Pořídit si: - Filozofický slovník (Blech a kol.) - Treteza, Kratochvíl… Zápočet semináře: - Esej na 3 strany (12. písmo) - libovolné téma Zápočet přednášky: - Písmka: pojmy (vypracovat a naučit všechny pojmy ze slovníka) - 3 otázky a všechny správně.

Dějiny filozofie 1+2

OSNOVA

1. Filosofie a filosofování. Údiv. Úzkost. Filosofické otázky. 2. Miléťané a Pýthagorás ( kvalita a kvantita). 3. Hérakleitos versus Parmenidés? (skutečnost a zkušenost, epistémé a doxa). 4. Mladší fysikové a atomisté (existence mnohosti). 5. Sókratés versus sofisté (gnoseologie a etika). 6. Platón versus Platón (člověk člověkem dvou světů, Platónovo učení o duši). 7. Aristotelés a Platón (nové otázky a nové odpovědi). 8. Základní otázka helénismu a její řešení (stoicismus, epikureismus, antický filosofický

skepticismus). 9. Novoplatonismus, poslední obranný filosofický val proti křesťanství? 10. Raně křesťanské myšlení (patristika – její reakce na novoplatonismus). 11. Křesťanské myšlení scholastické - předscholastika - raná scholastika (dialektikové versus

antidialektikové, boj o universália) - vrcholná scholastika (filosofická obrana křesťanství proti averroismu–T.Akvinský

12. Renesanční platonismus versus renesanční aristotelismus. 13. Myšlení vrcholné renesance (filosofie a věda). 14. Pojem novověk a jeho naplnění. F. Bacon. 15. Descartova cesta ke "Cogito, ergo sum" a její důsledky. 16. Reakce na Descartův dualismus a nejen na něj. Spinoza.Genius Leibnizův. 17. Skromnost filosofa Locka a jeho vliv v následujících dějinách filosofie. 18. Berkeleyova kritika J.Locka a jeho cesta k " Být, znamená být vnímán." 19. Humův čistý empirismus? 20. Optimistický racionalismus osvícenství. 21. Filosofie I.Kanta, základní přelom v dějinách myšlení. 22. Filosofie Fichtova, duchovní odkaz doby. 23. Filosofie Schellingova, protipól filosofie Fichtovy? 24. Hegelova filosofie filosofií svobodného či nesvobodného člověka?

Dějiny filozofie I. FILLIN + SOFIA

milovat + moudrost 1) Filozofie:

- Založena na rozumovém myšlení „myšlenkovém úsilí“ - nepotřebuje materiální podobu.

- Založena v Řecku v době 6. stol. př.n.l.

- Na začátku bylo málo filozofů, lidé se řídily mýty (Ilias a Odysea…)

- Filozofie je nauka, jejíž nejdůležitější otázkou je, jak mohou jednotlivá jsoucna vůbec být.

Ontologie - nauka o bytí = základní filozofická disciplína.

gnoseologie - nauka o poznání.

filosofická antropologie - nauka o postatě člověka.

etika - nauka o správném jednání.

estetika - nauka o krásnu.

fatalismus (fatum - osud) - víra v neodvratný osud - absolutní nutnost.

2) Cesta k filozofii:

ÚDIV (Platón) - je to základní součástí lidství, bádá po podstatách, dělá člověka

člověkem. Je normální divit se (kdo se nediví je divný).

- Předmětem údivu je vždy bytí.

- filozofie by měla umět probouzet údiv a klást otázky.

ÚZKOST (Heidegger) - otázka života a smrti. Když stojí tváří tvář smrti.

FILOZOFOVÁNÍ - každodenní otázky, které si běžně klademe a řešíme,

otázka dobra a zla, krása a ošklivo apod.

3) Filozofické otázky:

- Ve filozofii je nejdůležitější zjistit, že je něco problém, než ho vyřešit.

„Vím, že nic nevím“ (Socrates)

„Filosofická je ta otázka, na níž nelze odpovědět“

MOUDROST

Filozof vede k pravdě ne k bohatství.

Má dva směry:

a) Půjde krásnou cestou nahoru, kde ho čeká bohatství a poté spadne dolů do pekel.

b) Nahoru půjde obtížnou dlouhou cestou, kde ho nahoře čeká filozofický trůn (ovšem není

zaručeno, že se opravdu filozofem stane), a poté má krásný život.

OTÁZKY: (nezodpověditelné) Nižší

Běžné otázky, které řešíme každodenně (dobro X zlo, krása X ošklivo, zločin X trest) Vyšší a) SVĚT - co je svět?

- je svět takový jaký je ve smyslech? (NE) - je svět? (proces poznání svých vlastních idejí - NEVÍM)

b) JÁ - co je já? (SEBEREFLEXE - vědět o sobě samém) - smysl existence já? (narodit se… - co by se stalo, kdybych nebyl?) - je já? (víme o sobě dotekem - tělesná energie)

Mílétská škola

Přírodní filosofie

KOSMOLOGIE

KOSMOS + LOGOS = vesmír + nauka (rozum)

- Je nauka o řádu světa a jeho prvních příčinách.

Myšlenka řádu / kosmos = řád, uspořádání, harmonická vyváženost, krása

(překonání chaosu) / logos = princip řádu

- První naivní kosmologické představy vznikaly na přelomu 7. a 6. stol. př.n.l.

- V této době ještě nebylo známo slovo Filosofie, proto se první kosmologové nazývali mudrcové.

- Kosmogonie - nauka o původu světa.

- Období předsokratovské.

ARCHÉ

ARCHÉ = počátek, původ, princip

Prazáklad všeho dění - pralátka - zdroj, počátek všeho co je, z čeho zákonitým postupem vzniká vše

existující a do čeho se zpět navrací = první označení pro to, co poskytuje jsoucnu bytí.

THALÉS (7./6. stol. př.n.l.)

- První filozof a matematik a zakladatel Mílétské školy (patří k „sedmi

mudrcům“).

- Osvojil si matematické a astronomické poznatky Egypťanů.

- Řekl: „svět není takový jaký se nám zdá ve smyslech“ a rozdělil nebeské

pásmo do 5-ti sfér.

- Předpověděl zatmění slunce v roce 585 př.n.l.

- Podle něj je prazákladem (pralátkou) jsoucna:

ARCHÉ = HYDÓR (voda) skutečnost X zkušenost

ANAXIMANDROS (6. stol. př.n.l.)

- Starořecký filozof, materialista, žák Tháleův.

- Podle jeho kosmologické teorie je středem vesmíru Země mající tvar plochého

válce se třemi prstenci: slunečním, měsíčním a hvězdným.

- Podle něj pochází člověk a ostatní bytosti z ryby.

- Podle něj je prazákladem (pralátkou) jsoucna:

ARCHÉ = APEIRON (neomezenost) skutečnost X zkušenost

- Peras (mez, hranice) - to, že někde něco začíná a končí. A - záporka

ANAXIMÉNES (6. stol. př.n.l.)

- Starořecký filozof, materialista, žák Anaximandrův.

- Podle něj je prazákladem (pralátkou) jsoucna:

ARCHÉ = VZDUCH skutečnost X zkušenost

- Vzduch (podle něj vzduch v sobě zahrnuje vše) - je nekonečný, věčný, pohyblivý

Když se zhustí, vytváří oblaka, pak vodu, nakonec zemi a kameny, poté se mění

v oheň = idea kvality a kvantity.

Kvalita a kvantita

- Filosofická kategorie odrážející objektivní skutečnosti = svět je souhrn procesů, v němž věci

neustále vznikají, mění se a zanikají.

„Kvalita je hromada písku a kvantita jsou bábovkou vytvořené různě formy“

Kvalita - pojem, který dává věci svou vymezenou jedinečnou identitu a svou specifickou jednotn.

Kvantita - je pojem znamenající určité množství, velikost, počet. Nemají hraniční charakter.

- Jejich vzájemný vztah udává „MÍRU“.

PÝTHAGORÁS ze Sámu (6. stol. př.n.l.) - není z Mílétské školy.

- Označován za prvního filosofa antiky - původce pojmu „FILOSOFIE“.

- Znalcem a učitelem matematiky, kosmologie a hudby.

- Studoval v Egyptě matematiku (řekl, že jejich známý vztah trojúhelníku platí

pro všechny trojúhelníky - tím se po něm pojmenovala pýthagorova věta).

- Považoval se za lovce pravdy a ne bohatství.

- Založil školu (tajné bratrstvo, sektu) založenou na principech:

1) ESOTERMICKÝCH - mlčenlivost - bratři v sektě nesměli na veřejnosti 5 let mluvit o tom, co

Pýthagorás přednášel. (Stál ve tmě v bílém rouchu a přednášel).

Tvrdil, že žije v prvním fázi života, ve které je normální smrtelník milující

moudrost, a až po té se jeho duše převtělí a stane se nesmrtelný a již bude

moudrý.

2) EXOTERICKÉ - přednášel pro veřejnost matematiku aj.

- Podle něj je prazákladem (pralátkou) jsoucna:

ARCHÉ = ČÍSLO (Peras-apeiron = mez-neomezená) skutečnost X zkušenost

- Pares-apeiron - lichý (omezený) - sudý (neomezený). Magické číslo 10 = 1+2+3+4.

DYNAMIKA (proměllivá podstata)

HÉRAKLEITOS z Eferu (5. stol. př.n.l.) - „temný filosof“

- Materialista a dialektik, aristokrat, a jeho filosofie ovlivnila Evropské myšlení.

- Dílo „o přírodě“ proslulé hlubokým a tajemným výkladem = „temný filosof“.

- Neměl žáky, inklinuje k průměrnosti, snažil se odlišit - chodil neupravený,

neumytý a odsuzoval doktory, proto se léčil sám.

- Relativismus - něco je ve vztahu k něčemu (doktor je pro pacienta utrpením,

ale pacient je k doktorovi výnosným činitelem).

- Podle něj je prazákladem (pralátkou) jsoucna:

ARCHÉ = OHEŇ (oheň je proměnlivý, z ohně vznikl svět) skutečnost X zkušenost

- všechny věci vznikají z ohně na základě nutnosti, kterou nazýval LOGOS = rozum.

Zákon Logu: každá věc je plná protikladů, které spolu ve dvou bojují. Po určité době se všechny

věci promění zpět v oheň. Život je v pohybu (v dynamice) a každá věc a vlastnost přechází ve

svůj protiklad - chladné X teplé, živý X mrtvý, spící X Bdící.

Věc zároveň je a zároveň není (bytí, nebytí).

- Lidi dělí na spící (žijí ve svém světě), bdící (probudili se ze snu do reality).

Říká, že člověk by se měl ponořit na dno své duše (rozumu), které neexistuje a tam se

jeho rozum setká se světovým rozumem (LOGEM = míra = rozum).

Říká, že je všechno ohněm vzněcující se podle míry a hasnoucí podle míry.

- Změnil svět, žil v období, kdy jeho odpůrci říkali, že je vše stejné a neměnné - vis. Eleaté.

- Pýthagorás ho nazval „vůdce všech tlachalů“.

LOGOS: IMANENTNÍ (vnitřní) TRANSENDENTNÍ (vnější)

Ontologie - jeho filosofie Metafyzika - Parmenida

STATIKA (neproměllivá podstata)

ELEATÉ:

PARMENIDÉS z Eleje / jižní Itálie (5. stol. př.n.l.)

