ČESKÁ REPUBLIKA V EVROPSKÉ UNII - Euroskop.cz

ČESKÁ REPUBLIKA V EVROPSKÉ UNII

členství, přínosy a výzvy

JUDr. Miloslav Had, CSc.Ing. Stanislav Stach, CSc.

Prof. Ing. Luděk Urban, CSc.

Praha 2005

ESKÝ INSTITUTPRO INTEGRACIEVROPSKÉ UNIE

Cii

Česká republika v Evropské unii: členství, přínosy, výzvy.

Vydal: Český institut pro integraci EU, Praha, 2005. Vedoucí projektu: A. Přichystal.

Sazba: E. RozkotáváObálka: F. RozkotTisk: InterCopy, Pardubice

Projekt byl uskutečněn za fi nanční podpory Úřadu vlády ČR v rámci realizace koncepce informování o evropských záležitostech v ČR.

3

OBSAHÚvod 51 Co je Evropská unie ? 7

1.1 Co je Evropské unie ?1.2 Proč se mluví o třech pilířích Evropské unie ? 81.3 V čem je zvláštnost a jedinečnost Evropské unie ? 111.4 Jaké jsou základní ideje a hodnoty Evropské unie ? Existuje evropský model společnosti ? 121.5 Jaké jsou instituce Evropské unie ? 141.6 Co je acquis Evropské unie ? 211.7 Co je právní systém Evropského společenství ? 221.8 Co je unijní právo ? 231.9 Co znamená princip nadřazenosti práva Společenství nad právem členských států ? 231.10 Co znamená princip subsidiarity ? 231.11 Jaké pravomoci má Evropská unie ? 242 Co přineslo rozšíření o deset nových členských států Evropské unii ? 272.1 Jak se naplňují očekávání občanů Evropské unie ? 282.2 Jaké důsledky má rozšíření Unie pro stabilitu a ekonomický rozvoj v Evropě ? 31

3 Co přináší členství v Evropské unii České republice 333.1 Přínosy v oblasti mezinárodně politické 343.2 Přínosy v oblasti hospodářské 393.3 Upevnění hospodářského a politického systému v České republice 473.4 Posílení práv českých občanů 494 Jaká přechodná období byla dohodnuta mezi ČR a EU ? 514.1 Jaká přechodná období byla dohodnuta pro Českou republiku ? 524.2 Jaká přechodná období byla dohodnuta pro státy Evropské unie ? 525 Jaké změny a omezení přináší přistoupení České republiky k Evropské unii ? 575.1 Omezení státní suverenity v některých oblastech ve prospěch sdílené evropské suverenity 585.2 Česká republika se po vstupu do Evropské unie nestane členem všech struktur, které byly v rámci Evropské unie vytvořeny 595.3 Omezení volnosti při formulování a provádění politiky státu v některých oblastech 605.4 Důsledky zesílené konkurence 605.5 Ukončení platnosti smluv České republiky s třetími zeměmi o oblastech volného obchodu a celních uniích 615.6 Změna cen některých výrobků a služeb 626 Co přináší členství v Evropské unii občanům České republiky ? 636.1 Právo pobývat a usazovat se ve všech členských státech EU 646.2 Právo hledat si zaměstnání a pracovat ve všech členských státech EU 646.3 Právo osob samostatně výdělečně činných poskytovat služby ve všech členských státech EU 656.4 Právo českých občanů pracovat v institucích EU 66

4

6.5 Příznivé podmínky pro růst průměrných mezd a platů 676.6 Posílení práv českého spotřebitele 696.7 Vyšší ochrana vlastnických práv 706.8 Posílené postavení zaměstnanců 716.9 Vyšší úroveň ochrany životního prostředí 756.10 Vyšší podpora drobného a středního podnikání 77

7 Otázky kladené v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie 797.1 Jak se projevuje vstup do Evropské unie na životní úrovni občanů ? 807.2 Vede vstup České republiky do Evropské unie k růstu cen ? 837.3 Dochází po vstupu do Evropské unie k růstu mezd a platů ? 867.4 Ovlivňuje vstup do Evropské unie postavení důchodců ? 887.5 Jak ovlivní vstup do Evropské unie ceny nemovitostí ? 927.6 Jak ovlivní vstup do Evropské unie ceny půdy ? 937.7 Zvýší se nájemné ? 947.8 Jakou hospodářskou pomoc získá Česká republika od Evropské unie ? 977.9 Rozpočet Evropské unie. Nebude Česká republika čistým plátcem ? 1007.10 Jak je české zemědělství ovlivněno vstupem do Evropské unie ? 1087.11 Za jakých podmínek může Česká republika čerpat prostředky z rozpočtu Evropské unie ? 1138 Co nás čeká v nadcházejících letech ? 1158.1 Kdy vstoupí Česká republika do Schengenského systému a jaké to bude mít důsledky ? 1168.2 Jaká je fi nanční perspektiva Evropské unie na období 2007 - 2013 ? 1178.3 Jak je schvalován roční rozpočet Evropské unie ? 1228.4 Jak je plněna lisabonská strategie Evropské unie ? 1238.5 Jak je Česká republika zapojena do lisabonské strategie ? 1338.6 Kdy vstoupí Česká republika do Hospodářské a měnové unie a jaké to bude mít důsledky ? 1358.7 Jak se bude vyvíjet Evropská unie ? Kde jsou hranice Evropské unie ? 1379 Co obsahuje Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii 1419.1 Co obsahuje Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii ? 1439.2 Smlouva 1439.3 Akt o podmínkách přistoupení České republiky 1449.4 Přílohy k Aktu 14810 Smlouva o Ústavě pro Evropu 15110.1 Obsah Smlouvy o Ústavě pro Evropu 15210.2 Jednotlivé části Smlouvy o Ústavě pro Evropu 15310.3 Jak byla vypracována Smlouva o Ústavě pro Evropu ? 15610.4 Charakteristika Smlouvy o Ústavě pro Evropu 15810.5 Co přináší Smlouva o Ústavě pro Evropu ? 15910.6 Deset důvodů pro evropskou ústavní smlouvu 17210.7 Jak probíhá ratifi kace evropské ústavní smlouvy ? 17310.8 Ratifi kace evropské ústavní smlouvy v České republice 176Závěr 179

Přílohy 181

5

ÚVOD

Dne 16. dubna 2003 došlo k významné události v dějinách Evropy. V Athénách byla slav-nostně podepsána Smlouva o přistoupení České republiky a dalších devíti evropských zemí k Evropské unii. Jde o jednu z nejvýznamnějších událostí v historii samostatného českého státu. Významně ovlivní postavení České republiky v Evropě a ve světě i život a osudy českých obyvatel. Česká republika požádala o členství v Evropské unii v lednu 1996. Podpisem smlouvy o přistoupení skončilo dlouhé vyjednávání, které začalo v roce 1998 a bylo ukončeno v prosinci 2002. Smlouva o přistoupení České republiky a dalších devíti evropských zemí k Evropské unii vstoupila v platnost 1. května 2004. Od tohoto dne je Česká republika plnoprávným člen-ským státem Evropské unie. V České republice se ke vstupu do Evropské unie vyslovili občané. Poprvé o mezinárodní smlouvě rozhodovali v referendu, které se konalo 13. a 14. června 2003, a skončilo přesvěd-čivým vítězstvím stoupenců Evropské unie. Téměř 3,5 milionu oprávněných českých voličů starších 18 let, tj. 77,33 %, se vyslovilo pro vstup do Evropské unie, proti vstupu se vyslo-vilo nepatrně přes milión hlasujících voličů, tj. 22,67 %. Práva rozhodnout o budoucnosti České republiky i o budoucnosti své využilo 55,21 % oprávněných voličů. Rozhodnutí, které občané České republiky v referendu učininili, má mimořádný význam pro směřování naší země na dlouhá desetiletí. Občané dali jasně najevo, že členství v Evrop-ské unii je jejich záležitostí, a nikoliv záležitostí úzkých politických elit. Odmítli politiku směřující k izolaci České republiky v Evropě. Rozhodli, aby se Česká republika rozvíjela jako plnoprávný členský stát Evropské unie a spoluurčovala vývoj tohoto největšího ob-chodního bloku a nejdůležitější politické aliance na světě. Rozhodnutí českých občanů bylo vysoce prozíravé. Česká republika a její občané získali nové šance a příležitosti. Čeští občané svým hlasem pro vstup do Evropské unie zavázali své zástupce v parlamentu, v krajských a obecních zastupitelstvech, aby těchto nových možnos-tí plně využívali. Období po 1. květnu 2004 ukazuje, že rozhodnutí České republiky začlenit se jako plnopráv-ný člen do Evropské republiky bylo správné. Přínosy, které členství v Unii přináší, jsou zřejmé. Převažují nad problémy a negativy. Nevyplnily se katastofi cké scénáře skeptiků, kteří varovali před vstupem do Unie a hlasovali proti přistoupení České republiky k Evropské unii. Česká republika jako členský stát má velkou odpovědnost, neboť se stala členským státem Unie v době, kdy se vede diskuse o jejím dalším směřování a o její budoucnosti. Postoj Čes-ké republiky buď přispěje k překonání problémů Unie nebo k jejich prohloubení. Diskuse o Evropské unii a její budoucnosti se stala důležitým tématem. Předkládaná publikace má přispět k rozšíření informací o Evropské unii, poskytnout od-povědi na některé často kladené otázky. Snaží se ukázat na přínosy, které jsou s členstvím v Evropské unie spojeny, a též poukázat na problémy, které je nutno řešit.

7

Kapitola 1

Co je Evropská unie ?

1.1 Co je Evropská unie ?

1.2 Proč se mluví o třech pilířích Evropské unie ?

1.3 V čem je zvláštnost a jedinečnost Evropské unie ?

1.4 Jaké jsou základní ideje a hodnoty Evropské unie ? Existuje evropský model společnosti ?

1.5 Jaké jsou instituce Evropské unie ?

1.6 Co je acquis Evropské unie ?

1.7 Co je právní systém Evropského společenství ?

1.8 Co je unijní právo ?

1.9 Co znamená princip nadřazenosti práva Společenství nad právem členských států ?

1.10 Co znamená princip subsidiarity ?

1.11 Jaké pravomoci má Evropská unie ?

8

1.1 Co je Evropská unie ?

Evropská unie, která po rozšíření v roce 2004 sdružuje 25 členských států, představuje jedinečný novátorský projekt, který nemá v dějinách obdoby. Sjednocuje na základě me-zinárodních smluv dříve rozdělený kontinent a je základem mírové, stabilní a demokra-tické Evropy. Sdružuje státy s dlouhou vlastní historií, kulturou a tradicemi, které mají řadu společných rysů, ale zároveň se v mnoha směrech odlišují. Členské státy Evropské unie delegovaly dobrovolně, v souladu s uzavřenými mezinárodními smlouvami, přesně defi novanou část své suverenity společným evropským institucím, aby řešily v dohodnu-tých oblastech otázky společného zájmu a zastupovaly je, jejich občany a Unii jako celek navenek vůči nečlenským zemím a mezinárodním organizacím. Evropská unie vytvořila jednotný trh s téměř půl miliardou spotřebitelů a obrovským po-tenciálem pro hospodářský růst a hospodářskou prosperitu.Evropská unie je největším světovým ekonomickým seskupením, a největší světovou ob-chodní mocností. V Evropské unii žije 452 milionů obyvatel, tj. 7,3 % obyvatel světa, podle údajů z roku 2002 se rozšířená Evropská unie podílela 28 % na světovém hrubém domácím produktu, 18 % na světovém obchodu zbožím, více než 25 % na světovém obchodu služba-mi. Pokud se zahrne do tohoto ukazatele vnitrounijní obchod, podílí se EU více než 40 % na světovém obchodu zbožím. Podílí se více než 20 % na světových přímých investicích. Je hlavním hospodářským partnerem pro většinu zemí světa. Udržuje diplomatické styky s více než 130 státy a má svá zastoupení ve více než 100 státech. Evropská unie je výsledkem integračního procesu, který v Evropě probíhá po druhé světové válce. Vychází z myšlenek na nové evropské uspořádání, jehož cílem je vyloučit válku mezi evropskými zeměmi a nahradit konfl ikty mírovou spoluprací. Tento projekt nabyl konkrét-ní podoby v roce 1951, kdy zástupci šesti západoevropských států − Belgie, Francie, Itálie, Lucemburska, Nizozemska a Spolkové republiky Německo − podepsali v Paříži smlouvu o vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli na padesát let, a o šest let později − v ro-ce 1957 v Římě − smlouvy o vytvoření Evropského hospodářského společenství a Evrop-ského společenství pro atomovou energii na dobu neurčitou.Šest západoevropských států se v padesátých letech rozhodlo sdružit své hospodářské zdroje a vytvořit systém společného rozhodování o hospodářských otázkách. Tři společenství, kte-rá byla k tomuto účelu vytvořena, se stala základem současné Evropské unie. Evropské společenství uhlí a oceli bylo založeno s cílem vytvořit společný trh pro dvě nejvý-znamnější průmyslová odvětví − uhlí a ocel, přispívat k ekonomickému rozvoji, racionaliza-ci výroby, růstu zaměstnanosti a životní úrovně obyvatel členských států. Dalším cílem bylo

Evropská unie je společenství evropských států, vytvořené na základě mezinárodní smlouvy, které vytváří nový typ mezinárodní organizace založené na dobrovolně sdílené suverenitě členských států. Cílem Evropské unie je vytvořit mírovou, demokratickou a prosperující sjednocenou Evropu.

9

1postavit pod mezinárodní kontrolu průmyslová odvětví, která měla rozhodující význam pro válečné hospodářství. Evropské hospodářské společenství, které je nejvýznamnější spo-lečenstvím ze všech tří , vytvořilo právní a institucionální základ pro celní unii, jednotný evropský trh a Hospodářskou a měnovou unii. V roce 1992 byl jeho název změněn na Ev-ropské společenství. Evropské společenství pro atomovou energii, tzv. Euratom (1957) bylo vytvořeno s cílem koordinovat výzkumné programy členských států určené k mírovému využití atomové energie.

Rozšiřování Evropské unie

Počet členských států zapojených do evropské integrace se postupně zvyšoval se šesti států na dnešních dvacet pět. Od vytvoření Evropských společenství v letech 1951 a 1957 šesti zeměmi − Belgií, Francií, Itálií, Lucemburskem, Nizozemskem a Spolkovou republikou Německo − došlo k pěti rozšířením. V roce 1973 se členy ES staly Velká Británie, Dánsko, Irsko a Portugalsko, v roce 1981 Řecko, v roce 1986 Španělsko a Portugalsko. Sjednocením Německa se začlenila v roce 1990 do ES bývalá NDR. V roce 1995 se staly členy EU Ra-kousko, Švédsko a Finsko. Dne 16. dubna 2003 podepsali nejvyšší představitelé patnácti členských států Evropské unie a osmi států střední a východní Evropy − České republiky, Estonska, Litvy, Lotyšska, Maďar-ska, Polska, Slovenska a Slovinska − a dvou středomořských států − Kypru a Malty − v Athé-nách smlouvu, podle níž došlo k pátému a zatím největšímu rozšíření Evropské unie. Smlouva o přistoupení deseti nových členských států k Unii vstoupila v platnost dne 1. května 2004. Dne 25. dubna 2005 byla v Lucemburku podepsána smlouva o přistoupení Bulharska a Ru-munska k Evropské unii. Předpokládá, že obě země se stanou plnoprávnými členy Evropské unie 1. ledna 2007. V první polovině roku 2006 Evropská komise předloží zprávu o plnění úkolů spojených se vstupem do EU ze strany Bulharska a Rumunska, a může doporučit od-ložení vstupu do Unie o jeden rok, tj. od 1. ledna 2008, pokud obě země nebudou splňovat požadavky spojené s členstvím v Unii. Poslední rozšíření Evropské unie má velký význam pro vývoj v Evropě. Překonává umělé rozdělení Evropy, k němuž došlo za studené války, přispívá k zdárnému ukončení ekono-mické a politické transformace ve střední a východní Evropě po rozpadu komunistického systému po roce 1989. Posiluje stabilitu Evropy při vynaložení minimálních nákladů. (Nákla-dy na rozšíření Unie v letech 2000-2006 představují pouze jednu tisícinu hrubého domácího produktu EU-15.) Rozšířením Evropské unie došlo k vytvoření největšího jednotného trhu na světě, k vytvoření podmínek pro podnícení investiční aktivity a vytvoření nových pracov-ních příležitostí ve všech členských státech Unie. Zvýšila se úloha Evropské unie ve světě.

1.2 Proč se mluví o třech pilířích Evropské unie ?

Tři pilíře Evropské unie byly vytvořeny Smlouvou o Evropské unii, která byla podepsána v holandském Maastrichtu dne 7.února 1992, a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Smlouva o Evropské unii má v historii evropské integrace zvláštní místo. Vytvořila novou strukturu − Evropskou unii, která rozšířila do té doby převažující ekonomické vztahy mezi členskými státy o oblast zahraniční, bezpečnostní a vnitřní politiky.

10

Smlouva o Evropské unii zavedla dále institut evropského občanství a posílila pravomoci Ev-ropského parlamentu. Doplňky Smlouvy zakládající Evropské společenství vytvořily právní rámec pro hospodářskou a měnovou unii se společnou měnou euro, a posílily sociální dimen-zi Společenství.Evropská unie kombinuje prvky nové mezinárodní organizace s nadstátními institucemi s prvky tradiční mezinárodní organizace. To se projevuje odlišným způsobem rozhodování v jednotlivých pilířích Unie.V prvním pilíři Evropské unie se rozhodnutí přijímají tzv. komunitární metodou, na němž se podílejí Evropská komise, Rada a Evropský parlament. Rada rozhoduje o většině otázek tzv. kvalifi kovanou většinou (viz odstavec o Radě).V rámci prvního pilíře byla vytvořena institucionální struktura, která má rysy nadstátní organizace. Orgány Evropských společenství získaly od členských států pravomoc vydávat právní akty, které jsou závazné pro všechny fyzické a právnické osoby na území všech člen-ských států. V rámci prvního pilíře se realizují politiky Evropského společenství − společná zemědělská politika, společná obchodní politika, dopravní politika, ochrana hospodářské soutěže, struk-turální politika, sociální politika, výzkum a vývoj, průmyslová politika, ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele, vzdělávání a kultura a další. Od roku 2003 je do prvního pilíře zahrnuta z třetího pilíře též vízová, azylová a migrační politika a další politiky vztahu-jící se k volnému pohybu osob a kontrola vnějších hranic Evropské unie. Ve druhém pilíři Evropské unie, který zahrnuje společnou zahraniční a bezpečnostní politi-ku, se rozhodnutí přijímají v Radě na zásadě jednomyslnosti. V praxi to znamená, že každý členský stát má právo veta.Ve třetím pilíři Evropské unie, který v současné době zahrnuje policejní a soudní spolupráci v trestních věcech, se rozhodnutí přijímají v Radě na zásadě jednomyslnosti. Pokud se Rada dohodne, může přeřadit některé otázky z třetího do prvního pilíře (jde o tzv. Community bridge − můstek Společenství).Evropská unie je v současné době založena na třech základních smlouvách: Smlouvě o vy-tvoření Evropského hospodářské společenství (1957), Smlouvě o vytvoření Evropského společenství pro atomovou energii (1957) a Smlouvě o vytvoření Evropské unie (1992) 1. Tyto smlouvy byly mnohokrát doplňovány a upravovány a představují rozsáhlý, složitý a má-

Evropská unie zahrnuje tři oblasti, tzv. pilíře, a to první pilíř tvořený Evropskými společen-stvími (Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské hospodářské společenství, které bylo přejmenováno na Evropské společenství, a Evropské společenství pro atomovou energii), druhý pilíř se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou a třetí pilíř pokrývající spolu-práci v oblasti justice a vnitřních věcí.

1 Pozn.: V roce 2002 skončila platnost Smlouvy o Evropském společenství uhlí a oceli. Sektory uhlí a oceli byly začleněny pod režim vytvořený Smlouvou o Evropském společenství.

11

1lo přehledný soubor dokumentů. Představitelé Evropské unie se je proto rozhodli nahradit kratším, stručnějším a přehlednějším dokumentem − Smlouvou o ústavě pro Evropu, která jasně stanoví smysl a cíle Evropské unie, jakožto unie států a občanů, úlohu jednotlivých unijních institucí a úlohu a obsah jednotlivých politik Unie. Návrh Smlouvy o ústavě pro Evropu vypracoval Konvent o budoucnosti Evropy po více než jednoročním jednání a v červnu 2003 jej předložil Evropské radě. O rok později, v červnu 2004 byla Smlouva o ústavě pro Evropu schválena Evropskou radou na závěr jednání me-zivládní konference a v říjnu 2004 v Římě podepsána nejvyššími představiteli 25 členských států Unie. Vstoupí v platnost po ratifi kaci všemi členskými státy Unie. Jakmile Smlouva o ústavě pro Evropu vstoupí v platnost, bude zrušena Smlouva o vytvoření Evropského hospodářské společenství (1957) a Smlouva o vytvoření Evropské unie (1992) včetně všech doplňujících dokumentů a nahrazena jednotným textem. Nebude zrušena Smlouva o vytvoření Evropského společenství pro atomovou energii (1957) − (tzv. Eura-tom), která zůstane nadále v platnosti.

1.3 V čem je zvláštnost a jedinečnost Evropské unie ?

Cílem evropského sjednocování (integrace) je postupně odstraňovat přehrady mezi evrop-skými státy, vytvořit z Evropy kontinent míru a spolupráce a vyloučit válku jako prostředek řešení sporů. Hospodářským cílem je vytvořit jednotný vnitřní trh a měnovou unii se spo-lečnou měnou euro a zajistit hospodářskou prosperitu a růst životní úrovně obyvatel všech členských zemí, politickým cílem je prohlubovat a rozšiřovat spolupráci v oblasti zahraniční, bezpečnostní, obranné a vnitřní politiky. Evropský sjednocovací proces se rozvíjel postupně a byl provázen řadou obtíží. Je kompro-misem mezi dvěma odlišnými přístupy k sjednocování Evropy. První přístup usiluje o hlub-ší integraci, o postupné a stále větší sdílení suverenity členských zemí v rámci nadstátních institucí vytvořených na základě mezinárodní smlouvy. Cílem je vytvořit jednotný vnitřní trh a hospodářskou a měnovou unie v oblasti ekonomické a politickou unii v oblasti za-hraniční, bezpečnostní i vnitřní politiky. Druhý přístup klade v oblasti politické důraz na mezivládní spolupráci při zachování co největší míry suverenity členských zemí a v oblasti ekonomické dává přednost volnější spolupráci formou volného obchodu. Evropské sjednocování prochází střídavě fázemi rozvoje a útlumu. Rychlost, intenzita a kon-krétní podoba sjednocování závisí na mnoha činitelích. Patří mezi ně zejména politika

Evropská unie je jedinečné společenství evropských států založené na myšlence jednoty v rozdílnosti. Je konkrétním naplněním ideje unie členských států a občanů. Sdružuje velké a malé státy, které se rozhodly úzce spolupracovat v oblasti hospodářské i politické a v dohodnutých oblastech dobrovolně sdílet svou suverenitu v zájmu společného postupu. Sdružuje státy s dlouhou vlastní historií, kulturou a tradicemi, které mají řadu společných rysů, ale záro-veň se v mnoha směrech odlišují

12

jednotlivých, zejména velkých členských států, dále vývoj hospodářského cyklu, a změny v mezinárodní prostředí. V období ekonomického poklesu zpravidla dochází k útlu-mu integrační aktivity. Integrační proces vnesl do politického vývoje v Evropě zásadní změny. Došlo k usmíření a těsné spolupráci Francie a Německa, které v minulosti soupeřily o vliv v Evropě, vytváře-ly nepřátelské aliance, což vedlo ke dvěma ničivým světovým válkám. Většina politických představitelů Německa i jeho partnerů v Evropě spatřuje ve sjednocené Evropě nejvhod-nější rámec pro mírové zakotvení silného německého státu. Do integračního procesu se zapojily jak velké, tak i střední a malé státy. Je nutno zvlášť připomenout, že střední a malé evropské státy tím získaly prostor pro prosazování svých zájmů, který v minulosti nikdy neměly. Jejich vliv v evropské politice významně vzrostl. Evropská integrace vytvořila nový rámec pro prosazování zájmů států, které se do ní zapo-jily. Dřívější mocenské soupeření a válečné konfl ikty byly nahrazeny stálým vyjednáváním a hledáním společně přijatelných řešení. Všechny státy zapojené do integračního procesu zjišťují, že nové poměry v Evropě jim přinášejí velké výhody. Dosud žádný členský stát se nerozhodl z Evropské unie vystoupit. Sjednocená Evropa se úspěšně rozvíjí a má předpokla-dy účinně čelit výzvám globalizace a ovlivňovat světový vývoj. Evropa se zásluhou integrač-ních procesů nachází v nové mírové éře svého rozvoje.Evropská unie není tradiční mezinárodní organizací, jakou je např. Organizace spojených národů, kde se sdružují suverénní státy a kde platí při rozhodování zásada jednomyslnosti. Je mezinárodní organizací sui generis, odpovídající potřebám evropských států, které se v ní sdružily. Členské státy Evropské unie delegují dobrovolně, v souladu s uzavřenými meziná-rodními smlouvami, přesně defi novanou část své suverenity společným evropským institucím s cílem, aby řešily v dohodnutých oblastech otázky společného zájmu a zastupovaly je, jejich občany a Unii jako celek navenek vůči nečlenským zemím a mezinárodním organizacím. Evropská unie je originální a úspěšný experiment při vytváření politických institucí nového typu. Sehrála významnou roli v ekonomickém vývoji členských států, napomáhá k vyrovná-vání jejich ekonomické úrovně. Jako příklad lze uvést, že pomohla Irsku − jedné z nejchudších zemí v Evropě − aby se v krátké době zařadilo mezi země nejbohatší. Sehrála významnou roli při vytváření demokratického systému v Portugalsku, Španělsku a Řecku, kde byly před vstupem do EU diktátorské režimy. Sjednotila Evropu po studené válce. Významně přispívá k upevnění demokratického systému v nových členských státech, které byly před rokem 1989 součástí sovětského bloku. Významně ovlivňuje vývoj v nečlenských evropských zemích, a to nikoliv vojenskými, ale politickými a hospodářskými prostředky.

1.4 Jaké jsou základní ideje a hodnoty Evropské unie ? Existuje evropský model společnosti ?

Evropská unie je založena na idejích a hodnotách evropské civilizace, k nimž patří zajištění míru a bezpečnosti, úcta k lidské důstojnosti, rovnost občanů, dodržování lidských práv včetně práv příslušníků menšin, svoboda, demokracie, pluralismus, rovnost, tolerance, sou-držnost, nepřípustnost diskriminace, sociální jistoty, solidarita, respektování národní identity

13

1a vláda zákona. Tyto základní ideje a hodnoty byly zahrnuty do smluv o Evropských spo-lečenstvích uzavřených v letech 1951 a 1957 a v rozšířené podobě do Smlouvy o Evropské unii z roku 1992. Jsou zahrnuty do Smlouvy o ústavě pro Evropu. Evropská unie je vlivným činitelem ve světě, což jí umožňuje prosazovat evropskou vizi organizace společnosti a evropské hodnoty v mezinárodním společenství. Evropský model společnosti má v mezinárodním společenství zvláštní místo. Na rozdíl od amerického modelu klade důraz na sounáležitost, udržitelný rozvoj, kvalitu života, vzájem-nou závislost, solidaritu, uchovávání kulturní identity. V přístupu k řešení mezinárodních konfl iktů kladou Evropané důraz na diplomacii, preventivní opatření, ekonomickou pod-poru a pomoc. Prosperitu Evropy spojují s prosperitou celé planety. Evropský hospodářský a sociální model (i přes odlišnosti v jednotlivých zemích) má cha-rakteristiky, které jej odlišují od amerického a asijského modelu. Patří mezi ně:

a) Obsah a zaměření hospodářské a sociální politiky jednotlivých členských států Unie, které vycházejí z principů solidarity a soudržnosti, rovných příležitostí, boje proti všem formám diskriminace, kladou důraz na ochranu zdraví a zajištění bez-pečnosti při práci, všeobecný přístup ke vzdělání a zdravotní péči, kvalitu života, udržitelný rozvoj a rozvinutou občanskou společnost. Tyto zásady určují evropský model sociálně tržního hospodářství. Jsou zakotveny ve smlouvách o Evropské unii, v činnosti a legislativě Evropské unie, v Evropské konvenci lidských práv a v Listině základních práv Evropské unie.

b) Značná role státu při organizaci společnosti. Veřejný sektor hraje v Evropě význam-nou úlohu. Stát se významně podílí na zajišťování vysoké kvality služeb veřejného zájmu. Členské státy Unie věnují v průměru 27 % HDP na sociální účely, zatímco Spojené státy pouze 15 % a Japonsko 17 %.

c) „Evropská dimenze“ sociálně tržního modelu na úrovni Evropské unie. Jde o ekono-mickou stabilitu zajišťovanou na makroekonomické úrovni, dynamismus evropské-ho vnitřního trhu, hospodářskou a sociální soudržnost podporovanou strukturální-mi fondy a fondem soudržnosti

d) Sociální dialog a partnerství mezi vládou, zaměstnavateli a odbory, který má jak národní, tak evropský rozměr.

Evropská unie vytvořila fungující ekonomický, politický a sociální model přitažlivý pro řadu neevropských zemí. Výzvou pro Evropskou unii v nadcházejících letech je účinné využití obrovských přírod-ních a lidských zdrojů a vybudování silné evropské ekonomiky, která obstojí v mezinárodní soutěži v éře globalizace a zachová tradiční princip sociální a ekonomické spravedlnosti pro všechny občany.

14

1.5 Jaké jsou instituce Evropské unie ?

Evropská unie je řízena institucemi, z nichž každá hraje přesně stanovenou roli defi novanou smlouvami mezi členskými státy.Složení institucí Evropské unie je závislé na počtu členských států. Zvláštní místo mezi evropskými institucemi má Evropská rada, která je nejdůležitěj-ším politickým orgánem Evropské unie. Je složena z hlav států a vlád členských států EU a předsedy Evropské komise. Stanovuje priority dalšího vývoje Evropské unie, dává impulsy a politické směrnice k dalšímu vývoji a řeší sporné otázky, které se nepodařilo vyřešit na úrovni Rady ministrů. Zasedání Evropské rady se konají nejméně dvakrát ročně. Do tzv. institucionálního trojúhelníku Evropské unie patří Rada Evropské unie, Evropská komise a Evropský parlament.Rada Evropské unie je hlavním rozhodovacím orgánem Evropské unie.Má výkonné a le-gislativní funkce a pravomoci. Rada je složena ze zástupců vlád (ministrů) 25 členských států. Schází se pravidelně v růz-ném složení podle charakteru agendy, kterou projednává (např.zahraniční otázky, fi nance, telekomunikace, školství, zemědělství apod.). Jednání Rady se účastní též členové Evropské komise podle projednávané agendy. Ve většině případů Rada přijímá rozhodnutí na návrh Evropské komise. Rozhodnutí Rady připravuje odborné zázemí (kolem 250 pracovních skupin a výborů, složené z odborníků členských států), které řeší technické otázky a závěry předává k projed-nání Výboru stálých zástupců, složeného z velvyslanců členských států (Coreper). Výbor je posuzuje z technicko-politického hlediska než je předloží k projednání Radě.Předsednictví Rady vykonává šest měsíců podle stanoveného plánu jeden z členských států Evropské unie. Ministři zahraničí členských zemí Unie na svém zasedání v prosinci 2005 stanovili plán předsednictví na období 2006 − 2018. Z nových členských zemí se jako první ujme předsednictví Unie v roce 2008 Slovinsko. Česká republika bude Evropské unii předsedat od ledna do června 2009.

Pro činnost Evropské unie mají rozhodující význam tři instituce: Rada Evropské unie, Evropská komise a Evropský parlament, které tvoří tzv. institucionální trojúhelník.

Tento „institucionální trojúhelník“ je doplněn Evropským soudním dvorem a Evropským účetním dvorem a pěti dalšími institucemi − Hospodářským a sociálním výborem, Výbo-rem regionů, Evropskou centrální bankou, Evropskou investiční bankou a Evropským ombudsmanem.

15

1Předsednictví EU v letech 2006 − 2018:

Rakousko leden − červen 2006

Finsko červenec − prosinec 2006

Německo leden − červen 2007

Portugalsko červenec − prosinec 2007

Slovinsko leden − červen 2008

Francie červenec − prosinec 2008

ČR leden − červen 2009

Švédsko červenec − prosinec 2009

Španělsko leden − červen 2010

Belgie červenec − prosinec 2010

Maďarsko leden − červen 2011

Polsko červenec − prosinec 2011

Dánsko leden − červen 2012

Kypr červenec − prosinec 2012

Irsko leden − červen 2013

Litva červenec − prosinec 2013

Řecko leden − červen 2014

Itálie červenec − prosinec 2014

Lotyško leden − červen 2015

Lucembursko červenec − prosinec 2015

Nizozemsko leden − červen 2016

Slovensko červenec − prosinec 2016

Malta leden − červen 2017

VB červenec − prosinec 2017

Estonsko leden − červen 2018

Rada Evropské unie: 1) je legislativním orgánem Evropské unie, v řadě otázek vykonává tuto pravomoc v sou-

činnosti s Evropským parlamentem;2) koordinuje hospodářskou politiku členských států;3) uzavírá jménem Evropské unie mezinárodní smlouvy s jedním nebo s více státy

a s mezinárodními organizacemi;4) sdílí s Evropským parlamentem rozpočtové pravomoci;5) přijímá rozhodnutí nezbytná pro formulování a provádění společné zahraniční

a bezpečnostní politiky podle směrnic přijatých Evropskou radou;6) koordinuje činnost členských států a přijímá opatření v oblasti policejní a soudní

spolupráce v trestních věcech.

16

Rada rozhoduje o většině otázek legislativního charakteru spadajících do prvního pilíře Ev-ropské unie (zemědělství, rybolov, vnitřní trh, životní prostředí, doprava) hlasováním kva-lifi kovanou většinou, jednomyslně rozhoduje o některých otázkách (daňová problematika, průmysl, kultura, regionální a sociální fondy, rámcový program rozvoje vědy a techniky) a o otázkách spadajících do druhého a třetího pilíře − tj. o otázkách zahraniční, bezpeč-nostní a vnitřní politiky. Každý členský stát má v Radě počet hlasů, který v zásadě odpovídá počtu jeho obyvatel. Malé a střední státy jsou však zvýhodněny na úkor států velkých.Při rozhodování kvalifi kovanou většinou mají jednotlivé státy v Radě tento počet hlasů:

Francie, Německo, Itálie a Spojené království 29

Polsko a Španělsko 27

Nizozemsko 13

Belgie, Česká republika, Maďarsko, Portugalsko a Řecko 12

Rakousko a Švédsko 10

Dánsko, Finsko, Irsko, Litva a Slovensko 7

Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko a Slovinsko 4

Malta 3

Při rozhodování kvalifi kovanou většinou se postupuje podle Smlouvy z Nice a uplatňuje se zásada tzv. dvojí většiny, což znamená, že se vyžaduje, aby se pro návrh vyslovila většina obyvatel a většina států Unie. Návrh je přijat, získá-li aspoň 232 hlasů z celkového počtu 321 a vysloví se pro něj též většina členských států, v některých případech dvě třetiny. Při-tom kterýkoliv členský stát může požádat Radu, aby prověřila, zda státy, které hlasovaly pro návrh, představují aspoň 62 % obyvatel Unie. Evropská komise je výkonnou institucí, jejímž úkolem je vyjadřovat a prosazovat zájmy Ev-ropské unie jako celku. Je nezávislá na vládách členských států. Má 25 členů, každý členský stát do ní deleguje jednoho svého zástupce. Členové Komise jsou jmenováni na období pěti let, jsou nezávislí na svých vládách a jsou povinni jednat pouze v zájmu a ve prospěch Ev-ropské unie. Každý člen Komise odpovídá za vymezenou oblast činnosti. Předseda Komise má značné pravomoci, je jmenován Evropskou radou po předchozím schválení Evropským parlamentem. Ostatní členové Komise jsou jmenováni Radou po konzultaci s předsedou Komise a předchozím souhlasu Evropského parlamentu. Komisi pomáhá plnit její úkoly 24.000 úředníků, většina z nich pracuje v Bruselu. Současná Komise se po schválení Evropským parlamentem ujala funkce 22. listopadu 2004. Předsedou Komise je José Manuel Barroso (občan Portugalské republiky). Členem Komise je občan České republiky Vladimír Špidla, který zastává post komisaře pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti.Evropská komise je hybnou silou v institucionálním systému Evropské unie. Plní tyto hlavní úkoly:

17

11) má výsadní právo na zákonodárnou iniciativu, předkládá legislativní návrhy (nařízení,

směrnic a rozhodnutí) Radě a Evropskému parlamentu;2) je výkonným orgánem Evropské unie, odpovídá za plnění evropské legislativy (naříze-

ní, směrnic a rozhodnutí), za plnění rozpočtu a programů schválených Radou a Evrop-ským parlamentem, a za řízení a realizaci jednotlivých politik Evropské unie.

3) vystupuje jako strážce smluv, a spolu s Evropským soudním dvorem zajišťuje, aby člen-ské státy správně uplatňovaly legislativu Evropské unie,

4) zastupuje Evropskou unii vůči členským státům, třetím zemím a mezinárodním or-ganizacím, vystupuje jménem Evropské unie v mezinárodních vztazích v přesně sta-novených oblastech a dojednává mezinárodní smlouvy, a to hlavně v oblasti obchodu a hospodářské spolupráce.

Evropský parlament je volenou institucí. Poslanci jsou voleni v jednotlivých členských státech přímo na pětileté období. Zastoupení v Evropském parlamentu se řídí počtem obyvatel jednotlivých členských států, přičemž zastoupení malých a středních států je zvý-hodněno oproti státům velkým. Evropský parlament plní legislativní, rozpočtové a politické funkce. Evropský parlament zvolený v červnu 2004 má 732 členů, téměř třetina z nich (222) jsou ženy. Hlavní jednáni Evropského parlamentu se konají ve Štrasburku, některá jednání v Bruselu. Jako všechny ostatní instituce Unie jedná Evropský parlament ve 20 ofi ciálních jazycích. V Evropském parlamentu jsou zastoupeny všechny hlavní politické strany, které existují v členských státech. Jsou organizovány v celoevropských politických skupinách. Členové Evropského parlamentu nezasedají podle členských států, ale podle politických skupin, k nimž náležejí. Nejpočetnější politickou skupinou je Evropská lidová strana, následována socialisty, liberály a Zelenými. V Evropském parlamentu jsou zastoupeny všechny názorové směry a politické strany − od stoupenců integrace až po otevřené euroskeptiky. Evropský parlament vystupuje jako strážce evropských zájmů a ochránce práv občanů Ev-ropské unie. Občané mají právo se na něj obracet individuálně nebo kolektivně formou pe-tic a žádat nápravu křivd v záležitostech, které spadají do sféry působnosti Evropské unie.Evropský parlament má tři hlavní funkce:1) Sdílí s Radou legislativní pravomoci, tj. podílí se na vydávání evropských zákonů (naří-

zení, směrnic a rozhodnutí);2) Sdílí s Radou rozpočtové pravomoci a schvaluje konečné rozpočtové výdaje Evropské

unie;3) Uskutečňuje demokratický dohled nad Evropskou komisí, schvaluje jmenování před-

sedy a členů Komise, může Evropské komisi vyjádřit nedůvěru. Vykonává politický dohled nad všemi institucemi Evropské unie.

V rámci Evropského parlamentu pracují parlamentní výbory. Členové každého výboru jsou voleni na začátku a v polovině volebního období podle svého politického zařazení a podle své odbornosti. V současné době existuje sedmnáct specializovaných stálých výborů. Po-kud Parlament uzná za vhodné, může také zřídit podvýbory, dočasné výbory a vyšetřovací výbory. Na základě dohody mezi politickými skupinami, z kterých se Parlament skládá, je

18

ke každému legislativnímu návrhu jmenován zpravodaj. O zprávě předložené zpravodajem výbor diskutuje, upravuje ji a nakonec o ní hlasuje. Poté je zpráva předložena plenárnímu zasedání Parlamentu, který o ní jedná a posléze hlasuje. Poradními orgány Evropské unie jsou Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionůHospodářský a sociální výbor je poradní orgán Rady, Evropské komise a Evropského parlamentu. Vyjadřuje názory organizované občanské společnosti na ekonomické a sociální otázky. Povinně se vyjadřuje k navrhovaným rozhodnutím, která se týkají zaměstnanosti, sociálních otázek, odborné výchovy apod. Výbor má 317 členů rozdělených do tří skupin − zaměstnavatelé, zaměstnanci a zástupci různých zájmových skupin (zemědělci, výrobci, spotřebitelé, vědci a učitelé, družstva, hnutí na ochranu životního prostředí). Početní za-stoupení ve Výboru závisí na počtu obyvatel jednotlivých členských států. Členové Výboru jsou jmenováni jednomyslným rozhodnutím Rady na čtyřleté období. Výbor regionů je poradní orgán Rady, Evropské komise a Evropského parlamentu v ob-lastech, které se týkají místních a regionálních zájmů, jako jsou např. vzdělání, mládež, kultura, zdraví, sociální a hospodářská soudržnost. Výbor regionů má 317 členů, početní zastoupení ve Výboru závisí na počtu obyvatel jednotlivých členských států. Členy výboru jsou volení představitelé obecních a regionálních orgánů (hejtmani, primátoři měst nebo předsedové městských a okresních rad). Členy výboru jmenuje Rada EU na doporučení členských států na čtyřleté období.Mezi další instituce Evropské unie patří Evropský soudní dvůr, Evropský účetní dvůr, Ev-ropská centrální banka, Evropská investiční banka a Evropský ombudsman. Evropský soudní dvůr (běžně označovaný jako Soud) je složen z 25 soudců. Složení Evropské-ho soudního dvora zajišťuje, že jsou v něm zastoupeny právní systémy všech členských států.Evropský soudní dvůr je nezávislou institucí. Zajišťuje jednotný výklad a aplikaci práva Společenství ve všech členských státech Evropské unie. Má právo řešit právní spory mezi členskými státy, institucemi Evropské unie, fi rmami a jednotlivci. Evropský soud dohlíží na to, zda jsou přijaté právní akty Společenství a vlád členských zemí v souladu se smlouvami, vyjadřuje se na žádost soudů členských zemí ke znění a platnosti ustanovení obsažených v komunitárním právu.Evropský soudní dvůr se skládá ze Soudního dvora a ze Soudu prvního stupně. Soud první-ho stupně odpovídá za projednání sporů mezi evropskými institucemi a sporů vznikajících v rámci pravidel hospodářské soutěže Společenství.Proti rozhodnutí Soudu prvního stupně se lze odvolat k Evropskému soudnímu dvoru. Evropskému soudnímu dvoru pomáhá osm generálních advokátů. Jejich úkolem je před-kládat zdůvodněné názory na případy, které jsou Soudu předloženy k projednání. Musí tak činit veřejně a nestranně. Soudní dvůr zasedá v plném složení pouze výjimečně. Většina práce Soudu se odehrává buď ve „velkém senátu“, který je složen ze třinácti soudců, nebo v malých senátech, jejichž práci zajišťují tři až pět soudců. Důvodem pro toto rozdělení je snaha zvládnout velký počet případů, které Soud řeší.

19

1Soud prvního stupně na rozdíl od Soudního dvora nemá pevně stanovený počet soudců. V současné době má 25 členů, Rada EU však může stanovit jiný počet. Obdobně jako Soudní dvůr vykonává i Soud prvního stupně svou práci v menších senátech po třech až pěti soudcích.Soudci i generální advokáti jsou jmenováni na základě shody vlád členských zemí na šest let. V čele Soudu stojí předseda, kterého si soudci vybírají ze svého středu a který zastává tuto funkci tři roky.Sídlo Evropského soudního dvora je v Lucemburku.Evropský účetní dvůr má 25 členů, kteří jsou jmenováni členskými státy na šest let. Ev-ropský účetní dvůr zastupuje zájmy daňových poplatníků, kontroluje, zda Evropská unie získává a vynakládá prostředky rozpočtu podle platných pravidel a předpisů a na účely, pro které byly určeny.Zjištění o hospodaření s fi nancemi Společenství uveřejňuje Evropský účetní dvůr ve výroč-ních zprávách. Sídlo Evropského účetního dvora je v Lucemburku.

Evropská centrální bankaVytvoření Hospodářské a měnové unie a zavedení společné evropské měny euro vedlo k vy-tvoření nových institucí, mezi nimiž hraje důležitou úlohu Evropská centrální banka (ECB). Evropská centrální banka byla založena 30. března 1998. Má právní subjektivitu. Dne 1. led-na 1999 převzala zodpovědnost za zavádění a prosazování jednotné evropské měnové politiky. Evropská centrální banka je zcela nezávislá. Evropské instituce a členské státy Evropské unie musí tuto zásadu respektovat a nesmí Evropskou centrální banku a centrální banky členských států ovlivňovat. Evropská centrální banka a centrální banky 12 států, které přijaly společnou měnu euro, vytvořily strukturu, která je známa pod názvem „eurosystém“ nebo „eurozóna“.Jedním z důležitých úkolů Evropské centrální banky je udržovat stabilitu cen (jedná se vlastně o kontrolu infl ace), na níž závisí kupní síla euro. Cenová stabilita je defi nována jako meziroční růst spotřebitelských cen menší než 2 %. Evropská centrální banka dále odpovídá za:

a) stanovení a dodržování měnové politiky „eurosystému“;b) provádění operací v cizích měnách, udržování a řízení ofi ciálních měnových rezerv

států zapojených do „eurosystému“;c) vydávání bankovek v „eurosystému“;d) stanovení úrokové sazby;e) zajišťování bezporuchového fungování platebních systémů.

Evropská centrální banka odpovídá též za shromažďování potřebných statistických infor-mací a sledování vývoje v bankovním a fi nančním sektoru. Evropská centrální banka úzce spolupracuje s centrálními bankami států zapojených do „eurosystému“ při přípravě a realizaci rozhodnutí řídících orgánů ECB, a to Rady guverné-rů, Výkonného výboru a Generální rady.

20

Rada guvernérů je tvořena členy výkonného výboru a guvernéry centrálních bank států účastnících se měnové unie.Výkonný výbor je složen z předsedy, místopředsedy a čtyř dalších členů, kteří jsou jmeno-váni z řad osobností s uznávaným postavením a profesionálními zkušenostmi v měnových nebo bankovních záležitostech.Generální rada je složena z předsedy, místopředsedy a guvernérů centrálních bank 25 států Evropské unie, tj. i těch členských států, které nejsou zapojeny do „eurosystému“. Prezident Evropské centrální banky a dalších pět členů Výkonného výboru jsou jmenováni členskými státy na dobu osmi let. Presidentem ECB je Jean-Claude Trichet.Sídlem Evropské centrální banky je Frankfurt nad Mohanem.

Evropský systém centrálních bank Evropský systém centrálních bank (ESCB) je složen z Evropské centrální banky (ECB) a centrálních bank 25 členských států EU. Na rozdíl od ECB a národních centrálních bank nemá ESCB právní subjektivitu.Úkolem ESCB je defi novat a uskutečňovat měnovou politiku Společenství; provádět devi-zové operace; spravovat ofi ciální rezervy cizích měn členských států, a podporovat hladký chod platebních systémů.ESCB navíc přispívá k dozoru nad úvěrovými institucemi, dbá na stabilitu fi nančního systému, a plní poradní úlohu vůči orgánům Společenství a jednotlivých členských států v oblastech komunitární a národní legislativy. Zvláštní status v Evropském systému centrálních bank mají centrální banky členských států, které se neúčastní Hospodářské a měnové unie, tj. centrální banky Dánska, Švédska, Spoje-ného království a deseti nových členských států Unie. Tyto centrální banky mohou provádět vlastní národní měnové politiky. Z tohoto důvodu se nepodílejí na rozhodování o jednotné měnové politice „eurosystému“, ani na uskutečňování přijatých rozhodnutí.

Evropská investiční banka Evropská investiční banka (EIB) je neziskovou fi nanční institucí Evropské unie. Byla zříze-na v roce 1958. Sídlí v Lucemburku. Je největší mezinárodní úvěrovou institucí na světě. Akcionáři EIB jsou členské státy Evropské unie, jejich podíl na kapitálu EIB závisí na jejich ekonomické váze v Evropské unii. Kapitál pro svou činnost získává EIB na mezinárodních fi nančních trzích za výhodných podmínek, neboť je považována za nejspolehlivější fi nanční instituci na světě. EIB není bankou, do které občané ukládají své úspory. EIB poskytuje dlouhodobé i střednědobé investiční úvěry k podpoře vyváženého hospo-dářského rozvoje a plnění cílů Evropské unie, fi nancuje infrastrukturní projekty jako želez-niční a silniční koridory, letiště a projekty k zlepšení přírodního prostředí. Poskytuje úvěr na investice malých a středních podniků. Půjčky jsou podmíněny rozhodujícími prioritami Evropské unie a poptávkou ekonomických subjektů. Každý investiční projekt EIB před poskytnutím úvěru přísně vyhodnocuje.

21

1Roční objem půjček určený k fi nancováním veřejných a soukromých střednědobých a dlou-hodobých investic dosahuje 26 miliard euro. EIB se soustřeďuje převážně (z 90 %) na Ev-ropskou unii, pomáhá však též kandidátským a nečlenským zemím. Úvěrů EIB využívá též Česká republika, např. k fi nancování výstavby dálnic, železničních koridorů, výstavby nového univerzitního komplexu Masarykovy university v Brně.Evropská investiční banka sídlí v Lucemburku.

Evropský ombudsmanEvropský ombudsman je jmenován Evropským parlamentem na pětileté období. Je zmoc-něn přijímat stížnosti od kteréhokoliv občana Evropské unie nebo od kterékoli právnické osoby sídlící v členském státě na špatné řízení či nesprávné rozhodnutí institucí či orgánů Společenství (s výjimkou činnosti Evropského soudního dvora). Při vyřizování stížností se ombudsman obrací přímo na dotčenou instituci, vede vyšet-řování, hledá řešení vedoucí k odstranění problému, v nezbytných případech předkládá doporučení, na které je daná instituce povinna odpovědět podrobnou zprávou nejpozději do tří měsíců.

1.6 Co acquis Evropské unie ?

Acquis Evropské unie (evropské právo) je soubor aktů vytvářený v průběhu evropského inte-gračního procesu a související se vznikem a fungováním Evropské unie. Tvoří je:

– Smlouvy o Evropských společenstvích, protokoly, deklarace a rezoluce přijaté Evrop-skými společenstvími, jejich obsah, zásady a politické cíle;

– legislativa přijatá při aplikaci smluv o Evropském společenství;– judikatura Evropského soudního dvora;– Smlouva o Evropské unii, protokoly, deklarace a rezoluce přijaté Evropskou unií,

jejich obsah, zásady a politické cíle;– opatření vztahujících se ke společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politice

Evropské unie;– opatření vztahujících se k justici a spolupráci ve vnitřních věcech Evropské unie;– mezinárodní smlouvy uzavřené Evropským společenstvím s třetími státy a s meziná-

rodními organizacemi a smlouvy uzavřené mezi členskými státy Evropské unie.– zvykové právo

Nové členské státy se zavázaly přijmout acquis Evropské unie v plném rozsahu. Výjimky a odlišnosti při přejímání acquis jsou možné jen ve výjimečných případech a jejich rozsah je omezen.

Acquis (výslovnost aki) Evropské unie − někdy označované též jako „evropské právo“ − zahrnuje veškerou platnou legislativu, která byla v Evropské unii přijata. Zahrnuje právo Evropského společenství − prvního pilíře Evropské unie − a též všechny právní akty přijaté v rámci druhého a třetího pilíře.

22

Acquis Evropské unie (evropské právo) se stále rozvíjí. Dělí se na dva svébytné podsystémy − právo komunitární (právo Evropského společenství) a právo unijní.

1.7 Co je právní systém Evropského společenství ?

Pro právní systém Evropského společenství se používá označení „komunitární právo“ (Community law, droit communautaire). Evropské společenství se odlišuje od ostatních mezinárodních organizací tím, že má pravomoc vytvářet právní normy závazné nejen pro členské státy, ale i pro vnitrostátní subjekty těchto států (osoby fyzické i právnické). Člen-ské státy při vstupu do Evropského společenství souhlasily s tím, že v určitých přesně de-fi novaných oblastech se vzdají své svrchovanosti ve prospěch orgánů Společenství. Orgány Společenství tak získaly právo vydávat předpisy závazné pro všechny členské státy. Spole-čenství si tak vytvořilo svůj vlastní právní systém, který bývá nazýván právem Společenství Toto právo je svébytným právním řádem, který nelze přirovnat ani k mezinárodnímu, ani k vnitrostátnímu právu. Vnitrostátní právo, které je s právem Společenství v rozporu, je nepoužitelné a zákonodárce daného státu ho musí neprodleně zrušit.Komunitární právo se člení na primární právo, sekundární právo, rozhodnutí Evropského soudního dvora a zvykové právo. Primární právo zahrnuje zakládací smlouvy, pozdější pozměňovací a přistupovací akty, jakož i závazné protokoly a dodatky rovnocenného významu. Primární právo je nadřazeno sekun-dárnímu právu a slouží jako měřítko, zda je sekundární právo stanoveno správně.Cílem Evropského společenství, jak praví preambule Smlouvy o ES, je stále těsnější spojení mezi evropskými státy. Proces postupného sjednocování se uskutečňuje prostřednictvím změn zřizovacích smluv a přijímáním dalších smluv (patří mezi ně např. Smlouva o sloučení orgánů Evropských společenství, Jednotný evropský akt, Smlouva o Evropské unii, Amsterodamská smlouva, Smlouva z Nice). Přílohy a protokoly ke smlouvám jsou nedílnou součástí smluv.

Sekundární (odvozené) právo Společenství vychází z primárního práva. Někdy se mluví též o „aktech Společenství“ (Community acts). Jde o legislativní akty orgánů Společenství vydávané na základě zřizovacích smluv. Představují rozsáhlou legislativu, která je tvořena více než jedenácti tisíci akty, o více než osmdesáti tisících stranách.Jde o následující druhy aktů:– nařízení (regulations). Jde o závazný akt normativní povahy, který zavazuje přímo jak

členské státy, tak i jejich vnitrostátní subjekty práva (osoby fyzické i právnické);– směrnice (directives). Jde o legislativní akt, který zavazuje pouze členské státy. Směrnice

předepisuje výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž formy a metody dosažení tohoto cíle zůstávají na vůli a rozhodnutí členských států.

– Rozhodnutí (decisions). Rozhodnutí je individuálním aktem zavazujícím pouze subjekty, jimž je adresováno. Mohou to být jak členské státy, tak i jiné subjekty (osoby).

– Doporučení (recommendations) a stanoviska (opinions). Doporučení a stanoviska nejsou právně závazná. Společenství pomocí doporučení poskytuje členským státům nezávazné návody pro jejich jednání, v rámci stanovisek vyjadřuje svůj postoj k vzniklým situacím.

23

1Právní akty Společenství vstupují v platnost po zveřejnění v Úředním věstníku EU. Rozhodnutí Evropského soudního dvora mají sílu práva a jsou závazná pro soudy a práv-nické i fyzické osoby ve všech členských státech Evropského společenství. Rozhodnutí Evrop-ského soudního dvora mají přednost před rozhodnutími národních soudů členských států, které nejsou v souladu se smlouvami o Evropském společenství. Evropský soudní dvůr přijal řadu závažných rozhodnutí, která změnila či doplnila sekun-dární právo Společenství, zejména v oblastech, jež se týkají pohybu zboží, intelektuálního vlastnictví, hospodářské soutěže a zaměstnanosti. Zvykové právo. K právu Společenství se dále počítá zvykové právo platné v ES včetně nepsa-ných zásad, které Soudní dvůr ES v rámci soudního rozvíjení práva převzal z vnitrostátních právních řádů či zásad mezinárodního práva a dále rozvinul.

1.8 Co je unijní právo ?

Unijním právem se rozumí zejména právo tzv. druhého a třetího pilíře Evropské unie, tzn. právní akty společné zahraniční a bezpečnostní politiky (II. pilíř) a justiční spolupráce v trestních věcech (III. pilíř).Právními nástroji uskutečňování společné zahraniční a bezpečnostní politiky jsou společné strategie, společné akce a společný postoj (stanovisko). Právními nástroji justiční spolupráce v trestních věcech jsou společné postoje a postupy, rámcová rozhodnutí a rozhodnutí a mezinárodní smlouvy sjednané v rámci Rady Evropy

1.9 Co znamená princip nadřazenosti práva Společenství nad právem členských států ?

Všechny normy komunitárního práva - smlouvy, nařízení, směrnice, rozhodnutí, ale i usta-novení mezinárodní smlouvy zavazující Evropské společenství − jsou podle rozhodnutí Evropského soudního dvora právně vynutitelné.Komunitární právo má závažné důsledky pro občany členských států ES. Mohou se domá-hat svých práv, jež vycházejí ze zakladatelských a jiných smluv, jak vůči orgánům Společen-ství, tak vůči orgánům národním a ostatním právnických a fyzickým osobám.

1.10 Co znamená princip subsidiarity ?

Uplatnění principu subsidiarity znamená, že Evropská unie nepřijme žádná opatření (s vý-jimkou opatření, která spadají do její výlučné pravomoci), pokud je efektivnější přijmout je na národní, regionální či komunální úrovni.

Právo Evropského společenství je nadřazeno právu členských států. Dojde-li k rozporu mezi normou práva Společenství a normou vnitrostátního práva členského státu, má přednost norma práva Společenství. Povinností vnitrostátního soudu je aplikovat právo Společenství a neaplikovat ustanovení vnitrostátního práva, které je s ním v rozporu.

24

Orgány Evropské unie vycházejí při svém rozhodování z principu subsidiarity. V praxi to znamená, že opatření mají být přijímána na tom stupni správy, který je může nejlépe a nej-účinněji zajistit. Defi nování principu subsidiarity probíhalo postupně. Zakladatelské smlouvy Evropských společenství tento princip neobsahovaly. Rozhodující pro defi nování principu subsidiarity byly zkušenosti, jež členské státy i orgány Společenství získávaly v oblasti tvorby sekundár-ního práva při naplňování cílů zakladatelských smluv. Článek defi nující subsidiaritu byl zahrnut do Smlouvy o Evropské unii (l992) a do Smlou-vy o Evropském společenství. Smlouva o Evropském společenství byla doplněna o článek, který stanoví, že Společenství bude v oblastech, které nespadají do jeho výlučné pravomoci, podnikat kroky jen tehdy, nebudou-li členské státy schopny provést navrhovaná opatření, jež by z důvodů rozsahu nebo účinků mohlo lépe dosáhnout Společenství. Tato obecná zá-sada byla později konkretizována (na zasedání Evropské rady v Edinburku v prosinci 1992), a stala se vodítkem pro rozhodování orgánů Společenství.

1.11 Jaké pravomoci má Evropská unie ?

Pravomoci Evropské unie se dělí na :Výlučné pravomoci − v těchto oblastech má Evropská unie právo přijímat a určovat pravi-dla a členské státy v nich mohou zasahovat jen s povolením Unie. Jedná se o tyto oblasti:

• společná obchodní politika vůči třetím zemím,• společný celní sazebník vůči třetím zemím,• měnová politika pro 12 zemí eurozóny,• vnitřní trh (do velké míry).

Sdílené pravomoci − v těchto oblastech mohou členské státy vydávat legislativu za předpo-kladu, že již tak neučinila Unie.Jedná se o tyto oblasti:

• občanství• hospodářská a měnová unie• zemědělství a rybolov• vízová, přistěhovalecká a azylová politika • doprava• hospodářská soutěž• daně

Uplatňování principu subsidiarity zabezpečuje, že rozhodnutí v rámci Unie jsou přijímána co nejblíže k občanovi a zároveň je respektována identita členských států Unie.

Evropská unie a její instituce mají pouze ty pravomoci, které jim byly přiděleny ve smlouvách.

25

1• sociální politika• životní prostředí• ochrana spotřebitele• regionální politika, hospodářská a sociální soudržnost, atd.

Doplňující pravomoci − v těchto oblastech se aktivita EU omezuje jen na podporu člen-ských států.

Jedná se o tyto oblasti:• politika zaměstnanosti a hospodářskou politiku• vzdělávání a školství• kultura• veřejné zdraví• věda a výzkum, apod.

V kompetenci členských států zůstávají: • vnitřní organizace států• národní identita• organizace ozbrojených sil• veřejná správa• veřejný pořádek a bezpečnost• organizace justice• mzdy• organizace zdravotnických služeb • lékařská péče, apod.

Smlouva o Evropské unii (známá jako Maastrichtská smlouva) rozšířila mezivládní spolu-práci na další oblasti, a to:

• společná zahraniční a bezpečnostní politika• spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí

Evropská unie přijímá různé iniciativy, politiky a tzv. strategie, popř.programy, které nava-zují na existující politiky a dále je prohlubují a rozvíjejí, popř. vytváří programy nové. Týká se to např. vztahů s novými sousedy rozšířené EU (evropská politika sousedství), stabilizač-ního a asociačního procesu pro státy západního Balkánu, zdokonalení konkurenceschop-nosti ekonomiky (lisabonská strategie).

26

27

Kapitola 2

Co přineslo rozšíření o deset nových členských států Evropské unii ?

