrně 10% morphinu,kodein, narkotin, papaverin a asi 20 dalších alkaloidů. Je-jich množství kolísá podle původu i podle toho, jak byladroga získána a zpracována. Makovina obsahuje průměrně0,3—0,8 % souhrnu alkaloidů. Semena obsahují až 50 % mast-ného oleje.Možnost záměny: Je prakticky vyloučena.

164

Mandloň obecná — Amygdalus communis

Čeleď: mandloňovitéLidové názvy: mandula, šli voň, mandila.Droga: hořké mandle (Semen amygdalae amarae),Popis: Keř nebo strom s načervenalými větvemi je olistěnstřídavými, řapíkatými, jednoduchými a podlouhlé kopína-tými listy. Květy, rozvíjející se dříve než listy, po dvou ažtřech na krátkých stopkách, mají narůžovělé korunní plátkys tmavšími žilkami. Plodem je suchá, zploštělá, podlouhlevejci ta pecko více se skořicově hnědým semenem (mandle).Pěstuje se v několika kulturních odrůdách. Kvete v březnua dubnu.Výskyt: U nás se mandloň pěstuje převážně na jižní Mo-ravě a na Slovensku, a to jen v nejteplejších polohách. Po-chází ze západní a Střední Asie.Sběr a sušení: Pro léčebné účely se téměř výhradně sbí-rají hořké mandle, tj. semena získávaná sklizní zralýchpeckovic.Z minulosti: Mandlový olej patřil mezi nejužívanější kos-metické prostředky. Vnitřně byl ordinován kojícím matkámjako posilující lék. Emulgovaný olej, tj. směs vody, olejea Movatiny, byl prý dobrým uklidňujícím prostředkem v dět-ské praxi. Hořké mandle se používaly jako surovina k pří-pravě hořkomandlových kapek tlumících dráždění ke kašli.Použití: V dnešní době je využití drogy zcela minimální.Pokud se ještě vyrábí hořkomandlová voda, připravuje seuměle a jen ojediněle se k přípravě některých mastí používáčisitý mandlový olej, dnes již plně nahrazený stálejšími su-rovinami.Vedlejší účinky: Obsažený amygdalin odštěpuje při tráveníprudce jedovatý kyanovodík, který bývá příčinou poměrněčasto zaznamenaných otrav. Požití 70—80 hořkých mandlídospělou osobou lze považovat za smrtelnou dávku. Je nutnéihned vyprázdnit žaludek, zavést umělé dýchání a ihned za-volat lékaře. Otrava postupuje velmi rychle.Obsahové látky: Semena obsahují až 50% oleje, 20% bíl-kovin, vitamín E, glykosid amygdalin v množství až 4%u hořkých mandlí a další látky.Možnost záměny: V praxi není možná.

166

Máta peprná — Mentha piperita

Čeleď: hluchavkoviítéLidové názvy: větrná bylina, fefrmincka, balšám, vě'trovékoření.Droga: list máty peprné (Foliům menthae piperitae), nafmáty peprné (Herba menthae piperitae).Popis: Tato vytrvalá, až 50 cm vysoká bylina s dřevnatýmoddenkem má větvenou, přímou, čtyřhrannou, chlupatou lo-dyhu. Rapíkaté, křižmostojné listy jsou věj cite kopinaité, ostřepilovité, špičaté a olysalé. Květy sestavené do lichopřeslenů,nahloučených na konci stonků, mají nálevkovitou, čtyřcípou,bledě nachovou korunu. Plody zpravidla nevytváří a roz-množuje se vegetativně. Celá rostlina bývá fialově naběhlá.Je to kříženec máty vodní a klasnaté, známý pouze z kultur.Kvete v červnu a červenci.Výskyt: Pěstuje se ve velkém i na zahradách.Sběr a sušení: Listy i nať se sbírají krátce před rozkvětemza pěkného počasí, nejlépe v poledních hodinách. Naf eeodřezává asi 10 cm nad zemí, listy se sdrhují a nepoškozenéihned suší při teplotě do 35 °C. Zahnědlé listy se odstraní.Z minulosti: Máta peprná patří mezi nejstarší rostliny pěs-tované k léčebným účelům. Používala se vždy stejně jakodnes.Použití: Patří mezi nejčastěji používané drogy. Při střev-ních kolikách, nadýmání a žlučníkových potížích je všeobecněuznáván její uklidňující účinek. Také jako kloktadlo seosvědčuje při zánětech hrtanu svým dezinfekčním účinkem.Je součástí četných léčivých specialit. Používá se také v po-travinářství a kosmetice. V našem lékopisu je oficinální naťf^ině jako silice (Oleum menthae piperitae), získávaná des-tilací z drogy.Vedlejší účinky: V běžných dávkách nemá škodlivé účinky.Obsahové látky: Účinnou složkou je silice obsahující mentola další složky. Kromě ní jsou přítomny hořčiny a třisloviny.Možnost záměny: Je možno ji zaměnit s iinými, u nás častý-mi kříženci, popřípadě s druhy téhož rodu.

168

Mateřídouška dymián — Thymus vulgaris

Čeleď: hluchávkovitéLidové názvy: demut, římská mateřídouška, vonný thým.Droga: dymiánová nať (Herba thymi).Popis: Tento vytrvalý, 20—30 cm vysoký polokeřík má pří-mý, čtyřhranný, silně zdřevnatělý stonek. Téměř přisedléliisty jsou úzce eliptičné, na okraji silně podvinuté a narubu běloplstnaté. Kvítky podobné stavby jako u mateří-doušky obecné mají světle růžovou korunu různých odstínů.Plody jsou malé, vejčité tvrdky. Kvete od května do října.Výskyt: Pochází ze Středomoří a pěstuje se v celé Evropě.Rostlina je kořeninová i léčivá, má několik kulturníchodrůd.Sběr a sušení: Sbírá se celá nať při začátku rozkvětu. Nej-vyšší obsah silice zajišťuje odpolední sběr. Suší se nejlépevejsvazečcích přirozeným teplem.Z minulosti: Staří Egypťané používali dymiánovou silicik balzamování mrtvých. K léčebným účelům se droga zhru-ba používala stejně jako dnes, tj. jako prostředek proti kašli,zahlenění a proti nadýmání.Použití: Výtažek z dymiánu je součástí mnoha osvědčenýchléků proiti kašli. Ojedinělé zprávy o účincích na černý kašel,dvanácterníkové vředy a střevní parazity nejsou vzhledemk jiným účinnějším léčivům aktuální. Je oficinální v našemlékopisu.Vedlejší účinky: Jde o poměrně silně účinnou silici, kterámůže působit dráždivě na zažívací trakt. Proto se dlouhodobépití dymiánového čaje nedoporučuje.Obsahové látky: Jsou to silice se značným obsahem thymolu,dále třísloviny a saponin.Možnost záměny: Může se zaměnit s mateřídouškou obecnou— viz str. 172.

170

Mateřídouška obecná — Thymus serpyllum

Čeleď: hluchavkovitéLidové názvy: chodec, žadovník, mateřinka, večeří řádka.Droga: mateřídoušková nat (Herba serpylli).Popis: Vytrvalá, až 30 cm vysoká bylina nebo polokeřík na-spodu se slabě zdřevnatělým stonkem má poléhavé nebovystoupavé, oblé až čtyřhranné větve. Malé listy jsou řa-píkaité až přisedlé, celokrajné, různých tvarů, většinou naokraji slabě podviniuté. Drobné květy v lichopřeslenech jsounahloučeny na konci stonků a mají dvoupyskou, fialově rů-žovou korunu. Plodem jsou tvrdky. Kvete od dubna dozáří. Je velmi variabilním druhem.Výskyt: U nás roste hojně na mezích, na výslunných strá-ních a podobně od nížin až do alpínského pásma.Sběr a sušení: Krátce před květem se seřezávají bylinnéčásitd rostliny a suší se nejlépe ve svazečcích na vzdušnýcha stinnýqíh místech. Suší-li se nať rozprostřená na lískách,nesmí se převracet, aby se neodrolila;Z minulosti: Baktéricidní vlastnosti drogy byly odedávnaznámy. Mateřídouškový med se používal i k balzamovánímrtvol. Odvary i lihové výtažky byly velice oblíbené jakoposilující prostředek. Používaly se hlavně ve formě mazánía koupelí u slabých dětí a rekonvalescentů.Použití: V dnešní době se využívá hlavně při chorobáchz nachlazení ve formě sirupů a čajových směsí i jako součástspecialit.Vedlejší účinky: Stejně jako ostatní siličné drogy může ma-teřídouška v nepřiměřených dávkách způsobit podrážděnízažívacího traktu.Obsahové látky: Jsou to silice, třísloviny, hořčina serpyllin,saponin a pryskyřice.Možnost záměny: Na rozdíl od m. dymiánu lodyha není nikdydřevnatá a listy nejsou na rubu běloplstnaté.

172

Meduňka lékařská — Melissa officinalis

Čeleď: hluchavkovitéLidové názvy: včelanka, matečník, medlinka, melisa, ma-rulka.Droga: meduňkový list (Foliům melissae).Popis: Vytrvalá, až 80 cm vysoká bylina má žláznatě chlu-patou, čtyřhrannou lodyhu. Vstřícné listy s dlouhými řapíkyjsou pilovité, s bází klí nevitou nebo uťatou. Stopkaité květyv chudších jednostranných lichopřeslenech mají dvoupyskýkalich a bělavou korunu. Plodem jsou tvrdky. Kvete v červ-nu a červenci.Výskyt: Pochází z východního Středomoří. U nás se ode-dávna pěstuje v kultuře a ojediněle zplaňuje.Sběr a sušení: Nejlepší jsou listy trhané krátce před roz-květem, nejlépe časně ráno. Sušení musí být rychlé a listysi musí zajchovat svou původní barvu.Z minulosti: Je odpradávna populárním lékem doporučova-ným proti mnoha nemocem, dokonce i proti vzteklině a protikousnutí jedovatými pavouky. Postupně se použití zužovalona různá nervová onemocnění.Použití: Současné znalostí vysoce hodnotí meduňku jakoúčinný lék při porušeném zažívání a při chronických záně-tech žlučníku. Je součástí většiny čajových směsí s tímtozaměřením. „Karmelitské kapky" obsahují výtažek z meduň-ky jako hlavní účinnou složku. Značné množství také spotře-buje likérnický průmysl.Vedlejší účinky: Meduňka je neškodný přírodní lék, kterýse může bez nebezpečí i dlouhodobě užívat.Obsahové látky: Účinnou složkou je silice bohatá citralem.Dále jsou přítomny třísloviny, hořčina a stopy saponinu.Možnost záměny: Může se zaměnit s podobnou šantou ko-čičí, jejíž listy při rozemnutí nepříjemně páchnou.

174

Medvědice léčívá — Árcťostaphylos uva-ursi

Čeleď: vřesovcovitéLidové názvy: tolokněnka, kostrounek, hrozník.Droga: medvědicový list (Foliům uvae-ursi).Popis: Tento nízký, větevnatý polokeřík připomíná brusinkus položenými větvemi; má kožovi/té, celokrajné, obvejčité anepodvinuté, střídavé listy. Bílé nebo růžové kvítky jsousestaveny do převislých, chudých hroznů. Plodem je červená,bobuloivitá peckovice. Kvete od dubna do června.Výskyt: Je chráněnou rostlinou u nás vzácně rostoucí naněkolika málo místech v Čechách, častěji na Slovensku.Sběr a sušení: Ve volné přírodě se nemůže sbírat. U pěsto-vané rostliny se sbírají listy sdrhováním od dubna do září.Suší se co nejrychleji na stinných a vzdušných místech. Na-hnědlé listy se musí odstranit.Z minulosti: Použití v dřívějších dobách mělo přibližně stej-né zaměření jako dnes. Považovala se za nejúčinnější drogupři všech chorobách ledvin a močových cest. Staré herbářenavíc uváděly dnes zapomenuté užívání odvaru při dýchacíchpotížích a průjmech.Použití: Lásty medvědice tvoří součást téměř všech čajovýchsměsí určených k dezinfekci močových cest. Je oficinálnív našem lékopisu.Vedlejší účinky: U citlivějších pacientů působí větší dávkyžaludeční nevolnost až dávení. V takových případech jenutné dávky snížit a při nadměrné předtiivélosti nahraditdrogu např. natí průtržníkiu.Obsahové látky: Účinnou složkou je glykosid arbutin, me-thylanbutin, třísloviny, flavon hypericin a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s listy brusnice brusinkya zimostrázu obecného (falšování drogy).

176

Měsíček lékařský — Calendula officinalis

Čeleď: hvězdnicovitéLidové názvy: měsíček zahradní, sluníčko, krušínek.Droga: měsíčkový květ (Flos calendulae).Popis: Jednoletá, zřídka dvouletá bylina, vyrůstá z vřete-nevitého kořene do výše až 50 cm. Přímá, husté listnatá lo-dyha se střídavými, podlouhle kopinatými a většinou celo-krajnými listy je měkce pýřitá. Jednotlivé, konečné, oran-žové úbory mají lůžko lysé, obvodové jazykovité květy jsouve dvou až třech řadách nebo jen pomnožené (u plnokvétéformy) a vnitřní terčové květy jsou obojaké, trubkovité.Plodem jsou • bezchmýrné nažky, srpovitě prohnuté a nahřbetě ostnatě bradavčité. Kvete od června do září.Výskyt: Je domovem v jižní Evropě a zemích Blízkého vý-chodu. U nás se hojně pěstuje jako okrasná rostlina, odkudněkdy zplaňuje v teplejších polohách.Sběr a sušení: Nejcennější jsou okrajové, jazykovité, ohnivězbarvené květy. Trhají se přímo na rostlině za suchého po-časí. Někdy se trhají i celá květensitví. Sušení musí býtrychlé, ve stínu, při normální teplotě.Z minulosti: Za starých časů byla velmi oblíbena mast, vekteré byla obsažena čerstvá šťáva z květů a listů. Působilaprý neobyčejně rychle na omrzliny, křečové žíly, zduřenéžlázy a různá kožní onemocnění.Použití: Účinek měsíčku lékařského je zejména v poslednídobě předmětem značné pozornosti. Má pronikavý protizá-nětlivý účinek. I když v době antibiotik je tato vlastnostméně závažná, je měsíček vhodnou přísadou do kosmetickýchvýrobků, kde se současně využívají jeho filtrační schopnostiproti slunečnímu záření.Vedlejší účinky: Nejsou' žádné zkušenosti o případné škod-livosti této drogy. V normálních dávkách se může používatbez obav. ;Obsahové látky: V květech je obsažena silice, hořčiny, sa-ponin a kyselina salicylová a dosud málo prozkoumaná ka-rotenová květní barviva.Možnost záměny: Poněvadž obvykle jde o bylinu pěstovanou,je záměna nepravděpodobná.

178

Mochna husí — Potentilla anserina

Čeleď: růžovíteLidové názvy: stříbrník, hvisí mýdlo, husí šlapka, žilné ko-ření.Droga: nať mochny husí (Herba potentillae anserinae).Popis: Vytrvalá rostlina má silný oddenek a postranní pla-zivou, až l m dlouhou, kořenující lodyhu. Rapíkaté, palist-naté a přetrhované lichozpeřené listy jsou většinou narubu běloplstnaté. JednoitíLivé úžlabní, poměrně velké a pěti-četně květy mají zlatožluté korunní plátky. Plodem jsou malénažky směstnané na vyvýšeném lůžku. Kvete od května dosrpna.Výskyt: U nás je obecná na návsích, zahradách, u cest,vod a jinde od nížin do podhůří, ojediněle i v horách.Sběr a sušení: Sbírá se kvetoucí nadzemní část rostlinya rychle se suší na vzdušných místech. Ojediněle se v pod-zimních měsících sbírají kořeny nebo samotné listy v doběkvetení.Z minulosti: Pro svůj vysoký obsah tříslovin se droga odpradávných dob používala vnitřně jako čaj při průjmech,k tišení krvácení a zevně k výplachům. Ojediněle se uvádíjako protihorečnatý lék v odvaru s medem ve víně.Použití: V současné době je o tuto drogu poměrně malý zá-jem, i když se občas objeví zprávy o dobrých účincích, např.při některých ženských chorobách. V lidovém léčitelství sedosiud používá hlavně v Německu téměř proti všem ne-mocem.Vedlejší účinky: Nebyly zjištěny žádné vedlejší škodlivéúčinky ani při dlouhodobém používání.Obsahové látky: Jsou to třísloviny, flavony, hořčiny a stopysilice.Možnost záměny: Ačkoliv u nás roste mnoho druhů a kří-ženců tohoto rodu, mocnna husí se zásadně odlišuje pole-na vou kořenující lodyhou a lichózperenými listy.

180

Mochna nátržník — Potentilla erecta(Potentilla tormentilla)

Čeleď: růžovíteLidové názvy: tržené koření, krevník, průtržník.Droga: nátržníkový kořen — oddenek (Radix [Rhizoma] tor-mentillae).Popis: Vytrvalá rostlina má silný, dřevnatý, vřetenovitý od-denek, na řezu červeně zbarvený. Přímé nebo poléhavé ne-kořenující lodyhy jsou až 50 cm dlouhé a víceméně v hornípolovině chudě rozvětvené. Pouze přízemní listy jsou řapí-katé, ostaitní jsou většinou přisedlé, dlanitě troj četné, s vel-kými dělenými palisty a hrubě zubatými lístky. Poměrnědrobné jednotlivé květy na dlouhých, tenkých úžlabníchstopkách jsou zpravidla čtyřčafcné se žlutými, na bázi oran-žově zbarvenými korunními plátky. Plody jsou malé vej-či/té nažky na lysém lůžku. Kvete ad,Jtvětna do září.Výskyt: Roste hojně na sušších loukách, v řídkých Lesích,na rašeliništích a jinde od nížin do alpínského pásma.Sběr a sušeni: V jarních měsících, nejlépe v březnu a dubnu,se vyrývají podle možnosti celé, nepoškozené oddenky, kterése zbaví kořínků a nadzemních částí, rychle omyjí a suší.Teplota nesmí překročit 40 °C.Z minulosti: Léčebné použití je uváděno od 4. století. Drogabyla ordinována proti mnoha nemocem, dokonce i protimoru, tyfu a pohlavním chorobám. Kneipp ji vysoce cenípři chrlení krve, chorobách jater a zevně jako mazání přidně. Odvar prý hojil zázračně rány všeho druhu.Použití: V západních zemích se oddenek na tržníku mnohemvíce používá a hodnotí než u nás, kde byl uznáván hlavněve válečných letech jako náhražka za dovážený ratanhovýkořen se stahujícím a hojivým účinkem. Je oficinální v na-šem lékopisu.Vedlejší účinky: Nebyly zaznamenány žádné škodlivé účinkyani po dlouhodobém užívání.Obsahové látky: Jsou to třísloviny, tórmentilová červeň,glykosid toirmentilin, katechin, pryskyřice, stopy sáílice a dalšílátky.Možnost záměny: Může se zaměnit s mochnou rozprostře-nou, která má rovněž čtyřčetné, o málo větší květy, lodyhuvšak má plazivou, často kořenující; lodyžní listy jsou sicetrojčetné, ale řapíkaté s malými palisty.

182

Mořena barvířská — Rubia tinclorum

Čeleď: mořenovitéLidové názvy: brotec, ryt, maři-na.Droga: mořenový kořen (Radia; rubíce tinctoriae).Popis: Vytrvalá bylina má sytě červený oddenek a bohatévětvené kořeny. Lodyha je chabá, čtyřhranná, osténkatédraslavá, až l m dlouhá. Vejčitě koplnaté, jedniožiíné a drsnélisty jsou kratičce řapíkaté, v 4—6četných přeslenech. Ne-patrné žluté květy mají větvenou pěticípou korunu. Plodemje černá peckovice. Kvete od června do srpna.Výskyt: Tato bylina jihoevropského a maloasijského původuse u nás dříve pěstovala jako surovina pro barvířský prů-mysl a místy zplanéla. Nyní se její pěstování obnovuje profarmaceutické účely.Sběr a sušení: K léčebným účelům se sbírá kořen dvouletýchaž tříletých rostlin, krájí se na malé kousky a suší.Z minulosti: V historii zaznamenává mořena barvířská stří-davá období velké proslulostí i období úplného opomíjení.Nejstarší herbáře ji doporučují proti žloutence, křivici a dně.Použití: Je vhodná při chorobách ledvin a močových cest.Odstraňuje bolestivé koliky a pravděpodobně má schopnostrozpustit některé druhy ledvinových kamenů. Je proto sou-částí specialit s touto indikací.Vedlejší účinky: V běžných dávkách, tj. asi 3 gramy suchédrogy denně, nehrozí žádné nebezpečí.Obsahové látky: Jsou to antrachinonová vodorozpustná bar-viva, ruberythrová kyselina a další, např. ,glykosddně vázanélátky.Možnost záměny: Může se zaměnit s jinými žlutě kvetou-cími druhy svízelů, které se liší od mořeny listy, květy aplody.

184

Mydlice lékařská — Saponaria officinalis

Čeleď: hvozdíkovitéLidové názvy: sapún, svinský sopan, mydlička, mýdlovýkořen.Droga: mydlicový kořen červený (Radia; saponariae rubrae).Popis: Vytrvalá, až 70 cm vysoká bylina má plazávý, bohatěvětvený oddenek a přímou, oblou, lysou lodyhu. Vstřícné listyjsou eliptičné až podlouhlé, špičaté, trojžilné, krátce řapí-katé až přisedlé, na okrajích drsné. Pětičetné vonné květyve vidlanech mají válcovitý, často nachově naběhlý kalicha bílé nebo narůžovělé korunní plátky. Plodem je podlouhlevěj čitá, mnohosemenná tobolka. Kvete od května do září.Výskyt: Roste nejčastěji v pobřežních houštinách, na písči-tých místech, v plotech a jinde od nížin do hor.Sběr a sušení: Sbírá se téměř výhradně kořen v září a říjnu.Po vykopání rostliny se odstraní nadzemní části, kořen serychle opláchne a suší, nejlépe při teplotě do 50 °C.Z minulosti: Mydlice se uvádí ve většině středověkých her-bářů jako všestranný lék při chorobách dýchacích cest. Ko-řen byl také pěnícím doplňkem čisticích a pracích prostřed-ků. Je zajímavé i další využití: odvar ve formě koupelí neboobkladů prý působí rychle a spolehlivě na furunkulózu. Přihledání náhrady za kořen senegy (dosud běžného léku protikašli) bylo prý zjištěno, že mydlicový kořen má spolehli-vější účinek.Použití: Výluh z kořenů je skutečně dobrým prostředkem prorozpouštění a uvolňování hlenů. Spolehlivým lékem protistřevním parazitům, hlavně u dětí, je odvar z 50 g kořenev litru vody ve formě jednorázového klyistýru. U nás je vy-užití této drogy celkem minimální.Vedlejší účinky: Na škodlivost mydlice jsou nejednotné ná-zory. Proto se doporučuje opatrné dávkování odpovídajícíasi l lžičce řezaného kořene ve studeném vodním výluhudenně.Obsahové látky: Je to vysoký obsah saponinů, kyselina sa-porubinová, sacharidy, stopy tuku a další.Možnost záměny: Může se zaměnit s mydlicí bazalkovitoupěstovanou v zahradách.