- Byl odpůrce Hérakleitovy filosofie a tvrdil, že je svět nehybná a zaplněná koule,

byl naopak upravený a hlavně byl vyvolený všemi smrtelníky, že se dozví

absolutní Pravdu (EPISTÉMÉ) o světě od bohyně spravedlnosti.

TMA - SVĚTLO - SDĚLENÍ „Bytí je - bytí není“.

Cesta ze tmy do světla, z nepoznání do poznání a žádný průchod není.

- PRAVDA (absolutní) X DOXA (mínění) - vede k dynamice. P ji odmítl.

Logicky říká, že neexistuje „nejsoucno“ ale, že věc jen existuje „je“ celá, jedna…

- Položil základy k základní filosofické disciplíně nauky o bytí ontologie.

ZENÓN z Eleje / jižní Itálie (5. stol. př.n.l.)

- Žákem Paremidovým, znám svými logickými paradoxy.

- Podle něj neexistuje prázdný prostor - musel by být v dalším prostoru atd.

- Pokusil se snést důkazy o nemožnosti pohybu - Zénonova aporie:

1. aporie „letící šíp“ - v každém bodu svého letu vlastně stojí = jeho let je klam.

2. aporie „achilleus a želva“ - prostor je donekonečna dělitelný, takže když má

želva náskok před Achilleusem, tak se vzdálenost po každém pohybu zmenšuje

a zmenšuje se donekonečna, takže ji nikdy nedožene.

3. aporie „stadion“ -

- Dichotomie (půlení) - úsečka, která se neustále dělí na poloviny - půlka půlky…

tzn., že když jde z bodu A do B, tak nemůžeme nikdy vyjít.

MLADŠÍ FYZIKOVÉ

EMPEDOKLÉS z Arkagantu, Sicílie / jižní Itálie (5. stol. př.n.l.)

- Básník a divotvůrce - změnil klima (prokopal hory), považoval se za boha.

- Učení převtělování o duše (nesmrtelnost) - „čím víc se duše trápí v těle, tím

rychleji se převtělí.“, „duše má šat z masa“. Byl vegetarián.

- Kosmotvorný proces - existují totálně nehybné jsoucna = bytí - 4 ŽIVLY (země,

voda, vzduch a oheň). Tyto živly byly sjednocovány a rozdělovány díky

dynamickému jsoucnu = LÁSKA (konstruktivní) a SVÁR (destruktivní).

- MIXÍS (směs) - vše je ze 4 živlů.

ANAXAGORÁS z Klazomen / malá Asie (5. stol. př.n.l.)

- Přenesl filozofii do Athén a přítel Perikleitův.

- Jeho kosmologické pojetí byla existence nekonečného množství vzájemně

kvalitativně odlišných prvků (semen), které řídí rozum - NÚS.

Dynamika jsoucna = NÚS - vše vzniká mícháním semen (neustále dělitelná).

- Kvůli této teorii byl odsouzen k trestu smrti, ale zachránil se a odešel z Athén.

- MIXÍS - vše je ve všem. NÚS - SEMENA - VĚC.

ATOMISTÉ

DÉMOKRITOS z Abdér (5.-4. stol. př.n.l.)

- Jedním ze zakladatelů atomistiky, navazuje v teorii mixís, ale s jiným přístupem.

Vysmíval se lidem, kvůli jejich boji s osudem, užíval si života a byl společenský.

Byl ženatý s malou ženou („Když zlo, tak malé zlo“). Život trávil na cestách,

procestoval Indii, Babylon, Egypt za peníze z dědictví, které tím utratil a kvůli

tomu byl souzen, avšak mu odpustili díky cenným vypracovaným studiím.

- Kosmologické hledisko - nic nevzniká, nic nehyne - svět je směsicí:

BYTÍ (ATOM - nedělitelný, liší se velikostí a tvarem) / NEBYTÍ (PRÁZDNO).

Atomy duše mají kulatější tvar. Atomy se pohybují po spirále - po předem

určených drahách a věci vznikají NUTNĚ - žádná náhoda.

- Vlastnosti atomů: a) velikostí (velká, malá)

b) tvarem

c) složením atomů a prázdna (měkká X tvrdá, lehká X těžká).

ANTIKA - Antropologický obrat

- Přechod od kosmologie k věcem lidským, který nastal 5.-4. stol.

- Filozofie byla snesena z nebe na zem:

NOMO - lidský zákon THESEÍ - konvence FYSEÍ - příroda, zákony dle světového loga

SOFISTÉ: - Profesionální učitelé „moudrosti“ - poprvé učící za plat.

- Odmítali náboženství - první krok k lidskému obratu - racionalistický výklad přírodních jevů.

- Sofista - původně mudrc, později nadávka.

Jejich učení tvrdilo:

1) MYSLET

2) MLUVIT

3) JEDNAT

- Nechtěli zjistit pravdu, ale chtěli „dostat za pravdu“ - přemluvit dav, aby dal za pravdu.

Planón: FILOSOFOS X FILODOXOS

(moudrost) (mínění)

- Sofismata - řeč musel být správná (elementární logika) - tvrzení logicky správné, ale obsahově

pofiderní. Potřeba dohody - spokojenost lidí.

PROTÁGORAS z Abdér (481-411 př.n.l.)

- Nejvýznamnější sofista a za bezbožnost byl vyhnán z Atén.

a) Gnoseologický relativismus - změna věcí (objektu) + člověk (subjekt)

- „Nemužu říct, že je vše pravdivý“

b) Etický relativismus - morální představy mají relativní charakter.

„Jiný kraj, jiný mrav“ - neexistují univerzální principy.

GORGIÁS z Leontin (483-375 př.n.l.)

- Doplnil Protágorasův relativismus.

- Ve svém díle stanovil tři poučky:

„nic není“

„i kdyby něco bylo, nemohli bychom to poznat“

„i kdybychom to poznali, nemohli bychom to vyjádřit“

SOCRATÉS z Athén (469-399př.n.l.)

- Žil a učil v Athénách Platóna a další. Byl žákem Anaxágorův.

- Otec byl kameník, matka porodní bába a měl ženu Xantipu.

- Cílem jeho života je blaženost a předpokladem blaženosti je ctnost.

- Vedl dialogy se spoluobčany (které doslova otravoval) - cílem byla morálka

„Ví, že nic neví“ - vědomí nevědomosti. Hledal pravdu v dialogu.

DIALOG:

1. část (destruktivní) - donutil společníka zamyslet se, aby zjistil, že nic neví.

2. část (konstruktivní) - snaží se přimět společníka, aby se ponořil do

Daimoniónu (vnitřní princip) - při ponořování nedostáváme negativní

vlastnosti „etický intelektualismus“ - když se ponořím a správně si definuju

např. DOBRO či ZLO, tak se stanu dobrým.

PLATÓN z Athén (427-347př.n.l.)

- Socratův žák, bohatý aristokrat a dobrého původu.

- Velmi nadaný, původně se měl věnovat literatuře.

- Založil filosofickou školu ACADEMIA (na kopci).

ŽIVOTNÍ OBDOBÍ:

1. Socratovské - žákovské období ve kterém píše spisy s dialogickou formou.

2. Hlavní tvůrčí činy - dialog Faidors.

- Teorie dvou světů - SVĚT SMYSLOVÝ - v němž žijeme každý den: hmat, chuť, čich - žádný jiný svět není…

- SVĚT IDEJÍ - svět pojmů, jen rozumový svět: dobro, zlo, dům, kůň…

3. Pythagorejské

- Učení o duši - nesmrtelná, převtělování (duše před prvním vtělením krouží ve světě idejí)

Každá duše (lidská i božská) je strukturovaná / má 3 části:

a) Rozum

b) Vůle a vyšší city

c) Pudy a vášně lidská duše se podobá vozu vlečeného dvěma koňmi - na vozu je lidská duše.

(jeden kůň představuje vůli a vyšší city a ten druhý pudy a vášně). Záleží na

tom, který z nich je u koho dominantnější.

ARISTOTELÉS z Athén (384-355př.n.l.)

- Vzdělal se v Platónově škole Academia - kritizoval Platónovou teorii idejí.

Založil v Athénách vlastní školu Lyceum (pěstovala se zde věda: stavba lidského,

zvířecího a rostlinného těla, geografie, folklór, politické zřízení,..).

- Vydal 400 knih, spisy - některé vydali jeho žáci.

- Byl vychovatelem Alexandra Makedonského. Po jeho porážce byl obžalován a

utekl z Athén, kde poté zemřel.

Kritika Platónových idejí:

Aristoteles říká, že svět je jednoduchý a že Platón ho komplikuje

1. Podle Aristotela jsou Platónovy ideje kopií smyslových věcí, proto jsou zbytečné.

2. Teorie idejí neobjasňuje důležitou vlastnost smyslového světa - pohyb, vznikání, zanikání.

3. Platón říká, že ideje nejsou poznatelné, Aristoteles říká, že idea (pods.) je ve věci poznatelná.

Hylémorfismus

- Podstatou všeho jsoucího je jednota látky (hylé) „pasivní“ a formy (eidos, morfé) „aktivní“.

LÁTKA (dřevo stolu) - samo nestačí k existenci stolu, je pouze jeho možností, potencí

(látka je pouze možností, potencí něčím být). Dřevo by mohlo být židlí, vorem, palivem...

Aby se z této možnosti, potence stala skutečnost, musí k látce přistoupit forma stolu.

FORMA - to, co z beztvaré hmoty vytváří skutečné věci (v umělcově mysli).

Podle Aristotela neexistuje látka, která by nebyla zformovaná.

umělecká forma – semínko slunečnice, korálky, člověk

přírodní forma – semínko slunečnice, rostlina, příroda

Čtyři příčiny jsoucna

1. látka (stříbro, z něhož je zhotovena miska)

2. forma (vlastní formy misky)

3. příčina pohybu, hybná příčina (stříbrník, který misku vytvořil)

4. účel, cíl (kvůli čemu byla miska vytvořena)

Pohyb

a. Pohyb vzniká tam, kde se stýká forma a látka

b. pohyb je uskutečňování možnosti

c. pohyb je proces, v němž látka nabývá formy

d. přechod z látky ve formu čili z možnosti ve skutečnost děje se pohybem

Učení o duši - všem živým organismům přisuzuje Aristotelés duši.

1. vegetativní - forma těla rostlinného (působí přijímání potravy, rozmnožování)

2. smyslově animální - působí volný pohyb (zvířata mají duši vegetativní + smyslově animální)

3. racionální - jejím projevem je myšlení a rozumné jednání. Dělí se na aktivní a pasivní.

Teorie poznání

Poměr objektivně existujícího světa a smyslového vnímání je Aristotelem velmi vhodně vysvětlován

známým přirovnáním našich smyslů k vosku, do nějž pečeť vtiskuje své tvary.

Kritérium pravdy - Pravdivý poznatek je ten, který se shoduje se skutečností.

HELÉNISMUS

- Charakteristickým znakem helénismu je expanze řecké kultury za hranice Řecka za vlády A. M.

1. Období - spojení malého polis do celku.

2. Období - vláda Alexandra Velikého - rozšíření impéria, šíření a smíšení kultur.

- Kladla se filozofická otázka: „Jak žít v novém historickém klimatu“

(vstup do nového období filozofických otázek)

- Tři směry odpovídající na tuto otázku: stoismus / epikureismus / skepticismus

STOÁ - stoické odpovědi Období: Starší - od 300 př. n. l.