2.1 Jak se naplňují očekávání občanů Evropské unie ?

2.2 Jaké důsledky má rozšíření Unie pro stabilitu a ekonomický rozvoj v Evropě ?

28

2.1 Jak se naplňují očekávání občanů Evropské unie ?

Přijetí nových zemí v květnu 2004 je pro Evropskou unii přínosem v mnoha oblastech: politické, ekonomické, bezpečnostní. Realizuje se původní záměr zakladatelů Společenství sjednotit celý evropský kontinent a odstranit příčiny dřívějších konfl iktů, které nejen roz-dělovaly a oslabovaly Evropu, ale vedly nakonec ke krvavým válečným střetům.Naprosto mylná je představa některých kritiků evropské integrace, kteří tvrdí, že hlavním motivem a hnací silou rozšíření o země střední a východní Evropy je zájem zemí Unie o ovládnutí trhů těchto zemí a snaha najít odbytiště pro své zboží. Je namístě připomenout, že ekonomická úroveň nových členských zemí je ve srovnání s původní EU15 zatím velmi nízká: Společný HDP nových členských zemí představuje jen kolem 5 % celkového HDP EU15 a odpovídá HDP Nizozemska. Je pravda, že v nových členských zemích žije zhruba 73 milionů obyvatel, kteří jsou také spotřebiteli. Jejich kupní síla je však ve srovnání se zá-padní Evropou nízká. HDP připadající na jednoho obyvatele v zemích střední a východní Evropy dosahuje v průměru jen necelých 40 % průměrné úrovně Evropské unie. Hlavní motiv, který vedl členské země EU k zájmu o rozšíření na Východ, nebyl tedy ekonomický, ale především politický a bezpečnostní. Země Unie velmi stojí o to, aby její součástí byly země s prosperující ekonomikou, které mají stabilní politický systém, respek-tují lidská práva, práva menšin a které pěstují dobré sousedské vztahy s okolními zeměmi. Unie má zájem, aby to byly demokratické státy, bez nevyřešených vzájemných problémů z minulosti (jako např. mezi Maďarskem a Slovenskem nebo Maďarskem a Rumunskem), se systémem zaručujícím doma i navenek stabilitu. Pro zajištění této stability, která je také v životním zájmu nových členských zemí, je Unie ochotna významně přispět, a to podporou zaostávajících regionů, podporou náročné prů-myslové restrukturalizace, modernizace zemědělství a zvelebení venkova, podporou politiky zaměřené k růstu zaměstnanosti a snižování nezaměstnanosti, rozvíjením výzkumu a růstem vzdělanosti, podporou při výstavbě dopravní infrastruktury, realizaci ekologických programů, podporou malých a středních podniků atd.

Vývoj ukazuje, že rozšíření Evropské unie v květnu 2004 je přínosem pro obě strany, jak staré, tak i nové členské státy. Mnohem více však z něj těží nové členské země. Začlenění nových zemí do Unie přispěje podle výpočtu nezávislých institucí k urychlení jejich hospo-dářského růstu minimálně o 1,5 % ročně ve srovnání se stavem, kdyby k rozšíření nedošlo. Naproti tomu ekonomický přínos rozšíření pro Unii jako celek je vzhledem k nízké ekono-

„Rozšíření je naplněním evropského projektu. Tento projekt nám poskytl půl století míru a prosperity a to je nutno rozšířit na celý kontinent.

Přínosy rozšíření jsou: • stabilita v Evropě,• sjednocení uměle rozděleného kontinentu,• vytvoření jednotného trhu, který je největší na světě.“

Romano Prodi, předseda Evropské komise v Evropském parlamentu, říjen 2002

29

2

mické úrovni zemí střední a východní Evropy poměrně nízký. Podle odhadu ekonomů se v důsledku rozšíření může růst HDP EU15 v dlouhodobém výhledu zvýšit asi o 0,2 %.Začlenění nových zemí do Unie znamená, že tyto země ekonomicky porostou rychleji než „staré“ členské země a že se budou rozdíly mezi jejich ekonomickou úrovní zmenšovat, stejně jako tomu bylo u předchozích rozšíření v případě Irska, Portugalska, Španělska a Řecka.Rozšíření Evropské unie o deset (a od roku 2007, resp. 2008, o dvanáct) členských států zvětší odbytové možnosti původních členských zemí Unie a jejich vývozců. Více jejich investic bude výhodně umisťováno v zemích střední a východní Evropy, jejich podniky mohou rozšiřovat svoji výrobu, některé z nich využijí příležitosti a přesunou tam část svých výrob. Avšak to všechno je ve srovnání s politickými a bezpečnostními zájmy Unie až na druhém nebo třetím místě.

Přestože z rozšíření mají prospěch všechny členské země Unie (největší ty, které jsou geo-grafi cky nejblíže novým členským zemím , tedy Německo a Rakousko), kladou si obyvatelé „starých“ členských zemí řadu otázek, které je znepokojují. Měly bychom o nich vědět. Stručně je uvedeme : • Jak se rozšíření EU dotkne situace na pracovním trhu členských zemí ? Nedojde k velké-

mu přílivu pracovníků z Východu, kteří budou ochotni pracovat za horších mzdových podmínek, což může způsobit růst nezaměstnanosti ? Část veřejnosti si klade také otáz-ku, s jakou intenzitou se to dotkne různých zemí, různých regionů, sektorů a profesí. Nejčastěji byla tato otázka kladena v Rakousku a v Německu. Je totiž známo, že tyto dvě země, a z nich především Německo, jsou hlavní cílovými zeměmi pro osoby, které hodlají po rozšíření EU hledat uplatnění v některé z původních zemí Unie. Plné dvě třetiny z nich by zamířily především do těchto dvou zemí.

Mnoho osob, které v těchto zemích práci mají, se obává, že volný příchod pracovníků ze zemí střední a východní Evropy bude znamenat, že budou ochotni nabízet svou práci za nižší mzdy a tím vytlačí domácí zaměstnance. Tak by se mohla, podle jejich představ, díky příchodu pracovníků z nových členských zemí, zvýšit nezaměstnanost; sociální situace mnoha osob by se zhoršila a zvýšily by se také nároky na státní rozpočet (výplata podpor většímu počtu nezaměstnaných).

Nepřekvapuje, že vlády Německa a Rakouska pod tlakem obav veřejnosti prosadily, že pracovníci z nových členských zemí budou moci vstupovat na jejich pracovní trh až po uplynutí určitého přechodného období (v krajním případě až po sedmi letech). Jiné člen-ské země (např. Velká Británie, Irsko a Švédsko), daly naproti tomu najevo, že se otevřou pracovníkům z nových zemí ihned po jejich přijetí do Unie.

Pozornosti zaslouží, že jak evropští podnikatelé a jejich svazy, tak i nezávislé výzkumy po-tvrzují, že toto rozhodnutí je z hlediska potřeb tzv. starých členských zemí Unie krátkozra-ké. Ve všech dochází k snižování přirozeného přírůstku obyvatelstva a všechny tyto země jsou závislé na přílivu pracovníků z dalších zemí, pokud chtějí udržet svůj ekonomický růst a svou prosperitu. Podle zprávy OSN bude západní Evropa v příštích desetiletích roč-ně potřebovat milióny nových pracovních sil. Studie, kterou si dala zpracovat Evropská komise v roce 2000, zjistila, že ročně by po rozšíření mohlo hledat práci v zemích Unie pouze sedmdesát tisíc osob, přičemž po deseti letech by tento přesun poklesl na polovinu.

30

Podle zprávy Evropské komise z roku 2001 se odhaduje, že pohyb osob mezi východní a západní Evropou − i v případě, že by neexistovala žádná omezení − by byl nižší než 1 % činného obyvatelstva. Obavy obyvatel některých starých členských zemí Unie ze záplavy pracovníků z nových zemí považují proto odborníci za neopodstatněné.

• Další otázky, které si kladou někteří lidé v EU 15: Neubudou pracovní místa, protože podniky budou přesunuty do nových členských zemí ? Takovému přesunu nelze při-rozeně zabránit. Pokud budou v nových členských zemích Unie nižší mzdové náklady a pokud budou pro zahraniční fi rmy existovat přitažlivé investiční pobídky, budou do těchto zemí přicházet. Česká republika se může pyšnit tím, že v posledních letech při-tahuje ve srovnání s dalšími kandidátskými zeměmi a v přepočtu na jednoho obyvatele nejvíce zahraničních investic ze zemí střední Evropy. Je to velký přínos pro naši zemi. V současné době přispívají zahraniční fi rmy (zhruba 90 % investic přichází ze zemí Unie) téměř ze 30 % k naší domácí investiční činnosti.

Nelze však přehlížet skutečnost, že objem zahraničních investic soustředěných do zemí střední a východní Evropy představuje jen malý zlomek investic, realizovaných ve „sta-rých“ členských zemích Unie. Je to důsledek toho, že potenciál vyspělých členských zemí zůstává obrovský, kdežto potenciál nových zemí je zatím omezený.

• Jak se rozšíření dotkne objemu a rozdělení strukturálních fondů, které zatím směřovaly do původních členských zemí ? Po přijetí nových členských zemí se totiž všechny jejich regiony kvalifi kovaly na podporu z těchto zdrojů (s výjimkou Prahy a Bratislavského kraje). Nebude to znamenat, že dostanou méně ty země, které zatím ze strukturálních fondů a fondu solidarity čerpaly nejvíce (Portugalsko, Španělsko, Řecko, Irsko) ?

Je to vážný problém, který znepokojuje zejména obyvatele méně vyspělých regionů v uvedených zemích. Rozšířením se totiž snížil ukazatel průměrného HDP na obyvatele zemí Evropské unie (zhruba o 16 %), podle kterého se rozhoduje o kvalifi kaci celých zemí nebo regionů na podporu ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti EU. Podle některých výpočtů má rozšíření za následek, že území, na kterém žije až polovina obyva-tel regionů, které se až doposud těšily podpoře z evropského rozpočtu, by mohlo ztratit na tuto podporu nárok.

Unie na tyto obavy odpověděla tak, že do roku 2006 je už o rozdělení prostředků ze strukturálních fondů rozhodnuto a žádný přesun nehrozí. Po tomto roce budou zásady fi nanční podpory regionům upraveny tak, aby obyvatelé méně vyspělých oblastí Unie neměli pocit, že se jejich postavení zhoršuje kvůli přijetí nových zemí. Současné roz-šíření nepochybně povede ke změnám přístupů regionální politiky a k úpravám zásad, jimiž se řídí poskytování fi nanční pomoci členským zemím Unie. Návrhy těchto změn již byly předloženy ke schválení v souvislosti s projednáváním fi nanční perspektivy Unie na období 2007 − 2013.

Následující tabulka shrnuje nejrozšířenější obavy občanů zemí EU z možných důsledků rozšíření Unie.

31

2

Obavy občanů zemí EU z důsledků rozšíření (v roce 2001)

Zvětší se počet přistěhovalců, kteří budou hledat práci 55 %Nezaměstnanost bude vyšší 53 %Náklady na podporu nových zemí budou příliš vysoké 44 %Organizovaný zločin se rozšíří 44 %Rozšíří se pašování drog 42 %Hodnota eura poklesne 34 %Prostředky, které dostává naše země z evropského rozpočtu, se zmenší 31 %Riziko nepoctivé konkurence ze strany nových zemí se zvětší 26 %

Eurobarometer, č. 55, duben až květen 2001

2.2 Jaké důsledky má rozšíření Unie pro stabilitu a ekonomický rozvoj v Evropě ?

Současné rozšíření EU změnilo politickou mapu Evropy. Bylo překonáno umělé rozdělení Evropy, jež podvazovalo vzájemné ekonomické, obchodní, vědecké a kulturní vztahy. Vo-jenská konfrontace v Evropě se stala nemyslitelnou.Evropa se postupně stává zónou míru, stability a prosperity.

Rozšíření dodává významné nové podněty pro ekonomický rozvoj Evropské unie. Značně se rozšiřuje vnitřní trh, který nyní zahrnuje 25 států a představuje největší homogenní hospodářský prostor ve světě s více než 452 miliony obyvatel. Tento prostor bez vnitřních hranic se stal přitažlivým pro investory jak z členských, tak i z dalších zemí. Nové člen-ské země, které prošly náročným obdobím transformace a přizpůsobily se podmínkám Unie, překvapily „staré“ členské země svým hospodářským dynamizmem, který překročil průměrné přírůstky zemí Unie a odhodlanou přípravou na přechod ke společné evropské měně. Nastartování druhé etapy Lisabonské strategie, do níž jsou všechny nové členské země zapojeny, nepochybně přispěje k zrychlení ekonomického růstu celé Evropské unie i celého evropského kontinentu.

Rozšíření EU postupně znovusjednocuje náš světadíl, rozdělený v důsledku poslední světové války. Rozšiřuje na střední a východní Evropu zónu míru, stability a prosperity, kterým se Západoev-ropané těší již po více než jednu generaci. Historickým úspěchem Evropského společenství, nyní Evropské unie, bylo, že se dokázala vyhnout konfl iktu či dokonce válce prostřednictvím ekono-mické a politické integrace svých členů. Rozšířit toto na zbytek Evropy je přínos, jehož hodnota je nezměrná.

Wim Kok, Rozšíření Evropské unie. Úspěchy a výzvy, Zpráva pro Evropskou komisi, březen 2003

32

33

Kapitola 3

Co přináší členství v Evropské unii České republice

3.1 Přínosy v oblasti mezinárodně politické Posílení mezinárodního postavení a bezpečnosti ČR Zastoupení v orgánech Evropské unie

Spolurozhodování o politice Evropské unie Omezení rizik plynoucích z geopolitického postavení ČR Účast ve společné zahraniční a bezpečnostní politice EU, v evropské

bezpečnostní a obranné politice Účast na vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva v Evropě Povinnosti České republiky jako členského státu Evropské unie

3.2 Přínosy v oblasti hospodářské Začlenění ČR do nejvýznamnějšího světového hospodářského seskupení Urychlení ekonomického rozvoje ČR a růstu životní úrovně obyvatel ČR Značný objem nenávratné ekonomické pomoci od EU Přístup k výhodným úvěrům Evropské investiční banky Zvýšení přílivu přímých zahraničních investic do české ekonomiky Otevření trhů, které byly dosud pro ČR obtížně přístupné Solidární pomoc v případě přírodních katastrof Řešení problémů, které jsou nad síly a možnosti ČR Možnost zapojit se do evropské hospodářské a měnové unie

a využívat jejích výhod

3.3 Upevnění hospodářského a politického systému v České republice Úspěšné dokončení transformace české společnosti Posílení demokratického systému a právního státu v České republice Prostor pro rozvíjení české národní identity

3.4 Posílení práv českých občanů Rozšíření práv občanů České republiky o práva občanů Evropské unie Listina základních práv Evropské unie rozšiřuje práva občanů České republiky

34

Co přináší členství v Evropské unii České republice ?Členství České republiky v Evropské unii má závažné důsledky pro českou společnost i pro každého občana. Je spojeno s významnými přínosy, ale i s náklady a problémy. O těchto otázkách je nutno otevřeně mluvit a opírat se přitom o fakta, a nikoliv o dojmy či mýty.

3.1 Přínosy v oblasti mezinárodně politické

– Posílení mezinárodního postavení a bezpečnosti ČR.– Zastoupení v orgánech Evropské unie. Spolurozhodování o politice Evropské unie.– Omezení rizik plynoucích z geopolitického postavení ČR.– Účast ve společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politice EU. – Účast na vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva v Evropě.

Posílení mezinárodního postavení a bezpečnosti České republikyČeská republika je průmyslově vyspělý stát střední velikosti vysoce závislý na mezinárodním prostředí. Pozice malých a středních států v Evropě byla a je složitá. Nacházejí se v nevý-hodném asymetrickém postavení vůči velkým státům. K zajištění své bezpečnosti byly v minulosti nuceny vytvářet koalice, a to jak s velkými, tak malými státy. Historické zkušenosti ukázaly, že malé a středně velké státy mohou hrát v evropské politice roli odpovídající jejich postavení pouze za podmínek celoevropského míru a spolupráce. Rozdělení Evropy na soupeřící bloky jejich postavení a bezpečnost komplikuje a v krizo-vých situacích dokonce ohrožuje jejich existenci.

Česká republika je zemí s otevřenou ekonomikou, s vysokým podílem (70 %) vývozu a slu-žeb na tvorbě hrubého domácího produktu a omezenou surovinovou základnou. Je závislá na mezinárodní ekonomické spolupráci. Mezi novými členskými státy Unie patří k zemím s nejvíce rozvinutou ekonomikou. Začleněním do Evropské unie se Česká republika stala součástí jednoho z nejvýznamnějších ekonomicko-politických komplexů na světě, který zajišťuje svým členským státům hospo-dářskou prosperitu a vysoký stupeň vnější a vnitřní bezpečnosti. Zapojila se do struktury, kde se vztahy mezi členskými státy řídí zásadami mírové spolupráce. Členství v Evropské unii řeší tradiční a důležitý problém české politiky, kterým je zajištění vnější bezpečnosti. Členství v Evropské unii upevňuje a posiluje mezinárodní postavení České republiky vůči třetím zemím. Česká republika již není vnímána jako stát „zaostalého Východu“, ale jako součást rozsáhlého ekonomicko-politického komplexu Evropské unie. To má rozhodující vliv např. pro rozhodování zahraničních investorů. Zájmy České republiky jsou v důleži-tých oblastech zajišťovány Evropskou komisí, např.ve Světové obchodní organizaci. Prostor a možnosti pro prosazování českých zájmů jsou mnohem větší než před vstupem České republiky do Evropské unie.

Členství v Evropské unii přináší významnou změnu v postavení malých a středních států. Řeší řadu problémů, jimž v minulosti musely čelit. Malé a střední státy se stávají význam-nými aktéry evropské politiky.

35

3

Nelze též přehlédnout, že v Evropské unii početně převažují malé a střední státy (z 25 člen-ských států Evropské unie je 19 států malé a střední velikosti). To jim dává možnost vý-znamně ovlivňovat politiku tohoto seskupení. Česká republika má v orgánech Evropské unie − v Radě a v Evropském parlamentu - stejné postavení jako srovnatelné státy − Belgie, Portugalsko, Řecko a Maďarsko. V institucích Evropské unie je postavení České republiky vlivnější než odpovídá jejímu lidskému a ekonomickému potenciálu. Na evropský a světový vývoj má podstatně větší vliv, než kdyby byla mimo Unii.

Zastoupení v orgánech Evropské unie. Spolurozhodování o politice Evropské unie.V jakých orgánech Evropské unie je Česká republika zastoupena ?

• Předseda vlády ČR je členem Evropské rady - nejvyššího politickém orgánu Evrop-ské unie.

• Občan ČR je členem Evropské komise.• Zástupce vlády ČR je členem Rady ministrů. Česká republika se podílí na rozhodování tohoto důležitého orgánu Unie. Bez sou-

hlasu ČR není přijato žádné rozhodnutí Rady, jedná-li se o otázkách, kde se vyžadu-je zásada jednomyslnosti. Při rozhodování kvalifi kovanou většinou má ČR 12 hlasů, stejně jako Belgie, Portugalsko, Řecko a Maďarsko.

• ČR je zastoupena v Evropském parlamentu 24 poslanci, stejně jako státy s obdob-ným počtem obyvatel (Belgie, Portugalsko, Řecko, Maďarsko).

• Občan ČR je členem Evropského soudního dvora • Občan ČR je členem Soudu prvního stupně.• Občan ČR je členem Evropského účetního dvora.• ČR má 12 zástupců v Hospodářském a sociálním výboru.• ČR má 12 zástupců ve Výboru regionů.• ČR má zástupce v Radě guvernérů Evropské investiční banky.• ČR má zástupce ve Radě ředitelů Evropské investiční banky.• Občan ČR je viceprezidentem Evropské investiční banky.• ČR má zástupce v Evropském systému centrálních bank.• ČR má zástupce ve Výboru pro vědu a techniku.

Jako plnoprávný členský stát se Česká republika účastní práce přibližně dvou set pracovních skupin a výborů Rady EU, Výboru stálých zástupců a jednotlivých ministerských rad.

Jaké postavení má Česká republika v orgánech Evropské unie ? Od 1. května 2004 je občan České republiky členem Evropské komise. Český občan se může stát předsedou tohoto orgánu, který patří mezi nejvlivnější v Evropské unii. Nešlo by o nic výjimečného, předsedou Komise již byl J. Santer, občan Lucemburska, nejmenšího státu Evropské unie. V červnu 2004 se konaly volby do Evropského parlamentu. Čeští voliči zvolili 24 poslanců Evropského parlamentu, stejný počet jako voliči Belgie, Portugalska, Řecka a Maďarska. Evropský parlament má významné pravomoci, evropští poslanci volí předsedu Evropské ko-mise a schvalují členy Evropské komise, rozpočet Evropské unie, podílejí se na schvalování

36

evropské legislativy. Čeští členové EP mají otevřenou cestu k vedoucím funkcím v orgánech Evropského parlamentu, včetně funkce předsednické. Místopředsedou Evropského parla-mentu byl zvolen Miroslav Ouzký (ODS). Od prvního dne členství v Evropské unii, tj. od 1. května 2004, získala ČR významná práva. Při rozhodování o některých otázkách, kde platí zásada jednomyslnosti, má právo veta − může např. odmítnout přijetí nových států, zablokovat přijetí fi nanční perspektivy, sjednocení daňové politiky či vojenskou akci Unie.Při rozhodování kvalifi kovanou většinou v Radě EU mají malé a střední státy významné po-stavení. V letech 1996 − 2000 byly např. velké státy častěji přehlasovány než státy malé. Při zachování nynějšího systém rotujícího předsednictví bude Česká republika v prvním po-loletí 2009 pověřena výkonem předsednické funkce v Evropské unii. Bude předsedat všem zasedáním Rady a všech výborů Evropské unie a vystupovat jménem Evropské unie v meziná-rodních vztazích. Bude předsedat zasedání Evropské rady, tj. konferenci předsedů vlád a hlav států Evropské unie.

Omezení rizik plynoucích z geopolitického postavení České republiky

Česká republika může jako členský stát Unie ovlivňovat politiku Evropské unie, a to jak vztahy mezi jednotlivými členskými státy, tak i politiku Unie vůči vnějšímu světu. Velké možnosti má v rozvíjení vztahů se sousedními státy. Může působit k tomu, aby byly posi-lovány procesy směřující k vytváření „evropského Německa“, to znamená Německa, které se orientuje na budování mírové Evropy, a nikoliv na ovládnutí jiných států, a na rozvíjení strategických partnerských vztahů rozšířené Unií s Ruskem. Význam Evropské unie pro Českou republiku se projevil při diskusi o dekretech prezidenta republiky z let 1945 − 1946. Odpůrci členství České republiky v Evropské unii, mezi nimiž byly organizace sudetských Němců v Německu a v Rakousku, se snažili dokázat, že dekrety prezidenta republiky jsou překážkou vstupu České republiky do Evropské unie. Orgány Evropské unie − Evropský parlament a Evropská komise − však shodně konstatovaly, že de-krety „nepředstavují žádnou překážku pro přistoupení České republiky k Evropské unii.“ Komisař Günter Verheugen odmítl v Evropském parlamentu 4. 11. 2002 slova poslance Evropského parlamentu Bernda Posselta, předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení, o diskrimina-ci Němců v České republice. „Nikdy jsem o takových stížnostech neslyšel, nikde se taková výtka neobjevila.“ G. Verheugen upozornil, že Evropská komise má pravidelné kontakty s českou stranou a při zpracovávání svých posudků se opírá o informace mezinárodních organizací a humanitárních sdružení, z nichž nikdo nic takového nehlásil. Sdílení společné evropské integrační struktury vytváří příznivé podmínky pro narovnání česko-německého vztahu v širším evropském rámci, podobně jako k tomu došlo ve vztazích mezi Německem a Nizozemskem nebo ve vztazích mezi Německem a Dánskem. Česká re-

Začlenění do Evropské unie napomáhá k rozvíjení dobrých vztahů se sousedními státy a k ře-šení problémů, které plynou z geopolitického postavení České republiky ve střední Evropě.

37

3

publika může využívat zkušeností i postojů ostatních středních a malých evropských států, které řeší v rámci Unie obdobné otázky ve vztazích k velkým sousedům.Je nutno též připomenout, že při jednáních o přistoupení k Evropské unie napomohla Ev-ropská komise významně k urovnání sporu mezi Rakouskem a Českou republikou o uve-dení temelínské jaderné elektrárny do provozu.

Účast ve společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politice Evropské unie Společná zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie předpokládá, že členské státy Ev-ropské unie se jednomyslně dohodnou o společném postupu v oblasti mezinárodní politiky. Výhody společného postupu jsou v tom, že Evropská unie může účinněji než jednotlivé její členské státy ovlivňovat mezinárodní vývoj směrem k míru a mezinárodní spolupráci, jakož i čelit novým hrozbám, jako je šíření zbraní hromadného ničení, ilegální obchod se zbraněmi a nukleárními materiály, mezinárodní terorismus, fundamentalismus a extremismus. Účin-nost společného postupu je podmíněna existencí kapacity − ekonomické, politické i vojenské − pro společnou akci. Jen tak lze efektivně zasahovat do řešení lokálních krizí a konfl iktů, které mají destabilizující vliv a ohrožují mezinárodní mír a bezpečnost.

Česká republika se od roku 1993 jako přidružený stát zapojovala do aktivit vyplývajících z naplňování společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie v rámci politické-ho dialogu. Připojovala se k deklaracím, demarším, společným postojům a společným ak-cím Evropské unie. Podpořila rozvoj evropské bezpečnostní a obranné politiky, jejímž cílem jsou humanitární a záchranné mise, mise k udržení míru a mise bojových jednotek k řešení krize, včetně nastolování míru. (Tyto cíle jsou známé jako tzv. Petersberské úkoly.) Jako přidružený člen Evropské unie nemohla její zahraniční a bezpečnostní politiku ovlivňovat.Smlouvou o přistoupení k Evropské unii převzala Česká republika závazky, které se týkají společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky. Jako členský stát se od 1. května 2004 podílí na formulování této politiky. Účastní se jednání příslušných orgánů Rady EU. Podpo-ruje těsnou vazbu mezi evropskou bezpečnostní a obrannou politikou EU a Evropskou bez-pečnostní a obrannou identitou Organizace Severoatlantické smlouvy. Podpořila návrh na vy-tvoření společných vojenských sil Evropské unie. Začlenila do tohoto sboru prapor rychlého nasazení, vrtulníkovou a chemickou jednotku a polní nemocnici o celkové síle 1 000 mužů.Česká republika je pro zvýšení vlivu Evropské unie v mezinárodních vztazích, aby mohla v v globalizovaném světě účinně prosazovala své zájmy a zájmy členských zemí. Vychází z toho, že k tomu musí mít Evropská unie kapacitu pro samostatnou akci, podporovanou věrohodnými vojenskými silami. Podpořila opatření k posílení bezpečnostního pilíře Evropské unie a rozhodnutí do roku 2010 vytvořit síly rychlé reakce složené z třinácti bojových uskupení, z nichž každé bude mít kolem 1 500 vojáků. První síly rychlé reakce mají být akceschopné od roku 2007. S vojáky se po-

Česká republika se jako členský stát Evropské unie podílí na vytváření společné zahranič-ní, bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie.

38

čítá pro mírové mise, odzbrojovací operace, humanitární či záchranné akce. Vojáci mají být připraveni k nasazení kdekoliv ve světě do deseti dnů od rozhodnutí a na místě mají být schopni vydržet nejméně 30 dnů. Jedno z plánovaných uskupení bude tvořeno vojáky z České republiky a Slovenska. Dvě třetiny jednotky by měli tvořit Češi, jednu třetinu Slováci. Společné jednotce bude velet Čech. Společné bojové uskupení bude připraveno pro případné nasazení v roce 2009. Česká republika plánuje též spolupráci s jinými evropskými armádami. Hodlá se zapojit do bojového uskupení s Němci a Rakušany, tato jednotka vznikne zřejmě v roce 2011. Jako členský stát NATO podpořila ČR vazbu mezi evropskou bezpečnostní a obrannou politikou a Organizací Severoatlantické smlouvy (NATO), včetně rozvíjení spolupráce v rámci k tomu ustavených pracovních skupin.

Účast na vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva v Evropě

Amsterodamská smlouva, která vstoupila v platnost 1. května 1999, se stala základem pro novou politiku známou pod názvem „evropská oblast svobody, bezpečnosti a práva“. Tato politika zahrnuje otázky volného pohybu osob v Evropské unii, boj proti kriminalitě, přístup občanů ke spravedlnosti, politiku v oblasti přistěhovalectví a zajištění bezpečnosti vnějších hranic Unie. Koncem roku 1999 přijala Evropská rada pod fi nským předsednic-tvím „Prohlášení z Tamperre“, které je strategickým politickým rámcem pro dosažení cílů stanovených Amsterodamskou smlouvou. Po teroristických útocích na Spojené státy v září 2001 a po útocích v Madridu, Londýně a na dalších místech došlo k zintenzívnění prací na formulování společné unijní strategie a prohloubení mezivládní spolupráce s cílem účinněji čelit novým bezpečnostním hrozbám. „Haagský program“ z listopadu 2004 stanovil konkrétní akční plán k realizaci evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Ze všech otázek, které zahrnuje prostor svobody, bezpečnosti a práva, se jako nejsložitější jeví přistěhovalectví.Oblast svobody znamená nejen zajištění svobodného pohybu osob, ale též zajištění základních práv občanů a boj proti všem projevům diskriminace. Znamená též respektování a zajištění soukromí občanů, včetně ochrany osobních dat. Zvýšená bezpečnost pro občany členských států Evropské unie souvisí s přijetím potřebných bezpečnostních opatření na vnějších hra-nicích Unie a potíráním ilegálního přistěhovalectví, při plném respektování lidských práv a principů právního státu. Výhodou České republiky je, že nemusí vynakládat prostředky na budování celnic a hranič-ních přechodů, neboť všichni její sousedé jsou členskými státy Evropské unie. Musí zajistit pouze kontrolu osob z třetích zemí na českých mezinárodních letištích. V tomto ohledu má Česká republika v rámci Unie podobné postavení jako Lucembursko.

Vstupem do Evropské unie se Česká republika začlenila do prostoru svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém se zaručuje volný pohyb osob a v němž je občanům Evropské unie zaručena vysoká míra ochrany, bezpečnosti a zákonnosti. Členství v Evropské unii přináší občanům České republiky posílení jejich osobní bezpečnosti a právních jistot.

39

3

Oblast bezpečnosti je budována s cílem zajistit bezpečnost občanů členských států Evropské unie, které jsou zapojeny do jednotného vnitřního trhu, kde dochází k volnému pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Organizovaný zločin nezná hranic. Účinný boj proti krimi-nalitě na čistě národní úrovni nestačí. Vyžaduje mezinárodní spolupráci policie a celních úřadů na úrovni Evropské unie. Zahrnuje boj proti mezinárodní kriminalitě, terorismu, obchodu s lidmi, trestným činům proti dětem, proti pašování drog, pašování zbraní, jakož i potírání korupce a podvodů a praní špinavých peněz. Významnou roli v boji proti těmto druhům trestné činnosti má Evropská policie (Europol) jako nástroj těsnější spolupráce mezi policejními orgány členských států Evropské unie. Má k dispo-zici rozsáhlou evropskou databanku a podporuje policejní a celní orgány při vyšetřování meziná-rodních kriminality. Po vstupu do Evropské unie se České republika stala členem Europolu. Oblast práva posiluje postavení a právní ochranu občanů členských států Unie. Cílem Unie je zajistit pro všechny občany členských států rovný přístup k spravedlnosti a podporovat spolupráci mezi justičními institucemi jednotlivých členských států. V občanských věcech mají být zjednodušeny přístupy, v trestních otázkách se má koordinovat trestní řízení, formulovat minimální pravidla pro defi nování trestních činů, trestního řízení a trestních postihů. Po vstupu do Evropské unie se České republika stala členem evropské organizace pro justici − Eurojust. Evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva se týká těchto oblastí:

• Volný pohyb osob • Vízová politika • Ochrana vnějších hranic Evropské unie • Schengenský systém • Přistěhovalectví• Azylová politika• Právní spolupráce ve věcech občanskoprávních a trestních• Koordinace protidrogové politiky • Občanství Evropské unie • Základní práva • Rasismus a xenofobie • Činnost policie a celních orgánů • Prevence trestné činnosti • Boj s organizovaným zločinem • Vnější vztahy

3.2 Přínosy v oblasti hospodářské

Vstup České republiky do Evropské unie je spojen s významnými hospodářskými přínosy. Jde zejména o: – Začlenění ČR do nejvýznamnějšího světového hospodářského seskupení.– Urychlení růstu české ekonomiky a zvyšování životní úrovně obyvatel České republiky.– Značný objem ekonomické pomoci od Evropské unie.

40

– Zvýšený příliv přímých zahraničních investic – Přístup ke zdrojům Evropské investiční banky.– Otevření nových trhů.– Solidární pomoc v případě přírodních katastrof.– Řešení problémů, které jsou nad síly a možnosti českého státu.– Otevřená cesta do Hospodářské a měnové unie

Začlenění České republiky do nejvýznamnějšího světového hospodářského seskupení

Evropská unie patří mezi nejvýznamnější světové ekonomické komplexy, sdružuje 25 států s 452 milióny obyvatel a podílí se jednou čtvrtinou na světovém hrubém hospodářském produktu a téměř 20 % na světovém obchodu. Jednotný vnitřní trh Evropské unie patří k největším světovým trhům.Vezme-li se v úvahu i vnitrounijní obchod, podílí se Evropská unie na světovém obchodu více než 40 %. Evropská hospodářská a měnová unie se společ-nou měnou euro patří k nejvýznamnějším světovým fi nančním a měnovým trhům. Česká republika je ekonomicky závislá na obchodu s členskými státy Evropské unie. Do Evropské unie směřovalo v roce 2004 více než 80 % českého zahraničního obchodu . Od 1. května 2004 se český zahraniční obchod zcela změnil. Platí nové předpisy, zejména v oblasti cel. Obchod České republiky se státy Evropské unie se stal obchodem vnitrounij-ním, probíhajícím uvnitř jednotného vnitřního trhu a v souladu s jeho pravidly. Zahranič-ním obchodem zůstal pouze styk se zeměmi mimo Unii, který se na celkovém zahraničním obchodě České republiky podílí méně než 20 procenty. Jako vývozně orientovaná země využívá Česká republika všech výhod plynoucích z jednot-ného vnitřního trhu EU, který je založen na volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Po vstupu do EU byla odstraněna ochranářská opatření vůči ČR, která se týkala obchodu zemědělskými produkty. Vztahy ČR se státy EU nejsou upravovány nástroji obchodní poli-tiky, jako tomu bylo před vstupem do EU, ale evropskou politikou hospodářské soutěže. Vstup do Unie přináší českému obchodu nové lepší podmínky. Očekává se, že rozšířením Unie dojde k posílení její hospodářské výkonnosti, zvýšení jejího vývozního potenciálu i k růstu absorbční kapacity unijního trhu. Tento hospodářský vývoj by pak měl vytvořit nové obchodní příležitosti pro ekonomiky všech, a zvlášť nových členských zemí. K pozitiv-ním vlivům je třeba přičíst i posílení image českých výrobků, které získají označení „Made in EU“, jež má ve světě dobrý zvuk.Český zahraniční obchod má několik možností, jak se dále rozvíjet. Může kopírovat terito-riální a zbožovou strukturu zahraničního obchodu Evropské unie a hledat způsoby, jak si v zavedené a silné konkurenci ostatních zemí vydobýt své místo. Může přitom též stavět na tradičních vazbách, které si na některých trzích vybudovaly české fi rmy v minulosti − např. vývozem investičních celků na Blízký a Střední východ, do Asie a do Latinské Ameriky.

Česká republika je od 1. května 2004 součástí jednoho z nejvýznamnějších světových ekonomických seskupení.

41

3

Odborníci upozorňují, že z dlouhodobého hlediska je žádoucí rozšiřovat obchodní vztahy se státy mimo „jednotný evropský trh“, intenzivně hledat a dobývat nové či staronové trhy a využívat k tomu vztahů, které Evropská unie vytvořila s třetími zeměmi. Perspektivní pro české výrobce je trh ruský, resp. trhy Společenství nezávislých států, a trhy asijské (Blízký a Střední východ, Čína, Vietnam, Indie), trhy Latinské Ameriky i Afriky. Začlenění České republiky do Evropské unie vytváří podmínky pro růst průmyslové výroby, zkvalitnění infrastruktury (dopravních, energetických a telekomunikačních sítí), rozšíření a zkvalitnění služeb. Urychlí se specializace českého průmyslového komplexu v rámci Evro-py. Česká republika se již začlenila do vědeckých a technických programů Unie, což přispívá k rozvoji vědeckého a technologického potenciálu ČR.Zapojení do společné zemědělské politiky Evropské unie vytváří podmínky pro rozvoj českého zemědělství. Čeští zemědělci mají neomezený přístup na rozsáhlý agrární trh Unie. Využívají výhod plynoucích z garantovaných cen a dotací z fondů Evropské unie. Přímé platby doplňují příjmy zemědělců. Jsou zaručeným zdrojem příjmu, a to i v případě přírodních katastrof, jako jsou povodně, požáry nebo sucha. Velmi záleží na tom jak Česká republika, vláda, podnikatelé i jednotliví občané dokáží vy-užívat příznivých podmínek, které přinesl vstup České republiky do Evropské unie.Příklad srovnatelných zemí, např. Irska, Portugalska nebo Finska ukazuje, že to možné je.

Urychlení ekonomického rozvoje ČR a růstu životní úrovně obyvatel ČR

Začlenění do společného evropského trhu vytváří příznivé podmínky pro rozvoj české eko-nomiky. Rozšiřují se odbytové možnosti českého průmyslu. Zvyšuje se přitažlivost České republiky pro zahraniční investory, což podporuje příliv zahraničních investic. Pokračuje modernizace českého průmyslu. Začlenění do Evropské unie umožňuje České republice lépe využívat její komparativní výhody.Česká republika má k tomu příznivé předpoklady. Geografi cky se nachází v blízkosti roz-vinutých evropských ekonomik, má rozvinutou dopravní infrastrukturu, kvalifi kovanou pracovní sílu a dlouhou průmyslovou tradici.Se zrychlením hospodářského růstu je spojen rychlejší vzestup životní úrovně, úrovně spo-třeby a zlepšení životních podmínek obyvatelstva. Zrychlení hospodářského rozvoje přináší růst mezd, vytváří nová pracovní místa. Tato pozitivní očekávání mají reálný základ. Vycházejí z ocenění možností české ekonomi-ky, a opírají se o zkušenosti, které získaly se začleněním do Evropské unie státy, jejichž eko-nomická úroveň byla srovnatelná s úrovní České republik, jako Irsko, Španělsko, Portugal-sko, Finsko a Řecko. Zvlášť pozoruhodný ekonomický rozvoj zaznamenalo Irsko, o němž se mluví jako o „malém evropském tygrovi“. Všechny zmíněné země, které patřily v rámci Evropské unie v době svého přistoupení mezi země méně rozvinuté, zaznamenaly po při-

Začlenění do Evropské unie přispívá k urychlení ekonomického růstu v České republice. Předpokládá se, že dojde k urychlení ekonomického růstu o dodatečná 1 až 2 % ročně.

42

stoupení významný ekonomický rozvoj, splnily náročná kritéria pro začlenění do Hospo-dářské a měnové unie a jsou nyní začleněny do „eurozóny“ se společnou měnou euro. Vstup do Evropské unie je pro Českou republiku jednoznačně přínosem. Otevřely se nové podnikatelské příležitosti, studenti mají možnost získat vzdělání v zemích Unie a začínají jich využívat. Členství v Unii je současně inspirací pro následování úspěšných vzorů. Obča-né České republiky si ověřují, že se uplatní v nových náročných podmínkách, což přispívá k upevnění národního sebevědomí.

Značný objem nenávratné hospodářské pomoci od EUČeská republika jako členský využívá značné fi nanční zdroje Unie, v rámci jednotlivých politik koncipovaných na principech solidarity. Jedná ze zejména o prostředky určené na rozvoj venkova na rozvoj méně rozvinutých regionů a odvětví.

Údaje o dohodnutém fi nančním rámci rozšíření pro Českou republiku jsou uvedeny v ná-sledující tabulce:

Finanční rámec rozšíření pro ČR na období 2004 − 2006

Milionů €, ceny 1999 2004 2005 2006 Celkem2004 − 2006

1. Platby ČR do rozpočtu EU 623 963 988 2574

2. Příjmy ČR z rozpočtu EU (bez kompenzací) 501 985 1117 2603

3. Čistá pozice bez kompenzací (1-2) -122 22 129 29

4. Kompenzace z rozpočtu EU celkem − tj. příjmy ČR do státního rozpočtu 300 270 177 747

5. Čistá pozice po kompenzacích (3+4) 178 292 306 776

Mezi novými členskými státy Evropské unie patří Česká republika mezi státy relativně hos-podářsky vyspělé. To se odráží ve výši příspěvku ČR do rozpočtu Evropské unie a ve výši plateb, které z fondů Evropské unie získá. V období 2004 − 2006 příspěvek České republiky do společného rozpočtu EU činí 2 574 mil. €. Na druhé straně z rozpočtu EU bude čerpat částku 3 350 mil. €: z toho 2 603 mil. € (78 %) představují prostředky na zemědělství (tržní opatření, přímé platby, rozvoj venkova), struk-

Česká republika je po vstupu do Evropské unie čistým příjemcem hospodářské pomoci. V letech 2004 až 2006 získá z prostředků Evropské unie 747 mil. €, tj. cca 23,2 mld. Kč. V letech 2007 až 2013 se objem hospodářské pomoci Unie podstatně zvýší, a může dosáh-nout 93 mld. Kč ročně.

43

3

turální opatření (strukturální fondy, fond soudržnosti) a vnitřní programy (budování in-stitucí); zbývajících 747 mil. € (22 %) představuje částku, kterou ČR vyjednala za účelem zlepšení čisté pozice ve vztahu k EU. Po roce 2006 bude v Evropské unii v Evropské unii platit nový fi nanční rámec na období 2007 − 2013, na jehož formulaci se Česká republika podílí jako plnoprávný členský stát. Očekává se, že v tomto období se objem hospodářské pomoci ze strany Evropské unie podstatě zvýší. Ekonomická pomoc Unie přispěje k urychlení ekonomického rozvoje České republiky a k rychlejšímu vyrovnávání její ekonomické úrovně s vyspělejšími státy Unie. Zároveň přispěje k vyrovnání ekonomické úrovně jednotlivých regionů v ČR.

Přístup k výhodným úvěrům Evropské investiční banky

Po vstupu do Evropská unie se Česká republika stala členem Evropské investiční banky (EIB), která byla vytvořena v roce 1958, a je neziskovou fi nanční institucí EU. EIB přispívá k rozvoji evropské integrace a sociální soudržnosti, a to především fi nancováním projektů v ekonomicky slabších regionech Evropské unie. Klienty EIB jsou organizace veřejného i sou-kromého sektoru a podniky. EIB obvykle poskytuje polovinu kapitálu potřebného k realizaci projektu.Česká republika se po vstupu do EU stala akcionářem Evropské investiční banky. Podíl ČR na upsaném kapitálu EIB činí 0,77 % (1 258 785 500 EUR) z celkové hodnoty upsaného kapitálu EIB (163 653 737 000 EUR).Součástí skupiny Evropské investiční banky je Evropský investiční fond (vytvořený v roce 2000), který se specializuje na poskytování kapitálu a garancí malým a středním podnikům.Od roku 1992 do listopadu 2005 uzavřela EIB v České republice úvěrové smlouvy v celko-vé hodnotě cca 6 076 mil. EUR, tj. cca 182,3 mld. CZK (při kurzu 30 CZK/EUR). Z této částky připadly:− Úvěry na plnění funkcí státu ve výši cca 3141 mil. EUR, a to :

• přímé úvěry státu ve výši cca 1 631 mil. EUR,• úvěry Českomoravské záruční a rozvojové bance (dříve Komerční bance) se státní

zárukou ve výši 950 mil. EUR,• úvěry Správě železniční dopravní cesty se státní zárukou ve výši 560 mil. EUR.

− Úvěry krajům a obcím ve výši 547 mil. EUR, z toho získal Pardubický kraj 30 mil. EUR, Moravskoslezský kraj 1 100 mil. CZK (37 mil. EUR), Jihomoravský kraj 40,6 mil. EUR,

Česká republika může jako členský stát Evropské unie získat za výhodných podmínek úvěry od Evropské investiční banky na rozvoj hospodářsky méně vyvinutých oblastí, na zlepšení dopravní a telekomunikační sítě, na zajištění dodávek energie, ochranu životního prostředí, rozvoj zdravotnictví a školství, podporu malých a středních podniků, zvýšení konkurenční schopnosti průmyslu, rozvíjení informační společnosti, rozvoj vědy a výzku-mu, podporu inovací.

44

hl. m. Praha 425 mil. EUR a Plzeň 15 mil. EUR (EIB ve spolupráci s kraji a obcemi připravuje další úvěry ve výši cca 325 mil. EUR).

− Úvěry soukromému sektoru ve výši 2 387 mil. EUR.

Zvýšený příliv přímých zahraničních investic do České republiky

Rozhodnutí České republiky požádat o vstup do Evropské unie a intenzívní přípravy na vstup do Unie, jakož i obnovení ekonomického růstu po hospodářském poklesu v le-tech 1996 − 1998 patřily mezi významné faktory, které posílily mezinárodní pozici České republiky a přispěly k podstatnému zvýšení přílivu přímých zahraničních investic do České republiky. Po roce 1999 zaujala Česká republika zaujala přední místo v přílivu přímých zahraničních investic mezi státy střední a východní Evropy a tuto pozici si udržuje.Podle zprávy Konference OSN pro obchod a rozvoj uveřejněné v listopadu 2005 vykázala Česká republika v roce 2004 jedno z nejvyšších temp růstu přílivu přímých zahraničních in-vestic v Evropě. Do ČR v roce 2004 připlynuly zahraniční investice v hodnotě 4,46 miliardy dolarů (v přepočtu zhruba 110 miliard korun), což bylo o 112 procent více než v roce 2003. Na jednoho obyvatele České republiky v roce 2004 připadly investice v hodnotě 437 do-larů. Česká republika tak mezi 23 evropskými zeměmi obsadila osmé místo. První pozice patřila Belgii s 3 436 dolary na obyvatele. Podle uvedené zprávy přímé zahraniční investice do všech nových členských států Evropské unie činily v roce 2004 celkem 20 miliard dolarů a meziročně byly o téměř 70 procent vyšší. Největší objem těchto investic přitom získaly Česká republika, Maďarsko a Polsko. Největšími investory v těchto zemích byly společnosti ze starých členských států Unie − z Ra-kouska, Francie, Německa a Nizozemska. Podle této zprávy mezinárodní korporace stále častěji investují do vědy a výzkumu v ze-mích, které procházejí ekonomickou transformací. V České republice je téměř 47 procent fi remního výzkumu realizováno společnostmi se zahraničním vlastnictvím, což je nadprů-měrný podíl, který řadí ČR na páté místo na světě za Irsko, Maďarsko, Singapur a Brazílii. Česká republika je nadnárodními fi rmami zařazována do druhé až třetí desítky zemí neja-traktivnějších pro výzkum a vývoj. První místa patří Číně, Indii, Rusku a Th ajsku. Zahraniční investoři významně přispívají k rozvoji a modernizaci české ekonomiky. Podle údajů české agentury Czechinvest fi rmy zpracovatelského průmyslu, v nichž mají rozhodu-jící vliv zahraniční investoři, vyrábějí 65 − 70 % veškerého vývozu zpracovatelského prů-myslu. Přímo zaměstnávají 300 tisíc osob. Firmy s přímými zahraničními investicemi s více než 100 zaměstnanci zaměstnávají více než 25 % pracovníků českého zpracovatelského průmyslu. Tyto fi rmy zároveň zajišťují odbyt kolem deseti tisíc českých subdodavatelských fi rem ve zpracovatelském průmyslu a ve službách, v nichž pracuje nejméně 600 tisíc pracov-níků, což představuje kolem 10 % pracovních sil v České republice.

Začlenění do Evropské unie přispívá ke zvýšení přílivu přímých zahraničních investic do České republiky, která si dále upevňuje současné příznivé postavení v této oblasti

45

3

Příznivý vývoj v příhraničních regionechČlenství České republiky v Evropské unii příznivě ovlivňuje vývoj v příhraničních regio-nech, zejména přeshraniční výměny a spolupráci mezi českými a rakouskými a německými příhraničními regiony. Průzkumy na obou stranách hranic ukázaly, že podnikatelé počítají s příznivým vývojem. Zlepší se zvláště podnikatelské příležitosti v zemědělském sektoru, v sektoru dřevozpracujícího průmyslu a turistice. Očekává se, že v příhraničních oblastech, které sousedí s Německem a Rakouskem, dojde k většímu zapojení přímých zahraničních investic, což by mohlo vést k zrychlení hospodářského růstu těchto regionů nad průměr České republiky.

Otevření nových trhů

Vstupem do Evropské unie se Česká republika zapojila do tzv. Evropského hospodářského prostoru, který zahrnuje členské státy Evropské unie a Norsko, Island a Lichtenštejnsko. V Evropském hospodářském prostoru platí zásady jednotného evropského vnitřního trhu, tj. volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Česká republika přistoupila k Dohodě o partnerství mezi členy Africké, Karibské a Ticho-mořské skupiny států na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsané v Cotonou dne 23. června 2000.Česká republika uplatňuje od 1. května 2004 ustanovení Dohod uzavřených Společenstvím a jeho členy s Alžírskem, Arménií, Azerbejdžánem, Bulharskem, Chorvatskem, Egyptem, Makedonií (FYROM), Gruzií, Islandem, Izraelem, Jordánskem, Kazachstánem, Kyrgystá-nem, Libanonem, Mexikem, Moldovou, Marokem, Norskem, Palestinským státem (the Palestinian Authority), Rumunskem, Ruskou federací, San Marinem, Jižní Afrikou, Jižní Koreou, Sýrií, Tuniskem, Tureckem, Ukrajinou a Uzbekistánem, jakož i ustanovení ostat-ních dohod uzavřených Společenstvím před přistoupením. Česká republika přistoupila též k dohodám, které uzavřely Společenství a jeho členové se Švý-carskem, Běloruskem, Čínou, Chile, latinskoamerickým hospodářským sdružením Mercosur. Česká republika od 1. května 2004 aplikuje dvoustranné dohody o textilu a úpravy uzavře-né Společenstvím s třetími zeměmi. Množstevní omezení uplatňovaná Společenstvím na dovozy textilních a oděvních výrobků jsou upravena s přihlédnutím k přistoupení České republiky a dalších nových členských států. Společenství dojednalo s třetími zeměmi do-datky k dvoustranným dohodám s dotčenými třetími zeměmi před přistoupením nových členských států ke Společenství.Česká republika se zavázala uplatňovat množstevní omezení uplatňovaná Společenstvím na dovozy oceli a ocelářských výrobků, která byla upravena na základě dovozů ocelářských

Česká republika jako vývozně orientovaná země získala vstupem do Evropské unie přístup na trhy, které by pro ni byly těžko přístupné anebo zcela uzavřeny. Stala se účastníkem rozsáhlého systému ekonomických vztahů Evropské unie s třetími zeměmi.

46

výrobků uskutečňovaných Českou republikou a ostatními novými členskými zeměmi z do-davatelských států během posledních let před přistoupením k Unii.

Solidární pomoc v případě přírodních katastrofČeská republika může jako členský stát počítat se solidární pomocí Evropské unie v případě přírodních katastrof. Po katastrofálních záplavách, k nimž došlo v roce 2002 v Rakousku, České republice a Německu, zřídila Evropská unie Fond solidarity. Z tohoto fondu mohou čerpat členské a kandidátské země, jimž přírodní, technická či ekologická katastrofa způsobí škody v hod-notě nejméně jedné miliardy eur (tj. 30 miliard Kč), nebo 0,5 procenta hrubého národního produktu. Postižená země musí podat žádost o odškodnění do dvou měsíců od okamžiku, kdy vznikla první škoda. Komise pak posoudí, kolik by se žadatelské zemi z Fondu solidari-ty mohlo poskytnout. Výše pomoci podléhá schválení Evropského parlamentu. Česká republika čerpala z Fondu solidarity jako jedna z prvních, a to prostředky ve výši 4 miliardy Kč na obnovu infrastruktury nebo na vyčištění oblastí postižených katastrofou.EU nabídla po povodních v roce 2002 České republice nenávratnou pomoc z dalších svých programů, a to z programu Phare přes 300 miliónů Kč, z programu ISPA (doprava a život-ní prostředí) 1,45 mld. Kč, z programu SAPARD (zemědělství) 167 miliónů Kč, celkem přes 1,9 miliardy Kč. Na fi nancování povodňových škod získala ČR od Evropské investiční banky půjčku ve výši 7,5 miliardy Kč.

Řešení problémů, které jsou nad síly a možnosti České republiky

Jako příklad lze uvést pomoc Evropské unie při řešení otázek železniční dopravy a při vý-stavbě nového terminálu v Praze-uzyni. Evropská investiční banka (EIB) poskytla státnímu podniku Česká správa letišť úvěr ve výši 9 miliard korun na výstavbu areálu nového termi-nálu Sever 2 letiště v Praze-Ruzyni. Nový terminál bude mít kapacitu čtyř miliónů cestu-jících ročně. Po jeho dokončení ve druhém pololetí 2005 bude Ruzyň schopna odbavovat ročně až deset miliónů cestujících (v roce 2002 odbavila 6,3 miliónu cestujících). Po rozšíření letiště v Praze-Ruzyni posílí Praha své postavení významného středoevropského dopravního uzlu.

Odhaduje se, že škody, které utrpěla Česká republika záplavami v roce 2002, činily kolem 73 miliard Kč. Ze zdrojů Evropské unie získala nenávratnou pomoc ve výši téměř 7 mili-ard Kč, a od Evropské investiční banky výhodnou půjčku ve výši 7,5 miliard Kč. Znamená to, že 20 % utrpěných škod je hrazeno za pomoci zdrojů Evropské unie.

Členství v EU umožňuje České republice řešit problémy, které přesahují její ekonomické možnosti, např. v oblasti životního prostředí, vyrovnání úrovně regionů, zapojení do celo-evropských dopravních, telekomunikačních a energetických sítí.

47

3

Evropská unie přispěje k výstavbě čtyř železničních koridorů napojených na transevropskou železniční síť. Vlaky v těchto koridorech musí jezdit rychlostí nejméně 160 km v hodině. Vybudování rychlostních železničních koridorů povede ke zkvalitnění osobní dopravy a umožní českým železničním přepravcům, aby si v nákladní dopravě udrželi výhodnou pozici na evropském trhu.

Otevřená cesta do Hospodářské a měnové unie

Vytvoření Hospodářské a měnové unie (HMU) v roce 1999 a vytvoření společné měny euro je významným úspěchem integračního procesu v Evropě. Posiluje ekonomickou pozici Evrop-ské unie ve světě, a přináší státům a jejich občanům, které jsou do HMU začleněny, významné přínosy. Patří mezi ně vytvoření příznivého hospodářského prostředí − stabilní společná měna euro, lépe odolávající náporům spekulantů než měny jednotlivých států, nízká úroveň infl ace a nízké úrokové sazby. Dalšími přínosy jsou úspora transakčních nákladů, které jsou spojeny s výměnou národních měn pro podniky i občany a vytvoření příznivějšího podnikatelského a investičního prostředí. Hospodářská a měnová unie napomáhá ke zlepšení konkurenčního prostředí, používání společné měny euro umožňuje srovnávat ceny v jednotlivých zemích, a spotřebitel okamžitě pozná, co je v jednotlivých zemích dražší a co levnější.Členství v Evropské unii otvírá České republice cestu do Hospodářské a měnové unie a k vy-užívání výhod, které jsou s tímto členstvím spojeny. Česká republika se může stát členem HMU po splnění tzv. maastrichtských konvergenčních kritérií. Podrobněji je o této otázce pojednáno v kapitole 8 této publikace.

3.3 Upevnění hospodářského a politického systému v České republice

– Úspěšné zakončení ekonomické transformace – Posílení demokratického politického systému – Prostor pro rozvíjení české národní identity

Úspěšné zakončení ekonomické transformace

Podmínky pro podnikání se zlepší. Bude posílena stabilita právního řádu, vymahatelnost práva, ochrana hospodářské soutěže zaručující stejné postavení všech subjektů na trhu, a tedy i vyšší ochrana před zneužíváním dominantního či monopolního postavení někte-rého z nich. Jasně bude defi nováno postavení malého a středního podnikání, bude možno využívat programů Unie a Evropské investiční banky k jejich podpoře a rozvoji, podnítí se rozvoj řemesel a služeb.

Členství v Evropské unii otvírá České republice cestu do Hospodářské a měnové unie a přijetí společné evropské měny euro.

Členství v Evropské unii napomůže dokončit ekonomickou transformaci, urychlit růst a modernizaci české ekonomiky.

48

Zvýší se ochrana práv zaměstnanců, zejména bude účinněji odstraňována diskriminace podle pohlaví či věku zaměstnance, která je nezřídka přítomná v naší každodenní praxi. Bude přes-ně defi nován soubor podmínek pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci. Bude zpřísněna ochrana životního prostředí.

Posílení demokratického politického systému a právního státu

Převzetí legislativy Evropského společenství povede k posílení efektivnosti a profesionali-zace státní správy, k posílení a zkvalitnění soudnictví a ostatních institucí demokratického státu a tržní ekonomiky.Bude zajištěna vyšší kvalita ochrany vlastnických práv, vytvoří se žádoucí a mezinárodně ob-vyklé podmínky pro účastníky hospodářské soutěže a zmenší možnost zneužití dominantního postavení jejími účastníky. Dojde k posílení postavení zaměstnanců vůči zaměstnavatelům, posílení pozice spotřebitele vůči výrobcům a prodejcům. Zlepší se postavení občana vůči zne-čišťovatelům životního prostředí.

Prostor pro rozvíjení české národní identity

Princip subsidiarity, který je v Unii prosazován a bude přijetím evropské ústavní smlouvy dále prohlouben, zajišťuje, aby v rámci Unie byly jednotlivé otázky řešeny na té úrovni, která k tomu má nejlepší možnosti a je neblíže k občanovi. Česká republika má po vstupu do Unie naprostou volnost v provádění školské a kulturní politiky a v dalších oblastech, které mají rozhodující význam pro rozvíjení národní identi-ty. Značnou volnost má v oblasti rozpočtové politiky, a v oblasti politik, které mají vztah k trhu práce, ve strukturální (průmyslové) a regionální politice. V kompetenci českého státu je nadále sociální politika, včetně politiky důchodové, při respektování minimálních stan-dardů platných v Unii.Příklad některých menších zemí Unie, např. Irska, Finska, Portugalska či Řecka ukazuje, že přínos z členství v EU je tím výraznější, čím lépe dokáže členský stát využít svého po-tenciálu a komparativních výhod. Pro stát s omezenými přírodními zdroji jako je Česká republika má klíčovou roli rozvíjení vzdělání a vědy a využívání potenciálu kvalifi kované pracovní síly.

Členství v Evropské unii přispěje k posílení demokratického politického systému v České republice a k upevnění principů právního státu.

Česká republika má v Evropské unii dostatečný prostor pro rozvíjení své národní identity

49

3

3.4 Rozšíření práv českých občanů

– Rozšíření práv občanů České republiky o práva občanů Evropské unie– Listina základních práv Evropské unie rozšiřuje práva občanů České republiky

Rozšíření práv českých občanů o práva občanů Evropské unie

Občan České republiky má práva občana Evropské unie. Tato práva zahrnují :• právo volně se pohybovat a usazovat na území členských států Unie;• právo volit a kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu; • právo volit a kandidovat v obecních volbách v členském státu ve kterém bydlí, a to za

stejných podmínek, jako občané tohoto státu; • právo na ochranu diplomatických nebo konzulárních orgánů kteréhokoliv členského

státu Evropské unie na území třetí země, ve které není Česká republika zastoupena, a to za stejných podmínek jako občané tohoto členského státu Unie;

• právo předkládat petice Evropskému parlamentu;• právo obracet se na ombudsmana Evropské unie při nesprávnostech v činnosti institucí

nebo orgánů Společenství, s výjimkou Soudního dvora a Soudu první instance při jejich soudní činnosti;

• právo obracet se písemně na kteroukoliv instituci Evropské unie v češtině, a v češtině obdržet odpověď;

• právo přístupu k dokumentům Evropského parlamentu, Evropské komise a Rady; • právo na náhradu škody, kterou mu způsobí při plnění svých povinností instituce Spo-

lečenství nebo osoby, které pro Společenství pracují;• právo požívat práv podle Listiny základních práv Evropské unie.Občan České republiky má právo využívat výhod jednotného vnitřního trhu Evropské unie, které jsou spojeny s volným pohybem osob, volným pohybem zboží, služeb a kapitálu. Po-silují se jeho práva jako spotřebitele. Po vstupu ČR do Hospodářské a měnové unie bude využívat práv spojených se zavedením společné evropské měny euro.Institut občanství Evropské unie je spojen výhradně s rozšířením práv občanů. Tím se odli-šuje od institutu občanství jednotlivých států, který jej spojuje s řadou povinností.

Listina základních práv Evropské unie rozšiřuje práva občanů České republikyNa občany České republiky se vztahuje Listina základních práv Evropské unie 1, která byla vyhlášena v prosinci 2000 na zasedání Evropské rady v Nice. Listina stvrzuje práva vyplý-

Členství České republiky v Evropské unii znamená významné rozšíření práv českých obča-nů. Občan České republiky je od 1. května 2004 též občanem Evropské unie a může vy-užívat nově získaných práv. Občanství Evropské unie doplňuje, ale nenahrazuje občanství České republiky.

1 Pozn.: V literatuře se používá též název Charta základních práv Evropské unie.

50

vající z ústavních tradic a mezinárodních závazků členských států Unie. Zahrnuje nejen tradiční práva občanská a politická, ale též práva hospodářská a sociální. O zpracování Listiny rozhodla Evropská rada na svém zasedání v Kolíně nad Rýnem v červnu 1999. Listina měla konsolidovat základní lidská, politická, hospodářská a sociální práva občanů na úrovni Unie. Přípravou Listiny byl pověřen Konvent složený ze 62 členů, kteří zastupovali hlavy států a šéfy vlád členských států Unie, předsedu Evropské komise a Evropský parlament a národní parlamenty. Konventu předsedal bývalý prezident SRN Roman Herzog. Statut pozorovatelů měli zástupci Evropského soudního dvora, Rady Evro-py a Evropského soudu pro lidská práva. Konvent vyslechl stanoviska Hospodářského a so-ciálního výboru, Výboru regionů, ombudsmana EU a též jiných orgánů, sociálních skupin a expertů. Rovněž proběhla diskuse mezi Konventem a kandidátskými zeměmi. Pracovní text Listiny přijal Konvent 2. října 2000. Listina základních práv je založena na smlouvách Společenství, na mezinárodních úmlu-vách jako je Evropská úmluva o lidských právech z roku 1950, Evropská sociální charta z roku 1989, dále na ústavních tradicích členských států Unie a na různých deklaracích Evropského parlamentu. Listina je tématicky rozdělena do šesti oddílů, jež se týkají důstojnosti, svobod, rovnosti, soli-darity, občanských práv a spravedlnosti. Význam listiny tkví v tom, že poprvé byla do jednoho dokumentu shrnuta osobní, občanská, politická, ekonomická a sociální práva a svobody. Listina zahrnuje též nová práva jako např. právo na ochranu dat, práva pracujících, bio-etiku.Ustanovení Listiny se vztahují na instituce a orgány Evropské unie. Na členské státy se ustanovení vztahují pokud dochází k aplikaci práva Unie. Jednotlivá práva a svobody občanů podle Listiny mohou být omezena, pokud má toto ome-zení základ v zákoně a současně musí být respektována podstata dotčeného práva či svobody. K omezení může dojít pouze tehdy, je-li to nezbytné v obecném zájmu Evropské unie, nebo vyplývá-li to z nutnosti ochrany práv a svobod třetích osob. Listinu schválila Evropská rada na svém zasedání v Nice v prosinci 2000. Není součástí Smlouvy o Evropské unii a není právně závazná. Přes tuto skutečnost jde o významný do-kument; občané mohou odkazovat na Listinu, chtějí-li vznést námitku proti jakémukoli rozhodnutí institucí Evropské unie. Konvent o budoucnosti Evropy, který v červnu 2003 ukončil svou práci, začlenil Listinu základních práv EU do návrhu Smlouvy o ústavě pro Evropu.

