V . L E S N Ý : v /

_____ NESNI IND IE J A K L A D AT E LS K É D R U Z S T VO ,> M Á J E ,,

ceská a k c irwá spofecnost 11 P ,·a u .

DNEŠNÍ INDIE.

,

NAPSAL V. LESNV.

N·D·/1

IS>A; �

PRAHA 1924.

N AKLA DA TE LSK É DR U lST V O »MÁJE«, CE S. A K C I O V Á S P O L E č N O ST V P R A ZE.

, . ... Tiskem Jiřího Jelena na Mělníce n. Lab.

Předmluva.

V knize této podávám několik obrázků ze své indické cesty. Těch několik měsíců, které jsem .v Indii s Indy žil, 'bude v mých t•zpomínkách vždy náležet k mým nejmilejším dnům. til jsem prostým živoiem a nezažil jsem zvláštních dobrodružství. Jsou v Indii pohádkově bohaté paláce mahárádžů, hony na tygry. jízdy na slonech, sebemučéni fakírů, vše to bývá líčeno, často s náno­sem pestrých barev. Ale v Indii se ozývá stejně jako u nás tlukot prostého lidského srdce, bijící v taktu s ostatní přírodou .. Tomuto životu a úchvatným krásám přírody zušlechtěným rukou lidskou jest věnováno těchto několik obrázků. Byl bych rád, kdyby po­učily a zároveň pobavily.

V. Lesný.

Bombajská ulice.

Bombaj ·není ještě lt.tdie. Totéž se sice říká také o Kalkuttě, ale myslím, že neprávem.

Kalkutta nemá onoho trojího tak ostře vyhráněného roz;vrstveni jako Bombaj. kde vedle Evropanů žijí ještě Pársové. Pársové jsou stejně indickými přistěhovalci jako Evropané, ale oněch tisíc let pobytu v zemi vti-sklo jim zmatelnou pečeť nové jejich vlasti. Říká se hlavně o bohatých Pársech, že nejs�u Indy, Než myslím, že se i tito zámožní světoobčané cítí duší i tělem Indy. Mám pro

toto své mínění jen dů:vod psychologický a připouštím již pře­-dem, že není příliš průkazmý. Jel s námi na lodi mladý indickj umělec a často zpíval indické písně. A indická hudba je tak zvláštní a tak odlišná od naší, že v ní někdo jiný mimo Inda těžlro nalézá zalíbení. Ale vždy, kdykoliv se ozvaly táhlé tóny indické písně, přicházeli Pársové, někdy i s dámami, aby si poslechli zpěv :své vlasti. PřÍipouštím ovšem, že Pársové, bude-li se někdy Indie přizpůsobovat Západu, budou první, kteří budou přijímat západní zvy.ky. Nesrostli ještě se svou zemí tak jako Indové sami, kteří do ní přišli asi o tři tisíce let před nimi, a bude je k tomu ostatni nutit i jejich zaměstnání, neboť jsou většinou obchodníky a práTě obchodem tak nesmírně zbohatli.

Ale Indie jest dnes méně než kdy jindy nakloněna vzdát !!e

svých zvláštností a přijímat mravy Západu. Již v dávné době obehnala rodinu i rody závorami kast a dosud úsilí oněch od­vážných mužů, kteří tloukli do ohrad ka·st a rozbíjeli jejich zám­ky, nebylo korunováno zmačnějším úspěchem. A tak si jdete pro­hlédnout indický chrám, ale víte již předem, že nebudete vpuštěni dovnitř, ba, ani do chrámového nádvoří, díváte se na slavnost a víte, že nejste velkému davu vítaným divákem, zíráte ve čtvrti boháčů přes verandy paláců do jejich síní nebo v bazáru krámem

10

A

:zdánlivě chudého kupčíka do temných hlubin domu a stále a stále :si uvědomujete, že těžko vám bude proniknouti k životu indické :rodiny onou neviditelnou clonou, která jest položena mezi EvrÓ­pana a Inda.

A tak se v prvních chvílích svého pobytu v neznámém Bom­baji rozhlížíte jen po bombajské ulici. A její nálada i šumivé volání, její ruch a celý její život je zcela jiný než život našich ulic na západě.

Chrám džainsllý v Kallwttě, který si Evropan smí bez překážek prohlédnouti.