Střední

Mladší - M. Aurelius, Seneca

- Silný filosofický směr v období helénistického Řecka, ale hlavně Říma.

Zenón z Kitia - zakladatel, významný kupec, založil stoickou školu, zažil slávu, i když byl

přistěhovalec. Říká se: že jeho lodě ztroskotaly, poté přišel do Athén a začal číst filosofické spisy.

Byl klidný, třeba týden nemluvil, nakonec se zabil. (stoismus byla filosofie sebevraždy).

- Na otázku odpovídá - „žij ve shodě s přírodou (logem)“

LOGIKA / duše - když se lidská duše narodí, tak je čistá jak nepopsaná tabule. Pěstuje se

rétorika, dialektika a gramatika.

Čistá duše má otisky věcí = kataleptické představy / prolepsis (vrozené - bůh, dobro…)

Kritérium pravdivosti představ je jasnost a zřetelnost.

FYSIKA / inspirována panteismem? -

Pasivní princip - hmota

Aktivní princip - bůh, logos = oheň

Existuje hmota, kterou prostoupí mrak (logos), který tu hmotu infikuje (zbožští).

Je to racionální teorie věčného návratu: KRUH - vše se točí v kruhu, OHEŇ.

ETIKA = cíl - „žij ve shodě s přírodou“. Již nehledali pravdu o světě, ale pravdu o sobě -

„Poznej své místo ve světě a podle toho žij“ (poznej svůj osud a žij podle něj - osud je racionální).

Rozlišovali se: MUDRC (vzdělanec, který pozná svůj osud a realizuje ho), BLÁZEN (nevzdělanec,

ten který neví, jaký je jeho osud a ten, který se osudu vzpírá).

Věci vedou: ke zlu / k dobru / achiafora (morálně neutrální věci - peníze, zdraví - dle osudu)

Ve chvíli, kdy člověk ví, že nemůže jít ve shodě s osudem, měl by spáchat sebevraždu.

EPIKUREISMUS - Epikúros ze Samu (341-270 př.n.l.) „Filosofie slasti“

- Založil filosofickou školu ZAHRADA:

Škola měla pomyslnou zeď - chtěli se odčlenit od okolního světa - bez válek, bez nenávisti…

a) Terapeutická funkce filosofie - šťastný život, filosofie pro sebe a ne pro Heladu (kolektiv).

b) Kanonika - senzualismus - vjemy (prolepsis - vzpomínky na vjemy)

pojmy (obecné představy)

city (co přijímáme a co ne)

- Kritérium pravdivosti - slast / bolest

pravdivé je to poznání, které nám poskytuje slast, nepravdivé, které přináší bolest.

FYSIKA / vliv atomismu (atomy, prázdno)

Odmítá kategorii logos (řád), který naprosto odmítá vliv celosvětového rozumu „osud není určen“.

Odchylka od dráhy - Deklinace - minimum svobody.

„Člověk se skládá ze svobodných atomů a odpovídá za své činy i svůj život.“

ETIKA / (kombinace fysiky a kanoniky)

Na otázku jak žít v novém historickém klimatu odpovídá: „žij slastně“.

(slast je neexistence bolesti fysické i duševní)

- odstranění bolesti: Člověk se má snažit žít co nejdéle v přirozené slasti.

- Filosofií se člověk musí zabývat v každém věku od mládí.

„Žij dobře, aby až budeš vzpomínat na minulý život, neměl jsi bolest, ale slast.“ - Výčitky aj.

Hierarchie slastí a bolestí - Člověk si ji má vytvořit, aby v budoucnu vyšel lépe - Když jsem tu já, není

tu smrt a když je tu smrt, nejsem tu já - strach ze smrti nemá smysl.

Antický filosofický SKEPTICISMUS / trend myšlení (ne filosofický směr)

1) Trest za hříchy dogmatismu - je obrovské množství fil. směru, tak který je ten pravy????

2) Skepse - pojem(zdržování se úsudků)

a) Ranný skepticismus (akademický) - zakladatel Sextos Empeirikos

Pyrrhón z Elidy (365-275) - filosof je ten, kdo usiluje o štěstí (= klid).

Otázky: co jsou věci?

Jak se k nim chovat? EPOCHÉ (no koment)

Co získám? Klid, štěstí - ataraia

b) Střední skepticismus - otázka pravděpodobnosti :

Je med sladký nebo hořký? Spíše se mi zdá sladký, než hořký!!!

c) Pozdní skepticismus - Sextos Empeirikos - velké (je bůh…?) a malé (je teplo…?) pravdy.

Pozdní antika

- Došlo k rozkladu tradice antického myšlení (logos a jeho poznatelnost)

- Začínají se objevovat nové kultury:

z Egypta (Ysida a Osiris), ze Sýrie (Baal), Asijské kulty velké matky, Kult Mithrův z Persie,

Manichejští (boj dobra a zla).

- Otázky tehdejší doby:

Jak se od života osvobodit?

Jak se sjednotit s božstvem?

Jak žít abych byl spasen?

- Filosofie je nástroj spojení s bohem

- Gnóse není v rozporu poznání a smysly, je stav extáze (nadrozumové zření

pravdy - duše vystoupí s těla a splyne s bohem.

- Směr Gnosticismus (1-3 století)

- Filón Alexandrijský (25-50) - přichází s jedním transcendentním bohem (bůh-logos-svět)

Novoplatonismus

- Nejdůležitější směr pozdní antiky, snažící se navrátit lidi do antiky.

- Chtěl zastavit vliv mystiky a zachránit antickou kulturu a tradice.

- pokus o záchranu antiky před křesťanstvím a to velice úspěšně. Dokud křesťanství nemělo své

filosofy (filosofii), tak nemohlo křesťanství uspět. Toho docílil až Aurelius Augustinus.

PLATINOS (203-364 n.l.)

- V Římě byl velmi populární, žil asketickým životem - styděl se za své tělo.

- Napsal dílo Devítky - uspořádal jeho žák Porfýrios.

a) Permanentní emanence - bůh je totálně tvořivý, přelétá přes hranice, které však nemá a vytváří

nižší vrstvy.

b) Zákon zvyšování mnohosti - světelná ontologie: hmota je absolutní tma (nejvyšší zlo)

Jedno je absolutní světlo (nejvyšší dobro)

Augustinus Aurelius - novoplatonismus přepracoval a využil pro křesťanství.

c) Cesta posledního vzestupu duše - třífázová cesta:

KONCENTRACE - oproštění od vnějšího světa, snížil dýchání a tep, snaha o oproštění od těla (ze

sféry kosmu do sféry duše).

KONTEMPLACE - soustředění, které přesune ze sféry duší do sféry rozumu.

EXTÁZE - duše splyne s jedním - Jedno pohltí duši a splyne s ním

Raně křesťanské myšlení (patristika – její reakce na novoplatonismus)

- Křesťanství vzniká ve Středomoří (okolí Říma) v 1. stol. - v závěru Antiky se objevuje přísun

nových myšlenek. Evangelia (první zvěst) byla vyhlášena v Palestině (vliv judaismu).

MESIANISMU - myšlenka království nebezského na zemi, jež přinese boží syn.

- Přijetí ze starého zákona z židovství do křesťanství a vytváření nového zákona založen na

evangeliích (první tři líčí osud Ježíše Krista - nelíčen jako člověk z masa a kostí, ale jako duch).

- Křesťanství řeší problém, jak začlenit pojem logos = rozum = řád do křesťanské víry?

1. jak se křesťanství vypořádá s kategorií rozumu uvnitř sebe sama;

2. jak vysvětlí křesťanství existenci antické filosofie?

a) negace; popřít ji a tajně z ní vycházet?

b) otevřeně z ní bude vycházet

Snahy o filosofii uvnitř křesťanství 1. APOLOGETI (v současnosti nejsou považování za křesťany)

- Byli zaměřeni proti Judaismu (Židům) a helénské kultuře.

a) Východní - Vliv novoplatonismu a stoicismu. Apologeti používají filosofické pojmy

(filosofického jazyka) pro zpřístupnění křesťanských myšlenek vzdělaným vrstvám.

Justinus - mučedník, říkal, že na počátku bylo slovo (logos) od Boha a to bylo Bůh. Kdo žije

v souladu s Bohem, s božím slovem, je křesťan. Individuální lidský logos (rozum) je

součástí světového logu = Bůh.

b) Západní - Tertuliánus - právník, řečník; právnické vzdělání využil ve prospěch

křesťanství. Byl asketickým mužem a mystikem. Je prvním filosofem, který považuje

křesťanskou a antickou moudrost za neslučitelnou. Křesťanská víra je neslučitelná

s antickou filosofií. Jeho filosofie je založena na popírání slova LOGOS. Filosofie a věda do

křesťanství nepatří, křesťanství by mělo filosofii a vědu zakázat.

2. GNOSTIKOVÉ

- Gnostikové neodvíjí svůj původ od křesťanství, jejich kořeny sahají ještě před křesťanství,

před antiku; programově hlásají odklon od tohoto světa. Říkají, že opravdový křesťanský

Bůh je neznámý, bezejmenný. Bůh, který stvořil materialistický svět je zlý (duši uzavřel

v těle). Je třeba se osvobodit od těla jediný způsob je gnósé. Gnósé je totální odvrat od

tohoto světa. „Kdo poznal tento svět, poznal mrtvolu“. Kristus je spasitel, který nás vyvede

z tohoto (materiálního) světa a přivede nás do království.

PATRISTIKA

AUGUSTUS AURELIUS (354-430 n.l.)

- Augustus Aurelius je filosofem, který napsal knihu Vyznání. Tato kniha má dvě

části. První část líčí život Augusta Aurelia do 33. roku života a druhá po 33. roce.

- Narodil se v Severní Africe. Jeho otec byl pohan a matka křesťanka. Do 33. roku

žil světským životem. Živil se učením rétoriky. Nežil podle zásad, které sám

hlásal. Byl typickým představitelem Římana své doby.

- Augustus Aurelius začal číst Cicerona, což u něj způsobilo převrat v myšlení.

Tak se dostal skrze filosofii ke křesťanství.

- Začal studovat teologii. Stal se pomocníkem biskupa a později biskupem. V 72

letech se odpoutává od poslání biskupa a věnuje se filosofii a píše své knihy.

- Nahlédl do svého vlastního nitra a zjistil, že on sám je rozporem mezi hříchem a

pravdou. Já sám jsem byl svou první otázkou. Prosil boha, aby mu odpověděl na

otázky, které se týkaly jeho života. S Bohem rozmlouvá ve své vlastní duši, skrze

své nitro.

Myslím, tedy jsem.

- Podstata člověka je v jeho rozpolcenosti - Já jsem rozpolcenost mezi dobrem a

zlem, mravností a nemravností. Člověk se chce dostat ze své zvráce., ale neví jak.

MINACHEJCI - existuje Bůh dobra a Bůh zla. I v nás existuje dobro i zlo. Jak dokazuje Aurelius Boha?

Nalézá ho ve své vlastní duši. Bůh je:

a) nejvyšší existence;

b) nejvyšší pravda;

c) nejvyšší měřítko pravdy;

d) nejvyšší dobro.