51

Kapitola 4

Jaká přechodná období byla dohodnuta mezi Českou republikou

a Evropskou unií ?

4.1 Jaká přechodná období byla dohodnuta pro Českou republiku ?

4.2 Jaká přechodná období byla dohodnuta pro státy Evropské unie ?

52

4.1 Jaká přechodná období byla dohodnuta pro Českou republiku ?

Členství v Evropské unii vyžaduje, aby stát, který aspiruje na přijetí, převzal platnou legis-lativu Evropské unie do svého právního řádu. Předpokladem přijetí nových členských států je, aby při vstupu do Evropské unie měly srovnatelné právní prostředí a mohly se bezpro-středně zapojit do jednotného vnitřního trhu Unie. Jednotný vnitřní trh je založen na volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Společné zákonodárství Unie zajišťuje, že občané členských států si mohou zvolit bez omezení zemi, v níž chtějí pracovat (dočasně nebo trvale). Národní hranice již nejsou překážkou úzkého ekonomického propojení. Tím je např. zajištěno, že produkt, který byl vyroben v jedné členské zemi, může být bez dalšího testování prodáván v jiné členské zemi. Spotřebitel nebo uživatel výrobku si může být jist, že výrobce v kterékoli členské zemi respektoval předpisy zajišťující jeho bezpečnost a jeho zdraví. Podobně je tomu u volného pohybu pracovníků, kde se zejména u zdravotnických profesí členské země dohodly, že specialista, který nabízí své služby, musí zaručovat odbornou úroveň stanovenou společně pro výkon určitých povolání.Země, které se chtějí stát členy Evropské unie, musí „srovnat“ krok a přizpůsobit svou legislativu pravidlům, která respektují všechny ostatní členské země. Názorně to lze ukázat na pravidlech hospodářské soutěže: v Unii je nepřípustné, aby vláda jedné země různými způsoby (např. zvýhodněným zdaněním, fi nanční podporou, výhodnou půjčkou, úhradou zadlužení atd.) zvýhodňovala některé své podniky. To by narušovalo pravidla rovné soutěže a poškozovalo podniky v jiných členských zemích Unie. Proto je zakázána jakákoli státní podpora podnikům, státním i soukromým. Platná pravidla neumožňují, aby si nová členská země vyjednávala jakékoli výjimky z platné legislativy Unie. Je však možné, aby nové členské země část platné unijní legislativy zavedly až po vstupu do EU. Neznamená to však výjimku, ale pouze časový odklad, který je ozna-čován jako přechodné období. Nová členská země se přitom musí zavázat, kdy přechodné období skončí. Přechodná období jsou s novými členskými státy dojednána nejčastěji pro-to, že zavedení určitého unijního předpisu je investičně příliš náročné a pro nový členský stát obtížně proveditelné. Jsou dojednána také v případech, kdy nová země je přesvědčena, že okamžité zavedení nové legislativy by vyvolalo sociální potíže nebo by bylo pro veřejnost dané země těžko přijatelné.Česká republika si vyjednala tato přechodná období:• V oblasti volného pohybu kapitálu, jenž vytváří jednotné podmínky pro liberalizaci

kapitálových toků, vyjednala dvě přechodná období, která by měla napomoci časově překlenout počáteční fázi po vstupu do EU, kdy koupěschopnost českých občanů bude zaostávat za koupěschopností občanů bohatších zemí Unie. Česká republika vyjednala: a) sedmileté přechodné období pro nabývání zemědělské půdy a lesů. Tato úprava

má zabránit spekulačním nákupům zemědělské a lesní půdy a dalších nemovitostí v atraktivních oblastech a snížit tlak na růst jejich cen. Tím se omezuje znevýhodnění českých občanů dané velkým rozdílem mezi cenami nemovitostí u nás a v sousedních členských zemích a také velkým rozdílem v průměrných reálných příjmech. Během

53

4

třetího roku přechodného období bude na základě zprávy Evropské komise prove-dena revize. Případné zkrácení či zrušení přechodného období musí být odsouhlase-no Radou EU jednomyslně, tzn. nemůže k němu dojít bez souhlasu ČR;

b) pětileté přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce-občany EU.

Restrikce pro nabývání nemovitostí již dnes neplatí pro právnické osoby registro-vané v ČR a pobočky zahraničních společností, od data vstupu se nevztahuje ani na podnikající fyzické osoby v zemědělství (tj. na samostatně hospodařící farmáře) s trvalým pobytem na území ČR.

• Česká strana dále vyjednala v oblasti daní, aby s ohledem na sociální dopady byla do konce roku 2007 dočasně zachována nižší sazba daně z přidané hodnoty u dodávek tepelné energie k vytápění a u dodávek stavebních prací pro bytovou výstavbu. Česká strana dojednala také zachování nižší sazby spotřební daně u cigaret a dalších tabáko-vých výrobků (do konce roku 2006, resp. 2007 ), trvalé osvobození plátců DPH od registrace u osob s nižším obratem než je ekvivalent 35 tisíc eur v národní měně. Evrop-ská unie rovněž přijala jako trvalou zvláštní úpravu spotřební daně z lihu u domácích pěstitelů s cílem zachovat tradiční domácí výrobu ovocných destilátů (např. slivovice). Bylo vyjednáno, že čeští výrobci mohou označovat názvem „Slivovice“ i ty její druhy, které jsou vyráběné smísením čistého ovocného destilátu s lihem (musí to být uvedeno na etiketě).

• V oblasti životního prostředí byl dojednán odklad zavedení pravidel o nakládání (recyk-laci) s obaly a obalovými odpady (do konce roku 2005). Významný je odklad požadavku na kvalitu vody výstavbou čistíren vod v obcích do 2000 obyvatel (do konce roku 2010) a také odklad požadavku na omezení emisí látek znečišťujících ovzduší z velkých spalova-cích zařízení ( do konce roku 2007).

• V oblasti energetiky byly přijaty dva české požadavky na přechodná období: výstavba zásobníků ropy a ropných produktů pokrývající v případě nouze potřebu po dobu 90 dnů (do konce roku 2005), liberalizace domácího trhu se zemním plynem (do konce roku 2004).

• V zemědělství vyjednala česká strana dvě přechodná období: do konce roku 2006 má 52 zpracovatelských podniků (např. jatka a podniky masného průmyslu) odklad na přijetí hygienických požadavků platných v zemích Unie, do té doby jsou jejich výrobky určeny jen pro spotřebu na českém trhu. Až do konce roku 2009 byl posunut termín pro úpravu klecových systémů pro chov drůbeže. České podniky mají tak dostatek času, aby zavedly fi nančně náročné hygienické a bezpečnostní normy platné v zemích EU.

• Česká republika získala odklad pro příspěvky do základního kapitálu a do rezerv Evrop-ské investiční banky (první platby až v druhé polovině roku 2005).

Jak je z přehledu patrné, Unie vyšla vstříc českým požadavkům na odklad zavedení legisla-tivy Společenství v případě, že jde o investičně náročné projekty (např.u čistíren odpadních vod a energetiky), pokud by jejich okamžité přijetí po vstupu mělo tíživé sociální dopady (nepřímé daně) nebo pokud jde o citlivé politické požadavky (nabývání majetku občany EU na území České republiky).

54

4.2 Jaká přechodná období byla dohodnuta pro státy Evropské unie ?

Také země EU požádaly v několika případech o přechodná období. Nejde o nic výjimeč-ného, je to praxe, která byla uplatňována vůči nově přijímaným zemím již v minulosti. Konkrétně to znamená, že určitá pravidla, která existují v zemích Evropské unie, se po ur-čitou dobu nebudou vztahovat na občany nových členských zemí. Jde o případy, kdy země Unie jako celek, jejich skupina nebo i jednotlivá země reagují na obavy, které jsou rozšířeny v jejich veřejnosti. Stejně jako Unie vzala na vědomí starosti a obavy, které jsou rozšířeny mezi veřejností v Čes-ké republice (nákup nemovitostí občany Unie), tak je třeba respektovat nálady některých skupin obyvatelstva v zemích Unie.V žádném případě nejde o trvalé znevýhodnění nové členské země nebo o „druhořadé postavení“ jejích občanů. Jedná se o přechodná opatření, která se týkají přesně stanoveného časového období, po jehož uplynutí se na nové členské státy bude vztahovat legislativa Unie v plném rozsahu. Unie trvá na přechodných obdobích ve dvou oblastech - omezení vstupu českých občanů na pracovní trhy členských zemí Unie po 1. květnu 2004 a o opatření týkající se postupného zapojování České republiky do spo-lečné zemědělské politiky. Jde o požadavky, které se týkají všech nových členských států.Evropská unie požádala s ohledem na politickou citlivost o sedmileté přechodné období pro volný pohyb pracovníků, resp. o možnost nadále regulovat pracovní trhy v jednotlivých členských státech prostřednictvím národní legislativy. Dočasné omezení volného pohybu pracovníků si vyžádaly Německo a Rakousko. Jejich veřejnost se obává, že okamžité otevře-ní přístupu pracovníků z nových zemí by zkomplikovalo situaci na jejich pracovních trzích. Platí to zejména pro Německo a jeho pohraniční regiony sousedící s Polskem a Českou republikou. Do jisté míry lze tyto obavy chápat. Je totiž známo, že v nových členských zemích střední východní Evropy polovina osob, které chtějí pracovat v zahraničí, udává za cílovou zemí právě Německo. V Německu a v Rakousku panuje obava, že mnozí uchazeči o práci z nových členských zemí budou ochotni pracovat i za nižší mzdu než jaká je obvyklá v těchto zemích. Tím by domácí zaměstnanci byli z pracovního trhu vytlačováni a míra nezaměstnanosti, beztak vysoká v Německu, by se ještě dále zvýšila. Byl vyjádřen názor, že tato situace by mohla vyvolat nepříznivou reakci některých skupin obyvatelstva vůči novým zemím. Německo a Rakousko požádaly o toto přechodné období, přestože se setkaly s kri-tikou podnikatelských svazů, které považují tento požadavek za krátkozraký.Není to poprvé, kdy je takové omezení uvaleno na nové členské země. Stejný požadavek − sedmileté přechodné období − byl v osmdesátých letech v případě Portugalska, Španělska a Řecka.. Tehdejší členské země Evropského společenství se obávaly toho, že málo placení pracovníci z těchto tří zemí „zaplaví“ západní Evropu a ztíží situaci na pracovním trhu.Rozhodnutí, které je nyní uplatňováno vůči všem nových členským zemím, se v některých důležitých ohledech liší od praxe osmdesátých let. Přechodné období je sice stanoveno na sedm let, ale po prvních dvou letech musí členské země, které budou omezení praktikovat, věrohodně prokázat, že situace na jejich pracovním trhu je skutečně tak obtížná, že ome-zení musí pokračovat další tři roky. Po nich se bude stejný proces opakovat: členská země musí znovu přesvědčit ostatní členské země, že nemůže plně otevřít svůj pracovní trh. Ve

55

4

výjimečném případě lze v této praxi pokračovat ještě další dva roky, tedy dohromady nej-výše sedm let. Po uplynutí sedmi let musí každá členská země defi nitivně odstranit všechna omezení a plně se otevřít volnému pohybu pracovníků z nových členských zemí. Oproti minulosti je zde další důležitá odlišnost. Sedmileté omezení není závazným pokynem pro všechny země Unie. Některé z nich − Velká Británie, Irsko a Švédsko - oznámily, že se rozhodly otevřít svůj pracovní trh osobám z nových členských zemí již po 1. květnu 2004. Je tedy na každé členské zemi, zda omezení volného pohybu osob skutečně zavede. Česká strana jedná s těmi členskými zeměmi, které zatím nejsou připraveny plně otevřít svůj pracovní trh, o možnosti udělovat pracovní povolení (kvóty). Je přitom vhodné připo-menout, že kvóta pro české pracovníky udělovaná Německem není zcela naplněna. Některé členské státy Unie (např. Holandsko nebo Finsko) předběžně oznámily, že od roku 2006 dosavadní překážky vstupu na jejich pracovní trh odstraní. České republice se podařilo prosadit princip zrovnoprávnění v tom, že omezení bude moci vůči novým členům aplikovat stejně jako stávající členské státy.Druhé přechodné období, jež se týká všech nových členských zemí, se vztahuje na jejich zapojení do společné zemědělské politiky Unie. Ta je spojena s tzv.přímými platbami, které dostává zemědělský výrobce v závislosti na rozloze půdy a na počtu hospodářských zvířat. Přímé platby pro farmáře tvoří největší část zemědělských podpor v Evropské unii. Evrop-ská unie dala už v roce 1997 najevo, že nepočítá s vyplácením přímých plateb zemědělcům v nových členských zemích. Uváděla několik důvodů: poukazovala na obrovské zatížení evropského rozpočtu a na připravované změny společné zemědělské politiky. Unie dala najevo, že není účelné podněcovat další růst zemědělské výroby, vzhledem k nadbytku této produkce v zemích Unie a s ohledem na to, že vývoz nadbytečné zemědělské produkce na trhy třetích zemí je spojen s dalšími náklady (exportními subvencemi). Dalším faktorem byl rostoucí tlak rozvojových zemí na změnu ochranářské zemědělské politiky Evropské unie a USA v rámci Světové obchodní organizace. Evropský rozpočet připravený na období 2000 − 2006 sice počítal s přijetím nových člen-ských zemí, avšak nepředpokládal vyčlenění prostředků pro přímé platby jejich zeměděl-cům. Pod tlakem států, které vyjednávaly o přistoupení k Unii, a v důsledku nespokojenos-ti zemědělců v těchto zemích, předložila Unie kompromisní řešení: ohlásila, že je ochotna po roce 2004 postupně zapojovat zemědělce nových členských zemí do systému přímých plateb. Návrh počítal s tím, že v prvním roce po přijetí by zemědělci nových zemí dostali 25 % přímých plateb, které dostávají farmáři ve stávajících členských zemích, každým dal-ším rokem by se pak platby zvyšovaly o 5 %, od roku 2007 o 10 %, takže v roce 2013 by se objem přímých plateb mezi oběma skupinami členských zemí vyrovnal. Při závěrečném jednání o rozšíření Unie, které se konalo v Kodani v prosinci 2002, dosáhla česká strana zlepšení podmínek pro zemědělce oproti původnímu návrhu Unie. Vyjednala možnost dorovnání výše přímých plateb (tzv. top-up) s využitím unijních prostředků na rozvoj venkova, resp. z národních zdrojů, na úroveň o 30 % vyšší než Unií navrhovaná výše přímých plateb, tzn. na 55 % v roce 2004, 60 % v roce 2005, 65 % v roce 2006 atd. Dále u komodit, u nichž národní podpora v roce 2003 bude vyšší, bude mít ČR možnost

56

dorovnání na úroveň roku 2003. V případě bramborového škrobu ČR vyjednala výjimku na dorovnání do úrovně 100 % výše EU. Na tato opatření je z rozpočtu Unie pro ČR vyčle-něna částka cca 14 až 15 miliard korun. Česká republika při jednání o přístupové smlouvě přistoupila na přechodné období v oblasti dopravy, a to v případě vnitrostátní nákladní silniční dopravy (tzv.kabotáž). Zde si vyžádaly země EU přechodné období v délce až pěti let (2+2+1). ČR využila možnosti bilaterálně jednat o liberalizaci kabotáže a po jednání s Německem, které je z hlediska kabotáže klíčovou zemí, bylo dohodnuto vypracovat společnou česko-německou analýzu nákladů dopravců v obou zemích, na jejímž základě dojde k diskusi o konkrétních kvótách na provádění kabotá-že. Česká republika zároveň jedná s ostatními členskými státy Unie o budoucích bilaterálních režimech liberalizace kabotáže.

57

Kapitola 5

Jaké změny a omezení přináší přistoupení České republiky

k Evropské unii ?

5.1 Omezení státní suverenity v některých oblastech ve prospěch sdílené evropské suverenity

5.2 Česká republika se po vstupu do Evropské unie nestane členemvšech struktur, které byly v rámci Evropské unie vytvořeny

5.3 Omezení volnosti při formulování a provádění politiky státu v některých oblastech

5.4 Důsledky zesílené konkurence5.5 Ukončení platnosti smluv České republiky s třetími zeměmi

o oblastech volného obchodu a celních uniích5.6 Změna cen některých výrobků a služeb

58

Česká republika vstoupila 1. května 2004 do Evropské unie, která dosáhla vysokého stupně integrace. Již v roce 1968 byla vytvořena celní unie, v roce 1993 byl vytvořen jednotný vnitřní trh a v roce 1999 hospodářská a měnová unie. 1. ledna 2002 nahradila jednotná měna euro národní měny v jedenácti členských státech Unie. Rozvíjí se společná zahranič-ní a bezpečnostní politika Evropské unie. Postupně se vytváří evropská obranná politika. Značně se pokročilo na cestě k vytvoření společného evropského prostoru svobody, bez-pečnosti a práva.Začlenit se do vysoce integrované Evropské unie je pro nové členské státy velmi náročné. Každý nový členský stát musí počítat s tím, že vstup do Unie bude provázen vedle pozi-tivních přínosů i řadou problémů. Jde však o problémy, při jejichž řešení není osamocen, a bude moci spoléhat na podporu institucí Evropské unie a ostatních členských států. Pro hodnocení souvislostí spojených se vstupem ČR do Evropské unie je účelné poukázat vedle přínosů též na některé změny a omezení, s nimiž je nutno počítat, a které odpůrci evropské integrace absolutizují a označují za nevýhody členství. Jde zejména o:• Omezení státní suverenity v některých oblastech ve prospěch sdílené evropské suverenity• Skutečnost, že ČR se po vstupu do Evropské unie není členem všech struktur, které

byly v rámci Evropské unie vytvořeny • Omezení volnosti při formulování a provádění politiky státu v některých oblastech• Důsledky zesílené konkurence • Ukončení platnosti obchodních smluv ČR s třetími zeměmi • Změna cen některých výrobků a služeb5.1 Omezení státní suverenity České republiky v některých oblastech ve prospěch sdílené evropské suverenity

Úspěšný vývoj Evropské unie a její vliv ve světě závisí hlavně na tom, do jaké míry se daří prosazovat společnou evropskou politiku v oblasti hospodářské i politické. To je podmíně-no společnou vůlí členských států a novým přístupem k otázce státní suverenity. Úspěšný rozvoj Evropské unie je do značné míry podmíněn ochotou členských států vzdát se části státní suverenity ve prospěch společně sdílené evropské suverenity. V současných mezinárodních poměrech, kdy probíhá proces globalizace a roste vzájemná závislost mezi státy, se prosazuje i nové chápání síly státu a významu státní suverenity. Vý-stižně to charakterizoval britský sociolog Anthony Giddens ve své práci „Třetí cesta“, kde napsal:„´Silný stát´ byl ten, který byl dobře připraven na válku. Dnes to musí znamenat něco jiného:

stát dostatečně sebevědomý, aby akceptoval nová omezení své suverenity“.

Členství v Evropské unii je spojeno se závazkem členských států dobrovolně se vzdát přes-ně vymezené části státní suverenity a sdílet ji s ostatními členskými státy v zájmu dosažení společných cílů a posílení Evropské unie.

59

5

Sdílení státní suverenity se v Evropské unii nejvýrazněji projevuje v oblasti hospodářské. V oblasti politické, tzn. ve sféře zahraniční, bezpečnostní a vnitřní politiky platí nadále zása-da mezivládní spolupráce, kdy si členské státy ponechávají právo suverénního rozhodování. V institucích Evropské unie − v Evropské radě a v Radě − se o těchto otázkách rozhoduje na základě jednomyslnosti a každý členský stát má právo veta.

Jak se v praxi projevuje sdílení státní suverenity v Evropské unii ? Členstvím v Evropské unii převzala Česká republika právo Evropských společenství, tzv. acquis communautaire − komunitární právo − které je nadřazeno českému právu. Část ko-munitárního práva − nařízení Rady ministrů Evropské unie a Evropské komise, jakož i roz-hodnutí Evropského soudního dvora − jsou v ČR aplikována přímo, to znamená, že o nich nerozhodují české státní orgány či soudy. Směrnice Rady ministrů EU jsou převáděny do českého právního řádu prostřednictvím legislativních orgánů České republiky, které však nemohou měnit jejich podstatu. Členství v Evropské unii zavazuje ČR přijmout zásadu rozhodování kvalifi kovanou větši-nou v Radě ministrů. Kvalifi kovaná většina je od 1. listopadu 2004 defi nována Smlouvou z Nice. ČR má v Radě ministrů 12 hlasů. Akty Rady přijímané kvalifi kovanou většinou vyžadují aspoň 232 hlasů z celkového počtu 321 hlasů. Přitom každý členský stát může požádat o ověření, zda těchto 232 hlasů představuje aspoň 62 % celkového obyvatelstva Evropské unie. Pokud tato podmínka není splněna, akt není přijat.Pro rozhodování v Radě ministrů platí zásada, že je třeba hledat řešení přijatelné pro všechny členské státy, a to i v oblastech, kde smlouva umožňuje rozhodnout kvalifi kovanou většinou. Rada ministrů rozhoduje kvalifi kovanou většinou pouze v případech, kdy se nepodaří dosáh-nout shody. Uzavřením Smlouvy o přistoupení k Evropské unii se ČR zavázala plnit rozhodnutí přijatá v Radě ministrů kvalifi kovanou většinou, to znamená i ta, s nimiž nevyjádří souhlas.Členství v Evropské unii zahrnuje závazek dodržovat přísná pravidla pro hospodaření se zdroji Unie. České subjekty, které využívají fi nanční zdroje Unie, tzn. zdroje evropských daňových poplatníků, jsou podrobeny přísné kontrole ze strany orgánů Unie, zejména Evropské komise a Evropského účetního dvora, které ověřují zda jsou řádně využívány k určeným úkolům.Budoucí členství ČR v Hospodářské a měnové unii (HMU) a zavedení jednotné evropské měny euro bude znamenat přenesení pravomocí státu v oblasti měnové a kursové politiky na evropské orgány – Evropskou centrální banku a Evropský systém centrálních bank. Ten-to krok však bude vyvážen výhodami plynoucími z větší stability společné měny a její větší schopnosti odolávat výkyvům a poruchám na světových měnových trzích.

5.2 Česká republika po vstupu do Evropské unie není členem všech struktur, které byly v rámci Evropské unie vytvořeny

Po vstupu do Evropské unie patří Česká republika mezi ekonomicky méně vyspělé státy to-hoto seskupení. Ekonomická úroveň ČR (měřená úrovní hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele) je pod průměrnou ekonomickou úrovní států Unie. Překonání tohoto rozdílu bude vyžadovat delší dobu.

60

Česká republika vstoupila do Evropské unie, kde některé státy Unie patří ke skupině, která se nachází v pokročilejším stádiu integrace, a státy patřící do druhé skupiny se na toto stádium teprve připravují. Česká republika patří do druhé skupiny, zatím není členem Hospodářské a měnové unie se společnou měnou euro, a není ještě zapojena do tzv. Schengenského systé-mu. Z této skutečnosti však nevyplývá, že Česká republika je druhořadým členem Unie. Má právo po splnění stanovených podmínek začlenit se jak do Hospodářské a měnové unie, tak do Schengenského systému.

5.3 Omezení volnosti při formulování a provádění politiky státu v některých oblastech

Česká republika se 1. května 2004 EU začlenila do společných politik Unie − společné země-dělské politiky a do společné obchodní politiky. Zemědělství v Evropské unii je značně regulováno v rámci společné zemědělské politiky. Na ČR se po vstupu do EU vztahuje společná zemědělská politika v plném rozsahu. Dočasné výjimky jsou specifi kovány ve Smlouvě o přistoupení ČR k EU. Od 1. května 2004 se na ČR vztahuje také společná obchodní politika Evropské unie včetně společného celního sazebníku, preferenčních obchodních dohod, závazků převzatých ve Svě-tové obchodní organizaci a ochranných opatření Unie. Evropská komise zastupuje obchodní zájmy ČR ve Světové obchodní organizaci a vůči třetím zemím.Po vstupu do Hospodářské a měnové unie přijme ČR společnou měnu euro, která nahradí českou korunu. ČR se vzdá samostatné měnové politiky ve prospěch společné měnové po-litiky tzv. eurozóny. Pro postavení České republiky je důležité, že se jako členský stát Evropské unie podílí na formulování všech politik, které jsou důležité jak pro Evropskou unii, tak pro jednotlivé členské státy.

5.4 Zesílená konkurence v náročném ekonomickém prostředí

České hospodářské subjekty po vstupu ČR do EU pracují v nových podmínkách. Na jedné straně jim začlenění do jednotného evropského trhu se 452 milióny spotřebitelů bez vnitřních hranic přináší velké možnosti a výhody, na druhé straně však musí počítat se zvýšenou kon-kurencí. Zesílená konkurence urychlí restrukturalizaci a modernizaci českého průmyslu. Ne-gativní důsledky tohoto procesu, jako např. zánik některých podniků a s tím spojené zvýšení

Česká republika se po vstupu do Evropské unie zapojila do společných politik Evropské unie, kde orgány Evropské unie jednají jménem všech členských států.

Vstupem do Evropské unie se Česká republika začlenila do jednotného vnitřního trhu, v němž platí čtyři základní principy - volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. České republice to přináší velké možnosti a výhody, ale též náročnější prostředí pro všechny hospodářské subjekty.

61

5

míry nezaměstnanost v některých odvětvích a regionech, však bude možno řešit s využitím zdrojů Evropské unie, především strukturálních fondů.Dopady zesílené konkurence však není třeba příliš dramatizovat. Vývoj po 1. květnu 2004 ukazuje, že nedošlo k nezvládnutelným a neočekávaným ekonomickým šokům, před nimiž varovali odpůrci integrace. Tímto obtížným obdobím již Česká republika prošla po roce 1990. Česká ekonomika je na vstup do Evropské unie poměrně dobře připravena. Ekonomicky je orientována na Evropskou unii. Na trhy EU směřuje více než 80 % českého vývozu, což je více než např. v případě Dánska, které je členským státem Unie od roku 1973. Čeští výrobci jsou již nyní vystaveni silné konkurenci na evropském trhu, a s těmito náročnými podmínkami se většinou úspěšně vyrovnávají. Po vstupu do Evropské unie se českým fi rmám podstatně zvětšil trh, na němž mohou operovat, a podstatně se změnily též podmínky pro obchodování. Padly celní bariéry, byly odstraněny překážky při překročení hranic v rámci Evropské unie a snížily se transakční náklady. To se pozitivně projevilo ve výsledcích zahraničního obchodu. Svědčí o tom dosa-žená tempa růstu vývozu i dovozu, výrazné zlepšení obchodní bilance, posuny v teritoriální i zbožové struktuře zahraničního obchodu. Vývoj zahraničního obchodu byl v prvním roce po vstupu do EU (květen 2004 − duben 2005) oproti stejnému období před vstupem do EU charakterizován především vysokými tempy růstu vývozu i dovozu. Obrat zahraničního obchodu dosáhl v roce 2004 3 569,2 mld. Kč (z toho vývoz 1 790,2 mld. Kč a dovoz 1 779,0 mld. Kč) a byl proti období před členstvím v EU vyšší o 609,1 mld. Kč. Větší podíl na přírůstku obratu zahraničního obchodu měl vývoz (56,4 %), který se zvýšil o 23,8 % (o 343,8 mld. Kč), podíl dovozu na přírůstku obratu činil 43,6 % a byl vyšší o 17,5 % (o 265,3 mld. Kč). Uvedená tempa růstu jsou vysoká i v porovnání s dynamikou zahraničního obchodu států EU25, což dokumentují údaje Eurostatu, které jsou k dispozici za deset měsíců po rozšíření EU. Obavy ze vstupu do Evropské unie občas vyjadřují malí a střední podnikatelé. Je nesporné, že pracují v ekonomickém prostředí, které na všechny účastníky klade větší nároky než je tomu bylo před 1. květnem 2004. Zároveň je nutno uvést, že vstupem do Evropské unie získaly malé a střední podniky nové možnosti. Vedle domácích programů vyhlášených vládou získaly přístup k programům Evropské unie. Mají též přístup k levným úvěrům Evropské investiční banky. Bude do značné míry záležet na nich, jak těchto nových možností využijí.

5.5 Ukončení platnosti obchodních smluv České republiky s třetími zeměmi

Nové členské státy se podle Smlouvy o přistoupení k Evropské unii zavázaly převzít k 1. květ-nu 2004 legislativu Evropské unie, která se týká vnějších obchodních vztahů. Pro Českou republiku to znamenalo poměrně značný zásah do struktury jejích vnějších obchodních vztahů a změnu právních předpisů upravujících tuto oblast.

Začlenění České republiky do Evropské unie znamená převzetí její společné obchodní politiky a zároveň ukončení smluv, které Česká republika uzavřela s třetími zeměmi, které nejsou slučitelné s členstvím v Evropské unii.

62

Začlenění do společné obchodní politiky EU znamenalo především nahrazení českého celního sazebníku unijním celním sazebníkem. Příjmy z vybraných cel přestaly být součástí státního rozpočtu a jsou z velké části odváděny do rozpočtu Evropské unie. Skončila platnost bilaterálních obchodních dohod ČR s třetími zeměmi, které nejsou slučitel-né s členstvím v EU. Byla ukončena platnost Evropské asociační dohody mezi ČR a Evrop-skými společenstvími, platnost smlouvy o vytvoření celní unie se Slovenskem, Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA), dohody o volném obchodu s Evropským sdružením volného obchodu (ESVO), dohody o volném obchodu s pobaltskými státy, Tureckem, Izraelem a Chorvatskem.Ukončení obchodních smluv ČR s třetími zeměmi a smluv o oblastech volného obchodu a celních uniích se na českém zahraničním obchodu negativně neprojeví. Bylo kompenzo-váno výhodami, které ČR získala začleněním do společné obchodní politiky Evropské unie. ČR se připojila ke všem dohodám, které s třetími státy uzavřela EU. Získala tak přístup na trhy, které byly dříve buď obtížně přístupné nebo zcela nedostupné. Začlenění do společné zahraničně obchodní politiky Evropské unie znamená též lepší ochranu výrobců citlivých produktů, např. hutnických a textilních, před konkurencí ze třetích zemí. Jsou lépe chráněni před levnými dovozy z nečlenských zemí. O uplatnění antidumpingových a antisubvenčních opatření však nerozhoduje česká vláda, ale Evropská komise na základě podnětu dotčeného subjektu.

5.6 Změna cen některých výrobků a služeb

Podrobněji se důsledky vstupu České republiky do Evropské unie na životní úroveň obyva-tel zabývá kapitola 7 této publikace.

Začlenění České republiky do Evropské unie má vliv na ceny některých výrobků a služeb. V rámci jednotného evropského trhu se prosazuje tendence k vyrovnávání cenové hladiny. V praxi to znamená, že se ceny některých výrobků či služeb se budou zvyšovat, ceny jiných se budou naopak snižovat.

Zkušenosti států, které přistoupily k Evropské unii v uplynulém období, ukazují, že ke změnám cen dochází postupně.

Zvýšení cen některých výrobků a služeb by se nemělo negativně projevit na životní úrovni obyvatelstva, neboť po vstupu České republiky do Evropské unie dochází k zrychlení ekonomického růstu, což je provázeno růstem nominálních i reálných mezd i zvyšováním důchodů. Zvýšené příjmy obyvatel kompenzují do značné míry růst cen některých výrobků a služeb.

63

Kapitola 6

Co přináší členství v Evropské unii občanům České republiky ?

6.1 Právo pobývat a usazovat se ve všech členských státech EU6.2 Právo hledat si zaměstnání a pracovat ve všech členských státech EU6.3 Právo osob samostatně výdělečně činných poskytovat služby

ve všech členských státech EU6.4 Právo českých občanů pracovat v institucích EU6.5 Příznivé podmínky pro růst průměrných mezd a platů6.6 Posílení práv českého spotřebitele6.7 Vyšší ochrana vlastnických práv6.8 Posílené postavení zaměstnanců6.9 Vyšší úroveň ochrany životního prostředí6.10 Vyšší podpora drobného a středního podnikání

64

Členství v Evropské unii přináší českému občanovi významná nová práva. Patří mezi ně:

6.1 Právo pobývat a usazovat se ve všech členských státech EU

Od 1. května 2004 se stal každý občan České republiky též občanem Evropské unie. Získal tím významná nová práva. Občan Evropské unie má právo pobývat v jiné členské zemi nejen jako turista, ale i jako pracovník, který se uchází o zaměstnání v kterémkoli jiném členském státě. Poté, co získal práci, může bez jakýchkoli omezení v nové zemi pobývat a může se v ní také usadit a zůstat trvale, i po skončení zaměstnání. To platí také pro řemeslníky, živnostníky či podnikatele, kteří si mohou v kterékoli členské zemi zařídit živnost, založit a řídit podnik (např. restau-raci, autoservis, hotel apod.). Tato svoboda se vztahuje také na osoby svobodných povolání. V jiné členské zemi se může usadit rovněž osoba v penzijním věku. Rozumí se, že se občan jedné členské země se může usadit jinde s celou rodinou, dětmi, přičemž rodinní příslušníci se mohou ucházet o práci v nové zemi.Právo usazovat se v jiné členské zemi (na kratší nebo delší dobu) je doplněno zárukou, že občan neztrácí své nároky, které získal ve své domovské zemi v sociálním (např. dů-chodovém) pojištění. Praxe je taková, že pracovníci, kteří se usadili v jiné členské zemi, platí sociální pojištění pouze v jedné zemi, a to v té, v níž pracují. O nabytá práva získaná v předchozím období nepřicházejí. Délky období, po které pojištění trvá, se sčítají, ať pra-covník působí v kterékoli členské zemi Unie. Důchody nabyté v kterémkoli členském státě se vyplácejí tomu, komu patří, i když pobývá v jiném členském státě.Aby právo pobývat za účelem práce nebo podnikání v kterémkoli členském státě nezůstalo pouze proklamací, bylo rozhodnuto, jak se bude uznávat kvalifi kace, potvrzená vysvědče-ním nebo diplomem získaným v jedné členské zemí, také na území Unie. Požadavky na získání určité kvalifi kace se mohou v různých zemích lišit. Evropská unie postupovala tak, že pro určité profese, hlavně ve zdravotnictví, byly přesně určeny podmínky, za nichž lze odpovídající diplom získat. Tím se vytvořily podmínky pro vzájemné uznávání diplomů a vysvědčení získaných v jiných členských zemích. Jinak je tomu u vysokoškolských diplomů o ukončeném tříletém studiu, které se uznává automaticky ve všech zemích. Také vysvědčení o dokončeném středoškolském a odborném vzdělání se uznává v jiných členských zemích. Je však třeba počítat s tím, že k provozování živnosti nebo podniku je třeba mít osvědčení o způsobilosti takovou činnost vykonávat.Zaměstnanci ucházející se o zaměstnání v jiných členských zemích musí počítat s tím, že zaměstnavatel se bude chtít přesvědčit o kvalifi kaci nového pracovníka, a to buď složením odborné zkoušky nebo absolvováním odborné praxe. Takový přístup existuje v zemích EU už dávno a není vyvolán vstupem nových zemí.

6.2 Právo hledat si zaměstnání a pracovat ve všech členských státech

Občané, kteří odcházejí pracovat do jiné země EU, nesmějí být nijak diskriminováni: ani při přijímání do práce, ani při odměňování nebo přeřazování. Mají stejná práva a stejné povinnosti jako pracovníci domácí země. Vztahuje se na ně právo té země, v níž pobývají.

65

6

Tato svoboda může být omezena z důvodu porušení veřejného pořádku a bezpečnosti a z dů-vodu péče o veřejné zdraví. Druhé omezení spočívá v tom, že některá povolání jsou vyhrazena pouze občanům dané země. Je to služba u policie, v armádě, u soudů, v diplomatické službě.Několik praktických věcí by měli naši občané vědět. Především to, že u některých profesí (je jich celkem sedm a jde většinou o pracovníky ve zdravotnictví − lékaři, veterináři, lékárníci, dentisté, zdravotní sestry a porodní asistentky, a také architekti) jsou přesně vymezeny kvalifi -kační požadavky a požadavky na přípravu těchto specialistů. To umožňuje automaticky uzná-vat diplomy o zakončeném vzdělání v těchto oborech. Česká republika upravila své zákony, což umožňuje, aby české diplomy byly uznávány v ostatních členských zemích Unie.Je také dobře vědět, že se v Unii automaticky uznává vysokoškolský diplom potvrzující ukončené tříleté studium. Stejně tak se uznává vysvědčení ze střední nebo odborné školy. Podnik nebo organizace v přijímající zemi však má právo žádat, aby uchazeč z jiné členské země nejdříve prokázal absolvováním odborné praxe (zpravidla během šesti měsíců), že jeho kvalifi kace skutečně odpovídá standardům té země. Může také žádat, aby uchazeč složil v nové zemi zkoušku potvrzující jeho znalosti a kvalifi kaci. Jazyková znalost sice nemusí být hlavním kritériem, avšak v určitých profesích (např.u zdravotní sestry, automechanika nebo personálu v pohostinství) je určitá míra znalosti cizího jazyka nezbytná.Možnost pracovat v jiné členské zemi, pobývat tam bez jakékoli diskriminace, kratší dobu, dlouhodobě nebo dokonce trvale, je velkou vymožeností Evropské unie. Přesto počty osob, které odcházejí pracovat do jiné členské země, jsou poměrně malé. Koncem devadesátých let méně než jedno procento práceschopného obyvatelstva členských zemí EU představovali občané jiných členských zemí. Bariéru tvoří jazyk, kulturní prostředí a tradice, a neochota odejít ze známého domácího prostředí.O dočasném omezení volného pohybu pracovníků z nových členských zemí včetně České republiky bylo pojednáno v kap. 4.

6.3 Právo osob samostatně výdělečně činných poskytovat služby v členských státech Unie

Možnost pracovat v jiné členské zemi a právo v ní pobývat je otevřena mnoha skupinám osob. Nejen zaměstnancům, živnostníkům a podnikatelům, ale také osobám samostatně výdělečně činným: lékařům a ostatním osobám pracujícím ve zdravotnictví, právníkům, architektům, dopravcům aj. Na rozdíl od zaměstnanců, kterým stačí mít vysvědčení o dokončeném stře-doškolském nebo odborném vzdělání, je u vybraných skupin samostatně výdělečně činných osob poněkud odlišná praxe. To se týká především pracovníků zdravotnických profesí, ať už se středoškolským vysvědčením nebo vysokoškolským diplomem. Protože požadavky na zís-kání diplomu nebo vysvědčení se v různých zemích Unie lišily, bylo nutné najít způsob, jak vzájemně uznávat odbornou kvalifi kaci těchto pracovníků. Jedině tak bylo možno zajistit, aby nebyli diskriminováni kvůli jiné státní příslušnosti. Nejvíce se to týká osob pracujících ve zdravotnictví. Každá přijímající země chce mít jisto-tu, že uchazeč z jiné členské země má kvalifi kaci a zkušenosti, které se neliší od domácího standardu. Proto byly směrnicemi Evropské unie stanoveny kvalifi kační požadavky, které

66

musí každý absolvent vysoké nebo střední školy v těchto zdravotnických profesích mít. K těmto profesím se stanovenými kvalifi kačními požadavky postupem času přibyly další: právníci, architekti, provozovatelé nákladní automobilové dopravy, pracovníci v automobi-lových servisech, v pohostinství a jinde.Tento přístup k vzájemnému uznávání kvalifi kace se ukázal jako velmi náročný, což vedlo k tomu, že koncem osmdesátých let se začal uplatňovat jiný přístup: všeobecně se uznávají vysokoškolské diplomy, pokud odborné vzdělání trvalo alespoň tři roky a bylo úspěšně ukončeno. Tento přístup se na začátku devadesátých let začal uplatňovat také u vysvědčení o ukončeném středoškolském vzdělání a odborném výcviku.Na tomto základě se každému občanu EU, a tudíž i občanu naší země, otevřela příležitost nabízet své služby po celém území Evropské unie.

6.4 Právo českých občanů pracovat v institucích Evroipské unie

Po vstupu do Evropské unie si mohou čeští občané hledat práci a přijímat nabídky zaměst-nání v ostatních zemích Unie (s dílčími přechodnými výjimkami), mohou v těchto zemích samostatně podnikat, studovat, bydlet a žít. V rozhodující většině případů je jim v těchto státech automaticky uznána jejích kvalifi kace a vzdělání. Organizace sídlící na našem území může své zaměstnance vysílat na praxi do některé členské země EU. Byla také zavedena spo-lupráce systémů sociálního a zdravotního zabezpečení a poskytování důchodů a sociálních dávek tak, aby občané využívající těchto možností nebyli nikterak diskriminováni.Čeští občané si mohou hledat zaměstnání v jiných členských zemích EU, a mohou také přemýšlet o kariéře v některé z institucí Evropské unie. Instituce Evropské unie jsou velice dobrými zaměstnavateli a kromě relativně vysokých platů nabízejí svým zaměstnancům vel-mi dobré sociální zabezpečení. Většina těchto institucí sídlí v Bruselu, ale také ve Štrasbur-ku a Lucemburku a vedle toho jsou přidružené agentury umístěny v mnoha dalších zemích (např. v Itálii, Španělsku, Velké Británii).Největším zaměstnavatelem je Evropská komise, která zaměstnává přes 20.000 osob. Slo-žení jejích zaměstnanců respektuje kulturní různorodost členských zemí EU. Vstupem ČR do EU se otevřelo několik set pracovních míst také pro uchazeče z naší země. Mohou pro-jevit zájem pracovat zde jako úředníci, překladatelé, tlumočníci, odborní pracovníci nebo pomocné síly. Protože zájem o práci v Evropských institucích trvale převyšuje nabídku, jsou volná místa obsazována ne základě každoročně vypisovaných konkurzů. Kandidáti musí prokázat zna-lost alespoň dvou cizích jazyků, vysokou odbornou kvalifi kaci, vlastní iniciativu a musí být připraveni pracovat mimo svůj domov. Evropské instituce při výběru uchazečů přihlížejí také k vyváženému zastoupení uchazečů ze všech členských zemí a k odpovídajícímu za-stoupení žen ve všech funkcích. Pro občany České republiky to představuje mimořádnou příležitost začlenit se do tohoto mezinárodního pracovního prostředí. Práce v institucích Evropské unie je příležitostí zejména pro mladé uchazeče, kteří jsou na začátku své odborné kariéry. Členství v EU jim nabízí šance, o jakých se jejich rodičům ani nesnilo.

67

6

6.5 Příznivé podmínky pro růst průměrných mezd a platů

Evropská unie nepředpisuje členským státům, jak vysoké mzdy by měli jejich občané pobí-rat. Neexistují žádné jednotné „evropské mzdy“. Úroveň mezd se v každém členském státě vyvíjí samostatně. Závisí na produktivitě práce, výši a struktuře daní, úrovni cen a na řadě dalších faktorů. Stále existují značné rozdíly v úrovni mezd i mezi státy, které jsou již desít-ky let členy EU. V mnoha členských státech je růst platů v jednotlivých oborech dohadován na složitých jednáních tripartity.Vývoj mezd v závisí na vývoji české ekonomiky. Očekává se, že ekonomický růst příznivě ovlivní též růst mezd. Postupné sbližování ekonomické úrovně nových a původních pat-nácti členských států se bude promítat i ve výši mezd. Podle zveřejněných analýz bude růst hrubého domácího produktu v nových členských státech EU rychlejší než v původ-ních státech EU15. Dosavadní vývoj to potvrzuje. Současně s růstem HDP poroste pro-duktivita práce, a podniky budou vytvářet více fi nančních prostředků, které budou moci použít ke zvyšování platů a mezd. Současně s růstem mezd porostou i ceny, které také budou mít tendenci přibližovat se cenám obvyklým v EU. Růst cen bude ale za růstem průměrných platů zaostávat, bude postupný, rozložený na dlouhé období. Mzdy neporostou stejně rychle ve všech profesích a ve všech regionech. Ukazuje se, že za-členění České republiky do Evropské unie bude přínosem zejména pro vysoce kvalifi kované pracovníky, ovládající cizí jazyky, zaměstnané v perspektivních nebo exportně výkonných odvětvích. Zejména ti, kteří dokáží přizpůsobit svoji kvalifi kaci měnícím se potřebám, mají velkou šanci. Někteří jistě využijí možnosti volného pohybu osob a budou si hledat lépe placenou práci v zahraničí.S určitým zpožděním za příjmy těch nejaktivnějších porostou i mzdy většiny ostatních pra-covníků. Do výše mezd se bude více promítat schopnost adaptace. Odhaduje se, že mzdy manuálních pracovníků porostou spíše pomaleji, výdělky pracovníků v zemědělství porostou, díky podpoře z EU, rychleji než průměr. Následující graf ilustruje růst průměrné mzdy v ČR od roku 1990 a odhad růstu mezd v následujícím období:

VÝVOJ PR M RNÉ HRUBÉ NOMINÁLNÍ MZDY V R

3248 37

79 4645 59

04 7004 83

07

9825 10

902

1180

1

1279

7

1361

4

1479

3

1586

6

1692

0

1803

5

1925

0

2054

0 2192

0 2340

0

0

5000

10000

15000

20000

25000

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Mzd

a (K

)

Skute nost

Pramen: MPSV 10/2005.; od roku 2005 odhadv autora

Odhad

68

Celkově lze konstatovat:• EU neurčuje členským státům žádnou úroveň výše mezd. Velkou pozornost však věnuje

vytváření podmínek pro zvýšení úrovně zaměstnanosti a zabezpečení stejných podmí-nek v přístupu na trh práce mužům a ženám a znevýhodněným skupinám obyvatelstva. O rychlosti růstu mezd v České republice bude rozhodovat v první řadě výkonnost hos-podářství.

• Vstup ČR do EU se uskutečnil v období relativně příznivých ekonomických podmínek pro ČR. Projevuje se to v současném růstu nominálních i reálných mezd. Lze očekávat, že tento trend bude zachován a hospodářská situace ČR se bude i nadále příznivě vyvíjet.

• Vstup do EU urychluje ekonomický rozvoj ČR a vytváří podmínky pro další růst mezd. Růst mezd bude ale diferencovaný podle profesí, kvalifi kace a regionů.

• Proces přibližování se ekonomické úrovni západoevropských ekonomik a jejich úrovni mezd bude dlouhodobý.

Následující tabulka ilustruje rozdíly ve výši platů pracovníků různých profesí v ČR a v ně-kterých zemích EU. Údaje jsou v českých korunách, vycházejí z kursového přepočtu v roce 2002 a nepřihlížejí k paritě kupní síly v daných zemích. Je vidět, že mzdy se v jednotlivých státech EU velice liší, i když se jedná o stejné profese. Zajímavé je zejména porovnání údajů pro ČR a Řecko, tedy států, které jsou si blízké hospodářskou úrovní i počtem obyvatel.

Měsíční hrubé mzdy ve vybraných zemích Evropské unie a v České republice v Kč

Rok 2002

Bel

gie

ČR

Fins

ko 1)

Itál

ie

Irsk

o

Luce

mbu

rsko

Něm

ecko

Niz

ozem

sko

Rak

ousk

o

Řec

ko 2)

Švéd

sko

specializovaný lékař 160 000 34 200 140 800 357 000 217 000 34 000 131 250

středoškolský učitel 17 900 192 000 57 000 103 000 170 500 172 000 75 700 29 600 75 600

řidič autobusu 51 500 19 200 63 400 45 200 76 400 77 500 86 000 48 000 58 000 29 200 59 500

zdravotní sestra v nemocnici 16 200 36 600 55 300 75 000 108 500 82 000 70 700 80 000 23 200 76 000

úředník v bance 48 700 14 800 110 000 65 200 98 200 124 000 96 000 66 800 91 800 29 800 82 200

poštovní doručovatel 10 000 55 800 49 000 52 000 77 500 69 800 46 000 54 000 28 200 59 500

dělník 62 800 9 800 46 300 118 000 76 000 46 200

1) údaje roku 20012) údaje roku 2003

Pramen: Lidové noviny 26. 2. 2003.

69

6

6.6 Posílení práv českého spotřebitele

Spotřebitelé v zemích Evropské unie mají možnost vybírat si zboží a služby ze široké nabídky různých výrobců ze všech členských zemí a také z dovozu z třetích zemí. Spotřebitel je doslova zaplaven rozmanitými produkty. Ve vztahu vůči dodavateli je spotřebitel v méně výhodné pozi-ci, neboť nemusí mít vždy potřebné odborné znalosti k posouzení kvality výrobku, ani většinou nemá na to, aby zaplatil právníka v případném sporu s výrobcem, pokud se cítí poškozen. EU věnuje velkou pozornost ochraně spotřebitelů. Vydala řadu právních předpisů (směr-nic), jimiž je chráněn též český občan jako evropský spotřebitel, ať už nakupuje v naší zemi nebo v ostatních zemích EU. Předpisy EU se zaměřují na to, aby při nákupu výrobku nebo služby bylo chráněno zdraví, bezpečnost a hospodářské zájmy spotřebitele. Úkolem těchto předpisů je• Zaručit, aby se spotřebiteli při nákupu zboží a služeb dostalo v dostatečné míře potřeb-

ných informací o výrobku,• Zaručit, že koupený výrobek je bezpečný a spolehlivý. Spotřebitel musí mít právo na

náhradu škody, jež mu vznikla při užívání výrobku. Ochrana spotřebitele zahrnuje tyto zásady :• Zajištění všeobecné bezpečnosti výrobků. Výrobce je povinen uvádět na trh pouze

bezpečné výrobky. Spotřebitel musí být v přiloženém návodu (v jazyce spotřebitele) in-formován, jak má být výrobek užíván a jaká rizika jsou možná. Výrobce je odpovědný za vady výrobku, které by ohrozily život a zdraví a poškodily majetek jeho uživatele. Po-škozený spotřebitel může žalovat výrobce o náhradu škody (např. při prodeji jízdního kola, které mělo výrobní vadu a zranilo uživatele).

• Zvlášť přísné jsou požadavky na nezávadnost vybraných potravin, léků, kosmetiky, che-mikálií, hnojiv a bezpečnost motorových vozidel. U potravin jde jmenovitě o směrnice, které upravují složení kakaa, čokolády, cukru, medu, šťáv, kondenzovaného mléka, kávy, marmelád a minerálních vod. Spotřebitel musí mít jistotu, že potraviny vyrobené v kte-rékoli členské zemi odpovídají těmto požadavkům. Přesně je stanoveno, jaké mohou být příměsi do potravin (barviva, konzervační látky, stabilizátory, emulgátory a další). Je také stanoveno, jaké údaje musí být na potravinách uvedeny (podmínky skladování, název fi rmy, případně dovozce, lhůta, do kdy mohou být potraviny nejpozději konzumovány). Je také upraveno, jaké vlastnosti musí mít látky, které přicházejí s potravinami do styku (plasty, papír, keramika aj.).

• Záruční doba na nové výrobky je prodloužena na dva roky.• Každé zboží musí mít jasně označenou, dobře čitelnou a nedvojsmyslnou cenu, včetně daní,

případně poplatků. Údaje musí být vyjádřeny v obvyklých jednotkách (kg, l, m apod.).• Zákaz klamavé reklamy, lákající spotřebitele uváděním vlastností a výhod, které zboží

nemá (např. u přístrojů a přípravků na hubnutí).• U spotřebitelských úvěrů musí být podána vyčerpávající informace o jeho podmínkách

a o konečné ceně, která zahrnuje také náklady úvěru, kterou spotřebitel bude muset za-platit.

70

• Účastník turistických zájezdů má právo dostat kompenzaci a dostat vložené peníze zpět v případě, že turistická kancelář nebude s to splnit svůj závazek, případně že zájezd byl zrušen kvůli platební neschopnosti cestovní kanceláře.

• Charta práv cestujících, přijatá Evropskou komisí, chrání občany používající služeb letec-kých společností (zejména v případě dvojí rezervace sedadel, při zpoždění apod.)

• U nákupů prováděných na dálku (na základě televizní reklamy nebo podle katalogu zásilkového obchodu) má spotřebitel právo do 14 dnů právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu v případě, že výrobek neodpovídá jeho představám. Obdobně je spo-třebitel chráněn u nákupů mimo stálou provozovnu, např. při reklamních zájezdech. I v tomto případě může do 7 dnů od takové smlouvy odstoupit.

• Majitelé platebních karet mohou být poškozeni v případě jejich zcizení, kdy je karta použita proti vůli jejího majitele, který je poškozen. Pokud majitel prokáže, že kartu sám nepoužil, musí mu banka vrátit jeho peníze.

Díky evropským zásadám chránícím spotřebitele požívá český občan větší ochrany než dříve, neboť byly z trhu staženy nebezpečné výrobky a rizikové potraviny. Má právo na větší množství potřebných informací od prodávajícího a výrobce. Bez obav může nakupo-vat v kterékoli členské zemi Unie a uplatňovat v ní svá práva. Může odstoupit od smlouvy uzavřené v kterékoliv členské zemi Unie.Aby mohl svá práva uplatnit, musí být spotřebitel s nimi dobře seznámen. Tomu v České republice, obdobně jako v zemích Unie, slouží spotřebitelské organizace, které se snaží po-silovat vědomí občanů o jejich právech jako spotřebitelů a hájit jejich zájmy před správními orgány a také u soudu. Zásady a předpisy chránící spotřebitele též působí na výrobce, aby na trh dodávali pouze kvalitní a spolehlivé výrobky. V opačném případě se výrobci díky těmto předpisům nemohou vyhnout postihům, které je mohou stát hodně peněz a navíc znehodnotit jméno jejich fi rmy.

6.7 Vyšší ochrana vlastnických práv

K právům fyzických i právnických osob členské země Evropské unie patří právo usadit se a podnikat v jiné členské zemi. Znamená to, že podnik z jedné členské země se může plně za-pojit do hospodářského života v jiné členské zemi, a to bez jakékoli diskriminace. Každá člen-ská země však zpravidla upravuje povinnosti těchto společností poněkud jiným způsobem.To se týká podmínek pro založení podniku, nakládání s kapitálem, povinností statutárních orgánů, práv akcionářů, věřitelů atd. V jednotlivých členských zemích byla v minulosti práva akcionářů, věřitelů a zaměstnanců pojímána různě. Tím vznikala určitá bariéra pro usazování podniků v jiné členské zemi a také překážky obchodní spolupráce přes hranice. Odlišná ná-rodní úprava vyvolávala nedůvěru ve spolehlivost právní ochrany v jiné zemi, nejistotu v pod-nikání, obavy, že vložený kapitál bude znehodnocen nebo dokonce ztracen.V zájmu vytváření jednotného trhu Evropské unie a rozvoje podnikání bylo nutné sblížit odlišné národní úpravy, které se týkají především akciových společností. Tím byla zajiště-na rovná míra ochrany zájmů akcionářů, zaměstnanců, věřitelů a také dalších osob, které s touto společností hodlaly vést jednání a uzavřít smlouvu. Záměrem této úpravy tedy bylo

71

6

vytvořit stejné podmínky pro ochranu osob spojených s podnikatelskou činností v kterékoli členské zemi Unie. Výchozím prvkem harmonizované legislativy Unie je informační povinnost společnosti, tzn. povinnost poskytovat o sobě nejdůležitější údaje každému subjektu, který s ní chce vstoupit do jednání. Zainteresovaná veřejnost tím získává stejné základní informace o všech společnos-tech, ať působí kdekoli v Unii. Mezi základní informace patří: zakládací listiny společnosti, jména osob, které mají oprávnění jednat jménem společnosti, fi nanční situace společnosti, jakákoli změna jejího statutu. Další povinností společnosti je zveřejňovat údaje o vytváření, udržování a zvyšování kapitálu akciové společnosti. Za tím účelem bylo nutno harmonizovat národní předpisy o účetnictví a o kvalifi kaci auditorů. Upsaný kapitál společnosti nesmí být nižší než 25 tisíc eur. Rozdělování dividend nesmí jít na úkor základního kapitálu a rezerv společnosti. Má-li být kapitál zvýšen, musí být nové akcie přednostně nabídnuty dosavadním akcionářům. Zvláštní předpis upravuje postup při slučování společností. Všechny tyto předpisy přesně vymezují podmínky pro řízení akciových společností, pro jednání členů jejich představenstev a dozorčích rad. Investoři, věřitelé, akcionáři, včetně akcionářů minoritních, získávají větší ochranu.V případě porušení těchto předpisů naleznou zastání u obchodních soudů. Prostor pro postupy, které v minulosti umožňovaly, aby se ve-dení společností obohacovala na účet věřitelů a menších akcionářů (tj. aby mohla „tunelovat“ cizí kapitál), se tím značně omezuje. Transparentnost jednání akciových společností se značně rozšiřuje. Odpovědnost statutárních orgánů se podstatně zvyšuje. Pozitivním důsledkem je větší důvěra v akciový trh, větší příliv zahraničních investic, větší ochota investovat i do akcií jiných členských zemí, větší připravenost spolupracovat s partnery z jiných členských zemí. Mnoho podobných postupů je již zapracováno do našeho obchodního zákoníku, který musel být již několikrát novelizován. Náš vstup do Evropské unie přispívá k sblížení s osvědčenými standardy členských zemí. Umožní nejen usazování našich podniků v zemích Unie, rozšíření výrobní a obchodní spolupráce našich fi rem s partnery ze zemí Unie a prohloubení jejich vzájemné důvěry, ale také vyloučení všech forem tunelování z naší hospodářské praxe.

6.8 Posílené postavení zaměstnanců

Evropská unie je ekonomickým společenstvím, které si klade též závažné sociální cíle. Členské země Unie si brzo uvědomily, že postup integračního procesu se nemůže omezit na ekono-mickou spolupráci. Evropskou veřejnost bylo třeba přesvědčit, že ekonomické sbližování člen-ských států není přínosem jen pro podnikatele, ale také pro zaměstnance. Pracovníkům bylo nutno dát jistotu, že rozsáhlý vnitřní trh a zesílená konkurence na něm nepovede ke zhoršení jejich sociálních a pracovních podmínek. Odpovědí bylo přijetí řady závazných minimálních standardů v sociální oblasti, zejména přijetí Charty Společenství o základních sociálních právech pracovníků (zkráceně nazývané Sociální charta Společenství) v roce 1989, v níž byla shrnuta základní sociální práva pracovníků členských zemí.EU však neprovádí společnou sociální politiku. Znamená to, že se nesjednocují systémy sociálního zabezpečení, neprosazuje se jednotný způsob vyplácení dávek (například u ne-zaměstnaných), ani se neharmonizují zásady povinného či dobrovolného pojištění občanů

72

v různých státech Unie. Evropská unie se však snaží o vytyčení a přijetí minimálních stan-dardů v sociální oblasti, jež jsou nezbytné pro hladké fungování jednotného trhu. Pokud by tyto minimální standardy nebyly sjednoceny (např. v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti), vznikaly by nerovné konkurenční podmínky mezi podniky členských zemí.Jednou ze základních zásad sociální legislativy Unie je zásada rovných příležitostí pro muže a ženy. Podle předpisů Unie musí být muži a ženy vykonávající stejnou práci rovně odmě-ňováni. Rovné zacházení se vyžaduje také v přístupu k pracovním místům, při povyšování, v přípravě na povolání, při úpravě pracovních podmínek. Platí také rovnost v systémech sociálního pojištění mužů a žen pracujících v zemědělství.Základní principy sociální politiky EU shrnuje Charta Společenství o základních sociálních právech pracovníků , která navázala na Evropskou sociální chartu, kterou v roce 1961 přijala Rada Evropy. Obsahuje celkem 12 článků, které kodifi kovaly uznávané zásady sociální politi-ky, které byly už předtím ve většině členských států v té či jiné formě uplatněny. Členské státy mají povinnost uplatnit tato práva ve své legislativě a prosazovat je ve své sociální politice.

Charta zakotvuje tato základní práva zaměstnanců:

Velká pozornost je v zemích Evropské unie věnována bezpečnosti práce a ochraně zdraví na pracovištích. Tato opatření byla přijímána v jednotlivých členských zemích již dříve. Avšak vytvoření jednotného trhu si vynutilo zavést v této oblasti alespoň minimální standardy, aby podnikatelé v zemích s nižší úrovní ochrany nezískávali konkurenční výhodu. Žádné zemi se přitom nebrání, aby nezaváděla přísnější požadavky. Základní předpis, shrnující hlavní zásady ochrany práce a zdraví pracovníků, říká toto: Zaměstnavatel je odpovědný za to, že bude vyhodnoceno, co při práci ohrožuje, resp. může ohrozit bezpečnost a zdraví zaměstnanců. Musí také zajistit, aby se všem zaměstnancům dostalo odpovídajících infor-mací o rizicích jejich práce, aby byli vybaveni potřebnými ochrannými pomůckami a aby se

1. Právo pracovat v zemi Evropské unie podle vlastní volby.2. Právo na přiměřenou mzdu.3. Právo na zlepšování životních a pracovních podmínek.4. Právo na sociální ochranu v souladu s národním sociálním systémem.5. Právo na sdružování a kolektivní smlouvu.6. Právo na odbornou přípravu.7. Právo mužů a žen na rovnoprávné zacházení.8. Právo pracovníků na informace, konzultace a účast.9. Právo na ochranu zdraví a bezpečnost při práci.10. Ochrana dětí a mladistvých.11. Záruka minimální životní úrovně pro starší osoby.12. Právo na zlepšení sociální a profesní integrace tělesně postižených.

