Fylogenie prasat

Fylogenie Fylogenie prasatprasat

Fylogenie prasat KSZ - Praha

Obratlovci ( Chordata )

KMENKMEN


TŘÍDATŘÍDASavci ( Mammalia )

Výskyt se datuje do období před 195 mil. lety. Bylo to zvíře hmyzožravé, velikosti drobného hlodavce ( dnešního rejska ). Svůj největší rozvoj zažívá tato třída v období cca před 65 miliony lety, v období konce jury a střední křídy, kdy náhle vymírají, díky zemské katastrofě, třetihorní dinosauři a zemský prostor je uvolněn novým zvířatům – savcům - nejrůznějších typů ( velké, malé, masožraví, býložraví, pozemní, vodní ).

Třída Mammalia zahrnuje dnes 2 podtřídy:


PODTŘÍDAPODTŘÍDAVejcorodí ( Prototheria )

Podtřída Theria dále zahrnuje 2 infratřídy, resp. nadřády.

Živorodí ( Theria )

• ježura ( Austrálie, N. Guinea ),• ptakopysk ( Austrálie ).


NADŘÁDNADŘÁDVačnatci ( Marsupilaria )

Tento nadřád zahrnuje celkem 18 řádů, mezi něž patří nejznámější:

Placentálové( Eutheria )

vyskytující se v Jižní a střední Americe.

vyskytují se prakticky na celém světě.

Primates,Carnivora,Caetacea,Periccodactyla,Rodentia,Artiodactyla, atd..


ŘÁDŘÁDSudokopytníci (Artiodactyla )

zahrnuje celkem: 10 čeledí,

90 rodů,174 druhů.

Tento řád představuje vývojově mladší ze dvou řádů savců s kopyty. Vzniká v období eocénu , tedy před 37 – 57 mil. let. Jednalo se o malé všežravce velikosti králíka.Jejich přirozeným životním teritoriem se staly lesy. Většinou se jednalo o pozemní savce. Největší rozkvět druhů se datuje do středního období třetihor, kdy původní pralesy byly postupně nahrazeny stepí a savanami.Díky změnám na končetinách jsou schopni rychlého běhu.

Tento řád má 2 podřády:


7

Sudokopytníci – tělesná stavba

Končetiny: • Redukce počtu prstů na 2 či 4, chodí po 3. a 4. prstu.• Delší končetiny díky zvětšeným metapodiím (kost

záprstní, resp. kost nártní).• Hlezenní kost uzpůsobená k ohýbání i skákání.• Loketní kost splývá s kostí vřetenní, chybí klíční kost.• Kost lýtková splývá s kostí holenní.

Chrup:• Horní čelist - mizí řezáky, špičáky se mění v kly.• Dolní čelist - špičáky mají vzhled řezáků.

Lebka:• Obličejová část dlouhá a vysoká.


PODŘÁDPODŘÁDPřežvýkavci ( Ruminantia )

zahrnuje celkem: 7 řádů.

Představiteli nepřežvýkavců jsou 2 čeledi.

( velbloudovití, kančilovití, kabarovití, jelenovití, vidlorohovití, turovití).

Nepřežvýkavci ( Nonruminantia )

Představitelé nepřežvýkavců se od ostatních sudokopytníků liší stavbou žaludku, který není rozdělen na více samostatných oddílů. Je však přesto jiný u ostatních savců a tvoří jakýsi přechod mezi jednoduchým žaludkem většiny savců a složitým žaludkem přežvýkavců. Při podrobnějším náhledu na žaludek nepřežvýkavců je zřejmé, že je uvnitř rozdělen na několik částí, kdy vnitřní stěny vykazují odlišnou stavbu.


ČELEĎČELEĎHrochovití ( Hippopotamidae ) Hroch obojživelný ( Hippopotamus amphibius ),

dosahující hmotnosti přes 2 t.

Hrošík liberijský ( Choeropsis liberiensis), dorůstající hmotnosti 2q.


ČELEĎČELEĎ

Čeleď Suidae je možno rozdělit na 3 podčeledi:

Prasatovití ( Suidae )

Všechna prasata si svou vnější stavbou jsou velice podobná a v hlavních rysech zachovávají vzhled našeho prasete divokého.

Hlava – kuželovitá, protažena v rypák, zpevněný rypákovou kostí, umožňující rytí.

Trup – ze stran zmáčknutý.Chrup – typický pro všežravce. Počet řezáků je různý, špičáky jsou , trojhranné,

dorůstají. Stoličky jsou široké, nízké, hrotovité.