- První koncepce trojjedinosti Boha (člověk je trojjediný jednotou paměti, vůle a pochopením).

Bůh je syn, otec a duch svatý.

Reakce na novoplatonismus - Byl největší nepřítel křesťanství, přepracoval ho pro potřeby křesťanství a použil ho k boji proti

největšímu nepříteli křesťanství. KŘESŤANSKÝ BŮH

jediný Bůh

SLOVO = JEŽÍŠ KRISTUS

DUŠE

SMYSLOVÝ SVĚT

(svět stvořený Bohem)

--------------------

TMA

Co lze použít k filosofické obhajobě křesťanské víry?

Prótón je naprosto neosobní. Byl nahrazen Bohem křesťanským.

Rozum (svět idejí) = slovo = logos = Ježíš Kristus.

Duše (individuální lidská duše) - křesťanství na lidské duši a její snaze vůbec nezáleží.

Bůh ví, jak to vše bude.

Smyslový svět

Bůh stvořil svět a ten svět je již dotvořen. Není možné, aby Bůh stvořoval ještě něco dalšího.

Do křesťanství nelze přijmout to, jak se lidská duše dostane k Bohu.

1. Nelze přijmout, že závisí jenom a jenom na vůli člověka, zda s Bohem splyne. Vytváří koncept

totální determinace. Vše závisí na Bohu, který rozhodne, zda má duše bude spasena nebo ne.

2. Není možné, aby Bůh splynul s duší. Bůh není já.

3. Není možné, že duše a Bůh splynou za života.

Křesťanské myšlení scholastické

- Ve filozofii začíná středověk roku 529 - byla zavřena athénská Akademia a všechny ostatní

školy, zároveň vznikl první benediktýnský klášter.

BÖETHIUS (480-529 n.l.)

- První středověký filozof. Napsal knihu „Filozofie utěšitelka“, v níž překročil

hranice Augustinovy filozofie, vytváří zvláštní vztah víry a rozumu.

- Předpokládá, že víra i rozum pochází od boha, proto nemohou být v rozporu.

PŘEDSCHOLASTIKA

- Souvisí s Karolinskou renesancí.

- Nové národy z křesťanství nejdříve převzaly víru, teprve později filozofii.

- Hlavním představitelem předscholastiky je Jan Scotus - žil v Paříži, řešil problém víry a rozumu

stejně jako Böethius. V jeho systému je mnoho panteistických prvků, objevují se první inklinace

k mystice - člověk se ponoří do sebe a nenalezne tam “ideu Boha“, ale kus Boha samotného.

RANÁ SCHOLASTIKA Řešila dva základní problémy:

DIALEKTIKA x ANTIDIALEKTIKA x UNIVERZÁLIA

- Vznikají první křesťanské školy - trivium a kvadrivium - 3. stupněm trivia je dialektika, ta je

opřena o disputační metodu - žáci hledali řešení problémů u autorů, kteří si odporují, najdou

společné a to je řešení, používají k tomu literaturu církevních otců a Bibli.

Řeší se, zda vůbec dialektika patří do křesťanského systému, zastával se jí mistr Abelard:

na počátku bylo slovo Bůh Kristus dialektika tam tedy patří,

antisenzualistická metoda. Proti stojí Petr Damiani.

Spor o univerzálie:

- Existuje reálně sudokopytník, savec, apod.? Zde proti sobě stojí realisté a nominalisté.

Realisté říkají, že existují, že dokonce ještě před věcmi existovaly pojmy.

Nominalisté říkají, že jsou to pouze slova. Existují jen jednotliviny, nic to neznamená. /

Pojem vzniká na základě abstrakce.

- Jenže takovéhle filozofování každý nechápal, proto do křesťanství vnikala mystika:

Boj proti racionalizaci křesťanství - sv. Bernard říká, že primární je víra a prožitek, nikoli

rozum, člověk je třtina klátící se ve větru, co zmůžeme proti Bohu?

Křesťanství už se nezabývalo a priori křesťanstvím, to pálilo zastánce těchto názorů.

A POSTERIORI - Poznání zísané ze zkušenosti.

A PRIORI - Poznání získané před zkušeností a nezávislé na ni, které je od samého počátku součástí vědomí.

VRCHOLNÁ SCHOLASTIKA (filosofická obrana křesťanství proti averroismu - T.Akvinský)

- Křesťanská kultura byla vázána na germánské a francké kmeny, okrajově na Slovany.

- Židovská kultura je hodně na výši, arabská kultura je silně filozoficky podpořena a byla to ve své

době právě arabská kultura, která byla nejrozvinutější na světě. Arabové věřili v rozum, víra

nepřevyšovala filozofii (oproti Evropě) - v Islámské kultuře se objevuje totální vliv antické

filozofie, zejména Aristotela.

- Při křížových výpravách do oblasti božího hrobu došlo nejen k šíření křesťanství, ale i k dovozu

nových myšlenek do Evropy.

Arabský aristotelizmus VÝCHODNÍ VĚTEV:

Představitelem kolem Bagdádu byl AVICENNA (983-1037) - kdo chce pochopit

matematiku nebo fyziku, musí znát filozofii. Věčnost stvořeného materiálního

hmotného světa: vesmír je sice stvořený, ale není časově omezený - vliv

novoplatonismu.

Napsal: „Kniha uzdravení duše“

ZÁPADNÍ VĚTEV:

Představitelem byl AVERROES (1126-1198) - přinesl největší zásah do

křesťanského myšlení v dějinách křesťanství. Základním filozofickým konceptem je

aristotelizmus - Aristoteles vysvětlil svět, Averroes vysvětlil Aristotela.

Klade si nové otázky v novém světě, říká, co by na to řekl Aristoteles.

Teorie dvojí pravdy - teologie je založená na víře, filozofie na rozumu - svět může

být vykládán dvojím způsobem. Pro méně racionální duše je tu teologie, pro vzdělance filozofie.

Rekonstruoval Aristotela naturalisticky Pantheismus.

Smrtelnost individuální lidské duše

Aristoteles říká, že vše tvoří podstata látky a formy.

Averroes říká, že nejpodstatnější u člověka je duše, individualita každého člověka není dána

formou, ale že je spjata s látkou a tělem, individualizace je tedy dána tělem a ne duší! Když

člověk zemře, zbude rozum, čisté lidství. To bylo pro křesťanství nepřijatelné, proto byla

Aristotelova filozofie zakázaná. Filosofická pravda nemůže být v rozporu s teologickou.

Této myšlenky se chytnul až Siger Brabantský v Paříži, roku 1282 byl ovšem otráven, potom si ale

establishment uvědomil, že všechny pobít nemůže, započala se tedy: KRISTALIZACE ARISTOTELA

Kristianizace Aristotela - Byla použita stejná metodika jako dříve u novoplatonismu. Vzali staré řecké Aristotelovy texty,

přeložili je do latiny a zjistili zase, co lze převzít bez problémů a co ne - vzaly se části Aristotela,

které nebyly v rozporu s křesťanstvím a nahradily problémové věci.

ALBERT VELIKÝ (1206-1280 n.l.)

- Byl pověřen onou kristianizací, byl to dominikán, neuměl řecky, proto si musel

nechat spisy přeložit do latiny, napsal obrovské množství výkladů Aristotela,

zajímal se o přírodu, což bylo tehdy nezvyklé, neměl tedy proto čas zabývat se

Aristotelem. Našel tedy jiného muže, který měl dokončit dílo.

- Theologie = filosofie + přírodní vědy

Pitval jabka, bavil se s rybáři… byl vzdělaný a optimista.

TOMÁŠ AKVINSKÝ (1225-1274 n.l.)

- Byl dobrého původu z velice oblíbené rodiny, byl výjimečně inteligentní,

emocionální (bál se žen) a rozhodl se, že se stane dominikánem, načež pověřen

Albertem Velikým (byl jeho žákem) přepracoval Aristotela. Jeho život byl krátký

- jeho duše byla v nepokoji. V Paříži byl velmi oblíbený, dostalo se mu

nebývalých výsad u královského dvora (jako jediný směl vstát od stolu, pokud

král seděl), dovedl diktovat svým žákům 4 spisy najednou.

- v 5-ti letech měl otázky typu „existuje Bůh?“

- Obhajoval křesťanskou víru na filosofické bázi Aristotela.

„Summa proti pohanům“ - bojovný spis, ve kterém vystupoval proti islámským interpretacím Arist.

„Summa teologická“ - tímto spisem založil teologii.

Podle něj Bůh (absolutně dokonalá bytost) neexistuje - důkaz sporem (premise):

1. Bůh je první hybatel - když jedna věc do druhé věci strčí a uvede ji v pohyb, tak do té

první věci taky něco strčilo? Ne, ta ten pohyb vykonala sama.

2. Kauzální řetězec: Příčina-účinek - dominový efekt - do první kostky musel někdo strčit.

3. Bůh je absolutní nutnost - (být a nebýt) možnost existence X neexistence:

TUŽKA - neovlivní vznik ani zánik. ČLOVĚK - neovlivní vznik, ale může ovlivnit zánik.

Kdyby všechny věci byly schopné ovlivnit zánik, tak by nic nebylo.

4. Bůh je absolutní dokonalost - vše má stupeň dokonalosti.

5. Bůh je nejvyšší cíl - teleologický.

Základný problémy:

vztah mezi vírou a rozumem - vůli i rozum má člověk od Boha, tak přece nemohou být v rozporu. (Filozofie založená na rozumu a teologie založená na víře nemohou být nikdy v rozporu - Obě se zabývají Bohem a

stvořeným světem. Filozofie postupuje od výtvoru k Bohu, teologie od Boha k výtvoru. Co lze vysvětlit rozumem, na to

nepotřebujeme víru.

Jak spojil Aristotela s křesťanstvím?

Bůh není ve vnitř, ale nad světem, před světem, mimo svět. Nesmrtelnost lidské duše. Princip

individualizace není ve formě, ale v látce. Když umře tělo, umře individualizace, zůstane nesmrtelné

lidství. Bůh je čistá forma - Tím Akvinský rehabilitoval hmotu.

Člověk = tělo (individualita) + duše (stejnorodé)

Svoboda vůle - zlo existuje (oproti Augustinovi), ale nevytváří jej Bůh, nýbrž člověk.

ZLO = příklad z 1. knihy Starého zákona Genesis - Adam a Eva - jak Adam neposlechl boha a utrhl

jablko ze zakázaného stromu - tak vzniklo zlo, které vytvořil člověk, ne bůh!!

POZDNÍ SCHOLASTIKA (1300-1450)

- Vedle dominikánů působil v té době významně i řád FRANTIŠKÁNŮ - bohatý silný řád - příznivci

k návratu chudoby křesťanství. Ti představovali směr, který se odvracel od filozofie, od

rozumu a poznání hledal ve víře, došlo tak k příklonu k mysticismu.

1) přírodní filosofie

2) pozdní nominalismus

3) mystika

JAN DUNS SCOTUS (1265-1306 n.l.)

- Rozsáhle kritizoval Tomáše Akvinského. Na rozdíl od něho nevidí princip

individualizace v látce, ale ve formě. Protože kdyby byla individualizace v látce,

andělé by potom nemohli být individuálními bytostmi. Zatímco Akvinský

podřizoval vůli rozumu, Scotus říká, že vůle má přednost před rozumem.