73

6

jim dostalo potřebného poučení a výcviku. Obsahuje také ustanovení o zdravotní inspekci a účasti pracovníků při rozhodování ve věcech bezpečnosti a zdraví na pracovišti. Další podrobnější předpisy se týkají ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků v různých výrobních sektorech, kde vzniká riziko pracovních úrazů a onemocnění (např. ve staveb-nictví, v dolech, při ruční manipulaci s břemeny, při práci s karcinogenními látkami a bio-logickými faktory), bezpečnosti a ochrany zdraví těhotných a žen, které nedávno porodily a které kojí apod. K prosazení těchto zásad je v každé členské zemi zřízena zvláštní instituce (inspektorát práce), která prověřuje, zda se předpisy dodržují.Ochrana zaměstnanců je obsažena také v předpisech, které se týkají pracovního práva a pra-covních podmínek. Jde jmenovitě o tyto předpisy :• Hromadné propuštění: Při propuštění alespoň 10 pracovníků z důvodů, které nesouvi-

sejí s jednotlivými zaměstnanci, musí být informováni a konzultováni zástupci pracov-níků a musí být také vyrozuměn příslušný státní orgán. K tomu musí být v podniku zřízen orgán zastupující pracovníky,

• Platební neschopnost podniku: Zaměstnanci mají právo na mzdu, která jim náleží v do-bě, kdy se fi rma stala platebně neschopnou. Vyplácí se z garančního fondu, zřizovaného povinně v každé členské zemi, do něhož přispívá zaměstnavatel a stát,

• Převod podniku: Pracovní smlouvy, které existovaly v době vlastnického převodu, přecházejí na nového zaměstnavatele. Změna nemá za následek ukončení pracovního poměru. Před převodem musí být zástupci zaměstnanců informováni a konzultováni,

• Povinnosti zaměstnavatele: Každý zaměstnanec musí být písemně informován o svých právech a povinnostech a o pracovních podmínkách,

• Pracovní doba: Je stanoven minimální denní, týdenní a roční odpočinek, resp. dovole-ná, a omezení týkající se pracovního týdne a noční práce,

• Ochrana mládeže při práci: Je zakázána práce osob mladších 15 let (s určitými, přesně for-mulovanými výjimkami) a je upravena pracovní doba osob mezi 15. a 18. rokem věku,

• Zřízení evropské podnikové rady: V podnicích, které vyvíjejí svou činnost v několi-ka členských zemích Unie, má být zřízen tento orgán s cílem informovat pracovníky a konzultovat s nimi pracovněprávní otázky na celoevropské úrovni.

Novým prvkem sociální politiky v Evropské unii je od roku 1997 politika na podporu za-městnanosti. Komise a Rada každým rokem hodnotí situaci v zaměstnanosti ve všech člen-ských zemích a dává k tomu odpovídající doporučení. Zároveň Rada vypracovává každým rokem orientační směry, které mají členské země brát v úvahu při formulování své politiky zaměstnanosti. Mezi těmito směry, které mají přispět ke snížení míry nezaměstnanosti v členských zemích, je například podpora malého a středního podnikání (zjednodušené zakládání nového podniku, daňové úlevy apod.), lepší příprava podniků i jejich zaměstnan-ců na probíhající změny (zaváděním pružnějších pracovních smluv, pobídky podnikům ke školení zaměstnanců atd.). Česká republika se účastní této politiky.Jeden z cílů strukturální politiky, podporovaný fi nančně z evropského rozpočtu (Cíl 3: Rozvoj lidských zdrojů), směřuje ke snižování nezaměstnanosti, zejména mladší generace a dlouhodobě nezaměstnaných. Česká republika má možnost využívat těchto zdrojů v rám-

74

ci Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů a Jednotného programového dokumentu pro cíl 3 (JPD3).Česká republika se již před přijetím do EU snažila přiblížit zásadám, které v sociální politice platí v zemích Evropské unie. V roce 1999 ratifi kovala Evropskou sociální chartu, přijatou Radou Evropy. Tím se zavázala, že se ve své sociální legislativě přiblíží osvědčeným standar-dům uplatňovaným v Evropské unii. Jde zejména o právo na práci, právo na sdružování, kolektivní vyjednávání, spravedlivou odměnu za práci, právo každé osoby volit si práci podle vlastního uvážení. Dále jde o zákaz diskriminace v zaměstnání, právo mužů i žen na stejnou odměnu za stejnou práci, na stejné příležitosti bez diskriminace na základě pohla-ví, barvy pleti, náboženství aj. Přijetím do EU se naše země přihlásila k zásadám Sociální charty EU z roku 1989.Novelizovaný zákoník práce, který platí od začátku roku 2001, zajišťuje shodu naší sociální legislativy se stavem v EU. Zvláštním zákonem z roku 2000 jsou také u nás chráněny nároky zaměstnanců v případě platební neschopnosti jejich zaměstnavatele. Dlužné mzdy se zaměst-nancům vyplácejí z fi nančních prostředků státního rozpočtu prostřednictvím úřadů práce.

Hlavní prvky sociální legislativy Evropské unie zakotvené v Zákoníku práce:

Novelizovaný Zákoník práce také přihlédl k základním požadavkům, které se týkají bezpeč-ného a zdravého pracovního prostředí. Existují inspektoráty práce a bylo také rozhodnuto o zřízení „zástupce zaměstnanců pro bezpečnost a zdraví při práci“.Sociální práva zaměstnanců jsou v ČR zajištěna a chráněna na úrovni srovnatelné s úrovní v ostatních zemích Evropské unie. Vstupem do Unie byla práva zaměstnanců v České re-publice rozšířena a posílena.

1. Rovné zacházení s muži a ženami v přístupu k zaměstnání a odměňování za práci.2. Vyloučení diskriminace z důvodů rasových, sexuální orientace, věku, politického nebo

náboženského přesvědčení.3. Prodloužení základní dovolené ze tří týdnů na čtyři.4. Zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných žen a žen krátce po porodu5. Povinnost zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy.6. Rodičovské volno.7. Povinnost zaměstnavatele projednávat hromadné propouštění se zástupci zaměstnanců.8. Zachování práv zaměstnanců v případech převodu podniku.9. Úprava pracovní doby: Denní přestávky při práci, týdenní odpočinek.10. Úprava způsobu vyjednávání mezi zaměstnavateli a zaměstnanci: Zřízení zaměstnanec-

kých rad v podnicích, ve kterých nepůsobí odbory.11. Zřízení Evropských podnikových rad v podnicích evropského významu.12. Ochrana mladistvých při práci.

75

6

6.9 Vyšší úroveň ochrany životního prostředí

Všechny vyspělé země věnují ochraně životního prostředí velkou péči. Je to přirozené; lidé chtějí dýchat čistý vzduch, nezamořený škodlivými emisemi, chtějí, aby vody v řekách a po-tocích nebyly znečišťovány nebezpečnými odpady, aby místa, v nichž žijí, nebyly zavaleny odpadky, aby ekonomický růst neohrožoval přírodu, její faunu a fl óru.Členské země Evropské unie již desítky let považují ochranu životního prostředí za svůj pri-oritní cíl. Vysoké nároky na čistotu ovzduší a vod, na nakládání s odpady a nebezpečnými látkami, přísné limity pro emise hluku, jsou součástí dlouhodobého programu, který má zajistit vysokou kvalitu života. Ta je zaručena nejen ekonomickou prosperitou, dostatkem pracovních příležitostí, ale také prostředím, v němž žijeme. Unie se rozhodla usilovat o tr-vale udržitelný rozvoj, což předpokládá, že uspokojování dnešních potřeb nesmí ohrožovat vývojové možnosti budoucích generací. Unie přitom vychází ze zásady, že poškozování životního prostředí se má zásadně předcházet, než dodatečně a nákladně odstraňovat jeho následky. A dále, že náprava ohroženého životního prostředí se má dít u jeho zdroje a že ná-hradu škody musí uhradit znečišťovatel. Byla také přijata zásada, že požadavky na ochranu životního prostředí mají komplexní povahu a proto musí být zahrnuty do všech ostatních aktivit: v průmyslu, zemědělství, energetice, dopravě, turistickém ruchu atd. Před rokem 1989 patřilo Československo k evropským zemím, jejichž životní prostředí (ovzduší, vody, půda, lesy aj.) bylo nejvíce postiženo. Tehdejší vedení země prosazovalo jed-nostranně orientovaný ekonomický rozvoj (rozvíjení těžkého průmyslu, těžbu uhlí, výstavbu uhelných elektráren aj.), bez ohledu na životní prostředí. Jeden z největších dluhů a největší břemeno, jež minulý režim zanechal, se týká právě poškozeného životního prostředí. Přitom náprava tohoto stavu je investičně a fi nančně nesmírně nákladná. Vstup do Unie znamená, že naše země musí srovnat krok s ostatními členskými státy. Ohrožení životního prostředí nezná hranice a jedna země může být snadno poškozena méně náročným přístupem k ekologickým otázkám v zemi sousední. Navíc, rozdíly v požadavcích a předpisech, které se týkají životního prostředí, by způsobovaly nerovné postavení podnikatelů v různých zemích, podle toho, jak odpovědně domácí vláda k ochraně životního prostředí přistupuje.To je také důvod, proč přijaté unijní předpisy jsou závazné pro všechny členské země. Česká republika, přes velké břemeno ekologického poškození při zahájení ekonomické transformace, se v dalším období úspěšně vyrovnala s většinou požadavků evropského sys-tému ochrany životního prostředí. Platí to jak pro snížení emise hlavní škodliviny, oxidu siřičitého, tak i pro další oblasti, např.pokud jde o vodu, tuhé odpady či ochranu přírody. Naše právní úprava vycházela z evropské legislativy na ochranu životního prostředí. V ob-dobí před vstupem do Unie to znamenalo velký přínos pro kvalitu našeho života. Je vhodné stručně připomenout, čeho se předpisy Evropské unie v oblasti životního pro-středí týkají. Je jich velký počet (přes 300) a jejich přijetí znamená, že se naše země zařadila mezi ty hospodářsky vyspělé státy, které kvalitu života a jeho ekologickou náplň stavějí na přední místo.

76

1. Přísné požadavky se týkají výrobků, které mohou vážně ohrozit životní prostředí. Sem patří například chemikálie. Před uvedením na trh musí být testovány, musí mít zvláštní balení a označení. Stejně tak je tomu u geneticky modifi kovaných zemědělských výrob-ků, jejichž uvedení na trh musí být oznámeno příslušnému orgánu. U kapalných paliv je stanoven obsah síry a olova, u benzínu a motorové nafty podrobné požadavky na jejich složení. Vším tím je chráněno ovzduší, vody a půda.

2. Ostře je sledována hlučnost různých strojů, která nesmí překročit stanovený limit. To se týká stavebních strojů (jeřábů, kompresorů, generátorů, sbíječek, rypadel, buldozerů aj.), motorových vozidel a motocyklů, nadzvukových letadel, která přistávají na letiš-tích zemí Unie, ale také domácích spotřebičů a zahradních sekaček. Tím je zajišťována kvalita života občanů, kteří žijí v blízkosti míst, kde je soustředěna stavební činnost, v blízkosti dálnic, letišť atd.

3. Rozsáhlý je soubor požadavků, který se týká nakládání s odpady, a to nejen s nebez-pečnými odpady, ale i s obaly. Do roku 2001 měli výrobci v zemích Unie za povinnost zajistit, aby minimálně 50 % odpadu bylo znovu využito a minimálně 25 % recyklo-váno. Zvláštní režim platí pro odpady tvořené použitými oleji, azbestem, bateriemi, akumulátory, radioaktivními odpady a pro jejich dopravu.

4. Občané Evropské unie jsou chráněni také proti průmyslovému znečištění, které pochází z velkých energetických zařízení, rafi nérií, hutních a kovodělných výrob, spaloven, che-mických provozů, papíren, potravinářských a zemědělských podniků. Pro všechny tyto provozy jsou stanoveny emisní limity stanovené na základě tzv. nejlepších dostupných technologií. Tím jsou výrobci vedeni k tomu, aby nejen omezovali znečištění, ale aby své provozy modernizovali. Zvláštní předpisy platí pro fi rmy, které užívají nebo skladují nebezpečné látky. Ty musí o tom informovat příslušné orgány a přijímat preventivní opatření.

5. Velmi přísné jsou požadavky na ochranu ovzduší a vod. Ovzduší je chráněno před nad-měrnými emisemi z různých zdrojů (chemické provozy, spalovny, spalovací motory aj.). Limity emisí se týkají také nákladních automobilů a mobilních strojů (bagrů, rypadel, kombajnů aj.). Předpisy o ochraně podzemních vod obsahují seznam látek, které nesmějí být do půdy vypouštěny a seznam těch, které lze vypustit pouze po získání povolení. Další přísné normy se týkají vod určených ke zvláštnímu určení: Pitné vody, vody určené ke koupání v bazénech atd. Zvláštní předpisy platí pro nakládání s komunálními odpadními vodami.

6. Velký průlom v oblasti ekologické politiky v zemích Unie představuje předpis, kte-rý požaduje, aby všechny projekty, které mohou mít dopad na životní prostředí, byly nejdříve z tohoto hlediska posouzeny, a teprve potom lze přistoupit k jejich realizaci. To se týká projektů na výstavbu elektráren, spaloven, letišť, dálnic, skládek, ale i vel-kých zásahů do přírody (rozsáhlá těžba, rozsáhlé kácení lesa). Bez kladného stanoviska příslušných orgánů nelze získat povolení k realizaci záměru. Posuzování se mají zúčast-ňovat nejen představitelé místní samosprávy a občanských organizací, ale také zástupci sousedních členských zemí, které se mohou cítit navrhovaným projektem dotčeny.

77

6

7. Výrobce, který dodržuje náročné ekologické normy, může požádat příslušný národní orgán, aby jeho produktu byla udělena tzv. ekologická známka („eco-label“). Ta potvr-zuje, že výrobce se choval vůči životnímu prostředí šetrně, což se vztahuje také na jeho výrobky. Je tím chráněn nejen spotřebitel, ale také životní prostředí. Evropská komise rozhodla o ekologických kritériích u řady výrobků (např. u pracích prášků, barev pou-žívaných v domácnostech, ledniček aj.)

8. Jeden z předpisů vydaných v poslední době (o tzv. integrované prevenci a kontrole znečištění) dále zvyšuje dosavadní vysokou a náročnou laťku. Týká se velkých energe-tických zařízení, chemiček, rafi nérií a dalších provozů, jejichž provozovatel musí získat povolení na všechny druhy emisí a odpadů z výroby a musí splňovat náročné limity, jež nutí omezovat znečištění a modernizovat výrobu použitím nejnovějších technologií „přátelských“ vůči životnímu prostředí.

Jedním z velkých přínosů vstupu ČR do Evropské unie je posílení šetrného přístupu k život-nímu prostředí, což se příznivě projeví na kvalitě života českého obyvatelstva. Česká republika má předpoklady, aby se v rámci dohodnutých přechodných období vyrovnala s vysokými nároky legislativy Evropské unie na životní prostředí. Může přitom počítat s fi nanční pomocí Evropské unie ze strukturálních fondů a z fondu soudržnosti.

6.10 Vyšší podpora drobného a středního podnikání

Drobné a střední podniky tvoří důležitý sektor každého národního hospodářství. Platí to také pro Českou republiku; v roce 2000 tvořily malé a střední podniky 99,8 % všech ekonomických subjektů. Podílely se na celkové zaměstnanosti téměř ze 60 %, na vytvořené přidané hodnotě více jak 52 %, na investicích přes 40 % a jejich podíl na vývozu tvořil 36 %. Za silnou stránku drobných a středních podniků se obecně považuje jejich větší pružnost, přizpůsobivost a inovač-ní aktivita. Jejich slabým místem je tradičně menší fi nanční síla a s tím související horší dostup-nost úvěrových zdrojů, jež jsou nezbytné pro rozvoj a pro realizaci inovačních záměrů. Těchto silných i slabých míst jsou si dobře vědomy všechny země EU. To vedlo k přijetí Evropské charty malých podniků, která byla schválena Evropskou radou v červnu 2000. V Chartě jsou shrnuty doporučené prioritní směry činnosti vlád a úřadů na podporu to-hoto sektoru. Každoročně je na zasedání Evropské rady probírána zpráva o tom, jakého pokroku členské země dosáhly při realizaci Charty. V dubnu 2002 podepsala Evropskou chartu malých podniků jako kandidátská země také Česká republika. Evropská charta malých podniků obsahuje tyto hlavní zásady: 1. Vzdělávání a školení pro podnikatele - pěstovat podnikatelského ducha již na školách

a připravit vzdělávací programy pro manažery malých fi rem,2. Levnější a rychlejší založení fi rmy - snížit poplatky za registraci a zkrátit čekací lhůty,3. Zjednodušit předpisy pro podnikání - kde je to možné, udělovat malým fi rmám výjim-

ky z některých povinností,4. Dostupnost dovedností - zavést celoživotní vzdělávání podnikatelů a zájemců o podni-

kání, vzdělávání přizpůsobit potřebám malých fi rem,

78

5. Zlepšovat přístup fi rem na internet,6. Větší výhody z jednotného trhu - legislativu jednotného trhu upravit tak, aby byla vstřícná

malým fi rmám,7. Přizpůsobit daňové a fi nanční předpisy - daňově stimulovat zakládání a růst fi rem, daně-

mi usnadnit najímání zaměstnanců a předání fi rmy nástupcům, zlepšit přístup malých fi rem k úvěrům, rizikovému kapitálu a prostředkům z fondů EU,

8. Posilovat technologickou kapacitu malých fi rem - více podporovat technologickou spolupráci fi rem, společné projekty fi rem a výzkumných ústavů a univerzit, posílit pro-gramy EU na šíření technologií také do malých fi rem,

9. Šíření úspěšných modelů elektronického obchodování a podpora špičkových malých fi rem - vytvářet celoevropské informační sítě pro malé fi rmy,

10. Podporovat silnější zastoupení zájmů malých a středních fi rem na národní i evropské úrovni.

Čeští drobní a střední podnikatelé mají v Evropské unii velkého zastánce jejich zájmů. Čes-ká republika jako signatář Charty je povinna skládat každoročně účty: předkládat Evropské komisi zprávu, jakého pokroku dosáhla v prosazování uvedených zásad. Evropská unie se snaží usnadnit situaci malých a středních podniků různými formami. Děje se tak zejména prostřednictvím dvou programů:1. Europatenariat, který si klade za úkol pomáhat při navazování spolupráce drobných

a středních podniků v zemích Unie,2. Enterprise, který se orientuje na přípravu dohod o technické, fi nanční a obchodní

kooperaci s drobnými a středními podniky v jiných členských zemích. Podpoře drobných a středních podniků slouží též Euro-Info-Centra zakládaná již od roku 1992. Působí ve všech členských zemích a radí zejména začínajícím podnikatelům a po-máhají jim při vyhledávání kooperačních partnerů v jiných členských zemích. V České repub-lice fungují od roku 1999 a je jich v současnosti sedm. Po vzoru Evropské unie byla také v ČR založena regionální poradenská a informační centra (RPIC), jež slouží při rozběhu nového podniku a při rozvoji již existujících podniků. Pro zlepšení informovanosti malých a střed-ních podniků o možnostech a podmínkách v zemích EU realizuje Ministerstvo průmyslu a obchodu společně s Hospodářskou komorou projekt „Informační místa pro podnikatele“ (IMP).V roce 2004 poskytovalo takovou podporu celkem 142 informačních míst. Malé a střední podniky jsou v zemích Unie prostřednictvím půjček a grantů fi nančně podporovány ze dvou zdrojů. Jsou jednak strukturální fondy, jednak Evropská investiční banka, která poskytuje úvěry za výhodnějších podmínek než komerční banky. Zatímco v předvstupním období byly pro české malé a střední podniky přístupné hlavně prostředky PHARE, změnila se situace po vstupu do EU v tom, že se pro ně zpřístupnily prostředky strukturálních fondů, a to programy z Operačního programu Průmysl a podnikání. V rámci jednotného trhu je pro tuto skupinu podniků zvlášť upravována legislativa, která bere v úvahu specifi cké podmínky, v nichž malé a střední podniky operují. Týká se zejména pravidel na ochranu hospodářské soutěže, zdaňování, zapojení do výzkumných programů apod.

79

Kapitola 7

Otázky kladené v souvislosti se vstupem České republiky

do Evropské unie

7.1 Jak se projevuje vstup do Evropské unie na životní úrovni občanů ? 7.2 Vede vstup České republiky do Evropské unie k růstu cen ?7.3 Dochází po vstupu do Evropské unie k růstu mezd a platů ?7.4 Ovlivňuje vstup do Evropské unie postavení důchodců ?7.5 Jak ovlivní vstup do Evropské unie ceny nemovitostí ?7.6 Jak ovlivní vstup do Evropské unie ceny půdy ?7.7 Zvýší se nájemné ?7.8 Jakou hospodářskou pomoc získá Česká republika od Evropské

unie ?7.9 Rozpočet Evropské unie. Nebude Česká republika čistým plátcem ?7.10 Jak je české zemědělství ovlivněno vstupem do Evropské unie ?7.11 Za jakých podmínek může Česká republika čerpat prostředky

z rozpočtu Evropské unie ?

80

7.1. Jak se projevuje vstup do Evropské unie na životní úrovni občanů ?

Česká republika je déle než rok členským státem EU. Je Na místě je otázka, jak se to proje-vilo na vývoji české ekonomiky a životní úrovni občanů České republiky. Jen málokdo pochyboval o ekonomické výhodnosti členství ČR v EU v dlouhodobé per-spektivě. Oprávněně se však kladly otázky jak se Česká republika vyrovná s bezprostředními důsledky, s nimiž je vstup do Unie spojen.Koncem roku 2005 je již možno činit některé předběžné závěry. Zásadně je možno říci, že příznivé výsledky předčily očekávání. Přispělo k tomu několik důvodů.Celkové podmínky vstupu do EU byly pro Českou republiku příznivé. Ve Smlouvě o při-stoupení Evropská unie přihlédla k českým potřebám a souhlasila s přechodnými obdobími, které umožňují postupně se přizpůsobovat náročným podmínkám jednotného evropského trhu. Zároveň se ukazuje, že Česká republika byla na vstup do Unie dobře připravena a má předpoklady rychle se adaptovat na podmínky Evropské unie. Dynamika ekonomického růstu je v České republice od roku 2000 vyšší než v EU15 i v EU25 a prognózy ukazují, že tento stav bude zachován i v nejbližších letech.

Růst HDP v ČR a EU v minulých letech a prognóza dalšího vývoje:

1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

EU25 ( %) 2,7 3 2,9 3,7 1,8 1,1 1,1 2,4 2 2,3

EU15 ( %) 2,6 3 2,9 3,7 1,7 1 1 2,3 1,9 2,2

ČR ( %) -0,7 -1,1 1,2 3,9 2,6 2,3 3,1 4,4 4,8 4,8

MEZIRO NÍ R ST HDP R A EU25

-0,7

3,9

2,3

3,1

4,44,8

2,6

1,2

-1,1

4,8

-2

-1

0

1

2

3

4

5

6

19

97

19

98

19

99

20

00

20

01

20

02

20

03

20

04

20

05

20

06

Rst

HD

P (

%)

Data: Eurostat, Statistical Annex 2005; statistická ro enka R 2004 + odhad MF R z 10/2005

R

EU25

81

7

Potvrdí-li se současné prognózy, lze očekávat, že se ekonomický růst v České republice bude dosahovat v příštích letech úrovně 5 % ročně, díky čemuž se bude rozdíl v hospodářské úrovni ČR a průměrnou úrovní EU25 postupně snižovat. 1

1 Česká republika je podle mínění evropských manažerů druhá na žebříčku zemí, které budou nejpravděpodob-něji vykazovat po vstupu do Evropské unie hospodářský růst. První je Polsko (53 % dotazovaných), druhá ČR (38 %), třetí Maďarsko (28 %). Vyplývá to z průzkumu UPS Europe Business Monitor mezi představiteli 1452 evropských fi rem.

Nenaplnily se prognózy varující před negativními důsledky vstupu České republiky do Evropské unie. První rok členství v EU přinesl naopak převážně pozitivní změny. Zlepšilo se podnikatelské prostředí a vzrostly aktivity českých podnikatelů. Významně se rozvinul zahraniční obchod. Český vývoz v ro-ce 2004 meziročně vzrostl téměř o 24 %, oproti 9,3 % v roce 2003. Na náročné trhy EU směřuje téměř 87 % českého vývozu. Míra infl ace klesla na úroveň 1,5 %. Lepších hodnot v Evropě dosahují pouze skandinávské státy. Ceny se v roce 2004 zvýšily v průměru pouze o 0,5 %. Ceny potravin zůstávají prakticky na stejné úrovni jako před vstupem do EU. Nájemné je díky pokračující státní regulaci únosné i pro slabší sociální skupiny. Nedo-šlo k negativním změnám na trhu s nemovitostmi. Ceny bytů, zejména v panelové výstavbě, spíš mírně klesly. Cizinci nezačali hromadně nakupovat české nemovitosti. Ani na trhu práce nedošlo k význam-nějším změnám. Míra nezaměstnanost neroste, spíše se projevují náznaky poklesu Nenaplňují se obavy, že mnoho kvalifi kovaných Čechů odejde za prací do zahraničí. Pokračuje příliv přímých zahra-ničních investic do České republiky.

ČR získala jako členský stát přístup ke zdrojům Ev-ropské unie, čerpá prostředky ze strukturálních fon-dů EU a z fondu soudržnosti. Čistý příjem z těchto zdrojů činil v roce 2004 cca 7 miliard Kč. Tyto pro-středky směřují především do modernizace hospo-dářství, budování infrastruktury a ochrany životního prostředí. Umožňuje to dále zrychlovat rozvoj české ekonomiky a zvyšovat její konkurenceschopnost.

HDP na obyvatele v procentech průměrného HDP EU25Pořadí států koncem roku 2005

Lucembursko 224,3Norsko 155,9Irsko 142,7Nizozemsko 123,6Dánsko 123,0Rakousko 121,8Spojené Království 119,7Belgie 118,3Švédsko 116,8Finsko 115,8Francie 110,1Německo 108,1Itálie 103,8Španělsko 98,4Řecko 82,3Kypr 82,0Slovinsko 80,0Portugalsko 74,8Česká republika 71,8Malta 70,1Maďarsko 62,5Slovensko 53,6Estonsko 52,9Litva 50,1Polsko 47,9Chorvatsko 46,9Lotyšsko 45,4Rumunsko 32,9Bulharsko 31,1Turecko 29,4

82

Čeští občané ve zvýšené míře využívají svých práv volně se pohybovat v členských státech Unie. Získávají nové užitečné zkušenosti, ověřují si, že mohou obstát v náročném prostředí sjednocené Evropy. Mladí lidé začínají využívat výhod a příležitostí, které členství v EU přináší. Starší generace tolik příležitostí nemá, ale ke zhoršení jejích životních podmínek nedochází a ani v budoucnosti se toho nemusí obávat. Dosavadní vývoj umožňuje vyslovit pozitivní očekávaní pro nadcházející období. Podle údajů Evropské komise ČR již překonala v hospodářském rozvoji Maltu a má před-poklady dostihnout koncem roku 2005 Portugalsko a přiblížit se Slovinsku, Kypru a Řecku. V nadcházejícím období − pokud nedojde k nepředvídaným krizovým změnám ve vnějším prostředí − bude pokračovat růst české ekonomiky. Urychlí se restrukturalizace národního hospodářství, což se projeví v růstu sektoru služeb a ve výstavbě nových moderních podniků a v omezování neperspektivních a neefektivních výrob. To povede k dalším změnám v za-městnanosti. Někteří zaměstnanci budou muset změnit pracoviště, někteří projít rekvalifi kací. Důležitým úkolem českého státu bude minimalizovat tyto vlivy a podpořit vytváření nových pracovních míst.Rozvoj ekonomiky se pozitivně projeví na růstu mezd a platů i důchodů. Zatím se potvrzuje odhad českých ekonomických odborníků z května 2002 2, podle kterého by průměrná měsíč-ní mzda mohla v roce 2008 dosáhnout cca 23 tisíc korun. Po odečtení růstu cen to znamená, že reálná mzda vzroste do roku 2008 oproti stavu před vstupem do EU zhruba o 25 %. Je třeba dodat, že jde o hodnotu průměrnou; někteří občané na tom budou lépe než průměr a někteří hůře. Obecně však lze říci, že životní úroveň českých obyvatel se bude zvyšovat.

2 Sociální a ekonomické souvislosti integrace ČR do EU, studie kolektivu autorů podle zadání Rady vlády ČR pro sociální a ekonomickou strategii, 2002, ISBN: 80-238-8699-1

83

7

7.2 Vede vstup České republiky do Evropské unie k růstu cen ?

Období po vstupu České republiky do Evropské unie je relativně krátké a neumožňuje důkladně zhodnotit pohyby cen na českém trhu a jejich příčiny. Důležité však je, že se nenaplnily pesimistické prognózy o skokovém růstu cen. Ceny zboží a služeb se během prvního roku členství zvýšily jen nepatrně - v průměru jen asi o půl procenta. Část cen se zvýšila v důsledku úpravy daně z přidané hodnoty, další ceny ovlivnila oběma směry změna celních tarifů. Ceny potravin zůstávají prakticky na stejné úrovni jako před vstupem do EU. Přispívá k tomu též velký počet nových obchodních řetězců, které si navzájem konkurují.Ceny se budou měnit i nadále. Spolu s tím, jak se naše hospodářství bude přibližovat prů-měrné hospodářské úrovni EU budou se i ceny přibližovat cenám obvyklým v Unii.V ně-kterých případech se ceny zvýší, v jiných případech se ceny naopak sníží (domácí spotřebi-če, elektronika, oděvy ap.). Důležité je, že ke změnám cen bude docházet postupně. Proces sbližování cenových hladin započal již před vstupem ČR do EU a bude dále pokračovat. Důležité je připomenout, že rozdíly v cenách v ČR a v jednotlivých zemích EU zůstanou zachovány dlouhou dobu. Rozdíly v úrovni cen dosud existují v současné době v původ-ních členských státech Unie. Následující graf ilustruje skutečnost, že úroveň cen v jednotlivých zemích EU souvisí s výkon-ností jejich hospodářství. Tuto výkonnost lze nejlépe vyjádřit velikostí vytvářeného hrubého domácího produktu na osobu. Z grafu je vidět, že vyšší úroveň cen je v zemích s výkonnější ekonomikou. V ČR jsou však ceny relativně nízké i vzhledem k její současné hospodářské úrovni. K srovnání českých cen s průměrnými cenami v EU dojde až ve vzdálené perspektivě, ne dříve než se výkonnost naší ekonomiky dostane na úroveň výkonnosti členských států EU.

Průměrná úroveň cen v ČR je podstatně nižší než v zemích EU. V roce 2003 dosahovala zhruba 55 %, v roce 2005 cca 59 % průměrné cenové úrovně států EU25.

POROVNÁNÍ ÚROVN CEN V LENSKÝCH STÁTECH EU25údaje 2003

Finsko

V.Británie

ŠvédskoIrsko

Dánsko

USA

LucemburskoN mecko

ItálieNizozemsko

Belgie

Rakousko

Francie

Kypr

Špan lskoecko

PortugalskoSlovinsko

Polsko

Rumunsko

Bulharsko

Turecko

Slovensko

R

Ma arskoLotyšskoEstonsko

Litva

0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

0 50 100 150 200 250

HDP na osobu (EU25=100%)

Cen

ová

úrov

e (

EU

25=1

00%

)

Data: Eurostat, Staistical Annex 10/2005

84

Ve struktuře cen v ČR se největší rozdíly koncentrují do několika položek. Relativně nejvyšší jsou v ČR ceny spotřebičů pro domácnost (99 % průměru EU25), auto-mobilů (95 %), telekomunikačních služeb (88 %), a odě-vů (83 %). Ceny elektřiny, plynu a ostatních paliv, obuvi (64 %) se blíží cenám v Řecku nebo v Portugalsku. Na druhé straně oproti průměru EU25 je v ČR po-měrně nízká úroveň nákladů vynakládaných na výcho-vu a vzdělávání (29 %), hrubého nájemného (32 %), které zhruba odpovídá nájemnému v Portugalsku a na Maltě a je vyšší než na Slovensku, v Polsku či Maďar-sku, veřejné dopravy (45 %), lékařských a zdravotnic-kých služeb (46 %) ap. U těchto položek bude zřejmě docházet ke zvyšování cen. Z potravinářského zboží v jsou v ČR mízké ceny chleba a pečiva (45 % průměru EU) a masa (53 %). Naproti tomu ceny oleje a tuků (76 %), nebo ryb (68 %) se blíží průměrné úrovni v EU. Původní předpoklad potravinářské komory ČR, že ceny potravin po vstupu do EU porostou v průměru asi o 5 % ročně, se nepotvrdil. Ceny potravin se v zá-sadě nezměnily.Důležitou součástí ceny výrobků a služeb jsou nepří-mé daně (daň z přidané hodnoty, spotřební daň).V souvislosti se začleněním ČR do EU došlo ke zvýšení sazby DPH u některých výrobků a služeb z kategorie 5 % DPH do kategorie 19 % DPH. To vedlo ke zvý-šení cen některých výrobků a služeb (telefon, internet, opravy a právní a poradenské služby ap.). Po uplynutí přechodného období, tj. v lednu 2007, by mělo dojít k zvýšení cen stavebních prací a dodávek tepla. V dalších letech bude docházet ke sbližování úrovně spotřebních daní v EU, což se projeví zvýšením spo-třební daně u cigaret, alkoholu, benzinu a pohonných hmot. K prvnímu zvýšení této daně již došlo již počát-kem roku 2004.

Úroveň ce n ve státech EUv roce 2003

EU25 = 100 %

2003 EU25=100

Dánsko 139,3

Irsko 127,0

Finsko 125,9

Švédsko 124,3

Německo 108,9

Francie 108,2

Rakousko 107,2

Nizozemsko 106,6

Lucembursko 105,3

Belgie 103,9

Spojené království 103,2

Itálie 102,2

Kypr 93,9

Španělsko 85,6

Řecko 84,3

Portugalsko 79,5

Slovinsko 77,1

Malta 72,8

Estonsko 62,2

Maďarsko 58,0

Česká republika 55,2

Lotyšsko 55,1

Turecko 55,0

Litva 54,4

Polsko 53,3

Slovensko 49,8

Bulharsko 42,1

Rumunsko 40,5

Data: Eurostat 1/2003

85

7

Ke změnám cen dochází i v ostatních státech EU. Následující dvě tabulky ukazují oblasti, kde v období 1999 − 2003 ceny rostly v EU25 nejrychleji a oblasti, ve kterých ceny klesaly.

Oblasti vykazující v období 1999-2003 nejvyšší růst cen EU25

1999 2000 2001 2002 2003

Tekutá paliva, plyn, tepelná energie 100,0 142,5 134,1 126,9 133,1Plyn 100,0 110,2 124,6 123,8 129,4Pojišťovací služby 100,0 111,4 109,3 121,8 127,6Tabákové výrobky 100,0 104,8 116,1 115,1 123,3Rekreační pobyty a ubytování 100,0 105,2 115,9 118,8 121,2Elektřina, 100,0 109,2 111,5 116,8 121,0Vzdělání 100,0 104,5 112,3 113,3 118,5Osobní silniční a vodní doprava 100,0 104,7 109,2 114,9 117,9Ovoce 100,0 100,0 107,8 112,2 116,8Paliva a oleje pro osobní dopravní prostředky 100,0 117,2 114,3 113,4 116,8

Oblasti vykazující v období 1999-2003 pokles cen EU25

1999 2000 2001 2002 2003

Zařízení pro zpracování informací 100,0 81,4 65,5 54,9 42,4Zařízení audiovizuální, fotografi cká a pro zpracování informací 100,0 92,9 87,1 82,3 76,2

Telefonní a telefaxová zařízení 100,0 93,5 88,6 85,3 79,6Zařízení pro příjem, záznam a reprodukci zvuku a obrazu 100,0 94,8 91,9 88,1 82,6Komunikační služby 100,0 93,9 90,7 90,8 90,3Káva, čaj, kakao 100,0 98,6 97,4 95,9 95,6Domácí spotřebiče 100,0 98,5 97,9 97,3 95,8Záznamová media 100,0 98,3 97,8 97,6 96,1Zařízení pro sport, kempování a rekreaci 100,0 99,8 99,6 98,9 97,8Oděvy a obuv 100,0 99,8 99,3 100,0 100,0

Sbližování cenových úrovní států EU probíhá od vytvoření od vytvoření Evropských spole-čenství, a bylo urychleno vytvořením jednotného trhu k 1.1.1993. Rozšíření Evropské unie o deset nových členských států vedlo k tomu, že rozdíly v cenové úrovni (měřeno paritou kupní síly) jednotlivých členských států se zvětšily: od nejnižší cenové úrovně 45 % průmě-ru EU25 na Slovensku, k nejvyšší hodnotě 136 % průměru EU25 v Dánsku. Ceny v ČR se přibližují cenám v zahraničí , tj. též cenám v Evropské unii, již od roku 1990.

Následující graf ilustruje vyrovnávání cen v ČR a v EU25 od roku 1995. Tento vývoj bude pokračovat, rozdíly v úrovni cen však zůstanou v dohledné budoucnosti zachovány.

86

PŘIBLIŽOVÁNÍ CENOVÉ HLADINY V ČR A EU-25

7.3 Dochází po vstupu do Evropské unie k růstu mezd a platů ?

Jedna z nejčastěji kladených otázek před vstupem ČR do EU zněla: Bude očekávaný růst cen kompenzován růstem mezd ? Skutečnost je lepší než jsme čekali. Ceny se v důsledku vstupu do EU zvýšily jen asi o půl procenta, celková roční infl ace dosáhla hodnoty 2,8 % a průměrné nominální mzdy v národním hospodářství vzrostly ve stejném období o 6,6 %. Znamená to, že reálné mzdy rostou.Růst mezd je podmíněn růstem ekonomiky. Začlenění do Evropské unie vytvořilo podmínky pro lepší využití ekonomického potenciálu České republiky a pro urychlení ekonomického růstu. Došlo k významnému růstu obchodu se státy Evropské unie a s třetími státy, které uzavřely s Evropskou unií hospodářské dohody. Český zahraniční obchod zažívá mimořád-ný vzestup. Český vývoz vzrostl meziročně v roce 2004 o 23,8 % na 1,7 biliónu Kč, oproti roku 2003, kdy růst obchodu činil 9,3 % a hodnota exportu byla 1, 37 biliónu Kč. Významně se změnila teritoriální struktura českého zahraničního obchodu, v roce 2004 směřovalo do zemí EU 86 % českého vývozu oproti 70 % v roce 2003. Se vstupem ČR do EU se zvýšila přitažlivost ČR pro zahraniční investory. V roce 2004 se zvýšil příliv přímých zahraničních investic do České republiky. Pokračoval příznivý ekono-mický vývoj, dochází k modernizaci české ekonomické základny, a zlepšovalo se podnika-telské prostředí. Zvyšovala se produktivita práce a konkurenceschopnost českých výrobků. O rychlosti přibližování úrovně produktivity práce v ČR průměrné úrovni EU25 vypovídá následující graf:

41,243,3 43,3

45,9 45,547,3

50,4

54,7 55,257,0

59,060,5

20

30

40

50

60

70

80

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Srov

nate

lná

úrov

e c

en v

R

v %

EU

25

Zdroj: Eurostat, Statistical Annex, íjen 2005

PRODUKTIVITA PRÁCE V R

HDP na zam stnanou osobu v parit kupní síly

57,159

57,4 57,459,2 59,2

60,4 60,962,7

64,666,3

6870

72

50

60

70

80

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

% E

U25

Data: Eurostat, Statistical Annex, podzim 2005

87

7

Úroveň produktivity práce v ČR, vyjádřená hrubým domácím produktem na zaměstnanou osobu v paritě kupní síly představovala v roce 2004 asi 65 % prů-měrné úrovně EU25. Do roku 2008 by se mohla dále zvýšit asi na 72 %, což umožní trvale udržitelný růst mezd a platů. Úroveň produktivity práce v jednotlivých členských a kandidátských zemích v roce 2004 ukazuje přiložená tabulka: Výhled na nadcházející období je příznivý. Očekávaný ekonomický růst a růst produktivity se projeví v růstu nominálních a reálných mezd. Agentura Patria Online odhaduje, že se nominální mzdy budou v nejbližších letech zvyšovat asi o 7,5 % ročně, tedy poněkud rych-leji než v současné době. Potvrzuje závěry českých eko-nomů, kteří v roce 2002 hodnotili důsledky důsledky zapojení České republiky do Evropské unie.Průměrná hrubá nominální měsíční mzda se bude v ro-ce 2008 pohybovat mezi 23 − 24 tisíci Kč, a čistá mzda (bez daně z příjmu a povinných příspěvků) zhruba oko-lo 20 tisíc Kč.

Úroveň produktivity práce v členských a kandidátských

zemích EU25Lucembursko 146,0Irsko 133,0Belgie 129,0Francie 120,2Finsko 110,1Spojené Království 108,5Itálie 108,4Nizozemsko 107,9Dánsko 105,2Švédsko 105,2Rakousko 104,9Německo 101,1Španělsko 100,1Řecko 97,1Malta 82,8Slovinsko 74,9Kypr 72,2Maďarsko 69,2Portugalsko 69,2Česká republika 64,6Polsko 59,6Slovensko 59,4Chorvatsko 57,0Estonsko 50,6Litva 49,7Lotyšsko 43,0Turecko 41,8Rumunsko 35,9Bulharsko 31,0

Růst mezd bude kompenzovat případné výkyvy ve vývoji hladiny spotřebitelských cen v prv-ních letech po vstupu České republiky do Evropské unie.

Podle studie „Sociální a ekonomické souvislosti integrace České republiky do Evropské unie“ , str. 253

Občana České republiky zajímá, jak ovlivní pohyb cen a mezd jeho životní úroveň. Vzájem-nou souvislost mezi současným a očekávaným růstem cen, mezd a životní úrovně ilustrují přehledněji následující grafy:

88

Z uvedených grafů vyplývá, že v období do roku 2008 porostou mzdy rychleji než ceny. Tomu bude odpovídat i růst životní úrovně. Lze odůvodněně předpokládat, že tento příznivý vývoj bude pokračovat i v dalších letech, což se projeví v růstu životní úrovně obyvatel ČR.

7.4. Ovlivňuje vstup do Evropské unie postavení důchodců ?

Důchodci a starší občané tvoří jednu čtvrtinu obyvatel České republiky. Pozorně sledují začleňování ČR do Evropské unie a dopady tohoto kroku na jejich životní úroveň. Záležitosti sociálního zabezpečení jsou plně v kompetenci členských států Evropské unie. Orgány Unie do této oblasti nezasahují, vydávají pouze nezávazná doporučení. V České republice je důchodové pojištění upraveno zákonem č. 155/1995 Sb., o důcho-dovém pojištění. Průměrná hodnota starobních důchodů dosáhla v roce 2005 úrovně cca 40 % průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství. Průměrný důchod v roce 2005 činil cca 7687,- Kč.

R ST MEZD, CEN A ŽIVOTNÍ ÚROVN

0

100

200

300

400

500

600

700

800

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

%

R st mezd

R st cen

Úrove 1990 = 100 %

0

100

200

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

%

R st životní úrovn

vyjád ený hodnotou reálné mzdy.

Zdroj: statistická ro enka R 2004, odhad MF R a autora

Odhad

Skute nost

Úrove 1990 = 100 %

89

7

Důchody jsou každoročně k 1. lednu valorizovány, a to nejméně o hodnotu infl ace za uplynulý rok, a jednou za dva roky o jednu třetinu růstu mezd. Pokud by došlo k mi-mořádnému růstu cen a infl ace stoupla o více než 10 %, umožňuje zákon zvýšit důchody v mimořádném termínu.Poslední valorizace důchodů se uskutečnila k 1. 1. 2005, kdy byly důchody zvýšeny v prů-měru o 5,9 %. Další valorizace proběhne k 1. lednu 2006, kdy základ důchodů bude zvýšen o 70.- Kč na 1470.- Kč a procentní část důchodů přiznaných do 1. 1. 1996 bude zvýšena o 6 %, důchodů přiznaných po 1. 1. 1996 o 4 %. V průměru bude zvýšení činit asi 5,7 %.Vstup do EU v zásadě neovlivnil výši cenové hladiny v ČR, celková infl ace v roce 2004 čini-la 2,8 %. Valorizace důchodů růst cen plně kompenzovala, i když s určitým zpožděním.Studie „Sociální a ekonomické souvislosti integrace ČR do EU“ 1 ) předpokládala, že nomi-nální hodnota průměrného důchodu by mohla vzrůst z cca 5 962 Kč v roce 2000 téměř na 11 000 Kč v roce 2008, tedy téměř na dvojnásobek. Vzhledem k nízké očekávané hodnotě infl ace a vzhledem k tomu, že důchody jsou jen z části valorizovány podle růstu mezd, při-kláníme se k skromnějšímu odhadu, podle něhož by průměrná výše starobních důchodů mohla do roku 2008 vzrůst asi na 9 000 Kč.Postupný růst nominální hodnoty důchodů dokumentuje následující graf.

Od roku 1993 trvale roste i reálná hodnota důchodů. V roce 2001 dosáhla referenční úrovně roku 1990 a oprávněně můžeme předpokládat, že do roku 2008 ji překročí alespoň o 20 %.

R ST PR M RNÉHO STAROBNÍHO D CHODU

1707 2169

2413

2734

3059 3

578 4

213 4

840 5

386

5724

5962 6352 6830

7071

7256 7687 8122 8557 9000

0

1000

2000

3000

4000

5000

6000

7000

8000

9000

10000

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

K

Odhad

Skute nost

Data: MPSV 2005 a výpo et autora

1 Studie „Sociální a ekonomické souvislosti integrace ČR do EU“ zpracovaná kolektivem autorů podle zadání Rady vlády ČR pro sociální a ekonomickou strategii v květnu 2002.

90

Co přineslo českým občanům členství ČR v EU v oblasti důchodového zabezpečení ?

Členství ČR v EU přineslo českým občanům nová práva v oblasti důchodového zabez-pečení, zejména rozhodnou-li se pracovat, bydlet nebo pobývat v jiném členském státě. Každý stát, kde byl občan pojištěn alespoň po dobu jednoho roku, mu bude muset vyplácet důchod, jakmile dosáhne věkové hranice stanovené pro vznik nároku na důchod. Celkový důchod pak může sestávat z více položek, vypočtených podle délky pojištění v jednotlivých zemích. Tento důchod si může penzista nechat posílat na libovolnou adresu ve státech Unie, kde právě pobývá.Podle předpisů Evropské unie osoba, která využívá svého práva na volný pohyb v rámci Unie, nesmí být v horším postavení, než osoba, která bydlela a pracovala jen v jednom členském státě. Pro všechny platí princip rovného zacházení.

Výdaje na důchody v % HDPRok 2002

Irsko 3,6Estonsko 6,3Litva 7,1Slovensko 7,5Lotyšsko 8,2Česká republika 8,9Malta 9,0Maďarsko 9,1Španělsko 9,7Lucembursko 10,6Dánsko 10,8Belgie 11,2Finsko 11,2Spojené království 11,7Slovinsko 11,8Portugalsko 11,9Švédsko 12,0Řecko 13,0Nizozemsko 13,1Francie 13,2Německo 13,4Polsko 13,9Rakousko 14,6Itálie 14,9

Průměr EU25 10,7

Důchodové zabezpečení ve státech Evropské unie a v České republice

Česká republika poměrně dobře hospodaří s prostředky na důchodové zabezpečení. Většina členských států EU vynakládá na důchodové zabezpečení vyšší část hru-bého domácího produktu než ČR. V roce 2002 státy EU15 vynakládaly na důchody v průměru cca 11,7 % svého HDP (EU25 10,7 % HDP). ČR vynakládala ve stejném roce jen 8,9 % HDP. Důchody ve státech EU15 se pohybují ve výši kolem 70 ‒ 80 % předdůchodových příjmů. Ve většině člen-ských států EU se však důchody zdaňují. V ČR jsou důchody podstatně nižší, představují cca 40 % předdů-chodového příjmu. Předpisy Evropských společenství vycházejí z toho, že systémy sociálního zabezpečení jsou plně v kompetenci jednotlivých členských států a upravují pouze aplikaci soustav sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, samostatně výdělečně činné a členy jejich rodin pohy-bující se v rámci Společenství (Nařízení Rady (EEC) 1408/71).

ČR se vstupem do EU zavázala respektovat legisla-tivu EU, zahrnující i Listinu základních práv, která v článku 25 konstatuje, že Unie „uznává a respektuje právo stárnoucích osob vést důstojný a nezávislý život“ a v článku 34, že „Unie uznává a respektuje nárok na sociální příspěvky a sociální služby zajišťující ochranu osob staršího věku v souladu s postupy stanovenými záko-ny Společenství a národními zákony a praxí.“

91

7

Česká vláda bude muset při připravované reformě důchodového systému přihlížet k těmto ustanovením Listiny základních práv Evropské unie. Bude muset také respektovat obecné zásady sociální politiky Evropské unie. Při rozhodování o důchodové reformě musí vláda respektovat čtyři základní principy dů-chodové politiky EU, a to rovné zacházení s oprávněnými osobami, aplikace právního řádu jediného státu, sčítání dob pojištění a zachování získaných nároků. Nová právní úprava musí zaručit minimální a přiměřenou úroveň důchodů, která je v zemích EU považována za evropský standard sociální ochrany starších lidí. Členství v Unii bude znamenat zlepšení postavení důchodců. Vláda ČR může čerpat ze zkušeností a poznatků ostatních států Ev-ropské unie a přihlížet k doporučení Evropské komise. Členské státy Unie se dohodly, že v oblasti důchodového zabezpečení uplatní tzv. „ote-vřenou metodu koordinace“. Tato metoda umožňuje sledovat vývoj v jednotlivých člen-ských státech Unie, analyzovat a hodnotit dosažené výsledky, zobecňovat a šířit nejlep-ší postupy a zkušenosti. Jde o otázky, jež se týkají jak celkové sociální politiky EU, tak i přiměřenosti důchodů, udržitelnosti a mo-dernizace důchodových systémů, a zlepšení přístupu k důchodům. Důchodová politika jednotlivých zemí je významnou součástí celkové sociální politiky Evropské unie. Tato politika by měla starším lidem zajistit dů-stojné stáří a možnost aktivně se podílet na veřejném životěČlenské státy EU15 již předložily Evropské komisi zprávy o národních strategiích re-formy důchodových systémů (nové členské státy měly tyto zprávy předložit v průběhu roku 2005). Komise zprávy zhodnotila a v prosinci 2002 publikovala první sou-hrnnou zprávu, kterou předložila Evropské radě v březnu 003.Ze zprávy Komise vyplývá, že hlavním zdro-jem příjmů pro většinu starších Evropanů zůstanou i nadále veřejné (státní) důchodové systémy. Podporovány budou též soukromé důchodové systémy, které budou představo-vat důležitý doplněk k veřejným důchodo-vým systémům.

PR M RNÝ V K P I ODCHODU DO D CHODU

EU25

60

59,8

58,6

59,4

60,1

59,7

61,2

60,7

61

60,9

61,6

60,9

61,9

62,3

63,7

62

62,6

64,2

63,5

63,9

55,9

56,4

58,7

58,2

57,5

59,6

59

60

59,9

61

61,3

62,1

61,4

62

60,6

62,8

62,9

61,9

62,8

62,5

50 52 54 56 58 60 62 64 66

Slovensko

Belgie

Bulharsko

R

Nizozemsko

Špan lsko

N mecko

Portugalsko

Rumunsko

Švédsko

Muži Ženy

Zdroj: eský statistický ú ad, 2005

92

Celkově je možné shrnout:Záležitosti důchodového zabezpečení jsou plně v kompetenci členských států Evropské unie. Orgány Unie do této oblasti nezasahují, vydávají pouze nezávazná doporučení. Česká repub-lika si i po vstupu do EU zachová právo formulovat vlastní sociální a důchodovou politiku.Důchodový systém platný v ČR před vstupem do EU zůstal zachován. Nic se nezměnilo na přiznávání, valorizaci či vyplácení důchodů.Připravovaná reforma důchodového systému v ČR bude respektovat ustanovení Evropské sociální charty, Evropského zákoníku sociálního zabezpečení, Charty základních práv Ev-ropské unie a bude přihlížet k doporučením Evropské komise v této oblasti a nejlepším zkušenostem ostatních členských států EU.Vstup ČR do EU přinesl důchodcům nárok na vyšší právní ochranu a možnost pobírat důchod za období odpracovaná v ostatních státech EU.

7.5. Jak ovlivní vstup do Evropské unie ceny nemovitostí ?

Mnoho občanů České republiky se obávalo, že po vstupu do Evropské unie dojde k vý-raznému růstu cen nemovitostí - bytů, rodinných domů, rekreačních objektů a pozemků k těmto nemovitostem. Obdobný názor sdílela i řada realitních kanceláří. Tato očekávání vedla k tomu, že před 1. květnem 2004 začaly ceny bytů a dalších nemovitostí stoupat. Šlo však o dočasný výkyv na trhu nemovitostí, po 1. květnu 2004 ceny starších bytů po vstupu do EU nejenže dále nerostly, ale začaly dokonce klesat. Ceny nových bytů se zvýšily jen nepatrně, zhodnocení činí po roce 2004 cca čtyři procenta. K uklidnění na trhu nemovitostí přispělo, že česká vláda dojednala s Evropskou unií ve smlouvě o přistoupení pětileté přechodné období pro nákup tzv. objektů druhého bydlení. Jde o byty, rodinné domy, rekreační objekty a pozemky k těmto nemovitostem. (Podobná přechodná období dohodly s EU též Maďarsko a Polsko.) Tím je zajištěno, že růst cen ne-movitostí bude postupný, aby ho český občan mohl akceptovat a nedošlo k nežádoucímu zvýšení sociálního napětí ve společnosti. Evropská unie souhlasila s tím, že česká strana bude moci požádat o prodloužení přechodného období o další tři roky pokud si to situace na trhu vyžádá. Koncem roku 2005 je možno konstatovat, že poptávka po nemovitostech ze strany zahra-ničních subjektů se po vstupu ČR do EU výrazněji nezvyšuje. Očekává se, že nejméně po dohodnuté přechodné období bude více méně zachován současný stav. Podle odhadů odborníků by se ceny nemovitostí v nejbližších letech v průměru zvyšovat asi o 3 až 5 % ročně. Netýká se to však všech regionů. V atraktivních oblastech, jakými jsou např. Karlovy Vary, městské části Prahy a Brna apod., by po přechodnou dobu mohly ceny nemovitostí růst až o 10 % ročně. V méně atraktivních oblastech mohou ceny nemovitostí dokonce klesat. Potvrzují to i zkušenosti států, které do EU vstupovaly před Českou repub-likou. Pouze v atraktivních turistických oblastech Španělska nebo Mallorky ceny nemovi-tosti po vstupu do EU výrazně vzrostly. Ceny rodinných domků, bytů a chat jsou ovlivňovány nabídkou a poptávkou. Velikost po-ptávky po nemovitostech v jednotlivých regionech závisí na úrovni rozvoje podnikatelských

93

7

aktivit, možnostech získání odpovídajícího zaměstnání, na výši průměrných příjmů, do-stupnosti hypotéčních úvěrů, přírodním a životním prostředí. Zahraniční zájemci obvykle preferují nemovitosti v pohraničních oblastech.Nabídky českých realitních kanceláří ukazují, že trend vývoje cen nemovitostí již dnes více-méně kopíruje vývoj v zemích Evropské unie. Vyšší ceny nemovitostí jsou v hospodářských centrech, která se ekonomicky rozvíjejí, kam směřují významné investice a kde lidé více vydělávají. Nižší ceny jsou v regionech, kde není připravena na odpovídající úrovni infra-struktura, kde komunální politika není schopna zabezpečit rychlý hospodářský růst. Do-chází ke stěhování bohatších rodin do předměstských částí velkých měst, kde vyšší poptávka zvyšuje ceny nemovitostí. Po skončení přechodného období lze očekávat, že ceny nemovitostí v ČR se budou přibli-žovat cenám v sousedních zemích. Poptávka po nemovitostech bude místně diferenciovaná, bude se lišit region od regionu.

7.6 Jak ovlivní vstup do Evropské unie ceny půdy ?

V České republice panovaly obavy, že po vstupu do Evropské unie dojde k hromadnému vykupování zemědělské a lesní půdy cizinci. Tyto obavy mají reálný základ. Cena zeměděl-ské půdy je v České republice mnohonásobně nižší než v okolních zemích Evropské unie, zejména v Německu a v Rakousku. Ještě výraznější je rozdíl v cenách za pronájem půdy.Podle portálu Agroweb se obavy z hromadného skupování zemědělské půdy cizinci nena-plňují. Napomohla tomu úprava, dohodnutá mezi Českou republikou a Evropskou unií ve smlouvě o přistoupení, podle níž po dobu sedmi let nebudou moci občané členských zemí Evropské unie u nás volně nakupovat zemědělskou a lesní půdu (včetně vinic, chmelnic a rybníků). Po třech letech po vstupu ČR společně s EU posoudí zda bude sedmileté pře-chodné období potřeba zachovat, nebo zda je bude možné zkrátit. Případnou změnu (tj. zkrácení nebo zrušení přechodného období) bude muset schválit jednomyslným rozhodnu-tím Rada EU, tzn. že bez souhlasu ČR nemůže tato změna vstoupit v platnost. V případě, že by hrozilo nebezpečí, že po uplynutí sedmiletého přechodného období dojde k vážnému narušení trhu se zemědělskou půdou, má ČR právo požádat o prodloužení dohodnutého přechodného období až o další tři roky.

K výraznému růstu cen nemovitostí v České republice došlo po roce 1990. Zatím co v ro-ce 1990 bylo možno nový rodinný domek získat v průměru za 340 tisíc korun, v roce 2005 ceny nových rodinných domků pohybují kolem 3,5 milionu korun, tedy asi desetkrát více než v roce 1990. Obdobně − asi desetkrát − se zvýšily ceny bytů. Podle zpráv tisku bylo možno v roce 2005 zakoupit novou garsoniéru v Praze za částku od 900 tisíc korun, třípokojový byt v novostavbě za částku od 2,5 miliónu korun.

K rozhodujícímu přizpůsobování cen nemovitostí cenám v okolních státech došlo před vstu-pem ČR do EU. Po 1. květnu 2004 k žádné významnější změně v této oblasti nedošlo.

94

Vláda ČR má zájem, aby zemědělská půda zůstala i nadále pokud možno v domácích rukou, a aby při nákupu půdy zahraničními zájemci měli přednost ti občané EU, kteří chtějí na této půdě podnikat. Současně chce předejít spekulativním nákupům zemědělské a lesní půdy. Pře-chodné období má umožnit, aby došlo ke sblížení úrovně cen a výkonnosti české ekonomiky, kdy čeští občané již nebudou v nevýhodném postavení vůči občanům ostatních států Unie.Lze očekávat, že cena půdy a pronájmu u nás postupně poroste, v některých lokalitách k to-mu již dochází. Zásadní brzdou změny celkové situace však je skutečnost, že u nás zatím prakticky neexistuje trh s půdou, což znamená, že nelze určit tržní hodnotu půdy.Porovnání naší situace se stavem v zemích EU ukazuje, že v horizontu deseti let by se cena půdy mohla podstatně zvýšit, podle některých odhadů až desetinásobně. Zájem zahranič-ních investorů naznačuje, jak by se cena půdy mohla vyvíjet. Ta je rozdílná v produkčních oblastech s intenzivní zemědělskou výrobou (tam míří hlavně Francouzi, Belgičané a Ni-zozemci) a v příhraničních oblastech s méně výhodnými podmínkami pro zemědělské podnikání (tady se projevuje zájem především z Německa). Nezanedbatelnou skutečností též je, že zemědělskou půdu lze poměrně snadno vyjmout ze zemědělského půdního fondu. Zároveň lze očekávat, že se bude též zvyšovat cena za pronájem půdy.Držet zemědělskou půdu v České republice je výhodné. Nějakou dobu ještě potrvá, než na českém trhu zemědělské půdy budou panovat tržní poměry. Jisté je, že až nastanou, ti, kdo půdu vlastní, neprodělají.

7.7 Zvýší se nájemné ?

Občané České republiky se oprávněně zajímají o to, jak se vstup České republiky do Evrop-ské unie projeví na výši nájemného. Jaká pravidla v této oblasti platí ? Otázky nájemného jsou plně v kompetenci členských států EU. Statistický úřad EU sleduje výši nájemného, zejména jeho podíl na výši výdajů občana a jeho rodiny.