PODČELEĎPODČELEĎBabirusí ( Babirussidae )

Představitelem této podčeledi je pozoruhodné zvíře Babirusa celebeská ( Babirussa babirussa ) , žijící v jediném druhu na Celebesu a přilehlých ostrovech.

Potravu sbírá z povrchu země. Má silnou vrásčitou kůži porostlou řídce štětinami. Je zbarvena špinavě popelavě. V kohoutkové výšce dosahuje asi 80 cm a je něco přes 1 m dlouhá.Samcům se horní špičáky stáčejí vzhůru, prorůstají horní čelist a se spodními tak tvoří “ozdobu”, dle které se zvířeti říká též “prase – jelen”.Miluje bažinatá místa.Plodnost samic je nízká (1 – 2 mláďata do roka ) samice mají 2 mléčné bradavky.



PODČELEĎPODČELEĎPekaroví ( Tayassuidae )

Vzhledem ke skutečnosti, že prasata se vyvinula v Africe, podčeleď Tayassuidae představuje prasata “Nového světa”(Ameriky). S prasaty “Starého světa”, tedy Evropy nejsou příbuzná , rovněž tak s africkými prasaty nejsou příbuzná.. Jsou vývojově pokročilejší než jiná prasata a některými tělesnými znaky, jako utvářením kostry končetin a stavbou žaludku připomínají vyvinutější přežvýkavce.

Jsou to zvířata s: částečně složeným žaludkem, srostlými zánártními a záprstními kůstkami

(na způsob typické os canon u lichokopytníků ), tvořící společenstva.


Jsou plachá, denní zvířata, všežravá, samci a samice mají špičáky poměrně stejně vyvinuté. Plodnost je nízká ( 1-2 mláďata do roka ), březost trvá 148 dní a odstavy probíhají v 5 týdnech .Podčeleď představují 3 druhy:

Pekari páskové ( Dikotyles torquatus ).• Bývá vysoké 40 cm a dlouhé 95 cm. • Celé tělo je porostlé dlouhými a hustými černohnědými štětinami. • Od ramene dopředu se táhne žlutobílá páska , která jej odlišuje od pekari bělobradého.• Vyskytuje se na území Ameriky od Arkansasu po Patagonii.


Pekari bělobradé ( Tayassu labiatus )• Má na hrdle širokou bílou skvrnu. • Žije v lesnatých končinách Střední a Jižní Ameriky • Místy vystupuje do hor do 1000 m vysoko. • Přeplouvá řeky a migruje rychle na velké vzdálenosti. • Tvoří skupiny až stovky jedinců.

Pekari Wagnerovo ( Catagonus wagneri ) • Jde o vzácný a v roce 1974 objevený druh v Amazonii. • Tvoří malá společenstva, a z pekariů je největší.


PODČELEĎPODČELEĎVepři praví (Suinae)

Tato podčeleď zahrnuje celkem rody prasat afrických a rod prasat Evropy.


RODRODPotamochoerus (Štětkoun)

• Je menší než evropské prase. • Zbarven je hnědožlutě nebo rudožlutě. • Čelo, temeno, dlouhé a špičaté boltce a končetiny jsou černé. • Spodní část těla a tlamy je šedočerná. • Na tvářích má mohutné licousy a na hřbetě hřívu.• Plodnost je nízká. • Jeho domov je v Africe, od Kapska po Guineu a po Somálsko, v nížinných i horských lesích.

Rod čítá 2 druhy, a to: Štětkoun africký ( P. porcus ) a jeho příbuzný Štětkoun zakuklený = prase madagaskarské ( P. larvatus ).



RODRODHylochoerus

s jedním zástupcem druhu Prase pralesní ( H. meinertzhageni )

• Tento jedinec byl objeven na začátku našeho století v Kongu. • Hlava je v poměru k tělu neobyčejně dlouhá, mohutná, s velkým širokým rypákem. • Dospělí samci mají pod očima velké bradavice. • Je to noční zvíře, potravou je sběr ze země, zřejmě neryje, ale drancuje pole domorodců. • Vyskytuje se ve středoafrickém pralese a i ve Východní Africe. • Představuje přechodnou vývojovou formu mezi bradavičnatými prasaty a pravými prasaty rodu Sus.