Svobodná vůle a svobodná volba je absolutní a vyvěrá z nekonečnosti Boha.

- Ontologicky individualismus:

Forma totostů - psovitost, konovitost, lidskost, obrovitost - pes… má vlastni

formu - ten konkrétní pes... individuální forma.

WILLIAM OCKHAM (1265-1306 n.l.)

- Byl snad nejvýznamnější postavou celého 14. století, byl to františkánský mnich,

který působil na univerzitě v Oxfordu. Zastával radikální nominalizmus

(konceptualizmus), podle něj existují jen jednotlivá jsoucna, nikoli obecniny.

Pojem např. savec existuje jenom v jazykové rovině. Neopírá se o rozum, protože

jím podle něj nelze vysvětlit boží existenci. Jeho dílo bylo církví odsouzeno.

- Princip ekonomického myšlení - Ockahoma břitva. Napsal román „Růže“.

- Neučená mystika - husitství / učená mystika.

RENESANČNÍ MYŠLENÍ (v této době byly všichni věřící)

- Jsou různé názory na to, kam renesance patří, má se za to, že spíše do novověku:

14. - 16. stol. - budování měst: řemesla, výroba, obchod.

Zaměřena na hanzovní města, Anglii, Itálii, Francii, Německo, u nás zřídka za Rudolfa II.

- Začíná se objevovat destrukce STŘEDOVĚKÉ AXIOLOGIE (podstata hodnot člověka k přírodě…).

Renesanční filozofové byly všichni věřící, ale Bůh ustupuje - stojí tu člověk a příroda.

Mizí hierarchie: kde nahoře je Bůh, pod ním člověk a potom teprve příroda - nyní vedle sebe stojí člověk a

příroda jako rovnocenní (bůh je trošku mimo - deistická koncepce).

Bůh

Člověk

Příroda

-------------------------

Renesance: člověk - příroda (zbožštění přírody - pantheismus)

- Některé koncepce zase až zbožšťují člověka. Rehabilita člověka.

- Došlo ke zrušení determinizmu (přesvědčení, že vývoj světa je předem dán jeho současným

stavem a platnými přírodními zákony).

- Vyzdvihuje se tvůrčí činnost člověka (umění, politika, sociální, přírodní věda). Tohle tvoří

VĚDOMÍ INDIVIDUALITY - Člověk se stává sám sobě Bohem.

Humanismus (1. období, před-období renesance) - Humanizmus sám sebe chápe jinak, než jej chápeme dnes, humanisté se chápali jako totální

rozchod se středověkem, snažili se vrátit do antické doby:

vrátili do Evropy antické spisy.

vrátili povědomí o antice (lidi o ní do té doby ani nevěděli).

vrátili člověka jako aktivního životaschopného tvora - antické pojetí člověka.

Vlastní filozofie se zabývá jen jednou otázkou: Aristoteles ano nebo ne?

1. RENESANČNÍ PLATONISMUS - Florencie - Primárně proti Aristotelovi - odmítali převzaté teze Tomáše Akvinského od Aristotela.

- Rozvíjel se ve Florencii (Florentská akademie 1459 - Medičejští) - Platónská škola byla silně

finančně zajištěná, vychází z negativního vztahu k Aristotelovi, důvodem byla kompatibilita

s křesťanstvím. Florentští vycházejí z platonizmu, ale význam má i orientální mystika. Velmi

oslabovala moc Vatikánu (papežové měli dokonce děti).

MARSIGILIO FICINO (1433-1499 n.l.)

- Podle něj je lidská duše nesmrtelná (inspirován Novoplatonismem).

- Renesanční křesťanství (ve starých antických spisech jsou již zárodky

křesťanství) - Říká, že člověk vždy inklinuje k nějakému transcendentnu, je

potřeba udělat nové, renesanční křesťanství - Člověk podle něj stojí mezi Bohem a

ostatním stvořením. Člověk si stvořil lidský svět a ten může ovládat, říká, že člověk by

zvládnul stvořit svět taky.

PICO DELLA MIRANDOLA (1463-1464 n.l.)

- Žil velice bouřlivým životem - byl štědrý a měl rád arabské spisy, mluvil

30-ti jazyky. Byl tak trochu na holčičky, v 31 letech ho kdosi otrávil.

- Zdůrazňuje člověka - kritizuje Aristotela, neboť říká, že člověk je Bohem

silně nadřazen ostatním, téměř až zbožšťuje člověka (patheismus):

člověk si uděluje svou podstatu: smrtelný / nesmrtelný

„Osud si vytváří každý sám“

- Kritizoval astrologii, protože je při ní člověk pasivní - kritizoval světový

řád (logos!), velmi podporoval magii.

2. RENESANČNÍ ARISTOTELISMUS - Padova - Objevuje se v Padově, zastánci tohoto směru očišťovali Aristotela, nikoli však T. A. výklady.

Výklady: Avereovy, výklady Alexandra z Afrosidia.

PIETRO POMPONAZZI (1462-1525 n.l.)

- Zabýval se problémem duše, došel k závěru, že lidská duše je smrtelná, protože

je dvakrát závislá na hmotě:

1. hmota (čím myslí - mozek, tělo),

2. hmota (o čem myslí).

- A navíc duše poznává materiální svět, z toho vychází též jeho přístup k morálce:

Pokud je člověk silně závislý na Bohu, morálně se chová jenom ze strachu

z trestu od Boha, není lepší člověk, který se chová morálně kvůli sobě?

Boj zastánců Platóna a Aristotela skončil závěrem, že člověk je silně

aktivní bytost, která je trvale přítomna ve světovém řádu.

Ostatní svět

Duše

Anděl

é

B

ů

h

ů

Období „přírodní filozofie“

- Řím zase začal přitahovat otěže - filozofové si už nemohli dovolit to, co v humanizmu.

- Uskutečňuje se první krok k vědě, začíná se vytvářet nový obraz světa - hledají v kosmu,

objevuje se empirie zpracovaná rozumem:

Vznik nových metodologických přístupů - pozorování + rozum

MIKULÁŠ KOPERNÍK (1473-1543 n.l.)

- Představuje odklon od geocentrizmu, nahradil ho heliocentrizmus.

- Jeho metodologií byla:

empirie - hypotéza - empirie - teorie. (tento postup je ve vědě užíván dodnes)

- Jeho kniha byla vydána rok před jeho úmrtím.

- Bál se kritiky církve, tíhla k ideologii.

GIORDANO (FILLIPPO) BRUNO (1548-1600 n.l.)

- Nebyl matematik ani astronom, byl to filozof - navazuje na novoplatonizmus.

Říká, že vesmír je nekonečný, božský, úžasný - zbožšťuje vesmír:

Vše, co je ve vesmíru, je neustále dynamické, ale nevyvíjí se, protože vesmír

už je dokonalý. Střed vesmíru může být v každém z nás.

- Byl velmi nadaný a byl synem vojáka - strčili ho do dominikánského kláštera: Zde se spalo na kamenných lůžkách, pouze na látce, v zimě. V noci se chodili 3x modlit - kvůli

těmto podmínkám hodně dětí skonalo - Utekl z něj a ukradl kutnu, když mu byla zima a měl hlad

tak se nechal ubytovat po různých klášterech.

- Byl revolucionář a totální cholerik neschopný komunikace - byl v Praze u

Rudolfa II., ten po něm ale chtěl horoskopy, tak se urazil a odešel.

- Byl obětí katolického teroru - nechtěli ho odsoudit k smrti, donutil tedy církev

sám „moje smrt bude větší škoda pro vás, než pro mě“ - byl upálen na

náměstí Květů v Římě.

- Transcendentní prožitky: barva + hudba + tanec = fantastické!

(tak fantasticky chápe i čas a prostor)

Nová přírodní věda

GALILEO GALILEI (1564-1642 n.l.)

- Založil ve vědě mechaniku - zabývá se pohybem těles, pádem tělesa, měří –

empirie! rozklad pádu = dráha, čas, odpor.

- Objevil spoustu zákonů pohybu, vše se snažil změřit:

„co nelze měřit, učiníme měřitelným“

- Je to první člověk, který matematizoval svět, svět matematických struktur, první,

kdo se dívá na svět bez etických a estetických názorů.

Novověké myšlení

(17. – 1. pol. 19. stol.)

- Filozofie se komplikuje a prohlubuje - urychluje se duchovní vývoj společnosti - začíná se psát

národními jazyky (angličtina, němčina, francouzština) - čím dál tím méně lidí ji taky chápe.

- Jedná se zejména o způsoby aplikace přírodovědného bádání do techniky - svět je chápán jako

matematický konstrukt, svět matematických rovnic.

GNOSEOLOGICKÉ - 1. období (17.-pol.18. stol.) - Vznikají nové národy - první spisy v národních jazykách (NJ, AJ…), nové vědy i přesto, že zuří

30-ti letá válka (protestanti proti katolíkům - boj o vliv protestantů v Evropě).

- Vzniká gnoseologický problém - „jaké poznání vede k pravdivému poznání objektivní reality?“

- Střetávají se: 1. racionalismus / 2. empirismus / používáme obojí, co z toho je ale pravda?

„čím se zabývá přírodní věda?“

Objektivní realitou (svět fungující bez lidského zásahu)

- Empirikové tvrdí, že jedině ve smyslech je pravda, rozum to má jenom třídit.

- Empirikové se vyskytovali především na ostrovech Anglie, Skotsko, Irsko.

- Na kontinentu bychom našli zase spíše racionalisty.

Přírodní věda se zabývá např.: Vztah mezi jablkem v realitě a v mysli - zda-li je to stejné!!!

FRANCIS BACON (1561-1626 n.l.)

- Zakladatel IDEOLOGIE.

- Byl velice mocný a bohatý člověk, žil v období alžbětinské renesance.

- Jeho literární jazyk je na stejné úrovni jako Shakespearův.

- Řeší, co dělat po ztrátě Boha. Zastával vysoký úřad na královském dvoře, byl

lord kancléř, byl 3. člověkem v Anglii. Měl 14letou manželku.

- Byl odsouzen k smrti kvůli úplatkářství, trest mu ale odpustili a on se od té doby

věnoval filozofii a vědě. Napsal spis „o velkém obnovení věd“,

„novum organum“ (ani pavouk, ani mravenec, ale včela - shromažďuje i zpracovává informace).

- Kritizoval Aristotela, chtěl psát encyklopedii, ale dřív umřel.

- Zkoumal vnitřností slepice, když jim do těla přidával sníh - při tomto zkoumání

však prochladl a zemřel na zápal plic.

- Jako první řekl, že je potřeba poznat přírodu, abychom ji mohli ovládnout:

řekl že „vědění je moc.“

Jak dospět k poznání? - Při tom musí spolupracovat rozum a smysly!

Důležité je experimentovat, používat indukci !!!

(indukce - závěr na základě mnohého nastřádaného poznání. Uchopení podstaty jevu).

Jeho filozofie má dvě části:

1. Destruktivní:

(Platí dodnes) Musíme se kriticky obrátit k některým názorům, kterými je vědec zanesen.

Ideologie - nauka o idolech.

Idol/iluze - překážky l poznání objektivní reality - negativní překážky, které musíme zrušit.

1. idoly rodu - antropologické / vidím či slyšíme předmět jinak, než vypadá.