Ne.jprve vás překvapí záplava květin. Květiny vás uvítají hned na prahu Indie, máte-li jen trochu známých v městě. V pří­stavu čekají příbuzní a známí, aby vracejícího se nebo příchozího podarovali kyticemi květin nebo květinovými věnci, které mu za­věšují kolem .krku. Indie jest vůbec zemí květů. Kytice květů těžké vůně vítá vás v pokoji, do něhož po prvé jako host vstu­pujete, kytičku květů podají vám po svačině, svazeček květů při­nese vám na rozkaz nejvyššího kněze chrámový sluha - této po-

11

·.) t

' Cestování · v Indii�,

V Indii jsou hlavně dva .druhy dopravy : dráha a tonga. Drá­hy jsou v Indii velmi pohodlné, dvoukolá tonga, dopravní pro­středek patrně nepalnětných dob, je velmi nepohodlná, ale je pravým dobrodiním, neboť doveze tam, kam by čtyřkolý vůz, kterého se ostatně v Indii na rovných cestách také užívá, jeti nemohl.

Tonga.

Je zvláštní, jak si každý kraj na člověku vynutí, aby se mu :přizpůsobil. A tongu si vynutily indické krkolomné cesty džunglí, vymleté proudem vod v době dešťů.

Jedeme džunglí. Naše tonga je dvoukolý vozík, na pohled slabé konstrukce, krytý obloukovitou střechou, ne příliš vysokou. Sedím s dr. Lafarem, milým a pohostinným místokonsulem na­.šeho konsulátu v Bombaji, na zadní. straně tongy; nohy máme spuštěny dolů na primitivním stupátku, které dosahuje skoro � zemi. Za námi vpředu sedí ještě jeden krrujan napříč tOIIlgy s no­hama ,skrčenýma a před ním, j iž na oji, asi 14letý tongavála, po­hání indické volky zvláštním hrdelním ml<l!skavým z-vukem »ďa, .&a« a hlavně tím, že kroutí bolestivě kořeny jejich ocasů.

Cesta jde s kopce do kopce, je vymleta, v kolejích jsou na­valeny balvany, místy trčí z cesty pařezy nebo kořeny, ale tonga majíc j en jednu osu, statečně se přenáší· přes všechny překážky. Indičtí volci běží klusem, tongavála řídě je provazovými opra­těmi ·prostrčenými nosní přepážkou si chvílemi zanotUJje táhlou melodii a my se házíme s jedné strany na druhou. Brzy se oci­táme z úpalu slunečního v lůně džungle, kde aspoň chvílemi se klade na cestu, je-li to vůbec cesta, kudy jedeme, stín spletených

f6

větví. Ale není radno vystrčit ruku. Někdy splef větvoví zachytne :za střechu tongy a nutno seskočit. Brzy se brodíme nízkou vodop vymletého koryta malé bystřiny a brzy zase jedeme strniskem :rýžového políčka, jež patrně vzdělává otec onoho černého, na ­něho diblíka, pokukujícího na nás zvědavě z nedalekého trsu křoví a vyschlé traviny.

Cesta jest stále neschůdnější, kola tongy tancují po kame­nech, Š l.lJlil železniční stanice se ztratil docela. Jsme v srdci džun-

Buddhova socha nadlidské velilwsti v jeskynním chrámě k.ánhérském.

,gle, oblíti její suchou vůní a paprsky slunečními. Jak teprve voní džungle, když je v květu! Džungle si vynutila nepohodlnou tongu, ale sama, aspoň pokud jest v její mocí, zpříjemňuje v ní jízdu ·tím, že se poutníku bezprostředně podává v celé své kráse.

Tonga a džungle jsou dvě přítelkyně, srostly spolu, jedna druhé povolí a nikdy se neznepřátelí. Chci jíti džunglí buď pěšky, :z dopravních prostředků chci jeti džung!í jen tongou.

Jsme ostatně po necelých dvou hodinách jízdy u cíle své cesty, u jeskynních chrámů kánhérských.