186

Náprstník červený a náprstník vlnatý — Digitalispurpurea et Digitalis lanata

Čeleď: krtičníkovitéLidové názvy: zvonečky, tota.Droga: náprstníkový list (Foliům digitalis purpureae seu la-natae).Popis: Jedovaté dvouleté byliny, vytvářející v prvním rocepřízemní listové růžice a v druhém roce přes l metr vy-soké listnaté lodyhy s květy sestavenými do hroznů. Ná-prstník červený má souměrné květy barvy nachové, zřídkabílé nebo růžové, tvaru trubkovitě zvonkovitého, uvnitř tma-věji žilkované, s nápadně větším bělavým dolním pyskem.Náprstník vlnatý má koruny menší, až 2,5 cm dlouhé, baň-kovitotrubkovité, okrově zbarvené, uvnitř tmavěji žilkovanés nápadně větším, bělavým dolním pyskem. Plod je dvoj-pouzdrá, chlupatá, mnohosemenná tobolka. Kvetou od červnado srpna.Výskyt: Náprstník červený roste u nás v podhorských ahorských oblastech severozápadních a severních Čech, jindeBe pěstuje a také zplaňuje. Náprstník vlnatý je domovemna Balkáně, u nás se pouze pěstuje.Sběr a sušení: Náprstník červený není u nás v poslední doběžádán, proto se nepěstuje ani nesbírá. Nahradil ho plně ná-prstník vlnatý, který se pěstuje jako běžná zemědělská kul-tura. Listy se sbírají na podzim v prvním vegetačním rocea suší se při teplotě nepřesahující 50 °C.Z minulosti: Náprstník červený je uváděn v herbářích ažpo 17. století jako zázračný lék proti vodnatelnosti, ojediněleproti padoucnksi.Použití: V dnešní době jsou účinné složky náprstníků ne-zbytnou součástí léčby srdečních chorob. Pro kolísavý obsahúčinných látek v sušené droze se používají dnes téměř vý-hradně izolované čisté glykosidy, které jsou v našem lékopisuoficinální.Vedlejší účinky: Požití listů z náprstníků v nadměrnémmnožství se projevuje zpomalením tepu, zvracením a prů-jmem. Musí se podat ihned živočišné uhlí ve velké dávce,tanin, popřípadě silný čaj a ihned vyhledat lékařskou pomoc.Dávka 2 gramů listů již může být smrtelná.Obsahové látky: Náprstník červený obsahuje tzv. purpurea-glykosidy, náprstník vlnatý lanatosidy.Možnost záměny: Protože jde o pěstovanou léčivou rost-linu, je záměna vyloučena.

188

Ocún jesenní — Colchicum autumnale

Čeleď: ocúnovitéLidové názvy: naháč, vocoun, holopanna, sirotka, koník.Droga: ocúnové semeno (Semen colchid), ocúnová hlíza (Tu-bem coZchici).Popis: Tato prudce jedovatá, vytrvalá, až 30 cm vysoká by-lina má hluboko v zemi uloženou hlízu, ze které v září ažlistopadu vyrůstají 10—30 cm dlouhé, něj častě ji fialově na-chové květy, které vyčnívají až 15 cm nad zem. Na jařenásledujícího roku se na mísíte květu objevuje 4—5 cedo-krajných podlouhle kopinatýcfa listů. Stonek je zakončennevysoko nad zemí podlouhle věj čitou, nafouklou, mnoho-semennou tobolkou.Výskyt: Hojně roste na vlhkých loukách, náspech a jinde odnížin do hor. Místy zcela chybí.Sběr a sušení: Pro léčebné účely se sbírají semena nejlépev červnu a červenci, méně často hlízy v podzimních mě-sících před rozkvětem. Protože jde o jedovatou drogu, musíse zachovávat co nejpřísnější opaítření, sbírá se v rukavicícha je třeba si často mýt ruce.Z minulosti: Jsou jen ojedinělé záznamy o léčbě úporné dnya tato indikace zůstala jako hlavní i v dnešní době.Použití: Prokazatelný účinek při záchvatech dny je způso-ben silným překrvením postižených míst. Závadou je sou-časný projímavý vláv, takže bývá nutné současně užívatprotiprůjmové léky. V našem lékopisu je oficinální pouzealkaloid kolchicin.Vedlejší účinky: Příznaky otravy se dostavují poměrně opož-děně, takže pomoc je velmi obtížná. Za 3—5 hodin po požitísmrtelné dávky (např. tří květů, několika semen nebomnožství odpovídajícího setinám gramu obsaženého alka-loidu) se dostaví prudké zvracení, krvavá stoliíce, dýchacípotíže a pocit nezvladatelné žízně. Smrt při plném vědomínastává po 30—40 hodinách.Obsahové látky: Obsahuje alkaloidy, z nichž nejznámějšíie kolchicin a další látky.Možnost záměny: Podobné listy mají různé druhy vstavačů.

190

Oman pravý — lnula helenium

Čeleď: hvězdnicovitéLidové názvy: ománek, alant, litvor.Droga: omanový kořen — oddenek (Radix [Rhizoma] Helenu).Popis: Až 1,5 metru vysoká, vytrvalá bylina má válcovitývětvený oddenek a přímou, rýhovanou lodyhu, ftapíkaté,přízemní, podlouhle eiiptičné listy jsou tupě zubaté, lodyžnívěj či té a přisedlé, všechny jsou střídavé a na rubu šedo-plstnaté. Jednotlivé, 6—7 cm velké úbory mají lupenitý zá-krov a žluté květy — paprskující, jednořadé, jazykovité aobojaké, trubkovité v terči. Plodem jsou chmýrnaté nažky.Kvete v červenci a srpnu.Výskyt: Pochází ze Střední Asie. U nás se pěstuje v hor-natějších polohách. Často zplaňuje.Sběr a sušení: Sbírají se oddenky l—21etých rostlin, v záříaž říjnu. Celá rostlina se vyrýpne, horní části se odstraní,oddenek s kořeny se rychle opláchne a rozřízne, aby sušeníbylo co nejrychlejší. V sušárně nesmí teplota přestoupit 45 °C.Z minulosti: Byl vysoce hodnocen již ve středověku. Pro svéanitiseptické vlastnosti se používal k mnoha účelům — přichorobách dýchacích cest, proti červíkům u děti i dospělýcha u chronických katarů zažívacího traktu.Použití: Vynikající účinek je při vleklých zánětech žlučníku.Závadou je poměrná nestálost obsahových látek, takže drogastarší nebo nevhodně skladovaná rychle ztrácí účinek. Jesoučástí žlučníkových čajů.Vedlejší účinky: U této drogy se nedoporučuje zbytečněpřekračovat běžné dávky nebo ji užívat příliš dlouho.Obsahové látky: Obsahuje silice obsahující několik alanto-laktonů s baktericidními vlastnostmi. Dále je přítomen inu-lin, různé hořčiny a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s podobnými žlutě kve-toucími rostlinami téže čeledi.

192

Oměj šalamounek — Aconitum napellus

Čeleď: piryiskyřníkovitéLidové názvy: botičky, čertův pantofli cek, hemelín, psí mor,vomín.Droga: omějový kořen — hlíza (Radix [tuber] aconiti).Popis: Prudce jedovatá, vytrvalá bylina má řepovitou, od-denkovou hh'zu a dlouhé vřetenovité kořeny. Lodyha je ažl,5 m vysoká, většinou jednoduchá. Střídavé listy jsou velké,jednoduché, spodní řapíkaté, horní přisedlé a všechny dla-nitě 5—7sečné se zastřihovaně zubatými úkrojky. Souměrnékvěty jsou sestaveny v hustých hroznech a mají něj častě jitmavofialově modře zbarvené korunní plátky a nestejné ka-lišní lístky. Horní lístek je vyklenut v přílbu. Koruna jepřeměněna ve dva stopkaté medníky. Plodem jsou měchýřkys hranatými černými semeny. Je velmi proměnlivým druhem.Kvete většinou od července do srpna.Výskyt: Roste v horském až alpínském pásmu na vlhkýchmístech v kamenitých stráních a jinde. Je zákonem chráněn.Sběr a sušettí: Sbírají se hlízy v podzimních měsících. Všech-ny části rostliny jsou nebezpečné, proto je nutné sbíratopatrně.Z minulosti: Pro svůj výjimečně jedovatý účinek nebyla dro-ga ve starých herbářích běžně uváděna.Použití: U nás je potřeba minimální. V západních zemíchje droga častěji požadována.Vedlejší účinky: Již několik tisícin gramu obsaženého ako-nitinu může způsobit smrt. Průběh otrav je velmi rychlý.Smrt nastává rychle zastavením dechu a srdeční činnosti,a to při plném vědomí.Obsahové látky: Ze směsi prudce jedovatých alkaloidů jenejdůležitější akonitin, vedle mnoha dalších látek.Možnost záměny: Může se zaměnit s jinými fialově kvetou-cími druhy nebo kříženci téhož rodu. Všechny jsou jedovaté.

194

Ořešák královský — Juglans regia

Čeleď: ořešáksovitéLidové názvy: papírák, kamenáč, křapáč, ořech vlašský.Droga: ořešákový Mst (Foliům juglandis), ořešákové oplodí(Pericarpium juglandis).Popis: Statný, bohatě rozvětvený, jednodomý strom má řa-píkaité, střídavé a lichozpeřené listy. Jsou nejčastěji 3—4jař-mé, s podlouhle vejčitými, celokrajnými lístky. Květy roz-kvétají před vytvořením listů; samčí tvoří válcovité, pře-vislé jehnědy, samicí v počtu 1—3 jsou na konci stejnýchvýhonků. Pliodem je pukavá peckovice se zeleným, pozdějičernajícím obalem a tvrdým oplodím se semenem (vlašskýořech). Kvete v květnu.Výskyt: Je domácí v horských lesích od Balkánu až po Hi-málaj. U nás se hojně pěeituje.Sběr a sušení: Pro léčebné účely se sbírají jednotlivé mladélisty v červnu. Suší se rychle a operně, aby byla zachovánapůvodní barva.7 minulosti: Sušené listy byly odpradávna mnohostrannýmlékem. Staré herbáře je uvádějí jako lék proti syfilidě, kož-ním vyrážkám, střevním červům, diftérii, žloutence a vezvěsrolékařství dokonce i proti oehřávce. Stejně populárníbylo užívání zeleného sušeného obalu peckovice.Použití: Odvar z listů se používá vnitrně i zevně jako po-mocný lék při různých kožních chorobách, vnitřně i jakoprostředek zastavující krvácení.Vedlejší účinky: Není zpráv o škodlivosti ani při dlouhodo-bém užívání.Obsahové látky: Listy obsahuji tříJsloviny, vitamín C, silici,stopy alkaloidu juglandinu a další látky. Zelený obal, kromějiž jmenovaných látek, obsahuje nucitaniny, hydrojuglon adalší.Možnost záměny: Záměna není možná.

196

Ostružiník křovitý — Kubus fruticosus

Čeleď: růžovíteLidové názvy: vostružník, kupina, černé ježiny.Droga: ostružinový list (Foliům rubí fruticosi).Popis: Plazivý až přímý, často trnitý keř má stonky jaknekvetoucí, obloukovité a koncem často kořenující, taki květonosné, víceméně přímé. Střídavé listy mají palistypřirostlé k řapíku a jsou dlanitě 3—Tčetné, s lístky nejčas-těji široce vejčiitými, špičatými, s okrajem ostře pilovitým as prostředním listem dloužeji rapi okatým. Pětičetné květymají korunní plátky bílé až růžové. Plody jsou černé pecko-vičky, které jsou přirostlé ke kuželovitému lůžku a opadá-vají jako celek (ostružiny). Je velmá variabilním druhem.Kvete od května do srpna.Výskyt: Je hojný v lesích, v křovináoh, na kamenitých strá-ních a jinde od nížin do hor.Sběr a sušení: V době květu poskytuje ostružiník listynejlepší jakosti. Sbírají se bez stonků a suší se v tenkýchvrstvách. Zhnědlé listy se musí před skladováním odstranit.Z minulosti: V minulých staletích se používala celá rostlina.Odvar z kořenů se užíval proti vodnatelnosti, plody jako po-silující lék a odvar z listů proti průjmů. Zevně sloužil odvarz kořenů jako všeobecně používané kloktadlo při zánětechnosohrtanu. Kompot ze zralých plodů se doporučoval jakopomocná léčba při zápalu plic.Použití: V současné době jsou listy obvyklou přísadou růz-ných čajových směsí používaných jako náhražka čaje. Ob-sahují je také čaje proti průjmů. Mají příjemnou chuť amírně svíravý účinek. Při výrobě čajových náhražek se ně-kdy listy podrobují fermentacd, která jim dodává chuť po-dobnější pravému čaji, i když nemohou nahradit jeho vzpru-žující účinek.Vedlejší účinek: Nebyly zjištěny ani při dlouhodobém uží-vání.Obsahové látky: Jsou to třísloviny, organické kyseliny adalší látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s ostružáníkem maliníkem,který má listy na rubu běloplstnaté — viz str. 200.

198

Ostružiník maliník — Rubus idaeus

Čeleď: růžovíteLidové názvy: červená malina (na rozdíl od černé maliny,tj. jiných druhů ostružiní ku).Droga: maliníkový list (Foliům rubí idaei).Popis: Keř vysoký 2 m, který se od ostružiníku kro vitéholiší lichozpeřenými, tříčetnými až sedmičetnými listy, narubu běloplstnatými, nepravidelně ostře pilovitými. Převislékvěty sestavené v chudých latách jsou bílé. Souplodí složenéz jednotlivých peckoviček (maliny) je červené a po uzránílehce opadává od lůžka. Kvete od června do července.Výskyt: Je hojný na celém území od nížin do subalpínskéhopásma, nejčastěji v podhůří a na lesních pasekách.Sběr a sušení: Od července do září se trhají listy a suší eev tenkých vrstvách na vzdušných a stinných místech.Z minulosti: Teprve v 16. století se objevují první zprávyo léčebném použití. Přednost se dávala plodům a z nich vy-robené šťávě (malinový sirup). Měla prý výborný vliv nazažívání a při chorobách z nachlazení. Pozdější herbářeuvádějí již také listy jako prostředek proti děitským prů-jmům. V některých zemích se plody suší a jejich odvar sevelmi běžně používá jako potopudný lék.Použití: Listy dnes slouží nejčastěji jako náhrada pravéhočaje. Jsou-li fermentovány, je chuť velmi podobná, ovšembez vzpružujícího účinku. Malinový sirup se běžné používájako chuťová přísada do nepříjemně chutnajících léků. Jesoučástí čajových směsí.Vedlejší účinky: Nejsou.Obsahové látky: Listy obsahují poměrně hodně vitamínu C,třísloviny a flavonoidy. V plodech je přítomna silice a cukr.Možnost záměny: Může se zaměnit s ostružiníkem křovitým- viz str. 198.

200

Oves setý — Avena sativa

Čeleď: lipnicovitéLidové názvy: ovsaha, ovsika.Droga: oves (Herba et Fructus avenae).Popis: U nás běžně pěstovaná obilnina s okrouhlými obil-kami se vyskytuje v mnoha kulturních odrůdách. Je obecněznámou kulturní rostlinou. Kvete v červenci a srpnu.Výskyt: Je znám pouze v kulturách. U nás se pěstuje a velmičasto zplaňuje hlavně v podhorských oblastech celého státu.Sběr a sušení: Dosud není jednotný názor na účinek jedno-tlivých čásítí rostliny, takže se sbírá rostlina v době květu,běžně se suší a uchovává jako jiné léčivé rostliny. Zkou-šely se i účinky řezané suché slámy, otrub, mouky aitd.Z minulosti: Oves se přidával do různých jídel a přičítalase mu mimořádné výživná hodnota a léčebný účinek. Ještěv minulém století byl v západních zemích odvar z oves-ných zrn lidovým prostředkem proti horečnatým nemocema při ledvinových chorobách. Odvar měl prý vliv i na sní-žení cukru v krvi diabetiků. Fischerův herbář dokonce vy-soce hodnotí užívání ovsa v jakékoliv formě jako prositředekpro rušit vlasů.Použití: Ovesné vločky se staly běžnou součástí moderní ku-chyně. Mají příznivý vliv na špatné zažívání, zvlášť je-lidoprovázeno průjmy. Také jejich výžávná hodnota, hlavněu rekonvalescenitů, je nesporná. Zajímavé jsou také zprávyo příznivém účinku při některých formách vysokého krevníhotlaku. V tomto směru se doporučoval a nejlépe hodnotil od-var ze sušené celé rostliny sbírané v době květu.Vedlejší účinky: Nejsou známy žádné nepříznivé nebo škod-livé účinky.Obsahové látky: Oves, podobně jako jiné obiloviny, obsa-huje bílkoviny, glycidy, proteolytické enzymy, betain, amino-kyseliny, další veimi komplikované organické sloučeniny anerostné látky.Možnost záměny: Je prakticky vyloučena.

202

Paprika roční — Capsicum annuum

Čeleď: lilkovitéLidové názvy: španělský, turecký nebo indiánský pepř, pe-prnec,Droga: paprikový plod (Fructus capsici).Popis: Jednoletá, 20—50 cm vysoká rostlina má přímou, roz-větvenou lodyhu a střídavé, řapíkaté, většinou celokrajnélisty. Převislé květy mají pěticípou bělavou korunu. Plo-dem je velká, vysýohavá, mnohosemenná bobule různýchtvarů, při dozrávání s červenajícím oplodím. Pěstuje sev mnoha kulturních odrůdách jako paprika zeleninová nebokořeninová. Kvete od června do září.Výskyt: Pochází z Mexika a pěstuje se v celém světě, u násod počátku tohoto století hlavně na jižním Slovensku a naMoravě. Vyžaduje teplé polohy.Sběr a sušení: Pro léčebné účely se sbírají zcela červenéplody kořeninových odrůd papriky, které se po krátkém za-vadnutí suší, obvykle umělým teplem. Droga musí mít pal-čivou chut a kořennou vůni.Z minulosti: Jsou záznamy, že se již v roce 1566 ve vel-kém pěstovala v oteodí Brna. Především se využívala jakokoření, ale používala se i v léčebné péči jako přísada do růz-ných protirevmaitických mastí.Použití: Lihový výtažek z paprikových plodů je i dnes ob-sažen ve většině mazání proti revmatismu. Dřívější vnitřníužívání je právem opomíjeno, protože příliš dráždí zažívacíorgány. Mimořádně vysoký obsah vitamínu C, který byltaké v paprice poprvé v roce 1937 objeven, řadí paprikumezi vhodnou a posilující zeleninu, kterou je nutno podávatv rozumných dávkách.Vedlejší' účinky: Velké dávky kořeninové papriky působíprudké záněty žaludku a střev, které se Velmi těžko léčí.Na kůži působí výtažky z papriky silné zčervenání, kterémůže u citlivějších pacientů vyvolat bolestivé ekzémy.Obsahové látky: Jsou to alkaloid kapsicin, organická bar-viva, vitamíny A a C a další látky.Možnost záměny: Vzhledem k všeobecné známosti rostliny jezáměna prakticky vyloučena.

204

Pelyněk pravý — Artemisia ábsinthium

Čeleď: hvězdnicovitéLidové názvy: peluň, pamětníček, nechřest, hořký stříbrník.Droga: pelyňková nať (Herba absinthii).Popis: Vytrvalá rostlina s krátkým oddenkem vytváří trspřímých, bělošedě plstnatých, nasipodu dřevnatých lodyh vy-sokých až l m. Listy jsou řapíkaté. Dolní a prostřední Mstyjsou zpeřeně dělené v ukroj ky, po obou stranách hedvábitěšedoplstnaté. Horní lisity jsou přisedlé a přecházejí v ne-dělené listeny. Jednotlivé, téměř kulovité, chudé, ničí úborymají drobné, žluté, trubkovité květy. Plodem jsou bezchmýr-né nažky. Kvete od července do září.Výskyt: Roste podél cest, na kamenitých stráních, v blíz-kosti obydlí, především na teplých vápencových podkladechv nížinách i v podhůří. Občas se pěstuje.Sběr a sušení: Sbírají se vršky rozkvétající natě, které seodřezáivají tak, aby spodní část lodyhy neměla v průměrunad 3 mm. Nať se opatrně suší na stinném a vzdušnémmísíte, protože teplota nesmí překročit 35 °C.Z minulosti: Léčebné použití bylo ve středověkých i staršíchherbářích jednotné pro všechny druhy pelyňků. V lidovépověře byl pelyněk především nejžádanějším prostředkemproti zlým kouzlům a duchům. I léčebný vliv na zažívacíorgány byl vysoce hodnocen.Použití: Pelyněk pravý se stále uznává jako účinná drogapři poruchách zažívání. Podporuje trávení, reguluje střevníčinnost, a tím podporuje i chuť k jídlu. Přidává se také dorůzných žlučníkových čajů jako doplňkový lék. Značný podílsklizně spotřebuje likérnický průmysl a výroba aperitivů.Je oficinální v našem lékopisu.Vedlejší účinky: Při používání pelyňku se nemá překročitdávka odpovídající asi polovině kávové lžičky sušené drogyna den. Silice ve větších dávkách účinkuje omamně, a protonelze doporučovat dlouhodobé užívání.Obsahové látky: Jsou to tmavě zelená silice, glykosidní hoř-činy, třísloviny a jiné.Možnost záměny: Může se zaměnit s ostatními druhy pe-lyňků.

206

Petržel kadeřavá — Petroselinum crispum(Petržel zahradní — Petroselinum hortense)

Čeleď: miříkovitéLidové názvy: petržilka, zahradní apách, perašín, petruška.Droga: petrželový kořen (Radia: petroselini), petrželová se-meno (Semen petroselini).Popis: Dvouletá, až l m vysoká bylina má dužnatý, vřete-noviftý, aromatický kořen a dutou, rýhovanou lodyhu, v horníčásti větvenou. Lisity jsou 2—Skrát zpeřené, s nestejně zu-baitými úkrojky. Obal buď chybí, nebo je zastoupen jednímaž třemi listeny, obalíčky jsou vždy vyvinuty. Kvítky jsoužlutozelené. Plodem jsou zelenohnědé, slabě žebernaté dvou-nažky. Kvete v červnu a červenci.Výskyt: Je původní ve východním Středomoří. U nás se pěs-tuje jako zelenina v četných odrůdách bud pro získání ko-řenů, nebo listů.Sběr a sušení: Kořeny se sbírají v pozdním podzimu nebodruhý rok časně na jaře. Rychle se musí omýt, rozkrájejíse a suší při teplotě 35 °C. Sbírají-li se semena, odřezávají sekrátce před dozráním celé okolíky, nejlépe nad plachtami,aby se zabránilo ztrátám. Semeno se nechá dojít, vymlátíse a dosuší.Z minulosti: V nejstarších herbářích se uvádí jen použí-vání proti močovým a ledvinovým kamenům. Postupně seještě používala při střevních kolikách a malárii.Použití: Kořeny i semena mají mimořádně silný močopudnýúčinek. Proto je také tato droga součástí většiny urologic-kých čajů. Petrželový kořen je v našem lékopisu oficinální.Vedlejší účinky: Vzhledem k silné účinnosti se nepoužívá ob-vykle laito droga samostatně, ale vždy ve směsi s jinými by-linami. Obsažená silice ve větších dávkách může přivoditnežádoucí podráždění ledvin.Obsahové látky: Nejúčinnější složkou je výrazně kořeněvonící silice, apiol, myri&ticin, vitamíny a další látky.Možnost zámény: Protože jde o pěstovanou rostlinu, je zá-měna prakticky vyloučena.

208

Pískavice řecké seno — Trigónella foenum-graecum

Čeleď: vikvovitéLidové názvy: řecké semeno, vředová zelenina, senenka.Droga: semeno pískavice (Semen foeni-graeci).Popis: Jednoletá, až 50 cm vysoká bylina má jednoduchou,přímou lodyhu se střídavými, troj četnými listy. V úžlabílistů vyrůsitají přisedlé kvítky většinou žlutobíle zbarvené.Plodem je čárkovitý dlouhý lusk s 10—20 semeny. Kvetev červnu a červenci.Výskyt: Pochází ze Středomoří. U nás se dříve i nyní pěs-tuje jako picni rostlina i k léčebným účelům. Místy zplaněla.Kromě teplých oblastí nedozrává.Sběr a sušení: V době téměř úplného dozrání se rostlinyposečou, nechají vyschnout a dozrát a opatrně, aby nedošloke ztrátám, se vyklepou semena a na vzdušném místě sedosuší.Z minulosti: Mouka z pískavicových semen byla vždy pova-žována za nejvýživnější doplněk stravy. Kneipp navíc do-poručoval zchlazený odvar při zánětech v krku k pití i kekloktání.Použití: U nás je poměrně málo užívanou drogou. Více nežvnitřní užívání je známé přikládání obkladů z moučky přirůzných zánětech kůže, na hemeroidy a ke koupelím protisvěděni.Vedlejší účinky: V normálních dávkách nemá škodlivéúčinky.Obsahové látky: Jsou to sliz, alkaloid trigonelin, bílkoviny,flavonová barviva, saponin a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s tolicí vojtěskou, kterámá květy většinou modrofialové.