2. idoly jeskyně - jiné zkušenosti, výchova, vzdělání / Individuální - každý je jiný.

3. idoly tržiště - různé jazyky / nepojmenováváme věci, ale naše představy o věcech.

4. idol divadla - obdiv k autoritám / máme k nim úctu - nechceme nic měnit ani kritizovat.

- Idoly nelze odstranit, ale můžeme si to uvědomit a částečně se toho zbavit.

2. Konstruktivní:

(Neujala se) Jak uchopíme formu tepla? Udělejme si tabulku, naplníme ji různě teplými jevy:

1. co je teplé / 2. co není / 3. co někdy (rovnáme a uděláme definici).

Když uchopíme formu, uchopíme teplo - to je trošku přednovověké.

- „Nová Atlantis“ - tak trochu sci-fi, popsal zde dokonalou společnost na ostrově řízenou vědci.

OSVÍCENSTVÍ - 2. období (pol.18.- 1.pol.19. stol.) (dvě etapy: francouzské i německé)

- Osvícenské myšlení sjednocuje emancipace od náboženství - filozofie se totálně odděluje od

křesťanství, všichni to ale stále byli křesťané (i když nepsali texty o bohu).

- Přírodní věda (matematika, fyzika) s filozofií velmi dobře spolupracuje - vědci oceňují filozofii.

Nejvýznamnější přírodní vědci jsou nejvýznamnější filozofové.

Řeší se otázky: „Jak se máme dostat k subjektivní realitě?“, „Co existuje i bez člověka?“

To právě věda nezodpoví, to zodpoví jen filozof.

Přírodní vědy - nejvyšší schopnost člověka je zabývat se přírodními vědami.

Tohle je to, čím člověk vyniká od ostatního!!!

- Cílem přírodních věd je skrze techniku ovládnout přírodu.

- Cílem je tedy moc nad přírodou, příroda už není bůh.

PŘÍRODA = SVĚT je přirozený a protknutý přírodními zákony (logem / řádem = soustava vztahů

zákonitostí, dle kterých se příroda/svět řídí). Člověk má výsostnou schopnost tyto zákony pochopit a

svoje poznatky použít proti přírodě = Člověk tedy stojí nad přírodou.

Svět je zbaven hodnot (bez axiologie) / svět = nekonečný vesmír:

člověk (S) - příroda (O)

člověk je součástí přírody

Problémy: Jak vykládat - lidský svět? Morálku? Umění? Je součástí přírody?

Dualizmus? (lidský svět X přírodní svět). Odkud se bere morálka? Je to součást přírody?Ulitarizmus?

RENÉ DESCARTES (1596-1650)

- Zakladatel novověké filosofie, moderního racionálního myšlení a geometrie.

- Silně přilnul ke své nevzdělané prosté chůvě, která mu vytvořila obraz Boha, což

poznamenalo a komplikovalo jeho pozdější filosofickou činnost.

- Měl rád teplo: Svou filosofii vymyslel přikrytý ve své posteli s čepicí na hlavě (nemohl rozlišit, zda měl nápad ve snu, nebo v bdění, protože pořad ležel v polospánku)

= vedl dialog ve své hlavě - „já s já“. Napsal o sobě hromadu knih o svém JÁ.

- Studoval matematiku, Aristotela. Dostal se do světa s katolickými vojsky ve

30leté válce (vyměřoval palebné úhly děl) - Bojoval v bitvě na Bílé hoře, stihnul si

při tom skočit popovídat na Karlovu univerzitu (měl vztah k Čechům).

- Z Francie ho po čase vyhnali - odešel do Nizozemí, kde se setkal s J. A. Komenským, který v něm

poznal génia. Descartes řekl: „že se právě setkali dva nejvýznamnější lidi 17. století“.

- Kamarádil se s princeznou falckou - napsal pro ni učebnici filosofii pro ženy.

Komenskému i princezně falcké slíbil, že se bude přimlouvat za české země.

- Potom odešel do Švédska, kde se kamarádil se švédskou královnou Kristýnou (jeho 2. žena),

která ho chtěla na svou novou akademii věd. Neměl ale rád zimu, ve Švédsku se nastydl a umřel.

Královna si nechala vypreparovat jeho lebku a měla ji na pracovním stole.

Francouzi jej dnes považují za největšího Francouze.

EXISTENCE MYSLÍCÍHO JÁ

„Cogito, ergo sum“ - „já Myslím, tedy já jsem“

Problémem je, co je objektem mého myšlení - není to realita ale ideje - to, co je uvnitř subjektu!!

- VĚDĚT = 100% vědomost / POCHYBOVAT = nejistota - najde v sobě ideu absolutní dokonalé bytosti „IADB“.

IDEJE:

1. Vrozené / pravdivé:

Ideje, které mám od Boha, který nezklame, protože je absolutně dobrý. Bůh + atributy + hmota.

Idea substance rozprostraněné (podstata všech materiálních těles) - Bohem vepsána subjektu.

- Pokud v sobě tuto ideu najdu, dokážu tím existenci reálného světa.

Poznávám jen vlastní ideje - Poznávám jen ideu jablka, nikoliv jablko samotné.

2. Získané / nevěrohodné:

Ideje pochybné a klamné. Vnější svět: jablko, kniha, dům…

a) smysli b) popisem věcí od jiného člověka c) sám si je vytvořím

DUALISMUS: 1. Substance myslící - člověk/duch

2. substance rozprostraněná (věci) - zvíře, člověk/tělo, strom, nůž.

- Substance fungují paralelně, neovlivňují se, jen trochu. S - O

- Obě substance se na těle kříží v šisince mozkové (vzadu na krční páteři) (gnoseologie)

Hledal metodu, pomocí které by našel základ moderní filozofie = Našel metodickou skepsi: (tato skepse: metoda co přivádí k něčemu co je jisté a na kterou se můžou postavit další vědy:

např.: dvěma body lze vést pouze jednu přímku, 3 úhly trojúhelníku dávají 180°)

- Můžeme pochybovat o všem kromě samotné skutečnosti, že pochybujeme.

Můžu dokázat pouze to, že existuju.

- JÁ není tělo, ale myšlení (lze dokázat pouze existenci myslící substance JÁ - tělo dokázat nelze).

- MYŠLENÍ je charakterizováno strukturou Subjekt-Objekt.

BARUCH SPINOZA (1632-1677)

- Portugalský žid z Amsterodamu, byl velmi vzdělaný teoreticky i prakticky - živil

se broušením čoček - onemocněl z dýchání prachu, nakonec zemřel asi hlady.

- Analyzoval rozpory Starého zákona - říkal, že křesťanství ani židovství nepřináší

pravdu = vyčleněn z židovské obce a stal se vyvrhelem.

- Prohlašuje, že je karteziánštější nez kartezius (čistší než Descartes) a navrací se

k nejstarší židovské tradici kritizuje Descartův dualismus, neboť nedefinoval substanci, protože jestli má být

substance substancí, může být jen jedna, dvě by se omezovaly.

Jeho filozofie je filozofií monistickou / panteistický filosofický systém:

PŘÍRODA - je nekonečná, jediná, velká absolutně dokonalá substance (Bůh),

která je zároveň: tvořící (tvoří sama sebe) a stvořená (je sama sebou - ta, která je).

BŮH - není transcendentální, ale je ve všem - imanentní (vnitřní).

Bůh je jako v původní židovské tradici, částečně materiální.

Rozdíl mezi materiálním a duchovním:

je v ATRIBUTECH - neoddělitelných vlastnostech. Substance má nekonečně mnoho atributů, ale

my můžeme poznat jenom dva: 1. rozprostraněnost

2. myšlení

Poznávací optimismus:

Řád mezi idejemi (myšlením) u člověka je poznatelný a identický s řádem rozprostraněného světa.

MODUS

- Definice: Modus je to, jak se nám lidem jeví substance (příroda/Bůh) skrze nějaký atribut.

- Je dynamickou částí substance. Je to jednotlivina a konkrétní individualita (mikrofon, počítač,

myšlenka…) - stav substance, tak jak se nám substance jeví. U modu nezáleží jenom na substanci

ale i na individualitě (tvaru, barvy…). Příroda a Bůh je totéž, i hnůj je Bůh.

Existují 3 druhy poznání

1. z doslechu a smyslů

2. z rozumu - vrozené ideje

3. intuitivní - člověk ztotožní se substancí a zvnějšku ví pravdu (skoro mystika)

Determinizmus

- Vše se děje podle toho, že podstatou všeho je substance (Bůh neboli příroda), neexistuje náhoda.

Nic není náhoda (my akorát neznáme příčinu). - Když člověk bádá v přírodních vědách, může se přiblížit přírodním idejím. Jsme hříčkou své vlastní podstaty.

- Svoboda je poznaná nutnost - mudrc je osudem veden, protože ji pozná. Čím více toho znám, tím

více jsem svobodný, protože se můžu zařídit podle skutečnosti.

GOTTFRIED WILHELM LEIBNIZ (1646-1716)

- Byl zázračným a geniálním dítětem (současník géniů Pascala, Newtona), v 5-ti

již mluvil plynule latinsky, v 15-ti byl přijat na univerzitu, kde se humanitně

vzdělal (byl polyhistor - vystudoval všechny obory), v 21 dostal doktorát a stal

se profesorem v Aldorfu. Byl zakladatelem německé akademie věd, vynalézal

válečné stroje, konstruoval ponorky - poradil francouzskému králi jak dobít

Afriku (dle tohoto návodu se řídil i Napoleon, i Hitler). Chtěl spojit křesťanství.

- Věděl úplně všechno, a proto ho neměl nikdo rád - na pohřbu byli 2 lidi.

Říká, že je rozdíl mezi tím, jaký svět je a jaký se nám jeví:

Je důležité zkoumat svět, jaký ve své skutečnosti je:

- Podstata světa je složena z MONÁD (z duší).

Monádologie - Monáda - silový bod, to co ta věc ve skutečnosti je. Každá Monáda (látka) se liší:

a) HOLÉ (percepce) - kameny, dům…

b) LIDSKÉ (apercepce) - sebereflexe, stupeň sebeuvědomění.

- Je jich nekonečné množství.

Jsou 3 slaďující zákony monád:

1. zákon neprotikladu - něco platí a něco ne (…dnes je pondělí a není úterý).

2. zákon jednoty a nerozeznatelnosti - jestliže najdu dvě věci, které jsou naprosto stejné, nejsou

to dvě věci ale jedna (…boty v regálu z jedné strany vypadají z druhé strany jinak, ale jsou o ty samé boty).

3. princip dostatečného důvodu - vše, co se děje, má dostatečný důvod, proč se to tak děje. (…nic není v rozumu, co není ve smyslech).

Kritika Descarta:

- Kritizuje i Aristotela, ale navazuje na něj (dualismus nahrazuje pluralismem) a na jeho pojetí přírody.

- Všechno poznání uskutečnil ponořováním se do sebe - Leibniz na to přišel přímo

v rozprostraněném světě.

- Descartes neodpovídá na otázky: Proč věci kladou odpor? Proč jsou zvířata činná?

odpověď je otázka proč člověk myslí?

Odpověď na všechno je:

Člověk, zvířata i rostliny mají podstatu monády v sobě. Na odpovědi vyšší hledá odpovědi níž.