2 Dnešní Indie. 17

nevrátí a pro mne v budoucnu není naděje. Bůh byl v mém srdci. ale mé zatemnělé oči nepoznaly jeho světla . . . Nic j sem nepřinesl do tohoto světa, ale odnáším si břemeno hříchů.«

A svému nejmladšímu synu píše: »Duše mé duše! . . . . Nyní jsem osaměl. Jsem smuten pro Tebe, že nebudeš míti pomoci. Ale co ti to prospěje? Nesu následky každého trápení, jež jsem způ­sobil, každého hříchu, jejž jsem spáchal, každého bezpráví, jehož jsem se dopustil. Jak zvláštní, že jsem přišel na svět s ·prázdnem a odcházím s nesmírnou karavanou hřkhů! «

Tak promluvilo 'zarmoucené srdce posledního v e 1 k é h o

móghala. ·

-

Nádhera Agry a Delhi byl� těsně spiata s velkými móghaly. Móghalové pozbyli moci, život v jejich palácích odumřel. Ale obě města, Agra jako řecké Athény a Delhi se svými mausoley v za­sněném kraj i · jako Řím se svou Campagnou jsou dosud živými pomní.ky mrtvé slávy.

66

Indická představení dramatická.

Když u nás v divadle někdo šustí papírem, máme tolik chutí ho zakřiknout. Jste-li v Indii, je vám to dovoleno.

Leckdy bychom si přáli mít v divadle lepší sedadlo. Přijďt� do Indie, můžete přelézt bambusovou ohradu, oddělující lepší sedadla oq horších, a vidíte i slyšíte za tytéž peníze lépe. Vy­stavíte se ovšem nebezpečí, že přijde pořadatel a drasticky vám ukáže, kde máte sedět.

·

Někdy by posloužilo oběma stranám, hercům i obecenstvu, jen trochu •zavolat na herce, že vzadu neslyšíme. Nuže, i to jest v Indii dovoleno.

Ale můžete dát i na jevo, že se vám hra nelíbí. Indové jsou jako děti. Když je děj nebo hercův přednes nezajímá, dají se prostě do hovoru.

Leckdy rodinné poměry nedovolují ženě odejít do divadla. Nuže, kdyby byla v Indii, může vzít své malé robě s sebou. Pranic nevadí, že se dítě uprostřed napínavé scény rozpláče. Lze je uti­šit. Po délce hlediště se táhne jakási plátěná přehrada, za níž sedí ženy, jen matně ukryty před zraky ostatních návštěvníků.

Ale ještě něco. Zaplatíte-li si, chcete míti i požitek. A v Indii trvá požitek pravidelně hodně dlouho. Od šesti hodin odpoledne až přes půlnoc.

Všeho toho ovšem nezažil jsem v divadle kalkuttském, ač ostatně ani toto divadlo není prvotřídní scénou podle na·šeho mě-· řítka. Byl jsem ve venkovském divadle malého městečka. Kulisy byly malovány v pestrých barvách, v neindickém, skoro evrop­ském slohu. Hrála se Banganárí (Bengálská žena) od D. L. Ráje, v níž se řeší postavení indické ženy. O provdáni dcery v Indii totiž od věků rozhodují rodiče, hlavně otec. Dcera se musí po.. drobit, což také činívá, ale v naší hře jí pomůže náhoda. Herci

s• 67

-::x: 'lil <:: :::.

<::)­'1:: I:>.. c <::

,."

CIJ, ·;::,. ::::. ::;· ·� �-·;; -� I:>.. :;::,

s .;:,­c F.

74

I

Sántinikétan .

1 .

Kdybych si dnes mohl voliti, přijel bych do Šántinikétauu na jaře, asi tak koncem března. Tehdy by mi vycházela vstříc nejen milá slova a vútající pohledy, nýbrž i vůně stromů šálových v plném květu, mírně opojivá, a vůně všech oněch stromů, v jichž stínu jest skryta hlavní budova a jejíchž stín jest zároveň hlavní učebnou síní šántíníkétanských studentů.