210

Pivoňka lékařská — Paeonia officinalis

Čeleď: pivoňkovitéLidové názvy: růžák, růže mariánská.Droga: pivoňkový květ (Flos paeoniae).Popis: Až 60 cm vysoká vytrvalá bylina má jednoduchoulodyhu a dvakrát trojčetné listy s celokrajnýmd, podlouhlevejčitými lístky. Velké květy jsou obvykle purpurově na-chové, zřídka bílé nebo růžové. Plody jsou měohýřky s čer-nými semeny. Kvete v květnu a v červnu.Výskyt: U nás se pěstuje běžně v zahradách jako okrasnárostlina, zřídka zplaňuje. Okrasné odrůdy s bílými a růžo-vými květy se k léčebným účelům nepoužívají.Sběr a sušení: Sbírají se jen korunní plátky červeně kve-toucí pivoňky, a to v době plného rozkvětu. Droga se velmiopatrně suší, nahnědlé plátky se odstraní a pečlivě skladují.Z minulosti: Ve starověku byla zasvěcena bohu Apolionovi,ve středověku byla populární jako součást nápojů lásky, aproto byla vždy předmětem zájmu čarodějů i ranhojičů. Po-užívali ji hlavně proti různým bolestem a křečím, při pa-doucnici, nervových potížích všeho druhu a při záduše.Použití: Její dnešní použití je omezené. Sušené korunní plát-ky se ještě někde používají ke zlepšení vzhledu čajovýchsměsí; dříve se jimi přibarvovala léčiva, např. známý sirupproti kašli — Sibrumin.Vedlejší účinky: I když nebývá pivoňka řazena mezi jedo-vaté rostliny, je nutné brát v úvahu, že obsahuje prudceúčinné látky, které mohou vyvolat otravy.Obsahové látky: Jsou to alkaloidy, glykosidy, barviva a dalšílátky.Možnost záměny: Může se zaměnit s vyšlechtěnými okras-nými odrůdami, které se nehodí pro léčebné použití.

212

Plamének přímý — Clematis recta

Čeleď: prysky řnífcovitéLidové názvy: labuf, rabutí, ovčí tabák.Droga: plaménková nat (Herba clematidis).Popis: Jedovatá, vytrvalá, až 150 cm vysoká bylina má pří-mou lodyhu a vstřícné listy. Spodní lodyžní lisity jsou nedě-lené, horní jsou liichozpeřené, 2—4jařmé, s lístky víceméněcelokrajnými, špičatě vejčitými. Květy jsou sestaveny dolat a mají 4 bílé kališní lístky (koruna chybí) a mnoho žlu-tých tyčinek. Plodem jsou téměř lysé nažky s dlouhým, chlu-patým přívěskem. Kvete v červnu a v červenci.Výskyt: V nížinách a v podhůří je poměrně vzácný, nejčas-těji v teplých, světlých hájích a na křovinatých stráních.Vyžaduje chráněné a slunné stanoviště.Sběr a sušení: Odřezává se celá nať v době kvetení. Obvyk-lým způsobem se suší a uchovává.Z minulosti: Patřil mezi něj častě ji používané léky proti pří-jici, hlavně ve formě zásypu na luetácké vředy. Kromě tohose podával vnitřně odvar proti dně, revmatismu, úpornýmbolestem hlavy a dokonce i při zhoubných nemocech kostí.Použití: I když se sušením některé obsahové látky částečněrozkládají, je užívání této byliny spojené se značným nebez-pečím. Zpracovává se proto ojediněle pro léčebné účely dovelmi zředěných kapek* které se předpisují proti revmatismu,křečovým žilám a migréně.Vedlejší účinky: Plamének, hlavně v čerstvém stavu, jeprudce dráždivou a nebezpečnou rostlinou. Čerstvé listy při-ložené na citlivou pokožku způsobují těžko zhojiteiné zá-něty. Náhodná otrava po požití je nepravděpodobná, protoževšechny části rostliny mají odpornou a palčivou chuť.Obsahové látky: Obsahuje látky podobné protoanemoninu,které se sušením rozkládají. Dále je přítomen saponin, gly-kosidy a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s plaménkem plotním,který má liánovité stonky a chlupaté nažky.

214

Plicník lékařský — Pulmonaria officinalis

Čeleď: brutnákovitéLidové názvy: hvězdoš, korálky, červený kluč.Droga: plicníková nat (Herba pulmonariae).Popis: Vytrvalá, až 30 cm vysoká bylina má drsně chlupatélodyhy a drsné listy. Přízemní, dlouze řapíkaté listy jsoucelokrajné, široce vejčité a na bázi srdčité. Lodyžní listyjsou značně menší, podlouhle vejčité, většinou přisedlé. Pěti-četné květy, sestavené v krátkých vijanech, mají nálevko-vitou korunu zpočátku červenou, později přecházející do fia-lové až modré barvy. Plody jsou tmavé tvrdky. Kvetev březnu až květnu.Výskyt: Je rozšířen ve světlých humózních lesích od nížindo podhůří.Sběr a sušení: Sbírají a suší se buď samotné listy s řapíky,nebo celá nať.Z minulosti: V nejstarších herbářích není plicník uváděn.Ve sitředověkiu je doporučován proti plicním chorobám i protituberkulóze.Použití: Při léčení placních chorob jsou dnes k dispozici účin-nější léky. Zůstává však jako dobrý podpůrný prostředek přizánětech horních cest dýchacích, při zduřelých mandlícha při kašli. Někde se míchá proti kašli šťáva z čerstvé rost-liny s medem a užívá se po lžičkách.Vedlejší účinky: Droga je neškodná i při dlouhodobém použí-vání a nemá vedlejší účinky.Obsahové látky: Je to mimořádně vysoký obsah rozpustnékyseliny křemičité, dále třísloviny, sliz, vápenaté soli a stopysaponinu.Možnost záměny: Může se zaměnit s jinými druhy plicníků,např. s plicníkem horským a plicníkem úzkolistým azu-rovým.

216

Podběl léčivý — Tussilago farfara

Čeleď: hvězdnieovitéLidové názvy: podkova, podbílek, majík, úbytník, lopušice.Droga: podbělový list (Foliům -farfarae), podbělový květ(Flos farfarae).Popis: Vytrvalá, až 20 cm vysoká bylina má plazivý duž-natý oddenek, z kterého vyrůstají záhy zjara přímé květo-nosné šupinaté stvoly, zakončené jednotlivými úbory. Květyv úborech jsou žluté, a to jak vnitřní, trubkovité, tak i ob-vodové, úzce jazykoivité a delší než často červeně naběhlýzákrov. Po odkvětu se vyvíjejí velké, dlouze řapíkaité přízemnílisty s čepelí většinou okrouhlou, velmi mělce dlanitě laloč-natou, na okraji zubatou a na rubu bělopQsitnatou. Plodemjsou chmýmaté nažky. Kvete v březnu a dubnu.Výskyt: Roste na hlinitých jílovitých půdách, u cest a po-dobně v celém území od nížin do hor.Sběr a sušení: Již v březnu a dubnu se odstřihávají jednot-livá květenství bez stopek. Vadnoucí květensitví se nesmí sbí-rat. Listy se sbírají v červnu a červenci. Trhají se jednotlivélisty jen zcela zdravé a nepoškozené. Listy i květy musí mítpo usušení svou původní barvu.Z minulosti: Podobně jako plicník lékařský se podběl odstředověku až do začátku tohoto století používal proti plic-ním chorobám.Použití: Květy i listy podbělu jsou součástí většiny prsníchčajů. Mají dobrý účinek při zahlenění a podporují odkaš-lávání. Obsažený sliz navíc působí příznivě i na střevní ka-tary, zvláště jsou-li spojeny s průjmem. Odvar se též po-užívá ke kloktání, obvykle ve směsi se šalvěji. Podbělovýmed proti kašli se vyrábí s čistého včelího medu a šťávyz čerstvých listů, popřípadě z květů podbělu.Vedlejší účinky: Droga není nebezpečná. Dlouhodobé po-užívání může způsobit zácpu.Obsahové látky: Obsahuje poměrně vysoký obsah slizu, dáletřísloviny, faradiol a běžné minerální látky.Možnost záměny: Při sběru květů v březnu a dubnu .iezáměna prakticky vyloučená. Při sběru listů v letních mě-sících je možná záměna s listy devétsilů.

218

Podražec křovištní — Aristolochia clematitis

Čeleď: podražcovitéLidové názvy: vlčí jablko, séreček, lucejník.Droga: podražcový kořen (Radix aristolochiae), podražcovánať (Herba aristolochiae).Popis: Tato jedovatá, až l m vysoká, vytrvalá bylina máplazivý rozvětvený oddenek. Lodyha je přímá, lysá, v hořejšíčásti většinou křivolaká a nese střídavé, velké, dlouze řa-píkaté, jednoduché listy, většinou srdčité, s bází chobotnatěvykrojenou. Souměrné květy v úžlabních chudokvětýchsvazečcích mají žluté okvětí srostlé v trubku, dole vakovitěnadutou, nahoře jazykoví tě rozšířenou. Spodní semeník do-zrává v převislou hruškovitou tobolku. Kvete od května dočervence. Celá rostlina nepříjemně páchne.Výskyt: Roste poměrně často ve světlých hájích a v křo-vinách, ve vinicích a podobně v nejteplejších oblastechstátu.Sběr a sušení: Nať se sbírá v době květu, kořeny na jařenebo na podzim.Z minulosti: Nať i kořen byly odpradávna doporučovány protimnoha nemocem, zejména proti horečkám, jako potopudnýa močopudný lék a odvar z kořene se přikládal ve forměobkladů na křečové žíly, různé kožní záněty a proti svěděni.Použití: U nás se používá jen zcela ojediněle. V některýchzemích se z výtažku vyrábějí různé masti, čípky a takéinjekce. Používají se na záněty žil, kožní infekční chorobyapod.Vedlejší účinky: Obsažená kyselina aristolochová má přivelkých dávkách účinky jako calchicin. Droga není rozhodněvhodná pro dlouhodobě užívání bez kontroly lékaře.Obsahové látky: Jsou to kyselina aristolochová, silice, hoř-činy, např. klematitin, třísloviny, barviva a další látky.Možnost záměny: Při sběru by snad byla možná záměnas ozdobným podražcem dřevnatým, který má dýmkovitéprohnuté žlutohnědé květy.

220

Posed bílý — Bryonia alba

Čeleď: tykvovitéLidové názvy: ďáblíkův kořen, psí víno, kravská zelina,osech, záplotník, přistup.Droga: kořen posedu bílého (Radia; bryoniae albae).Popis: Jedovatá, vytrvalá, až 4 m dlouhá, popínavá bylina mářepovitý, rozvětvený, žlutavý kořen, jednoduché, střídavé,krátce řapíkaté, dlanitě pětilaločné listy a úžlabní, jedno-domé, zelenavě bílé květy. Plodem jsou černé bobule. Kvetev červnu a červenci.Výskyt: Je to jihoevropský druh, u nás zdomácnělý a ros-toucí v kravinách, plotech, při okraji vinic a podobně.Sběr a sušení: K léčebným účelům se sbírá jen kořen. Přirozkrojení uvolňuje zapáchající mléčnou šťávu, velmi ne-příjemně chutnající. Pokud se nezpracovává čerstvý, sušíse rozkrájené plátky co nejrychleji umělým tepleni.Z minulosti: Od pradávných dob se posedový kořen používalhlavně jako drastické projímadlo se současným silně močo-pudnýrn účinkem. Od 18. století je však uváděn jako lék narevmatócké potíže. Ve směsi s chininem a eukalyptovým ole-jem se používá proti chřipce a chorobám průdušek.Použití: Zcela ojediněle se používají silně zředěné kapkypři zánětech kloubů. U nás je léčebné použití prakticky ne-známé.Vedlejší účinky: Celá rostlina je jedovatá. Šťáva z kořenepůsobí na kůži prudké záněty a puchýře. Je-li užita vnitřně,působí horečky, křeče, a není-li poskytnuta rychlá pomoc,zastaví se dech. Otravy byly zaznamenány hlavně u dětí,které snědly bobule připomínající jedlé lesní plody. Zasmrtelnou dávku se považuje již dávka 15 plodů. Jako prvnípomoc se doporučuje podání velké dávky živočišného uhlía výplach žaludku.Obsahové látky: Jsou to jedovaté glykosidy, alkaloid, prys-kyřice, třístovina, silice a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s podobným posedemdvoiudoatným, který má kromě dvoudomých květů červenébobule.

222

Prha chlumní — Arnica montana

Čeleď: hvězdnicovitéLidové názvy: arnika, matonice, šlakové koření, smetaník.Droga: arnikový květ (Flos arnicae).Popis: Vytrvalá bylina s tenkým, dlouhým oddenkem vy-tváří růžici přízemních vejčitých listů. Přímá, dutá, jed-noduchá nebo chudě rozvětvená lodyha, až 60 cm vysoká,je žláznatě pýřitá, s jedním až třemi páry přisedlých, nej-častěji vstřícných, vejčitých až kopinatých listů. Jednotlivévelké úbory mají dvouřadý zákrov a bezplevné lůžko. Ob-vodové, paprskující květy s jazykovitými korunami i ter-čové květy jsou oranžově žluté. Plodem jsou nažky s jed-noduchým chmýrem. Kvete od června do srpna.Výskyt: Roste něj častě ji na kyselých půdách v podhorskýcha horských oblastech západní poloviny státu. U nás je záko-nem chráněná.Sběr a sušení: V červnu a červenci se sbírají květní úborybez stopek. Suší se co nejrychleji ve stínu.Z minulosti: Od středověku, hlavně v západních zemích, jeprha chlumní považována za drogu s mimořádně rozsáhlýmužitím. Některé herbáře ji považují za nejúčinnější léčivoubylinu vůbec. Byla zpracovávána do hojivých mastí, odvaryse používaly nejen vnitřně, ale také k obkladům, ke klok-tání a k výplachům.Použití: Dnešní zkušenosti vysokou účinnost arniky potvr-zují. Vnitřně se arniková tinktura předpisuje při kašli a růz-ných chorobách z nachlazení. Vysoká dezinfekční schopnostse úspěšně využívá při ošetřování ran apod.Vedlejší účinky: Příliš silné odvary používané k zevním úče-lům dráždí pokožku. Za neškodnou dávku se považuje asi 60kapek denně. Větší množství působí závratě až i bezvě-domí, ve výjimečných případech končí smrtí.Obsahové látky: Jsou to žlutá hořčina arnicin, menší množ-ství silice, barviva, třísloviny, organické sloučeniny a dalšílátky.Možnost záměny: Z nepozornosti nebo úmyslně (falšování)se může zaměnit s mnoha žlutě kvetoucími rostlinami z téžečeledi (oman, rmen barvířský aj.).

224

Proskurník lékařský — Althaea officinalis

Čeleď: slézovitéLidové názvy: ajbiš, ibišek.Droga: proskurníkový kořen (Radia: althaeae), proskurníkovýlist (Foliům althaeae).Popis: Vytrvalá, až 150 cm vysoká bylina má silné, rozvět-vené, žlutohnědé kořeny a přímou, většinou jednoduchou,plsftnatou lodyhu. Krátce řapíkaté listy jsou dlanitě tříla-ločné až pětilaločné, po obou stranách hedvábitě šedoplsitnaté.Velké květy jsou směsitnány po několika v úžlabních sva-zečkáoh a mají mělce vykrojené, bílé nebo bledě růžovékorunní plátky. Plodem je terčový plod, rozpadávající sena jednosemenné díly. Kvete od června do září.Výskyt: Původní ve východní části Středomoří, u nás jakpěstovaný, tak i zplanělý.Sběr a sušení: Listy zdravé a nenapadené rzivostí se pro-trhávají od května do července a co nejrychleji se suší.V říjnu nebo v listopadu se vykopávají kořeny, které senemyjí, pouze očistí kartáčem, nařežou na menší kouskya suší při teplotě do 40 °C. Správně sušený oddenek musízůstat bílý, nejvýše nepatrně nažloutlý.Z minulosti: Již ve starověku se používal jako lék proti kašlia chrapoitu. Velká množství, zejména kořene, zpracovávalidříve výrobci cukrovinek.Použití: V současiné době se nejčastěji používá jako vhodnýlék protá kašli u dětí i dospělých. Celkem úspěšné bylytaké pokusy s podáváním výluhu z kořenů při žaHudečníchvředech, protože obsažený sÚz vytváří na sliznicích ochran-ný povlak. Kořen proskurníku je oficinální v našem léko-pisu.Vedlejší účinky: V běžných dávkách nemá proskumík škod-livé účinky a může se užívat i dlouhodobě.Obsahové látky: Obsahuje mimořádné množství slizu, pektin,stopy silice a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s proskurníkem topolov-kiou, který má tmavé květy.

226

Průtržník lysý — tíérniárm glabra

Čeleď: nehtovcovitéLidové názvy: úplavník, husí mýdlo, stozirnko.Droga: průtržníková nať (Herbo herniariae).Popis: Vytrvalá, někdy jednoletá bylina má bohatě větvené,plazivé, žlutavě zelené lodyhy, většinou jemně pyrite. Malé,vstřícné, eliptáčné listy jsou na okrajích lysé až řídce brviité.Drobné kvítky v úžlabních klubíčkách jsou zeleně zbarvené.Plodem je lesklá černá nažfea. Kvete od června do září.Výskyt: Je obecným druhem na písčitých podkladech, zvláštěnavigacích, polních cestách a jinde, a to od nížin do hor.Sběr a sušení: V době kvetení se uřezává u země celá naťa suší se ve stínu nebo sušárně při teplotě do 35 °C. Sušenádroga si musí zachovat svou původní barvu a musí mítpříjemnou vůni.Z minulosti: Teprve v 19. století vzrůstá užívání průtrž-níku při léčení chorob močových cest a zájem o tuto drogutrvá dodnesPoužití: Působí močopudně, klidní záněty a podporuje odpla-vování močového písitau. Tvoří součást většiny urologickýchčajů. Je oficináiní v našem lékopisu.Vedlejší účinky: Nebyly zjištěny žádné škodlivé účinky anipři dlouhodobém užívání.Obsahové látky: Obsahuje saponiny (kyselina herniarová,herniarin) a další ještě nedostatečně známé organické slou-čeniny. Protože jde o nestálé látky, nemá se užívat drogastarší než dva roky.Možnost záměny: Může se zaměnit s truskavcem ptačím,který roste na podobných štanovišittoh, má však narůžovělékvítky a červeně naběhlou lodyhu. Pokud se Sbírá vedleprůtržníku lysého i průtržník chlupatý (je méně častý),nejde o záměnu, protože i tento druh je naším lékopisempovolen.

228

Prvosenka jarní a prvosenka vyššíveris et Primula elatior

Primula

Čeleď: prvosenko vitéLidové názvy: petrklíč, housátka, podléska, primulka, ka-drle.Droga: prvosenkový kořen (Radix primulae), prvosenkovýkvět (Flos primulae).Popis: Tyto jedovaté, vytrvalé byliny s válcovitými, kořínkyporostlými oddenky, vytvářejí růžice přízemních, svraska-lých, víceméně věj cite podlouhlých a krátce pýřitých listů;u prvosenky jarní přechází čepel v křídlatý řapík znenáhla,kdežto u prvosenky vyšší se čepel náhle zužuje. Na konci10—20 cm dlouhého stvolu vyrůstá okolík bledě žlutýchkvítků, které mají kalichy u prvosenky jarní slabě nafoukléa jen do jedné třetiny rozeklané v pět ušitu, kdežto u prvo-senky vyšší jsou kalichy úzce válcovité, těsně přilehlék trubce korunní a až do poloviny rozeklané. Koruny oboudruhů jsou pěticípé, žluté. Plodem je věj čitá až válcovitátobolka. Kvete v březnu až květnu.Výskyt: Prvosenka jarní je hojná zejména v teplých oblas-tech v hájích a lesostepích. Prvosenka vyšší je častá na lou-kách, v křovinách i ve světlých lesích od pahorkatin doalpínského pásma.Sběr a sušení: Sbírají se bud" květenství bez stonků v březnua květnu, nebo kořeny na jaře nebo na podzim. Protože tojsou chráněné rostliny, je sběr kořenů ve volné přírodě za-kázán. Dělají se proto pokusy s pěstováním.Z minulosti: Od pradávných dob se uvádí v herbářích jakolék proti zahlenění a kašli. Kneipp navíc uvádí dobré zku-šenostá při léčení revmatismu, nervových chorob a srdečníslabosti. Ve válečných obdobích, kdy se nedovážel senegovýkořen ze zámoří, stala se tato domácí droga zcela rovno-cennou náhradou.Použití: V současné době se používá hlavně odvar z kořenůjako osvědčený lék při katarech průdušek u dětí i dospělých.Je součástí některých specialit. V našem lékopisu je kořenoficinální drogou.Vedlejší účinky: Nemá-li být užívání spojeno s rizikem,musí dávky stanovit lékař. Denní dávka nemá překročitl gram drogy. Větší dávky působí nevolnost a zvracení.U přecitlivělých osob může pouhý dotyk s listy vyvolatpuchýře a otoky. Podobně působí některé okrasné prvosenky.Obsahové látky: Všechny části rostliny a hlavně kořeny ob-sahují saponiny, glykosidy, silici a další látky.Možnost záměny: Záměna je nepravděpodobná. Okrasné pri-mulky jsou pro terapii nevhodné.

230

Pryskyřník prudký — Ranunculus acris

Čeleď: pryskyřníkovitéLidové názvy: Myskáč, mastné kvítí, žluťák, hambous, le-pavka.Droga: pryskyřníková nať (Herba ranunculi).Popis: Jedovatá, vytrvalá, až 80 crn vysoká bylina má krátký,tlustý oddenek. Vzpřímená, rozvětvená, většinou lysá lo-dyha má v dolní části dlouze řapíkaté, dlanitě 5—Tdílné Mstys úkrojky dělenými až v kopinaté cípy. Nejvyšší listy jsoupřisedlé, dlanitosečné, s čárkovitými úkrojky. Květy na oblé,pýřiité květní stopce mají pět kališních lístků přitdsklých kekomuně a pět žlutých korunních plátků. Plodem jsou věj citekulaté lysé nažky. Květe od května do října,Výskyt: Je velmi hojný na vlhkých loukách, u cest, v pří-kopech a podobných stanovištích od nížiny do subalpínskéhopásma.Sběr a sušení. Sušená nať se používá ojediněle v některýchzápadních zemích. Vzhledem k nestálosti obsahových látekse tam zpracovává čerstvá rostlina sbíraná v září a říjnu.Z minulosti: Protože tato rostlina je jedovatá, je ve starýchherbářích uváděna jen ojediněle proti bolestem hlavy, chro-nickým kožním chorobám, revrnatismu a dně.Použití: Jak již bylo uvedeno, používá se dnes téměř vý-hradně čerstvá nať k výrobě velmi ředěných kapek předpiso-vaných v některých zemích proti revmatissmu a dnovým po-tížím. U nás se nepoužívá.Vedlejší účinky: Požití čerstvé rostliny vyvolává bolestivékřeče, zvracení a podráždění ledvin. Časté jsou otravy do-bytka po spasení pryskyřníku.Obsahové látky: Jedovatý proitoanemonin je páchnoucí a lep-tavá olejovitá tekutina, která se v sušené droze přetváří naméně toxický aoiemonin.Možnost záměny: Může se zaměniit s jinými druhy téhožrodu, které jsou u nás hojné.