RODRODPhacochoerus

představen druhem Prase bradavičnaté ( P. aethiopicus). Toto prase bývá v kohoutku vysoké 65 – 83 cm, 190 cm dlouhé s ocasem dlouhým cca 45 cm. Tělo je válcovité a prosedlaným hřbetem. Hlava je mohutná, zepředu silně zploštělá, hranatá, na rypáku silně rozšířená. Po stranách má 4 bradavičnaté výrůstky a oči jsou široce posazené ( vidí i dozadu ). Tělo je většinou lysé, jen na čele a hřbetě je hříva, táhnoucí se do kříže. Prase je zbarveno šedě. Samci mají obrovské, vzhůru zahnuté tesáky, jimiž kanci rvou drny a přetrhávají kořeny. Jsou býložraví, při pasení klečí. Vyskytují se blízko vod v dírách pod kořeny, na území od mysu Dobré

naděje po Etiopii, od Somálska po rovníkovou Afriku.



RODRODPorcula

představený jediným druhem Prase zakrslé ( P. salvania )

Žije v lesích a v travnatých džunglích na úpatí Himaláje ( Nepál, Skimm, Ásanm). Je velmi malé, dosahuje hmotnost kolem 10 kg a a délku 58 cm.


RODRODSus ( Prase )

Rod Sus je v dnešní době zastoupen celkem 8 druhy.

Usuzuje se, že na vzniku dnešních domácích prasat se podílela celkem 4 domestikační centra = dvě v Evropě,

= jedno v Přední Asii = jedno v Číně.

Lze předpokládat, že i na asijských ostrovech jsou vlastní plemena, která domorodci získali domestikací divoce žijících prasat.

Užitečnost prasat člověk pochopil již v dávnověku a podle kosterních nálezů lze domestikaci prasete datovat do doby

mladší doby kamenné.


DRUHDRUH

Prase divoké evropské ( S. scrofa ferrus ), Prase středozemní (S. scrofa mediterraneus), Prase žíhané ( S. scrofa vittatus ) – bílý pruh na straně hlavy a tvářích, Prase bradavčité ( S. scrofa verucosus ), Prase japonské ( S. scrofa leucomystax ), Prase čínské ( S. scrofa moupiensis ), Prase indické ( S. scrofa cristatus ), Prase vousaté ( S. scrofa verucosus ).


Na vzniku kulturních plemen se Na vzniku kulturních plemen se podíleli především 3 druhy :podíleli především 3 druhy :

Prase divoké evropské(Sus scrofa ferus)

Prase páskované (asijské)(Sus vittatus)

Prase divoké středozemní(Sus mediterraneus)


Divoké prase evropské(stručná charakteristika)

•úzká dlouhá hlava,•větší tělesný rámec,•krk dlouhý a úzký,•mělká úzká hruď,•úzká sražená záď,•klenutý až kapří hřbet,•vysoké silné končetiny,

• prasnice zabřezávají

ve věku 1,5 - 2 let,• přizpůsobivé k pastvě,• odolné,• hmotnost 300 kg,• hodně podkožního tuku, maso

tuhé a hrubovláknité,• maso má vysoký podíl sušiny.


rychle se rozmnožují,

dospívají v druhém roce života, vysoký počet mláďat,

stádo vodí bachyně, kanci jsou samotáři,

na jaře a na podzim se páří,

mají bystré smysly a jsou rychlá,

noční zvířata,

zdržují se ve vlhkých lesích.

Charakteristika divokých prasat:Charakteristika divokých prasat:



DivokéDivoké prase páskové (asijské)prase páskové (asijské)(stručná charakteristika)

menší tělesný rámec, krátká široká hlava, silně

prohnutá v profilu, krátký, široký, hluboký trup, krátký silný krk, široký hřbet často prohnutý, velké visuté břicho, krátké tenké končetiny,

jemná tenká kůže s řídce

jemnými štětinami, barva černá nebo strakatá, raná, konstitučně slabá, ukončení výkrmu v 1/2 roce, maso jemné, vodnaté, tučné, výborná plodnost, pohl. dospělost 6-7 měs.,


KSZ - Praha

Divoké prase středozemníDivoké prase středozemní( stručná charakteristika)

prasata se vyznačovala skloubením vlastností předešlých dvou skupin,

ranější než evropská, odolnější než asijská.


Rozšíření prasat divokýchFylogenie prasat KSZ - Praha

Vznik novodobých plemen prasat


Prase divoké evropské

Prase divoké evropské klapouché Anglické,

Severoevropské,

Polské,

ostrouché Jihoruská,

Hanoverská,


Prase páskované asijskéPrase páskované asijské

Prase páskované asijské

klapouchá

ostrouchá

Přikuklená,

Severočínská,

Mongolská,

Mandžuská,

Čínská,

Siamská,

Indická,


Prase divoké středozemníPrase divoké středozemní

Prase divoké kadeřavé Mangalica,

středozemní Makedonské, Srbská šumadinka,

hladce štětinaté Portugalská,

Románská.


Documents

Fylogenie prasat