živě si vzpomínám na den svého příjezdu. Snad místo samo, snad sdružené představy, snad ono zvláště milé přijetí cizince do kruhu jejích velké rodiny bylo příčinou, že se mne spadla všech­na tíha .minulých týdnů a že jsem si opakoval nepatrně obměně­nou sloku z paláce šáhdžahánova v Delhi : » Je-li kde na světě místo klidu, (= šántíníkétan), jest zde, jest zde, jest jenom zde. «

Okolí Šántiníkétanu však nevyniká nijakou zvláštní přirodní krásou, ani bohatstvím květeny. Naopak. Ony stromy šálové, ašó­kové, smokvoně a mangovníky, v jejichž stínu jest, pohrouiena velká část budov a tato část jest nazývána ášramem, jsou dnes jen jakousi oasou vypěstěnou uměle. Les stromů listnatých, který kraj tento kdysi pokrýval, byl před časem nemílosrdně vykácen, když nová velká tvořící se centra potřebovala dříví na stavbu domů, a tak dnes svrchní půda, kryta jen řídkou tra vinou, jest odplavována přívaly vod za doby dešťové, neboť nemá ochrany v kořenech stromů. Pustá pláň rozkládající se za Šántinikét�nem jest prorvána výmoly zařezávajícími se v hlinitou, narudlou pů­du. Jen tu a tam stoji na této pláni osamělá palma. Kraj kolem jest chudičký, zrovna před branami šántinikétanu končí se úrod­ná rýžová pole.

75

zavedl na své škole. Je rozhodně proti suchopárné, umrtvující

methodě, jež, bohužel , nevymizela dosud nejen z Indie, nýbrž i z

Rabíndranáth Thákur učí francouzského indologa Sylvaina Lévilw bengdlsky.

evropských škol. Thákur říkává: »Malé děti jsou zrnem v rukou

svých· učitelů. Ale učitelé jich nemají mlít, nýbrž nechávat růst

82

a vzrůst jejich podporovat.<< Zásadou jeho bylo a jest nenutit dětí k ničemu, nýbrž vyvolávat a pěstovat to, co v jejich duši klíčí. Uče je, hleděl probuditi jejich zájem a pozoroval, zda duše dětská odpovídá svým nitrem na vnější do,jmy. a· pod·le toho, jak se duše ozývala, tak ji vzdělával. Počet hochů byl s počátku malý, ale záhy 'vzrůstal a staré budovy nedostačovaly. Byly po­staveny noclehárny, učeben stavět nebylo potřebí, neboť se učilo a bydlilo v stínu stromů, které Débéndranáth byl dal zasázeti. I počet učitelů vzrůstal, individuální způsob vyučování sám se­bou přinášel nutnost většího jich počtú.

Ale nejmilejším učitelem zůstal dětem vždy básník sám. Hrál si s hochy, mezi J?imi usedal a dosud usedá, zejména za měsíčnícq nocí a zpíval s nimi své písně. Zpěvy básníkovými ozý­vá se zejména po jarní nebo podzimní slavnosti celé šántinikétan, kdy žáci a žákyně procházejí se úpravnými cestami pod větvemi stromů pro�ářenými měsíčním světlem, nebo v nejbližším okolí a pějí jeho z pěvy. Jeho duch provívá celé ovzduší a láska k němu

• září z každého oka. Kdykoliv se básník vrací z některé z četných svych cest, malí i velcí hrnou se k jeho domku, aby ho pozdravili. A největším trestem je zakázati malým hochům přístup k němu.

Stalo se, že malí hoši nechtěli si dát ostříhat své až přiliš bujné vlasy. V Šántinikétaně ani u malých není nucení. Ale -·lak přesvědčit o nutnosti malé rozoumky! Nebyli přístupní žádnému rozumovému důvodu. Konečně připadla učitelka na šťastnou my­šlenku.

» Dobře, nedáte-li se o stříhat, řeknu to gurudébovi', bude . se

hněvat a nepustí vás k sobě. << Ihned všichni do jednoho stavěli se do řady a podávali

ochotně své černé hlavičky, až učitelce samotné bylo těch čer­ných kučer líto.

Učilo se velmi názorně. Tak každý hoch míval svůj strom. Okopával kolem j�ho ko­

řenů půdu, zaléval jejv po�oroval jej i život na něm, na př. hníz­dil-li v něm pták. A každou změnu, kterou pozoroval, ozn-1mov;;, I v »třídě<< učiteli. Tam se o ní mluvilo, třída ' se vypravila na nlísto

. a vykládaly ·se příčiny změny. V' mladých duších vznikal · tak zájem o živou i neživou přírodu, vznikalo cítění s ní a pěsto�ala se soudružnost.