232

Přeslička rolní — Equisetum arvense

Čeleď: přesličkovitéLidové názvy: plivačka, práska, stolička, ohvošť.Droga: přesličková nať (Herba equiseti).Popis: Tato jedovatá, až 70 cm vysoká bylina s hnědočer-veným článkovaným oddenkem má článkované, duté a rý-hované stonky dvojího druhu. Jarní plodné stonky jsou ne-zelené, žluté nebo narůžovělé, zakončené výtrusnicovým kla-sem; po jejich odumření vyrůstají letní stonky, které jsoumnoíhem větší, přeslenitě větvené v odstávající větévky, ze-leně zbarvené. Kvete v únoru a březnu.Výskyt: Obecně se objevuje na vlhkých, písčitých a hlini-tých půdách, na okrajích cest, na náspech a jinde, a to odnížin do hor.Sběr a sušení: Sbírají se pouze letní stonky. Suší se rychle,aby zůstala zachována původní barva.Z minulosti: Od nejstarších dob je populárním lidovýmlékem s širokým polem působnosti — odvanem se vymý-valy rány, suchá rostlina se používala k leštění cínového ná-dobí a v 17. až 19. století byla považována za účinnou by-linu proti tuberkulóze. Odvar z přesiičky prý stavěl krvá-cení z nosu i po selhání všech ostatních prostředků.Použití: Tíčinné látky přetsličky nejsou ještě v současné doběplně prozkoumány. Příznivý vliv na látkovou výměnu sevyužívá v čajových směsích, např. v močopudných čajích.Rovněž jsou zaznamenány příznivé účinky při léčení někte-rých kožních onemocnění.Vedlejší účinky: Droga je jedovatá a větší dávky působíškodlivě na centrální nervový systém.Obsahové látky: Jsou to alkaloidy (palustrin), glykosidy, ky-selina křemičitá, saponin, organické kyseliny a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s dalšími druhy přesliček,např. s přesličkou luční nebo přesličkou lesní.

234

Puskvorec obecný — Acorus cálamus

Cele<ď: árónovitéLidové názvy: tatrák, akorum, prsní kořen, nejedlík, šiš-vorec.Droga: puškvorcový kořen — oddenek (Radix [Rhizoma] ca-lami).Popis: Vytrvalá, až 150 cm vysoká bylina vyrůstá z vodo-rovného, článkovaného, větveného a silně aromatického od-denku a má čárkovité mečovité listy a trojhranně zploštěléstvoly. Tyto stvoly mají nejčastěji jednotlivou, šikmo od-stálou květní palici, složenou ze spirálovitě sestavených, drob-ných, žlutozelených květů. V našich krajích se plody nevy-tvářejí a puskvorec se množí pouze vegetativně. Kvetev červnu a červenci.Výskyt: Původem je to východoasijský druh. Je častý nabřezích stojatých vod pd nížiny do podhůří.Sběr a sušení: Nejlepší oddenky poskytuje podzimní a jarnísběr. Oddenky se zbaví kořínků a co nejrychleji suší přiteplotě do 35 °C. Poměrně málo se požaduje oddenek lou-paný, při jehož zpracovávání vznikají zbytečné ztráty silice.Z minulosti: Staré herbáře uvádějí puskvorec jako cizokraj-nou, čarodějnou rostlinu. Chrání prý lid i dobytek před oča-rováním. Pouhé jeho nošení bylo považováno za ochranupřed mrtvicí.Použití: Puškvorcový oddenek se dnes hodnotí jako cennýlék při zažívacích potížích. Ve formě výluhu, lépe však li-hových kapek, povzbuzuje vylučování žaludečních šťáv aklidní bolesti při nadýmání a průjmech. Je častou přísadoudo různých žaludečních likérů.Vedlejší účinky: V normálních dávkách nemá užívání žádnévedlejší účinky. Jako u každé siličné drogy se však nedo-poručuje dlouhodobě užívat nadměrné dávky.Obsahové látky: Jsou to silice, hořčina akorin, třísloviny,pryskyřičný akoretin a další látky.Možnost záměny: Záměna je vyloučená.

236

Pýr plazivý — Elytrigia repens

Čeleď: lipnicovitéLidové názvy: pýřavka, pejřavka, věchtoví.Droga: pýrový kořen - oddenek (Radix [Rhizoma] graminis).Popis: Vytrvalá, až 150 cm vysoká tráva má dlouze plazi ve,článkované a výběžkaté oddenky. Stébla jsou přímá, ko-lénkatá, hladká, s víceméně lysými listovými pochvami aplochými čepelemi, až 15 mm širokými, měkkými a drsnými.Stéblo je zakončeno dvouřadým klasem, který má zprohý-bané vřeteno a v jehož výkrojcíoh sedí jednotlivé tříkvětéaž vícekvěté klásky, obrácené k vřetenu širší (plodnou) eitra-nou. Jednotlivé kvítky mají vícežilné stejné pLevy a krátceosinkaté nebo bezosinné pluchy. Plody jsou okoralé obilky.Kvete v Červnu a v červenci.Výskyt: U nás roste na polích, rumištích, trávnících, u cesta jinde, často jako obtížný plevel, a to v nížinách i horskýchoblastech.Sběr a sušení: Začátkem podzimu, zřídka na jaře se dobývajíoddenky, rychle se omyjí, odstraní se kořínky a zbytky ze-lených částí rostliny. Suší se co nejrychleji teplotou do 40 °C.Suchá droga je slámově zbarvená, má nasládlou chuť a jebez pachu.Z minulosti: Podle starých herbářů je pýr „krevním čisitid-lem". Kromě toho se předpisoval do čajových směsí protikašli a při žaludečních a střevních katarech. Jeho odvaryse používaly ke koupelím při hemeroidech.Použití: U nás se téměř nepoužívá, kdežto v některýchzápadoevropských zemích je stále součástí léčivých čajů aspecialit. Předpdsiuje se proti žaliudečním potížím u dětí ajako mírně močopudný prostředek.Vedlejší účinky: Je neškodný, bez vedlejších účinků a jemožno ho užívat dlouhodobě.Obsahové látky: Jsou to glycidy, polysacharid tritiem, ino-sit, stopy saponinu a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s jinými druhy čeledilipnicovitých.

238

Re ven dlanitá — Rheúm paímatum

Čeleď: rdesnovitéLidové názvy: rebarbora.Droga: reveňový kořen — oddenek (Rádiy [Rhizoma] rhéi).Popis: Vytrvalá, většinou až 2 m vysoká bylina vytváříu starších rostlin mohutný oddenek. Velké, dlouze řapíkaíé,srdčité listy jsou dlanitě dělené. Dutá, červené naběhlá lo-dyha nese bohaté svazečky bělavých až načervenalých květů.Plodem je trojkřídlá nažka. Kvete od června dió srpna.Výskyt: Pochází z hor Střední a Východní Asie. V Evropěse hojně pěstuje jako zelenina, u nás hlavně na jihu Moravy.Pro farmaceutické účely se však pěstovaná reveň nehodí,a proto se většinou dováží. Pokusně se i u nás zavádí asij-ská reveň dlaniitá tangutská, která má požadovaný obsahúčinných látek.Sběr a sušení: Kvalitní oddenek se sbírá na podzim zestarších, 2—Sletých rostlin, krátce se omyje, oloupá a sil-nější kusy se rozříznou. Obvykle se suší 10—15 cm dlouhékusy provrtané a navléknuté na provázky.Z minulosti: Hlavně v Asii byl reveňový oddenek váženýmléčivem. V Tibete je reveň posvátnou rostlinou. Její určeníodpovídalo celkem dnes ověřeným indikacím — choroby za-žívacího traktu, zácpa a záněty žlučníku.Použití: I dnes se reveňový oddenek často předpisuje. Tvoříobvyklou součást žlučníkových čajových smésí a přidává sedo různých zažívacích prášku, obvykle tam,. kde jsou potížespojené se zácpou. Droga je oficinální v naš"ém lékopisu.Vedlejší účinky: Při normálních dávkách nejsou známé.Obsahové látky: Jsou to volné antrachinonové deriváty anigririy, třísloviny, kyselina šťavelová a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s revení pěstovanou jakozelenina.

240

Rosnatka okrouhlolistá — Drosera fotundifolia

Čeleď: rosnatkovitéLidové názvy; sluneční rosička, sluneční bylina, řorela, slu-neční kvítek.Droga: rosnatková nať (Herba droserae).Popis: Vytrvalá, hmyzožravá, až 20 cm vysoká bylina vy-tváří růžici přízemních, dlouze rapíkatých listů s okrouhlýmičepelemi na líci pokrytými červenými, imnoiiobuněčnými,řláznatými chlupy. Tenké, přímé stvoly jsou zakončeny VÍ-janem kasátce stopkatých, pětičetných, bílých kvítků. Plodemje hladká tobolka. Kvete od června do srpna.Výskyt: Rosíte roztroušeně na mokrých rašelinových loukácha rašelinách od nížin do podhůří. Pěstování není zatím provelkou pracnost reálné.Sběr a sušení: Sběr ve volné přírodě je u nás zakázán,protože patří mezi chráněné rostliny. Sbírá se celá nať bezcizích příměsí a suší se přirozeným teplem ve stínu.Z minulosti: Používala se k přípravě kamene mudrců, mělauzdravovat nehybné pacienty po mrtvicích. V posledníchstoletích tvořila součást bylinných směsí pro zvýšení tvorbymateřského mléka, proti cukrovce a zažívacím potížím v tě-hotenství.Použití: Dnešní náziory na léčebné vlastnosti nejsou zcelajednotné. Předpisuje se do přípravků proti kašli, ale přede-vším do čajů proti komatem cév a pro snížení vysokéhokrevního tlaku. Čistý výtažek z rosnatky, který býval dřívespecifickým lékem proti černému kašli, byl po zavedení mo-derních léčebných metod z použití většinou vyřazen.Vedlejší účinky: Nejsou známé.Obsahové látky: Droga obsahuje chinonové sloučeniny (plum-bagin aj.), organické kyseliny, třísloviny, červené barvivo,enzymy a další látky.Možnost záměny: Je prakticky vyloučena.

242

Routa vonná — Rúta graveolens

Čeleď: routovitéLidové názvy: rúta, nitka, vředová zelina.Droga: routový list (Foliům rutae), routová nať (Herba rutae),Popis: Tato jedovatá, vytrvalá, až 80 cm vysoká bylina nebopolokeř vytváří přímé, lysé lodyhy, které mají střídavé, li-chozpeřené, lysé a na rubu modravě ojíněné listy s jedno-duchými až dále dělenými lístky. Jak lodyha, tak i listyjsou hustě, tečkované prosvítavé. Zelenavě žluté květy jsoupravidelné, postranní čtyřčetné, vrcholové pětičetné. Svrchnísemeník dozrává v 4—Slaločnou, mnohasemennou tobolku.Kvete v červnu až srpnu. Celá rostlina silně aromatickyvoní.Výskyt: Rostlina je známá pouze v kulturách a je pravdě-podobně jihoevropského původu. U nás se pěstuje odedávnaa někdy zplaňuje v nejteplejších oblastech.Sběr a sušení: Pokud se používá k léčebným účelům, sbírajíse listy nebo nat, nejlépe v době rozkvétání, a rychle sesuší teplotou do 35 °C.Z minulosti: Ve starých dobách byla ceněna jako léčivá by-lina. Kneipp ji doporučoval jako vynikající prostředek protikřečím, zejména zažívacího traktu. Staré herbáře však uvá-dějí mnohem širší užití — proti revmatismu, padoucnici, zá-vratím, zevně k dezinfekci ran a ke kloktání.Použiti: Ověřený je uklidňující vláv na zažívací trakt a příz-nivý vliv obsaženého rutinu na pevnost cév.Vedlejší účinky: Obsažená silice prudce dráždí, a proto jenutné při manipulaci s rostlinou používat rukavice. Je-lipoužita v nadměrném množství, stává se droga nebezpeč-nou a jsou zaznamenány otravy končící smrtí. Může setedy užívat jen v dávkách stanovených lékařem.Obsahové látky: Obsahuje jedovatou silici, glykosid rutin,hořčinu, třMovinu a daláí látky.Možnost záměny: Pro charakteristickou intenzívní vůni celérostliny je záměna vyloučena.

244

Rozmarýna lékařská — Rosmarinus officinalis

Čeleď: hluchavkovítéLidové názvy: rozmarýn, ženich, merdov.Droga: rozmarýnový list (Foliům rosmarini).Popis: Trvale zelený keř vytváří většinou přímý, bohatěvětvený a hustě olisitěný, šedoplstnatý stonek. Vstřícné, asi2 cm dlouhé listy jsou čárkovité, téměř přisedlé, tuhé, celo-krajné, na okraji podvinuté a na rubu bělavě plstnaté. Kvě-ty v úžlabí horních listů mají dvoupyský, šedoplstnatý ka-lich a dvoupyskou, většinou lilákovou korunu se dvěma ty-činkami. Plody jsou tvrdky. Kvete od května do července.Celá rostlina příjemně voní.Výskyt: Pochází ze Středomoří. U nás se často pěstuje v za-hradách nebo za okny. Je choulostivá na nízké teploty.Sběr a sušení: Od června do srpna se otrhávají zdravé, ne-poškozené listy a opatrně se suší přirozeným teplem ve stínu.Z minulosti: Vnitřně se používal odvar při žaludečních, ja-terních a ledvinových chorobách. Zevně se přikládaly ob-klady z rozmarýny na svrab a různé kožní choroby. Takésloužila jako přísada do osvěžující koupele.Použití: Samotné lišky se dnes používají jen velmi zřídka.Mnohem větší je spotřeba rozmarýnové silice (Oleum ros-marini), která se připravuje destilací s vodní párou. Jakopřísada do různých mazání mírně prokrvuje pokožku. Vnitř-ně jako kapky se zoeda ojediněle doporučuje proti bolestemhlavy, proti nadýmání a únavě. Rozmarýnová silice je ofi-cinální v našem lékopisu.Vedlejší účinky: Užívání samotné silice, popřípadě velkédávky odvaru z listů působí zažívací potíže a podrážděníledvin.Obsahové látky: V listech je obsažena silice, třísloviny, her-oina, kyselý saponin a další látky.Možnost záměny: Typická vůně a vzhled rostliny znemožňujízáměnu.

246

Rozpuk jízlivý — Cicuta virosa

Čeleď: miříkovitéLidové názvy: pupková bylina, hořká mrkev, svinská veš,smradlivec.Droga: nať rozpuku jízlivého (Herba cicutae virosae).Popis: Tato prudce jedovatá, vytrvalá, až 150 cm vysokábylina vyrůstá z hlízovitě ztlustlého, většinou přehrádkovanědutého oddenku. Lodyha je přímá, dutá, jemně rýhovaná.Listy jsou 2—Skrát zpeřené, s úkrojky většinou čárkovitěkopinatými, špičatými a ostře pilovitými. Drobné bílé květyjsou sestaveny ve složených okolících, kterým většinou chybíobal, ale s vyvinutými obalíčky a bohatými okolíčky. Plodemjsou hnědožluté, tmavě pruhované a široce věj čité dvou-nažky. Kvete v červenící až září.Výskyt: Rosíte roztroušeně ve stojatých vodách, na mokrýchloukách, v příkopech apod., a to od nížin do pahorkatiny.Sběr a sušení: K léčivým účelům se v dnešní době téměřnikde nesbírá.Z minulosti: Doporučoval se proti padoucnici, proti křečímrůzného původu, dokonce i při zánětu mozkových blan. Od-var se přikládal ve formě obkladů na revmaitické otoky azduřelé žlázy. Výsledkem podobných léčebných pokusů bylomnoho otrav.Použití: Léčebné použití se dnes uvádí jen zcela ojediněleve formě ředěných kapek při revmatismu. Léčebné výsled-ky neodpovídají riziku.Vedlejší účinky: Požití jednoho oddenku představuje smrtel-nou dávku. Nebezpečí je tím větší, že oddemek rozpuku mázpočátku příjemně nasládlou chuť. Průběh otravy je velmirychlý — dostaví se křeče připomínající padoucnicd. Křeče seopakují až do úplného vyčerpání a zašitavení dechu. Do pří-chodu lékaře se snažíme vyvolat dávení a podáváme silnoukávu.Obsahové látky: Obsahuje mimořádně jedovatý cikutoxina cikutoxinin, silice a další látky.Možnost záměny: Podobné jsou nejedovaté děhely.

248

Rozrazil lékařský — Veronica, officinális

Čeleď: krtičníkovitéLidavé názvy: veronika, tržník, čistec, přítržné koření,úložnák.Droga: rozrazilová nať (Herba veronicae).Popis: Vytrvalá, až 30 cm vysoká by lána má dole poléhavoua kořenující lodyhu, jejíž horní polovina je vystoupavá.Vstřícné listy zúžené v kráitký řepík, jsou nejčaštěji elip-tičné, drobné pilovité a jako lodyha chlupaté. Drobné květysestavené v úžlabních mnohokvětých hroznech mají čtyřcí-pou korunu, nejčastěji bledě modrou. Hodem je žiaznatátobolka. Kvete od června do září.Výskyt: Roste hojně na suchých místech v lesích, na lou-kách a jinde od nížin do hor.Sběr a sušení: Sbírá se kvetoucí nať od června do srpna.Rychle a opatrně se suší teplotou do 35 °G. Bylina se přisušení nesmí obracet, aby neopadaly květy.Z minulosti: Nejstarší herbáře rozrazil lékařský neuvádějí.Teprve koncem 18. století se doporučuje jako spolehlivý pro-středek při poruchách trávení a při chorobách močovýchcest. Zevně se čerstvá šťáva z rostliny používala protisvrabu.Použití: Rozrazá! se v současné době téměř vůbec nepoužívá.Pouze v lidovém léčitelství se uvádí jako součást tzv. jar-ních čajových směsí, které jsou ještě někde velmi oblíbenéjako pomoc při jarní únavě a nedostatku vitamínů po zimě.Proto se též připravuje z čerstvýáh listů salát nebo polévka.Vedlejší účinky: Nebyly zjištěny žádné škodlivé účdnfcy anipři dlouhodobém užívání,Obsahově látky: Jsou to třfislovina, hořčina, saponiny, orga-nické kyseliny, stopy silice a nestalý glykosád.Možnost záměny: Může se zaměnit s rozrazilem rezekvítkem,kvetoucím od dubna do června, který má korunu blankytněmodrou a lodyhu vždy dvouřadé chlupatou.

250

Rulík zlomocný — Atropa belladonna

Čeleď: lilkovitéLidové názvy: bláznivá třešně, velký lilek, toten, zlá jahoda.Droga: rulíkový list (Foliům belladonnae), rulíkový kořen(Radix belladonnae).Popis: Prudce jedovatá, vytrvalá bylina, až 150 cm vysoká,má silný oddenek a přímou, větvenou lodyhu. Velké stří-davé Msity jsou jednoduché, věj čité až eliptičné, zúženév krátký řapík, celokrajné a tmavozelené. Jednotlivé, stop-kaité, ničí květy mají zvonkovitě trubkovitou, pěticípou,hnědě nachovou (zřídka žlutou) korunu. Plodem je kulatáčerná (zřídka žlutá) bobule velikosti malé třešně. Kvetev červnu až srpnu.Výskyt: Roste roztroušeně na pasekách, v listnatých lesích,zejména bučdnách, od pahorkartány do hor. Pěstuje se profarmaioeuitické účely.Sběr a sušení: Nejlepší Msty se získají ručním trhánímv červenci. Pokud se sbírá celá nať, nesmějí mít lodyhyvětší průměr než 5 mm. Kořeny se vyorávají v říjnu, rychlese omyjí a suší až do dosažení lámavosti. Ldsty i naf se musísušit opatrně, protože celá rostlina je jedovatá.Z minulosti: V nejstarších dobách se rulík píro svou jedova-tosit užíval jen Bcela ojediněle, hlavně jako kulitumí rost-lina. Postupně však byly zjištěny léčebné úspěchy u pa-doucnice, dávivého kašle, různých třesů apod.Použití: Listy i kořeny může předepisovat pouze lékař. Po-kud se v přírodním stavu ještě používají, je to hlavně projejich bolesti tlumící účinek a pro příznivý vliv na cen-trální nervový systém. Téměř výlučně se přešlo na použí-vání čistých izolovaných alkaloidů. V našem lékopisu jsouoficinální listy a alkaloidy izolované z rulíku.Vedlejší účinky: Otravou jsou ohroženy děti, které považujíplody rulíku za třešně. Otrava se projevuje suchostí v ústech,rozšířením zorniček a celkovým neklidem. Je-li zajištěnavčasná lékařská pomoc, lze postiženého zachránit. Jinak hrozísmrt.Obsahové látky: Jsou to prudce jedovaté tropanové alkaloidy— hyoscyamin, skopolarnin, atropin a mnoho dalších látek.Možnost záměny: Je mnohem menší než možnost otravy.

252

Růže šípková — Rosa canina

Čeleď: růžovíteLidové názvy: šípek, šipka, mrhélec, planá růže.Droga: šípkový plod (Fructus cynosbati).Popis: Tento statný keř s převislými větvemi porostlýmistejnotvarými hákovitými ostny, má střídavé palistnaté li-sty, které jsou lichozpeřené, složené z 5—7 lysých lístků,vejčitých až eiiptičiných, ostře pilovitých. Plodem je zdužna-tělá češule uzavírající nažky, tzv. šípek. Kvete od květnado července.Výskyt: Roste na stráních, houštinách a mezích v nížináchi na horách.Sběr a sušení: Šípky se sbírají v době zralosti koncem zářía v říjnu. Opatrně se suší, aby si zachovaly červenou barvu.Jinak zbarvené šípky se musí odstranit, stejně jako zbytkystopek.Z minulosti: V dávných dobách se používaly kořeny protivzteklině a okvětní lístky jako lék usnadňující odkašlávání.Velmi populární byly rezavě chlupaté hálky na větvích, kterézpůsobuje žlabatka růžová. Tyto tzv. růžové hubky sloužilyjako lék proti nespavosti, průjmů a bolestem zubů.Použití: Když se zjistilo, že šípky obsahují vitamín C v množ-ství, které přesahuje téměř všechny ostatní přírodní zdroje,velice se rozšířilo jejich užívání v současné době. Připravujese z nich osvěžující čaj, jehož chuť lze ještě zlepšit mírnýmzapražením. Jinak se šípky v dnešní době používají hlavněk přípravě domácích vín, marmelád apod. Močopudný úči-nek je sporný.Vedlejší účinky: Jde o zcela neškodnou drogu. Jedině snadchlupy, které jsou uvnitř šípku, vyvolávají podráždění po-kožky.Obsahové látky: Jsou to tříslovina, organické kyseliny, cukry,barviva, pekrtán, siJiee a poměrně vysoký obsah vitamínůC a B.Možnost záměny: Není pravděpodobná^

254

ftebříček obecný — Achillea millefolium

Čeleď: hvězdnicovitéLidové názvy: husí jazýček, zaječí chléb, myší ocásek, kru-pička.Droga: řebříčková nať (Herba mille/olii), řebříčkový květ(Fios millefolii).Popis: Vytrvalá, aromatická bylina je většinou 0,5 m vy-soká, slabě vlnatá až olysalá. Z plazového oddenku vyrůstajípřímé, tuhé, hustě listnaté, jen v horní části větvené lo-dyby. Střídavé listy jsou 2—Skrát zpeřené v úzce čárkovitéúkrojky. Bohatá květenství se skládají z drobných úborů,které mají 4—5 okrajových bílých nebo růžových květů,jež jsou o polovinu delší než zákrov, a četné špinavě bílé,terčové, trubkovité květy. Plody jsou bezchmýrné nažky.Kvete od června do záři.Výskyt: Je hojný na suchých loukách, pastvinách a skalna-tých stráních i u cest, a to od nížin do hor.Sběr a sušeni: Sbírají se bud samotné květní úbory bezstopek, nebo hořejší část natě, nejlépe v době počínajícíhorozkvětu. Musí se rychle a šetrné sušit na stinných a vzduš-ných místech, nať nejlépe ve svazečcích a kvěity v tenkýchvrstvách.Z minulosti: Již Plinius uvádí, že řebříčkern se léčiJi spolu-bojovníci trojského hrdiny AcháJla, a to prý bylo podklademlatinského jména. Droga se stále používá k hojení různýchzranění, vředů apod.Použití: ftebříček má dobrý protizánětlivý účinek při zevnímpoužití. Užíván vnitřně působí spolehlivě při chorobách žluč-níku a vleklých katarech zažívacího traktu. Patří dnes mezinejrozšířenější léčivé byliny. Někde se také zpracovává prů-myslově při výrobě protizánětlivých silic.Vedlejší účinky: Droga nemá žádné škodlivé účinky.Obsahové látky: Jsou to silice, často obsahující chamazulen,podobně jako silice heřmánková, hořčina aiohillein, tříslo-viny a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s jinými druhy téhožrodu.