Monády můžeme pochopit jen rozumem. Vše (duše, monády) je totálně dynamické.

- Bůh - nejvyšší, nejdokonanější matematik a nejvyšší hodinář - myslitel a strůjce, sklouzává

trošku k deizmu. Co a kde je hmota?

Vše je absolutně předurčeno (Bůh dal předjednané harmonie - kolečka co do sebe zapadají), kdyby se

některá monáda šprajcla, svět se zhroutí.

EMPIRISMUS Je druhou větví odpovědi na otázku jak poznat objektivní zkušenost, zastává názor, že

pravdu poznáváme pouze ze smyslů.

JOHN LOCKE (1632-1704)

- Empirik ale i racionalista, neměl rád Descarta. Byl mistrem pro kolonie,

vystudoval politické vědy a lékařství a přírodních věd v Oxfordu.

- Byl ekonom - lakomý, vedl si seznamy o nákupech apod…

- ROBINSONÁDY - Román Robinsona Crusoe je spojen s pojmem TABULA RASA

(čistá nepopsaná tabule) - že z ničeho lze udělat něco. Člověk při narození nemá

žádné vrozené ideje a význam má hlavně prostředí, ve kterém se pohybuje.

Neexistuje žádné genetické předurčení a tvrdil:

„Dejte mi pár dětí, já z nich vychovám cokoliv“.

Esej o lidském rozumu - 1. Kapitola věnovaná kritice karteziánských vrozených idejí (Descartes).

Zabývá se pouze vztahem filosofie a vědy - odpovídá na otázku co má zkoumat věda:

Kvantitativní uspořádání kosmu pomocí empiricky ověřených faktů a matematicky popisovat

kosmos pomocí matematického jazyka - věda nemá zkoumat zkušenost ale skutečnost.

JAK a CO člověk poznává? - formulace gnoseologického problému

Jak můžeme znát původ, formy, možnosti, hranice lidského poznání? Fyziologie rozumu.

1. intuitivní znalost své existence: já jsem já - já existuji (intuitivně poznávám, že jsem)

2. demonstrativní znalost Boha: dle aposteriory od T. Akvinského

3. smyslová znalost věcí: tímto se zabývá jeho filosofie

Co člověk poznává?

Člověk nepoznává pravdu, ale bezprostředně představy / fenomény (= ideje) ve své hlavě. Dělí na:

1) JEDNODUCHÉ - kvádr či koule, rychlost, hladkost…

2) SLOŽENÉ - Z jednoduchých představ:

a) Mody - běh: aby se mohlo něco pohybovat, spojíme ideu běžícího a běhu.

b) Relace - otec: znamená spojení ideje otec a potomek (bez potomka by nebyl otec).

c) Substance - to co spojuje několik jednoduchých idejí dohromady, slepené vlastnosti,

jablko: zelené, sladké…

Jak člověk představy poznává?

Jak ale spojit filozofii a empirii - jak si člověk spojí skutečnost a pojem?

1. Ideje primárních vlastností - (tímto se má zabývat věda) počet, tvar, rychlost pohybu, rozloha…

2. Ideje sekundárních vlastností - subjektivní vlastnosti - kyselost, hladkost, teplota (15°C)…

3. Ideje sil - tyto vlastnosti se dají změřit a objektivně poznat - prsten rozpustitelný v kyselině…

GEORGE BERKELEY (1685-1753) - SENSUALISMUS

- Byl knězem, misionářem. Jeho filosofie byla velice oblíbená, nikdo ji nekritizoval.

- Tvrdil, že je potřeba zničit deizmus (myslel tím skepticismus) - jestliže chci zničit

ateizmus, musím zničit materialismus, potom musím zničit i kategorii hmota,

musím zničit objektivní realitu - existuje jenom subjekt a jeho vnitřní svět.

Kritizuje Johna Locka za jeho abstraktní pojmy, neboť člověk poznává jenom své subjektivní ideje: „Když řekne slovo pes, představím si konkrétního individuálního psa, třeba našeho nebo sousedova“

Člověk si v subjektu nemůže představit nějaký abstraktní pojem jako třeba člověk nebo substance,

tyto pojmy jsou prázdné.

Ideje nevnímáme jako slepence atributů, jako u Locka, ale jako celek: vnímáme prostě celé jablko.

Předmětem vnímání jsou vlastní ideje

- Když je prohledáváme, zjistíme, že nejsou vtištěné jako u Locka (nemůžeme odlišit primární a

sekundární kvality), celek má jenom jednu vlastnost - všechny ideje v nás mají kvality

sekundární - neexistují žádné primární kvality autorem všech idejí je sám subjekt.

- Co má tedy z objektu? Nic. „Být znamená být vnímán“.

- Existují pouze ideje a duch, který ty ideje nese, tedy to, co vnímáme.

Svět je takový, jak s námi hovoří Bůh: stvořený já - Duch jiný - Bůh

Bůh, když s námi hovoří, může nám pomoct popsat se ideou, třeba stromu, ale nemusí.

Podle Berkeleyho existují různé duše, neboli jiná JÁ, ale ne jiná TĚLA.

(Vrátil Boha zpátky do evropských dějin? Snad na chvíli - Stačí odpárat Boha a zbyde jen JÁ.)

DAVID HUME (1711-1776)

- Skot, žijící převážně v Paříži, osvícenec, skeptik, empirik, přítel J. J. Rousseaua,

byl mladý a oplácaný a velmi přitahoval ženy.

- Říkal, že filosofie v nové době má být srozumitelnější, nekomplikovaný jazyk a

VĚČNĚ SPRÁVNÁ - jeho filosofie je sensualistická a agnosticistická - odmítá

pravdivé poznání (vědecké poznání nemá význam a je to jen fikce).

- Jeho filozofie je věda o vytváření obsahů lidského vědomí s jistou poznávací

hodnotou. Vychází z teze, že „nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech“

Nepoznávám objektivní realitu, ale fenomény (ideje v JÁ). Prohledává se a zjistí, že JÁ je popsáno

různými fenomény - ideje a dojmy (filosofie může pracovat jen s idejemi, dojmy vyprchají - nepatří do filosofie).

DOJEM - to, co teď vnímám, IDEA - vyhaslý dojem, vzpomínka.

Příklad: Když sním pálivou feferonku, tak za nějakou dobu když ji uvidím, vzpomenu si, jak pálila.

Musíme vyloučit všechny ideje, u nichž nedohledáme dojem, kterým vznikla.

ASOCIAČNÍ ZÁKON - ideje se spojuje s jinými idejemi. Jsou 3 asociační zákony:

Shoda a rozdíl / den a noc / dobro a zlo. - Potkám holku, co vypadá jak moje sestra = vzpomenu si na sestru. - Shoda místa a času: Každé ráno jedu do školy kolem kostela = vím, že tam je kostel.

KAUZALITA: vztah příčiny a účinku (to ho zajímá) - funguje asociačně: - Nalezení hodinek - někdo je musel ztratit, abych je mohl najít.

- Žízeň pijeme vím, že nebudu mít žízeň.

- Účinek: oheň nebudu strkat ruku do ohně, abych se nespálil = zvyk.

Existuje objektivní realita? Nevím a nemohu vědět. (skepticismus)

Existuje subjekt, nositel já? Nevím a nemohu vědět. Byl to skandál ve filozofii, když zrušil JÁ.

IMMANUEL KANT (1724-1804)

- Měl vysoké IQ, byl malý (155 cm) a hubený (45 kg) s velkou lebeční klenbou.

- Žil v Königsbergu a i když měl v mládí nemocné plíce, dožil se 80 let - žil velmi

zdravě, dodržoval denní řád.

- Měl profesuru ze spousty oborů, ale učil zadarmo (živil se jako knihovník) a žáci

se na něho skládali, dokonce chodil na oběd ke sponzorům.

Zakladatel kriticismus (kriticky se vyjádří k minulým problémům, aby další uměl vyřešit)

Předkriticismus (do r. 1770) - Myslel si, že přírodní vědy jsou o objektivní realitě, že jsou

absolutně nezávislé na lidském rozumu, že existují všechny matematické věty a přírodní zákony.

Kriticismus - přečetl si spis Davida Huma (kde říká, že všechny přírodovědní zákony jsou jen

zvyky našeho vědomí) - to se mu nelíbilo, ale než aby to zavrhl, začal to znovu řešit a nakonec

uznal, že přírodní a matematické zákony jsou do jisté míry závislé na lidském subjektu.

Tím došel od předkriticismu ke kriticismu = napadání všech dosavadních vědeckých teorií.

Jeho kriticismus se zabývá 3 problémy:

1. Co lze legitimně poznat (co platí)?

2. Existují hranice poznání?

3. Kategorie čistý rozum, čistý rozum je lidský.

Rozum, který je nezatížen empirií. Je náš rozum při narození něčím popsán?

Předpoklady Kantovy filozofie:

- Je to novověký myslitel, žijící v německém osvícenství, zabývající se zbožštěním vědy.

- Zjistil, že dosud nikdo nedefinoval ROZUM:

Kritická schopnost člověka schopna přetvářet dosavadní myšlení a starý společenský řád.

- Jeho filosofie se tedy vyvíjí ve vztahu k vědě a mravům.

- Zdůrazňoval, že poznáváme pouze obsah svého já - když je JÁ zlé, všechno ve mně je zlé.

Učinil tak kopernikovský obrat, kde základem jeho filosofie je metafyzika.

METAFYZIKA - zjišťuje o předmětech něco před zkušeností - nemůžeme o předmětu říct něco o

jeho vlastnostech dřív, než ho uvidíme. (předmětem je čistý rozum „má čistý rozum své hranice?“).

KOPERNIKOVSKÝ OBRAT - Proces poznání nezačíná se od OBJEKTU, ale od SUBJEKTU.

Zabývá se tím, jak můžu říct něco o subjektu, když začnu objektem - proto chce začínat subjektem.

Předmětem filozofie je tedy SUBJEKT a má dva cíle:

1. Zdůvodnit pravdivost vědeckého poznání (verifikace věd).

2. Stanovit kritéria pro mravní poznání.

Teoretický = ROZUM = Praktický

(Věda… má to od Aristotela) (Etika, Žádní soudci…)

Verifikace věd - zachraňuje vědu před Humovou skepsí teorií dvou světů:

1. SVĚT O SOBĚ - objektivní realita - existuje, ale nic o něm nevím a vědět nemohu.

2. SVĚT PRO NÁS - je to svět lidský, svět ve kterém žijeme a ve kterém poznáváme. Platí v něm

věda (matematika, přírodní zákony…)a je takový jací jsme my.

Proto, abych ho poznal, musím analyzovat subjekt:

ANALÝZA SUBJEKTU

1) VNÍMÁNÍ - najde prostor a čas.

2) NIŽŠÍ ROZUM - jsme popsání velkým množstvím

a) kategoriemi (příčina, účinek, obsah, forma…)

b) syntetickými soudy apriori (matematické věty a

přírodní zákony „těleso ponořené do kapaliny…“).

(tzn. že s těmito větami se rodíme, jen je v sobě objevit)

3) VYŠŠÍ ROZUM - 3 transcendentní ideje (já, bůh, svět).

- Abychom mohli vědecky poznat nějaký OBJEKT, musíme jej transformovat do světa pro nás,

teprve potom to může být předmětem poznání (sám o sobě je smysly neuchopitelný).