Exkurse jsou ještě dnes velkou součástí vyučování. Ale. i návštěvy cizích učitelů a umělců do Šántinikétanu jsou básníkem

ti* 83

Benáres, svaté město hinduismu.

čekal jsem v Moghal Sarai na vlak, aby mě převezl přes řeku do Benáresu.

Moghal Sarai jest důležitý železniční uzel na pravém břehu :.matky<< Gangy, z něhož se rozbíhají vlaky čtyřmi různými Sllllěry. V Benáresu, který jest hned na druhém břehu řeky, dráhy se opět štěpi na různé strany a běží do krajin severně od Gangy. Broto je v Moghal Sarai neobyčejné hemžení. Vlaky odjí,ždějí každou chvíli a hlavně k vlakům, které pmjíždějí hlavní linií od východu k západu, jimiž jezdí ·bílí sáhibové, při<:házej i prodavači tepa­ného zboží benáresského nebo aHahábádského a prodávají je za značně vysoké ceny.

Nádraží v severní Indií dělají družnější dojem než nádraží v Indii jižní. Zde se nevyhýbá úzkostlivě bráhman, aby se ani jeho šat nedotkl šatu š,údrova. Skom ani necítíme, že isme v kla­sické zemi kast, a v železničním .voze třetí tř�dy, namačkaném k nesnesení, sedí bráhman vedle příslušníka nejnižší kasty. Moghal Sarai je spolu velkým nádražím seřaďovacím. Vyjeli jsme zvolna a dlouho vidím po obou stranách vlaku kolejnic bez počtu a stále fe ještě plán zvětšován. Míjíme právě vlak dělníků za­městnaných na stavbě nových kolejí. Jsou ubyto·váni v náklad­ních vozích a většina z nich vaří si večeři na ohni, který jest živen plackami uhnětenými z kravského lejna. V těchto krajích Indie jest velká nouze o palivo. Děti jsou nahé, muži mají jen bílý cár ·

kolem hýždí, ženy nemají o mnoho více. Jen hrubá plachetka, obtočená kolem boků tak, že kryje dolní část těla a nohy, jest nedbale přehozena pfes svrchní tělo.

Přejíždíme přes Gangu. Břehy její, značně od sebe .v zdálené,

jsou ploché, nezajímavé. Gangá se plouží pomalu, ale valí zřetel­ně mocné proudy vod, třebas doba dešťů jest daleko za námi.

104

Most jest .dlouhý, neboť musí překlenouti i plochu, v kterou se řeka rozlévá v době dešťů, ale vzpomínám si, že podobný most přes Džammu u Agry jest delší.

Vlak zastavuje. Jsme v Káší , t. j. v domorodém Benáresu.

Jedu však až do Cantonmentu, další stanice, evropské to čtvrti, kde chci přenocovati na nádraží, dokud si nenaleznu byt. Ještě téhož dne po večeři jsem se vy.dal na malou procházku, jsa při­rozeně zvědav na město, které je Hindům asi tolik, co katolíkům Řím a Jerusalém dohromady. Ze zahrad, jimiž evropské vily jsou obklopeny, vycház.el milý chlad. Ale vrátil jsem se brzy, nebo{ jsem si netroufal v noci do spleti uliček

O Benáresu Indové mluví: s nadšením, láskou a zbožnop

úctou. Jak jej milují, jest patrno i z toho, že si vytvořili pověstt podle které byl Benáres původně vystavěn ze zlata , ale hněv bohů. prý zlato proměn.i.l v kámen. Poznal jsem .ovšem brzy, že Benáres. je místem san�krtské učenosti, která sídlí nejen ve výstavných budovách nové university, r. 1917 na nádherném mjstě vystavěné za městem v několika koncentrických obloucích blíže břehu řeky, nýbrž a snad zejména v chudých ·příbytcích panditů, kteří mají pravidlem jen několik málo žáků. Než ono nadšení, onen obdiv a ono zvláš·tní zalíbení Indů v tomto městě se u mne nedosta­vovalo.