Bytový fond v České republice

V ČR bylo v roce 2002 trvale obydleno cca 3,83 milionu bytů. Rodinných domů je 1,37 mi-lionu, tj. 36 % bytového fondu, bytů je 2,46 milionu, tj. 64 % bytového fondu. V osobním vlastnictví je 420 tisíc bytů (11 %), 650 tisíc bytů je družstevních (17 %), 1,1 milionu bytů je nájemních (30 %) a 270 tisíc bytů je užíváno z jiného právního důvodu.Následující tabulka ukazuje strukturu bytového fondu ČR v roce 2000 :

rok 2000 bytů (tisíc) %

Bytový fond ČR, z toho 3 830 100

rodinných domů 1370 36,8

bytů, z toho 2460 64,2

v osobním vlastnictví 420 11

družstevních 650 17

nájemních 1120 29,2

jiných 270 7

Bytový fond R3,83 milionu byt

jiných

7 %

byt nájemních

29,2 %

byt

družstevních

17 %

byt v osobním

vlastnictví

11 %

rodinných dom

36,8 %

95

7

K velké změně ve struktuře bydlení došlo po roce 1989. Řada obecních a družstevních bytů byla privatizována. Počet nájemních bytů se tak výrazně snížil ve prospěch bytů v soukro-mém vlastnictví.Otázka výše nájemného po vstupu ČR do EU zajímá především nájemce bytů, kteří dnes platí regulované nájemné. V současné době jde asi o 1,1 milionu bytů, tj. asi 30 % byto-vého fondu (téměř polovina všech bytů). V domech soukromých majitelů je asi 289 tisíc nájemních bytů, tj. asi 26 %. Zbývající část nájemníků bydlí v obecních a družstevních by-tech, kde nejsou požadavky na růst nájemného tak radikální. Největší problémy očekávají zejména nájemci bydlící v domech soukromých majitelů, kteří prosazují rychlou a úplnou deregulaci nájemného.Nájemné bylo před rokem 1990 velmi nízké. Po roce 1990 se začalo rychle zvyšovat, i když stále bylo zachováno nájemné regulované. Od roku 1990 do roku 2002 se průměrné regu-lované nájemné v ČR zvýšilo v nominální hodnotě přibližně na desetinásobek, čímž jeho růst výrazně předstihl průměrný růst cen, které se za stejné období zvýšily asi čtyřikrát. Nájemné rostlo asi dvakrát až třikrát rychleji než ostatní ceny. Od roku 2002 výše regulo-vaného nájemného stagnuje.Podle údajů ministerstva pro místní rozvoj vydala průměrná rodina na bydlení v roce 2000 asi 18 % čistých příjmů rodiny v nájemních bytech, 16 % v družstevních bytech a 11 % v rodinných domech. Rodina důchodců vydává na bydlení asi 30 % svých příjmů. (V pů-vodních členských státech (EU15) činí průměrné výdaje na čisté nájemné asi 10,2 % výdajů rodiny. 1)

rok 2003

(v etn spot eby vody,elekt iny, plynu a paliv)

12,7 13

,4 14,4 15

,2

15,6

18,6

18,6 19,1

19,3 20

,3

20,6 21

,2

21,5 22

,2 22,9

23,1 23

,8

24,1 24

,8 25,7

26,0 27

,8 29,4

0

5

10

15

20

25

30

35

Kyp

r

Port

ugal

sko

Špan

lsko

Litv

a

ecko

Ma

arsk

o

Spoj

ené

Krá

lovs

tví

Rak

ousk

o

Slov

insk

o

Itál

ie

Irsk

o

Niz

ozem

sko

Luce

mbu

rsko

Esto

nsko R

Bel

gie

Nm

ecko

Fran

cie

Pols

ko

Fins

ko

Slov

ensk

o

Dán

sko

Švéd

sko

Zdroj Eurostat 2005

1 Eurostat, Consumers in Europe, Facts and Figures, 2005 edition, s. 144

96

Nájemci bytů požívají ze zákona značné ochrany a mají práva, která pronajímatelé považují za nepřiměřená. Vláda České republiky připravuje nový zákon o nájemném, který má zajistit postupné při-bližování regulovaného nájemného k nájemnému tržnímu. Současně připravuje legislativní úpravu pomoci sociálně slabším rodinám. Otázka nájemného patří mezi citlivé politické otázky. Legislativní úprava nájemného musí brát v úvahu sociální dopady na nájemníky. Okamžité zavedení tržního nájemného by vy-žadovalo zavedení sociálních podpor, což by vedlo k značnému zatížení výdajové stránky státního rozpočtu. Koncem roku 2005 vláda navrhla zahájit přibližování regulovaného nájemného nájemnému tržnímu počínaje rokem 2007. Návrh předpokládá nárůst nájemného do výše 5 % tržní hod-noty bytu, čehož by mělo být dosaženo zvyšováním nájemného v průměru o 14 % ročně po dobu čtyř let. Smlouvou o přistoupení České republiky k Evropské unii se Česká republika zavázala respekto-vat legislativu EU, včetně Listiny základních práv Evropské unie. Tato Listina zakotvuje v čl. 34 „Sociální jistoty a sociální pomoc“ „pomoc při zabezpečování bydlení tak, aby byla zajištěna dů-stojná existence všech, kterým se nedostává dostatečných zdrojů v souladu s postupy stanovenými na-řízeními Společenství a národními zákony a praxí.“ I když Listina základních práv Evropské unie není právně závazná, musí k ní česká vláda při příprava zákona o nájemném přihlížet.Následující graf ilustruje dosavadní vývoj výše průměrného regulovaného nájemného v ČR a odhad vývoje v nejbližších letech:

ODHAD VÝVOJE PRŮMĚRNÉHO REGULOVANÉHO NÁJEMNÉHO

10

0 15

0 20

0

20

0 28

0 34

3

43

3

64

5

80

7 88

3 92

7 97

3 10

22

10

22

10

22

10

22

10

22

10

22

11

65

13

28

15

14

17

26 18

12

0

200

400

600

800

1000

1200

1400

1600

1800

2000

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Pr

mrn

é r

eg

ulo

va

né n

áje

mn

é

19

90

= 1

00

%

Nájemné v roce 1990 = 100 %

Data: Ministerstvo pro místní rozvoj: Vývoj pr m rného istého nájemného. Od roku 2006 odhad autora

97

7

7.8 Jakou hospodářskou pomoc získá Česká republika od Evropská unie ?

Česká republika jako členský stát Evropské unie je oprávněna využívat ke svému hospodář-skému rozvoji fi nanční zdroje Unie. Jedná se zejména o prostředky ze strukturálních fondů a z fondu soudržnosti EU.Hospodářská a sociální soudržnost patří mezi prioritní principy činnosti Evropské unie. K naplňování těchto principů byly v EU vytvořeny odpovídající fi nanční nástroje: struktu-rální fondy a fond soudržnosti, z nichž jsou spolufi nancovány rozvojové projekty realizova-né v členských státech EU.

Strukturální fondy jsou čtyři:• Evropský fond regionálního rozvoje;• Evropský sociální fond;• Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond;• Finanční nástroj pro podporu rybolovu.

Finanční pomoc poskytovaná členským státům EU ze strukturálních fondů je v současném plánovacím období (2000 − 2006) zaměřena na naplňování tří prioritních Cílů, stanove-ných strukturální a regionální politikou Unie, a čtyř tzv. Iniciativ Společenství, zaměřených na řešení specifi ckých problémů, týkajících se celého území EU:Prioritní cíle regionální a strukturální politiky EU:

• Cíl 1 − Podpora rozvoje a strukturálních změn v zaostávajících regionech;• Cíl 2 − Podpora hospodářské a sociální konverze regionů, které čelí strukturálním

obtížím;• Cíl 3 − modernizace profesní přípravy, systémů vzdělávání, rekvalifi kace a vytváření

pracovních příležitostí Iniciativy Společenství:

• Interreg III − podpora přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce;• Urban II − podpora hospodářské a sociální obnovy měst a upadajících městských

oblastí;• Leader + − podpora rozvoj venkova prostřednictvím místních iniciativ;• Equal − podpora opatření k překonávání nerovností a všech typů diskriminace v pří-

stupu na trh práce.Nové členské státy se v období 2004 − 2006 podílejí na aktivitách v rámci všech tří Cílů strukturální a regionální politiky a na dvou Iniciativách Společenství (Interreg a Equal).

Strukturální fondy

Výdaje ze strukturálních fondů představují významnou část rozpočtu Evropské unie. Na období 2000 − 2006 je pro tyto fondy vyčleněno 195 miliard euro (bez fondu soudržnosti). Svým objemem se tak řadí na druhé místo za výdaje na zemědělství.Od vstupu do EU se nové členské státy podílejí na strukturální politice a politice soudržnosti Evropské unie. Smlouva o přistoupení jednotlivých členských států k Evropské unií stanoví výši prostředků vyčleněných pro strukturální politiku a politiku soudržnosti v těchto zemích

98

na období od 1. května 2004 do 31. prosince 2006. Výše vyčleněných prostředků a pod-mínky jejich čerpání v dalším období, tj. od roku 2007 do roku 2113, budou dohodnuty již za plnoprávné účasti nových členských států.Na pomoc regionům nových členských států vyčlenila Evropská unie na období od 1. květ-na 2004 do konce roku 2006 celkem 14,1 miliard euro.

Prostředky vyčleněné v rámci strukturálních fondů pro 10 nových členských států EU(miliard euro, ceny 1999)

2004 2005 2006 Celkem 2004 − 06

3,453 4,755 5,948 14,156

Finanční prostředky ze strukturálních fondů jsou poskytovány k plnění cílů stanovených strukturální a regionální politikou EU. Prostředky určené pro nové členské státy jsou smě-rovány následovně:

• 93,49 % na Cíl č. 1• 0,86 % na Cíl č. 2• 0,79 % na Cíl č. 3• 4,58 % na programy INTERREG a EQUAL,• 0,28 % na technickou pomoc.

1. Cíl č. 1 − rozvoj zaostávajících regionů . Patří sem regiony, jejichž hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele je nižší než 75 %

průměrného HDP na obyvatele Evropské unie. Podmínky pro poskytování pomoci v rámci Cíle č. 1 splňuje území celé ČR kromě hlavního města Prahy.

Získané prostředky budou určeny zejména na investice do modernizace hospodářských struktur a podporu trvale udržitelného rozvoje.

2. Cíl č. 2 − hospodářská a sociální konverze regionů, které mají strukturální potíže a ne-jsou zařazeny pod Cíl č. 1.

EU zařadila pod tento cíl 31 % obyvatel Prahy, tj. celkem 370 tisíc obyvatel.3. Cíl č. 3 − opatření směřující k rozvíjení lidských zdrojů Podle legislativy Evropské unie byly pod tento cíl zařazeny zbývající oblasti Prahy, které

nesplňují podmínky pro poskytnutí pomoci v rámci Cíle č. 2.

Česká republika může čerpat ze strukturálních fondů Evropské unie v letech 2004 − 2006 celkem 1,473 miliard euro v následujícím složení:

– cíl č. 1: 1 268,4 mil. euro

– cíl č. 2: 63,3 mil. euro

– cíl č. 3: 52,2 mil. euro

– INTERREG: 60,9 mil. euro

– EQUAL: 28,4 mil. euro

99

7

INTERREG zahrnuje projekty přeshraniční spolupráce a spolupráce mezi regiony.EQUAL se zaměřuje na rozvoj nových forem boje proti všem formám diskriminace a ne-rovného přístupu na pracovní trh.

Pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů platí tyto hlavní zásady:• pomoc představuje pouze část nákladů na projekty, které navrhují členské státy.

(Projekty musí obsahovat charakteristiku současné situace, popis cílů a nejvhodnější strategie k jejich dosažení, způsob využití příspěvků ze strukturálních fondů.)

• programů se musí účastnit co nejvíce účastníků;• pomoc Evropské unie nenahrazuje národní fondy;• výdaje ze strukturálních fondů jsou přísně spravovány, monitorovány, hodnoceny

a kontrolovány.Členské státy uzavírají dohody o jednotlivých programech s Evropskou komisí, která struk-turální fondy spravuje.

Fond soudržnosti

Fond soudržnosti byl vytvořen v roce 1994 s cílem podporovat hospodářskou a sociální soudržnost a solidaritu mezi členskými státy Evropské unie. Je určen k fi nancování rozsáh-lých projektů v oblasti životního prostředí a celoevropské dopravní infrastruktury.Prostředky z fondu soudržnosti mohou čerpat členské státy, jejichž hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele je nižší než 90 % průměrné úrovně Evropské unie. Do května 2004 byla poskytovány pomoc v rámci fondu soudržnosti pouze čtyřem členským zemím EU: Irsku, Portugalsku, Řecku a Španělsku. Po rozšíření EU splňuje podmínky pro poskytování pomoci z tohoto fondu Česká republika i ostatní nové členské státy.Evropská unie vyčlenila pro 10 nových členských států na období 2004 – 2006 do fondu soudržnosti celkem 7,59 miliard euro.

Prostředky z Fondu soudržnosti pro 10 nových členských států EU(mld Euro, ceny 1999)

2004 2005 2006 Celkem 2004 − 06

2,617 2,152 2,822 7,591

Česká republika bude oprávněna v období 2004 − 2006 čerpat z fondu soudržnosti pro-středky ve výši cca 835 milionů euro (tj. asi 26 miliard Kč).

Celkem Česká republika může čerpat v letech 2004 − 2006 fi nanční podporu k urychlení ekonomického rozvoje ČR a k vyrovnání ekonomické úrovně jednotlivých regionů ČR ze strukturálních fondů a z fondu soudržnosti EU do výše 2,308 miliardy euro, tj. asi 75 miliard Kč.

100

Ukončení předvstupní pomoci v rámci programů Phare, ISPA, SAPARDPo vstupu ČR do EU je postupně ukončována předvstupní pomoc poskytovaná ČR v rámci programů Phare, ISPA, SAPARD. ČR z těchto fondů v letech 1990 − 2004 (do vstupu do EU) obdržela zhruba 43 miliard Kč. Navíc z fondu solidarity získala další 4 miliardy na od-straňování následků povodní, přes to, že ještě nebyla členem EU.Prostředky na dlouhodobé projekty, schválené v rámci předvstupní pomoci do konce roku 2003, bude ČR moci čerpat až do roku 2006.

Předvstupní fondy EU:Fond Phare byl hlavním nástrojem přípravy na přistoupení k EU; po vstupu ČR do EU je nahrazen Evropským fondem regionálního rozvoje a Evropským sociálním fondem.V rámci fondu Phare bylo na investice v ČR v období 1989 − 2001 vynaloženo celkem 841 milionů eur. Od roku 2000 bylo vyčleňováno asi 79 milionů euro ročně. Fond ISPA byl zaměřen na podporu investičních projektů v oblasti životního prostředí (zne-čištění vod a ovzduší a odpadové hospodářství) a transevropských sítí (výstavba, rekonstrukce, propojování s národními sítěmi). Po vstupu do EU převzal jeho funkci Fond soudržnosti.Z fondu ISPA bylo pro ČR od roku 2000 vyčleňováno asi 70 milionů euro ročně.Fond SAPARD byl zaměřen na přípravu institucí na spravování prostředků vyčleňovaných pro zemědělství a na řešení specifi ckých problémů zemědělství a rozvoje venkova.Z fondu SAPARD bylo pro ČR ročně vyčleňováno cca 22 mil. Euro.ČR se před vstupem do EU účastnila dalších vzdělávacích programů (Socrates, Leonardo da Vinci, Youth for Europe) a programů na podporu malého a středního podnikání (Raphael, SAVE II, SME).

7.9. Rozpočet Evropské unie. Nebude Česká republika čistým plátcem ?

Rozpočet EU a střednědobý fi nanční výhledAktivity EU jsou fi nancovány ze společného rozpočtu. Rozpočet Evropské unie představuje jen malou část hrubého národního důchodu členských zemí EU (v současné době cca 1 %). Pro srovnání výdaje veřejných rozpočtů České republiky představují téměř 40 % HDP. 1 Přes svůj omezený rozsah má rozpočet velký význam pro fungování Unie. Umožňuje fi nan-covat zemědělství, rozvoj regionů, výzkum, vývoj, vzdělávání zahraniční pomoc i vlastní ad-ministrativu. Při tvorbě rozpočtu Unie se uplatňuje princip solidarity − chudší země z něho čerpají více než do něho přispívají. Pomáhá jim to dohánět vyspělejší státy EU.Sestavování víceleté fi nanční perspektivy (výhledu) Unie je složitý a náročný úkol − dochází ke slaďování rozdílných zájmů členských států a náročnému vyjednávání. Poslední fi nanční výhled na období 2000 až 2006 byl schválen Evropskou radou v Berlíně v březnu 1999. Předpokládal, že v roce 2002 dojde k rozšíření EU o šest nových států.

1 Podle Statistické ročenky 2004 představovaly v roce 2003 výdaje veřejných rozpočtů ČR 985 miliard Kč a cel-kový HDP 2532 miliard Kč.

101

7

FINANČNÍ VÝHLED EVROPSKÉ UNIE NA OBDOBÍ 2000 – 2006 (EU-21)schválený Evropskou radou v Berlíně 24. − 25. 3. 1999

(milionů eur, v cenách roku 1999)

2000 2001 2002 2003 2004 2005 20061. Zemědělství

Zemědělské výdajeRozvoj venkova

40 92036 6204 300

42 80038 4804 320

43 900395704 330

43 77039 4304 340

42 76038 4104 350

41 93037 5704 360

41 66037 2904 370

2. Strukturální operaceStrukturální fondyKohezní fond

32 04529 4302 615

31 45528 8402 615

30 86528 2502 615

30 28527 6702 615

29 59527 0802 515

29 59527 0802 515

29 17026 6602 510

3. Vnitřní politiky 5 930 6 040 6 150 6 260 6 370 6 480 6 6004. Zahraniční aktivity 4 550 4 560 4 570 4 580 4 590 4 600 4 6105. Administrativa 4 560 4 600 4 700 4 800 4 900 5 000 5 1006. Rezervy 900 900 650 400 400 400 4007. Předvstupní pomoc 3 120 3 120 3 120 3 120 3 120 3 120 3 1208. Rozšíření

ZemědělstvíStrukturální operaceVnitřní politikyAdministrativa

00000

00000

6 4501 6003 750

730370

9 0302 0305 830

760410

11 6102 4507 920

790450

14 2002 930

10 000820450

16 7803 400

12 080850450

Strop závazky 92 025 93 475 100 405 10 2245 103 345 105 325 107 440Strop plateb 89 600 91 110 98 360 101 590 100 800 101 600 103 840

z toho na rozšíření 0 0 4 140 6 710 8 890 11 440 14 220Strop plateb v % HND 1,13 % 1,12 % 1,14 % 1,15 % 1,11 % 1,09 % 1,09 %

Rezerva 0,14 % 0,15 % 0,13 % 0,12 % 0,16 % 0,18 % 0,18 %

Strop vlastních zdrojů 1,27 % 1,27 % 1,27 % 1,27 % 1,27 % 1,27 % 1,27 %

Zdroj: Evropská rada v Berlíně 24. a 25. března 1999, závěry předsednictví

Příjmy rozpočtu EUEvropská Unie je fi nancována z příspěvků členských států. Výše příspěvků je stanovena jed-nomyslným rozhodnutím Evropské rady. Pro období 2000 − 2006 stanovila Evropská rada na svém zasedání v Berlíně v březnu 1999, že výše vlastních zdrojů nesmí překročit hranici 1,27 % souhrnného hrubého národního důchodu členských států Unie.Velikost příspěvků členských států do rozpočtu Unie v jednotlivých letech je každoročně určována v závislosti na výši schválených výdajů, přičemž rozpočet musí být vyrovnaný, tj. příjmy se musí rovnat výdajům a rozpočet nesmí vykazovat defi cit.Výše ročních příspěvků členských států zatím nikdy nedosáhla výše stanoveného stropu. V roce 2003 roční rozpočet EU počítal s příspěvky ve výši 1,10 % souhrnného HND, v ro-ce 2004 to bylo 1,08 % HND.Existují čtyři kategorie příjmů rozpočtu Evropské unie:1. Zemědělské vyrovnávací dávky (celní poplatky) za dovoz zemědělské produkce z ne-

členských zemí. 2. Celní výnosy, tj. cla uvalovaná na zboží dovážené do EU z třetích zemí podle Společné-

ho celního sazebníku. (Členské země odevzdávají do rozpočtu EU 75 % vybraných cel, zbytek si ponechávají na krytí administrativních nákladů).

102

Tyto první dvě kategorie příjmů, obvykle nazývané tradiční vlastní zdroje, představovaly v roce 2005 asi 11,6 % rozpočtu EU. V důsledku snižování celních tarifů a postupného rozšiřování Unie tradiční zdroje stagnují, a nepostačují na krytí narůstajících výdajů rozpočtu EU. Těžiště příjmů rozpočtu EU se přesunulo na další dvě kategorie zdrojů.

3. Část daně z přidané hodnoty vytvořené v členských zemích, tzv. zdroj DPH. V ro-ce 2005 tento příspěvek odpovídal 0,5 % hypoteticky vybrané DPH a představoval 14,4 % příjmů rozpočtu EU.

4. Příspěvek jednotlivých zemí, stanovený jako podíl na jimi vytvořeném hrubém národ-ním důchodu, tzv. zdroj HND, či čtvrtý zdroj. Tento příspěvek je v současnosti rozho-dující složkou příjmů rozpočtu EU. V roce 2005 představoval 73 % příjmů rozpočtu.

Zatím co první tři kategorie zdrojů vstupují do rozpočtu EU automaticky, o čtvrtý zdroj musí Evropská unie členské státy požádat. Další, méně významnou kategorií příjmů rozpočtu EU, jsou tzv. různé zdroje, kam patří např. daně odváděné zaměstnanci evropských institucí, penále za narušení pravidel konku-rence, nebo nevyčerpané prostředky z minulého roku. Následující grafy ukazují, jak se od roku 1989 postupně měnil význam jednotlivých zdrojů pro celkové příjmy rozpočtu Unie. Rozhodující položkou příjmové části rozpočtu se stává tzv. čtvrtý zdroj, tj. zdroj HND.Členění příjmů rozpočtu EU v roce 2005 na jednotlivé kategorie ukazuje následující graf:

P ÍJMY ROZPO TU EU

0

20

40

60

80

100

120

19

89

19

90

19

91

19

92

19

93

19

94

19

95

19

96

19

97

19

98

19

99

20

00

20

01

20

02

20

03

20

04

20

05

20

06

mil

iard

eur

Zdroj HDP

Zdroj DPH

Tradi ní vlastní zdroje

R zné

PODÍL JEDNOTLIVÝCH ZDROJ ROZPO TU EU

v roce 2005

tvrtý zdroj;

73 %

r zné;

1% tradi ní vlastní

zdroje; 11,6 %

zdroj DPH;

14,4 %

103

7

Výdaje rozpočtu EUStruktura výdajů jednotlivých ročních rozpočtů EU vychází ze sedmiletého fi nančního výhledu Unie, schváleného Evropskou radou v Berlíně v roce 1999. V roce 2005 před-stavovaly celkové výdaje rozpočtu EU 106 miliard eur. Pro rok 2006 jsou předpokládány výdaje 113 miliard eur.

Roční výdaje rozpočtu EU jsou rozděleny do osmi hlav.

VÝDAJE ROZPOČTU EU V LETECH 2005 − 2006

V roce 2005 Plán 2006

mil. eur % mil. eur %

1. Zemědělství 49 115 46,2 51 202 45,9

2. Strukturální operace 32 396 30,5 35 490 31,9

3. Vnitřní politiky 7 924 7,5 8 320 7,5

4. Zahraniční aktivity 5 476 5,2 5 275 4,7

5. Administrativa 6 293 5,9 6 578 5,9

6. Rezervy 446 0,4 458 0,4

7. Předvstupní pomoc 3 287 3,1 3025 2,7

8. Vyrovnávací platby 1 305 1,2 1 073 1,0

Závazky celkem 106 242 100,0 112 555 100,0

Nejvýznamnější položkou rozpočtu EU − více jak 45 % − jsou výdaje na zemědělství (včetně výdajů na rozvoj venkova a tvorbu krajiny). Vysoký podíl výdajů na zemědělství je dán mj. tím, že v této oblasti došlo k největšímu přesunu zodpovědnosti z členských států na Evropskou unii.Druhou nejvýznamnější výdajovou položkou rozpočtu jsou prostředky vynakládané na struk-turální fondy a fond soudržnosti. Jejich úkolem je postupně zmenšovat rozdíly v ekonomické úrovni mezi jednotlivými regiony i mezi jednotlivými členskými státy Unie, podpořit jejich harmonický rozvoj, snížit míru nezaměstnanosti a zlepšit životní prostředí. Na tuto oblast vynakládá Unie cca 31 % svého rozpočtu.K vnitřním politikám, které spotřebovávají něco přes 7 % rozpočtu, patří rozvoj transevrop-ských dopravních, energetických a telekomunikačních sítí, podpora vědy, výzkumu a tech-nického rozvoje (informatiky, komunikačních technologií, biotechnologií, energetiky, zdraví a ochrany prostředí), podpora vzdělávání, výchovy a mládeže (studijní pobyty a výměny studentů), rozvoj audiovizuálních programů a kultury.Na zahraniční aktivity je vynakládáno cca 5 % rozpočtu. Jedná se o opatření realizovaná Unií vůči nečlenským zemím, zejména příspěvky na rozvoj institucí, humanitární pomoc, rozvoj demokracie a lidských práv.Asi 6 % rozpočtu EU je vynakládáno na administrativu, tj. na platy zaměstnanců EU, dů-chody, údržbu budov, kancelářskou techniku. EU zaměstnává ve svých institucích asi 32 ti-

104

síc osob, což odpovídá počtu zaměstnanců správy velkého evropského města. 2 Zaměstnanci evropských institucí jsou občané jednotlivých členských států Unie, od roku 2004 k nim patří též občané České republiky. 3 Asi 3 % rozpočtu jsou vydávány na pomoc kandidátským státům v jejich přípravě na členství v Unii.Následující grafy ukazují vývoj struktury výdajů rozpočtu EU. Z grafů je patrné, že výdaje na zemědělství od roku 1985 postupně klesají. Druhou nejvýznamnější položkou se stávají strukturální operace, tj. pomoc zaostávajícím regionům.

Následující graf znázorňuje rozdělení výdajů rozpočtu EU25 plánované na rok 2006:

PLÁN VÝDAJŮ ROZPOČTU EU V ROCE 2006

2 Pro srovnání: Členské země EU15 zaměstnávají ve státní správě asi 10 milionů úředníků. V městské správě Říma pracuje asi 30 000 osob, Paříže 37 000, Frankfurtu nad Mohanem 27 000 osob.

3 Předpokládá se, že do roku 2007 nastoupí do funkcí v institucích EU 3441 úředníků z nových členských zemí, z toho 529 z České republiky. Evropská komise prozatím přijala 1503 osob z nových členských zemí, mezi nimi 202 Čechů. Nejvýše postavenými Čechy v EK jsou zástupce generálního ředitele statistického úřadu Eurostat Marie Bohatá a zástupce generálního ředitele pro vnější vztahy Karel Kovanda. V této nejvyšší kategorii je pro nové členské země vyhrazeno deset míst, z nichž bylo v roce 2005 obsazeno šest.

VÝDAJE ROZPO TU EU V % HDP

0

0,2

0,4

0,6

0,8

1

1,2

19

60

19

65

19

70

19

75

19

80

19

85

19

90

19

95

20

00

20

05

% H

DP

zem d lství

strukturální operace

vnit ní politiky

vn jší politiky

administrativa

p edvstupní pomoc

Rezervy;

0,4%

P edvstupní pomoc;

2,7%Kompenzace;

1%

Administrativa;

5,9%

Vn jší aktivity;

4,7%

Vnit ní politiky;

7,5%

Strukturální

operace; 31,9%

Zem d lství;

45,9%

105

7

Finanční aspekty rozšíření Evropské unie o deset nových členských států

Evropská rada již v roce 1999, při schvalování fi nančního výhledu tzv. Agendy 2000 na období 2000 − 2006, vyčlenila prostředky na rozšíření Evropské unie. Vycházela při tom z předpokladu, že se Unie rozšíří v roce 2002 o šest kandidátských států. Vývoj ale probíhal odlišně od původních předpokladů. K rozšíření Unie došlo později − 1. května 2004 − a to o deset nových členských států. Finanční limity pro rozšíření sta-novené v roce 1999 však zůstaly zachovány. V roce 2002 proběhla jednání o přerozdělení plánovaných prostředků na období 2004 − 2006 s cílem zajistit, aby tzv. čistá rozpočtová pozice nových členských států po vstupu do EU nebyla horší než poslední rok před vstu-pem. K tomu bylo využito tzv. rozpočtových kompenzací. O defi nitivním rozdělení fi nančních prostředků určených pro nové členské státy na období 2004 − 2006 rozhodla Evropská rada v Kodani 12. a 13. prosince 2002:

PROSTŘEDKY PRO DESET NOVÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮpodle závěrů Kodaňského summitu EU z 12. a 13. prosince 2002

milionů eur ceny roku 1999

2004 2005 2006 2004 − 6

Zemědělství 1 897 3 747 4 147 9 791

společná zemědělská politika 327 2 032 2 322 4 681

rozvoj venkova 1 570 1 715 1 825 5 110

Strukturální operace 6 070 6 907 8 770 21 747

strukturální fondy 3 453 4 755 5 948 14 156

fond soudržnosti 2 617 2 152 2 822 7 591

Vnitřní politiky 1 457 1 428 1 372 4 257

stávající politiky EU 846 881 916 2 643

jaderná bezpečnost 125 125 125 375

budování institucí 200 120 60 380

ochrana hranic (Schengen) 286 302 271 858

Administrativa 503 558 612 1 673

Rozpočtové kompenzace 1 273 1 173 940 3 386

Celkem 11 200 13 813 15 841 40 854

Bylo dohodnuto, že deset nových členských zemí obdrží z rozpočtu Evropské unie v letech 2004 − 2006 fi nanční pomoc do výše 40,8 miliard eur. Tato částka zahrnuje prostředky na podporu zemědělců, rozvoj infrastruktury, pomoc regionům, na zvýšení bezpečnosti jader-ných elektráren, zlepšování veřejné správy a ochrany vnějších hranic Unie. Zasedání Evropské rady v Kodani zároveň rozhodlo o rozdělení výše příspěvků nových členských států do rozpočtu Unie. Příspěvky byly orientačně stanoveny v následující výši:

106

PLATBY DESETI NOVÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮ DO ROZPOČTU EUpodle závěrů Kodaňského summitu EU z 12. a 13. prosince 2002


2004 2005 2006 2004 − 06

Tradiční vlastní zdroje 415 667 667 1749

Zdroj DPH 420 657 671 1748Čtvrtý zdroj (HND) 2412 3696 3792 9900Kompenzace pro Spojené Království 320 497 529 1346

Příspěvek do rozpočtu EU 3566 5518 5660 14744

Z uvedených údajů vyplývá, že v období 2004 − 2006 nové členské státy odvedou do roz-počtu EU cca 14,7 miliard eur. Kodaňská Evropská rada zároveň přijala rozhodnutí o tzv. čisté rozpočtové pozici nových členských států Unie. Tím bylo zajištěno, že všechny nové členské státy budou v období 2004 − 2006 čistými příjemci pomoci z rozpočtu Evropské unie a jejich pozice nebude hor-ší než před vstupem do Unie. Čistý úhrnný příjem nových členských států z rozpočtu EU v letech 2004 − 2006 by mohl činit cca 26 miliard eur.

ČISTÁ ROZPOČTOVÁ POZICE DESETI NOVÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮ UNIEpodle závěrů Kodaňského summitu EU z prosince 2002


2004 2005 2006 2004 − 06

Příjmy nových členských států z rozpočtu EU max. 11 176 13 750 15 818 40 744

Platby nových členských států do rozpočtu EU cca 3 566 5 518 5 660 14 744

Čisté příjmy nových členských států max. 7 610 8 232 10 158 26 000

Zkušenosti z prvního roku členství však ukazují, že nové členské státy nebudou zřejmě schopny přidělené prostředky využít v plném rozsahu. Podle Evropské komise vyčerpalo v roce 2004 deset nových členských států z unijního rozpočtu celkem 5 987 miliardy eur, což představuje pouze 55 % částky, jež pro ně Evropská unie vyčlenila. Přitom všechny nové členské státy byly v tomto roce i nadále čistými příjemci fi nanční pomoci.

Finanční pozice České republiky v Evropské unii v letech 2004 − 2006Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii stanovila na jedné straně výši pří-spěvku České republiky do rozpočtu EU a na druhé straně horní hranici fi nanční pomoci České republice z rozpočtu Evropské unie v období 2004 − 2006.

Příspěvek ČR do rozpočtu EU bude v období 2004 až 2006 činit cca 2,57 miliardy eur. Ve stejném období může ČR získat z rozpočtu EU fi nanční pomoc ve výši do 3,35 mili-ard eur. Čistý příjem České republiky z rozpočtu EU může v období 2004 až 2006 činit 778 milionu eur, tj. cca 24 miliard Kč.

107

7

Finanční pozice České republiky v Evropské unii v letech 2004 − 2006 je zřejmá z těchto tabulek:

PŘÍJMY ČESKÉ REPUBLIKY Z ROZPOČTU EU

miliony eur – ceny 1999 2003 2004 2005 2006 2004 − 06

předvstupní pomoc 170 181 153 98 432zemědělství 100 392 483 975strukturální operace 169 355 427 951vnitřní operace 44 76 102 222další výdaje 7 9 9 25paušální hotovostní toky 175 92 92 359dočasné rozpočtové náhrady 125 178 85 388příjmy ČR z rozpočtu EU 170 801 1255 1294 3350

PLATBY ČESKÉ REPUBLIKY DO ROZPOČTU EU

miliony eur – ceny 1999 2003 2004 2005 2006 2004 − 06tradiční vlastní zdroje - 66 - 105 - 105 - 276zdroj DPH - 74 - 116 -119 - 309zdroj HND - 426 - 653 - 670 - 1749kompenzace pro V. Británii4 - 56 - 88 - 93 - 237platby ČR do rozpočtu EU - 623 - 962 - 987 - 2572

ČISTÝ PŘÍJEM ČESKÉ REPUBLIKY

miliony eur – ceny 1999 2003 2004 2005 2006 2004 − 06

Čistý příjem 170 178 293 307 778

Z uvedených údajů je zřejmé, že v období 2004-2006 bude Česká republika čistým příjem-cem pomoci Evropské unie. Podmínkou však je její schopnost vyčerpat všechny přidělené prostředky, zejména pokud jde o strukturální operace. Zatím je Česká republika v tomto směru úspěšná. Podle odhadů Evropské komise ČR od května do prosince 2004 odvedla do rozpočtu EU asi 18 miliard korun, a asi 24,7 miliardy korun získala z různých fondů a kompenzačních plateb. Čistý příjem ČR z rozpočtu EU v roce 2004 činil cca 7 miliard korun. Obdobně se vyvíjí situace v roce 2005. Subjekty v České republice předložily téměř pět tisíc žádostí o podporu z fondů EU Jedná se především o projekty z oblasti dopravy, rozvoje cestovního ruchu, ochrany životního prostředí, rozvoje malého a středního podni-kání a zlepšování infrastruktury ve vodním hospodářství.

4 Po vstupu Velké Británie do Evropských společenství se ukázalo, že její platby do rozpočtu Společenství byly mimořádně vysoké. Příčinou byl relativně malý a odlišně strukturovaný zemědělský sektor, nižší příspěvky, které Británii byly vypláceny v rámci společné zemědělské politiky, a vysoký základ pro výpočet zdroje DPH. M. Th atcherová v roce 1984 prosadila, aby britský příspěvek do rozpočtu Společenství byl snížen o tzv. rabat, který představuje 66 %čistého britského příspěvku do rozpočtu Unie. Na tuto kompenzaci přispívají všechny členské státy Společenství, včetně České republiky.

108

7.10. Jak je české zemědělství ovlivněno vstupem do Evropské unie ?

Zemědělství je jeden z mála sektorů, který je v EU značně regulován v rámci společné země-dělské politiky. Na Českou republiku se společná zemědělská politika vztahuje od 1. květ-na 2004, i když zpočátku s některými výjimkami (přechodná období, nižší sazby přímých plateb).Společná zemědělská politika přináší České republice řadu výhod. Je pro české zemědělství zdrojem některých podpor, které v období před vstupem do Unie neexistovaly.

Jaké byly hlavní výsledky jednání o kapitole zemědělství ?

Cílem vlády ČR při jednání o vstupu do Evropské unie bylo zachovat a posílit konkuren-ceschopnost českých zemědělských podniků v rámci evropského trhu a udržet dosavadní rozměr českého zemědělství. Tohoto cíle se podařilo dosáhnout. Česká vláda dojednala pro české zemědělce lepší podmínky než byl původní návrh Evropské komise.U přímých plateb vyjednala ČR možnost dorovnání na vyšší úroveň než byl původní návrh Evropské komise, a to s využitím prostředků Evropské unie na rozvoj venkova a prostředků z národních zdrojů, a to 55 % úrovně EU v roce 2004, 60 % v roce 2005 a 65 % v roce 2006. ČR dosáhla značného úspěchu při jednáních o výši výrobních kvót, a to hlavně u mléka a cuk-ru. ČR se také podařilo dojednat limity na poskytované podpory, které vycházely z úrovně ze-mědělské produkce v roce 2001. Navíc tyto dojednané limity podpor byly ve většině případů vyšší než byl původní návrh Evropské komise.Pro ilustraci jsou v tabulce uvedeny kvóty a limity nabídky EU, dosažené výsledky a pro srovnání skutečnost 2001.Srovnání výše vyjednaných kvót se stavem produkce v ČR (2001)

109

7

Oblast Původní nabídka EU

Výsledná vyjednaná kvóta Skutečnost 2001

orná půda – plocha (ha) 2 251 087 2 253 598 2 381 749

referenční výnos (t/ha) 1) 4,18 4,20 1998-3.97; 1999-4.35; 2000-3.91; 2001-4.52, 2002-4.33

mléko (dodávky a přímé prodeje) (t)

2 505 550 2 682 143(pro r. 2006 rezerva

55 788 – 2 737 931)2 655 587

tučnost mléka ( %) 4,21 4,21 3,9krávy bez tržní produkce mléka (ks) 52 853 90 300 100 333 – březen 2002zvláštní prémie skotu (ks) 2) 235 349 244 349 191 109

porážková prémie skotu 3)

– dospělé kusy – telata (ks)

483 382,27 380

358 412,12 046

cukr celkem (t)z toho: kvóta A 4)

kvóta B 5)

445 037 441 2093 828

454 862 441 20913 653

434 200 – výroba cukru z řepy 2001

škrob bramborový (t) 16 967 33 660 29 600 – 200139 200 (odhad 2002)

přadné rostliny (len a konopí) – dlouhé vlákno (t)– krátké vlákno (t)

1 295 1 764

1 923 2 865

1 6003 141

ovce (ks)– dodatečná podpora chovu ovcí

44 192 -

66 73371 000 € 70 101

píce uměle sušená (t) 22 877 27 942 29 663

zpracované ovoce a zelenina:– rajčata– broskve– hrušky Williams (t)

6 9896359

12 0001 287

11

11 02570011

1) přímá podpora se vyplácí na základě součinu plocha × referenční výnos × stanovená sazba (bez ohledu na to, co se na orné půdě pěstuje)

2) prémie vyplácená podle počtu kusů skotu3) prémie na porážku; výše se liší podle toho, jde-li o tele či dospělý kus4) cukr pro domácí spotřebu5) cukr na vývoz

V případě plateb týkajících se bramborového škrobu vyjednala ČR výjimku umožňující dorov-nat je na 100 % úrovně Evropské unie (ostatní nové členské země tuto možnost nemají).ČR se podařilo vyjednat značný objem prostředků ze zdrojů EU na rozvoj venkova. Pro ob-dobí 2004 − 2006 získá ČR 480 mil. euro (původní návrh Evropské komise byl 380 mil. euro). Podmínkou pro získání zdrojů Evropské unie je spolufi nancování ČR v rozsahu nejméně 120 mil. euro. Souhrnně řečeno: v přepočtu na koruny bude k dispozici na rozvoj venkova ze zdrojů EU na období 2004 − 2006 nejméně 14,4 mld Kč, tj. 4,8 mld Kč ročně. Před vstupem do Evropské unie Česká republika na tato opatření vynakládala cca 2,7 − 2,8 mld Kč ročně. Znamená to, že objem prostředků poskytovaných EU na tento účel bude téměř dvakrát vyšší než národní prostředky vynakládané v době před vstupem do Unie.

110

ČR vyjednala dvě přechodná období v kapitole zemědělství. V prvním případě jde o přechodné období do 31. 12. 2006 pro 52 podniků zpracovatel-ského průmyslu (např. jatka a podniky masného průmyslu) na dosažení plné harmonizace hygienických parametrů s podmínkami platnými v EU, v druhém případě o přechodné období do 31. 12. 2009 pro používané klecové systémy pro nosnice, které nesplňují poža-davek na výšku klece podle směrnice Rady 1999/74/ES.Za úspěch je třeba považovat též skutečnost, že se ČR podařilo dojednat registraci ochrany zeměpisných názvů budějovického a českobudějovického piva pro trh rozšířené Evropské unie. ČR získala výjimku na označování slivovice i pro slivovici vyráběnou smísením čistého ovocného destilátu s lihem, která však bude muset být na etiketě zřetelně odlišena od pra-vého ovocného destilátu (Podobné výjimky získalo Polsko a některé další nové členské země pro své typické produkty.)

Jak si vedlo české zemědělství v prvním roce po vstupu do EU ?Na základě prvních analýz lze konstatovat, že české zemědělství si vstupem do EU značně polepšilo. Nesplnily se pesimistické prognózy o možné erosi některých zemědělských sekto-rů, o negativním dopadu na objem spotřeby potravin a na maloobchodní ceny a o zavalení českého trhu levnými potravinami ze zemí Unie.Výzkumný ústav ekonomiky zemědělství ve své studii pod názvem „Rok poté“ z červ-na 2005 analyzoval dopady vstupu České republiky do Evropské unie za první rok (1. 5. 2004 − 30. 4. 2005). Zabýval se těmito oblastmi:

a) výsledky zemědělské výroby, ekonomická situace zemědělských podniků, dotace;b) sociální postavení pracovníků v zemědělství;c) spotřeba potravin a vývoj malospotřebitelských cen;d) dovozy a vývozy zemědělsko –potravinářských výrobků, obchodní bilance;e) vývoj v potravinářském průmyslu.

Výsledky analýzy potvrzují, že vstup České republiky do Evropské unie za první rok přinesl pozi-tivní výsledky.

Výsledky zemědělské výroby, ekonomická situace zemědělských podniků, dotace Ekonomické výsledky českého zemědělství byly v roce 2004 velmi příznivé, a to jak pokud jde o celkové výsledky, tak i pokud jde o výsledky jednotlivých kategorií zemědělských pod-niků. Podle odhadů Českého statistického úřadu z února 2005 činil celkový hospodářský výsledek zemědělství – podnikatelský důchod 1 − za rok 2004 téměř 9 mld. Kč. Zásadně se lišil od výsledku za rok 2003, kdy došlo ztrátě ve výši téměř 2,5 mld. Kč, ale i od hospodář-ského výsledku za souhrn podniků v zemědělství od počátku transformace.Na podnikatelském důchodu (zisku) se podílely tři faktory:

– nárůst produkce, – výrazné zvýšení přímých podpor poskytnutých zemědělským podnikům z unijních

a národních zdrojů,– zvýšení cen zemědělských výrobků doprovázené nižším růstem cen vstupů.

1 Podnikatelský důchod odpovídá defi nici zisku

111

7

Produkce zemědělských výrobků v základních běžných cenách se v roce 2004 zvýšila téměř o 25 %, z toho rostlinná produkce o 42 % a živočišná o 6 %. Ještě výrazněji než produkce se v roce 2004 zvýšila hrubá přidaná hodnota (HPH) v země-dělství 2. Nárůst hrubé přidané hodnoty se zvýšil o 44 %, což bylo způsobeno hlavně nižším růstem mezispotřeby. Čistá přidaná hodnota (ČPH) 3 v běžných cenách vzrostla v roce 2004 proti roku 2003 o 73 %. Vezme-li se v úvahu snížení počtu pracovníků, ke kterému došlo v roce 2004, činí zvýšení čisté přidané hodnoty dokonce 82 %.

Ceny placené zemědělským výrobcům se v roce 2004 proti roku 2003 zvýšily o 8,1 % , z toho u rostlinných produktů o 11,6 %, u živočišné výroby o 6,2 %. Průměrná úroveň cen vstupů do zemědělství se v roce 2004 meziročně zvýšila o 6,8 %. V relaci k růstu cen placených ze-mědělcům došlo ke zlepšení podmínek na agrárním trhu („terms of trade“) o 15 %. Zlepšení směnných relací na agrárním trhu bylo ve značné míře důsledkem změn, vyvolaných vstupem ČR do EU.

Ekonomická situace zemědělských podnikůK pozitivnímu vývoji došlo také v ekonomické situaci zemědělských podniků, a to u všech podnikatelských forem. Čistá přidaná hodnota vzrostla v roce 2004 o 58 %, z toho nejvíce u družstev a u fyzických osob pokud jde o podniky s výměrou 51 − 100 ha.U všech sledovaných skupin podniků se meziročně podstatně zvýšila i čistá přidaná hodno-ta na jednoho pracovníka.Důchodovou situaci zemědělských podniků významně posílily dotace. Průměrná výše dotací dosáhla 4 659 Kč/ha zemědělské plochy a meziročně vzrostla o 2 117 Kč. Úroveň dotací za rok 2004 se pohybuje u jednotlivých forem podniků v rozpětí od 3 717 Kč/ha zemědělské plo-chy (podniky fyzických osob s výměrou nad 300 ha ) do 4 767 Kč/ha (zemědělská družstva).Celkový ekonomický výsledek zemědělství podle metodiky EU je vyjadřován důchodem ze zemědělské činnosti. Na rozdíl od předchozího roku byl tento ukazatel v roce 2004 u všech sledovaných skupin podniků kladný .Průměrný důchod ze zemědělské činnosti dosažený v roce 2004 činil 2 424 Kč/ha. Pokud jde o jednotlivé podnikatelské formy byl v rozpětí 1 965 Kč/ha zemědělské půdy (akciové společnosti) až po 7 685 Kč/ha. (podniky fyzických osob s výměrou 5 − 50 ha ). Nadprůměrného důchodu ze zemědělské činnosti na jednotku obhospodařované půdy dosáhly podniky fyzických a právnických osob v produkční a v horské oblasti. Zemědělská politika po vstupu ČR do EU tak přispěla i k regionální vyrovnanosti ekonomických vý-sledků zemědělských podniků.

Podpory agrárního sektoruVstup do EU znamenal výrazný nárůst podpor agrárního sektoru ČR. Výdaje na podpory se meziročně zvýšily o 27 %, z toho podpory zemědělským podnikům se zvýšily o 55 %.

2 Hrubá přidaná hodnota představuje rozdíl mezi produkcí a mezispotřebou3 Čistá přidaná hodnota představuje rozdíl mezi HPH a spotřebou fi xního kapitálu.

112

Největší podíl podpor ve výši 45 % připadl v roce 2004 na přímé platby, které se zvýšily třikrát ze 4,3 mld. Kč v roce 2003 na 12,5 mld. Kč v roce 2004. Podíl EU na těchto plat-bách činil činil 40 %Podíly a také celková úroveň podpor jsou však ovlivněny přenesením části výdajů na podpo-ru trhu (intervenční nákupy a prodeje zejména obilovin) do roku 2005.

Sociální postavení pracovníků v zemědělstvíSociální postavení pracovníků zemědělství se po vstupu ČR do EU zlepšilo. Průměrná mzda v zemědělství dosáhla v roce 2004 12 930 Kč a zaznamenala meziroční nárůst o 9,9 %. V průmyslu činil tento nárůst 7,3 % a v národním hospodářství jako celku to bylo 6,6 %. Rozdíly mezd v zemědělství ve srovnání s nezemědělskými oblastmi se proti roku 2003 po-někud zmenšily. Úroveň mezd v zemědělství v roce 2004 vůči národnímu hospodářství činila 71,7 % a vůči průmyslu 73,9 %. Ostatní trendy charakterizující sociální postavení pracovníků, jako např. úroveň agrární za-městnanosti a míra agrární nezaměstnanosti a zhoršování věkové struktury zemědělských pra-covníků jsou dlouhodobého charakteru a jeden rok členství v EU je významněji neovlivnil.

Spotřeba potravin a malospotřebitelské cenyCelková spotřeba potravin vyjádřená ve spotřebitelských cenách se v roce 2004 v porovnání s rokem 2003 prakticky nezměnila. Podle kvalifi kovaného odhadu vzrostla spotřeba potra-vin rostlinného původu o necelá 2 % a zhruba stejně klesla spotřeba potravin živočišného původu. Vstup ČR do EU zatím neměl větší vliv na objem spotřeby ani na vývoj spotřebitelských cen. Obchodní řetězce v rámci boje o spotřebitele jsou tlačeny ke snižování cen. Nabídka potravin v ČR již delší období v podstatě odpovídá nabídce v zemích EU15. Poptávka a spotřeba po-travin se těmto změnám v podstatě přizpůsobila již před vstupem ČR do EU.

Dovozy a vývozy zemědělsko-potravinářských výrobků, obchodní bilanceVstupem ČR do EU se změnily podmínky pro agrární zahraniční obchod. Došlo ke zlep-šení podmínek pro obchod s ostatními členskými zeměmi EU, neboť byla odstraněna cla a vývozní subvence, které členské státy EU15 vůči ČR využívaly. Přijetím Společného cel-ního sazebníku se zvýšila celní ochrana vůči třetím zemím.V prvém roce členství v EU došlo k značnému růstu agrárního obchodu, meziročně se zvýšila hodnota agrárního vývozu o 31,9 % a hodnota agrárního dovozu o 20,0 %. Růst celkového obratu agrárního obchodu je nepochybně důsledkem zapojení agrárního sektoru ČR do jednotného trhu EU. Pasivní saldo bilance agrárního obchodu se snížilo o 309,6 mil. Kč (o 1,1 %) a krytí dovo-zu agrárním vývozem se meziročně zlepšilo ze 64,1 % na 70,4 %.V teritoriální skladbě došlo ke zvýšení obratu agrárního obchodu se zeměmi EU. Vývoz do zemí EU15 meziročně vzrostl o 54,5 % a do nových členských zemí o 32,5 %. Dovoz z EU15 vzrostl o 41,4 % a z nových členských zemí o 28,8 %. Podíl EU25 na celkovém

113

7

agrárním vývozu se zvýšil z 80,1 % na 86,7 % a na celkovém agrárním dovozu ze 78,8 % na 90,3 %. Podíl produktů s vyšší přidanou hodnotou v českém agrárním vývozu byl před vstupem do EU nižší než v dovozu. V prvém roce našeho členství v Unii se tento podíl dále snížil. Za-tímco v roce 2003/04 se zboží s vyšší přidanou hodnotou podílelo na hodnotě českého ag-rárního exportu 56,0 %, v roce 2004/05 pokleslo na 53,8 %. Tento vývoj nelze považovat za pozitivní jev. Projevilo se to konkrétně např. na vyšších vývozech živého skotu a prasat, tj. produktů s nižší přidanou hodnotou a na druhé straně vyššími dovozy masa, tj. produktů s vyšší přidanou hodnotou. Vývoz živých prasat byl stimulován relativně vysokými vývozní-mi cenami (zhruba o třetinu vyššími než v minulém období), zatímco dovozní ceny živých prasat meziročně poklesly o polovinu v důsledku zvýšeného dovozu zástavových zvířat. Čeští producenti (a obchodníci) se z hlediska krátkodobých efektů chovali racionálně, z dlouhodobého hlediska však může podle některých odborníků dojít k oslabení produkční základny a utlumení rozvoje multifunkčního zemědělství.

Vývoj v potravinářském průmysluEkonomické výsledky v potravinářském sektoru byly podle předběžných údajů v roce 2004

pozitivně ovlivněny vstupem do EU a vyšší úrovní produkce v zemědělství. Zejména se to týká zpracovatelů rostlinných komodit. Vstupem do EU 25 se otevřel podstatně větší trh jak pro nákup surovin, tak pro odbyt výrobků potravinářského průmyslu.Potravinářský sektor byl v roce 2004 nepříznivě ovlivněn vývojem cen. Ceny vstupů meziroč-ně značně vzrostly, avšak pod tlakem distribučních řetězců nemohl potravinářský sektor růst cen vstupů plně promítnout do cen výrobků. Celkově se vstup do Evropské unie odehrál bez snížení hospodářského výsledku rozhodující části potravinářského sektoru, přičemž u podni-ků se 100 a více zaměstnanci hrubý hospodářský výsledek meziročně vzrostl o 10,9 %.

7. 11 Za jakých podmínek může Česká republika čerpat prostředky z rozpočtu Evropské unie ?Jedním ze základních principů evropské integrace je solidarita členských států. Vyspělé státy poskytují podle dohodnutých pravidel prostřednictvím rozpočtu Evropské unie hospodář-skou pomoc státům méně rozvinutým. Česká republika má od 1. května 2004 právo čerpat významný objem fi nančních prostřed-ků ze společného rozpočtu Evropské unie. Část těchto prostředků je nároková (dočasné rozpočtové náhrady, paušální hotovostní toky, výdaje na vnitřní politiky a část prostředků pro zemědělství), to znamená, že jsou do roz-

Celkově lze konstatovat, že vstup do EU vedl ke zvýšení dynamiky českého zemědělského ob-chodu jak na straně vývozů, tak dovozů. Zvýšil se zejména zemědělský obchod s členskými státy EU. Tradičně pasivní obchodní bilance agrárního sektoru zaznamenala jen velmi mírné zlepšení. Problémem zůstává nárůst vývozu výrobků s nižší přidanou hodnotou při současném růstu dovozu výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Podle některých hodnocení nejde o zásadní, ale spíše o adaptač-ní problém spojený se začleňováním českého zemědělství do jednotného zemědělského trhu Unie.

114

počtu ČR převáděny více méně automaticky. Pro získání prostředků určených pro regionál-ní a strukturální pomoc, tj. ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti, musí ČR splnit předepsané podmínky.Prostředky, které Česká republika z rozpočtu EU získává, přispívají k urychlení hospo-dářského rozvoje a modernizaci národního hospodářství. Dosavadní zkušenosti států, které vstupovaly do Evropské unie s ekonomickou úrovní, srovnatelnou s naší (Portugalsko, Irsko), ukazují, že díky cílenému využití pomoci evropských fondů lze v relativně krátké době dosáhnout významného pokroku. Pro získání prostředků ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti platí závazná kritéria. Musí být použity na přesně stanovený účel specifi kovaný projektem. Zaměření projektů musí být v souladu s programy dohodnutými s Evropskou komisí při zpracování a schva-lování předepsaných dokumentů. (Národní rozvojový plán, Operační programy a Programové dodatky, Jednotné programové dokumenty). Evropská komise potvrzuje svůj souhlas se zamě-řením regionální a strukturální pomoci a s fi nanční účastí fondů EU v dokumentu nazva-ném „Rámec podpory Společenství.“Využívání prostředků poskytnutých z rozpočtu Evropské unie podléhá přísné kontrole. Na realizaci projektu se musí fi nančně podílet přijímající stát nebo region či jiný oprávněný příjemce pomoci. Spolufi nancováním prokazuje, že projekt považuje za prioritní. Rozvojová pomoc regionům České republiky v období 2004 − 2006 se realizuje prostřed-nictvím pěti schválených operačních programů: Průmysl a podnikání, Infrastruktura, Rozvoj lidských zdrojů, Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství a Společný regionální operační pro-gram. Pomoc hlavnímu městu Praze se realizuje na základě dvou Jednotných programovacích dokumentů.Stát musí zajistit, že prostředky poskytnuté v rámci rozvojové pomoci jsou účelně a efektivně vynakládány. Musí mít vybudováno příslušné institucionální zázemí (Řídící orgány, Plateb-ní orgány), fungující systém monitorování průběhu realizace projektů a kontroly účelnosti a efektivnosti vynakládání fi nančních prostředků. Pro každý program musí být stanoven řídící útvar programu, který zajistí sběr statistických a fi nančních informací potřebných pro moni-torování programu, instalaci a vedení počítačového řídícího, monitorovacího a hodnotícího systému, a zpracování průběžných a závěrečných zpráv o realizaci programu.Výběr rozvojových projektů a jejich fi nancování je v pravomoci České republiky. Evropská unie však pečlivě kontroluje jak je se společnými prostředky nakládáno.Zkušenosti ukazují, že jednotlivé členské státy často nedokáží využít všechny prostředky, které pro ně Evropská unie vyčlenila. Za relativní úspěch se považuje, pokud členský stát využije cca 70 % přidělených prostředků. Další bariérou pro využití ekonomické pomoci Unie je tzv. absorbční schopnost přijímajícího státu, tj. schopnost účelně využít všechny po-skytované prostředky, jejíž horní hranice se pohybuje kolem 5 % HDP. U nových členských států se předpokládá, že bude dosahovat maximálně 4 % jejich HDP. Maximální a účinné využití prostředků poskytovaných Evropskou unií je náročný úkol, který vyžaduje potřebné znalosti, kvalitní řízení a schopnost mobilizovat fi nanční a technic-ké zdroje přijímacího státu.

115

Kapitola 8

Co nás čeká v nadcházejících letech ?

8.1 Kdy vstoupí Česká republika do Schengenského systému a jaké to bude mít důsledky ?

8.2 Jaká je fi nanční perspektiva Evropské unie na období 2007 - 2013 ?

8.3 Jak je schvalován roční rozpočet Evropské unie ?

8.4 Jak je plněna lisabonská strategie Evropské unie ?

8.5 Jak je Česká republika zapojena do lisabonské strategie ?

8.6 Kdy vstoupí Česká republika do Hospodářské a měnové unie a jaké to bude mít důsledky ?

8.7 Jak se bude vyvíjet Evropská unie ? Kde jsou hranice Evropské unie ?

116

8.1 Kdy vstoupí Česká republika do Schengenského systému a jaké to bude mít důsledky ?

Vstupem České republiky do Evropské unie získali občané České republiky právo volně se pohybovat ve všech státech Evropské unie (starých i nových) po předložení platného pasu. Volný pohyb osob je jedno ze základních práv, jemuž se těší občané Evropské unie. Na hranicích došlo k zjednodušení a snížení náročnosti odbavovacích procedur, nedochází k celnímu řízení, neprovádějí se fytosanitární či veterinární kontroly.

Česká republika se zavázala smlouvou o přistoupení k Evropské unii převzít k 1. květnu 2004 legislativu tzv. Schengenského systému (tzv. Schengenské acquis). Do tohoto systému se však ČR plně zapojí později (stejně jako ostatní nové členské státy EU), a to po splnění podmí-nek, které jsou s tímto krokem spojeny. Závisí to na úplné aplikaci tzv. Schengenského acquis ze strany České republiky a na zprovoznění Schengenského informačního systému ze strany Evropské unie. Rada Evropské unie bude rozhodovat o přistoupení každého nového členského státu k tzv. Schengenskému systému zvlášť. Jde o obvyklý postup. Obdobně tomu bylo v případě Řec-ka, které se zapojilo do Schengenského systému v roce 1999 a severských zemí – Dánska, Švédska a Finska, jež jsou součástí tohoto systému od roku 2001.

Co je tzv. Schengenský systém ?Tzv. Schengenský systém předpokládá, že účastnické státy odstraní kontroly osob na vnitř-ních hranicích, zavedou volný pohyb pro občany členských států systému, a též osob, které překročí společné vnější hranice systému. Smlouvu o vytvoření Schengenského systému podepsali představitelé Belgie, Francie, Lu-cemburska, SRN a Nizozemska.v červnu 1985 v Schengenu (Lucembursko) Smlouvou byla vytvořena oblast bez vnitřních hranic, označovaná jako „Schengenský systém“ nebo „Schen-genská oblast“. O pět let později - v červnu 1990 - podepsali představitelé těchto států tzv. Schengenskou úmluvu, která stanovila konkrétní podobu a garance pro volný pohyb osob. K původním signatářským státům se postupně připojovaly další státy. Schengenský systém byl původně vytvořen jako samostatný systém, který nebyl součástí Evrop-ských společenství. Amsterodamská smlouva (1987) však přinesla zásadní změnu a zahrnula Schengenská pravidla do legislativy (acquis) Evropské unie s platností od 1. května 1999. V roce 2005 bylo do Schengenského systému zapojeno 15 států, a to Belgie, Francie, Německo, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko (od roku 1995), Itálie a Rakousko (1997), Řecko (2000), Dánsko, Švédsko, Finsko, Norsko a Island (2001). V říjnu 2004 se rozhodlo Švýcarsko zapojit se do Schengenské oblasti na základě výsledku referenda k této otázce. Cílem Schengenské úmluvy je odstranit kontroly osob na vnitřních pozemních, mořských a letištních hranicích mezi členskými státy a zároveň provádět účinné kontroly na vnějších

Právo volně se pohybovat bez předkládání cestovních dokladů v evropském prostoru bez vnitř-ních hranic získají občané České republiky po vstupu České republiky do tzv. Schengenského systému.

117

8

hranicích tzv. Schengenské oblasti a stanovit pravidla pro tuto kontrolu. Kontroly na vnitř-ních hranicích mohou být prováděny pouze po omezenou dobu, je-li to nezbytné z důvodů zajištění veřejného pořádku nebo bezpečnosti státu. Mezi další opatření patří společná pravidla pro poskytování azylu, právo policie pronásledo-vat podezřelé pachatele trestných činů za hranicemi státu, opatření na letištích s cílem od-dělit cestující v rámci Schengenské oblasti od ostatních cestujících, společná vízová politika a společná opatření pro potírání drogové kriminality. Zabezpečení vnějších hranic tzv. Schengenské oblasti je fi nančně i technicky velmi náročné. Jeho součástí je vybudování tzv. Schengenského informačního systému, který umožňuje policii a konzulátům členských států přístup ke společné databázi hledaných a nežádoucích osob a odcizených předmětů. Zvláštností Schengenského systému je skutečnost, že je tvořen členskými i nečlenskými státy Evropské unie. Nové členské státy se zavázaly převzít tzv. Schengenské acquis k 1. květnu 2004. Do Schnengenského systému se zapojí později po splnění předepsaných podmínek. Velká Británie a Irsko se do Schengenského systému nezapojily. Velká Británie chce si nadá-le zachovat vlastní hranice a Irsko si chce zachovat tzv.Společnou cestovní oblast (Common Travel Area) s Velkou Británii. Velká Británie a Irsko se však podílejí Schengenském infor-mačním systému.

8.2 Jaká je finanční perspektiva Evropské unie na období 2007 − 2013 ?

Finanční perspektiva je víceletý rámcový fi nanční plán, který vymezuje limity výdajů Ev-ropské unie. Je fi nančním vyjádřením priorit jednotlivých politik Unie a zároveň nástrojem rozpočtové disciplíny a plánování. Vytyčuje maximální částky pro jednotlivé kapitoly výdajů, které v daném období nesmí roční rozpočet překročit. Finanční perspektiva zajišťuje předvídatel-nost evropských výdajů ve střednědobém horizontu, lepší spolupráci mezi institucemi při každoročním sestavování a schvalování rozpočtu.První fi nanční perspektiva byla přijata v roce 1988 na období 5 let. Měla podpořit Jednotný evropský akt (1988 − 1992 tzv. „Delorsův balík I“), druhá fi nanční perspektiva implementa-ci Maastrichtské smlouvy (1993 − 1999 tzv. „Delorsův balík II“) a třetí fi nanční perspektiva rozšíření Evropské unie (2000 − 2006 „Agenda 2000“). Částky stanovené ve fi nanční perspektivě jsou předmětem dohody institucí, tzv. interinsti-tucionální dohody, jejímiž stranami jsou Komise, Rada a Evropský parlament. O fi nanční perspektivě rozhoduje jednomyslně Evropská rada (hlavy států a předsedové vlád členských zemí EU a předseda Evropské komise) na návrh Evropské komise. Evropský

Česká republika má zájem zapojit se do tzv. Schengenského systému co nejdříve. Tzv. Schengen-ský akční plán předpokládá, že Česká republika se zapojí do tohoto systému v roce 2007. Obdobný zájem má i Evropská unie a věnovala značné prostředky na vytvoření potřebných pod-mínek pro vstup nových členských států do Schengenského systému již v předvstupním období.

118

parlament ji musí odsouhlasit, tzn.schválit text většinou poslanců. Parlament může text schválit nebo zamítnout, nikoli však měnit.Finanční perspektiva na období 2007 − 2013 vstoupí v platnost v lednu 2007. Prvním krokem k jejímu zpracování bylo sdělení Komise z 10. února 2004 pod názvem „Budování společné budoucnosti – politické výzvy a rozpočtové prostředky rozšířené Unie na období 2007 − 2013“. Komise v tomto dokumentu defi novala priority rozvoje EU na dané období a přiřadila k nim plánované fi nanční zdroje.Navrhované priority EU:1) Integrace jednotného trhu do širšího cíle udržitelného rozvoje. Mobilizace ekono-

mických, sociálních a environmentálních politik. Cíl zahrnuje konkurenceschopnost, soudržnost a ochranu a řízení přírodních zdrojů.