256

Řepík lékařský — Agrimonia eupatoria

Čeleď: růžovíteLidové názvy: řepíček, starčec, útrobník, konopěnec.Droga: řepíková nať (Herba agrimoniae).Popis: Vytrvalá, až l m vysoká by lána vytváří přízemní lis-tovou růžici a chlupatou, žláznatou, jednoduchou nebo chuděvětvenou lodyhu. Palistnaté listy jsou přetrhované Mchozipe-řené, s lístky podlouhle věj čitými, hrubě zaistřihovanými ana rubu šedoplstnatými. Květy jsou uspořádány v konečnýchjiehlanicovitých hroznech s obráceně kuželovitou, odstálechlupaitou, hluboce brázditou češulí a žlutými, obvej čitýmikorunními plátky. Plodem je nažka uzavřená v češuli. Kveteod července do září. U nás roste poddruh řepík lékařskýpravý.Výskyt: Roste hojně na suchých loukách, u cest a ve svět-lých lesích, především na výhřevných substrátech, a to odnížiny do pahorkatiny. Vzhledem k veliké spotřebě se pěs-tuje pro farmaceutické účely.Sběr a sušení: Sbírá se nat, nejlépe v době počínajícího roz-květu. Seřezává se u země i s růžicí přízemních listů. Částilodyh nad 3 mm v průměru se před sušením odstraní. Sušíse v tenkých vrstvách nebo malých svazečcích na stinnýchmístech. Při umělém teple nesmí teplota překročit 35 °C.Z minulosti: Po dobách velké obliby se řepík přechodně zcelaopomíjel. Používal se přibližně k stejným účelům jako v sou-časné době, tj. při poruchách zažívání, zánětech žlučníku,špatně se léčících kožních chorobách apod.Použití: Obliba řepíku v současné době sitále stoupá a patřídnes mezi nejhledanější léčivé byliny. Používá se v lidovémléčitelství nejen vnitřně při zažívacích potížích, ale takézevně jako protizánětlivý lék ve formě obkladů při drobnýchzraněních a odřeninách nebo k léčení zastaralých ekzémů.Nať je oficinální v našem lékopisu.Vedlejší účinky: Droga nemá nepříznivé vedlejší účinky amůže se užívat i dlouhodobě.Obsahové látky: Obsahuje mnoho třísilovin, flavonoidy, prys-kyřice, různé organické kyseliny a malé množství silice.Možnost záměny: Drogu tvoří ponejvíce směs dvou druhů,a to řepíku lékařského a řepíku vonného, neboť oba druhyse snadno zaměňují. Z terapeutického hlediska není tatozáměna vážnou chybou.

258

Rešetlák krušina — Rhamnus frangula(Krušina olšová — Frangula alnus)

Čeleď: řešetlákovitéLidové názvy: psí jahůdka, čeremoha, bliuva, rozpuk.Droga: krušinová kůra (Cortex irangulae).Popis: Tento statný, až 6 metrů vysoký keř rná větve beztrnů. Kůra větví je šedohnědá, lesklá. Střídavé, celo-krajné, obvejčité lisity se zužují na bázi v krátký, chlupatýřapík. Pětičetné, běiavé až žlutozelené kvítky vyrůstají podvou až šesti v úžlabí listů. Plodem je zelená, později čer-vená a konečně černá peckovice. Kvete v květnu a červnu.Výskyt: Je to hojně rostoucí keř ve vlhčích lesích, kravinácha pobřežních houštinách od nížin do horského pásma. Proléčebné účely se pěstuje.Sběr a sušení: Sbírá se téměř výhradně kůra mladých větví.V jarních měsících sie kruhovitě nařízne, oklepe a sloupne.Po usušení se droga musí jeden nok před použitím skladovat,aby se zničily nežádoucí škodlivé látky.Z minulosti: V nejstarších herbářích není rostlina uváděna.Stala se však během doby hledaným projímadlem, protožeani při dlouhodobém užívání se nemusí zvyšovat dávky.Použití: Droga je stále oblíbeným projímadlem, kiteré nemávedlejší škodlivé účinky. Byl též prokázán účinek proti střev-ním parazitům. Čaj se připravuje za studena přelitím 1—2lžiček řezané kůry šálkem studené vody a scezením po 10až 12 hodinách. V našem lékopisu je oficinální drogou.Vedlejší účinky: Droga starší jednoho roku nemá vedlejšíúčinky a v rozumných dávkách ji lze používat i dlouhodobě.Obsahové látky: Účinnou složkou jsou glykosiiďy (na.př. giu-kofranguLin, frangulin aj.), antrachánony, třísloviny, hořčinya další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s řešetlákeni počistivým(má pilovité listy, čtyřčetné květy a zitrnovatědé větévky)a s olší lepkavou.

260

Rešetlák počistivý — Rhamnus cathartica

Čeleď: řešetlákovitéLidové názvy: vlčí třešně, trpký.Droga: plod řešetláku počistivého (Fructus rhamni cathar-ticae).Popis: Většinou keř, kiterý má rotzestálé vstřícné větve, častos tmy. Listy jsou vsitřícné, řapíkaité, široce elipitičné a drobněpilovité. Drobné zelené kvítky jsou čtyřčetné a pravidelné.Plodem je zpočátku zelená, později černá peckovice. Kvetev květnu a červnu.Výskyt: Je nepříliš hojný v hájích a keřnaitýoh výslunnýchstráních od nížiny do podhůří.Sběr a sušení: Sbírají se samotné plody na podzim, v měsíciříjnu. Suší-li se v sušárnách, nesmí teplota přestoupit 40 °C.Z minulosti: U nás byl poměrně málo známý. Byl uváděnhlaivně ve starých anglických a severských herbářích jakoprojímadlo.Použití: V některých evropských státech se řešetlákové plodydosud používají jako mírné projímadlo. Dnes se od jehopoužívání ustupuje, protože plody bývají často napadenyzdraví nebezpečnou plísní. Přijatelnější formou než samotnéplody se zdá být sirup připravený ze zhuštěného výtažkuz plodů a cukru.Vedlejší účinky: Jako každá antrachinonová droga, jsou ře-šetlákové plody vhodné jen v mírných dávkách, tj. výluhjedné lžíce, nejvýše dvou lžic suchých plodů denně. Protožeúčinkuje až v tlustém střevě, dostavuje se účinek po 6—8hodinách. Větší dávky působí zvracení a krvavé průjmy.Obsahové látky: Jsou to volné i vázané a<ntrachinony, fla-vonové glykosidy, barviva, hořčiny a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s řešetlákem krušinou —viz str. 260.

262

Samorostlík klasnatý — Actaen špičatá

Čeleď: pryskyřníkovitéLidově názvy: černána, černý kořen, vranec, baranní nožkyi rožky.Droga: kořen samorostlíkii klasnatého (Radix actaeae spi-catae).Popis: Tato jedovatá, vytrvalá, až 60 cm vysoká bylina másilný, šikmý a černohnědý oddenek. Přímá lodyha má stří-davé, dlouze řapíkaté, třikrát troj četné, zpeřené lisity B lístkynepravidelně zastřinované zubatými. Bílé nebo nažloutlékvěty jsou sestaveny do hustých, diLouze stopkaitých hroznů.Semeník doizrává v lesklou černou bobuli. Kvete od květnado července.Výskyt: Místy je dsosti hojný v listnatých stinných lesích,zejména v podhorských bučánáeh, v kamenitých úžlabinácha jinde, a to od nížiny do hor.Sběr a sušení: V době kvetení se vytrhává celá rostlina,nadzemní čásiti se odstraní a kořen se co nejrychleji suší navzdušných a stinných místech. Často se zpracovává Čerstvýkořen a nakládá se do lihu.Z minulosti: V dávných dobách byla považována za čaro-dějnou bylinu, která „pomáhala" hledačům pokladů. Odtudtaké starý název Radia; christoforianeae, podle sv. Kryštofa,který byl jejich patronem. K léčebným účelům sloužila dro-ga až koncem středověku, hlavně při ženských chorobách,astmatu a bolestech hlavy. Větší dávky se podávaly i jakoprotijed při otravách.Použití: Nyní se nepoužívá.Vedlejší účinky: Požité bobule pálí v ústech, vyvolávají bole-stivé průjmy a křeče. Před příchodem lékaře se musí podatvelká dávka živočišného uhlí.Obsahové látky: V celé rostlině je vedle málo známých orga-nických sloučenin přítomen projtoanemonin a v kořenechnavíc třísloviny.Možnost záměny: Může se zaměnit s ploštičníkem evropským,fcterý má květy zelenavě žluté a místo bobulí měohýřky.

264

Skočec obecný — Ricinus communis

Čeleď: pryšcovitéLidové názvy: otvírací bylina, ricín, praskávka, velká locika.Droga: ricínové semeno (Semen řidni).Popis: V tropech roste jako vysoký strom. U nás se pěs-tuje jako jednoletá, jednodomá jedovatá bylina, která vytváříbohaté rozvětvený kořen, z něhož vyrůstá až 2 m vysoký,přímý, lysý stonek. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté,s dlanitodílnou čepelí, členěnou ve vejčité zubaté úkrojky.Květy jsou sestaveny ve stažených latách: v dolní části kvě-tenství jsou zelenožluté prašníkové květy, v horní části jsoustopkaté, zelenavé květy paštikové. Plodem je tobolka setřemi semeny. Kvete v srpnu až říjnu.Výskyt: Je to stará kulturní rostlina z Afriky a tropickéIndie. U nás se pěstuje jen jako jednoletá rostlina vzácněv zahradách. Často se u nás pokusně pěstovala jako tech-nická plodina, ale bez úspěchu.Sběr a sušení: Sklízejí se olejnatá semena po dozrání a li-suje se z nich olej, který se čistí bud pro účely technické,nebo farmaceutické, popřípadě kosmetické. U nás se skočcinedaří, protože u nás nejsou pro dozrání dostatečné teploty;proto se olej dováží.Z minulosti: Ricínová semena byla nalezena v egyptskýchhrobkách starých 4000 let. Také Římané již znali olej jakospolehlivé projímadlo. Užívání samotných semen většina her-bářů zakazovala pro přílišnou jedavatosit.Použití: Kromě všestranného technického využití předsta-vuje ricínový olej skutečně ideální projímadlo. Jeho složkypostupně působí v tenkém střevě bez nežádoucího podráž-dění a křečí. Nevyvolávají návyk. Ricínový olej je v našemlékopisu oficinální.Vedlejší účinky: Větší dávky než 2 polévkové lžíce dennějsou již nežádoucí, i když samotný ricínový olej není jedo-vatý na rozdíl od semen, která obsahují prudce jedovatýfytotoxin, jehož smrtelná dávka se počítá na setiny gramu.Požití tří semen již může vyvolat smrt. V oleji toxickésložky nejsou.Obsahové látky: Semena obsahují až 60 % oleje, alkaloidricinin a prudce jedovatý toxin.Možnost záměny: Je vyloučena.

266

Sléz lesní — Malva sylvestris

Čeleď: slézovitéLidové názvy: planý sléz, zaječí slíz, homulky, boží koláčky.Droga: slézový květ (Flos malvae), slézový list (Foliůmrnalvae).Popis: Tato dvouletá nebo vytrvalá bylina vytváří v prvnímroce růžici přízemních listů, v druhém roce většinou přímou,chlupatou, až 1,5 m vysokou lodyhu. Dlouze řapíkaité listyjsou dlanitě 5—TlaLočné, s laloky trojhokými, na okraji vroub-kovanými. Velké úžlabní květy jsou stopkaté a mají růžo-vou, tmavěji žilkovanou pětiplátečnou korunu. Plod je suchý,za zralosti se rozpadá. Kvete od června do září. U nás sevyskytuje ve dvou poddruzích, a to sléz lesní pravý a slézlesní maurský.Výskyt: Roste celkem hojně na rumištích, podél plotů apod.,od nížiny do pahorkatiny. V mnoha zemích i u nás se pěs-tuje sléz lesní maurský s tmavšími červeně fialovými květy.Sběr a sušení: Sbírají se květy a listy. V době kvetení sesbírají zcela nepoškozené a rzí nenapadené listy i s řapíkya jen zcela rozvité květy i s kalichem. Suší se co nejrych-leji na stinných místech. Při umělém teple nesmí teplota pře-stoupit 35 °C. Květy během sušení modrají.Z minulosti: V dávných dobách se považoval za posvátnoubylinu. Používal se protd hadímu uštknutí a jako protijedpři otravách. Později sloužil jako slizová droga proti kašli,proti přebytku žaludečních kyselin a zevně ke kloktání přizánětech hrtanu. Ještě v minulem století se ordinoval přiepidemiích černého kašle.Použití: Většina čajových směsí proti kašli obsahuje Mstyi květy slézu. Je též obsažen v hojivé čajové směsi Květnídroga je v našem lékopisu ofieinální.Vedlejší účinky: Droga nemá vedlejší účinky a může sei dlouhodobě užívat v běžných dávkách.Obsahové látky: Obsahuje mimořádně velké množství elizu,anthokyanová barviva v květech, třísloviny a další méněznámé látky.Možnost záměny: Je možno ho zaměnit s podobnými druhyslézu u nás domácími.

268

Smetanka lékařská — Taraxacum officinale

Čeleď: čekankovitéLidové názvy: pampeliška, pleska, pumpava, husí kap, ma-jí cek, staří cek.Droga: smetankový kořen (Radix taraxaci).Popis: Vytrvalá, až 20 cm vysoká bylina má několikahlavý,krátký, válcovitý oddenek a dlouhé slabé kořeny. Listy jsousestaveny v bohaté přízemní růžici; jsou jednoduché, v ob-rysu obyčejně ob věj čité, hluboce zastřihované kracovitě la-ločnaté. Bezlistý, dutý sitvol je zakončen úborem žlutýchkvětů, které jsou pouze jazykovité. Plody jsou zobánkaténažky s jednoduchým bílým chmýrem. Kvete od jara do pod-zimu. Je velmi proměnlivým druhem.Výskyt: Obecně je rozšířena na lukách, v trávnících, i napoli, často jako obtížný plevel, od nížin do hor.Sběr a sušení: Kořeny se sbírají od jara do podzimu a sušíse stejně jako jiné kořenové drogy. Dokonale suché kořenyse lehce lámou a jsou na lomu bílé. Méně často se sbírajína jaře celé rostliny s poupaty nebo samotné listy.Z minulosti: Záznam ze sitarého Řecka uvádí, že mléčnášťáva z čerstvé rostliny se kapala do očí proti zánětům. Mat-thioli píše, že je lékem proti nespavosti. Ještě začátkem na-šeho století se vyráběla u nás tzv. „šťáva z čerstvých rost-lin". Prodávala se proti únavě a stavům vyčerpanosti. Ob-sahovala též vylisovanou šťávu z čerstvých kořenů smetankysmíchanou s lihem.Použití: U náš se kořen používá jako přísada do žluční-kových a jiných čajových směsí.Vedlejší účinky: Droga není škodlivá a lze ji užívat dlouho-době.Obsahové látky: Jsou to hořčiny, sliz, třísloviny, pryskyřicea další látky.Možnost záměny: Je prakticky vyloučena.

270

Světlík lékařský — Euphrasia officinalis

Čeleď: krtičníkovitéLidové názvy: ambroáka, bradavník, těšinka,Droga: světlíková nať (Herba euphrasiae).Popis: JednoiLetá, poloiparaziticiká, až 30 cm vysoká bylina jecelá žláznatě chlupatá a má větvitou, přímou lodyhu. Listyjsou vstřícné, většinou podlouhlé až věj čité, na okrajizubaté, obvykle v květen&tví přecházejí v listeny. Květy jsou10—15 mm dlouhé a mají bílou, fialově proužkovanou ko-runu na dolním pysku se žlutou skvrnou. Plod je věj čitátobolka. Kvete v letních měsících.Výskyt: Je hojný na loukách a průhonech od nížin do vy-sokohorského pásma.Sběr a sušení: V letních měsících se odřezává kvetoucí naf.Suší se ve svazečcích nebo volně rozložená na stinných avzdušných místech. Droga si musí zachovat svou původníbarvu.Z minulosti: Ve starých herbářích je uváděn jen ojediněle.Kneipjp jej doporučuje jako žaJjudeční lék a zevně odvark očním koupelím. Hlavně toto použití je v lidovém léčitel-ství dodnes velmi rozšířené.Použití: Tato droga je neprávem opomíjena a její používáníje zcela ojedinělé. V současné době se v západních zemíchuvádí do prodeje přípravek Televisan, který má odstranitúnavu očí p(o sledování televizních programů. Jeho sou*částí je i výtažek ze světlíku lékařského.Vedlejší účinky: Při běžném dávkování nebyly pozorovány.Obsahové látky: Jsou to třísloviny, hořčiny, silice, blíženeznámý glykosiid a další málo známé látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s ostatními velmi podob-nými druhy, které ovšem lidové léčitelství nerozlišuje aběžně používá.

272

Svízel vonný — Galium odoratum(Mařinka vonná — Asperula odorata)

Čeleď: mořenovitéLidové názvy: voňavka, drůbňava, mařenka, božec, voňavý

Droga: mařinková nať (Herba asperulae odoratae).Popis: Vytrvalá, až 50 cm vysoká bylina má tenký odde-nek, přímou, hladkou a čtyřhrannou lodyhu a lysé kopinatélisty v šesti až osmičetných přeslenech. Drobná, nálevkovitákoruna je bílá. Plodem je ositénkatá dvojnažka. Kvete oddubna do června,Výskyt: Roste ve stinných listnatých lesích, především bu-činách, od nížin do hor.Sběr a sušení: Sbírá se celá nať na počátku květu, bez ko-řenů. Rychle se suší na vzdušných místech nebo v sušár-nách při teplotě do 35 °C. Vzhledem k intenzívní vůni se sušíodděleně od jiných bylin.Z minulosti: Ve středověku sloužila mařlnka vonná, dnessprávně svízel vonný, k přípravě léčivého, májového vína.Polský král Stanislav prý přičítal své zdraví jedině dennímupití mařinkového čaje. Středověké přísloví pravilo: „Mařiinkasrdce osvěžuje a játra otevírá."Použití: V současné době se využívají upravené obsahovélátky k léčení trombózy a následků srdečních infarktů.Vedlejší účinky: V běžných dávkách nemá svízel vonnýžádné škodlivé účinky a může se užívat i dlouhodobě.Obsahové látky: Jsou glykosidicky vázaný kumarin, glykosddasperulosid, třísloviny, hořčiny a olej.Možnost záměny: Může se zaměnit s velmi podobnými dru-hy svízelů a mařinek, jako např. svízelem lesním (lodyhyoblé a čárkovité, jednožilné listy) nebo mařinkou psí (květyčervena ve, úzce kopinaté listy v čtyřčetnýdh přeslenech) aj.

274

Šafrán setý — Crocus sativus

Čeleď: kosatce vitéLidové názvy: šafrán, pravý šafrán.Droga: šafránové blizny (Stigmata [Flosl croci).Popis: Jedovatá, vytrvalá bylina má podzemní hlízu a čár-kovité listy. Krátký podzemní květonosný stonek je zakončenbledě fialovým náievkovitým květem s 6 okvětními cípy adlouhou bezbarvou trubkou. Žlutá čnělka se dělí na 3 ramenatrubkovitě stočená, zakončená červeně zbarvenou bliznou.Spodní semeník dozrává v mnohosemennau tobolku. Množíse vegetativně hlízkami. Kvete od září do listopadu.Výskyt: Pěstuje se pouze v kultuře, původ není znám. Dosudse pěstuje ve Španělsku, Francii a některých státech východ-ního Středomoří. Také u nás se dříve pěstoval na jižní Mo-ravě a Slovensku.Sběr a sušení: Sbírají se pouze blizny, a to tím způsobem,že se seřezávají celé květy a ještě tentýž den se z nich vy-jímají blizny s krátkým kusem čnélky. Suší se ihned nadkamny nebo nad žhavým popelem tak, aby blizny běhempůl hodiny vyschly. Droga musí být křehká, sytě oranžová,musí mít intenzívní pach a kořennou chuf.Z minulosti: Tato od nejstarších dob velmi hledaná a drazeplacená droga se používala jako léčivo, barvivo a koření.Je citována téměř všemi starými autory, včetně bible. V ži-votu nebezpečných dávkách se zneužíval jako prostředekvyvolávající potrat.Použití: Současné lékařství šafrán opustilo. Ojediněle se ještěv některých zemích předpisují lihové výtažky jako uklid-ňující prostředek (šafránová tinktura).Vedlejší účinky: Byly zaznamenány smrtelné otravy po požití20 gramů šafránu. Menší dávky působí krvácení, zvracení,průjem a závratě. Minimální dávky, přidávané jako kořenínebo barvivo do různých omáček, polévek a salátů, jsouprakticky neškodné.Obsahové látky: Jsou to glykosidní barviva, silice, hořčinaa další látky.Možnost záměny: Vzhledem k vysokým cenám patří šafránmezi nejfalšovanější drogy. K falšování se používaly květyžlutooranžově kvetoucích rostlin. Ve středověku se falšováníšafránu trestalo smrtí. Okrasné druhy šafránu s různoba-revnými květy, které kvetou obvykle na jaře, se nedajík uvedeným účelům použít.

276

šalvěj lékařská —' Salvia officinalis

Čeleď: hluchavkovitéLidové názvy: babské ucho, babí rúcho, koníčky, smrtky.Droga: šalvějový list (Foliům salviae), šalvějová naf (Herbasalviae).Popis: Tento až 70 cm vysoký polokeř má přímou lodyhunaspodu zdřevnatělou. Vstřícné, křižmostojné lisity jsou řa-píkaité, podlouhle vejčité až úzce eliptičné, na okraji jemněvroubkované a šedoplstnaté. Velké květy sestavené v chudýchlichopřeslenech mají nejčastěji fialovou korunu a korunnítrubku, uvnitř zarostlou věnečkem chlupů; horní pysk jetéměř přímý (přilbovitě nesklesnutý). Dále mají dvě tyčinky,Plodem jsou tvrdky. Kvete v Červnu a červenci.Výskyt: Je to jihoevropský druh, který se u nás časito pěs-tuje v zahradách nebo kulturách pro léčebné účelyt Zřídkazplaňuje.Sběr a sušení: Listy se sbírají krátce před květem. Sušit semusí opatrně v tenkých vrstvách na stinných a vzdušnýchmístech, při teplotě, která nesmí být vyšší než 35 °C.Z minulosti: V minulých stoletích byla šalvěj vysoce ce-něna. Pro udržení trvalého zdraví se přidávala jako kořenído jídla a doporučovala se snad proti všem chorobám.Použití: Droga má dezinfekční vlastnosti, zejména ve forměklokitadla při zánětech hrtanu a horních cest dýchacích. Spo-lehlivý je také účinek čaje užívaného vnitřně proti nadměr-nému pocení. V západních zemích a hlavně v Americe sepoužívá i jako koření k přípravě nádivek. Nať je oficinálnív našem lékopisu.Vedlejší účinky: Jako každá siličná droga vyžaduje i šalvějrozumné dávkování.Obsahové látky: Jsou to silice, třísloviny, pryskyřice a dalšíběžné látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s jinými druhy šalvějiu nás domácími nebo pěstovanými pro okrasné účely. Šalvějluční má přízemní listovou růžáci, šalvěj hajní má fialovélisteny, lichopřesleny nahloučené v lichoklasy apod. Všechnydalší druhy jsou rovně bylinné, nejsou šedoplstnaté a v ko-runní trubce nemají vytvořen věneček chloupků.