Chodil jsem zaprášenými, klikatými uličkami benáresskými.

sám i v průvodu známých, nebo v prÍtvodu najatého cíceroni, procházel jsem nádvořími chrámů, jichž jest v Benáresu na půL druhého tisíce a jež neskýtají celkem velké zajímavosti, neboť nejsou ani staré ani výstavné, dal jsem se voditi do domů nebo· na střechy domů, ·abych pohlédl aspoň ·shůry do nádvoří tako­vých svatyň, kam noha jinověrcova nesmí vkročiti, zastavoval jsem se před svatyňkami se sochami bohů nepřirozených obrysů. a pestře nanesených barev, navštívil jsem význačné gháty na Ganze, ale stále jsem nebyl nadšen, stále jsem necítil lásky k tomuto místu, tolik ph�svatému všem Hindům, nejen těm, lrleří_ vyznávají hindui�mus, nýbrž i Sikhům a stoupencům Džinovým ..

Svěřil jsem se se svou lhostejností starému panditovi , s nímŽ' jsem 1četl sanskrt. »Věnujte více pozornosti lidem než věcem«,, zněla starcova stručná odpověď.

Chodil jsem tedy znova zrána a večer ulicemi a pozoroval jsem tentokráte lidi. Míjeli mě poutníci v okrovém šatě, jednotlivě i v hloučcích, poutníci pro_stí a poutníci asketi. Viděl jsem vyhublé

105

měli tutéž nadějí, ač se netajili obavou, že to bude těžká práce, -vyžadující osobní bezúhonnosti, rozumové vyspělos:ti a vytrvalého <Odhodlání spojeného s moudrou obezřetností.

Těším· .se na Benáres. Až budu do jeho chrámů a k jeho ghá­iům putovat po druhé, bude v koutku srdce bytovat trochu pokory.

112

-

Darjeeling a Himálaj. ,

Žár v indických pláních v měski dubnu a květnu jest ohrom­ný, skutečně nesnesitelný, zejména v poledních hodinách; tehdy raději ze stínu do kovově rozžhaveného vzduchu nevycházíte, ne­bof ani tropická helma ani slunečník z hrubé šedé látky dosta­tečně necht:ání. Kolem třetí hodiny odpolední zvedá se v někte­rých míst�ch horký vítr, který pak pálí do tváří a píchl�vým horkem obaluje lehce oděné tělo. A přec i tento žhavý vítr je vítán, .neboť nejho·rší je1 v Indii bezvětří, zejména bezvětří ve­černi. Rozžhayená země sálá teplo a denním hor�em umdlené a vysílené tělo nenalézá pikde. a v ničem úlevy. V�e, čeho se člověk dotkne, je teplé, i vo.da v plechové nádrži. i

. voda přine-sená ze studně a tak ani lázeň neosvěžuje.

·

Proto pobyt v Darjeel{ngu (rys lov Dárdžiling), rysoko v ho­rách himálajských,

. třebas- jen krátký, jest velmi vítán, zvláště

když právě Darjeeling byl nám v Evropě líčen jako perla Indie. Z Kalkutty· jsme poštovním rychlovlakem v Darjeelingu za

necelých 24 hodin. V městečku širiguli na úpatí himálajském vsedneme do malých tramvajorvých vqzů a brzy počneme stou­pati. Projíždíme pralesem, a je-li nám štěstí příznivo, zahlédneme i stádo di'V'okých slonů, �terí j s01u Zide zákonem chráněni. Míle nás ovane, s počátku ovšem jen nesměl·e, chLa,d P'ra.Jesa, který tělo vnímá s nesmírnou rozkoší a �šemi svými póry, a tento chlad klade se jako balzám na spánky znavené a ZJtýrané horkem. Z vo­

zu lze volně vyhlížeti. Vidíme bujnou vegetaci skutečného pra­le.sa. Stromy vysoJ<Jo trčící i srtářím Iliakloněné jsou objímány Ha­nami, jejich� provazce visí k zemi, že by se po nich snadno bylo lze vyšplhat do koruny stromu, často přeskakují s je>dnoho stromu na druhý a svazují stromy v jedmu SP'lef, kterou sluneční P'ilp>rsky sotva pronikají. Na, troskách větrem pokácených velikánů vyrů--

8 Dncšni Indie 113

stají mLadé s1tromy a živí se z jejich práchnivějícího těla. Velké. divoce rostoucí květy, sytých barev, vydávají zvláštní vůni, vlast­ní jen hlubokým lesům.