- Abychom mohli objekt poznat a analyzovat, musíme poznat sebe, protože ten objekt bude mít

takové vlastnosti, jako já SUBJEKT (např.: když dáme věc za dveře, tak ta věc jen je, ale nemá

vlastnosti. Ty té věci dám až ty dveře otevřu - je bílá, má 6 strun, ty vybručí, kytara hraje…).

Svět je pro nás takový, jací jsme my. Přírodní vědy platí jen ve světe pro nás.

- Ve vyšším rozumu máme 3 transcendentní ideje (apriori) - JÁ, BŮH, SVĚT.

Všichni jsme apriori popsáni stejně, i když každý trochu jinak (dopředu vím co bude, jako třeba Galileo

když měřil kuličku na nakloněné rovině, dopředu věděl, že rychlost bude záviset na úhlu sklonu roviny).

Problém u filosofie je ten, že aby se stala vědou, musela by odpovědět na otázku

„odkud mám priory?“ (že by jsme je měli z transcendenta - něco mimo nás???).

nic nevidím, neznám…

jen signál

najednou ho vidím, slyším, vnímám

zatím ho nepoznám, nevím co to je

zkušenost

poznání: vše co máme v sobě dáme S

(mám-li červené brýle, S je červený)

Tři základní část Kanta:

1. transcendentní estetika

2. transcendentní analytika

3. transcendentní dialektika

Co poznávám? Objekty součástí světa pro nás

Jsem tabula rasa? Nejsem, mám různá apriori

JOHANN GOTTLIEB FICHTE (1762-1814)

- Pocházel z chudé selské rodiny, životem se protloukal všelijak.

- Žil z vydávání svých spisů, inklinoval k revolučnímu pojetí svobody,

pravděpodobně vytvořil ontologický základ pro francouzskou revoluci.

- Působil v Jeně, kde byl slavný, ale po nezdaru francouzské revoluce se stal

neoblíbeným a musel utéct do Berlína, kde chytil od své ženy tyfus a zemřel.

- „Řeči německému národu“ - napsal v době ohrožení Německa Napoleonem

(mluvil o sjednocení Němců), později se tento spis stal inspirací ke vzniku

národního socializmu v Německu.

Jeho tvorbu můžeme rozdělit do dvou období:

v prvním obhajoval VFR, ve druhém se zabýval etikou.

Fichte tvrdí, že Kant je výborným filozofem, ale filozofie nemůže vycházet ze dvou světu:

JE POTŘEBA SI VYBRAT: „buď a nebo“ - filosof si to svobodně zvolí podle toho, jaký je on sám.

- Aby se filozofie stala vědou, musí existovat jenom jedno výchozí hledisko.

- Naše zkušenost je determinována subjektem i objektem.

1. Buď svět o sobě existuje a určuje nás - jestliže svět o sobě existuje, pak je člověk pořád

omezován, upoután na svět o sobě, je nesvobodný, vzniká dogmatizmus. Tento způsob si vybírají fatalisté a dogmatikové.

2. Nebo svět o sobě neexistuje - jestliže existuje jen svět pro nás, je plně v naší kompetenci,

můžeme ho poznat a měnit, člověk je svobodný, vzniká idealismus. Tento způsob si vybírají filosofové měnící svět, vycházející z činů, aktivity, svobody, vycházejí z JÁ - když fakta

z JÁ nevyhovují, je třeba změnit fakta (filosofie vychází z fakt - fenoménů ze světa o sobě nebo z já.

Svoji filozofii nazývá VĚDOSLOVÍ - vychází z hesla „jsem, neboť jsem“ (filozofií svobody).

Východisko: já jsem já = vědomí své existence - jsem příčinou sebe sama, účinek své aktivity, já je

absolutně aktivní a svobodné a není závislé na ničem jiném.

Předmětem jeho filozofie je tedy JÁ - základem je sebereflexe. JÁ = ROZUM + INSTINKT

Vytvořil triádu: ontologická, dialektická, dynamická konstrukce

JÁ - je život, celková činnost lidského ducha, ale není to individuální subjekt, ale součet všech lidí.

KLADE = život = absolutní čin. / NEJÁ - je příroda, věci, hmota.

1) Já klade já - první stádium existence JÁ. Je totálně dynamické - bojuje samo proti sobě, protože

neví o své vlastní existenci - nemá sebereflexi.

2) Já klade nejá - absolutně aktivní já vytvoří samo ze sebe svou negaci - přírodu, intuitivně vytvoří

NEJÁ (nevím čím jsem, ale vím, čím nejsem - poznání přírody je prostředkem sebepoznání).

3) Já a nejá - stádium uvědomění si skutečnosti, že NEJÁ nás omezuje a vymezuje.

„Já jsem já“ - nejsem hmota, ale duch.

Co mě omezuje v mé totální svobodě? Nejá. Ale bez něj bychom si neuvědomili sebe sama, něco,

s čím bychom bojovali, co by nám dalo uvědomit si, že existujeme.

Pochopit svět věcí znamená pochopit strukturu vědomí. Já je všechno.

FRIEDRICH WIL. JOSEPH VON SCHELLING (1775-1810-1854)

- Fichtův žák, ale i když ho uznával, byl jiný.

- Je představitelem německého idealismu, studoval přírodní vědy v Tübingenu a

zjistil, že příroda je úžasná a živá, říkal, že příroda směřuje k nějakému cíli

(teleologie - cíl). Vychází z toho, že vývoj v přírodě jde od mrtva k živu.

Všechno začíná v jednotě subjektu a objektu.

Vše v sobě má kus ducha a kus materiálna, každá věc/bytost jiný poměr.

- Schellingův systém, jak jej přednášel v Jeně, nese jméno filozofie identity.

Lze ho chápat jako spojovací článek mezi Fichtem a Hegelem.

Nikoli příroda je výtvorem ducha, ale duch je výtvorem přírody.

Vědomí, ideální subjekt Nevědomý reálný pól, objekt

Zjemnělá hmota Zhrublý duch

Úkolem filozofie je vyložit vědění, tj. shodu SUBJEKTU s OBJEKTEM.

Duch (Já)je v přírodě možný jenom proto, že příroda je původně duch, duch našeho ducha; jen

proto, že příroda a duch, reálný a ideální moment jsou ve své hloubce totéž (identické).

Duchu a vůbec všemu životu lze porozumět z přírody pouze tehdy, nepokládáme-li přírodu za

cosi mrtvého, nýbrž vidíme-li ji (přírodu) jako jednotný celek, jehož nejhlubší podstatou je

živoucí prasíla.

1. Schellingova filosofie přírody (od přírody k duchovi)

2. Schellingova filosofie transcendentna (od ducha k přírodě)

3. Schellingova filosofie identity zrušení cesty „od-do“, ale vše co děláme je

Složeno z obou stran

GEORG WILHELM FRIEDRICH HEGEL (1770-1831)

- Narodil se v bohaté rodině v Tübingenu, měl velmi kvalitní vzdělání.

- 13. 10. 1806 žil v Jeně a dopsal „fenomenologie ducha“

- Jeho filosofie se významně proměňuje podle období jeho života:

1. Bernské období studií (1783-97)

- četl a obdivoval Kanta, bylo to období francouzské revoluce - přišel s revolučními myšlenkami.

- Lidové náboženství (etika - výchova společnosti k mravnosti) - lék na společenské problémy,

mělo by se vytvořit nové náboženství, které by lépe působilo na lid.

- Křesťanství je založeno na strachu před Bohem, v novém náboženství by měl být bůh něco jako

blízký přítel, žádný strach, to mělo vést i ke změnám společenským.

- První text německého idealismu - vytváří vztah mezi: krásou > pravdou, poezií > filozofií,

svobodou > státem (krása je víc než pravda, poezie víc než filozofie, svoboda víc než stát)

2. Frankfurtské období (< 1797 konec republikánství)

- začíná kritizovat Kanta a oprošťuje se od společenského radikalismu, vzniká jeho triáda,

navazuje na Schellinga a Fichta (Fichtova triáda je nedialektická, Hegelova je dialektická).

Proces sebepoznávání absolutní ideje:

1. teze (černá/osud - pozice) - výchozí stav

existuje absolutní idea, vše, co existuje, je totálně nadindividuální ideálno, takový bůh, tato

idea je dynamická, je nekonečná, neustále se vyvíjí mimo prostor a čas.

Vyvíjí se v pojmech příčina - důsledek, obsah - forma, vyvíjí se bojem sama proti sobě

v sobě bojem pojmů, neuvědomuje si svoji existenci, jakési racionálno, které o sobě neví.

2. antiteze (bílá/láska - negace) - negace původního stavu

absolutní idea se stane svým jinobytím (příroda), stane se hmotou, přírodou, začíná se

objevovat prostor, osaměle bloudí, je nesebevědomá.

Pohybuje se to v cyklech: mechanický svět x fyzikální svět x organicko-fyzický svět.

Na konci tohoto období se objevuje člověk, nedialektické období.

3. syntéza (šedá - N-N) - sjednocení teze a antiteze - vítěz dvou protikladů (spirála - herakleitos)

absolutní idea se stane společností, syntéza ducha a hmoty, absolutní idea se stane

duchem, společnost má stránku materiální a duchovní, idea se stává lidstvem, absolutní

idea se vyvíjí ve třech paralelních spirálách:

a. subjektivní duch - lidé, kteří byli, jsou a budou, každý z nás je absolutní ideou.

b. objektivní duch - právo, morálka, rodina,stát. fenomény - jak se nám zjevuje absolutní idea.

c. absolutní duch - spirály jsou vrstveny nad sebe, nejnižší je umění, výše je náboženství,

nejvýše filozofie - to je vrchol, tam se idea nejlépe pozná.

Hegel říká, že vybíráme nejlepší z 1. a 2. a vznikne nová myšlenka.

Hegel se tak stává dialektickým filozofem.

3. Jenské období (< 1801)

- spolupracoval s Schellingem, učil na univerzitě v Jeně, dokud mu nedošly peníze, na univerzitě

byl velmi oblíbený, studenti i veřejnost jej s nadšením poslouchali. Napsal zde Fenomenologii

ducha a Dějiny filozofie (3 díly).

- Fenomenologii ducha (zdůrazňoval „pravdivosti“ Heglova fil. systému) dopsal roku 1806, kdy se

schylovalo k bitvě u Jeny. Je to obhajoba Hegelovy filozofie, svůj filozofický systém bere jako

vrchol filozofie vůbec (komplex děda vševěda).

- Svět popisuje jako proces, veškerenstvo jako proces, totálně dynamický - dialektický vývojový

princip. Vše se vyvíjí ve spirále, spirála jde nahoru i dolů, není symetrická. Chvilku jde nahoru,

chvilku dolů - teze, antiteze, celkový vývoj je ovšem vývoj k vyššímu.

Co ale když se vývoj zastaví v Hegelově filozofii, protože tu on považoval za vrchol vývoje? Je pravda,

že po něm už žádný pořádný filozofický systém nevzniknul...

Problém:

Propedeutická funkce Fenomenologie ducha - pokud ji přijmeme, tak staneme na úrovni Hegela.

Postavení člověka v Hegelově systému - je v něm člověk svobodný? My jsme jenom stránkou

absolutní ideje, její stádium, my jsme asi jenom materiálem, díky kterému se sebepoznává.