Tis červený — Taxus baccata

Čeleď: tdsovitéLidové názvy: pušpan, tisk.Droga: Jen ojediněle se používá čerstvé jehličí.Popis: Jedovatý, dvoudomý, košatý, trvale zelený keř nebostrom má hustou korunu. V mládí má hnědočervenou kůru,pozdéji šedohnědou lupenitou borku. Vytrvalé Listy jsou jeh-licoivité, čárkovité a na rubu světlejší. Samčí květy sedív podobě malých, krátce stopkatýoh šištiček v úžlabí jehlic,samicí tamtéž, ale jednotlivě. Semeno po uzrání je obalenočerveným, masitým nejedovatým míškem. Kvete v březnua dubnu.Výskyt: U nás je vzácným jehličnanem, jehož nečetné ome-zené porosty jsou přísně chráněny. Častěji se objevuje jakookrasná zahradní a parková dřevina.Sběr a sušení: Vzhledem k tomu, že se v therapii vůbecnepoužívá, nepřichází ani sběr pro získání drogy v úvahu.Z minulosti: Od pradávných dob je kouzly a bájemi opře-deným stromem, obávaným pro svoji jedovatost. Byl sym-bolem smutku. Kdysi se používal s velkým rizikem jakolék proti vzteklině a proti hadímu uštknutí.Použití: V současné době nemá žádné léčebné použití auvádí se jen pro smrtelné nebezpečí, které je spojeno s jehopřípadným užitím.Vedlejší účinky: Jedovaté látky se rychle vstřebávají a pří-padné otravy lze proto těžko ovlivnit, protože mohou končitsmrtelně i během několika minut. Zvláště nebezpečný je tisdětem, které požijí jeho jedovatá semena s červeným, neje-dovatým míškem. Smrt nastává prudkým poklesem krevníhotlaku a zastavením srdeční činnošiti.Obsahové látky: Jsou to prudce jedovatý alkaloid taxin adalší ještě nedokonale prozkoumané alkaloidy, glykosidy(např. taxikatin), hořčiny, pryskyřice a další látky.Možnost záměny: Je téměř vyloučeno zaměnit tis za jinýnejedovatý jehličnan pro jeho typické jehlice a plody.

280

Truskavec ptačí — Polygonům aviculare

Čeleď: rdesnovitéLidové názvy: truskavec, chrustavec, křupavka, štukavec,úpor.Droga: truskavcová nať (Herba polygoni avicularis).Popis: Jednoletá, zřídka dvouletá bylina má pláži vou nebovystoupilou lodyhu, která je již odspodu bohatě rozvětvenáa listnatá. Malé podlouhlé listy jsou téměř přiseddé, celo-krajné, různých tvarů, lysé až jemně brvité. Květy jsoudrobné, nenápadné a sedí v malém počtu na kratičkých stop-kách v paždí listů, mají okvětí bělavé nebo nárůžovělé.Plody jsou malé nažky. Je velmi proměnlivým druhem.Kvete od června do září.Výskyt: Je obecně rozšířeným druhem na rumištích, u cesta na podobných stanovištích, většinou jako obtížný plevel.Sběr a sušení: Sbírá se celá rostlina v době květu. Odstraníse kořeny a suší se na vzdušném místě. Droga se zbytečněnepřevrací, protože je velmi křehká.Z minulosti: Vysoký obsah kyseliny křemičité určil již od-pradávna použití této kdysá velmi populární drogy: bylyto choroby spojené s krvácením, krvavé průjmy, žaludečnívředy, tuberkulóza apod.Použití: Kromě účinků spojených s obsahem kyseliny kře-mičité je tato droga úspěšná též při vleklých katarech prů-dušek, uvolňuje hleny a ulehčuje odkaSlávání. Také se při-dává do čajových směsí proti nechutenství. V lidovém léči-telství se ojediněle používá odvar k vymývání ran.Vedlejší účinky: V běžných dávkách je taito droga neškodná.Obsahové látky: Obsahuje poměrně vysoký obsah rozpustnéi nerozpustné kyseliny křemičité, třísloviny, siliz a další látky.Možnost záměny: Je nepravděpodobná, neboť ostatní blízcepříbuzné druhy mají větší listy a jinak uspořádané květy.

282

Třezalka tečkovaná — Hypericum perforatum

Čeleď: třezalkovitéLidové názvy: krevníček, čarovník, svatojánská bylina, po-střelené koření.Droga: třezalková nať (Herba hyperici).Popis: Vytrvalá, přes půl metru vysoká bylina má přímou,oblou lodyhu a vstřícné, lysé, většinou podlouhlé, oelokrajné,průsvitně tečkované listy. Pětičetné květy v bohatém květen-ství mají kališní lísitky útle špičaté a žluté koruny. Plodemje tobolka. Kvete od června do srpna.Výskyt: Roste u cesft, na kamenitých stráních, suchých lou-kách apod. od nížin do hor.Sběr a sušení: V červenci a srpnu se seřezává kvetoucí naťasi 10—15 cm nad zemí a suší se nejlépe ve svazečcích nastinném a vzdušném místě. Dobře usušená si zachovává svoupůvodní barvu.Z minulosti: Od nepaméti je velice známou bylinou. Vestarém Egyptě byla dokonce velmi posvátná. Sloužila protimnoha nemocem vnitřně i zevně. Populární byl třezalkovýolej, tj. v jedlém oleji vyvařená droga. Kneipp ji doporučujei při srdečních chorobách. K nadpřirozenému hodnoceníurčitě přispívalo i intenzívně červené barvivo v rostlině.Použití: Droga má nesporně protizánětlivé vlastnosti, kterése využívají dodnes. Vnitřně působí třezalka příznivě jakopomocný lék při různých nervových potížích, neklidnémspánku apod. Je součástí četných čajů. Je oficinální v našemlékopisu.Vedlejší účinky: Droga je v malých množstvích celkem ne-škodná. Patří mezi tzv. fotodynamické rostliny, které (popožití většího množství) způsobují záněty pokožky na mís-tech vystavených silnému slunečnímu záření.Obsahové látky: Jsou to ještě nedokonale známá barviva,silice, třísiLoviny a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit především s příbuznýmidruhy, např. s třezalkou skvrnitou, která má čtyřhrannoulodyhu a tupé kališní lístky, a s třezalkou ostrohrannou, kte-rá má úzce křídlatou lodyhu a špičaté kališní lístky.

284

Oročník bolhoj — Anthyllis vulneraria

Čeleď: bobovitéLidové názvy: žlutý jetel, devaterník, baloun, úročnke.Droga: úročníková nať (Herba anthyllidis).Popis: Vytrvalá, až 50 cm vysoká bylina má většinou pří-mé přitiskla chlupaté lodyhy. Vedle přízemních listů jsouvyvinuty nečetné lodyžní střídavé listy, které jsou licho-zpeřené, s několika jařmy a s koncovým lístkem mnohemvětším, než jsou postranní. Všechny lístky jsou olysalé ažvlnatě chlupaté, celokrajné, věj čité až kopinaité. Květy jsoueměstnány dio jedné až několika přisedlých hlávek sedícíchv úžlabí listenových, 3—Tlaločných listů. Mají většinou bledý,huňatý, pětázubý kalich a žluté motýlověté koruny, mnohdyoranžově až červeně naběhlé. Plodem jsou malé lusky uza-vřené v nafouklém kalichu. Kvete od června do září. Jevelmi proměnlivým druhemVýskyt: Je časttý na suchých loukách, travnatých, výslun-ných stráních, ale také ve sivětlých hájích apod., a to odnížin do hor. Často se pěstuje jako pícnina (žlutý jetei).Sběr a sušení: Častě ji se sbírá celá kvetoucí nať, zřídkajen samotné květy. Suší se běžným způsobem ve stínu.Z minulosti: V dávnověku byl čarodějnou bylinou, která pa^třila do vybavení každé domácnosti jako prostředek protiuřknutí. Musel se však trhat jen o svatojánské noci spoluse zeměžlučí. V léčebné péči se užíval ve formě obkladů narány a otoky, odvar se podával dětem proti zvracení a prozlepšení chuti k jídlu. Počátkem našeho století obliba silněupadla.Použití: Po období naprostého nezájmu se úročník bolhojopět doporučuje jako vhodná bylina k dennímu pití místopravého čaje. Potvrzují se jeho protízánětlivé vlastnosti.Vedlejší účinky: Droga nemá vedlejší účinky.Obsahové látky: Jsou to třísloviny, saponiny, barviva, silicea další ještě nedokonale prozkoumané organické látky.Možnost záměny: Při zběžném pohledu by se mohl zaměnits jinými podobnými žlutě kvetoucími druhy čeledi bobo-vitých, od nichž se však úročník odlišuje liiohozpeřenýmilisty s koncovým, značně větším listem a dalšími uvedenýmiznaky.

Užanka lékařská — Cynoglossum officinale

Čeleď: brutnákovitéLidové názvy: psí jazyk, my smeč, ostřen, štělkucha, ku-btička.Droga: užankový kořen (Radia: cynoglossi), užanková nať(Herba cynoglossi).Popis: Jedovatá, dvouletá bylina má kulovitý, tmavě čer-vený kořen. Lodyha je až 80 cm vysoká, hranatá až štětinatěchlupatá, porostlá střídavými, většinou přisedlými, jednodu-chými, celokrajnými, po o<bou stranách měkce chlupatýmilisty. Pětičetné, srostlaplátečné květy jsou hnědě fialové,zřídka špinavě růžové a uspořádané do řídkých bezlistýchvijanů. Plodem jsou 4 velké, ositínkaté tvrdky, přirůstajícíke střednímu sloupku. Kvete od června do srpna. Celá rost-lina páchne myšinou.Výskyt: Roste roztroušeně na kamenitých stráních, podlecest a na pustých místech, především v teplejších oblas-tech od nížiny do podhůří.Sběr a sušení: V podzimních měsících se sbírají kořeny,které se buď suší obvyklým způsobem, nebo se zpracovávajíčerstvé nakládáním do ředěného lihu. Nať se odřezává nazačátku květu a suší na vzdušném a stinném místě.Z minulosti: Čerstvá droga se používala odpradávna proticizopasníkům u domácích zvířat a k vyhánění myší a potka-nů. V lidovém léčitelství se odvar doporučoval proti kašli,krvácení a průjmů.Použití: Dnes je to téměř zapomenutá droga a používá seojediněle ve formě silně ředěných kapek jako uklidňujícíprostředek.Vedlejší účinky: Sušená droga obsahuje jen zlomek jedova-tých složek. Byly pozorovány otravy po mladých, čerstvýchlistech připravených jako salát. Dostavují se závratě, hlu-boký spánek, rozšíření zorniček a smrt zástavou dechu. Styks čerstvou natí způsobuje u citlivějších osob kožní záněty.Obsahové látky: Obsahuje nestálé alkaloidy, hořčinu, bar-viva, třísloviny a silici připomínající vůní heřmánek. Prudcejedovatý alkaloid cynoglossin se sušením drogy rozkládá.Možnost záměny: Může se zaměnit s kosti valem (viz str. 126).

288

Vachta trojlistá — Menyanthes trifoliata

Čeleď: vachtovitéLidové názvy: hořký jetel, bobřek, lunkvorec, limonka, tří-rožka.Droga: list hořkého jetele (Foliům trifolii fibrini).Popis: Vytrvalá, až 30 cm vysoká bylina vyrůstá ze silnéhoplazivého, článkovaného oddenku. Dlouhé řapíky jsou nabázi pochvatě rozšířené a tuhá čepel je troj četná. Na bez-listých stvolech vyrůstají pětičetné květy, které mají bílénebo narůžovělé srostloplátečné koruny, jež jsou na vnitřnístraně dlouze vousaté. Plod je tobolka. Kvete v květnu ačervnu.Výskyt: U nás je nepříliš hojná na rašelinných místecha ̂ silně zamokřených půdách, poblíž stojatých vod, a to odnížin do hor. Je zákonem chráněná.Sběr a sušení: Na začátku léta se sbírají listy asi s polo-vinou řapíku. Sbírá se výhradné šetrným odřezáváním, abyse nevytrhla celá rostlina. Suší se v tenkých vrstvách conejrychleji.Z minulosti: V herbářích je uváděna vachta až od 16. století.Doporučovala se proti horečkám, zácpě, při zažívacích potí-žích, zevně k omývání hemoroidů i k výplachům ucha.Použití: Dnes se používá při chorobách žiučníku, a to přijeho nedostatečné funkci spojené se zácpou. Jinak je drogavhodným doplňkem tzv. hořkých čajových směsí pro po-vzbuzení chuti k jídlu. Droga se k uvedeným účelům užíváv celém světě a i v našem lékopisu je oficinální.Vedlejší účinky: Pacientům majícím sklon k průjmům dro-gu nelze doporučit. Stejně tak dlouhodobé užívání velkýchdávek by mohlo způsobit narušení žaludeční a střevní funkce.Obsahové látky: Jsou to glykosádní hořčiny, alkaloidy, orga-nické kyseliny, třísloviny a další látky.Možnost záměny: Záměna je vyloučená.

290

Violka trojbarevná — Viola tricolor

Čeleď: violkovitéLidové názvy: sirotka, trojník, planá maceška, maceška polní.Droga: nať violky trojbarevné (Herba violae trieoloris).Popis: Jednoletá až vytrvalá bylina má jednoduchý kořena přímou větvenou, dutou lodyhu. Lodyžní lístky jsou řa-píkaté, většinou podlouhlé, vroubkované a mají peřenosečnépalisty s dvěma až čtyřmi páry postranních úkrojků a vel-kým konečným úkrojkem. Úžlafoní květy jsou na dlouhýchstopkách. Z 5 korunních plátků jsou většinou jen horní dvafialové, dolní jsou nažloutlé s tmavou kresbou a žlutouskvrnou. Plodem je tobolka. Kvete od dubna do října.Výskyt: Objevuje se na úhorech, rumištích, u cest i na me-zích jako plevel; rovněž rosíte na skalnatých půdách a jindeod nížin do hor.Sběr a sušení: Sbírá se celá kvetoucí nať. Droga nesmí ob-sahovat plody a nesmí být hnědé zbarvená. Suší se bez pře-vracení na vzdušných a sitinných místech.Z minulosti: Od nejstarších dob se používala jako léčivábylina, hlavně proti kožním a krevním chorobám. Doporu-čovala se i ke koupelím novorozeňat jako posilující pro-středek.Použití: Dnes je celkem opomíjenou drogou. Mísitně se vy-užívá ještě v lidovém léčitelství při chorobách dýchacíchcest a jako mírný močopudný prostředek. Ojediněle se po-užívá vnitrně proti revmatismu se současnou koupelí posti-žených údů v horkém odvaru. Podle dnešních znalostí jeúčinek této drogy problematický.Vedlejší účinky: Není zpráv o vedlejších účincích. Droga byse však neměla používat dlouhodobé, protože její obsahovélátky nejsou bezpečně prozkoumány.Obsahové látky: Jsou to malá množství glykosidů, alkaloidů,saponinu, třísloviny a další látky.Možnost záměny: Ozdobné, velkokvěté odrůdy macešek ne-jsou pro léčebné účedy vhodné.

292

Vítod hořký — Polygala amara

Čeleď: vítodovitéLidové názvy: mléčnice, křížek, torbice, ustavač.Droga: nať vítodu hořkého (Herba polygalae amarae).Popis: Vytrvalá, až 20 cm vysoká bylina má větvený odde-nek, z něhož vyrůstají lysé, tenké lodyhy. Přízemní listyv růžici jsou kopistovité a větší než přisedlé lodyžní listy.Všechny lisity jsou celokrajné, tuhé. Malé kvítky jsou modré,někdy načervenalé nebo bělavé. Plodem je -tobolka. Kvetev květnu a červnu.Výskyt: Roste na suchých loukách, ve světlých lesích i naskalnatých vápencových stráních od nížin do alpínskéhopásma,Sběr a sušení: Sbírá se celá kvetoucí rostlina a suší se přiteplotě do 35 °C.Z minulosti: Staré herbáře uvádějí tuto drogu jako spoleh-livý lék pro odkašlávání a pro zvýšení chuti k jídlu. Po-měrně časito se doporučovala kojícím matkám při nedo-statku mléka.Použití: V našich zemích je téměř zapomenut. Ojediněle sev lidovém léčitelství používá při průduškových katarech apři léčení následků angíny a chřipky. Výtažek z drogy sepřidává do různých sirupů proti kašli.Vedlejší účinky: Drogu lze považovat při krátkodobém uží-vání v přiměřených dávkách za neškodnou.Obsahové látky: Jsou to saponin, hořčiny, stopy silice, třís-loviny, pryskyřice a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s vítodem obecným, kterýnemá přízemní listovou růžici.

294

Vlaštovičník větší — Chelidonium majus

Čeleď: makovitéLidové názvy: bělmové kořeny, celidon, mlíč, hadí milicí,nebeský dar.Droga: vlaštovičníková nat (Herba chelidonii).Popis: Tato jedovatá, vytrvalá, až l metr vysoká bylina mátlustý, krátký oddenek a oblou, rozvětvenou lodyhu. Listyjsou střídavé, dolní řapíkaté, horní přisedlé, roztroušeněchlupaté a lichoapeřené, s laločnatými, vroubkovanými líst-ky. Žluté květy jsou sesitaveny do chudých okolíků. Plod ješešulovitá tobolka. Kvete od května do září. Celá rostlinaroní při poranění zkuté až oranžové mléko.Výskyt: U nás je hojný v blízkosti lidských obydlí, na ru-mištích, u cest, v pobřežních křovinách i stinných hájíchod nížin do subalpínského pásma.Sběr a sušení: Sbírá se nať bez spodnídh listů, nejlépe v doběpočínajícího kvetení. Kořeny se sbírají v říjnu, rychle seomyjí a suší.Z minulosti: „Vlaštovičník zrak ostří, zákaly léčí, vlaštov-kám i vypíchnuté oči nahrazuje," to je jen část údajů sta-rých herbářů, které tuto nebezpečnou drogu vysoce cenily.Několikrát byly uváděny dobré výsledky s léčbou zhoubnýchnádorů. Byl ověřen uklidňující účinek při bolestech a kře-čích.Použití: V současné době se droga přidává do různých žluč-níkových čajových směsí. V lidovém léčitelství se čerstvámléčná šťáva používá proti bradavicím.Vedlejší účinky: Požití byliny, hlavně u dětí, může mítsmrtelné následky. V žádném případě nelze doporučit uží-vání v jakékoliv formě bez lékařského schválení.Obsahové látky: Jsou to četné alkaloidy, stopy silice, kyse-lina chelidonová.Možnost záměny: Záměna je vyloučená.

296

Vraní oko čtyřlisté — Paris quadrifolia

Čeleď: vranovaovitéLidové názvy: vlčí třešeň, vlčí jahoda, kulčiba, neštůvka,vrtohlavec.Droga: dnes již neexistuje.Popis: Jedovatá, vytrvalá, až 40 cm vysoká bylina, vytváříz plazivého oddenku přímé lodyhy s jediným čtyřčetnýmpřeslenem přisedlých listů. Jediný květ na celkem dlouhéstopce má světle zelenavé vnější okvětní lístky, kdežtovnitřní užší jsou žlutozelené. Plodem je niodročarná kulatábobule. Kvete v dubnu a květnu.Výskyt: Rostlina je dosti hojná v listnatých lesích, hlavněv bučinách, v luzích, pobřežních olšinách a křovinách odnížin do subalpínského pásma.Sběr a sušení: Nesbírá se. Kdysi se sbíraly listy.Z minulosti: Rostlina se doporučovala proti nakažlivým ne-mocem, na různé kožní choroby, na vředy a rány, ale vzhle-dem k jedoivatosti byla častěji záludnou zbraní v rukoutravičů.Použití: Dnes je jako droga prakticky zapomenuta nejenv oficinální medicíně, ale i v lidovém léčitelství.Vedlejší účinky: Je důležité, aby hlavně děti byly seznámenys jedovatostí bobulí, které mohou z neznalosti pokládat zajedlé lesní plody. Otrava se projevuje dávením a zvracením,později průjmem a nápadným zúžením zorniček. Jedovatélátky se poměrně pomalu vstřebávají, takže včasnou lékař-skou pomocí je možná záchrana. Před příchodem lékaře semusí podávat velké dávky živočišného uhlí.Obsahové látky: Jsou to sapogenin (paridin), saponin (pa-riistyfnin), asparagin, kyselina citrónová a další látky. Jedo-vatými složkami je stejnoměrně prostoupena celá rostlina.Možnost záměny: Svým typickým vzhledem vylučuje vraníoko možnost záměny.

298

Vratič obecný — Tanacetum vulgare

Čeleď: hvězdnkovitéLidové názvy: vrátnička, návratník, červopudná bylina,Droga: květ vratiče obecného (Flos tanaceti).Popis: Tato vytrvalá, až 150 cm vysoká, skoro lysá bylina máplaziyý oddenek a větvené kořeny. Přímá lodyha je v nej-hořejší častá rozvětvená. Velké střídavé lisity jsou zpeřenědělené v 5 až 12 jařem zastřihávaně pilovitých ukroj ku. Žlutékvěty úboru mají většinou trubkovité květy. Plodem jsoubezchmýmé nažky se zoubkartym lemem. Kvete od červencedo září.Výskyt: Je poměrně hojný na pasekách, podél cest, na ru-mištích, v příkopech a pustých místech, od nížiny do pod-hůří.Sběr a sušení: Nať se sbírá v květnu a červnu. Květy seodstřilhávají se stopkou dlouhou maximálně 2—3 cm a rychlese suší.Z minulosti: Ve starověku byla rostlina téměř neznámá. Vestředověku se stala předmětem jen místních kouzel a pověr.Teprve v 17. století se uvádí jako protiMístový lék, dáleproti hypochondrii, dně a dokonce i vzteklině. Byly ověřenyvelmi neblahé následky po podání větších dávek a bylazaznamenána i úmrtí.Použití: Ojediněle se ještě dnes ordinuje práškovaný květjako lék proti střevním parazitům.Vedlejší účinky: Velké dávky (např. více než 2 gramy práš-kovaných květů denně) působí závratě a křeče. Po většíchdávkách se dostaví naprosté vyčerpání, a není-li poskytnutalékařská pomoc, i smrt. Těhotným ženám se nesmí drogapředpisovat ani v nejmenších dávkách.Obsahové látky: Jsou to silice, které obsahují tanaceton adalší složky, hořčina tanacetin, různé organické kyseliny,pryskyřice, tříslovina a další látky.Možnost záměny: Vzhledem k typickým znakům rostliny jezáměna vyloučená.

300

Vrba bílá — Salix alba

Čeleď: vrbovitéLidové názvy: rokyta, vetla, bělice.Droga: vrbová kůra (Cortex salicis), vrbový list (Foliům sa-licis).Popis: Strom je až 20 m vysoký a má lehce ohebné větve.Krátce řapíkaté listy jsou podlouhle a úzce kopinaté, zašpi-čatělé, jemně pilovité, na líci matně zielené. Květy jsou se-staveny v jehnědách. Květe v dubnu a květnu.Výskyt: Vrby rostou v četných druzích, které se vzájemněvelmi snadno kříží. Nalézáme je na vlhkých místech, na bře-zích potoků a řek, a to od nížin do hor.Sběr a sušení: Nejlépe v březnu se kruhovitě nařízne kůra2—Sletých větví, a to asá na délku 20—30 cm, oklepe, po-délným řezem se uvolní a lehce sloupne. Suší se rychle,nejlépe na sítech. Listy se sbírají jen ojediněle v letoiíchměsících.Z minulosti: Ve středověku se droga používala k léčeníprůjmů a k uklidňujícím koupelím. Později byly zjištěnyi proitirevmatické účinky obsažených derivátů salycilové ky-seliny, která byla také pojmenována podle laitinského jménavrby (Salix),Použití: Protože šálky love preparáty se dnes vyrábějí prů-myslově, zůstává vrbová kůra a někde i listy jen v lidovémléčitelství jako prostředek proti revmaitáismu, proti horečkáma chorobám z nachlazení,Vedlejší účinky: V běžných dávkách nemá droga žádné škod-livé účinky.Obsahové látky: Jsou to glykosid sailácin, třísloviny, blíže ne-známá složka s antibiotickými vlastnostmi, pryskyřice.Možnost záměny: Velké množství druhů a kříženců vrb rnávíceméně stejné obsahové látky, takže záměna není pod-statná.