Místy les jest vyká,cen a v mýtinách člověk obchodník zalo­žil čajové plantáže.

Darjeeling.

Dráha samotná je kusem umění .inženýrského. Točí se po stráních v náhlých oklikách, tvoří neuzavřené osmy s druhou ča.Tou 'výše položenou, jindy stoupá zpá,tečnou prříčkou a ·nese vás výše a výše v milý chlad, středem les1a na Sltráních nebo s volnoú

114

vyhlídkou na hory se strany jedné a se strany druhé na širou rovinu pod vámi, která se pros1tirá dale'ko na všechny Sltrany; její lesy jeví s,e oku hledícímu k pláni s výšiny jen jako zelen.é zá­platy a na všech třech stranách se pláň ztrácí v nažloutlé mlze.

První větší zastávka na této himá1lajské <káze jest. v Kurse­ongu. Horský vzduch tráví a žal�ttdek, který již po několik mě­síců přijímal pokrmy jen j�ako z :pucení, počíná se s chutí hlásit o své právo. ReSitaurace .v Kuflsoongu jest nej lepší ze všech indi­ckých restaurncí, kterými jsem prošel, a byl? by jich hezké čjslo,

kdybych je spočítal. O zavazrudl,a starost míti nemusíte. Jednak

Vlddní budova v Darjeelingu s· r;ásem · himálajskýclz vele flor v pozadí (s Kinčendžangou uprostřed).

. ·� velká zavazadla musila býti dána do zavazadlového vozu a jed-

nak jest na i:rudických sbnicích vzorný pořádek O vaš� malá za­vazadla v železničním voze pečuje klU!čÍna mongohkého typu ,

který byl vyvolen z velikého psčtu h lučných uchazečů snad právě proto, že· nej �íc křičel.

Po vydatné, dobré a -poměrně ladné snídani vyjíždíme zno-­va, abychom se kochali dále pohlede� nJ.· piekrásnou horskou .

scenerii. Je těžko pásy himála j ské přiwvnat k něčemu u nás. Když jsem později byl v_ Darjeelingu a viděl ty ohromně vysoké:

s· \ ll S. \

Z chatrče bylo viděti k rybníku, vroubenému palmami. Je časně zrána. Ohnivá koule jako by se odhoupla od země a postavy koupajíce se pozdravují vycházejícího Savitara, tváří jsouce k ně­mu obráceny, ranní modlitbou. V statku naproti jest také již živo. Ženy zametají dvůr a hnětou placky z kravského lejna. Ja­kýsi výrostek připravuje krmení kravám ve velkých hliněných nádobách a za chvíli přivádí krávy a uvazuje je na bambusový kůl zatčený do země před hrnci. Krávy jsou dojeny, což obsta­rává rovněž muž. (Také v městech dojí krávy muž a paní domu nejvýš přihlíží k té práci.) Pak týž výrostek je vyhání na pastvu, maje svázáno trochu pražené rýze v konečku svých dhutí. Ale také volský potah jest vyháněn. Je třeba připraviti pro rýži pů.du,

která musí býti zorána a zvláčena, neboť rýži jest nurtno zaseti ještě před počátkem dešťů. Za potahem jdou dva mužové. Jeden z nich nese na rameni primitivní pluh, pro sebe něGo pražené rý­že, troch•.1 olej�, aby jím natřel své tělo, nosní dírky i uši před koupelí, kterou béře před polednem, a gámčhá (ru:čník), kterým by pečlivě otře:l své tělo. Oba mají v rukou dlouhé bambusové hole, bez nichž prý, žádný sedlák do pole nevychází.

Protější statek je rozložité hospodářské stavení. Jeho pro­storný dvůr jest obehnán nepříliš vysokou zdí z bláta. Z budov jsou .dvě nejnápadnější: stáj a hlavní obývací bUJdova, t. zv. boro ghar. Jest vyvýšena a na přední straně má verandu, která v Indii bývá přijímací si.ní. Jest rozdělena na dvě části: větší napravo jest ložnicí a menší nalevo komomu. Okénka jsou malá a opa­třena jen mřížemi. Hluboko přes ně přesahuje střecha z mocné vrstvy rýžové slámy.

· .