2) Naplnění konceptu evropského občanství vytvořením prostoru svobody, bezpečnosti a práva

3) Posílení Evropy jako globálního partnera Hlavní body návrhu Evropské komise:• výdaje se dělí do velkých výdajových kategorií zvaných okruhy (hlavy), a to pro každý

rok v období 2007 − 2013,• maximální částky zvané stropy uváděné ve stálých cenách 2004 jsou stanoveny v tabulce

fi nančního rámce pro období 2007 − 2013 pro položky závazků a pro každý okruh,• celkové roční částky jsou vyjádřeny pro položky závazků i položky plateb,• roční strop pro položky plateb musí respektovat strop vlastních zdrojů, který je pro

období 2000 − 2006 stanoven na 1,24 % hrubého národního důchodu (HND) EU.

NÁVRH FINANČNÍ PERSPEKTIVY EVROPSKÉ UNIE NA OBDOBÍ 2007 − 2013předložený Evropskou komisí v únoru 2004

ZÁVAZKY, milionů eur Ceny 20042007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

1. Udržitelný růst1a. Konkurenceschopnost 1b. Soudržnost

59 67512 10547 570

62 79514 39048 405

65 80016 68049 120

68 23518 96549 270

70 66021 25049 410

73 71523 54050 175

76 78525 82550 960

2. Zachování a řízení přírodních zdrojůz toho: Zemědělství

57 180

43 500

57 900

43 673

58 115

43 354

57 980

43 034

57 850

42 714

57 825

42 506

57 805

42 2933. Občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost 1 630 2 015 2 330 2 645 2 970 3 295 3 620

4. EU jako globální partner 11 400 12 175 12 945 13 720 14 495 15 115 15 7405. Administrativní výdaje 3 675 3 815 3 950 4 090 4 225 4 365 4 500

Závazky Celkem 133 560 138 700 143 140 146 670 150 200 154 315 158 450Platby Celkem 124 600 136 500 127 700 126 000 132 400 138 400 143 100

Strop platby v % HND 1,15 % 1,23 % 1,12 % 1,08 % 1,11 % 1,14 % 1,15 %Rozdíl k disposici % HND 0,09 % 0,01 % 0,12 % 0,16 % 0,13 % 0,10 % 0,09 %Strop vlastních zdrojů v % HND 1,24 % 1,24 % 1,24 % 1,24 % 1,24 % 1,24 % 1,24 %

Zdroj: Evropská komise, Building our common future: Financial and political outlook for the 2007 −2013, IP/04/189, 10.2.2004

119

8

Evropská komise při navrhování fi nanční perspektivy na období 2007 − 2013 usilovala o zjed-nodušení fi nančního rámce Unie, navrhla pouze pět hlav namísto současných osmi. Menší počet rozpočtových hlav znamená i vyšší fl exibilitu systému. Strop vlastních zdrojů navrhla stanovit na 1,24 % HND, tj. stejně jako v současné fi nanční perspektivě 2000-2006. Průměr-ný strop přídělů na platby však stanovila ve výši 1,14 % unijního HND, přičemž skutečné čerpání v současné době činí okolo 1 %. Tento nárůst Komise obhajovala přistoupením deseti nových chudších zemí do Unie a zvýšenými nároky na naplňování hlavních projektů Unie jako je Lisabonské strategie a budování prostoru svobody, bezpečnosti a práva.Komise navrhla zrušit tzv. britský rabat postupně do roku 2011. Zároveň navrhla zavést ko-rekční mechanismus pro všechny bohatší země v okamžiku, kdy čistý příspěvek nějaké země dosáhne 0,35 % HND. Ze sumy, jež by měla být zaplacena nad tento limit, by EU vracela 66 %, nejvýše však 7,5 miliardy euro ročně. Pokud by členské státy s návrhy EK souhlasily, přispívalo by do rozpočtu EU nejvíce Nizozemsko, na druhé straně by z členství v Unii nej-více získala Litva (čistý příjem by činil 4,44 % litevského HND). Česká republika by byla čistým příjemce na úrovni 3,20 % HND.S návrhem Evropské komise vyslovilo nesouhlas šest největších čistých plátců do evropského rozpočtu − Velká Británie, Německo, Francie, Švédsko, Nizozemsko a Rakousko, k jejichž názoru se připojil též Kypr. Tyto státy požadovaly zachovat stávající hranici skutečných výdajů ve výši 1,0 % HND. Velká Británie navíc odmítla jednat o zrušení britského rabatu. Jednání o fi nanční perspektivě na období 2007 − 2013 byla velmi obtížná. Evropská komi-se návrh šesti členských států odmítla. Do jednání se zapojil Evropský parlament. Navrhl stanovit strop výdajů ve výši 1,18 % HNP Unie jako kompromis mezi stanovisky Komise a šesti členskými státy Unie.Uzavření dohody o fi nanční perspektivě na léta 2007 − 2013 bylo v první polovině roku 2005 jednou z priorit lucemburského předsednictví v Unii. Lucembursko předložilo kompromisní návrh: výdaje měly činit 1,06 procent HND Unie a rabat Velké Británie měl být zmrazen. Lucemburský návrh po obsáhlé diskusi nakonec pět států (Velká Británie, Nizozemí, Švéd-sko, Španělsko a Finsko) odmítlo. Důvody byly různé. Velká Británie se nechtěla vzdát svého rabatu, Nizozemsko trvalo na snížení svých plateb s odůvodněním, že je v přepočtu na obyvatele největším plátcem a Španělsko mělo naopak pocit, že by dostávalo z rozpočtu Unie příliš málo.Finanční perspektiva Evropské unie byla po obtížném jednání schválena 17. prosince 2005 dvaceti pěti členskými státy Unie na zasedání Evropské rady za britského předsednictví. Dohoda představuje kompromis mezi stanovisky jednotlivých členských států Unie. Důležité body fi nanční perspektivy Evropské unie na léta 2007 až 2013:

– EU bude hospodařit v létech 2005 − 2013 s prostředky ve výši 862,5 mld eur, což představuje 1,045 procent hrubého národního důchodu členských států Unie;

– Británie se vzdá až 10,5 miliardy eur z vlastního rabatu, – Na strukturální fondy a fond soudržnosti bude určeno cca 36 procent unijního

rozpočtu. Unie bude novým členským zemím spolufi nancovat až 85 procent hod-noty projektu, a to včetně DPH. Z prostředků Unie bude možné hradit nejen soci-

120

ální bydlení, ale jakékoli projekty týkající se bytového fondu. Na fakturaci každého projektu bude do roku 2010 čas až čtyři roky, poté se lhůta zkrátí na standardní tři roky;

V roce 2010 se přehodnotí ekonomický růst nových členských zemí a výše pomoci poskytovaná těmto zemím může ještě mírně vzrůst;

– V letech 2008 a 2009 se provede celková revize výdajů unijního rozpočtu. Mělo by to vést k omezení zemědělských výdajů a celkové modernizaci rozpočtu;

– Z rozpočtu EU bude ročně směřovat až 500 milionů eur do nového globalizačního fondu, který by mírnil následky bankrotů podniků;

– Některým novým členským zemím poskytne Unie pomoc při řešení konkrétních problémů jejich ekonomiky. Na odstavení slovenské jaderné elektrárny v Jaslov-ských Bohunicích poskytne Unie 375 milionů eur, na odstavení litevské elektrárny Ignalina 865 milionů eur a bulharské elektrárny Kozloduj 210 milionů eur.

– V závěrečných jednáních získalo Polsko dodatečné 2,3 miliardy eur a zvláštní pomoc pro své nejchudší regiony, Španělsko získalo dvě miliardy eur, Itálie 1,9 miliardy eur, Německo pro chudší východní země dalších 400 milionů eur, Rakousku byla částka navýšena zhruba o 900 milionů eur, Maďarsko získalo 140 milionů eur pro centrál-ní region kolem Budapešti. Zhruba o miliardu eur méně by mělo do rozpočtu EU odvést Nizozemsko. Také Praha získala dodatečných 200 mld. eur.

Dohoda o fi nanční perspektivě Evropské unie na léta 2007 − 2013 je velmi důležitá pro dal-ší vývoj evropské integrace. Výstižně to vyjádřil předseda Evropské komise José M. Barroso, když prohlásil: „Toto je velmi důležitý politický signál pro Evropu. Evropa unikla paralýze. Evropa je opět v pohybu. Cena nedohody by byla obrovská. Komise bojovala za evropskou věc. Bylo to tvrdé jednání, při němž jsme pracovali za rozšířenou, moderní a otevřenou Ev-ropskou unii. ... Obávám se, že stále existuje nerovnováha mezi úkoly, které jsou Evropské unii uloženy a prostředky, kterými je má realizovat. ... Dohoda jednomyslně dosažená ve-doucími představiteli 25 členských států odráží politickou realitu. Ale nebrání naší ambici ji zlepšit. Doložka o revizi bude příležitostí to učinit.“

121

8

FINANČNÍ PERSPEKTIVA EVROPSKÉ UNIE NA OBDOBÍ 2007 – 2013schválená Evropskou radou v prosinci 2005

ZÁVAZKY, milionů eur Ceny 20042007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2007-13

1. Udržitelný růst1a. Konkurenceschopnost 1b. Soudržnost

51 0908 25042 840

52 1488 86043 288

53 3309 51043 820

54 00110 20043 801

54 94510 95043 995

56 38411 75044 634

57 84112 60045 241

379 73972 120307 619

2. Zachování a řízení přírodních zdrojůz toho: Zemědělství

54 972

43 120

54 308

42 697

53 652

42 279

53 021

41 864

52 386

41 453

51 761

41 047

51 145

40 645

371 244

293 1253. Občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnostSvoboda, bezpečnost, spravedlnostOstatní vnitřní politiky

1 120

600

520

1 210

690

520

1 310

790

520

1 430

910

520

1 570

1 050

520

1 720

1 200

520

1 910

1 390

520

10 270

6 630

3 640

4. EU jako globální partner 6 280 6 550 6 830 7 120 7 420 7 740 8 070 50 0105. Administrativní výdaje 6 720 6 900 7 050 7 180 7 320 7 450 7 680 50 3006. Kompenzace 419 191 190 800Závazky Celkem 120 601 121 307 122 362 122 752 123 641 125 055 126 646 862 363Strop závazky v % HND 1,10 % 1,08 % 1,06 % 1,04 % 1,03 % 1,02 % 1,00 % 1,045 %Platby Celkem 116 650 119 535 111 830 118 080 115 595 119 070 118 620 819 380Strop platby v % HND 1,06 % 1,06 % 0,97 % 1,00 % 0,96 % 0,97 % 0,94 % 0,99Rozdíl k disposici % HND 0,18 % 0,18 % 0,27 % 0,24 % 0,28 % 0,27 % 0,30 % 0,25Strop vlastních zdrojů v % HND 1,24 % 1,24 % 1,24 % 1,24 % 1,24 % 1,24 % 1,24 % 1,24

Zdroj: Council of the European Union, Brussels, 19 December 2005, 15915/05, CADREFIN 268, p. 33, Annex I

Postavení České republiky při jednáních o Finanční perspektivě Evropské unieČeská vláda se vyslovovala pro kompromisní řešení otázky fi nanční perspektivy Evropské unie. Vycházela z toho, že nepřijetím fi nanční perspektivy by ztratily nejvíce nové členské země. Nevýhodné by bylo i odsunutí schválení fi nanční perspektivy unie do roku 2006. V oblasti strukturální pomoci by se tím zkrátil čas potřebný na přípravu projektových do-kumentů a jejich projednání.Prioritní pro Českou republiku je politika hospodářské a sociální soudržnosti, která by měla přispívat především k rozvoji regionů, které nejvíce zaostávají. Česká republika dále podpo-ruje naplňování cílů lisabonské strategie v oblasti konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, a to především prostřednictvím posílení vědy, výzkumu a inovací a vzděláníVýsledky jednání o fi nanční perspektivě EU na roky 2007 − 2013 jsou pro Českou repub-liku velmi příznivé. Česká republika může získat v období 2007 − 2013 po odečtení svých příspěvků do unijního rozpočtu (cca 242 miliard Kč) čistý příjem ve výši až 23,7 miliardy eur, tj. cca 685 miliard Kč, tzn. až 93 miliard Kč ročně, a to převážně na rozvoj chudších regionů. Je to nejméně třikrát více než v současné době. V přepočtu na obyvatele činí částka zhruba 330 eur (9570 korun) ročně, což je nejvíce ze všech zemí Unie. Na zemědělství by mělo během sedmi let směřovat až 184 miliard Kč.

122

Český strop pro čerpání z fondů Evropské unie se posunul na 3,43 procenta HDP, což představuje zhruba tři miliardy Kč ročně navíc oproti původnímu návrhu Evropské komise, který počítal s 3,2 % HDP. V dodatečných jednáních ČR rovněž získala 200 milionů eur (asi šest miliard Kč) pro Prahu.

Dopady přílivu finančních prostředků z Evropské unie na českou ekonomiku

Příliv fi nančních prostředků z Evropské unie se podle odhadů ekonomů projeví zrychlením tempa ekonomického růstu v České republice. Povede k tomu zvýšení agregátní poptávky a s ní spojené multiplikační efekty. Rychlejší ekonomický růst se projeví v rozvoji méně vyspělých regionů (k tomu přispěje zejména využití prostředků ze strukturálních fondů). Dojde k růstu životní úrovně obyvatel, k vytváření nových pracovních míst a ke snižování míry nezaměstnanosti. Stinnou stránkou vývoje může být vyvolání poptávkových infl ač-ních tlaků. Na fi nančních trzích by mohlo dojít k tlaku na posilování kurzu koruny. Čás-tečně by tomuto trendu mohla čelit ČNB tím, že by po dohodě s vládou zamezila konverzi eura přes fi nanční trh a prostředky z Unie v euro by převedla do svých devizových rezerv a proti nim emitovala koruny.

8.3 Jak je sestavován roční rozpočet Evropské unie ?

Rozpočet EU sice představuje pouhé jedno procento hrubého národního důchodu člen-ských států Evropské unie, však s ohledem na velký objem prostředků, kterými disponuje − v roce 2005 více než 106 mld eur - je velmi důležitým nástrojem politik Evropské unie. Z rozpočtu Evropské unie, resp. z rozpočtu Evropského společenství a Evropského spo-lečenství pro atomovou energii, se fi nancují politiky a programy Evropské unie, zejména zemědělská politika, regionální politika a administrativní činnost Unie. Rozpočet Unie je nezávislý na veřejných fi nancích jednotlivých členských zemí; zdrojem příjmů rozpočtu EU jsou vlastní zdroje, které jsou přiděleny EU na fi nancování jejích aktivit. Roční rozpočet je sestavován v rámci limitů stanovených víceletou fi nanční perspektivou Unie. Rozpočet na rok 2005 a 2006 je sestavován v rámci limitů stanovených Finanční perspektivou na období 2000-2006, která byla schválena Evropskou radou na berlínském zasedání v březnu 1999. Na sestavování rozpočtu na toto období se již podílí Česká repub-lika a ostatní nové členské státy Evropské unie.Návrh rozpočtu sestavuje Komise, o objemu fi nančních prostředků rozhoduje ECOFIN (Rada ministrù fi nancí). O výdajové části rozhoduje Parlament. Plnění rozpočtu sleduje Evropský účetní dvůr a Evropský parlament.Roční rozpočet Evropské unie je nástrojem, kterým se stanoví a schvalují celkové částky příjmů a výdajů, jež jsou považovány pro Evropské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii za nezbytné.Při sestavování ročního rozpočtu se dodržují tyto zásady: jednotnost, správnost, vyrovnanost, jednotná zúčtovací jednotka, obecnost, specifi kace, řádné fi nanční řízení a průhlednost. Veškeré příjmy a výdaje Společenství a Evropské unie musejí být zapracovány do jediné-ho dokumentu. Rozpočet je přijímán na každý rozpočtový rok zvlášť a položky týkající

123

8

se závazků a plateb pro daný rozpočtový rok musejí být zpravidla v průběhu tohoto roku vyčerpány. Odhadované příjmy na rozpočtový rok se musejí rovnat platebním položkám na daný rok. Půjčky na pokrytí jakéhokoliv rozpočtového schodku nejsou slučitelné se systémem vlastních zdrojů. Rozpočet je vypracován a realizován v eurech a účty jsou rovněž vedeny v eu-rech. Celkové příjmy musí pokrýt celkové platební položky, vyjma omezeného množství pří-jmů, které jsou určeny na konkrétní výdajové položky. Veškeré příjmy a výdaje jsou v plném rozsahu zapsány do rozpočtu, a to bez jakýchkoliv vzájemných zápočtů. Každá položka musí mít vlastní účel a musí být určena na konkrétní cíl, aby se zamezilo záměně položek. Rozpočet musí být průhledný, zajišťovat řádné informování o realizaci rozpočtu a o účetnictví. Rozpo-čet předkládá položky a zdroje podle účelu (sestavování rozpočtu podle činností), aby byla zvýšena průhlednost, řádné fi nanční řízení, a zajištěna účinnost a efektivita. Celkové výdaje schválené rozpočtem na rok 2005 pro 25 členských států činí 116 554,14 mi-lionů eur v položkách závazků a 106 300 milionů eur v položkách plateb, což představuje růst o 6,25 % a 4,41 % v uvedeném pořadí ve srovnání s rozpočtem na rok 2004.Celkové rozpočtové příjmy 25 členských státu na rok 2005 činí 106 300 milionů eur. Jednotná sazba zdrojů z DPH je 0,3144 % a sazba zdrojů z HDP je 0,7330 %. Tradiční vlastní zdroje (cla, zemědělské dávky a dávky z cukru) činí 11,63 % fi nančních prostředků rozpočtu na rok 2005. Zdroje z DPH činí 14,41 % a zdroje z hrubého národního důchodu (HND) činí 72,99 %. Různé příjmy na fi nanční rok 2005 jsou odhadovány na 1 040,5 mi-lionů EUR.Vlastní zdroje nezbytné pro fi nancování rozpočtu v roce 2005 činí 0,99 % celkového HND členských států, čímž je dodržen limit 1,24 % HND vypočtený pomocí metody stanovené v čl. 3 odst. 1 rozhodnutí Rady 2000/597/ES, Euratom ze dne 29. září 2000 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství. ** (Pramen: 8.3.2005 CS Úřední věstník Evropské unie I/9)

O rozpočtu na rok 2006 se dohodli koncem listopadu 2005 zástupci 25 členských států EU, Evropského parlamentu a Evropské komise. Evropský parlament rozpočet schválil v prosinci 2005 a prosadil zvýšení v několika položkách. Rozpočet na rok 2006 počítá s výdaji ve výši 111,969 miliardy eur v položkách plateb, což představuje 1.01 % HND Evropské unie. Oproti roku 2005 došlo ke zvýšení této částky téměř o 5,7 mld euro. Necelá polovina výdajů poplyne do zemědělství, více než třetina na projekty v chudších zemích a regionech Unie. Upravený rozpočet počítá také s poněkud vyšší sumou na administrativu, což umožní pokra-čovat v náboru úředníků z nových členských států a na fi nancování opatření v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

8.4 Lisabonská strategie: cíle, průběh a výsledky

Lisabonskou strategii přijala Evropská rada na jaře 2000 s cílem, aby se Evropská unie stala do roku 2010 „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schop-nou udržitelného růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“.

124

Lisabonská strategie představuje dlouhodobý scénář pro všestrannou hospodářskou, sociál-ní a ekologickou reformu Evropské unie. Nemá jen ekonomický obsah – vytvořit vysoce kon-kurenceschopnou ekonomiku − ale také výraznou sociální dimenzi (zejména dosáhnout plné zaměstnanosti a zdokonalit sociální soudržnost), a rovněž dimenzi ekologickou: uskutečňovat udržitelný rozvoj. Obsahuje ucelený a vzájemně se podporující soubor opatření, která mají vytvořit podmínky pro plné využití potenciálu Unie, pro nepřerušovaný a vysoký hospodář-ský růst a růst životní úrovně. Dlouhodobý záměr strategie směřuje k tomu, aby se Unie svou výkonností vyrovnala obchodním konkurentům, především USA a také Japonsku.Evropská rada vycházela při formulaci lisabonské strategie z výsledků evropské integrace a z potřeby čelit výzvám globalizace a rostoucí světové konkurence.

Dvě výzvy − vnitřní a vnějšíVnitřní výzva: Na základě analýzy situace ve světě Evropská unie dospěla k závěru, že ve své ekonomické výkonnosti má mnoho slabých míst. Koncem devadesátých let bylo v zemích Unie bez práce přes 15 milionů osob, především v důsledku nevýrazného ekonomického růstu. Míra zaměstnanosti byla nízká a vyznačovala se také nedostatečným zapojením žen. Sektor služeb, který vytváří nejvíce nových pracovních míst, byl nedostatečně rozvinut (zejména v telekomunikacích a využívání internetu). Velká kvalifi kační propast existovala v informačních technologiích. Pracovní potenciál zemí EU nebyl tedy v plné míře využí-ván, což oslabovalo jejich ekonomický růst. Kritická situace byla ve výzkumu a v inovační činnosti: evropské podniky investují do nových technologií a do výzkumné činnosti méně než jejich obchodní rivalové, USA a Japonsko. V Evropě na tisíc obyvatel připadá 5,7 % vý-zkumných pracovníků, kdežto v USA 8,1 % a v Japonsku ještě více − 9,1 %. Výzkum v Unii je roztříštěn a fi nančně dotován mnohem méně než je tomu ve Spojených státech. Také situace v sociální oblasti byla znepokojivá. V devadesátých letech v zemích EU stále existovalo riziko chudoby a část osob byla sociálně vyloučena ze společnosti. Před systémem sociální ochrany vyvstaly nové problémy, které vyžadují jeho modernizaci. Tento úkol byl ještě umocněn nepříznivým demografi ckým vývojem, stárnutím obyvatelstva, což nasto-luje otázku, do jaké míry jsou stávající penzijní systémy v delší perspektivě udržitelné. Nejnázorněji byla tato výzva dokumentována na tom, že nízký ekonomický výkon zemí Unie způsoboval, že od začátku osmdesátých let se rozdíl vůči USA měřený HDP na oby-vatele nesnižoval a zůstával na zhruba 70 % americké úrovně. Evropská unie zaostává nejen v růstu hrubého domácího produktu, ale také v důležitých komponentech, které tento růst ovlivňují: v míře zaměstnanosti, v nižších přírůstcích produktivity práce a v průměrném počtu hodin odpracovaných jedním zaměstnancem.Vnější výzva souvisela se změnami ve světové ekonomice poznamenané globalizací a nástu-pem tzv.nové ekonomiky. Unie si uvědomila nutnost uskutečnit změny, které však musí být v souladu s evropskými hodnotami a tradicemi. Probíhající globalizace se týká nejen toků zboží na světových trzích, toků kapitálu, ale především toků informací usnadněných no-vými technologiemi, informačními a telekomunikačními (ICT), ale také přístupu k rychle se šířícím znalostem, především prostřednictvím internetu. Rozšíření nových technologií

125

8

vyvolalo dalekosáhlé ekonomické změny. Ekonomický růst je nesen především investicemi do sektoru nových technologií, který nyní zajišťuje rostoucí počet nových pracovních míst. Přístup k novým informacím prostřednictvím internetu zvyšuje ekonomickou výkonnost a produktivitu.Tak vzniká neustálý proud nových výrobků, služeb a inovací, jejichž zákla-dem je využívání rostoucího objemu nových poznatků, nových znalostí a podpora výzku-mu.Vznikající nová ekonomika, často nazývaná znalostní (vědomostní) ekonomikou (nebo také společností znalostí), vyvolává zároveň nové formy konkurence a přináší zcela nové výzvy: přežít na trhu znamená neustále se učit, rychle se adaptovat a nestále inovovat. Tyto zásady se vztahují nejen na podniky, malé i velké, ale také na celé země a jejich seskupení.Na rozdíl od dřívějších samostatných a ne vždy skloubených iniciativ lisabonská strategie podrobně a komplexně zmapovala zaostávání Evropské unie nejen v ekonomické výkon-nosti, v míře zaměstnanosti, v objemu výdajů na výzkum, v intenzitě inovační činnosti a v dalších oblastech, ale také ve fungování trhů a v účinnosti mnoha prováděných politik. Hospodářská politika členských států byla tak postavena před mnoho nových, vzájemně propojených úkolů. Jako klíčový se ukázal úkol odstraňovat překážky pro podnikání, pře-hodnotit řadu dosavadních politik, zejména strategii vnitřního trhu s cílem odstranit jeho dosavadní bariéry, učinit tento trh plně funkční. Unie se poučila z nezdarů dřívějších strate-gií, identifi kovala bariéry, které brání využívání jejího potenciálu, označila, jakými způsoby postupně zaostávání zmenšovat a jak také nový proces řídit. Nový strategický cíl Evropské unie získal podporu všech členských zemí, opírá se o jednoznačnou podporu organizací evropských podnikatelů a evropských odborů a také organizací občanské společnosti.

Co zahrnuje lisabonská strategie ?V závěrech lisabonského zasedání Evropské rady se konstatovalo, že zajistit v nových pod-mínkách prosperitu členských zemí, učinit z Unie jednoho z respektovaných aktérů globál-ního světa, přitažlivého pro třetí země, není možné bez „radikální transformace evropské ekonomiky“. K dosažení tohoto dlouhodobého strategického cíle bylo formulováno devět prioritních směrů další činnosti členských zemí a institucí Evropské unie:1. Vytvořit informační společnost pro všechny, (cenově dostupný přístup ke komunikační infrastruktuře pro podniky i občany, počíta-

čová gramotnost občanů, celoživotní vzdělávání),2. Vytvořit evropský výzkumný prostor, (lepší propojení a koordinace výzkumné činnosti zemí Evropské unie, zvýšení výdajů

na výzkum, vývoj a inovace, aby jejich objem do roku 2010 tvořil 3 % HDP, evropská ochrana patentů),

3. Odstranit překážky pro podnikání, zejména pro malé a střední podniky, (usnadnění startu nových podniků, pomoc podnikům, Evropská charta malých podni-

ků, přístup ke kapitálu),4. Uskutečňovat ekonomickou reformu spojenou s dokončováním vnitřního trhu, (uvolnění pohybu služeb mezi členskými státy, dokončení liberalizace dalších sektorů,

zejména tzv. síťových odvětví, nová pravidla pro veřejné zakázky, konkurenční prostředí na vnitřním trhu),

126

5. Vytvořit integrované fi nanční trhy, (dokončení Akčního plánu fi nančních služeb a Akčního plánu rizikového kapitálu, daňo-

vá harmonizace),6. Lépe koordinovat makroekonomické politiky, (veřejné fi nance, daňová zátěž, přesměrování veřejných výdajů, udržitelnost veřejných

fi nancí s ohledem na penzijní systém), 7. Provádět aktivní politiku zaměstnanosti, (služby pro zvýšení míry zaměstnanosti, celoživotní vzdělávání, zaměstnanost ve služ-

bách, rovné příležitosti pro muže a ženy),8. Modernizovat evropský sociální model, (zvýšení objemu výdajů na lidské zdroje, nová úloha škol a středisek odborné přípravy,

evropský rámec základních dovedností, vyšší mobilita studentů, učitelů, výzkumných pracovníků),

9. Provádět politiku udržitelného rozvoje s cílem zvyšovat kvalitu života, (emise skleníkových plynů, udržitelná doprava, veřejné zdraví, nakládání s přírodními

zdroji).Tyto směry lisabonské strategie představují program všestranné hospodářské, sociální a eko-logické obnovy (renewal) Evropské unie, takže se mluví o třech pilířích této strategieNa jaře 2000 byla nová strategie zformulována v základních obrysech. Další každoročně probíhající zasedání Evropské rady novou strategii doplnily a v některých případech zpřes-nily. Summit v Nice v prosinci 2000 formuloval třicet pět tzv. strukturálních ukazatelů umožňujících porovnávat situaci klíčových oblastí v jednotlivých členských zemích nejen navzájem, ale také se zeměmi mimo Unii. Summit ve Stockholmu v březnu 2001 rozšířil strategii o ekologický rozměr („udržitelný rozvoj“), summity v roce 2002 zpřesnily úkoly v oblasti výzkumu (zvyšovat do roku 2010 výdaje na výzkum s cílem dosáhnout 3 % HDP), daly podnět k ustavení Rady ministrů pro konkurenceschopnost. Nově byla zařazena ob-last řízení společností (corporate governance), s níž původně program nepočítal. Summit v roce 2003 rozhodl, že koordinace makroekonomických politik se bude dále odvíjet na základě tříletých výhledů. Vedle toho byla uveřejněna řada analytických zpráv v podobě tzv. scoreboards, v podobě benchmarking, a spuštěna řada nových akčních plánů.Lisabonská strategie se postupně konsolidovala, rostla jak do „šířky“, tak i do „hloubky“. Vznikl poměrně složitý systém, v němž se i odborník obtížně orientuje. Byl vysloven názor, který nemá daleko od pravdy, že během prvních tří let se vlastně celý proces teprve konsti-tuoval a že rozhodující fáze realizace má teprve před sebou. Výsledky posledních hodnocení jeho stavu z jara 2003 a 2004 takový názor podporují.

Jak je lisabonský proces řízen ?Realizovat komplexní „ekonomickou, sociální a ekologickou obnovu“ Evropské unie je velice náročný úkol. Do realizace tohoto náročného záměru jsou zapojeny všechny instituce EU a všechny členské a kandidátské státy. Nebyl však zřízen žádný zvláštní orgán, ani nejsou k tomuto účelu používány žádné nové nástroje nebo zahajovány nové programy. Hlavní

127

8

odpovědnost za realizaci lisabonského programu mají členské státy. Orgány Evropské unie plní funkci koordinační, kontrolní a hodnotící. Významnou roli hraje Evropská rada, která je strategickým, koordinujícím, kontrolním a hodnotícím orgánem celé strategie. Každoroční je její jarní zasedání věnováno hodnocení dosažených výsledků lisabonské strategie, úspěšných i slabých míst její realizace, propojení všech tří pilířů a také vytyčení úkolů na další období. Komise má za úkol připravit ke každému jarnímu zasedání Evropské rady kritickou souhrn-nou zprávu o postupu strategie za uplynulý rok s návrhy na další postup. Pomocí dohod-nutých ukazatelů hodnotí celkový postup strategie i to, jak se s jejími úkoly vypořádávají jednotlivé členské státy. Na základě doporučení Evropské rady zahajuje Komise zvláštní programy (zvané zpravidla Akční plány), sestavuje přehledy porovnávající stav a výsledky členských zemí a také výsledky nejvýznamnějších zemí světa, zpravidla USA a Japonska (tzv. benchmarking). K tomu také sestavuje řadu ukazatelů umožňujících takové srovnání (např. v inovační, výzkumné nebo sociální oblasti), které zveřejňuje v pravidelných zprá-vách ( tzv. výsledkových tabulích - scoreboards).Také Rada ministrů je zapojena do Lisabonské strategie. Byla sloučena činnost několika rad a na jejich místě vytvořena Rada zabývající se otázkami konkurenceschopnosti (2002).Pro řízení lisabonské strategie se používá „nová otevřená metoda koordinace“, která byla vy-užívána při řízení a hodnocení Evropské strategie zaměstnanosti (1997). Otevřená metoda koordinace monitoruje, shrnuje, hodnotí a kontroluje postup strategie a zároveň šíří nej-lepší domácí i světové zkušenosti. Tento postup je přijímán jako proces vzájemného učení a bývá označován jako „soft law“ . Společně se přijímají obecné cíle (např.v míře pracovní participace, v úrovni výdajů na výzkum) a členským zemím se nechává volnost, jakými nástroji budou těchto cílů dosahovat. Otevřená metoda koordinace se opírá o tyto nástroje:1. Tzv.obecná vodítka (broad guidelines), která jsou v Unii používána již od začátku 90. let.

Nejznámějším příkladem jsou Obecná vodítka pro hospodářskou politiku (Broad Econo-mic Policy Guidelines ) schvalovaná Radou pro hospodářské a fi nanční otázky a obsahu-jící doporučení pro hospodářskou politiku členských zemí. Představují hlavní nástroj ke koordinaci jejich hospodářských politik. Po vyhlášení lisabonské strategie se tato vodítka soustřeďují na střednědobé období a doporučují členským zemím opatření k podpoře ekonomického růstu, provedení strukturálních reforem, k přechodu na ekonomiku založenou na znalostech atd. Podobná vodítka obsahuje také Evropská strategie zaměst-nanosti, která je rovněž zapojena do lisabonské strategie, a také Strategie vnitřního trhu přijímaná na střední období.

Obecná vodítka slouží k tomu, aby byly na jejich základě vypracovány specifi cké cíle s časovým harmonogramem na národní a regionální úrovni a aby bylo možno je porov-návat s nejlepšími zkušenostmi zemí EU i třetích zemí.

2. Kvantitativní a kvalitativní ukazatele zpracovávané tam, kde je to vhodné a možné. Ukazatele jsou stanoveny ve vztahu k tomu nejlepšímu, čeho bylo v Unii a ve světě do-saženo. Slouží jako nástroj k porovnání a vyhodnocování nejlepších zkušeností, přičemž

128

se přihlíží i k výsledkům nečlenských zemí (hlavně USA a Japonska). Původní soubor 35 tzv. strukturálních ukazatelů z roku 2000 byl později snížen na 14 (2003). 1

3. Speciální programy (nazývané obvykle „procesy“). Jde např. o tzv. lucemburský proces (1997), který zahájil komplexní program na zvýšení zaměstnanosti, tzv. cardiff ský pro-ces (1998), který má odstranit přetrvávající překážky na trhu výrobků a kapitálu a tzv. kolínský proces (1999), jenž se zaměřuje na rozvíjení spolupráce sociálních partnerů. Tyto programy, které vznikly před vyhlášením lisabonské strategie, nadále trvají a jsou s ní propojeny.

4. Roční zprávu Komise o konkurenčním postavení EU (European Competitiveness Report), v níž je podrobně analyzována konkurenční pozice Evropy ve srovnání s USA a Japon-skem a změny, k nimiž během sledovaného období roku došlo,

5. Tzv. výsledkové tabule (scoreboards) , které monitorují a hodnotí důležité úseky lisabonské strategie např. v oblasti inovací, sociální oblasti, v odstraňování překážek vnitřního trhu).

Do řízení, monitorování a hodnocení jsou zapojeny orgány Unie, orgány členských států, orgány na regionální a místní úrovni, organizace sociálních partnerů (např. UNICE zahr-nující svazy zaměstnavatelů z 27 zemí každým rokem provádí vlastní hodnocení lisabonské strategie a překládá vlastní návrhy na další postup, evropské odbory ), a též subjekty občan-ské společnosti.

Čeho bylo do roku 2005 dosaženo ?Do konce roku 2004 proběhla čtyři hodnotící zasedání Evropské rady (Stockholm − jaro 2001, Barcelona − jaro 2002, Brusel − jaro 2003, Brusel − jaro 2004). Jakých výsledků bylo dosa-ženo ?Splnění lisabonských cílů závisí především na zlepšení růstového potenciálu evropské eko-nomiky. To vyžaduje opatření, která zvýší zaměstnanost a zlepší produktivitu, zvýší inovační aktivitu evropských podniků, soudržnost evropské společnosti a udržitelný rozvoj. Ve všech těchto oblastech byl zaznamenán pokrok. Komise tuto skutečnost registrovala, konstatovala však v roce 2003, že „tento pokrok nebyl ani dostatečně rychlý ani dostatečně koordinova-ný, aby bylo možno splnit výsledné cíle, které hlavy států a předsedové vlád podepsali před třemi léty“. Přes dosažený pokrok je „rychlost a hloubka pokroku všeobecně nedostatečná, aby bylo možno dosáhnout cílů stanovených pro rok 2010 v Lisabonu“. Ve zprávách Komise z roku 2003 a 2004 je to dokumentováno na míře postupu v klíčových směrech lisabonského procesu.Pokrok od roku 2000 byl zaznamenán v těchto oblastech:• Bylo vytvořeno přes šest milionů nových pracovních míst, takže celková míra zaměstna-

nosti vzrostla na 64,3 %. Míru dlouhodobé nezaměstnanosti se podařilo snížit. Reforma pracovního trhu nebyla však zatím v žádné členské zemi provedena komplexně. Komise proto soudí, že bez dalšího úsilí „Unie nesplní svůj střednědobý cíl míry zaměstnanosti

1 V souboru strukturálních ukazatelů se sleduje ekonomická úroveň zemí (HDP na obyvatele vyjádřený v paritě kupní síly), zaměstnanost, inovace a výzkum, úroveň vzdělanosti, postup ekonomické reformy, sociální soudrž-nost a životní prostředí.

129

8

pro rok 2005 (67 % obyvatelstva v produktivním věku)“. Zůstává také vzdálena splnění svého cíle udržet do konce desetiletí alespoň 50 % pracovníků staršího věku v zaměstná-ní a zvýšit průměrný věk odchodu do důchodu alespoň o pět let. Ve všech těchto přípa-dech jde o klíčové procesy nutné pro dosažení stavu plné zaměstnanosti do roku 2010.

• Na trzích telekomunikací, v železniční nákladní dopravě, v poštovních službách, na tr-zích elektrické energie a zemního plynu bylo zcela nebo částečně zavedeno konkurenční prostředí. V roce 2004 začal fungovat projekt Jednotného evropského nebe.

• Znalostní hospodářství: připojení škol k internetu dosáhlo 93 % a vysoké je i u podniků, veřejné správě a v domácnostech. Postupně se vytváří evropský výzkumný prostor. Pří-spěvek informačních technologií k růstu produktivity práce je zatím menší než v USA. V oblasti znalostí, inovací a dynamiky podnikání, tak důležité pro posílení konkuren-ceschopnosti, byly země Unie postiženy zhoršením ekonomické situace, v níž podniky nedostatečně investovaly do znalostí, takže inovační kapacita ve srovnání s USA zůstává na nižší úrovni. Neschopnost členských zemí zaujmout společné stanovisko k přijetí ev-ropského patentu brání využití výzkumného potenciálu, kterým Evropa disponuje.

• Postup ekonomické reformy na trhu zboží, služeb, a kapitálu je patrný, avšak nedává jednoznačný důvod k uspokojení. Jako pozitivní se hodnotí postupující integrace trhu fi nančních služeb. Nadále však existuje roztříštěný trh se službami, liberalizace síťových odvětví není zcela dokončena, uznávání odborné kvalifi kace v rámci Unie naráží na překážky, veřejné zakázky zůstávají zatím záležitostí domácích subjektů, chybí dohoda o společném základu pro zdaňování podnikových zisků. Negativně působí také pomalé zavádění směrnic souvisejících s vnitřním trhem. Největším problémem podle Komise není nedostatek rozhodnutí přijímaných na evropské úrovni, ale to, že „členské státy ne-zajistily, aby dohodnutá pravidla a nové politiky byly efektivně zaváděny a aplikovány“. Jinými slovy: Unie není zatím s to plně uvolnit potenciál vnitřního trhu,

• V oblasti sociální soudržnosti postupuje modernizace systému sociální ochrany, avšak členské státy zatím příliš nepokročily v tom, aby zajistily udržitelnost a kvalitu těchto systémů tváří v tvář procesu stárnutí populace,

• Zásady udržitelného rozvoje jsou v členských zemích aplikovány, avšak Komise nepo-važuje situaci za uspokojivou vzhledem k nedostatečnému úsilí při realizaci ekologické legislativy Unie.

V hodnocení stavu a vyhlídek lisabonské strategie uvedl v lednu 2004, tehdejší předseda Evropské komise Romano Prodi, že dosažený pokrok je zatím „hubený“ a nedává záruku, že vytyčené strategické cíle budou splněny. Dodal, že lisabonská strategie však zůstává nadále referenčním rámcem pro evropskou ekonomiku a společnost.

Proč neuspokojivé výsledky ?Faktorů, které přispěly k tomu, že očekávaný efekt se zatím plně nedostavil, je celá řada:• Po optimistickém začátku v roce 2000 se ekonomické klima jak v zemích EU, tak ve

světě značně zhoršilo. Evropa je přitom mnohem zranitelnější než USA, dochází-li ke změnám vnějšího prostředí, neboť je vysoce závislá na zahraničním obchodu. Průměrná míra ekonomického růstu zemí EU v letech 2001 − 2003 se pohybovala pouze kolem

130

1,25 %, což ztlumilo investice, omezilo výdaje z veřejných rozpočtů a ochromilo realizaci mnoha programů a akčních plánů (např. ve zvyšování míry zaměstnanosti, ve zvyšování výdajů na vzdělání a výzkum aj.). Připomeneme jen, že lisabonská strategie byla budována na předpokladu, že průměrná míra růstu během celého desetiletí se bude pohybovat kolem 3 % ročně. Ani růst zaměstnanosti, ani růst produktivity po roce 2000 nepřispěly tak v očekávané míře ke zvýšení ekonomické výkonnosti zemí Unie,

• I kdyby se ekonomická konjunktura vyvíjela příznivěji, bylo třeba určitého období pro „zaběhnutí“ lisabonského procesu a ke zformulování, schválení a zavedení mnoha progra-mů nastartovaných touto strategií. Také jejich účinek se může dostavit až po delší době. Hospodářská recese na začátku nového desetiletí toto „přechodné období“ prodloužila,

• Úspěch v realizaci nového strategického cíle vyžadoval přijetí mnoha nových směrnic. Legislativní proces v Unii je z hlediska potřeb lisabonského procesu velmi pomalý: doba od iniciativního návrhu Komise až po zavedení nové směrnice do právního řádu členské země trvá několik let,

• O úspěšném postupu k cílům nové strategie se rozhoduje v členských zemích Unie. Opatření, která se přijímají na evropské úrovni, pouze přispívají k dobrému průběhu li-sabonské strategie, uvádí Komise ve své zprávě z ledna 2004 a dodává, že „řada reforem a investic, za něž nesou odpovědnost členské státy, ještě nebyla dokončena“. Romano Prodi uvedl na začátku roku 2004, že členské země nezavedly zatím zhruba 40 % směr-nic, jež se vztahují k lisabonským cílům. V dokumentech Komise proto neustále čteme větu o „nedostatečné politické vůli členských zemí“, která se podepisuje na hubených výsledcích lisabonského procesu,

• Svou úlohu hraje také to, že členské státy se liší svou velikostí i svou ekonomickou úrovní a i svým přístupem k lisabonské strategii. Ve většině strukturálních ukazatelů jednoznač-ně vedou skandinávské země (Dánsko, Švédsko a Finsko), které se svou angažovaností ve výzkumné činnosti, úrovní vzdělanosti, intenzitou inovační činnosti a výsledky v sociální a ekologické oblasti řadí mezi jedničky nejen v Evropské unii, ale na celém světě. Švéd-sko i Finsko je v mezinárodních žebříčcích konkurenceschopnosti posledních let řazeno před USA. Také další členské země si vedou dobře: Irsko, Velká Británie a Nizozemsko. Všechny tyto země mají předpoklady k tomu, aby cíle lisabonské strategie buď v plném rozsahu nebo z větší části splnily. Naproti tomu velké země, s velkým ekonomickým a ta-ké výzkumným potenciálem (Německo, Francie, Itálie), patří k zemím, které vykazují spíše horší výsledky (např. v provádění ekonomických reforem), čímž zpomalují celkový postup k cílům lisabonské strategie,

• Nelze nepřipomenout, že řada směrů, jakkoli správně zařazených do lisabonské strate-gie, může dát výsledek až v delším období. To platí zejména pro investice do vzdělání a do výzkumu,

• Mnozí poukazují také na to, že lisabonská strategie obsahuje řadu směrů, které mohou být navzájem v konfl iktu (ekonomický růst není automatickou zárukou růstu zaměst-nanosti, zárukou sociální soudržnosti nebo snižování regionálních rozdílů, růst zaměst-nanosti není automatickou zárukou růstu produktivity práce atd.).

131

8

Je zřejmé, že hospodářské a politické podmínky, v nichž se zatím lisabonský proces odvíjel, jeho postup a realizaci velice ztížily.

Je lisabonská strategie nadále relevantní ?Ačkoli není výsledek lisabonského procesu po čtyřech letech jednoznačný, ani Evropská rada, ani žádná členská země ho neoznačují za překonanou záležitost. Na bruselském summitu v březnu 2004 Evropská rada znovu potvrdila, že celý proces i jeho cíle zůstávají v platnosti a že další postup reforem se musí výrazně zrychlit. Všechny členské země se shodují v tom, že lisabonská strategie správně a adekvátně reaguje na dlouhodobé slabiny Evropské unie. Shodují se v tom, že Evropa potřebuje zvýšit svou ekonomickou výkonnost a konkurenceschopnost jak z důvodů vnitřních, tak vnějších. Evropa se nemůže vyhnout tomuto úkolu nejen proto, aby zajistila růst prosperity a vyšší kvalitu života svých občanů, ale také proto, aby obhájila své místo v globálním světě. Slabá místa Evropy v ekonomické, sociální a ekologické oblasti a odstranění jejího dlouhodobého zaostávání vyžadují společ-nou, komplexní a dlouhodobou strategii. Žádná evropská země sama o sobě se nemůže vy-rovnat s problémem trvalého růstu, zvýšení výkonnosti a konkurenceschopnosti, vytvoření soudržné a sociálně spravedlivé společnosti a také s problémy životního prostředí.Neuspokojivý pokrok lisabonského procesu nevyplývá z chybně formulovaných směrů této strategie. Ty zůstávají nadále zcela relevantní. Překážky na cestě „radikální transformace ev-ropské ekonomiky“ neplynou z nepřesně nebo nedostatečně vytyčených reforem, ale z málo odpovědného přístupu mnoha členských zemí k plnění závazků, které ze společně přijaté strategie vyplývají. Členské země se při implementaci lisabonských požadavků rozdělily na dvě skupiny: na ty, které disciplinovaně upravují svou vnitřní politiku v souladu s lisabon-skými požadavky a zřejmě nebudou mít potíže se do roku 2010 s nimi vyrovnat. Druhou skupinu tvoří členské země, které se slovně přihlašují k Lisabonu, ale ve skutečnosti, často s odkazem na složité domácí podmínky, postupují pomalu a podepisují se na neuspokoji-vých výsledcích a ohrožují splnění lisabonských cílů.Země Evropské unie v žádném případě nezpochybňují relevantnost a adekvátnost lisabon-ské strategie, nadále ji považují za svou nejvyšší prioritu a nemění své směřování k jejím cílům. Svědčí o tom řada důležitých kroků, mezi nimi na předním místě Iniciativa pro růst (prosinec 2003), která je odpovědí na slabá místa lisabonského procesu.Soustřeďuje velké fi nanční zdroje, jež mají být investovány do oblasti evropského výzkumu a do evropských sítí (přeshraniční propojení v dopravě, energetice a telekomunikacích) a tím oživit ekono-mický růst zemí EU. Do těchto projektů budou vloženy nejen prostředky z evropského rozpočtu, ale také zdroje soukromého sektoru. Je připravena směrnice usnadňující vzájem-né uznávání profesních kvalifi kací, směrnice k dokončení integrovaného trhu fi nančních služeb a rámcová směrnice uvolňující pohyb služeb přes hranice. Do této skupiny patří také Akční plán pro jednodušší a lepší regulaci, který by měl příznivě ovlivnit konkurence-schopnost evropských podniků.Na jaře 2005 Evropská rada zhodnotila výsledky první poloviny lisabonského procesu. Vy-cházela ze závěrů a doporučení skupiny odborníků vedené Wimem Kokem, která provedla

132

kritickou analýzu lisabonského procesu. Přijala řadu opatření, která směřují k oživení lisa-bonské strategie. Rozhodla, aby se Evropská unie soustředila na tyto priority:

1. Posílit inovace a znalosti jako motor ekonomického růstu: výzkum se má stát nej-vyšší prioritou, musí být vytvořena strategie podporující vývoj a zavádění nových technologií, Evropa musí přilákat a udržet vědce světové úrovně,

2. Dokončit vnitřní trh v oblastech, kde zatím existují překážky: zejména uvolnit volný pohyb služeb mezi členskými státy a propojit fi nanční trhy,

3. Vytvářet příznivé podmínky pro podnikání: odstranit bariéru předpisů, hodnotit každý legislativní návrh z hlediska dopadu na konkurenceschopnost před jeho přije-tím, více rizikového kapitálu, podporovat podnikatelský duch,

4. Zpružnit trh práce: reformovat pracovní trh, zavést celoživotní vzdělávání, zajistit zaměstnání pro starší osoby,

5. Ochrana životního prostředí a udržitelný rozvoj: nová šance pro inovace, nalezení rovnováhy mezi hospodářskou, sociální a ekologickou dimenzí lisabonské strategie.

Bylo také rozhodnuto, že členské státy v souladu s těmito prioritami vypracují svůj národní program reforem na tříleté období.Přes zklamání, které připravilo hodnocení první poloviny lisabonské strategie, nevyšel z žádné členské země návrh zpochybnit její záměry. Nová Komise v čele s José Manuelem Barroso, jejíž funkční období začalo na začátku roku 2005, převzala za strategii odpo-vědnost a zformulovala pozici, kterou schválily členské země: strategii neopouštět, nově ji nastartovat, soustředit se na ekonomický růst a vysokou zaměstnanost jako hlavní cíle, odstranit nadměrnou přebujelost jejích programů. Byla také jasně vytyčena zásada, že so-ciální soudržnost a udržení vysokých standardů zůstávají prioritními cíli, avšak lze jich do-sahovat nejlépe v prosperující ekonomice. Hlavní kolbiště, na němž se rozhoduje o osudu strategie, jsou a zůstanou členské státy, které ji musí vzít za svou a určit odpovědné osoby za její plnění. Změna musí nastat také v zapojení národních parlamentů, sociálních partnerů a nevládních organizací. I když je zřejmě nereálné dohnat zpoždění z první poloviny tohoto desetiletí, není důvod, aby byla lisabonská strategie opuštěna. Také proto, že lisabonskou strategii podporují všechny evropské instituce, vlivné svazy evropských podnikatelů, ev-ropské odbory i občanské organizace. Diskuse se vede o tom, proč se až doposud nedaří naplňovat její záměry, nikoli o smyslu a účelu strategie.

Lisabonská strategie a nové členské státy Evropské unie Evropská rada dala už na jaře 2001 na adresu budoucích členských států Unie najevo, že úkoly lisabonské strategie jsou společné jak pro současné, tak i pro budoucí členské státy. Počínaje rokem 2003 byl proto v každoroční jarní zprávě Komise hodnocen také postup kandidátských zemí. Kandidátské země jsou zapojeny do monitorování a hodnocení dosa-žených výsledků podle strukturálních ukazatelů.Výchozí podmínky nových členských zemí jsou však ve srovnání se starými členskými země-mi podstatně náročnější a obtížnější, zejména kvůli nižší ekonomické úrovni, vysoké míře nezaměstnanosti, vysoké váze zaměstnanosti v zemědělství, a omezenému výzkumnému

133

8

potenciálu. Na druhé straně je oceňována poměrně vysoká úroveň vzdělanosti jejich obyva-tel, což je pro konkurenceschopnost Evropy důležitý faktor. Země Unie se shodly na tom, že rozšíření Unie není důvodem pro revizi lisabonské strategie a pro úpravu jejích cílů. Na-opak se předpokládá, že zapojení nových zemí bude působit jako katalyzátor strukturálních změn v těchto zemích a může tak přispět k rychlejšímu odstranění ekonomických a soci-álních rozdílů vůči průměrné úrovni starých členských států Unie. Očekává se navíc, že nové země přinesou do Unie dynamismus opřený o zkušenosti s ekonomickými reformami, které mnohým z nich pomohly zvýšit jejich výkonnost a konkurenceschopnost.Podle názoru Komise stojí tedy současné i nové členské země před shodnými úkoly: zvýšit míru zaměstnanosti, pokračovat ve strukturálních reformách, které by měly nastartovat vyš-ší přírůstky hrubého domácího produktu a vyšší konkurenceschopnost, podporovat vzdělá-ní, rozvoj vědy a inovací s cílem vytvořit infrastrukturu znalostní ekonomiky a společnosti, zajistit sociální soudržnost. Je ovšem pravda, že váha a šíře těchto úkolů je v nových zemích nesrovnatelně větší a rovněž startovací podmínky mnohem složitější.Česká republika se zapojila do nové strategie Evropské unie a již na rok 2003 si stanovila vlastní priority, mezi nimi zejména působit na zvýšení míry zaměstnanosti, vytvářet pod-mínky pro rozvoj vzdělanosti a podporovat vědu a výzkum.

8.5 Jak je Česká republika zapojena do Lisabonské strategie ?

Česká republika, stejně jako další státy, které požádaly o vstup do Evropské unie, byla v ro-ce 001 Evropskou radou vyzvána k účasti na lisabonské strategii. Hlavním argumentem bylo, že úkoly obsažené v této strategii jsou společné jak pro stávající, tak pro budoucí členské státy Unie. Shodné problémy lze snadno vyjmenovat: nízká míra zaměstnanosti, stimulace růstu a konkurenceschopnosti, zavádění nových technologií, zvýšená podpora výzkumu a šíření inovací, podpora vzdělání, ekologické programy aj. Od roku 2003 jsou v každoroční souhrn-né zprávě o postupu lisabonské strategii hodnoceny také výsledky České republiky.Na jaře 2005, po zhodnocení výsledků první poloviny desetiletého období lisabonské strategie, se také česká vláda vyslovila za reformu dosavadního postupu. Podporuje návrh Komise, aby se růst a zvýšení zaměstnanosti staly nejvyšší prioritou revidované strategie, aby se zúžil počet jejích priorit a zejména aby se zvýšila odpovědnost členských států za splnění jejích cílů. Ztotožňuje se s názorem, že je nezbytné nejdříve dosáhnout ekonomických cílů, aby mohly být zajištěny a udrženy vysoké sociální ekologické standardy. Podle názoru české strany je dobře fungující vnitřní trh klíčovým nástrojem k dosažení lisabonských cílů.Záměry české vlády směřující k dosažení cílů lisabonské strategie jsou obsaženy ve dvou dokumentech. Jde o: 1. Strategii hospodářského růstu zpracovanou v první polovině roku 2005, která představuje

dlouhodobou vizi vývoje české ekonomiky do roku 2013. Jejím splněním by se Česká republika v cílovém roce měla vyrovnat průměru vyspělých zemí Unie, měřeno ukaza-telem HDP na obyvatele. Inspirace lisabonskou strategií je zřetelná na pěti prioritách, které mají přispět k vysoké konkurenceschopnosti české ekonomiky: 1. Příznivé pro-

134

středí pro podnikání, 2. Zajistit potřebné zdroje fi nancování, 3. Budování infrastruktu-ry, 4. Rozvoj lidských zdrojů a 5. Podpora výzkumu, vývoje a inovací.

2. Národní lisabonský program na období 2005 − 2008 (Národní program reforem České re-publiky) přijatý v říjnu 2005 v souladu s doporučeními Evropské rady z března 2005.

Národní lisabonský program koresponduje se Strategií hospodářského růstu do roku 2013 a ob-sahuje seznam opatření, která mají být realizována do roku 2008. Navrhovaná opatření se týkají makroekonomické oblasti, mikroekonomické oblasti a trhu práce.V makroekonomické části se vychází z toho, že stabilní makroekonomické prostředí (charak-terizované vnější i vnitřní rovnováhou ) je důležitým předpokladem pro ekonomický růst. Tento vývoj má být podpořen vhodnou rozpočtovou a měnovou politikou. Takový úkol stojí i před „starými“ členskými státy Unie, na rozdíl od nich se Česká republika v nadcházejícím období bude připravovat na přijetí společné evropské měny. Půjde o pokračování reformy veřejných fi nancí s cílem postupně snižovat jejich defi cit tak, aby v roce 2008 dosáhl úrovně pod 3 % HDP. Měnová politika by měla přispět k nízkému růstu cenové hladiny. Výsledkem realizovaných reforem by mělo být splnění maastrichtských konvergenčních kritérií pro zave-dení společné evropské měny euro k roku 2010. K dalším opatřením patří stabilizace důcho-dového systému a systému fi nancování zdravotní péče.V mikroekonomické oblasti má být provedena celá řada reforem, které povedou k posílení a zvýšení konkurenčních výhod české, a tím i evropské průmyslové základny. Program se zaměřuje na reformu podnikatelského prostředí (zejména opatřeními na podporu malého a středního podnikání, snazšího zakládání nových společností a snížením administrativní zátěže pro podnikatele), na vytvoření prostředí stimulujícího výzkum, vývoj a inovace, včetně jejich komerčního využití v praxi, na racionální využívání zdrojů (zejména elektrické energie), na modernizaci a rozvoj dopravních, informačních a telekomunikačních sítí. Předpokláda-ným zvýšením přírůstků produktivity práce by se měla postupně uzavírat mezera mezi českou ekonomikou a průměrem zemí EU.V oblasti trhu práce se reformní opatření mají dotknout zejména pružnosti trhu práce. Má jít o rozšíření smluvní volnosti, snížení zákonných nemzdových nákladů práce, zvý-šení územní mobility pracovní síly, tato opatření ve svém souhrnu mají přispět ke zvýšení pracovní motivace. V oblasti začleňování osob na trhu práce je soustředěna pozornost na osoby stojící na počátku a na konci profesní kariéry. Reformy v oblasti rozvoje vzdělávání mají zvýšit kvalitu pracovní síly, rozšířit možnosti vzdělávání a podpořit schopnost vyrovnat se s náročnými podmínkami měnícího se trhu práce. Přijatá opatření Národního progra-mu reforem by měla přispět k tomu, že se do roku 2008 zvýší celková míra zaměstnanosti na 66,4 %, míra zaměstnanosti žen na 57,6 % a míra zaměstnanosti starších zaměstnanců (55 − 64 let) na 47,5 %.Dosavadní zkušenosti lisabonské strategie potvrdily, že vytyčení priorit nestačí k naplnění stanovených cílů. Má-li se Česká republika poučit z jejích úspěchů i nezdarů, musí se stra-tegie stát „vlastnictvím“ nejen vlády, a projevit se nejen v konkrétních opatřeních hospodář-ské politiky, ale také celé veřejné správy, podnikové sféry, fi nančních institucí, vzdělávacího i výzkumného sektoru i občanských organizací.

135

8

8.6 Kdy vstoupí Česká republika do Hospodářské a měnové unie a jaké to bude mít důsledky ?

Vytvoření Hospodářské a měnové unie v roce 1999 a vytvoření společné měny euro je vý-znamným úspěchem integračního procesu v Evropě. Posiluje ekonomickou pozici Evropské unie ve světě, a přináší státům a jejich občanům, které jsou do HMU začleněny, významné přínosy. Patří mezi ně vytvoření příznivého hospodářského prostředí - stabilní společná měna euro, lépe odolávající náporům spekulantů než měny jednotlivých států, nízká úroveň infl ace a nízké úrokové sazby. Dalšími přínosy jsou úspora transakčních nákladů, které jsou spojeny s výměnou národních měn pro podniky i občany a vytvoření příznivějšího podnikatelského a investičního prostředí. Hospodářská a měnová unie napomáhá ke zlepšení konkurenčního prostředí, používání společné měny euro umožňuje srovnávat ceny v jednotlivých zemích, a spotřebitel okamžitě pozná, co je v jednotlivých zemích dražší a co levnější.Členem Hospodářské a měnové unie se Česká republika stane po splnění tzv. maastricht-ských konvergenčních kritérií. Patří mezi ně: 1. Cenová stabilita (míra infl ace v dané zemi by neměla překročit průměrnou míru infl ace

tří zemí s nejnižší infl ací o více než 1,5 procentního bodu)2. Udržitelná fi nanční pozice státu Rozpočtový defi cit nepřekročí hranici 3 % HDP Celkový státní dluh by neměl přesáhnout 60 % HDP3. Sbližování úrokových sazeb (dlouhodobá úroková sazba v posledním roce před vstupem

by neměla překračovat průměrnou sazbu zemí v Unii o více než 2 procentní body)4. Stabilita devizového kurzu (kurz měn dané země by se měl po dva roky pohybovat v pás-

mu plus minus 15 % od parity).Další podmínkou vstupu do Hospodářské a měnové unie patří členství v Evropském systé-mu směnných kursů po dobu dvou let před vstupem do HMU.

Česká republika se Smlouvou o přistoupení k Evropské unii zavázala přijmout ustanovení smlouvy o Evropském společenství, která se týkají Hospodářské a měnové unie. Nepřijala však žádný závazek týkající se konkrétního data přistoupení k Hospodářské a měnové unii. Rozhodování v této věci je plně v její pravomoci.

Zavedení eura je pro Českou republiku dalším závažným úkolem na cestě do sjednocující se Evropy. Je logickým krokem k prohlubování ekonomické integrace.