302

Yzop lékařský — Hyssopus ojficinalis

Čeleď: MuchavkovitéLidové názvy: izobek, hysop.Droga: yzopová nať (Herba hyssopi).Popis: Taito vytrvalá, až 60 cm vysoká bylina nebo polokeřmá čtyřhrannou lodyhu, často již odspodu větvenou, která jehusité pýřitá nebo olysalá. PřisedM listy jsou jednoduché,úzce kopinaté až čárkoviité, celo'kirajné a podvinuté, častotuhé a lesklé. Květy mají nejčasněji fialovou korunu, z nížvyčnívají 4 tyčinky a jsou sestaveny v úžlabních jednostran-ných lichopřeslenech. Plodem jsou 4 lesklé tvmdky. Kvetev červenci až září.Výskyt: Pochází ze Středomoří. Dříve i nyní se u nás v ome-zené míře pěstuje v zahrádkách i na polích pro farmaceu-tické účely.Sběr a sušení: Nejlepší drogu poskytuje sběr natě krátcepřed rozkvětem. Suší se co nejrychleji na vzdušných a stin-ných místech.Z minulosti: K léčebným účelům se pěstoval od nejstaršíchdob. V našich krajích se rozšířil z klášterních zahrad. Mat-thioli jej uvádí jako lék na plicní choroby. Ze stejné dobyjsou již zprávy o dalším použití, a to zevně i vnitřně protilišeji a svrabu, střevním katarům, vodnatelnosti, při žlučo-vých kamenech, očních a ušních zánětech a proti střevnímparazitům,Použití: Současné hodnocení uvádí, že odvar z natě yzopu,podobně jako šalvěj, pomáhá proti nadměrnému pocení. Kro-mě léčebného použití se yzop přidává do různých žaludečníchlikérů nebo se používá jako domácí koření.Vedlejší účinky: O vedlejších škodlivých účincích nejsoužádné zprávy. Vzhledem k obsahu silice je však nutné opa-trné dávkování, aby se nenarušilo zažívání, tj. asi 2 lžičkyřezané drogy denně.Obsahové látky: Jsou to siMce, třísloviny a ve stopách blíženeznámý glykosid.Možnost záměny: Od jiných hluchavkovitých se yzop lišíjednostrannými lichopřesleny květů, plochým horním ko-runním pyskem a rozestálými vyniklými tyčinkami.

304

Zemědým lékařský — Fumaria officinális

Čeleď: mako vitéLidové názvy: routička, polní rutka, gertrůdka, zeměklíček,pásek.Droga: zexnědýmoivá nať (Herba fumariae).Popis: Jednoletá, až 40 cm vysoká bylina má přímou, vě-tevnatou lodyhu a střídavé, řapíkaité listy, mnohonásobnědělené v podlouhle čárkovité úkrojky. Drobné květy sesta-vené v bohatých hroznech mají dva kališní lístky, pozdějiopadavé, a růžově nachovou ostruhatou korunu. Plodem jekulatá nažka. Kvete od dubna do září.Výskyt: Roste téměř všude jako plevel na polích, rumištích,v zahradách a pod., a to od nížin do horského pásma.Sběr a sušení: Nejlépe v červnu a červenci se odřezává ne-překvetlá nať bez plodů a rychle se suší na stinných a vzduš-ných místech.Z minulosti: Šťáva z čerstvé rostliny se užívala proti střev-ním parazitům, odvar se používal na obklady při hemoroi-dech a při žloutence a sušená nať se přidávala do různýchzažívacích a projímavých čajových směsí. Pití odvaru prýčistilo krev a hojilo různé vyrážky a nečistoty pleti. Opa-kovaně se uváděl jako spolehlivý prostředek proti tasemnici.Použití: Mírný močopudný a slabě projímavý účinek řadítuto bylinu mezi tzv. drogy čistící krev. Jinak se tato drogadnes poměrně málo používá a v posledních letech byla jižvyřazena ze všech lékopisů.Vedlejší údinky: Některými autory je zemědým zařazen mezijedovaté rostliny. Pokud je známo, působí překročení běž-ných dávek poškození srdeční činnosti a výkyvy krevníhotlaku. Případné užívání by proto mělo být schváleno lékařem.Obsahové látky: Je to souhrn několika alkaloidů, hořčiny,sliz a další látky.Možnost záměny: Může se zaměnit s některými blízce příbuz-nými a podobnými druhy téhož rodu, jejichž odlišení je ob-tížné.

306

Zeměžluč menší — Centaurium minus(Zeměžluč okolíkaitá — Centaurium umbellatum)

Celeff: hořcovitéLidové názvy: ántorie, kyřice, tisícizlaté koření, chlžstník.Droga: zeměžlučová nať (Herba centaurii).Popis: Jednoletá nebo dvouletá bylina má až 50 cm vysokou,jednoduchou, čtyřhrannou lodyhu, v horní částí vidličnaitěrozvětvenou. Nejdodejší listy, obvejčité, tupé, zúžené v řapík,a pětižilné, jsou shloučeny v přízemní růžici, lodyžní listy jsouvstřícné, podlouhle věj čité až kopinaté a celokrajné. Pěti-čertné květy s trubkovitým kalichem a pěticípou, bledé čer-venou korunou jsou sestaveny v konečné vidličnaté vrcho-líky. Plodem je úzce válcovitá tobolka. Kvete od červencedo září.Výskyt: Roste roztroušeně na suchých loukách, výslunnýchstráních a mýtinách od nížin do hor.Sběr a sušení: Sbírá se kvetoucí nať, která se uřezává asi5 cm nad zemí. Suší se rychle v tenkých vrstvách nebo sva-zečcích, aby si droga zachovala původní barvu liistů i kvítků.Z minulosti: Je známá od starověku. Ve středověku se věřilo,že přitahuje blesky, ale chrání před účinkem zlých kouzel.Použití: Je to hodnotná droga proti poruchám zažívání anechutenství. Má příznivý účinek na choroby žlučníku a jeproto obsažena v různých specialitách a čajích. U nás jeoficinální.Vedlejší účinky: Příliš hořká chuť vyvolává u citlivějšíchpacientů odpor a dávení. V tom případě se musí nahraditjiným lékem.Obsahové látky: Jsou to četné komplikované hořčiny a dalšímálo známé látky.Možnost záměny: Může se zaměnit se zeměžlučí obecnou,která má čárkovité listy.

308

Rejstřík českých názvů léčivýchrosllin včetně lidových názvů

AJbiS 226Akorum 236Alant 192Aloe kiapské 11Ambroň východní 11Ambrožka 272Andělíka lékařská 20, 62Andělská bylina 62Angelika 62Anís 32Andělíčka 62Anýz 32Anýž 32Arailka hroznatá 11Areka obecsná 11Amáika 224

Babí hněv 96Babí kořen 158Babí růoho 278Babské ucho 278Badyáník pravý 11Baldrián 130Balšám 168Baptósie barvířská 11Baraniní nožky 264Baranní rožky 264Bazalfca pravá 22, 30Bazilika 30Bedrmor 34Bedrní hlíza 34Bedirník anýz 8, 23, 24, 32BedrnJCk obeoný 8, 20, 24, 84Bedrník vetší 8, 34Belas viržínský 11

310

Benedikrtské koření 134Benedykt lékařský 22, 36Benaní jazyk 120Bez černý 9, 21, 23, 24, 38Bez domácí 38Bělice 302Bělmové koření 296Běloskořičnlk bílý 11Biserka 116Bfflá buřina 92Bílý elebor 136Elahoivičník kulatoplodý 11Bliakota 42Bláznivá třešeň 252Blern 40Blín černý 22, 23, 40Bluva 260Blyskač 232Bobřek 290Bodláček 36Boldovník vonný 12Bolehlav plamatý 22, 23, 24,

42Boleráz 94Bolhoj 286Bdloun 286Borovice kleč 106Borovičky 94Borůvka 46Botičky 194Božec 274Boží dřevo 160Boží koláčky 268Bnadavník 272Brayera etiopská 12

Brotec 184Bršlěn 140Brukev čerandhořčice 24, 44Brusdnka 48Brusnice borůvka 7, 9, 21,

23, 46Brusnice bruisinlka 7, 23, 48Bruitnák lékařský 10Břest 50Bříza bělokorá 7, 8, 21, 50Bříza pýřtitá 7, 8, 21, 50Bukvice lékařská 9Burian 128Buřina srdečmfik 22, 23, 52

Celidtan 296Celík zlatobýl 22, 23, 54Cedník 100Cesmína paraguayská 12Oinitorie 308GMroinJk čínský 12Citronálk lirnonový 12Citroník pomerančový 12Citroník pomerančový

bergamský 12Cumláň 86

Caganka 56Cajovník čínský 12Cakanka 56Carovnók 284Čekanka obeoná 10, 20, 21,

24, 56čemeřice bfflá 20, 21, 136čemeřice cenná 20, 21, 58Cerernicha 260Černá brukev 44Černá hořčtoe 44Černá jahoda 46Černá maJána 198Černé ježiny 198

černé koření 58, 82, 126Černé psinky 146Černice 46Černina 264Černý bez 38Černý kořen 264Čemy mák 40Čert 128Čertikus 130Čertí péro 104Čertovo peří 104Čertův piamtoflíček 194Červená borůvka 48Červená lebeda 66Červená malina 200Červený kluč 216Červopudmá bylina 300Česnek kuchyňský 8, 60Čtatec 150, 250Čubetová mat 36Čurnbrk 158

Debemíček 34Demuit 170Deruzda 50Devandiule 142Devaternók 286Déhel andělika 8, 9, 20, 24.

62Děhyl 62Dioskorea chflupaM 12Divizna sápovitá 23, 64Divizna velkiotavětá 8, 23, 64Divoké lesní konopí 114Divoký pepř 160Dobromysil o^becná 22, 23, 66Drnavec lékařiský 12Drnák 68Drůbňava 274Dryák 60Dub leitaí 10, 20, 68

311

Bub zimní 10, 20, 68Duboisie australská 12Duleoufca 142Durman; obecný 22, 23, 70Dvojkřídláč čihovitý 12Dymián 21, 22, 170Dymnivka dutá 22, 24, 72

Ďáblíkův kořen 222

Echiniacea úakolistá 12

Fabiána pdči 12Farzol obecný 7Fefrmincka 168Fenykl obecný 7, 8, 24, 74Fialkový kořen 124Fíkovník smokvoň 13

Galgan lékařský 13Garcinie Hanburyova 13Gertrůdka 306Gmejl 102Guajak posvátný 13

Hadí kořen větší 76Hadí mlíčí 296Hadí fcraň-k 54Hadí víno 146Hadovec 76Hafera 46Hakicha vodní 23, 78Hambous 232Hanácká 56Hannaníček 80Hemelín 194Heřmánek pravý 9, 10, 21,

22, 80Hlaváček jařmí 21, 82Hlavák 82Hlavěnka dávivá 13Hloh obeoný 8, 21, 24, 84Hloižek 84

312

Hložijnky 84Hluchavka bílá 21, 22, 23, 86Hluché kopřivy 86Kluzák 58Hodiny 128Hojíček 100Hojička 52Holopanna 190Homulky 268Hořčice černá 44Hořec žlutý 8, 21, 24, 88Hořká mrkev 248Hořká tráva 82Hořkoň ztepilá 13Hořký jetel 290Hořký stříbrník 206Housátka 72, 230Hrbolec 72Hrozník 176Hruštička 116Hřebíčkovec kořenný 13Hubeníček 52Husí jazýček 256Husí kap 270Husí mýdlo 180, 228Husí Šlapka 180Hužvor 72Hysop 304Hvězdioš 216

Chebz 38Chinovník červený 13Chlebíček 128Chlístník 308Chmel otáčivý 9, 23, 24, 90Chodec 172Chropáč 126Chirusitavec 282Chřen 132Chvost 234Chýlen 152

Ibišek 226Indiánský pepř 204Indická bazalka 30Indický tabák 152Izobek 304

Jablečník obecný 9, 10, 22,23, 92

Jalapa počistivá 13Jalovcové borůvky 94Jalovec obecný 24, 94JaindteMka 62Jasimínovec vždyzelený 13Jažky 158Jehlice trnitá 7, 21, 24, 96Jeinol 102Jestřabina lékařská 7Ježkova palice 70Ježunka Williamsova 13Jírovec maďal 98Jitrocel kopfaatý 21, 22, 100Jitrocel větší 100Jmelí bílé 8, 20, 24, 102Johimba 13

Kadeře sv. Jana 112Kadrle 230Kafráček 120Kafrovník lékařský 13Kakaovník pravý 13Kalkotst istmrduitý 21, 22Kaliny 48Kahimb dlamitý 14Kamenáč 196Kameníček 112, 156Kamilky 80Kapinice katechová 14Kapraď samec 23, 24, 104Kapří květ 40Kapsička 110Kardamon obecný 14

Kaissie obecná 14Kasisie ostrolisitá 14Kassie Ú2koliisttá 14Kašika 110Kašitan koňský 98Kaštan planý 98Kaštan divoký 98Kávovník arabský 14Kleč kosodřevina 106Klečka 106Kleká 106Kmín kořenný 7, 23, 108Kmín krámský 108Kmín luční 108Kobylí mléko 126Kočičí kořen 130Kokořík 116Kokoška pastuší tobolka 10,

21, 22, 110Kola pravá 14Komonice lékařská 21, 22,

112Koníčky 278Koník 190Konopěnec 528Konopice bledožlutá 22, 114Konopice obilní 114Konopí indické 14Konopka 114Konvalinka vonná 21, 116Koňské koření 136Koňský řepíček 134Kopaiva lékařská 14Kopr 74Kopřiva dvoudomá 8, 21, 23,

24, 118Kopytník evropský 23, 120Korálky 216Koriandr setý 23, 122Koření svatého Ducha 58Koříšek 116

313

Kosatec bledý 23, 124Kosatec flarenrtiský 23, 124Kosatec německý 23, 124Koštoval letenský 23, 24, 126Kosttraumek 176Koukol pottní 128Kozánec sdizodámý 14KoEánky 38Koalic léklařsiký 9, 24, 130Knamerie trojmužná 14KrapadM 104Krasoivaásek 36Kravská zelina 222Kreveň kampešková 14Krevníček 284Křemík 182Krkavec toten 10Krupdčka 256Krušinek 178Krušina olšová 20, 260Krutikvét cenný 14Kruželice 64Křapáč 196Křemelák 68Křen selslký 132Křížek 294Křupavka 282Kubučka 288Kuklík městský 24, 134Katolíka 128Kulčiba 298Kuilčiba dávivá 14Kulčiba hořká 15Kupána 198Kuirkuma domácí 15Kvaisle obecná 15Květel 150Kyhanfca 48Kýchavice bílá 23, 24, 136Kýehavka 58, 136Kyřice 308

314

Kyseldnlka 48Kyšnec 122

Labuť 214Ladel kaskarila 15Lapáčky 158Lékofice lysá 8, 23, 24, 138Len setý 9, 23, 24, 140Lepavtka 232Lertfeolusk marnivý 15Levandule klasnattá 21, 22,

142Levandule lékařská 21, 22,142Levandule úzkolistá 9, 21,

22, 142Libeček lékařský 24, 144LíčidBo americké 15Lilek cenný 22, 23, 146Limonka 290Lípa madolistá 21, 148Lípa skalní 21, 148Lípa srdčitá 9, 21, 148Lípa šáirakolisitá 148Lípa velkoilisitá 9, 148Líjpa zimní 148Litvor 192Lnice květel 23, 150Ldbelíkia nadmutá 23, 152Locika jedovatá 23, 154Ločidlo čentovo lejmo 15Ločidlo galbaník 15Lomikámeni zrmaitý 21,156Lopudh větší 8, 24, 158Lopušice 218Luibenáce obecná 15Lucejmík 220Luček 60Lulhovec 84Lumlkvorec 290LuipJkámen 156Lýkovec jedovatý 20, 160

Maceška polní 292Maďal 98Madéránek 162Majíček 270Majík 218Majlí 102M:ajoránka zahradní 21, 162Mák setý 164Makirabuile 158Malimák 22, 23, 24, 200Matndla 166Mandle 166Mandloň obecná 166ManoMa 166Maniak nejužitečnější 15Maramta třitínová 15Marhaník granátový 15Marijámka 162Mariánský kh'ček 116Mansdenáe kandurang'avá 8,

15Marulka 174Marunka 80Mařenka 274Marina 184Mařimka vonná 274Maslák 70Maisitné kvítí 232Máta peprná 7ř 21, 168Matečník 174Mateřídouška dymáán 21,170Mateřídouška obecná 10, 21,

172Mateřinka 172Matonice 224Matonoha 42Medilinika 174Medunice 126Meduňka lékařská 8, 9, 21,

174Medvědice léčivá 7, 176

Mejdlíčko 156MeliBa 174Merdov 246Měsíček lékařský 10, 22, 23,

178Měsíček zahradní 178Měsíčník 154Mléč 154Mléčnice 294Mlíč 296Mochna husí 21, 23, 180Mochna náfcržník 9, 20, 21,

182Morušovník bílý 15Morušovník černý 15M^ořena barvířská 184Mrhelec 254Mrštnoplod léčivý 14Muškátovník vonný 16Mydlice lékařská 8, 21, 23,

24, 186Mydlička 186Mýdlový kořen 186Myrhovník mokna! 16Myrtovka 46Mysl domácí 66Myší ocásek 256Myší ouško 100, 120Myšinec 288

Naháč 190Náprstník červený 23, 24,188Náprstník vlnatý 23, 24, 188Nardu® lesní 120Návratník 300Nebeský dar 296Nedunice 86Neohřešit 206Nejedlík 236Nešťůvka 298

315

Oběraička 64Ooúin jesenmí 2J, 22, 23, 190Odolen 130Ohníček 82Oáhvaítaá bylina 34Olejnice guinejisiká 16Oman pravý 9, 10, 23, 24,

192Ománek 192Oměj šalamounek 24, 194Opich 78Ořech vlašský 196Ořešák královský 21, 196Osedl 222Ostřen 288Osifcropes 36Osffcružmík křovitý 21, 22,

198Oatružmík maliník ' 22, 23,

24, 200Oša<k amoniakový 16Otvírací bylina 266Ovčí hubičky 150Ovčí tabák 214Oves setý 202Ovsaha 202Ovsika 202

Páhlen kraňský 16Pamětníček 206Pampeliška 270Panenská okurka 70Papírák 196Papradí 104Paprika roční 204Pásek 306Pastuší tobolka 110Pastička 150Paulinie nápoj na 16Peluň 206

316

Pelyněk cicvánový 16Pelyněk pravý 8, 22, 23, 206Pendrekový kořínek 138Peprnec 204Pepřovník betelový 16Pepřovník černý 16Pepřovnilk guinejský 16PepřovnJk kubebový 16Pepřovník opojný 16Pepřovník úzkolisitý 16Perašíin 208Peruník 124Petrklíč 230Petrová hůl 64Petrušlka 208Petržel kadeřavá 7, 24, 208Petržel zahradní 7, 24, 208Petržilka 208Pimenitovník léčivý 16Pískaivice řecké seno 210Pivoňka lékařská 21, 212Plamének přímý 22, 214Planá bazilika 86Planá locika 154Planá maceška 292Planá růže 254Planý sléz 268Pleska 270Plicník lékařský 21, 216Plivačika 234Plunáč 84Pocestník 56Podběl léčivý 20, 21, 22, 218Podbílek 218Podkova 218Podléska 230Podražec křovištní 21, 22, 24,

220Podražec úžovník 16, 21, 22,

24Pokřín lékařský 16

Pokřiva 118Polní routa 72Polní rutka 306Poprač 104Posed bflý 21, 24, 222Postřelené koření 284Postřelenec 88Pošátka 146Požehnaný pcháč 36Praskavka 266Pravý šafrán 276Prha arnika 224Prha chlumní 8, 9, 10, 21, 22,

224Prhlinka 118Primulka 230Proskumík lékařský 8, 22,

24, 226Prsní kořen 236Průtržník lysý 7, 22, 23, 24,

176, 228Průtržník mochna 182Prvosenka jarní 20, 21, 24,

230Prvosenka vyšší 20, 21, 230Pryskyřník prudký 24, 232Práska 234Přeslička rolní 7, 21, 22, 23,

24, 234Přestup lékařský 17Přistup 222Přítržné koření 250Psí jazyk 288Psí jahůdka 260Psí mor 194Psí ocas 64Psí víno 222Pšeničník 128Puchratka kadeřavá 17Puchýřnatec jedovatý 17Pumpava 270

Pupková bylina 248Puškvorec obecný 8, 21, 24,

236Pušpán 280Pužička 76Pýr plazivý 23, 238Pýřavka 238

Rabutí 214Ranocel 100Raška 108Rdesno hadí kořen 76Rdesno ptačí 282Rebarbora 240Reveň dlanitá 9, 24, 240Rieín 266Rokyta 302Rorela 242Rosnatka okrouhlolistá 8,

242Routa vonná 22, 244Routička 306Rozmarýn 22, 246Rozmarýna lékařská 22, 23,

246Rozpuk 248, 260Rozpuk jízlivý 22, 248Rozrazil lékařský 9, 22, 23,

250Rožky basranní 264Rudodřev koka 17Rulík zlomooný 22, 24, 252Rúta 244Rutka 244Růžák 212Růže mariánská 212Růže šípková 24, 254Ryt 184

Rebříček obecný 9, 10, 21,22, 23, 256

Řecké semeno 210

317

Rečík lentišek 17Řepíček 258Řepík lékařský 22, 258Rešetlák krušina 9, 24, 260Rešetlák počistivý 9, 24, 262Římská mateřídouška 170

Sabadila lékařská 17Samaritánka 92Samorostlík klasnatý 264Sapún 186Sasafras lékařský 17Senenka 210Séreček 220SLlovoň vonná 17Simaaruba hořká 17Sirotka 190, 292Skočec obecný 266Skořicovník ceyloňský 17Skořicovník čínský 17Sladké dřevo 138Sladký kopr 74Sladký kořen 138Sléz lesní 22, 23, 268Slivoň 166Sluneční bylina 242Sluneční kvítek 242Sluneční rosička 242Sluníčko 178Srnaitenák 72Smetaník 224Smetanka lékařská 21, 23,

270Smradinky 38Smradlivec 248Smrtky 278Satorek růžencový 17Souchotinové koření 114Srdečník 52Starčec 258Staříček 270

Stolička 234Stozrnko 228Stříbrník 180Svalník 54Svaitojánská bylina 284Světlik lékařský 22, 23, 272Svícen 64Svinská veš 42, 248Svinské zelí 40Svinský sopan 186Svízel vonný 274Svrabové dřevo 160

Šafrán setý 276Šalvěj lékařská 10, 22, 278Šavle 124Šípek 24, 254Šipka 254Šištvorec 236Škumpa jedovatá 17Škumpa vonná 17Šlakové koření 224Španělský pepř 204Špifcrnát 142ŠtěMec 42Štělkudha 288Štětničný anýz 122Štítosemenka kebračo 18Šfukavec 282

Tamarind indický 18Tatrák 236Tažky 110Těhozev březový 7Těšinka 272Tis červený 280Tisícizilaté koření 308Tisk 280Tolokněnka 176Torbioe 294Tota 188

318

Toten 252Trahok lékařský 18'Trh orní cek 140Trlič 88Trojiruk 292Trpký 262Truslkavec ptačí 22, 23, 282Tržené koření 182Třezailka tečkovaná 9, 10, 22,

23, 284Třírožka 290Turanit 76Turecké hrozny 146Turecký pepř 204Turnéra rozvětvená 18Tymián 170