Stáj (góšálá} jest podlouhlá otevřená budova. Indický ven­kovan stará se pečlivě o svůj 'dobytek, jak o krávy tak o tažné kusy. Jsou jeho pýchou a jeho radostí a celá vesnice ví z vypra­vování, kolik šérů mléka která kráva na.dojí. Stáj jest ka�dý den ráno čištěna a posy;pávána popelem, aby půda byla suchá.

Stranou jest menší chýš, která jest zřetelně kuchyní (r.ánná"' ghar ), jak vidno z primitivní4o krbu na verandě. Stranou kuchy­ně jest trs banánovníků a ?:a nimi v rohu stojí rozložitý fíkovník indický. Ještě dvě důležité viditelné složky života i.ndickéh() ven­kovana vidíme na jeho ·dvoře: vzdušnou sýpku (gólábárí), kde jest uchovávána nevymlácená rýže pro výživu rodiny, a stoh slámy {pálui) pro krmení dobytka.

146

...

to•

·c ·� :;:..

� �

� tl'! t: � :;:.. -o :;:..

.t:::i

147

lltřed palem a .z vesnice vede k němu stinná cesta. Z rozvalin. jest ještě viděti, jak chrámový okrsek byl ·dříve rozlehlý, hlodavý zub času ušetřil však jen hlavní chrámové budovy. Podle nápisů byla na těchto místech .založena svatyně již v 12. stoleti po Kr. a snad aspoň některé části náleží do této doby. Leccos však bylo již pře­�tavěno, hlavně vchod. Kolem chrámu trčí ze země ro·ztroušeně kamenné sloupy s krásnými hlavicemi. Kamenná socha bohova v nadlidské velikosti byla kdys pomalována a částečně pozlacena.

Byl jsem v chrámě zdánlivě sám a nespěchal jsem. Ticho uvnitř i v okolí, přerušované jen zvláštním hvizdotem nevi.ditel­ného hmyzu, harašením suchého listí. na zemi a šuměním v koru­nách stromů, doléhalo téměř jako předzvěst dobrodružství. Od rozvalin chrámových vedla do džungle vyšlapaná pěšina. Vy-' $toupíl jsem z chrámu a již jsem se dával pěšinou, abych vyšel vstříc ně.čemu neočekáva.nému, když jsem uslyšel za sebou kroky a hlas. Byl to vesnický strážník, který mě varoval před cestou džunglí bez zakhnače hadů. Pošle prý mi jej a s ním prý budu moci jíti džunglí kdykoliv. Věřil zřetelně v zázračnou moc zaklí­načovu. Byl sdílný a vypravoval mi o lidech ve vesnicí, o zamín­dárovi, o tom, že cesty jsouneu,p,raveny a ryhníky nevyhloubooy, chrámy že se rozpa.dají. Starých nikdo neopravuje a nových nikdo nestaví. Stařík byl jaksi zatrpklý a blaho obce svěřené jeho rukám mu ·zřetelně leželo na srdci. J eť v indické vesnici strážník, usta­novovaný politickým úřadem, první osobou, starosta s obecní ra­dou nemá moci. Stará autonomie obce je dnes nahrazena jakousi dyarchií, strážníkem a starostou s obecní radou, jenže strážní­kova moc a vážnost jest nekonečně větší!)

Pomalu jsme se vraceli k vesnici. Když se naše cesty roz­dělily, strážník mi slíbil ještě jednou, že mi nezapomene poslat Mklinače ha.dů.

") Život v bengálské vesnici vypisuje pěkně Lál Behári Day: »Bengal Peasant Lifec v Londyně 1920.

150

OBSAH:

Str. I.. Cestou do Indie. Rortsaidský potápěč. Suezským prů­

plavem. 5

10

16

22

29

67

71

75

92

96

II. Bombajská ulice.

III. Cesto·vánf v Indii.

IV. Živo·t indické rodiny v městě. V. Po stopách mrtvé slávy.

VI. Indická představen! dramatická. VII. Štědrý večer na indické stanici.

VIII. Šántinikétan.

rx:. Naše , studně.

X. Bengálské svatby.

XI. Benáres, svaté město hinduismu. . . XII. Darjeeling a Himálaj.

XIII. Pout k zlatému chrámu Sikhů v Amrtsaru . . XIV. Indická vesnice.

104

113

. 130

• 139