Česká republika má pro splnění tohoto úkolu poměrně dobré předpoklady, jak ukazují údaje srovnávající pozice jednotlivých nových členských států Evropské unie:

136

Plnění maastrichtských kritérií(údaje 2004/2005)

ZeměMíra infl ace

(červen 2004 −červen 2005)

Defi citstátního rozpočtu( % HDP)

Vládnídluh

( % HDP)Plněníkritérií

Maastrichtská referenční hodnota 2.3 -3.0 60.0

Česká republika 2.1 -3.0 37.4 4

Estonsko 4.1 +1.8 4.9 3

Kypr 2.5 -4.1 71.9 0

Litva 2.7 -2.5 19.7 3

Lotyško 7.0 -0.7 14.3 3

Maďarsko 5.0 -5.4 60.4 0

Malta 2.4 -5.2 75.0 1

Polsko 3.8 -6.8 47.7 1

Slovensko 4.5 -3.3 43.6 2

Slovinsko 3.0 -1.9 29.4 3

(Pramen: Eurostat a Fitch Ratings)

Přípravu na zavedení eura v nových členských státech pravidelně sleduje Evropská komise. Podle zprávy vydané v listopadu 2005 jsou z nových členských států Unie EU v přípravách na vstup do eurozóny nejdále Estonsko, Slovinsko a Lotyšsko, které plánují vstup již v roce 2007. Lotyšsko, Malta a Kypr plánují vstup v roce 2008, Slovensko v roce 2009, Česká republika v roce 2010, Maďarsko v roce 2012. Polsko termín vstupu do eurozóny zatím nestanovilo. Sedm z deseti nových členských států Unie (Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Malta, Slovin-sko a Slovensko) se již připojilo k Evropskému systému směnných kursů (ERM II). Evropská komise varuje před referendy o vstupu do EMU. Připomíná, že k přijetí eura se nové členské země zavázaly ve svých přístupových smlouvách a ty byly lidovými hlasování-mi akceptovány.Evropská komise zatím nesdělila svůj názor na možný termín vstupu jednotlivých nových členských států do eurozóny. To by měla obsahovat její příští zpráva. Pro zavedení eura mluví závažné argumenty. Podnikům při obchodech s obchodními part-nery v rámci měnové unie nevznikají náklady na směnu. Při mezinárodních investicích a při vývozu a dovozu zboží mezi zeměmi Evropské unie odpadá měnové riziko, takže ne-vznikají náklady na kurzové zajištění. Obchody mimo Evropskou měnovou unii jsou stále častěji uzavírány v euru, takže i zde je možno ušetřit náklady na směnu a kurzové zajištění. Velký význam má i stabilita měny. Vývoj směnných kurzů vůči ostatním měnám (zvláště vůči americkému dolaru a japonskému jenu) ukazuje, že si euro stojí velmi dobře. Nelze opomenout ani výhody pro spotřebitele projevující se lepším mezinárodním cenovým srov-náním a odpadnuvší nutností směny při zahraničních cestách. Stoupenci rychlého zavedení eura též připomínají, že Česká republika se svou orientací na euro de facto již vzdala vlastní

137

8

měnové a devizové politiky, a že hospodářskopolitické cíle HMU (nízká infl ace, vyrovnaný rozpočet) jsou pro zemi výhodné. Pokud jde o technicko-organizační zajištění, předpoklá-dá se, že Česká republika zvládne přechod na společnou měnu euro, tj. výměnu bankovek a mincí, snadno a rychle. Češi jsou již na euro zvyklí a jeho výhody si ověřují při cestách po evropských zemích. Při přechodu na euro by nemělo dojít ke zvýšení cen.Proti příliš rychlému zavedení eura se uvádí argument, že ustanovení Paktu stability a růstu by mohla být pro Českou republiku příliš svazující a mohlo by oslabit ekonomický růst. Vláda předpokládá, že Česká republika vstoupí do Hospodářské a měnové unie v roce 2010. Podrobný plán pro přijetí společné evropské měny bude v České republice vypracován do konce roku 2006. V listopadu 2005 vytvořila vláda Národní koordinační skupinu, která má vypracovat plán na zapojení České republiky do HMU. Tím byla zahájena první etapa, během níž vláda schválí podrobný scénář přechodu na euro, rozhodne o termínu vstupu do kursového reži-mu ERM II, v rámci kterého musí minimálně dva roky před zavedením eura držet korunu v určitém rozpětí k euru. Zahájí rovněž první etapu osvětové kampaně o důsledcích zavede-ní eura, zvláště o jeho přínosech. První etapa potrvá do poloviny roku 2007. Ve druhé etapě, od poloviny roku 2007 do konce roku 2009, se ČR bude orientovat na splnění kritérií ERM II a začne připravovat legislativní opatření nezbytná pro vstup ČR do eurozóny. Do 31. prosince 2009 musí stát ve spolupráci s Českou národní bankou zabezpe-čit potřebné množství eurových bankovek a mincí. Bankomaty i platební terminály musejí být přeprogramovány na společnou měnu. Ve třetí etapě od 1. ledna 2010 mají být postupně z oběhu staženy koruny a zavedeno euro. Jeden až dva roky pak bude existovat dvojí oceňování zboží, v eurech a v korunách. Konečné datum přijetí eura v ČR stanoví vláda po konzultaci s ČNB. Vstup České repub-liky do Hospodářské a měnové unie musí schválit Rada EU.

8.7 Jak se bude vyvíjet Evropská unie ? Kde jsou hranice Evropské unie ?

Rozšíření Evropské unie o deset nových členských států v roce 2004 posílilo postavení Ev-ropské unie v Evropě a ve světě. Bylo překonáno rozdělení Evropy, k němuž došlo za studené války. Jednotný evropský trh se rozšířil o více než 70 milionů spotřebitelů. Rozšířená Evrop-ská unie může účinněji řešit mezinárodní problémy a vyrovnávat se s důsledky pokračující globalizace. Rozšiřování Evropské unie bude dále pokračovat. Dne 25. dubna 2005 byla v Lucemburku podepsána smlouva o přistoupení Bulharska a Ru-munska k Evropské unii. Předpokládá, že obě země by se mohly stát plnoprávnými členy

Bude-li česká ekonomika připravena, není důvod vstup do Hospodářské a měnové unie oddalovat, neboť přínosy z členství převažují nad náklady a riziky.

Vláda předpokládá, že by se Česká republika mohla zapojit do Hospodářské a měnové unie v roce 2010.

138

Evropské unie 1. ledna 2007. V první polovině roku 2006 Evropská komise předloží zprá-vu o plnění úkolů spojených se vstupem do EU ze strany Bulharska a Rumunska, a může doporučit odložení vstupu do Unie o jeden rok, tj. od 1. ledna 2008, pokud obě země nebudou splňovat požadavky spojené s členstvím v Unii. Turecko požádalo o členství v Evropské unii již v roce 1987. V roce 1999 Evropská rada na svém helsinském zasedání zařadila Turecko do skupiny kandidátských států. Vyzvala je, aby pokračovalo v reformním procesu a přislíbila, že na základě kladného doporučení Evropské komise rozhodne zahájit s ním jednání o přistoupení k Unii. Přislíbila zároveň podstatně zvýšit předvstupní fi nanční pomoc pro Turecko.3. října 2005 bylo zahájeno jednání o přistoupení Turecka k Evropské unii. Jde o velmi důležité rozhodnutí, které bude mít velký vliv na další vývoj Turecka i Evropské unie. Předpokládá se, že jednání o přistoupení Turecka budou trvat delší dobu a jejich pozitivní výsledek nelze zaručit . Vyplývá to z textu vyjednávacího rámce.

V bodu 2 se říká:„Společným cílem vyjednávacího procesu je vstup Turecka do EU. Vyjednávání je procesem s otevřeným koncem, jehož výsledek nemůže být předem zaručen. Nadále platí kodaňská kritéria, včetně absorpční kapacity Unie. Jestliže Turecko nepřijme všechny podmínky ve-doucí k členství, musí být zajištěno, že bude plně zakotveno do evropských struktur v rámci co možná nejsilnější možné vazby.“

V bodu 13 se dále uvádí: „Vzhledem k tomu, že přistoupení Turecka by mohlo mít značné fi nanční dopady, mohou být vyjednávání ukončena pouze v návaznosti na dohodu o Finančním rámci po roce 2014 společně s eventuálními fi nančními reformami. Jakékoliv uspořádání musí zaručit, že fi -nanční zátěž bude spravedlivě rozdělena mezi všechny členské státy.“

Evropská perspektiva pro státy západního BalkánuEvropská rada na svém soluňském zasedání v červnu 2003 potvrdila „evropskou perspek-tivu“ pro státy západního Balkánu zapojené do tzv. stabilizačního a asociačního procesu. (Do tohoto procesu jsou od roku 2000 zapojeny Albánie, Chorvatsko, Makedonie, Bosna a Hercegovina a Srbsko a Černá Hora). Stabilizační a asociační proces předpokládá, že Evropská unie uzavře se jednotlivými státy západního Balkánu stabilizační a asociační do-hody, jejichž cílem je příprava na přistoupení, a poskytne jim hospodářskou pomoc v rámci programu CARDS. Stabilizační a asociační proces přináší konkrétní výsledky.Chorvatsko požádalo o členství v EU 21.února 2003. V prosinci 2004 Rada EU rozhodla zahájit jednání o přistoupení Chorvatska na jaře 2005 za předpokladu, že Chorvatsko bude plně spolupracovat s Mezinárodním trestním tribunálem pro zločiny v bývalé Jugoslávii.

Podle článku 49 Smlouvy o Evropské unii může o členství v Unii požádat každý evropský stát, který respektuje zásady svobody, demokracie, lidská práva a základní svobody, zásady právního státu, tj. principy, které jsou společné všem členským státům.

139

8

V březnu 2005 byla jednání odložena s ohledem na neuspokojivou situaci v tomto směru, ke změně došlo 3. října 2005, kdy Rada rozhodla zahájit s Chorvatskem a Tureckem jedná-ní o přistoupení k Unii.Chorvatsko si stanovilo za cíl vstoupit do Evropské unie za českého předsednictví v roce 2009.Makedonie (FYROM – Former Yugoslav Republic of Macedonia − Bývalá Jugoslávská repub-lika Makedonie) požádala o členství v Evropské unii v březnu 2004. Rada uložila Evropské komisi vypracovat stanovisko k makedonské žádosti. V listopadu 2005 uveřejnila Evropská komise zprávu o strategii rozšiřování Evropské unie. Strategie vychází ze tří zásad: dostát závazkům Evropské unie, pokud jde o rozšíření, uplat-ňovat spravedlivě a přísně příslušná kritéria a o rozšíření lépe informovat. Ze zprávy vyplý-vá, že se blíží dosažení absorpční kapacity EU. Zpráva věnuje velkou pozornost Chorvatsku a Turecku. Pokud tyto země splní přísná krité-ria pro přistoupení, Evropská unie splní závazky, které zahájením jednání převzala. Jednání se budou opírat o výsledky každé země a jejich tempo bude záviset na pokroku při plnění podmínek členství.Ostatním zemím západního Balkánu navrhuje Komise plán směřování k EU, který by stanovil jednotlivé fáze a související podmínky. Zásadním krokem na této cestě je uzavření stabilizační a asociační dohody s EU. Albánii se otevírá možnost uzavřít vyjednávání o té-to dohodě, neboť již dostatečně pokročila v budování kapacity pro její provádění. Srbsko a Černá Hora 2 jednání o dohodě zahájily a Bosna a Hercegovina začne vyjednávat v blízké budoucnosti. Pro Makedonii, která již jednání o Stabilizační a asociační smlouvě uzavřela a požádala o členství v Evropské unii, Komise navrhla „status kandidátské země“. Jde o po-litické uznání užšího vztahu s EU, neznamená však, že dojde k automatickému zahájení jednání o přistoupení k EU. K tomu musí kandidátská země plnit obecná kritéria členství, zejména splňovat politická kritéria, včetně plné spolupráce s Mezinárodním trestním tribu-nálem pro zločiny v bývalé Jugoslávii Součástí strategie rozšiřování je také apel Evropské komise na vyšší informovanost o nároč-ných úkolech spojených s přistoupením. Unie musí podle zprávy Komise nadále přísně vyža-dovat plnění platných kritérií a zároveň spravedlivě odměňovat jednotlivé země za dosažený pokrok. Země, které mají o přistoupení zájem, mohou postoupit do další fáze jen tehdy, když splní všechny její podmínky. Komise bude těmto zemím pomáhat a bude sledovat, jakého pokroku dosahují.

Politika evropského sousedstvíV souvislosti s posledním rozsáhlým rozšířením Evropské unie došlo v Evropě k význam-ným změnám. Změnily se hranice Evropské unie. Postavení Evropské unie v Evropě se posíli-

2 Pozn.: V dubnu 2005 zpracovala Evropská komise zprávu o připravenosti Srbska a Černé Hory zahájit jednání o stabilizační a asociační dohodě s EU. Rada vyjádřila ochotu jednat na základě tzv.dvoukolejného přístupu (twin-track approach), tzn. že obě republiky budou jednat s EU odděleně o oblastech, kde mají pravomoc vystupovat samostatně. Cílem je uzavřít jednotnou stabilizační a asociační dohodu.

140

lo. Státy sousedící s Evropskou unií projevovaly oprávněný zájem o to, jakou politiku bude rozšířená Unie vůči nim sledovat. Evropská unie si je vědoma potřeby mít jasnou politiku vůči sousedním státům. V roce 2002 vypracovala politiku evropského sousedství, jejímž cílem je vytvořit ve východní Evro-pě a ve Středomoří pásmo politické stability a ekonomické prosperity. Cíl této politiky vý-stižně charakterizoval v listopadu 2002 bývalý předseda Evropské komise Romano Prodi:

„Rozšířená Evropská unie by měla být obklopena „kruhem přátel“ od Ruska po Maroko, který by zahrnoval Izrael, Egypt a Libyi, „s nimiž by Evropská unie sdílela vše s výjimkou institucí“. Tyto země by byly spojeny s Evropskou unií společným hospodářským prosto-rem a politickou spoluprací, včetně volného pohybu lidí.“

141

Kapitola 9

Co obsahuje Smlouva o přistoupení České republiky

k Evropské unii ?

9.1 Co obsahuje Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii ?

9.2 Smlouva

9.3 Akt o podmínkách přistoupení České republiky

9.4 Přílohy k Aktu

142

Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii je výsledkem jednání mezi patnácti členskými státy Evropské unie a Českou republikou, která byla úspěšně ukončena v prosin-ci 2002 v Kodani. Smlouvu o přistoupení k Evropské unii uzavřela Česká republika spolu s ostatními devíti při-stupujícími státy s patnácti členskými státy Evropské unie v Aténách dne 16. dubna 2003.

Ofi ciální název Smlouvy zní:Smlouva mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou repub-likou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Por-tugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou repub-likou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii.Představitelé 25 států, kteří podepsali Smlouvu, vydali „ Společné prohlášení: Jedna Evropa“, které zní:

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ: JEDNA EVROPADnešek je velkým okamžikem pro Evropu. Uzavřeli jsme dnes jednání o přistoupení mezi Evropskou unií a Českou republikou, Estonskem, Kyprem, Litvou, Lotyšskem, Maďar-skem, Maltou, Polskem, Slovenskem a Slovinskem. 75 milionů lidí bude přivítáno jako noví občané Evropské unie.My, stávající a přistupující členské státy, vyjadřujeme svou plnou podporu trvalému, začleňujícímu a nezvratnému procesu rozšíření. Jednání o přistoupení s Bulharskem a Rumunskem budou pokračovat na stejných zásadách, jakými se řídila jednání až dopo-sud. Již dosažené výsledky těchto jednání nebudou zpochybňovány. V závislosti na dalším pokroku v plnění kritérií pro členství je cílem přivítat Bulharsko a Rumunsko jako nové členy Evropské unie v roce 2007. Vítáme rovněž důležitá rozhodnutí, jež byla dnes přija-ta a jež se týkají příští etapy kandidátství Turecka na členství v Evropské unii.Naším společným přáním je učinit Evropu světadílem demokracie, svobody, míru a po-kroku. Unie zůstává odhodlána zamezit vzniku nových hranic rozdělujících Evropu a podporovat stabilitu a blahobyt uvnitř nových hranic Unie i mimo ně. Těšíme se na společnou práci v našem sdíleném úsilí o dosažení těchto cílů.Naším cílem je Jedna Evropa.Belgie, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené královstvíPřijato v Aténách dne 16. dubna 2003

143

9

Se Smlouvou vyjádřil souhlas Evropský parlament, který dne 9. dubna 2003 hlasoval zvlášť o jednotlivých nových členských státech. Smlouva v úplném znění podléhala ratifi kaci ve všech státech, které smlouvy podepsaly, tj. v patnácti členských státech Evropské unie a v deseti přistupujících státech.V České republice byla Smlouva o přistoupení k Evropské unii schválena ve všelidovému referendu, které se konalo 13. − 14. června 2003. Referenda se zúčastnilo celkem 55,21 pro-centa z 8,258.358 oprávněných voličů. Téměř 3,5 milionu českých občanů starších 18 let, tj. 77,33 procent hlasujících voličů, se vyslovilo pro vstup České republiky do Evropské unie. Referenda o uzavřené smlouvě o přistoupení k Evropské unii se konala též v ostatních při-stupujících státech s výjimkou Kypru. Smlouva vstoupila v platnost 1. května 2004.

9.1 Co obsahuje Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii ?

Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii defi nuje podmínky vstupu České republiky do Evropské unie a formuluje nezbytné úpravy zakládajících smluv Evropské unie. Je součástí smluvního dokumentu o přistoupení uzavřeného mezi patnácti členskými státy Evropské unie a deseti novými členskými státy. Tento dokument je velmi obsáhlý, má více než pět tisíc stran. České znění Smlouvy o přistoupení je zveřejněno na webové stránce ministerstva zahranič-ních věcí ČR (http://www.mzv.cz)

9.2 Smlouva

Smlouva je velmi stručná, obsahuje pouze tři články. První článek stanoví, že ČR a ostatních devět států se uzavřením Smlouvy stávají členy Evropské unie a smluvními stranami smluv, na nichž je Unie založena, včetně změn a do-plňků. Odkazuje na to, že podmínky přijetí a úpravy smluv, na nichž je Unie založena, jež si toto přijetí vyžaduje, jsou stanoveny v Aktu připojeném k této Smlouvě. Ustanovení uvedeného Aktu tvoří nedílnou součást této smlouvy. Dále stanoví, že práva a povinnosti členských států, jakož i pravomoci a jurisdikce orgánů Unie se vztahují i na tuto smlouvu.Druhý článek stanoví, že Smlouva bude ratifi kována Vysokými smluvními stranami podle jejich ústavních předpisů. Ratifi kační listiny budou uloženy u vlády Italské republiky nej-později 30. dubna 2004.Smlouva vstoupí v platnost 1. května 2004 za předpokladu, že všechny ratifi kační listiny budou uloženy před tímto datem. Pokud k tomu nedojde, Smlouva vstoupí k tomuto datu v platnost pro ty státy, které své listiny uložily k tomuto datu.

Smlouvu o přistoupení k Evropské unii tvoří tři části: • Smlouva,• Akt o podmínkách přistoupení České republiky a ostatních států a o přizpůsobení

smluv, na nichž je založena Unie, • Přílohy k Aktu.

144

Třetí článek stanoví, že Smlouva vyhotovená v jednom originále v jazyce českém a v jazy-cích ostatních zemí, přičemž všechna znění v těchto jazycích mají stejnou platnost, bude uložena v archivu vlády Italské republiky, která předá její ověřený opis všem vládám ostat-ních signatářských států.

9.3 Akt o podmínkách přistoupení České republiky

Akt v části Zásady (čl. 2) stanoví, že dnem přistoupení se ustanovení původních smluv * a aktů přijatých orgány Společenství a Evropskou centrální bankou přede dnem přistoupení stávají závaznými pro nové členské státy a uplatňují se v těchto státech za podmínek stano-vených v uvedených smlouvách a v tomto Aktu.

* Původními smlouvami (čl.1) se rozumějí: Smlouva o založení Evropského společenství („Smlouva o ES“) a Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii („Smlouva o Euratomu“), ve znění pozdějších smluv nebo jiných aktů, které vstoupily v platnost před tímto přistoupením, a dále Smlouva o Evropské unii („Smlouva o EU“), ve znění pozdějších smluv nebo jiných aktů, které vstoupily v platnost před tímto přistoupením;

Nové členské státy jsou dnem přistoupení vázány ustanoveními Schengenského acquis, jak bylo začleněno do Evropské unie (čl.3). Ustanovení jsou však v každém novém členském státě použitelná pouze na základě rozhodnutí Rady vydaného po konzultaci s Evropským parlamentem a po ověření, že podmínky nezbytné pro uplatnění všech předmětných částí Schengenského acquis byly splněny.Každý nový členský stát se účastní Hospodářské a měnové unie (čl. 4) ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka ve smyslu článku 122 Smlouvy o ES.Nové členské státy tímto Aktem přistupují k rozhodnutím a dohodám přijatým zástupci vlád členských států, zasedajícími v Radě. (čl. 5) Zavazují se připojit se ode dne přistoupení k jakékoli další dohodě uzavřené stávajícími členskými státy vztahující se k fungování Unie nebo související s její činností. Zavazují se přistoupit ke smlouvám, na které se vztahuje článek 293 Smlouvy o ES, a ke smlouvám, které jsou předpokladem dosažení cílů Smlou-vy o ES, jakož i k protokolům podepsaným stávajícími členskými státy o výkladu těchto smluv Soudním dvorem, a zahájit za tím účelem se stávajícími členskými státy jednání zaměřená na nezbytné úpravy těchto dokumentů.Podle čl. 6 Aktu nové členské státy zavazují dohody nebo smlouvy uzavřené nebo prozatím-ně prováděné Společenstvím nebo v souladu s články 24 nebo 38 Smlouvy o EU s jedním nebo více třetími státy, s některou mezinárodní organizací nebo se státním příslušníkem třetího státu.

Akt o podmínkách přistoupení České republiky a ostatních států a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie, tvoří přílohu ke Smlouvě. Akt obsahuje pět částí:

• Zásady (čl. 1 – 10), • Úpravy smluv (čl. 11 –19)• Trvalá ustanovení (20 – 23), • Dočasná ustanovení (čl. 24 – 42),• Ustanovení týkající se provedení Aktu (čl. 43 – 62).

145

9

Nové členské státy přistupují tímto Aktem k Dohodě o partnerství mezi členy skupiny stá-tů africké, karibské a tichomořské oblasti na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsané v Cotonou dne 23. června 2000.Nové členské státy se zavazují přistoupit k Dohodě o Evropském hospodářském prostoru.Nové členské státy budou ode dne přistoupení uplatňovat ustanovení Dohod uzavřených sou-časnými členskými státy a Společenstvím s Alžírskem, Arménií, Ázerbájdžánem, Bulharskem, Chorvatskem, Egyptem, Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií, Gruzií, Izraelem, Jordánskem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Libanonem, Mexikem, Moldávií, Marokem, Ru-munskem, Ruskou federací, San Marinem, Jihoafrickou republikou, Jižní Koreou, Sýrií, Tu-niskem, Tureckem, Turkmenistánem, Ukrajinou a Uzbekistánem, jakož i ustanovení jiných dohod uzavřených společně stávajícími členskými státy a Společenstvím před přistoupením. Nové členské státy přistoupí k dohodám nebo smlouvám uzavřeným Společenstvím s Bělo-ruskem, Čínou, Chile, Mercosurem a Švýcarskem. Bezprostředně po přistoupení k dohodám a smlouvám získají nové členské státy stejná prá-va a povinnosti podle těchto dohod a smluv jako stávající členské státy.Ode dne přistoupení budou nové členské státy uplatňovat dvoustranné dohody a ujednání o textilu, které Společenství uzavřelo se třetími zeměmi.Množstevní omezení uplatňovaná Společenstvím na dovoz textilních a oděvních výrobků budou přizpůsobena s ohledem na přistoupení nových členských států ke Společenství. Množstevní omezení uplatňovaná Společenstvím na dovoz oceli a ocelářských výrobků budou přizpůsobena na základě dovozu ocelářských výrobků pocházejících z dotyčných dodavatel-ských zemí novými členskými státy během posledních let.S účinkem ode dne přistoupení odstoupí nové členské státy od dohod o volném obchodu se třetími zeměmi, včetně Středoevropské dohody o volném obchodu.Pokud jsou dohody mezi jedním nebo více novými členskými státy na jedné straně a jednou nebo více třetími zeměmi na straně druhé neslučitelné se závazky vyplývajícími z tohoto aktu, učiní nový členský stát kroky k odstranění zjištěné neslučitelnosti. Jestliže nový člen-ský stát narazí na obtíže při úpravě dohody uzavřené s jedním nebo více třetími zeměmi před přistoupením, odstoupí od této dohody podle podmínek v ní stanovených. Nové členské státy přijmou opatření, aby ve vztahu k mezinárodním organizacím a meziná-rodním dohodám, jejichž smluvními stranami je také Společenství nebo jiné členské státy, přizpůsobily své postoje právům a povinnostem vyplývajícím z jejich přistoupení k Unii.V části Úpravy smluv (čl. 11 − 19) jsou uvedeny změny ve složení institucí Unie, k nimž dojde po přistoupení nových členských států. Evropský parlament bude rozšířen. Česká republika bude v EP zastoupena 24 poslanci. (čl. 11)Rada bude rozšířena o zástupce nových členských států (čl. 12). Má-li se Rada usnést kvalifi kovanou většinou, je hlasům jejích členů přidělena váha odpo-vídající počtu obyvatelstva. Česká republika má v Radě váhu 12 hlasů.

146

K přijetí aktů Rady je potřeba nejméně 232 hlasů většiny členů v případech, kdy mají být akty přijaty na návrh Komise. V ostatních případech se k přijetí aktů Rady vyžaduje nejmé-ně 232 hlasů alespoň dvou třetin členů.Člen Rady může požádat, aby při přijímání rozhodnutí Rady kvalifi kovanou většinou bylo ověřeno, zda členské státy tvořící tuto kvalifi kovanou většinu zastupují alespoň 62 % celkové-ho počtu obyvatel Unie. Ukáže-li se, že tato podmínka není splněna, není dané rozhodnutí přijato.Evropská komise bude rozšířena. Každý nový členský stát má právo, aby jeden jeho státní příslušník byl členem Komise. (čl. 45) Noví členové komise budou jmenováni Radou, která rozhodne kvalifi kovanou většinou v souhlasu s předsedou Komise. Evropský soudní dvůr se doplní jmenováním o deset nových soudců, stejně se doplní o deset nových soudců Soud prvního stupně (čl. 13 a 46 ). Funkční období pěti soudců Evropské-ho soudního dvora skončí 6. října 2006. Tito soudci budou vybráni losem. Funkční období ostatních soudců skončí 6. října 2009. Funkční období soudců Soudu prvního stupně skončí 31. srpna 2004. Tito soudci budou vybráni losem. Funkční období ostatních soudců skončí 31. srpna 2007. ČR má právo jmenovat své občany do obou orgánů.Účetní dvůr se doplní jmenováním o deset dalších členů na funkční období šesti let. (čl.47)ČR má právo jmenovat svého občana za člena této instituce.Hospodářský a sociální výbor se doplní jmenováním o 95 členů. Funkční období těchto členů skončí ve stejnou dobu jako funkční období stávajících členů výboru v době přistoupení. ČR republika bude zastoupena v Hospodářském a sociálním výboru 12 členy. (čl. 14 a 48)Výbor regionů se doplní jmenováním o 95 členů. Funkční období těchto členů skončí ve stejnou dobu jako funkční období stávajících členů v době přistoupení. ČR republika bude zastoupena ve Výboru regionů 12 členy. (čl. 15 a 49)Výbor pro vědu a techniku se skládá z 39 členů, které jmenuje Rada po konzultaci s Komisí (čl. 16). ČR má možnost navrhnout svého občana za člena výboru .Trvalá ustanovení (čl. 20 − 23), která tvoří třetí část Aktu, se týkají úpravy aktů přijatých orgány Unie v souvislosti s rozšířením o nové členské státy. Úpravy jsou vyjmenovány v přílohách, které představují nejobsáhlejší část Smlouvy o při-stoupení.Čl. 20 odkazuje na přílohu č. II k Aktu, která se týká 22 kapitol acquis ES a EU.Čl. 21 odkazuje na přílohu č. III k Aktu obsahující úpravy aktů, které jsou nezbytné v dů-sledku přistoupení nových členských státůČl. 22 odkazuje na opatření uvedená v seznamu v příloze IV Aktu, která se uplatňují za podmínek stanovených v této příloze.Dočasná ustanovení (čl. 24 − 42), která tvoří čtvrtou část Aktu, pojednávají o přechod-ných opatřeních, jež se dotýkají nových členských států. České republiky se týká Příloha V: Seznam uvedený v článku 24 Aktu o přistoupení: Česká republika

147

9

Články 27− 34 se týkají fi nančních otázek, příjmů rozpočtu ES (čl. 27 a 28), plateb z roz-počtu ES v letech 2004 − 2006, zvláštní úpravy pro některé nové členské státy, mezi nimi též pro ČR. Čl. 31 specifi kuje platby nových členských států do Výzkumného fondu pro uhlí a ocel na období 2006 − 2009. Čl. 32 stanoví, že po 31. 12. 2003 nebudou uskutečněny fi nanční závazky v rámci programů Phare, Phare pro přeshraniční spolupráci, ISPA a SAPARD ve prospěch nových členských států (s výhradou výjimek).Podle čl. 34 bude Unie poskytovat novým členským státům na období od 1. května 2004 do konce roku 2006 dočasnou fi nanční pomoc na rozvoj jejich správní kapacity pro prová-dění a vymáhání právních předpisů Společenství.Čl. 35 se týká dočasného tzv. Schengenského nástroje na pomoc vybraným novým členským státům na období od 1. května 2004 do konce roku 2006 k fi nancování činností na nových hranicích Unie pro provádění Schengenského acquis a kontrol na vnějších hranicích Unie.

Co obsahují tzv. ochranná opatření ?Důležitou součástí této části Aktu jsou Ostatní ustanovení (čl. 37 – 42), která se týkají tzv. ochranných opatření.Jedná se o tři typy ochranných doložek, z nichž první je tzv. obecná a druhé dvě jsou sekto-rové. Mají odlišný účel a odlišný mechanismus potencionálního uplatnění.

Obecná ochranná doložkaU první tzv. obecné doložky (čl. 37) se jedná o reciproční ochranné opatření, jež mohou použít jak nové, tak stávající členské státy Evropské unie. (V praxi Evropské unie nejde o nic nového. Obdobnou doložku sjednala Evropská unie s novými členskými státy při rozšíření, k němuž došlo v roce 1995.) Umožňuje reagovat na naléhavé potřeby členských států v případě, že se objeví vážné problémy v některém odvětví hospodářství, které by mohly přetrvávat nebo by se mohly projevit vážným zhoršením hospodářské situace urči-tého území, přijetím ochranných opatření k nápravě situace a k přizpůsobení dotyčného odvětví ekonomice společného trhu. Tomu odpovídá i procedura přijímání opatření − na žádost členského státu rozhodne Evropská komise (tzv. naléhavá procedura) do pěti dní od podání žádosti členského státu o ochranném opatření a zároveň upřesní podmínky a způ-sob provedení těchto opatření. Opatření nesmějí zahrnovat hraniční kontroly.

Ochranná doložka k vnitřnímu trhu Smyslem ochranné doložky k vnitřnímu trhu (čl. 38) je vyhnout se zdlouhavému projedná-vání případů před Evropským soudním dvorem, pokud by některý nový členský stát neplnil povinnosti plynoucí z členství v EU a vážně tím narušoval či ohrožoval fungování vnitřního trhu. V tomto případě může Komise až do konce tříletého období po vstupu Aktu v plat-nost na odůvodněnou žádost členského státu nebo z vlastního podnětu přijmout vhodná opatření na dobu nezbytně nutnou. Ochranná opatření mohou být uplatňována i po uply-nutí tříletého období, a to po dobu, než budou dotyčné závazky splněny.

148

Ochranná doložka k justici a vnitřním záležitostemPokud se v novém členském státě vyskytnou vážné nedostatky při provádění nebo v uplat-ňování rámcových rozhodnutí v oblasti trestního práva a v občanských věcech (čl. 39), může Komise na odůvodněnou žádost členského státu nebo z vlastního podnětu přijmout vhod-ná opatření až do konce tříletého období po vstupu tohoto Aktu v platnost. Ochranná opatření musí být proporcionální a jejich trvání nebude delší než bude nezbytně nutné k odstranění nedostatků členským státem, vůči němuž jsou namířena. Ochranná opatření však mohou být přijata i před vstupem Smlouvy o přistoupení k EU v platnost s tím, že jejich platnost by nastala dnem vstupu do EU, a dále budou moci být účinná i po uplynutí tří let, dokud nedojde v daném členském státě k nápravě nedostatků.

Ustanovení k provedení Aktu (čl. 53 − 59)Ustanovení k provedení Aktu se týkají ustavení orgánů po přistoupení nových členských států, a to Evropského parlamentu (čl. 43), Rady (čl. 44), Komise (čl. 45), Soudního dvora (čl. 46), Účetního dvora (čl. 47), Hospodářského a sociálního výboru (čl. 48), Výboru regi-onů (čl.49), Výboru pro vědu a techniku (čl. 50). Ustanovení čl. 53 − 59 se týkají použitelnosti aktů orgánů. Ustanovení čl. 60 − 62 se týkají závěrečných ustanovení.Podle čl. 60 jsou nedílnou součástí Aktu Přílohy I až XVIII, jejich dodatky a protokoly č. 1 až 10. Čl. 61 zavazuje Italskou republiku, aby předala vládám nových členských států ověřený opis Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o založení Evropského společenství, Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii a smluv, které je pozměnily nebo doplnily, včetně Smluv o přistoupení států, které se staly členy ES před nadcházejícím rozšířením. Znění těchto smluv vypracovaná v jazyce českém, estonském, litevském, lotyšském, maďar-ském, maltském, polském, slovenském a slovinském se připojují k tomuto Aktu. Podle čl. 62 předá vládám nových členských států ověřený opis mezinárodních dohod ulo-žených v archivu generálního sekretariátu Rady Evropské unie generální tajemník.

9.4 Přílohy k Aktu

Přílohy I až XVIII lze rozdělit do několika skupin:

1) Příloha týkající se Schengenského acquisPříloha I Obsahuje seznam Schengenského acquis, jak bylo začleněno do rámce Evrop-

ské unie, a aktů, které jsou závazné a použitelné v nových členských státech od přistoupení.

Jde o 76 stran českého textu.

Přílohy k Aktu tvoří nejobsáhlejší část smlouvy o přistoupení. Jedná se o Přílohy I až XVIII, jejich dodatky, Protokoly č. 1 až 10, Závěrečný akt a Prohlášení.

149

9

2) Přílohy mající charakter trvalých ustanovení:Příloha II Obsahuje seznam uvedený v článku 20 Aktu o přistoupení. Obsahuje kapitoly 1- 23, je nejobsáhlejší přílohou. Jde celkem o 1.940 stran českého textu, týká se všech přistupujících států.Příloha III Obsahuje seznam uvedený v článku 21 Aktu o přistoupení. Obsahuje kapitoly 1 –5. Jde celkem o 20 stran českého textu, týká se všech přistupujících států.Příloha IV Obsahuje seznam uvedený v článku 22 Aktu o přistoupení. Obsahuje kapitoly 1-5. Jde o 22 stran českého textu, týká se všech přistupujících států.

3) Přílohy mající charakter přechodných ustanovení:Přílohy V až XIV obsahují seznamy uvedené v článku 24 Aktu o přistoupení . Přílohy se týkají jednotlivých nových členských států, a to: Příloha V – Česká republika, VI – Estonsko, VII – Kypr, VIII – Lotyšsko, IX – Litva, X – Maďarsko, XI – Malta, XII – Polsko, XIII – Slovinsko, XIV – Slovensko.Jde o 2.152 stran českého textu, z toho se České republiky týká 35 stran textu.

Protokoly.Z deseti protokolů je nutno zvlášť upozornit na Protokol č. 1 o změnách statutu Evropské investiční banky a Protokol č.2 o restrukturalizaci českého ocelářského průmyslu.Závěrečný aktZávěrečný akt obsahuje znění závěrečného aktu, prohlášení přijatá zplnomocněnými zástupci a ostatní prohlášení. V části „ostatní prohlášení“ je uvedeno též „Společné prohlášení České republiky a Rakouské republiky o jejich dvoustranné dohodě týkající se Jaderné elektrárny Temelín.“

***

V této kapitole je uveden stručná charakteritika Smlouvy o přistoupení ČR k Evropské unii. Má usnadnit orientaci v tomto obsáhlém dokumentu.

150

151

Kapitola 10

Smlouva o Ústavě pro Evropu

10.1 Obsah Smlouvy o Ústavě pro Evropu

10.2 Jednotlivé části Smlouvy o Ústavě pro Evropu

10.3 Jak byla vypracována Smlouva o Ústavě pro Evropu ?

10.4 Charakteristika Smlouvy o Ústavě pro Evropu

10.5 Co přináší Smlouva o Ústavě pro Evropu ? Více práv občanům Evropské občanství Posílení demokratického charakteru Evropské unie Jasnější vyjádření cílů Evropské unie a zjednodušení nástrojů k jejich realizaci Vymezení pravomocí mezi Evropskou unií a členskými státy Zrušení třípilířové struktury Evropské unie Posílení role parlamentů členských států při rozhodování o legislativě Evropské

unie Účinnější rozhodování v institucích rozšířené Evropské unie Posílení mezinárodního postavení Evropské unie Evropská obranná politika Rozvíjení evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva Posílená spolupráce Ustanovení o členství v Evropské unii, o pozastavení práv členství a o vystoupení

z Evropské unie

10.6 Deset důvodů pro evropskou ústavní smlouvu

10.7 Jak probíhá ratifi kace evropské ústavní smlouvy ?

10.8 Ratifi kace evropské ústavní smlouvy v České republice

152

Smlouva o Ústavě pro Evropu byla slavnostně podepsána dne 29. října 2004 v Římě nejvyš-šími představiteli 25 členských států Evropské unie. Za Českou republiku Smlouvu podepsali z pověření prezidenta republiky Václava Kaluse předseda vlády Stanislav Gross a ministr za-hraničních věcí Cyril Svoboda.Smlouva o Ústavě pro Evropu má vstoupit v platnost po ratifi kaci všemi 25 členskými státy Evropské unie.

Smlouva o Ústavě pro Evropu − označovaná též jako evropská ústavní smlouva nebo evrop-ská ústava - nahrazuje rozsáhlý a málo přehledný soubor smluv o několika tisících stranách, na jejichž základě v současné době funguje Evropská unie.Evropská ústavní smlouva z velké části přebírá a případně upřesňuje ustanovení již existu-jících smluv. Jedním z jejích cílů je přiblížit Evropskou unii občanovi a zlepšit orientaci ve smluvních dokumentech Unie. Zároveň obsahuje některá nová ustanovení, která oproti současnému stavu přinášejí změny ve fungování Unie. Smlouva o ústavě pro Evropu nezrušuje ani nenahrazuje ústavy členských států Evropské unie. Vytváří mezinárodně právní rámec pro těsnou dobrovolnou spolupráci členských stá-tů Evropské unie na základě sdílené suverenity a pro efektivní fungování rozšířené Evropské unie.

10.1 Obsah Smlouvy o Ústavě pro Evropu

Smlouva o Ústavě pro Evropu se skládá z preambule a čtyř částí: 1. Část I : Charakter a cíle Unie

obsahuje základní charakteristiky EU: defi nici Evropské unie, jejích hodnot a cílů, jakož i práv evropských občanů.

2. Část II: Listina základních právzakotvuje práva, která musí Evropská unie respektovat při své činnosti ve vztahu k evrop-ským občanům. Listina základních práv odpovídá Listině základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky.

3. Část III: Politiky a fungování Uniepopisuje fungování Evropské uni z hlediska institucí a z hlediska jednotlivých politik, ve kterých Unie působí: od společného trhu přes zahraniční a bezpečnostní politiku až po spolupráci v oblasti ochrany hranic a stíhání závažné nadnárodní kriminality.

4. Část IV: Obecná a závěrečná ustanoveníobsahuje důležitá ustanovení, mezi nimi vstup Smlouvy v platnost, vystoupení z Unie, postup při změně Smlouvy.

Smlouva o Ústavě pro Evropu je mezinárodní smlouva podle pravidel mezinárodního práva.Má též charakter ústavy, protože obsahuje prvky ústavní povahy, např. hodnoty, cíle, práva občanů, instituce Unie a jejich pravomoci.

153

10

Protokoly a deklaraceKe Smlouvě o Ústavě pro Evropu jsou připojeny protokoly a deklarace. Protokoly podrob-něji defi nují některá ustanovení Smlouvy. Jde např. o protokoly o roli národních parlamentů a o uplatňování zásady subsidiarity a proporcionality. Deklarace vyjadřují stanoviska někte-rých členských států či Unie jako celku k některým otázkám, které jsou předmětem smlouvy.

10.2 Jednotlivé části Smlouvy o Ústavě pro Evropu

Preambule Preambule odkazuje na evropské kulturní, náboženské a humanistické dědictví. Připomíná temné stránky minulosti Evropy a vyjadřuje přesvědčení, že sjednocený světadíl se nadále bude ubírat pouze cestou civilizace, pokroku a prosperity. Vyjadřuje odhodlání pokračovat v práci započaté uzavřením Smlouvy o založení Evropského společenství a Smlouvy o Ev-ropské unii.

Část I − Základní ustanovení Část I tvoří celkem devět hlav a 60 článků. Hlava I (články 1 − 8) obsahuje články defi nující hlavní hodnoty a cíle EU. V čl. 6 je zakot-vena zásada přednosti evropské ústavní smlouvy a právních aktů EU před právem členských států. Čl. 7 stanoví právní subjektivitu EU. Do hlavy I byly rovněž zařazeny články vyme-zující symboly Unie (vlajka, hymna, heslo, měna, Den Evropy). Hlava II obsahuje dva články (9 a 10), které se týkají základních práv občanů EU (ta jsou podrobně rozpracována v části II − Listině základních práv) a občanství EU, které nenahra-zuje, ale doplňuje státní občanství jednotlivých členských států. Hlava III (články 11 − 18) popisuje rozdělení pravomocí mezi EU a členskými státy. Roz-lišuje tři kategorie pravomocí: výlučné pravomoci EU; sdílené pravomoci EU a členských států; podpůrné, koordinační a doplňkové činnosti EU. U každé kategorie jsou uvedeny oblasti, jichž se příslušná kategorie týká, i způsoby výkonu dané pravomoci. Pro všechny druhy pravomocí jsou zakotveny společné základní principy, včetně zásady svěření pravo-mocí, dle níž disponuje EU pouze takovými pravomocemi, které jí členské státy svěřily, a dále zásady, že v oblasti výlučných pravomocí EU mohou členské státy vytvářet a přijímat právně závazné předpisy pouze k provedení aktů EU a na základě jejich zmocnění. Hlava IV (články 19 − 31) se zabývá institucemi EU. Oproti současnému stavu přináší evropská ústavní smlouva řadu změn, z nichž některé by měly platit od roku 2009 (tj. až od začátku nového funkčního období Evropského parlamentu a Komise, které budou ustaveny po vstupu evropské ústavní smlouvy v platnost). Hlava V (články 33 − 44) se zabývá nástroji, které umožní výkon kompetencí Unie. Oproti existujícím jedenácti právním aktům počítá evropská ústavní smlouva jen se šesti, u kterých zavádí nové názvy a defi nice jejich použití a stanovuje jejich legislativní a exekutivní funkce. Hlava VI (články 45 − 52) soustřeďuje články týkající se demokracie v Unii, např. zásadu průhlednosti působení evropských institucí, dialog s občanskou společností, odbory i círk-vemi a institut evropského ombudsmana.

154

Hlava VII (články 53 − 56) se věnuje fi nancování Evropské unie, stanoví všeobecné zásady (např. zásady průhlednosti a vyrovnanosti rozpočtu), obsahuje ustanovení o vlastních zdro-jích Unie, zásady pro zpracování a přijetí víceletého fi nančního rámce a ročního rozpočtu. Ev-ropskému parlamentu je při schvalování celého rozpočtu přiznán stejný vliv jako Radě EU. Hlava VIII obsahuje jediný článek (57), který deklaruje zájem EU na rozvoji intenzivních vztahů s nejbližším okolím Unie.Závěrečná Hlava IX (články 58 − 60) obsahuje ustanovení o členství v Unii. Stanoví pod-mínky pro vstup do Unie (sdílení demokratických hodnot EU, funkční ekonomika a admi-nistrativní vyspělost uchazečské země), postup pro pozastavení členství v případě hrubého porušení hodnot a cílů Unie. Obsahuje též článek o dobrovolném vystoupení z Unie.

Část II − Listina základních práv Unie Listina základních práv Unie se skládá z 53 článků (články 61 − 114), je rozdělena do sedmi hlav, z nichž prvních šest se zabývá jednotlivými okruhy práv a svobod (Důstojnost; Svobody; Rovnost; Solidarita; Občanská práva; Spravedlnost), kterými se má Unie řídit a respektovat je při své činnosti. Listina základních práv Unie byla ve formě politické deklarace přijata Evropskou radou v roce 2000. Začleněním do evropské ústavní smlouvy nabývá Listina právní závaznosti. Listina byla převzata beze změn, zpřesněna byla pouze závěrečná ustanovení, která se týkají způsobu aplikace Listiny.

Část III − Politiky a fungování UnieHlavy I a II (články 115 − 122, resp. 123 − 129) se zabývají základními principy, z kterých vychází výkon všech politik Unie. Hlava III (vnitřní politiky a činnosti Unie - články 130 − 285) obsahuje podrobná ustanovení týkající se jednotlivých společných politik Unie. Jedná se především o jednotný vnitřní trh včetně čtyř základních svobod (články 130 − 176), o hospodářskou a měnovou politiku (člán-ky 177 − 202), zemědělství, životní prostředí, energetiku, zaměstnanost, ochranu spotřebitele (články 203 − 256). Oproti současnému stavu je větší pozornost věnována tzv. eurozóně, tj. skupině zemí, jež používají společnou měnu euro. Zvláštní podkapitola je věnována prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a zahrnuje též současnou agendu tzv. třetího pilíře EU (články 257 − 277 navazující na článek 42 části I). V oblasti justice evropská ústavní smlouva předpo-kládá postupné prohlubování unijní spolupráce v oblasti trestněprávní i občanskoprávní, a též v azylové a imigrační politice a v oblasti týkající se činnosti policie. Oblastem, kde má Unie podpůrnou či koordinační roli (kultura, vzdělávání, civilní ochrana, správní spolupráce), jsou věnovány články 278 − 285. Hlava IV upravuje účast přidružených oblastí na vnitřních politikách Unie (články 286 − 291). Týká se především zámořských území Velké Británie, Francie, Nizozemska a Dánska.Hlava V (články 292 − 329) rozpracovává v návaznosti na články 40 a 41 části I zásady spo-lupráce v oblasti vnějšího působení Unie, a to společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, vnější obchodní vztahy, rozvojovou spolupráci, mezinárodní dohody, vztahy k mezinárodním organizacím a uplatnění klauzule solidarity Unie (rozpracování článku 43 části I).

155

10

Hlava VI (články 330 − 423) obsahuje podrobnější rozpracování obecných ustanovení části I o institucích a fi nancování EU a o provádění tzv. posílené spolupráce.Závěrečná Hlava VII (články 424 − 436) obsahuje společná ustanovení týkající se postavení institucí Unie a jejich personálu ve vztahu k členským státům. Část III − Politiky a fungování Unie − je nejobsáhlejší část evropské ústavní smlouvy, má sedm hlav a 322 články. Navazuje na Část I evropské ústavní smlouvy, jejíž ustanovení roz-pracovává. Přebírá nebo poněkud upravuje většinu článků ze stávajících zakládajících smluv o Evropském společenství a o Evropské unii. V Části III se zejména upřesňuje, které evropské orgány působí při výkonu jednotlivých po-litik, jaké právní nástroje v konkrétních oblastech používají a stanoví příslušné rozhodovací procedury v Radě (jednomyslné rozhodování nebo rozhodování kvalifi kovanou většinou), a zapojení Evropského parlamentu do rozhodování. U většiny politik se při schvalování legislativy aplikuje zásada spolurozhodování, což znamená, že návrh je schválen, shodne-li se na něm Rada kvalifi kovanou většinou a Evropský parlament prostou většinou. Jedno-myslné rozhodování Rady (zpravidla s konzultativním zapojením Evropského parlamentu) bylo zachováno u otázek společné zahraniční a bezpečnostní i obranné politiky, v daňových a sociálních otázkách a také při schvalování víceletého fi nančního rámce Unie.

Část IV – Obecná a závěrečná ustanovení Obecná a závěrečná ustanovení obsahují 12 článků. Články 437 a 438 zajišťují právní kontinuitu mezi evropskou ústavní smlouvou a smlouva-mi předchozími, které ústavní smlouva zrušuje. Články 440 a 446 upravují působnost nové smlouvy z hlediska teritoriálního a časového. Článek 442 potvrzuje závaznost protokolů připojených k evropské ústavní smlouvě. Článek 448 se věnuje platnosti různých jazyko-vých verzí.Články 443 a 445 stanovují postup při provádění změn evropské ústavní smlouvy. Oproti současnému stavu, kdy změnu základních smluv iniciuje členský stát nebo Komise, dává evropská ústavní smlouva iniciační právo též Evropskému parlamentu. Předpokládá svolání Konventu, který připraví návrhy změn ústavní smlouvy pro mezivládní konferenci, která se na změnách dohodne. Změny smlouvy vstoupí v platnost po ratifi kaci všemi členskými státy v souladu s jejich ústavním pořádkem. Článek 447 stanovuje postup při schvalování a ratifi kaci evropské ústavní smlouvy. Smlou-va vstoupí v platnost po její ratifi kaci všemi členskými státy Unie.

Protokoly a deklaraceK evropské ústavní smlouvě jsou připojeny protokoly a deklarace, obdobně jako je tomu u stávajících smluv. Protokol o úloze parlamentů členských států zajišťuje větší vliv na legislativu Unie. Evrop-ská komise bude parlamentům členských států zasílat plán své legislativní činnosti a každý legislativní návrh (dosud se návrhy zasílají jen vládám členských zemí). Parlamenty člen-ských zemí budou mít možnost posoudit evropské legislativní návrhy z hlediska dodržování zásady subsidiarity.

156

Protokol o uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality stanovuje, že každý parlament členského státu bude mít možnost podat k legislativnímu návrhu Evropské komise stano-visko, pokud by shledal, že zásada subsidiarity nebyla dodržena. Shodne-li se na takovém stanovisku alespoň třetina parlamentů, Komise musí návrh revidovat. Parlamentům člen-ských zemí se také přiznává právo napadnout již schválený návrh nerespektující zásadu subsi-diarity u Soudního dvora EU.Mezi další protokoly patří Protokol o Euroskupině a Protokol pozměňující Smlouvu o zalo-žení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Z hlediska ČR je významný rovněž Protokol o smlouvě a aktu o přistoupení České republiky (a dalších devíti zemí), v němž jsou uvedena platná ustanovení přístupové smlouvy.

10.3 Jak byla vypracována Smlouva o Ústavě pro Evropu ?

Vývoj evropské integrace, a zejména rozšiřování Evropské unie, vyvolává potřebu reformovat existující unijní instituce, posílit jejich demokratický charakter, zefektivnit jejich rozhodování a zjednodušit složitý právní systém, na němž je Unie založena. Na zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000 bylo mezivládní konferencí přijato „Prohlášení o budoucnosti Unie“, které se stalo součástí Smlouvy z Nice. Prohlášení vyzvalo k zahájení širší a hlubší diskuse o budoucnosti Evropské unie. Zároveň stanovilo, že Evropská rada na zasedání v Laeken/Bruselu v prosinci 2001 přijme prohlášení obsahující vhodné podněty k pokračování reform-ního procesu.Změny se měly zaměřit na čtyři oblasti - přesnější vymezení pravomocí mezi Evropskou unií a členskými státy, které by bylo v souladu se zásadou subsidiarity; postavení Listiny zá-kladních práv Evropské unie; zjednodušení Smluv, aby byly jasnější a srozumitelnější, aniž by se měnil jejich obsah; úlohu vnitrostátních parlamentů v architektuře Evropy.Prohlášení zároveň zdůraznilo nezbytnost zdokonalit a trvale zajistit demokratickou legiti-mitu a průhlednost Unie a jejích orgánů, aby je přiblížila občanům členských států.Mezivládní konference v roce 2000 zároveň stanovila, že po dokončení přípravných prací bude v roce 2004 svolána nová mezivládní konference, aby v těchto bodech uzavřela smlou-vu a provedla ve Smlouvách odpovídající změny. Kandidátské státy, které dokončí jednání o přistoupení k Unii, budou přizvány k účasti na konferenci. Kandidátské státy, které ne-budou mít jednání uzavřena, budou pozvány k účasti jako pozorovatelé.Rok po summitu v Nice přijala Evropská rada 15. prosince 2001 v Laekenu „Prohlášení k budoucnosti Evropské unie“ (tzv. Laekenskou deklaraci), ve kterém vyzvala k větší demo-kratičnosti, transparentnosti a efektivnosti v Unii. Evropská rada zároveň ustavila Konvent o budoucnosti Evropy (vycházela přitom z pozitivních zkušeností z činnosti Konventu při zpracování Listiny základních práv Unie v roce 2000), s úkolem přezkoumat stávající smlouvy a mechanismy Unie a navrhnout řešení odpovídající novým výzvám a potřebám a předložit je jako základní dokument mezivládní konferenci. Potvrdila rozhodnutí při-zvat kandidátské státy na jednání Konventu.Představitelé kandidátských států tak získali možnost jednání Konventu ovlivňovat stejně jako zástupci z členských států Unie. Došlo k tomu poprvé v historii Unie.

157

10

Konvent se sešel v únoru 2002 a ukončil svou činnost v červnu 2004. Byl složen ze zástupců vlád a parlamentů členských a kandidátských států Unie včetně Turecka a zástupců institucí Unie − Evropské komise a Evropského parlamentu. Na Konventu o budoucnosti Evropy převažovali zástupci zákonodárných sborů (72 poslanců z celkových 105 členů) zvolení ve všeobecných přímých volbách v členských a kandidátských státech. Zástupci kandidátských států se zúčastňovali jednání Konventu, mohli předkládat návrhy, neměli však právo rozho-dovat o výsledcích jednání. Vládu České republiky zastupovali na Konventu ministr zahraničí Jan Kavan, kterého poz-ději (po zvolení Jana Kavana předsedou Valného shromáždění OSN) vystřídal Jan Kohout, zástupci Parlamentu České republiky Jan Zahradil a Josef Zieleniec. Tito představitelé záro-veň zastupovali nejsilnější politické strany (ČSSD, ODS a čtyřkoalici) zastoupené v Českém parlamentu. Konvent jednal pod kontrolou veřejnosti a byl otevřen občanům a zájmovým skupinám. Úkoly Konventu byly stanoveny závěry mezivládní konference v Nice a rozhodnutími Ev-ropské rady z Laekenu. Po prodiskutování různých pohledů a zhodnocení různých možnos-tí dospěli členové Konventu k závěru, že pravidla fungování Unie je nutno upravit a sepsat v rámci jednoho dokumentu – návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu. S vypracovaným ná-vrhem Smlouvy vyslovila souhlas převážná většina účastníků Konventu, což vyjádřili svými podpisy. Návrh Smlouvy podepsali za Českou republiku Jan Kohout a Josef Zieleniec. Jan Zahradil text nepodepsal, a jednání Konventu předčasně opustil. Návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu odmítlo pouze pět členů a čtyři alternativní členové Konventu, mezi nimi též zástupce za Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republi-ky a poslanec ODS Jan Zahradil. Tito účastníci Konventu vydali minoritní zprávu pod názvem “Existuje jiná cesta – Evropa demokracií”. (Z celkového počtu devíti signatářů minoritní zprávy jsou tři signatáři občané Dánska, a dále občané České republiky, Velké Británie, Slovenska, Finska, Irska a Francie). Dokument má 15 článků. Základní přístup autorů k návrhu ústavní smlouvy je vyjádřen v preambuli minoritní zprávy, v níž navrhují “Přeměnit Evropskou unii v Evropu demokracií, která bude smluvním sdružením svobod-ných a samosprávných evropských států a otevřenou ekonomickou oblastí”. V čl.1 zprávy se konstatuje, že “Evropská unie nebude mít ústavu. Místo toho by Evropa měla být organi-zována na meziparlamentárním základě na bázi Smlouvy o evropské spolupráci. Ta vytvoří Evropu demokracií místo existující Evropské unie. Pokud by Evropská unie měla mít nový název, měl by to být Evropa demokracií.”Minoritní zpráva měla minimální ohlas v členských i v kandidátských zemích Unie. Návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu vypracovaný Konventem se stal základem pro jednání mezivládní konference představitelů dvaceti pěti členských států Unie, která probíhala od října 2003 do června 2004. Jednání mezivládní konference se účastnili jako pozorovatelé rovněž zástupci Bulharska a Rumunska, které v té době jednaly o přistoupení k Unii, a Tu-recka, které má od roku 1999 statut kandidátské země Unie.

158

Jednání mezivládní konference skončila zasedáním Evropské rady 17. a 18. června 2004 v Bruselu přijetím Smlouvy o Ústavě pro Evropu. Českou republiku v Evropské radě zastu-poval předseda vlády Vladimír Špidla. Smlouva o Ústavě pro Evropu byla slavnostně podepsána 29. října 2004 v Římě nejvyššími představiteli 25 členských států Evropské unie. Za Českou republiku Smlouvu podepsali z pověření prezidenta republiky Václava Klause předseda vlády Stanislav Gross a ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda.

10.4 Charakteristika Smlouvy o Ústavě pro Evropu

Smlouva o Ústavě pro Evropu (dále ústavní smlouva nebo evropská ústavní smlouva) spl-ňuje zadání stanovená mezivládní konferencí v Nice (2000) a Evropskou radou v Laekenu (2001). Zjednodušuje právní rámec Unie, nahrazuje jedním srozumitelným dokumentem rozsáhlý a málo přehledný soubor smluv o několika tisících stranách, a to zejména: zakládající smlouvu o Evropském společenství, Jednotný evropský akt, Smlouvu o Evropské unii, Am-sterodamskou smlouvu, Smlouvu z Nice a protokoly k nim, přičemž zachovává jejich obsah. Představuje významné zlepšení právního rámce Unie. Po vstupu v platnost bude velkým pří-nosem pro Unii jako celek, jakož i pro členské státy, jejich regionální a místní orgány a též pro občany Unie. Přesněji vymezuje rozdělení pravomocí mezi Evropskou unií a členskými státy v souladu se zásadou subsidiarity, jasně stanovuje postavení Listiny základních práv Evropské unie, zařazením do evropské ústavní smlouvy zdůrazňuje její význam a činí ji právně závaz-ným dokumentem. Posiluje úlohu vnitrostátních parlamentů v architektuře Evropy a rozvíjí zásadu subsidiarity a proporcionality.Vytváří podmínky pro přiblížení Unie občanovi.Ústavní smlouva nezrušuje ani nenahrazuje ústavy členských států Evropské unie. Vytváří právní rámec pro dobrovolnou spolupráci členských států rozšířené Unie na základě sdílené suverenity. Ústavní smlouva je kompromisem přijatelným pro všechny členské státy. Nezahrnula některé návrhy předkládané např. Evropským parlamentem nebo představiteli některých členských států. Je přijímána jako významný pokrok ve vývoji evropské integrace, reagující na rozšíření Unie a jako příspěvek k účinnějšímu řešení otázek, jež přináší globalizace.Ústava přes svůj kompromisní charakter (nebo právě proto) je též předmětem kritiky ze strany některých politických stran, některých politiků i příslušníků akademické obce. Kritika ústavy je většinou jednostranná, zaměřuje se na dílčí otázky a z jejich kritického hodnocení činí obecné závěry. Závažné a znepokojivé však je, že někteří kritici odmítají fi lozofi i evropské integrace, přehlížejí nebo dokonce popírají přínos integrace pro vytvoření mírových pomě-rů, stability a bezpečnosti v Evropě po druhé světové válce. Jednostranně interpretují obsah a právní dopady ustanovení ústavní smlouvy, popírají její přínosy, někteří dokonce přisuzují ústavní smlouvě charakter, který vůbec nemá. Ústavní smlouva např. není právním rámcem pro vytvoření centralizovaného superstátu, neoslabuje sociální rozměr Unie a neopomíjí historické a duchovní kořeny Evropy, neboť se odvolává na kulturní, náboženské a huma-nistické dědictví. Kritici záměrně nedoceňují anebo zcela přehlížejí skutečnost, že evrop-ská ústavní smlouva byla vypracována Konventem - nejdemokratičtějším shromážděním

159

10

v dějinách sjednocené Evropy za účasti zástupců demokraticky zvolených a demokraticky ustavených institucí členských a kandidátských států a institucí Unie. Přehlížejí skutečnost, že jednání Konventu i mezivládní konference se účastnili představitelé kandidátských zemí, k čemuž došlo poprvé v dějinách Evropské unie.

10.5 Co přináší Smlouva o Ústavě pro Evropu ?

Více práv občanůmEvropská ústavní smlouva výslovně stanoví dvojí legitimitu Evropské unie, která vychází od občanů a od členských států Unie. V souladu s tímto pojetím Unie klade velký důraz na občana a zajištění jeho práv. Jde o veliký pokrok v evropské integraci, neboť v minulosti byl integrační projekt charakterizován a vnímán jako projekt politických elit.Velkým přínosem pro občana je skutečnosti, že evropská ústavní smlouva obsahuje Listinu základních práv Unie (dále jen „Listina“). To činí z Listiny právně závazný dokument a ob-čan má k dispozici přehledný katalog základních práv respektovaných na unijní úrovni. Listina základních práv Unie, která tvoří Část II Smlouvy o ústavě pro Evropu, se zabývá jednotlivými okruhy práv a svobod: Důstojnost; Svobody; Rovnost; Solidarita; Občanská práva; Spravedlnost. Je obsáhlejší než Evropská úmluva o ochraně lidských práv a zá-kladních svobod podepsaná v Římě 4. listopadu 1950 a ratifi kovaná Českou republikou a ostatními členskými státy Unie. Je též obsáhlejší a podrobnější než Listina základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku České republiky. Potvrzuje práva, která vyplýva-jí z ústavních tradic a mezinárodních závazků společných členským státům Unie. Zaručuje úctu k lidské důstojnosti, právo na život, zákaz mučení, zákaz nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestů, právo na svobodu a bezpečnost, úctu k soukromému a rodinnému životu, svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání, svobodu projevu a informací, právo na vzdělání, svobodu podnikání, právo na vlastnictví, rovnost před zákonem, úctu ke kulturní, náboženské a jazykové rozmanitosti, rovnost mužů a žen, práva dítěte, práva starších osob, právo zdravotně postižených osob na začleňování, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, presumpci neviny, právo na obhajobu, petiční právo. Listina pokrývá vedle občanských a politických práv též práva hospodářská a sociální, např. právo na ochranu osobních údajů, právo svobodné volby povolání a právo pracovat, prá-vo na řádnou správu věcí veřejných, právo pracovníka na informování a na projednávání v podniku, právo na kolektivní vyjednávání a akce, právo na přístup ke službám zaměstna-nosti, právo na ochranu v případě neoprávněného propuštění, právo na slušné a spravedlivé pracovní podmínky, zákaz dětské práce a ochranu mladých lidí při práci, právo na sociální zabezpečení a sociální pomoc, právo na ochranu zdraví, přístup ke službám obecného hos-podářského zájmu, ochranu životního prostředí, ochranu spotřebitele. Ustanovení Listiny zavazují orgány, instituce a jiné subjekty Unie a členské státy, pokud uplatňují právo Unie. Výklad základních práv zaručených Listinou, která vyplývají z ústav-ních tradic společných členským státům, musí být v souladu s těmito tradicemi. Zároveň musí být při výkladu Listiny přihlíženo k vnitrostátním právním předpisům a zvyklostem.

160

Práva garantovaná Listinou budou realizována formou přijetí konkrétních právních předpisů Unie. Listina základních práv Unie tak vytváří rámec, o způsobu jehož naplnění bude rozho-dovat nejen Unie, ale v mnoha případech (ekonomická a sociální práva) též členské státy.Ústavní smlouva zároveň stanoví, že Evropská unie přistoupí k evropské Úmluvě o lidských právech, což znamená, že Unie jako subjekt mezinárodního práva bude podléhat stejné vnější kontrole jako členské státy této Úmluvy.