ťJbytník 218Údolní lilie 116Otorop 74Úiložňák 250Úplavník 228Úpor 282Urginea mořská 18Úračnice 286ÚTOČnJk bolhoj 22, 23, 286Usitava/č 294Úitrabník 258Užanka lékařská 21, 23, 288

Vachita trojlistá 8, 22, 290Včelanka 174Večeří řádka 172Veliká locika 266Velký apich 144Velký Mek 252Verondka 250Vetfla 302Věchtoví 238Větrná bylina 168

Větrové koření 168Viflín viržínský 18Violka trojbaxevná 21, 22,23,

24, 292Vítod hořký 21, 22, 294Vítod senesa 8, 18Vlaštovičník vetší 22, 23, 296Vlčí jablko 70, 220Vlčí jahoda 298Vlčí líko 160Vlčí třešeň 298Vlčí třešně 262Vlistek 144Vocoun 190Vodilka kanadská 18Vodní kmín 78Vodní kopr 78Vodní lilie 124Vodní toužebník 78Vodhlice 96Vodský jazyk 100Vomín 194Voněkras 66, 162Vonný thým 170Vonodřev balizámový 18Vonodřev toluáinský 18Vopydh 144Voňavka 274Voňavý svízel 274Vastružnák 198Vranec 264Vraní oko otyřlisité 298Vrtíc obecný 21, 300Vrátnička 300Vrba bílá, 8, 9, 20, 302Vrtdhlafvec 298Vředová zelina 210, 244Všehoj žen-šenový 18Všivec 42Vybolen 62Vysoký traňk 54

319

Yaop lékařský 10, 22, 304

Zahradím apich 208Zaječí chléb 256Zaječí oko 134Zaječí slíz 268Záplotoík 222Zázvor lékařský 18Zelená šedivka 92Zemědýrn lékařský 22, 306Zeměklíček 306Zeměžluč menší 8, 23, 308Zeměžluč okolíkatá 23, 308Zlatobýl 23, 54Zlá jahoda 252Zmijoivníice hadí 19

Zvěšinec 150Zvonečky 188

Žabí mlíko 1502abr 114Žadiomík 172Žahavka 118Žbánečky 40Zebrádká kabelka 110Ženiidh 246Žiliné koření 180Žlutokap nízký 19Žlutý hořepiník 88Žliutý jetel 286Žlutý kamínek 112Žluták 232

320

Rejstřík latinských názvůléčivých rostlin a drog

Abrus precatorius 17Acacia catechu 14Achillea millefolium 256Aconitum napellus 194Acorus calamus 236Actaea špičatá 264Adonis vernalis 82Aeschrion excelsum 13Aesculus hippocastanum 98Agrimonia eupatoria 258Agrostemma githago 128Allium sativum 60Aloe ferox 11Aloe vera 11Alpinia officinarum 13Althaea officinalis 226Amygdalus communis 166Anacyclus officinarum 18Angelica archangelica 62Anthyllis vulneraria 286Aralia racemosa 11Archangelica officinalis 62Arctium lappa 158Arctostaphylos uva-ursi 176Areca catechu 11Aristolochia clematitis 220Aristolochia serpentaria 16Armoracia ruslicana 132Arnica montana 224Artemisia absinthium 206Artemisia čina 16Asarum europaeum 120Asperula odorata 274Aspidosperma quebracho 18Astragalus gummifer 14

Atropa belladonna 252Avena sativa 202

Baptisia tinctoria 11Belladonna 252Betula pendula 50Betula pubescens 50Bistorta major 76Boldus peumus 12Brassica nigra 44Bryonia alba 222Bulbus allii 60Buřtms corydalis cavae 72Bursa pastoris 110

Calendula officinalis 178Canella alba 11Cannabis saťiua 14Capsella bursa-pastoris 110Capsicum annuum 204Carům carvi 108Cassia acutifolia 14Cassía angustifolia 14Cassia fistula 14Centaurium minus 308Centaurium umbellatum 308Chamomilla 80Chelidonium majus 296Chionanthus virginica 11Chondrus crispus 17Cichorium intybus 56Cicuta virosa 248Cinchona succirubra 13Cinnamomum camphora 13Cinnamomum cassia 17Cinnamomum ceylanicum 17

321

Citrullus colocynthis 15Citrus aurantium aurant. 12Citrus aurantium berg. 12Citrus limon 12Citrus sinensis 12Clematis recta 214Cnicus benedictus 36Coffea arabica 14CoZa vera 14CoZchicum autumnale 190Commiphora moZmoZ 16Conium maculatum 42ConvaZZaria majaZis 116Copaifera officinalis 14Coriandrum saíiuum 122Cortex frangulae 260Cortex mezerei 160Coríea: quercus 68Cortex salicis 302Corydalis cava 72Crataegus oxyacantha 84Crocus saťimis 276Croton eluteria 15Curcuma domestica 15CynogZossum officinale 288

Daphne mezereum 160Daťura síramomum 70DigfiíaZis Zanaťa 188Digilalis purpurea 188£)ioscorea villosa 12Dipíerocarpus íurbinaíus 12Dipteryx odorata 17Dorema ammoniacum 16Drosera rotundifolia 242Dryopteris filix-mas 104Duboisia myoporoides 12

Echinacea angustifolia 12Echinocacíus unZZiamsii 13Elaeis guineensis 16Elettaria cardamomum 14

322

Elytrigia repens 238Equiseíurn arvense 234Erythroxylon coca 17Eucalyptus globulus 11Euphrasia officinalis 272Eccogonium purga 13

Fabiána imbricata 12Ferula assa foetida 15Ferula galbaniflua 15Ficus carica 13FZos arnicae 224FZos calendulae 178FZos chamotniZZae uulg. 80FZos crataegi 84FZos croci 276FZos farfarae 218FZos Zomii 86FZos lavandulae 142FZos maZuae 268FZos miZZe/oZii 256FZos paeoniae 212FZos prímwZoe 230FZos sambwci 38FZos tanaceti 300FZos ťiZiae 148FZos uerbasci 64FoenicwZitm vulgare 74FoZium althaeae 226FoZiMTn. beZZadonnae 252FoZium betulae 50FoZium conuaZZariae 116FoZium digiťaZis 188Foliům farfarae 21BFoZium hyoscyami 40FoZium jugZandis 196Foliům malvae 268FoZium meZissae 174FoZium menthae piperitae 168FoZium mwrťiZZi 46FoZium pZanťa0inis 100

Foliům rosmarini 246Foliům rubi fruticosi 198Foliům rubi idaei 200Foliům rutae 244Foliům salicis 302Foliům salviae 278Foliům stramonii 70Foliům trifolii fibrini 290Foliům uvae ursi 176Foliům vitis idaeae 48Frangula alnus 260Fructus angelicae 62Frucťus anisi 32Fructus avenae 202Fructus capsici 204Frucíus carui 108Fructus conii 42Fructus coriandri 122Fructus crataegi 84Fructus cynosbati 254Fructus foeniculi 74Fructus juniperi 94Fructus myrtilli 46Frucíus phellandrii 78Fructus rhamni catharticae

262Fructus sambuci 38Fumaria officinalis 306

GaZeopsis ochroleuca 114GaZeopsis segetum 114GaZium odoraíum 274Garcinia hanburyi 13Gelsemium sempervivens 13Gentiana lutea 88Geum urbanum 134Glandulae lupuli 90Glycyrrhiza glabra 138Guajacum sancíum 13

Haematoxyloncampechianum 14

Hagenia abyssinica 12Hamamelis virginiana 18Helleborus niger 58Herba absinthii 206Herba adonidis 82Herba agrimoniae 258Herba anthyllidis 286Herba aristolochiae 220Herba asperulae odoratae

274Herba avenae 202Herba basilici 30Herba bursae pastoris 110Herba cardui benedicti 36Herba centaurii 308Herba chelidonii 296Herba cicutae virosae 248Herba clematidis 214Herba conii 42Herba cynoglossi 288Herba droserae 242Herba equiseti 234Herba euphrasiae 272Herba fumariae 306Herba galeopsidis 114Herba herniariae 228Herba hyperici 284Herba hyssopi 304Herba lactucae virosae 154Herba leonuri 52Herba linariae 150Herba lobeliae 152Herba majoranae 162Herba marrubii 92Herba meliloti 112Herba menthae piperitae 168Herba millefolii 256Herba origani 66Herba polygalae amarae 294Herba polygoni avicularis

282

323

Herba potentillae anserinae180

Herba pulmonariae 216Herba ranuncuZi 232Herba rutae 244Herba salviae 278Herba saxifragae 156Herba serpylli 172Herba solani nigři 146Herba thymi 170Herba urticae 118Herba veronicae 250Herba violae tricoloris 292Herba virgaureae 54Herba tňsci albi 102Hermana gZabra 228Huímilus ZupuZus 90Hydrastis canadensis 18Hyoscyamus niger 40Hypericum perforatum 284Hyssopus officinalis 304

IZez paraguayensis 12IZZicittm v érům 11í?iuZa heZeniuro 192Iris florentina 124Iris germanica 124iris paZZida 124

Jambosa caryophyZZws 13Jatrorrhiza paZmaťa 14Juglans regia 196Juniperus communis 94

Krameria triandra 14

Lactuca virosa 154Lactucarium 154Lamium aZbum 86Lavandula angustifolia 142LauanduZa officinális 142LauanduZa spica 142

324

Leonurus cardiaca 52Leuisíicum o//icinaíe 144Lignum juniperi 94Linaria vulgaris 150Línům usiťatissimum 140Liqwidambar orieníaZis 11LobeZia in/Zata 152

Majorána froríensis 162MaZua siZuesťris 268Mandragora officinarum 16Manihoí wíiZissima 15Maranta amndinacea 15Marrubium vulgare 92Marsdenia condurango 15Maťricaria chamomiZZa 80MeZtZoťus officinalis 112MeZissa o//icinaZis 174Mentha piperita 168Menyaníhes íri/oZiaťa 290Morus aZba 15Morus nigra 15Myristica /ragrans 16MyraryZon balsamum per. 18MyroccyZon baZsamum baZs. 18

Ocimum basilicum 30Oenanthe aquatica 78OZewm anisi 32Ononis spinosa 96Origanum vulgare 66

Paeonia o//icinaZis 212Panax schin-seng 18Papaver somniferum 164Parieíaria o//icinaZis 12Paris quadri/oZia 298PauZZinia cupana 16PausinysťaZia yohimbe 13Pericarpium jugZandis 196PeíroseZinum crispum 208PetroseZinum hortense 208

Physostigma venenosum 17Phytolacca americana 15Pilocarpus jaborandi 15Pimenta officinalis 16PimpineZla anisum 32PimpineZZa major 34PimpineZZa saxifraga 34Pinus mugo ssp. mughus 106Piper angustifolium 16Piper beťZe 16Piper cubeba 16Piper guineense 16Piper methysticum 16Piper nigrům 16Piscidia erythrina 15Pistacia lentiscus 17PZantago lanceolata 100PoíygaZa amara 294Polygala senega 18Polygonům aviculare 282Polygonům bistorta 76Potentilla anserina 180Potentilla erecta 182PoícníiZZa tormentilla 182Primuía elatior 230PrimttZa ueris 230PuZmonaria o//icinaZis 216Punica granátům 15

Quassia amara 15Quercus peíraea 68Quercus robur 68

Radia:Radia:Radia;Radia;Radia:Radia:Radia:Radia:

aconiťi 194actaeae špic. 264althaeae 226angelicae 62aristolochiae 220armoraciae 132asari 120bardanae 158

Radia; beZZadonnae 252Radia; bisíorťae 76Radia: bryoniae aZb. 222Radia; caZami 236Radia: caryophyllatae 134Radia: christoforianeae 264Radix cic^orii 56Radia: consoZidae 126Radia: cynoglossi 288Radia: enulae 192Radia: /iZicis maris 104Radia: gentianae 88Radia: graminis 238Radia: helenii 192Radia: hellebori nigři 58Radia; iridis 124Radia; Zeuisíici 144Radia; liquiritiae 138Radia; ononidis 96Radia: petroselini 208Radia: pimpinellae 34Radia: primulae 230Radia: rftei 240Radia: rubiae tinct. 184Radia: saponariae rubrae 186Radia: symphyti 126Radia: taraxaci 270Radia: tormentillae 182Radia: valerianae 130Radia: veratri albi 136RammcuZus acris 232Rauwolfia serpentina 19Rhamnus cathartica 262Rhamnus frangula 260Rheum paZmaťum 240Rhus aromaťica 17Rhus íoxicodendron 17Ricinus communis 266Rosa canina 254Rosmarinus officinalis 246Rubia íincíorum 184

325

Rubus fruticosus 198Rubus idaeus 200Rúta graveolens 244

Salix alba 302Salvia officinalis 278Sambucus nigra 38Saponaria officinalis 186Sassafras officinale 17Saxifraga granulata 156Schoenocaulon officinale 17Scopolia camiolica 16Semen agrostemmae 128Semen amygdalae amarae 166Semen colchici 190Semen foeni-graeci 210Semen hippocastani 98Semen hyoscyami 40Semen Hni 140Semen petroselini 208Semen řidni 266Semen sinapis 44Simaruba amara 17Sinapis nigra 44Smilax officinalis 17Solanum nigrům 146Solidago virgaurea 54Stigmata croci 276Strobilus lupuli 90Strophantus gratus 14Strychnos ignatii 15Strychnos nux-vomica 14Symphytum officinale 126

Tamarindus indica 18Tanacetum vulgare 300Taraxacum officinale 270Taxus baccata 280Thea sinensis 12Theobroma cacao 13Thymus serpyllum 172Thymus vulgaris 170Tiíia cordata 148TiZia platyphyllos 148Trigonella foenum-graecum

210Tuber aconiti 194Tuber colchici 190Turnéra diffusa 18Tussilago far far a 218

Uragoga ipecacuanha 13Urginea maritima 18Urtica dioica 118

Vaccinium myrtillus 46Vaccinium mtis-idaea 48VaZeriana officinalis 130Veraírum album 136Verbascum phlomoides 64Verbascum thapsiforme 64Veronice officinalis 250Viola tricolor 292Viscum album 102

Xanthorrhoea hastilis 19

Zingiber officinale 18

326

Obsah

Předmluva . ........... 5Skupiny léčivých bylin podle léčebného použití . . 7Nejznámější cizokrajné léčivé rostliny ..... 11Kalendář sběru léčivých rostlin . ...... 20140 rostlin, které máme znát . ...... 25

Bazalka pravá — Ocimum basilicum ..... 30Bedrník anýz — PimpineZZa anisum ..... 32Bedrník obecný a bedrník větší — PimpineZZa saaň-

/raga eť PimpineZZa major ....... 34Benedykt lékařský — Cnicus benedictus . . . . 38Bez černý — Sambucus nigra ....... 38Blín černý — Hyoscyamus niger ...... 40Bolehlav plamatý — Conium maculaťum . . . . 4 2Brukev černohořčice — Brassica nigra ..... 44(Hořčice černá — Sinapis nigra)Brusnice borůvka — Vaccinium myrtillus . . . . 4 6Brusnice brusinka — Vaccinium vitis— idaea . . . 48Bříza bělokorá a bříza pýřitá — Betula pendulaet Betula pubescens .......... 50Buřina srdečník — Leonurus cardiaca . . . . 52Celík zlatobýl — Solidago virgaurea ..... 54Čekanka obecná — Cichorium inťybus . . . . 56Čemeřice černá — HeZZeborus niger .....česnek kuchyňský — AlZium saťívum . . . .Děhel andělíka — AngeZica archangelica . . . .(Andělika lékařská — ArchangeZica officinalis)Divizna velkokvětá a divizna sápovitá — Verbascum

ťhapsiforme et Verbascum phlomoides . . . .Dobromysl obecná — Origanum vulgare . . . .Dub letní a dub zimní — Quercus robur et Quercus

petraea .............Durman obecný — Datura stramonium . . . .Dymnivka dutá — Corydalis cava ......Fenykl obecný — FoenicuZum vulgare ..... 74Hadí kořen větší — Bisíorta major . ..... 76

586062

6466

687072

(Rdesno hadí kořen — Polygonům bistorta)Halucha vodní — Oenanthe aquaticaHeřmánek pravý — Matricaria chamomillaHlaváček jarní — Adonis vernalisHloh obecný — Crataegus oxyacantha . . . .Hluchavka bílá — Lamium albumHořec žlutý — Gentiana luteaChmel otáčivý —• Humulus lupulusJablečník obecný — Marrubium vulgare . . . .Jalovec obecný — Juniperus communis . . . .Jehlice trnitá — Ononis spinosaJírovec maďal — Aesculus hippocastanum . . . .Jitrocel kopinatý — Plantago lanceolata . . . .Jmelí bílé — Viscum albumKapraď samec — Dryopteris filix-mas . . . .Kleč kosodřevina — Pinus mugo subsp. mughusKmín luční — Carům carviKokoška pastuší tobolka — Capsella bursa—pastoris .Komonice lékařská — Melilotus officinalisKonopice obilní — Galeopsis segetum(Konopice bledožlutá — Galeopsis ochroleuca)Konvalinka vonná — Convallaria majalis . . . .Kopřiva dvoudomá — Urtica dioicaKopytník evropský — Asarum europaeumKoriandr setý — Coriandrum sativum . . . .Kosatec bledý, kosatec německý, kosatec florentský

— iris pallida, I. germanica, L florentinaKostival lékařský — Symphytum officinaleKoukol polní — Agrostemma githagoKozlík lékařský — Valeriana officinalis . . . .Křen selský — Armoracia rusíicanaKuklík městský — Geum urbanumKýchavice bílá — Veratrum albumLékořice lysá — Glycyrrhiza glabraLen setý — Linum usitatissimumLevandule úzkolistá — Lavandula angustifolia(Levandule lékařská, 1. klasnatá — Lavandula offici-

nalis, L. spica)Libeček lékařský — Levisticum officinale . . . .Lilek černý — Solanum nigrům

noÍ128486889092949693

100102104106108110112114

116118120122

124126128130132134136138140142

144146

Lípa srdčitá a lípa velkolistá — Tilia cordataet Tilia platyphyllos . 1 4 8

Lnice květel — Linaria vulgaris 150Lobelka nadmutá — Lobelia inflata 152Locika jedovatá — Lactuca virosa 154Lomikámen zrnatý — Saxifraga granulata . . . . 156Lopuch větší — Arctium lappa 158Lýkovec jedovatý — Daphne mezereum . . . . 1 6 0Majoránka zahradní — Majorána hortensis . . . 162Mák setý — Papaver somniferum 164Mandloň obecná — Amygdalus communis . . . . 166Máta peprná — Mentha piperita 168Mateřídouška dyrnián — Thymus vulgaris . . . . 170Mateřídouška obecná — Thymus serpyllum . . . 172Meduňka lékařská — Melissa officinalis . . . . 1 7 4Medvědice léčivá — Arctostaphylos uva-ursi . . . 176Měsíček lékařský — Calendula officinalis . . . . 178Mochna husí — Potentilla anserina 180Mochna nátržník — Potentilla erecta 182Mořena barvířská — Rubia tinctorum 184Mydlice lékařská — Saponaria officinalis . . . 1 8 6Náprstník červený a náprstník vlnatý — Digitalis pur-

purea et Digitalis lanata 188Ocún jesenní — Colchicum autumnale . . . . 1 9 0Oman pravý — lnula helenium 192Oměj šalamounek — Aconitum napellus . . . 194Ořešák královský — Juglans regia 196Ostružiník křovitý — Rubus fruticosus 198Ostružiník maliník — Rubus idaeus 200Oves setý — Avena sativa 202Paprika roční — Capsicum annuum 204Pelyněk pravý — Artemisia absinthium . . . . 206Petržel kadeřavá — Petroselinum crispum . . . 208(Petržel zahradní — Petroselinum hortense)Pískavice řecké seno — Trigonella foenum-graecum 210Pivoňka lékařská — Paeonia officinalis 212Plamének přímý — Clematis recta 214Plicník lékařský — Pulmonaria officinalis . . . 216Podběl léčivý — Tussilago farfara 218Podražec křovištní — Aristolochia clematilis . . . 220

Posed bílý — Bryonia alba . 222Prha chlumní — Arnica montana . .' . . . • 224Proskurník lékařský — Althaea officinalis . . . 226Průtržník lysý — Herniaria glabra 228Prvosenka jarní a prvosenka vyšší — Primula veris

et Primula elatior . 230Pryskyřník prudký — Ranunculus acris . . . . 232Přeslička rolní — Equisetum arvense 234Puškvorec obecný — Acorus calamus 236Pýr plazivý — Elytrigia repens 238Reveň dlanitá — Rheum palmatum 240Rosnatka okrouhlolistá — Drosera rotundifolia . . 242Routa vonná — Rúta graveolens 244Rozmarýna lékařská — Rosmarinus officinalis . , . 246Rozpuk jízlivý — Cicuta virosa 248Rozrazil lékařský — Veronica officinalis . . . . 250Rulík zlomocný — Atropa belladonna 252Růže šípková — Rosa canina 254ítebříček obecný — Achillea millefolium . . . . 256Řepík lékařský — Agrimonia eupatoria . . . . 258Rešetlák krušina — Rhamnus frangula 260(Krušina olšová — Frangula alnus)Rešetlák počistivý — Rhamnus cathartica . . . . 262Samorostlík klasnatý — Actaea špičatá 264Skočec obecný — Ricinus communis . . . . . 266Sléz lesní — Malva sylvestris 268Smetanka lékařská — Taraxacum officinale . . . 270Světlík lékařský — Euphrasia officinalis . . . . 272Svízel vonný — Galium odoratum 274(Mařinka vonná — Asperula odorata)Šafrán setý — Crocus sativus . . . . . . 276Šalvěj lékařská — .Salvia officinalis 278Tis červený — Taxus baccata 280Truskavec ptačí — Polygonům aviculare . . . 282Třezalka tečkovaná — Hypericum perforatum . . . 284Úročník bolhoj — Anthyllis vulneraria . . . . . 286Užanka lékařská — Cynoglossum officinale . . . 288Vachta trojlistá — Menyanthes trifoliata . . . . 290Violka troj barevná — VioZa tricolor 292Vítod hořký — Póly gala amara 294

Vlaštovičník větší — Chelidonium majus . . . 29(3Vraní oko čtyřlisté — Paris quadrifolia . . . . 298Vratič obecný — Tanacetum vulgare . . . . . 3 0 0Vrba bílá — Salix alba 302Yzop lékařský — Hyssopus officinalis 304Zemědým lékařský — Fumaria officinalis . . . . 306Zeměžluč menší — Centaurium minus 308(Zeměžluč okolíkatá — Centaurium umbellatum)

Rejstřík českých názvů léčivých rostlin včetně lidovýchnázvů 310

Rejstřík latinských názvů léčivých rostlin a drog . . 3 2 1

DT 633.88Richter - SeveraLÉČIVÉ ROSTLINY

Vydání první, stran 326, obrázků 2441971, Praha, váz. 29 KčsStátní zemědělské nakladatelství

Botanika — Pěstování — Léčitelství

Publikace je určena široké veřejnosti jako kapesní atlasnejdůležitějších léčivých rostlin vhodný pro sběrače i promilovníky přírody. Každá rostlina je popsána, je uveden jejívýskyt, sběr a sušení, použití, vedlejší účinky, obsahové látkya možnost záměn. Vedle toho je uvedena droga a historiepoužití rostliny.

Všech 140 rostlin je vyobrazeno.

R I C H T E R - S E V E R A

léčivérostliny

Návrh obálky s použitím fotografií ZdenkaHumpála a ing. Josefa Kutiny OndřejŠvarc • Grafická úprava František Strnad• Vydání první • Vydalo Státní zeměděl-

ské nakladatelství v Praze roku 1971 vesbírce Rostlinná výroba • Počet stran326 • Odpovědný red. ing. Josef KutinaVytiskl knihtiskem MÍR, novinářské zá-vody, n. p., závod 3, Opletalova 3, Praha l• AA 21,80, VA 22,30 • Náklad 40000

výtisků • Publi' * 2296

07-031-71 - 04/