Evropské občanstvíEvropská ústavní smlouva představuje významný pokrok v rozvíjení institutu evropského občanství. Občanství Evropské unie nenahrazuje ale doplňuje práva občanů jednotlivých členských států Unie. Práva poskytnutá v rámci občanství Unie jsou dalšími právy navíc. Pokud má někdo dvojí občanství, z nichž alespoň jedno je občanstvím členského státu Unie, je občanem Unie a musí s ním být tak nakládáno. Podle evropské ústavní smlouvy (čl. I-10) občané mají:

a) právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států;b) právo volit a být voleni ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách

v členském státě, v němž mají bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu;

c) na území třetí země, kde členský stát, jehož jsou státními příslušníky, nemá své zastou-pení, právo na diplomatickou a konzulární ochranu kterýmkoli členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu;

d) petiční právo k Evropskému parlamentu, právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv a právo obracet se na orgány a poradní instituce Unie v jednom z ja-zyků Ústavy a obdržet odpověď ve stejném jazyce.

Tato práva se vykonávají za podmínek a v mezích stanovených Ústavou a prostřednictvím opatření přijatých na jejím základě.Evropská ústavní smlouva klade velký důraz na ochranu osobních údajů. Stanovuje, že „Kaž-dý má právo na ochranu osobních údajů, které se jej týkají.“ Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví pravidla o ochraně fyzických osob při zpracovávání osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a členskými státy, pokud vykonávají činnosti spadající do oblasti působnosti práva Unie, a pravidla o volném pohybu těchto údajů. Dodržování těchto pravidel podléhá kontrole nezávislými orgány.Občanství Evropské unie zahrnuje též další práva, jako např.:

• Právo na rovné podmínky zaměstnanců Evropské unie − zákaz diskriminace v za-městnání.

• Právo osoby samostatně výdělečně činné poskytovat služby na celém území Unie. • Právo studovat, vzdělávat se, připravovat se na budoucí povolání a uskutečňovat

výzkum na území Unie. • Právo na volný přístup ke všem dokumentům Unie a členských států Evropské unie. • Právo přístupu k evropskému právu ve svém jazyce.

161

10

• Právo na dobrou veřejnou správu podle čl. II-101 ústavní smlouvy (Listiny základ-ních práv Evropské unie)

Pozn. Evropský ombudsman vytvořil v roce 2001 „Kodex řádné správní praxe“ (European Code of Good Administra-tive Behaviour) objasňující článek o dobré veřejné správě v Listině základních práv Evropské unie schválené Evropskou radou v prosinci 2000. Kodex schválil Evropský parlament v roce 2001. Kodex obsahuje pra-vidla a principy, které mají instituce a orgány EU, jejich představitelé a úředníci dodržovat při jednáních a vztazích s veřejností. Kodex zároveň informuje občany o jejich právech vůči veřejné správě EU, úředníkům a představitelům Unie.

Obdobný kodex vytvořila též Evropská komise (Code of Good Administrative Behaviour, Code of Conduct).

Posílení demokratického charakteru Evropské unieSmlouva o Ústavě pro Evropu stanovuje demokratické základy Evropské unie a jejich konkrét-ní naplňování. Posiluje úlohu Evropského parlamentu i parlamentů členských států. Ukládá evropským institucím zprůhlednit jejich činnost, umožnit občanům přístup k dokumentům Unie, radit se s občanskou společností. Posiluje participativní demokracii, zavádí nový me-chanismus umožňující, aby Komise na základě milionu podpisů občanů Unie vypracovala a předložila návrh zákona Radě a Evropskému parlamentu.Evropská ústavní smlouva posiluje demokratický charakter Evropské unie. K tomu slouží zejména tato opatření:

• Posílení pravomocí Evropského parlamentu; rozšíření počtu oblastí, v nichž má Evropský parlament právo spolurozhodovat s Radou při přijímání legislativy Unie. Evropský parlament bude mít rovnocenné postavení jako Rada při rozhodování o legislativě Unie;

• Posílení vlivu parlamentů členských států Unie. Všechny návrhy Evropské komise budou před projednáním v Radě předány k vyjádření parlamentům členských států. Parlamenty budou mít právo vystoupit proti návrhům právních předpisů, pokud se domnívají, že přesahují kompetence Unie;

• Volba předsedy Komise Evropským parlamentem. Kandidáti na tento post budou vybíráni na základě výsledků voleb do Evropského parlamentu;

• Ministr zahraničních věcí Unie, jmenovaný Evropskou radou po dohodě s předse-dou Komise, bude odpovídat Evropskému parlamentu a Evropské radě;

• Demokratická kontrola všech výdajů Unie. Všechny rozpočtové výdaje budou pod-léhat schválení Radou i Evropským parlamentem bez jakýchkoliv výjimek. Přenesené legislativní pravomoci Komise budou podléhat společné kontrole Evropského parla-mentu a Rady, které mohou zamítnout rozhodnutí Komise, se kterými nesouhlasí;

• Zesílená parlamentní kontrola agentur Unie, např. Europolu; • Veřejné projednávání a přijímání právních předpisů v Radě ministrů; • Projednávání změn ústavní smlouvy v Konventu, a právo Evropského parlamentu

předkládat návrhy na změny ústavní smlouvy;• Posílená role Výboru regionů.

162

Jasnější vyjádření cílů Evropské unie a zjednodušení nástrojů k jejich realizaciEvropská ústavní smlouva vyjadřuje jasněji a přehledněji cíle Evropské unie a zároveň zpřes-ňuje, doplňuje a zjednodušuje nástroje k jejich realizaci. • Nahrazuje složitý soubor evropských smluv jediným a jasnějším dokumentem, který

stanovuje cíle a pravomoci Unie, instituce Unie a jejich úlohu, uvádí výčet jednotlivých politik Unie a jejich charakteristiku;

• Stanovuje dvojí legitimitu Evropské unie jako unie států a občanů;• Defi nuje společné hodnoty členských států, na nichž je Evropská unie založena a rozši-

řuje výčet těchto hodnot; • Vymezuje jasněji pravomoci mezi Evropskou unií a členskými státy v souladu se zása-

dou subsidiarity;• Zavádí právní subjektivitu Evropské unie, kterou zatím má pouze Evropské společen-

ství, Pojem „Evropské společenství“ se nebude dále používat; • Potvrzuje hospodářskou, sociální a územní soudržnost jako cíl Unie;• Obsahuje nová ustanovení, která se týkají hospodářských a sociálních zájmů občanů

Unie − vysoké míry zaměstnanosti, prosazování rovnosti mužů a žen, odstranění všech druhů diskriminace, boje proti sociálnímu vyloučení a prosazování sociální spravedlnosti, sociální ochrany, vysoké úrovně vzdělávání, odborné přípravy a zdravotní péče, ochrany spotřebitelů, prosazování udržitelného rozvoje a respektování služeb obecného zájmu;

• Zjednodušuje evropskou legislativu. Zavádí „evropské zákony“ a „evropské rámcové zá-kony“, které nahradí současný systém aktů (nařízení, směrnice, rozhodnutí, rámcová rozhodnutí apod);

• Poskytuje záruky dalšího vývoje Unie na základě zásady „Jednota v rozmanitosti“. Ústavní smlouva– Klade důraz na decentralizaci při prosazování zásady subsidiarity a proporcionality; – Zavazuje istituce Unie „ctít národní identitu členských států, která spočívá v jejich

základních politických a ústavních systémech, včetně regionální a místní samosprá-vy“;

– Potvrzuje, že Unie je budována na zásadě svěřených pravomocí, tzn. že Unie má pouze ty pravomoci, které jí členské státy svěřily,

• Posiluje význam solidarity a vytváří podmínky pro posílení bezpečnosti občanů i člen-ských států zavedením „Doložky o solidaritě“. Občané a členské státy Unie se budou moci spolehnout na pomoc všech členských států Unie v případě teroristického útoku, přírodní katastrofy nebo pohromy zapříčiněné lidskou činností.

• Rozvíjí koncept občanství Evropské unie. Jde o institut, který nemá ve světě obdoby, neboť rozšiřuje práva občanů aniž stanovuje jejich povinností vůči Unii. Zároveň zacho-vává institut občanství jednotlivých členských států Unie.

• Začleňuje do ústavní smlouvy symboly Unie, což má přispět k zvýšení povědomí obča-nů o významu Unie.

163

10

Vymezení pravomocí mezi Evropskou unií a členskými státy Smlouva o Ústavě pro Evropu vymezuje pravomoci Evropské unie a jednotlivých členských států přesněji než existující platné smlouvy. Potvrzuje zásadu, že Evropská unie může jednat pouze v rámci pravomocí, které jí členské státy svěřily.Smlouva o Ústavě pro Evropu zavádí v čl. I-14 přesnější a jasnější klasifi kaci pravomocí Evropské unie oproti současnému stavu, a to – výlučnou pravomoc, kdy Unie jedná samostatně. Do této kategorie patří celní unie,

stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu, mě-nová politika pro členské státy, které zavedly společnou měnu euro, ochrana biologic-kých zdrojů v mořích v rámci společné rybářské politiky, společná obchodní politika.

– sdílenou pravomoc, kdy Unie jedná ve spolupráci s členskými státy. Do této kategie patří vnitřní trh, některé aspekty sociální politiky, hospodářská, sociální a územní soudrž-nost, zemědělství a rybolov (s výjimkou ochrany biologických zdrojů v mořích), životní prostředí, ochrana spotřebitele, doprava, transevropské sítě, energetika, prostor svobody, bezpečnosti a práva, některé oblasti ochrany veřejného zdraví, některé pravomoci v oblasti vědy, výzkumu a technického vývoje a průzkumu vesmíru, některé oblasti v oblasti rozvo-jové spolupráce a humanitární pomoci.

– podpůrné pravomoci, kdy Unie jedná za účelem koordinace nebo doplnění činností členských států. Do této kategorie patří ochrana a zlepšování zdravotního stavu obyva-tel, průmysl, kultura, cestovní ruch, vzdělávání, odborná příprava, mládež a tělovýcho-va, civilní ochrana, spolupráce v oblasti správy.

V zájmu zachování nezbytné míry pružnosti systému je Rada oprávněna na základě tzv. dolož-ky fl exibility zaplnit případnou mezeru v oblastech pravomocí Unie pokud se ukáže, že činnost Unie je nezbytná pro dosažení některého z cílů vymezených v ústavní smlouvě. V takových případech Rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

Zrušení třípilířové struktury Evropské unie; zjednodušení legislativy. Evropská unie realizuje své cíle přijímáním právních aktů. Orgány Unie mohou přijímat pouze právní akty vymezené Smlouvou. Pro přijetí jakéhokoli aktu musí mít příslušný or-gán Unie patřičné zmocnění. Současné zakládající smlouvy a smlouvy, které je pozměňují a doplňují, vytvářejí Evropskou unii jako strukturu o třech pilířích a stanovují pro jednotlivé pilíře odlišné typy právních aktů. V prvním pilíři jde o nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska; ve druhém pilíři o společné strategie, společný postoj a společné akce; ve třetím pilíři o společ-ný postoj, rámcové rozhodnutí a rozhodnutí a mezinárodní smlouvy. Evropská ústavní smlouva významně zjednodušuje stávající strukturu Evropské unie o třech pi-lířích a s ní spojený složitý systém právních aktů. Zrušuje pilířovou strukturu Unie, vytváří jed-notný systém právních aktů a snižuje jejich celkový počet ze současných jedenácti na šest, a to:

– Evropský zákon a evropský rámcový zákon (legislativní akty);– Evropské nařízení (nelegislativní akt vydávaný k provedení evropské ústavní smlou-

vy nebo legislativního aktu , kterým je delegována pravomoc k jeho vydávání);

164

– Evropské rozhodnutí (nelegislativní akt);– Doporučení a stanovisko (akt bez právní závaznosti).

Evropská ústavní smlouva zároveň snižuje počet postupů pro přijímání jednotlivých práv-ních aktů, vyjasňuje rozdíl mezi nástroji zákonodárné a výkonné moci.

Posílení role parlamentů členských států při rozhodování o legislativě Evropské unieVlády členských zemí v současné době v různé míře konzultují parlamenty svých zemí při projednávání návrhů evropské legislativy. Podle platných smluv však parlamenty členských států nemohou legislativu Unie ovlivnit.Evropská ústavní smlouva zavádí v tomto směru významné změny. Parlamenty členských států Unie budou přímo od Evropské komise dostávat všechny návrhy legislativních aktů (dosud jsou zasílány jen vládám členských států) a budou se moci vyjádřit zda návrhy re-spektují dodržování zásady subsidiarity. Evropská komise bude muset návrh přezkoumat, pokud se alespoň jedna třetina parlamentů členských států vysloví, že zásada subsidiarity dodržena nebyla. Po přezkoumání Komise rozhodne, zda návrh změní nebo zachová. Své rozhodnutí musí patřičně zdůvodnit.V současné době parlamenty členských států rozhodují o schvalování úprav legislativy Unie tzv. ústavního charakteru (tj. o změnách základní smlouvy, o smlouvách o přistoupení nových členských států) a o některých dalších úpravách (např. o vlastních zdrojích Unie, tj. o příspěv-cích do společného rozpočtu Unie). Tento systém zůstává zachován. Evropská ústavní smlou-va přiznává navíc parlamentům členských států právo schvalovat změnu rozhodování v Radě na základě jednomyslnosti na hlasování kvalifi kovanou většinou. Toto právo je absolutní. Stačí nesouhlas parlamentu jednoho členského státu a změnu nelze uskutečnit.

Účinnější rozhodování v institucích rozšířené Evropské unie. Postavení malých a středních států.Evropská unie je jedinečným společenstvím, které sdružuje velké, střední a malé evropské státy s dlouhou vlastní historií, odlišnými jazyky a odlišným státoprávním uspořádáním. Úspěšné fungování tohoto společenství vyžaduje politickou vůli členských států ke spo-lupráci na evropské úrovni a ochotu ke kompromisům v zájmu stanovení a naplňování společných cílů. Evropská unie zvýhodňuje ve svých institucích pozici malých a středních států na úkor států velkých. Tato zásada se uplatňuje při stanovení pravidel pro zastoupení malých a středních států v Evropském parlamentu a při stanovení váhy jednotlivých členských států při roz-hodování kvalifi kovanou většinou v Evropské radě a Radě ministrů i při jmenování členů Evropské komise.V současné době podle pravidel Smlouvy z Nice má v Evropském parlamentu Německo - nejlidnatější členský stát Evropské unie s více než 82 miliony obyvatel − 99 zástupců, tzn. že jeden německý poslanec zastupuje 808 tisíc německých občanů, Česká republika s více než 10 miliony obyvatel má 24 zástupců, tzn.že jeden český poslanec zastupuje 416 tisíc čes-kých občanů a Lucembursko s 430 tisíci obyvatel má 6 zástupců, tzn. že jeden lucemburský poslanec zastupuje 76 tisíc občanů Lucemburska. Přitom při rozhodování Evropského par-

165

10

lamentu má každý poslanec jeden hlas bez ohledu na to, jaký počet občanů zastupuje. Ob-dobné zásady platí v současné době při rozhodování Evropské rady a Rady kvalifi kovanou většinou, kdy je hlasům jejích členů přidělena tato váha: Německu s 82 miliony obyvatel − váha 29, Velké Británii s 60 miliony obyvatel − váha 29, Polsku s 39 miliony obyvatel − váha 27, České republice s 10,2 miliony obyvatel − váha 12, Lucembursku s 0,4 milionu obyvatel − váha 4. Koefi cient vlivu malých a středních států v Radě je podstatně větší než odpovídá počtu jejich obyvatel.Smlouva o Ústavě pro Evropu respektuje existující systém zastoupení členských států v institu-cích Unie, zavádí však některé změny, které přihlížejí k rozšiřování Evropské unie a k potřebě zajistit efektivní rozhodování evropských institucí v nových podmínkách. Zachovává zvýhod-něné postavení malých a středních států při rozhodování kvalifi kovanou většinou v Evropské radě a v Radě ministrů a při zastoupení členských států v Evropském parlamentu. Koefi cient vlivu malých a středních států v Evropské radě, v Radě a v Evropském parlamentu je vyšší než odpovídá počtu jejich obyvatel. (Viz přehled uvedený v příloze č. 10 této publikace.)Při jednáních o evropské ústavní smlouvě patřily otázky týkající se institucí Unie a jejich pravomocí mezi nejsložitější. Šlo zejména o složení Evropské komise, o rozhodování v Ev-ropské radě a v Radě ministrů. Mezi sporné otázky patřil též seznam oblastí, kde se bude rozhodovat jednomyslně a kde kvalifi kovanou většinou. Mezi novinky patří, že Evropská rada je pojímána jako samostatný orgán.Vytváří se funkce stálého předsedy Evropské rady, který bude předsedat Evropské radě, zajišťovat přípravu a kontinuitu jejího jednání a usilovat o usnadnění soudržnosti a konsensu uvnitř ní. Zříze-ní této funkce zvýší prestiž Evropské rady navenek. V současné době je předsedou Evropské rady vždy hlavní představitel členské země, která je pověřena předsednictvím v Unii. Předsednictví v Unii je omezeno na šest měsíců, což zna-mená neustálou změnu, která neprospívá zajištění kontinuity a soudržnosti unijní politiky. Přitom jsou prezidenti a ministerští předsedové zpravidla značně vytíženi svými povinnost-mi v domácí politice, a nemohou se tak záležitostem Unie plně věnovat.Stálý předseda Evropské rady usnadní práci členů Evropské rady (vedoucích představitelů členských států) a bude jednat v souladu s jejich rozhodnutími a doporučeními. Bude volen kvalifi kovanou většinou členů Evropské rady na dobu 2,5 roku s možností jednoho znovu-zvolení.Zřízením funkce stálého předsedy Evropské rady nevzniká funkce „evropského prezidenta“, který by omezoval pravomoci hlav členských států Unie. K často používanému, nicméně zavádějícímu, označení „evropský prezident“ zpravidla dochází kvůli nepřesnému překladu názvu této funkce z angličtiny („President of the European Council“). Evropská Komise je hlavním exekutivním orgánem Evropské unie. Její členové (komisaři) jsou nominováni členskými státy. Komisaři nereprezentují členské státy, z nichž pocháze-jí, a nesmějí při své práci prosazovat jejich partikulární zájmy. Jejich úkolem je defi novat a prosazovat zájmy Unie jako celku. Tato zásada je zakotvena již v současných smlouvách EU a evropská ústavní smlouva ji potvrzuje. Po vstupu do Bulharska a Rumunska do Ev-ropské unie bude mít Evropská komise 27 členů.

166

Podle evropské ústavní smlouvy dojde ve složení Komise ke změnám. Počet členů Komise bude po roce 2014 (pokud Evropská rada nerozhodne jednomyslně jinak) odpovídat dvě-ma třetinám počtu členských států. Jednotlivé členské státy se budou v obsazování postů v Komisi pravidelně střídat, takže každý stát bude zastoupen vždy ve dvou ze tří po sobě jdoucích funkčních období. Období, kdy členská země nebude mít svého komisaře, nebu-de trvat déle než jedno funkční období. Po tuto dobu budou představitelé dané země mít zaručen přístup k veškerým informacím týkajícím se činnosti Evropské komise.Tato úprava zajišťuje, že Komise po dalším rozšíření Unie bude dostatečně pružným a ak-ceschopným orgánem při zachování zásady spravedlivého zastoupení všech členských zemí. V tomto směru jde o pokrok ve srovnání se Smlouvou z Nice, která počítá s tím, že po přistoupení dvacátého sedmého členského státu k Unii se bude uvažovat o snížení počtu členů Evropské komise.Nově ústavní smlouva vytváří funkci ministra zahraničí Evropské unie a spojuje ji s funkcí místopředsedy Komise. Ministr zahraničních věcí Unie bude vykonávat agendu současného Vysokého představitele Unie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a agendu nynějšího komisaře pro vnější vztahy. Významnou inovací oproti současnému stavu je nové pojetí kvalifi kované většiny při roz-hodování v Evropské radě a v Radě ministrů. Kvalifi kovaná většina bude stanovena jako dvojitá většina zahrnující alespoň 55 % členských států tvořených nejméně 15 členskými státy a reprezentujících nejméně 65 % obyvatelstva Evropské unie. U návrhů, které nebude předkládat ani Komise ani ministr zahraničí Unie, bude potřebná většina 72 % zemí a 65 % obyvatelstva. Pro blokování rozhodnutí je zapotřebí nejméně čtyř zemí, které zároveň mu-sejí splňovat populační kritérium (35 %). Státy odpovídající třem čtvrtinám počtu zemí či podílu obyvatelstva potřebného pro blokaci mají možnost u citlivých návrhů dosáhnout odkladu hlasování a dalšího jednání v zájmu nalezení kompromisu.Hlasování kvalifi kovanou většinou v Evropské radě a v Radě ministrů umožňuje rychlejší přijímání rozhodnutí. Delegace členských států zpravidla přistupují k jednání konstruktiv-něji, neboť vědí, že není možné rozhodnutí vetovat a tím zabránit jeho přijetí. V praxi se oba tyto orgány vždy snaží dosáhnout co nejširšího konsensu – i při rozhodnutích, která spadají pod hlasování kvalifi kovanou většinou. Evropská ústavní smlouva rozšiřuje hlasování kvalifi kovanou většinou, např. o prostor svo-body, bezpečnosti a práva. Při boji s bezpečnostními hrozbami, jako je terorismus a mezi-národní organizovaný zločin je nutné, aby Unie a její členské státy mohly efektivně jednat a chránit své občany před vážnými nebezpečími.Hlasování kvalifi kovanou většinou bylo ve třech oblastech doplněno doložkou tzv. záchranné brzdy. Jedná se o článek III-136 o volném pohybu osob a služeb a o články III-270 a III-271 o soudní spolupráci v trestních věcech. Pokud se v těchto případech bude některý členský stát domnívat, že se schválené rozhodnutí dotkne jeho soudnictví nebo systému sociálního zabez-pečení, oznámí to Evropské radě, která následně provádění daného rozhodnutí pozastaví. Po projednání Evropská rada do čtyř měsíců navržený akt buď vrátí Radě ministrů ke schválení nebo jej neschválí a požádá předkladatele o vypracování nového návrhu.

167

10

Evropskému parlamentu přiznává evropská ústavní smlouva větší vliv než nyní. Evropský parlament bude mít při přijímání unijní legislativy rovnocenné postavení s Radou EU. Oba tyto orgány musí vyslovit souhlasit s evropskými zákony. Evropská ústavní smlouva pro ten-to proces používá termín „řádný legislativní postup“. Zároveň se posiluje role Evropského parlamentu při schvalování rozpočtu Unie. Dosud má Evropský parlament právo rozpočet buď přijmout nebo zamítnout jako celek, nemůže činit změny v předloženém návrhu. Evropská ústavní smlouva mění celkový počet a rozdělení mandátů mezi členskými státy (dochází ke zvýšení minimálního počtu zástupců jedné země z 5 na 6 a ke snížení maximál-ního počtu z 99 na 96), přičemž celkový počet členů Evropského parlamentu od roku 2009 nemá překročit 750. Rozdělení mandátů zachovává dosavadní praxi v Unii, která zvýhod-ňuje postavení malých a středních států na úkor států velkých.Evropská ústavní smlouva rozšiřuje počet oblastí, kde se rozhoduje hlasováním kvalifi kova-nou většinou v Evropské radě a v Radě ministrů. V některých důležitých oblastech však na-dále zachovává rozhodování na základě jednomyslnosti, jež zajišťuje jednotlivým členským státům právo veta. Jedná se zejména o oblast daní, harmonizace systémů sociálního zabez-pečení, fi nančních zdrojů Unie a jejího víceletého fi nančního rámce, společné zahraniční a bezpečnostní politiky a určitá ustanovení v oblasti justice a vnitřních záležitostí (jde např. o Úřad evropského veřejného žalobce, rodinné právo, operativní policejní spolupráci).

Posílení mezinárodního postavení Evropské unieJedním z významných cílů evropské ústavní smlouvy je vytvořit podmínky pro posílení mezinárodního postavení Evropské unie. Vytváří k tomu potřebný právní rámec. Evropská unie podle evropské ústavní smlouvy získává mezinárodně právní subjektivitu (do-sud tuto subjektivitu má Evropské společenství a nikoliv Evropská unie, což vede k nejas-nostem a řadě nedorozumění). Evropská ústavní smlouva zpřesňuje pravidla pro společnou zahraniční, bezpečnostní a obran-nou politiku Unie. Shrnuje a soustřeďuje ustanovení týkající se oblasti vnějších vztahů do Hlavy V (Vnější činnost Unie) v Části III ústavní smlouvy. Srozumitelnost a transparentnost činnosti Unie se tím zlepšuje, což povede i k jejímu účinnějšímu působení navenek. Posiluje schopnost Evropské unie jednat jako soudržná a sjednocená síla v mezinárodním společenství a vyrovnávat se se závažnými výzvami globalizace a účinněji ovlivňovat světový vývoj v zájmu sjednocené Evropy. Podle článku III-300 evropské ústavní smlouvy budou důležitá rozhodnutí v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky přijímána jednomyslně – to znamená, že každý členský stát má právo veta. Zároveň umožňuje členskému státu zaujmout pozici tzv. konstruktivní absten-ce, tj. neprovádět rozhodnutí, která si nepřeje, musí však o tom učinit formální prohlášení. Evropská ústavní smlouva umožňuje Unii rozvíjet společné struktury v oblasti bezpečnostní a obranné politiky, přičemž bude zajištěna potřebná pružnost pro sladění rozdílných přístupů členských států k těmto otázkám.Významnou novinkou je vytvoření funkce ministra zahraničních věcí Evropské unie. Ministr zahraničních věcí bude zároveň místopředsedou Komise; v otázkách zahraniční politiky bude

168

spolupracovat s členskými státy. Zavedení této nové funkce má posílit pozici Unie ve světě a zároveň motivovat členské státy k jednání na evropské úrovni. Ministr bude stát v čele diplomatické služby složené z úředníků Rady, Komise a vybraných pracovníků diploma-tických služeb členských států. Bude usilovat o to, aby Unie byla na mezinárodní scéně úspěšnější a měla větší vliv než v současné době, bude například oprávněn zastupovat Unii v Radě bezpečnosti OSN.Ministr zahraničí EU nebude nahrazovat ministry zahraničí členských států, ani nebude ří-dit zahraniční politiku členských států. Bude vykonávat zahraniční politiku Evropské unie, na které se členské státy v Radě dohodnou. Evropská ústavní smlouva obsahuje nové ustanovení o solidaritě. Pokud se některý členský stát stane cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní či člověkem způsobené pohromy, ostatní členské státy mu na žádost jeho politických orgánů poskytnou pomoc. Doložka o solidaritě napomáhá k posílení Unie jako soudržného celku. Oproti stávajícím smlouvám se jedná o významnou novinku.V oblasti zahraničně obchodní politiky vystupuje Unie jednotně, což jí zajišťuje silné posta-vení ve světové ekonomice. Komise jedná jménem členských států Unie s třetími zeměmi a v mezinárodních organizacích, především v rámci Světové obchodní organizace, kde hájí evropské zájmy v oblasti obchodu se zbožím a službami, duševního vlastnictví a investic.Evropská ústavní smlouva posiluje roli Evropského parlamentu v oblasti zahraničně ob-chodní politiky. Evropský parlament je postaven na stejnou úroveň jako Rada, zatímco podle současné úpravy nemá v této oblasti ani kontrolní ani rozhodovací pravomoc. Záro-veň jsou jasněji formulována pravidla pro přijímání rozhodnutí v Radě. Součástí politik v oblasti vnějších vztahů je rozvojová spolupráce. Hlavním cílem Unie je boj proti světové chudobě. V současné době příspěvky Unie a jejích členských států tvoří více než 50 % světové veřejné rozvojové pomoci. Je proto v zájmu Unie lépe koordinovat činnosti v této oblasti a účinněji vystupovat v mezinárodním společenství.Evropská ústavní smlouva se též zabývá humanitární pomocí. Stanovuje, že akce humanitární pomoci jsou vedeny podle zásad mezinárodního práva a v souladu se zásadami nestrannosti, neutrality a nepřípustnosti diskriminace. Evropská ústavní smlouva též vymezuje, jak Unie postupuje při vyjednávání mezinárodních dohod, a jasně stanovuje postup v Radě a v Evropském parlamentu při schvalování výsled-ků vyjednaných Komisí nebo ministrem zahraničních věcí Unie.

Evropská obranná politikaObranná politika Unie získává evropskou ústavní smlouvou konkrétní obrysy při plném re-spektování rozdílných politických závazků členských států. Neutralita některých členských států Unie zůstane zachována. Evropská ústavní smlouva počítá s možností (nikoli povinností) společné obranné politiky. Rozhodnutí o jejím vytvoření vyžaduje jednomyslné schválení Evropskou radou a schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

169

10

Evropská ústavní smlouva rozšiřuje právní základ pro tzv. petersberskou vojenskou spoluprá-ci, která zahrnuje humanitární a záchranné operace a vojenské operace spojené s udržováním míru („peace-keeping“), resp. k nastolení míru („peace-making“), které již obsahovala Amste-rodamská smlouva. Evropská ústavní smlouva umožňuje zapojit vojenské síly členských států EU do různých typů mírových operací. Zachovává dosavadní úpravu podle Amsterodamské smlouvy. Nově byly do evropské ústavní smlouvy zařazeny společné odzbrojovací operace, vojenské poradenství a pomoc a úkoly zaměřené na prevenci konfl iktů. Byl tak vytvořen právní rámec pro operace, které se v minulosti již uskutečnily, např. odminovací mise Západoevropské unie v Chorvat-sku, vojenské operace Evropské unie „Concordia“ v Makedonii a „Artemis“ v Kongu. K nim se řadí operace „Althea“ v Bosně, kterou Unie převzala v roce 2004 od NATO. Ústavní smlouva umožňuje členským státům, které mají potřebnou vojenskou kapacitu, aby mezi sebou v rámci Unie navázaly stálou tzv. strukturovanou spolupráci. Tento typ součin-nosti několika členských států je vyhrazen pouze pro oblast společné bezpečnostní a obranné politiky. Členské státy se mohou ke strukturované spolupráci připojit, nemusejí se jí však účastnit ani k ní nemohou být nuceny. „Stálá strukturovaná spolupráce“ se již vytváří, jejím příkladem je dohoda o vytváření bojových uskupení („battle groups“) Evropské unie.Evropská ústavní smlouva přejímá existující Evropskou agenturu pro vyzbrojování, která umožňuje efektivněji využívat prostředky vynakládané členskými státy Unie na obranu. Evropská ústavní smlouva jasně deklaruje, že Evropská unie není a nechce být soupeřem Severoatlantické aliance, naopak bude její činnost doplňovat. Společná obranná politika nenarušuje závazky členských států, které svou bezpečnost realizují prostřednictvím členství v Severoatlantické alianci.

Rozvíjení evropského prostoru svobody, bezpečnosti a právaVelký pokrok v oblasti volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu v Evropské unii vyža-duje přijetí společných opatření k zajištění bezpečnosti evropských občanů, účinnému boji proti mezinárodnímu zločinu a mezinárodnímu terorismu, k zajištění bezpečnosti vnějších hranic Unie, vytvoření společné přistěhovalecké politiky, jakož i posílení spolupráce v ob-čanských věcech a policejní a soudní spolupráce v trestních věcech.Prostor svobody, bezpečnosti a práva se vytváří v Evropské unii v zájmu občanů na základě Amsterodamské smlouvy. Konkrétní opatření jsou uskutečňována podle rozhodnutí Evrop-ské rady v Tamperre (1999) a v Haagu (2004) a nabyla již charakteru uceleného systému.Evropská ústavní smlouva dosavadní systém potvrzuje, dále jej posiluje a rozvíjí. Ruší dosa-vadní třetí pilíř Unie a seskupuje všechny aktivity vztahující se k prostoru svobody, bezpeč-nosti a práva do Kapitoly IV Části III ústavní smlouvy a zavádí demokratičtější, účinnější a transparentnější postupy. Zachovává dosavadní „schengenský prostor“, v němž neexistují kontroly na vnitřních hranicích, a stanovuje pravidla pro kontroly osob, které překračují jeho vnější hranice. Vytváří předpoklady pro zavedení integrovaného systému ochrany hra-nic Unie, např. pro vytvoření jednotky, která by pomáhala pohraničním policiím členských států při kontrole a střežení vnější hranice Unie.

170

Evropská ústavní smlouva předpokládá, že členské státy Unie vyvinou společnou azylovou politiku v souladu s Ženevskou úmluvu o právním postavení uprchlíků a zajistí, aby všem, kdo potřebují mezinárodní ochranu, byla taková ochrana poskytnuta.Na rozdíl od stávajících Smluv, které počítají pouze se stanovením minimálních pravidel, ústavní smlouva zavádí společný evropský azylový systém, jehož součástí má být též jednot-ný azylový status pro uprchlíky a společný postup pro jeho udělování.Evropská ústavní smlouva zavádí společnou přistěhovaleckou politiku Unie. Vymezuje její hlavní zásady (ve stávajících Smlouvách obsaženy nejsou). Cílem této politiky je účinně řídit migrační vlny, zajistit spravedlivé zacházení příslušníkům třetích zemí, kteří mají v členských státech povolení k pobytu, a předcházet nedovolenému přistěhovalectví a ob-chodování s lidmi. Rada a Evropský parlament přijmou potřebná opatření, např. opatření týkající se podmínek pro přistěhovalectví do členských států nebo práv přistěhovalců. Politika v této oblasti se provádí podle zásady solidarity zakotvené ústavní smlouvou. Po-siluje se role Evropského parlamentu a Soudního dvora. Podle stávajících smluv plní Ev-ropský parlament v této oblasti pouze poradní funkci, zatímco podle ústavní smlouvy bude opatření týkající se přistěhovalecké politiky přijímat Evropský parlament spolu s Radou. Komise bude mít právo zákonodárné iniciativy. Všechny přijaté právní akty budou podlé-hat kontrole Soudního dvora. Unie bude zasahovat − podobně jako v současné době - v oblasti soudní spolupráce v ob-čanských věcech za předpokladu, že se bude jednat o věci přeshraniční povahy. Na rozdíl od stávajících smluv dává ústavní smlouva Radě a Evropskému parlamentu pravomoc přijímat zákony nebo rámcové zákony k zajištění snadného přístupu občanů Unie ke spravedlnosti.Podle stávajících smluv může Unie zasahovat v oblasti policejní a soudní spolupráce v trest-ních věcech. Rozhodnutí jsou přijímána konsensuálně na základě jednomyslnosti. Evropská ústavní smlouva zavádí významné změny, ruší tzv. třetí pilíř Unie, právo veta nahrazuje ve většině případů rozhodováním kvalifi kovanou většinou, právo iniciativy získává Komise a též skupina (jedna čtvrtina) členských států. Evropský parlament se podílí spolu s Radou na tvorbě práva a přijaté právní akty podléhají kontrole Soudního dvora.Rada a Evropský parlament mohou vymezit defi nice pro řadu závažných mezinárodních trestních činů, jako je např. terorismus, obchodování s drogami, obchodování s lidmi, rasis-mus a xenofobie, sexuální vykořisťování dětí a trestná činnost v oblasti životního prostředí a stanovit pro ně sankce. Unie může též přijmout rámcový zákon v oblasti trestního řízení, například pokud jde o práva obětí nebo práva osob v průběhu trestního řízení.Podle evropské ústavní smlouvy bude posílena soudní spolupráce členských států, např. Eurojust. Rada bude moci rozhodnout o vytvoření Evropské prokuratury, jejímž úkolem bude hledat a stíhat pachatele a spolupachatele závažných přeshraničních trestných činů. Toto rozhodnutí musí být přijato jednomyslně všemi členskými státy.V oblasti policejní spolupráce funguje Evropský policejní úřad (Europol) zajišťující po-licejní spolupráci členských států při předcházení a potírání závažných forem mezinárodní organizované trestné činnosti. Podle evropské ústavní smlouvy bude role Europolu posílena a Europol bude podléhat kontrole Evropského parlamentu a parlamentů členských států.

171

10

Posílená spolupráceEvropská ústavní smlouva vytváří podmínky pro rozvíjení integračního procesu v oblastech, na kterých se shodne za přesně stanovených podmínek určitý počet členských států Unie. Tím se zároveň zajišťuje, že integrační proces nebude stagnovat. Jde o zpřesnění ustanovení dosavadních smluv, zejména Smlouvy z Nice. Ustanovení o „posílené spolupráci“ (čl. I-44 a III-416 až III-423) je možné realizovat pouze v oblastech nevýlučné pravomoci Unie, např. v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky nebo v oblasti policejní spolupráce.Posílená spolupráce je zaměřena na to, aby podporovala cíle Unie, chránila její zájmy a po-silovala proces integrace. Tato spolupráce je kdykoli otevřena všem členským státům.Posílenou spolupráci schvaluje Rada jako poslední prostředek, pokud shledá, že cílů této spolupráce nelze dosáhnout v přiměřené lhůtě Unií jako celkem, a za podmínky, že se jí účastní nejméně jedna třetina členských států. Akty přijaté v rámci posílené spolupráce zavazují pouze zúčastněné členské státy. Nepoklá-dají se za acquis, které musí být přijato státy kandidujícími na přistoupení k Unii.

Členství v Evropské unii. Pozastavení práv členství. Vystoupení z Evropské unie.Evropská ústavní smlouva stanovuje v čl. I-58 kritéria a postup pro přistoupení nových členských států k Unii. Oproti současnému stavu nepřináší žádné významnější změny. Unie je otevřená všem evropským státům, které uznávají její hodnoty a zavazují se k jejich společné podpoře. Každý evropský stát, který si přeje stát se členem Unie, může podat svou žádost Radě. O této žádosti je informován Evropský parlament a parlamenty členských států. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Komisí a po obdržení souhlasu Evrop-ského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů. Podmínky a pravidla přijetí jsou předmětem dohody mezi členskými státy a kandidátským státem. Tato dohoda podléhá ratifi kaci všemi smluvními státy v souladu s jejich ústavními předpisy.Evropská ústavní smlouva stanovuje a oproti dosavadnímu stavu zpřesňuje v čl. I-59 pod-mínky a postup, podle něhož může dojít k pozastavení určitých práv vyplývajících z členství v Unii. Musí jít o odůvodněné případy, kdy existuje nebezpečí, že některý členský stát závažně poruší hodnoty Unie. Z podnětu jedné třetiny členských států nebo na návrh Komise může Evropská rada přijmout evropské rozhodnutí o tom, že došlo k závažnému a trvajícímu poru-šení hodnot Unie. Evropská rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Novinkou evropské ústavní smlouvy oproti existujícím smlouvám je ustanovení (čl. I-60) o dobrovolném vystoupení členského státu z Unie. Možnost vystoupení z EU nebyla v do-sud platných smlouvách upravena. Vystoupení z EU je však možné i v současné době, a to na základě obecného mezinárodního práva smluvního.Evropská ústavní smlouva stanovuje, že každý členský stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit. Svůj záměr oznámí Evropské radě. Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupení, přičemž zároveň přihlédne k rámci jeho budoucích vztahů s Unií. Jménem Unie dohodu uzavře Rada, která rozhoduje kvalifi kovanou většinou po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Vystupu-

172

jící členský stát se nepodílí na jednáních ani evropských rozhodnutích Rady nebo Evropské rady, která se jej týkají. Pokud stát, který z Unie vystoupil, požádá o nové přistoupení, podléhá tato žádost postupu podle článku I-58.

10.6 Deset důvodů pro evropskou ústavní smlouvu

V souvislosti s ratifi kací evropské ústavní smlouvy se v jednotlivých členských státech roz-vinula diskuse o jejím přínosu i o jejích nedostatcích. Odpůrci evropské ústavní smlouvy využívají této diskuse nejen ke kritice dokumentu a jeho odmítání, ale k odmítání evropské integrace jako směru budoucího vývoje v Evropě.Margot Wallströmová, místopředsedkyně Evropské komise, přednesla 9. května 2005 na Kar-lově univerzitě v Praze projev, v němž uvedla deset bodů pro evropskou ústavní smlouvu:1. Ústava zjednodušuje evropský právní systém a činí jej snáze pochopitelným. Namísto

několika různých smluv, jedenácti různých právních aktů a třiceti šesti právních postu-pů budeme mít pouze jedinou smlouvu a šest druhů právních aktů.

2. Ústava zavádí v Evropské unii spravedlivější a účinnější rozhodování. Podle stávajících pravidel musí být rozhodnutí Rady přijímána v řadě oblastí politiky jednomyslně. Po-kud jen jedna země nesouhlasí s ostatními dvaceti čtyřmi, může využít práva veta a roz-hodnutí zablokovat. To je absurdní a rozrůstající se Unie je pravidlem jednomyslného schvalování čím dál více paralyzována.

Nová ústava proto pravidla mění. Rada ministrů bude téměř všechna rozhodnutí při-jímat hlasováním kvalifi kovanou většinou a jednomyslnost bude požadována pouze ve velmi malém počtu otázek. A co víc - rozhodnutí se schválí, podpoří-li jej padesát pět procent členských států představujících šedesát pět procent obyvatelstva. Jde o jedno-duchý systém, který zabrání velkým zemím, aby prosazovaly jen své zájmy, a malým zemím neumožní blokovat rozhodnutí ostatních.

3. Ústava Evropskou unii více zviditelňuje na světové scéně. Budeme mít evropského minis-tra zahraničních věcí - jednu osobu, která bude odpovědná za veškeré aspekty působení Evropské unie ve světě a která zajistí větší účinnost a koordinaci.

4. Ústava jasně vymezuje hodnoty a cíle Evropské unie. Mezi hodnoty patří svoboda, demokracie, rovnost, dodržování lidských práv, tolerance, spravedlnost, solidarita a ne-přípustnost diskriminace.

Za cíle si unie klade dosažení plné zaměstnanosti, sociální pokrok, ekonomický růst a vysokou úroveň ochrany životního prostředí.

5. Ústava objasňuje, kdo co dělá na regionální, národní a evropské úrovni. Přímo říká, že Evropská unie má pouze ty pravomoci, které jí její členské státy svěří. Toto dokazuje, že se EU nestává žádným „superstátem“.

6. Součástí ústavy je Listina základní práv, která např. zahrnuje právo na svobodu a bez-pečnost; svobodu vyjadřování a právo na informace; rovnost před zákonem; právo na slušné a spravedlivé pracovní podmínky.

Začleněním listiny do ústavy se tato práva nejen vyjasní, ale stanou se též právně vy-mahatelnými. Budete-li mít pocit, že jsou vaše práva porušována, budete se se svým případem moci obrátit na Evropský soudní dvůr.

173

10

7. Ústava dělá Evropskou unii transparentnější, protože Radě ministrů ukládá povinnost rozhodovat veřejně. Lidé tak budou vědět, o čem se rozhoduje.

8. Ústava dává větší pravomoc Evropskému parlamentu, který bude téměř ve všech oblas-tech přijímat právní předpisy společně s Radou. Parlament bude rovněž volit předsedu Evropské komise a kandidáti na tento post budou vybíráni na základě výsledků voleb do Evropského parlamentu.

9. Na základě ústavy budou mít parlamenty členských států možnost více Evropskou ko-misi kontrolovat. Kdykoli Komise předloží návrh nové iniciativy Unie, budou národní parlamenty muset zvážit, zda je to skutečně nezbytné nebo zda by se výsledků nedalo dosáhnout účinněji na národní nebo místní úrovni.

Bude-li se jedna třetina národních parlamentů domnívat, že daný návrh není nezbyt-ný, bude jej Komise muset přezkoumat a případně změnit či vzít zpět.

10. Ústava poskytuje občanům více přímých pravomocí, dokáží-li shromáždit milion pod-pisů v podstatném počtu zemí Evropské unie, mohou Komisi vyzvat, aby předložila návrh nového předpisu či politiky. Získávají tak právo iniciativy, které dříve náleželo pouze Komisi. To představuje skutečný pokrok v cestě k přímé demokracii v Evropě.

10.7 Jak probíhá ratifikace evropské ústavní smlouvy ?

Evropská ústavní smlouva předpokládá (čl. IV-447), že vstoupí v platnost k 1. listopadu 2006 po ratifi kaci všemi členskými státy. Zároveň však počítá s možností, že k tomu nemusí dojít. Čl. IV-443-4 ústavní smlouvy předpokládá, že pokud po dvou letech od podpisu evropské ústavní smlouvy ji ratifi kovaly čtyři pětiny členských států a jeden nebo více členských států se při její ratifi kaci setkalo s obtížemi, bude se touto otázkou zabývat Evropská rada.Ratifi kační proces evropské ústavní smlouvy začal bezprostředně po jejím podpisu. Probíhá podle ústavních pravidel jednotlivých členských států, a to buď schválením parlamenty nebo lidovým hlasováním (referendem). Do prosince roku 2005 byla evropská ústavní smlouva ratifi kována ve třinácti členských státech Unie, a to referendy ve Španělsku a v Lucembursku, a parlamentní cestou v Němec-ku, Rakousku, na Kypru, v Řecku, Maďarsku, Itálii, Lotyšsku, Litvě, na Maltě, ve Slovinsku a na Slovensku. V Belgii schválily ústavní smlouvu 28. 4. 2005 Senát a 19. 5. 2005 Posla-necká sněmovna, k defi nitivnímu schválení je třeba hlasování v regionálních sněmech. Ve třinácti členských státech, které ratifi kovaly evropskou ústavní smlouvu, žije 223 milió-nů lidí, tj. 49 procent obyvatelstva Unie. Ve dvou státech – ve Francii a v Nizozemsku - byla evropská ústavní smlouva v referendech odmítnuta. Ve Francii se konalo závazné referendum 29. května 2005. Proti ústavě se vy-slovilo 55 procent voličů, volební účast v referendu byla téměř 70 procent. V Nizozemsku se konalo poradní referendum 1. června 2005. Proti ústavě se vyslovilo téměř 62 procenta voličů, volební účast v referendu byla téměř 63 procent. Ve Francii a v Nizozemsku žije celkem 75,5 milionů lidí, tj. 16,5 procent obyvatelstva Unie.

174

Ratifikace evropské ústavní smlouvy ***

Státy, které evropskou ústavní smlouvu schválily:

1. Litva 11. listopadu 2004 parlament2. Maďarsko 20. prosince 2004 parlament3. Slovinsko 1. února 2005 parlament4. Španělsko 20. února 2005 referendum 5. Itálie 6. dubna 2005 parlament6. Řecko 19. dubna 2005 parlament7. Slovensko 11. května 2005 parlament8. Rakousko 25. května 2005 parlament9. Německo 27. května 2005 parlament10. Lotyšsko 2. června 2005 parlament11. Kypr 30. června 2005 parlament12. Malta 6. července 2005 parlament13. Lucembursko 10. července 2005 referendum* Německý dvoukomorový parlament se vyslovil pro evropskou ústavní smlouvu 12. a 27. května 005, prezident SRN smlouvu podepíše poté, co ústavní soud prošetří žalobu na slučitelnost textu s německou ústavou.

Státy, které evropskou ústavní smlouvu odmítly:14. Francie 29. května 2005 referendum15. Nizozemsko 1. června 2005 referendum

Vzhledem k tomu, že v první polovině roku 2005 byla evropská ústavní smlouva odmítnu-ta ve dvou zakládajících státech Evropských společenství, vznikla vážná situace, kterou se zabývala Evropská rada na svém zasedání 16. a 17. června 2005. Výsledek jednání prezentoval lucemburský ministerský předseda Jean - Claude Juncker, který Evropské radě předsedal: „Jsme přesvědčeni, že Ústava je tou správnou odpovědí na mnoho otázek, které si občané Ev-ropské unie kladou. Proto si myslíme, že by ratifi kační proces měl pokračovat. Tato smlouva je nejlepší, což znamená, že s jejím přepracováním nelze počítat. Avšak otázky a obavy, které se objevily v průběhu referend ve Francii a v Nizozemí způsobily, že nemůžeme pokračovat, jakoby se nic nestalo. Potřebujeme čas na refl exi, vyjasnění a na diskusi jak v zemích, které Ústavu ještě neratifi kovaly, tak v těch, které tak již učinily. Evropa musí věnovat větší pozornost tomu, co její občané říkají. Předseda Komise Barroso řekl, že potřebujeme plán D - dialog a debatu s občany. A na takový plán potřebujeme více času.“S ohledem na výsledky referend ve Francii a v Nizozemsku Evropská rada konstatovala, že „datum 1. listopadu 2006, které bylo původně stanoveno pro dokončení ratifi kací, již není udržitelné, protože státy, které neratifi kovaly, nebudou schopny poskytnout jinou odpověď dříve

175

10

než v polovině roku 2007“. Období po referendech ve Francii a v Nizozemsku je pro všech-ny členské státy, ať už ústavu ratifi kovaly nebo ne, obdobím úvah, vysvětlování a diskusí. Evropská rada pod vedením rakouského předsednictví stav diskusí a výsledky debat vyhod-notí v červnu 2006.Předseda Evropské komise José Barroso k výsledku jednání Evropské rady řekl: „Summit zno-vu potvrdil, že není alternativy k ústavní smlouvě, nikdo nežádal začít o ní znovu vyjednávat“. Obdobně předseda Evropského parlamentu Josep Borrell připomenul, že ani jedna země nenavrhla ratifi kační proces zastavit. Domnívá se, že bude možné v nadcházejících měsících změnit náladu veřejnosti, protože Francouzi a Nizozemci hlasovali „spíše proti věcem v evrop-skému kontextu, než proti textu ústavy“. K tomu bude sloužit intenzívní výměna názorů.Ministerský předseda České republiky Jiří Paroubek uvedl, že „Nová situace nezpochybňuje pokračování ratifi kačního procesu, jehož časový plán bude přizpůsoben každé konkrétní zemi.“ Některé vlády, které nemají s ratifi kací problém, mohou pokračovat podle plánu; další, jež potřebují najít vnitřní politický konsenzus, ratifi kaci odsunou. Dodatečný čas bude „využit k rozsáhlé diskusi, do níž se zapojí občanská společnost, sociální partneři, národní parlamenty či společenské organizace. Na summitu v červnu 2006 vyhodnotíme tyto diskuse a dohodneme se na dalším postupu.“ Zdůraznil, že „všichni vyjádřili ochotu o ústavu aktivně usilovat“.Období refl exe po jednání Evropské rady v červnu 2005 vedlo ke zpomalení ratifi kačního procesu evropské ústavní smlouvy. Švédsko a Finsko se rozhodly odložit hlasování v parla-mentu. Dánsko odložilo referendum a Polsko, které se také přiklánělo k referendu, zatím nerozhodlo o dalším postupu. Portugalsko s uspořádáním lidového hlasování vyčkává. V Ir-sku a ve Spojeném království byla referenda odložena.V Estonsku způsob ratifi kace závisí na rozhodnutí soudu, který na základě stížnosti rozhodne, zda je evropská smlouva v souladu s estonskou ústavou. Pokud bude soulad potvrzen, bude moci o přijetí ústavní smlouvy rozhodnout estonský parlament. V případě, že soud soulad s estonskou ústavou nepotvrdí, bude možno o ratifi kaci ústavní smlouvy rozhodnout pouze hlasováním v referendu.Evropská komise zahájila v říjnu 2005 „Plán D“ (demokracie, dialog, diskuse), který položí základy pro širší diskusi o budoucnosti Evropy v každém členském státě Unie. Vnitrostátní diskuse budou řídit vlády členských zemí, úlohou Komise je tento proces usnadnit. Cíl je jasný. Dosáhnout politické shody o politikách, které Evropě umožní vyrovnat se s problémy 21. století.Pro další vývoj ratifi kačního procesu má velký význam stanovisko Německa - nejlidnatější země a největšího přispěvatele do rozpočtu Unie. Angela Merkelová, která se ujala funkce německé kancléřky v listopadu 2005, při návštěvě v Bruselu prohlásila, že Německo pod-poruje evropskou ústavu a dodala, že francouzské a nizozemské „ne“ by nemělo v žádném případě vést k tomu, že se upouští od myšlenky ústavy. Připomenula, že německá vláda usiluje o přijetí ústavy jako celku a nechce ji drobit. Berlín nebude příliš naléhat na to, aby byla ústava ratifi kována, vyčká jak se budou věci vyvíjet, ale otázka evropské ústavy bude na pořadu jednání až se Německo ujme v první polovině roku 2007 předsednictví v Unii.Bude-li proces ratifi kace evropské ústavy zablokován, bude to zřejmý neúspěch evrop-ského integračního procesu. Fungování Evropské unie však nebude ohroženo, bude se

176

řídit podle dosavadních smluv − smlouvy o Evropském společenství a smlouvy o Evrop-ské unii. Rozšířená Evropská unie bude fungovat podle pravidel obsažených ve Smlouvě z Nice, která vstoupila v platnost v roce 2003.

10.8 Ratifikace evropské ústavní smlouvy v České republice

V České republice se ratifi kace evropské ústavní smlouvy setkává s potížemi. V politickém spektru se vytvořily vyhraněné odlišné postoje – vládní politické strany se vyslovují pro schválení ústavní smlouvy, opoziční strany jsou proti. Do prosince 2005 nebylo přijato roz-hodnutí o způsobu ratifi kace ústavní smlouvy (zda referendem nebo parlamentem). Před referendem ve Francii se většina politických stran vyslovovala pro lidové hlasování o ústavní smlouvě. Po negativním výsledku referend ve Francii a v Nizozemsku odpůrci označují smlouvu za „mrtvý dokument“ a odmítají její ratifi kaci. „Považujeme za bezpředmětné, aby se Česká republika dále věnovala její ratifi kaci,“ konstatovala ve svém prohlášení nejsilnější opoziční strana ODS. Obdobný názor zastává KSČM. Podle jejího předsedy Vojtěcha Fi-lipa by Češi o nynějším textu ústavy hlasovat neměli. Vládní politici naopak soudí, že bez ohledu na francouzské a nizozemské “ne” mají i Češi projevit svůj názor na ústavní smlouvu Evropské unie. Považují za nutné pokračovat v ratifi kaci ústavy v dalších členských státech. Pro akceschopnost Evropy je důležité, aby pravidla pro fungování Unie byla zjednodušená a jasná a aby Unie měla vlastní tvář v oblasti zahraniční politiky a zahraničního obchodu. Ústavu považují za vyvážený kompromis, který je maximem možného.Pozici stoupenců evropské ústavní smlouvy výstižně charakterizoval Vladimír Laštůvka, předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, když řekl: „Nesmíme rezignovat, ani my v České republice, ani celá Evropa. V ratifi kačním procesu je třeba pokračovat.“ Z rozhodnutí Francouzů je smutný. Na druhou stranu není ještě vše ztraceno, možná to znamená jen opakování ratifi kace v zemích, které ústavu odmítly. Přiklání se k to-mu, aby se v Česku o ústavě rozhodlo v referendu. „V parlamentu nemá euroústava žádnou šanci.“Jednou z otázek, kterou je v České republice nutné řešit, je zvýšení informovanosti veřej-nosti o evropské integraci. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že více než polovina obča-nů nemá dostatek základních informací o Evropské unii. Tato skutečnost má vliv na postoje a rozhodování občanů, např. při lidovém hlasování o evropské ústavní smlouvě. Vláda Čes-ké republiky se rozhodla přispět ke změně této nepříznivé situace, a v červenci 2005 schvá-lila „Koncepci informování o evropských záležitostech v České republice“, která má zvýšit informovanost občanů o Evropské unii a podnítit diskuse o evropských otázkách. Zapojila se tak do „plánu D“, který vyhlásila Evropská komise. Pro rok 2005 byla vybrána čtyři témata, jimž bude věnována přednostní pozornost , a to „Členství České republiky v Evropské unii“, dále „Rozcestník pro evropské peníze“, který má přiblížit systém evropských fondů, možnosti jejich čerpání a dosavadní výsledky je-jich využití v České republice. Téma „Budoucnost Evropy“ má otevřít prostor pro debatu o důležitých unijních dokumentech a programech a o současné situaci a dalším směřování Evropské unie. Patřičná pozornost bude věnována též úloze a významu evropské ústavní

177

10

smlouvy. Dalším tématem je projekt „Evropská unie do škol“, jehož cílem je podnítit zájem o evropské otázky u žáků, jejich rodičů a učitelů.V příštích letech má přijít na řadu vysvětlování tematických okruhů jako přijetí eura, schengenský systém a vnitřní bezpečnost, rozšiřování Evropské unie a předsednictví ČR v Evropské unii v roce 2009.Součástí schválené koncepce je i nový informační systém, který nahradí doposud roztříš-těnou a nepřehlednou strukturu mnoha malých specializovaných míst. Nový systém zahr-nuje Eurocentra, Eurofon, Euroskop, Informační bulletin a grantový systém. Eurocentra, nahrazující dosavadní informační místa, se stanou základem koordinované informační sítě, bezplatná telefonní linka Eurofon nahradí dosavadní Zelenou linku, změnou projde in-ternetový portál Euroskop a o aktivitách veřejné správy v oblasti EU bude podávat zprávu Informační bulletin.Koncem roku 2005 bylo zřejmé, že v České republice není ratifi kace evropské ústavní smlouvy na pořadu dne. Budou pokračovat debaty – obdobně jako v ostatních členských státech Unie - o evropské integraci a o budoucím vývoji Evropské unie. Rozhodnout o rati-fi kaci evropské ústavní smlouvy v České republice bude úkolem vlády vytvořené po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v červnu 2006.

178

179

Z ÁVĚR

Česká republika je od 1. května 2004 plnoprávným členským státem Evropské unie. S člen-stvím v Evropské unii jsou spojena významná práva a povinnosti.Členství v Evropské unii je velká výzva a příležitost, kterou Česká republika a její občané ni-kdy předtím neměli. Vytváří podmínky pro zvyšování kvality života českých občanů, přináší jim nová práva, perspektivu vyšší bezpečnosti, stability a růstu životní úrovně. Začlenění do jednotného trhu Unie je stimulem pro hospodářský růst České republiky. Česká republika má právo spolurozhodovat o politice Evropské unie, největšího obchodního bloku ve světě. Vývoj po vstupu České republiky do Evropské unie ukazuje, že rozhodnutí začlenit se do tohoto seskupení bylo správné. Nedošlo k cenovým šokům, před nimiž varovali odpůrci integrace. Žádná společenská skupina členstvím České republiky neutrpěla. Česká repub-lika a její občané si vedou úspěšně v novém náročném ekonomického prostředí. Rostou mzdy, platy i důchody, které zcela kryjí omezený růst cen některých zboží a služeb, k ně-muž došlo v souvislosti se začleněním do Evropské unie. Zvyšuje se ekonomický růst, roz-víjí se zahraniční obchod, do České republiky plynou velké objemy přímých zahraničních investic. Dochází k modernizaci a restrukturalizaci české ekonomiky. Míra nezaměstnanos-ti se začíná pomalu snižovat. Srovnáme-li přínosy na jedné straně a omezení a změny, které jsou spojeny s členstvím v Unii na straně druhé, je zřejmé, že přínosy převažují. Platí to jednoznačně při hodnocení přínosů v dlouhodobé perspektivě. Dokonce i hodnocení krátkého období po vstupu Čes-ké republiky do Evropské unie ukazuje, že přínosy a výhody spojené s členstvím převažují nad nevýhodami. Vývoj Evropské nebyl a není a ani v budoucnosti nebude přímočarý, je a bude provázen pro-blémy, překážkami, a přechodnými neúspěchy. Česká republika vstoupila do Evropská unie v době, kdy se nachází v „problémové fázi“ a řeší významné otázky své budoucnosti. Jde o hle-dání účinných odpovědí na výzvy, které přináší globalizace. Lisabonská strategie je konkrétní reakcí na tyto výzvy. Úspěch této strategie je v rukou jednotlivých členských států. Česká republika má v tomto procesu významné místo a zároveň předpoklady úspěšně obstát. Evropská unie stojí před řadou závažných otázek, které může vyřešit jen za aktivní účasti všech členských států. Schválení fi nanční perspektivy na období 2007 - 2013 vytvořilo po-třebný ekonomický rámec pro realizaci záměrů Unie. Řešení strategických otázek Unie však vyžaduje politickou vůli všech členských států Unie. Jde zejména o rozšiřování Unie o další členské státy, o politiku rozšířené Unie vůči sousedům ve východní Evropě a ve Středomoří, o účinnější působení Unie v mezinárodním společenství jako jednotná síla, což úzce souvisí s vytvářením společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky Unie. Neméně závažné je i uspořádání vztahů mezi členskými státy rozšířené Evropské unie, posíle-ní jejího demokratického charakteru a přiblížení Unie k občanům. Významným příspěvkem k řešení těchto otázek je evropská ústavní smlouva. Unie se musí vypořádat s dočasným neú-spěchem, kterým je odmítnutí evropské ústavní smlouvy ve Francii a v Nizozemsku. Evrop-ská unie má mechanismy, jak vzniklé problémy řešit. Může fungovat i bez ústavní smlouvy.

180

Je však zřejmé, že jde o řešení dočasné, které není výhodné ani pro Unii ani pro Českou republiku. Nastoluje závažnou otázku, jak se bude Evropská unie dále vyvíjet. Lze uvažovat o několika scénářích, např. o vytvoření pevného jádra, např. Spojených států evropských, tvořeného několika zeměmi Unie, které budou prosazovat těsnější integraci, nebo o demon-táži či dokonce zrušení současné Evropské unie jak to navrhují někteří odpůrci evropské interace, a to se všemi z toho plynoucími riziky. Shoda o budoucím charakteru Unie má velký význam. Rozhodne o tom, zda Evropská unie bude hrát v Evropě a ve světě úlohu, která jí náleží, či zda bude na tuto roli rezigno-vat. O tom, jak se bude Unie dále vyvíjet, rozhodnou členské státy Unie a jejich občané. Občané České republiky budou prostřednictvím svých volených zástupců spolurozhodovat o budoucnosti Evropské unie, a tím i o budoucnosti své a budoucnosti svých dětí. Volby do Parlamentu České republiky jsou příležitostí pro vyjádření jejich názoru.

181

Přílohy

1. Údaje o zemích EU2. Tři pilíře Evropské unie podle Maastrichtské smlouvy

3. Vývoj struktur Evropské unie

4. Instituce Evropské unie

5. Zastoupení v Evropském parlamentu

6. Zastoupení České republiky v institucích EU

7. Evropská komise 2004 – 2009

8. Finanční rámec EU na období 2000 – 2006 (EU-25)upravený v souladu s pohybem HND a cenFinanční perspektiva EU na období 2007–2013 (EU-27dohodnutá Evropskou radou v Bruselu 19. prosince 2005

9. Přehled základních smluv o Evropské unii

10. Koefi cient vlivu 27 členských států v Radě ministrů při hlasování kvalifi kovanou většinou

11. Přehled vyjednaných přechodných obdobípři přistoupení České republiky k Evropské unii

12. Mapa Evropské unie

13. Informace o EU na internetu

Documents

ČESKÁ REPUBLIKA V EVROPSKÉ UNII - Euroskop.cz