Dilemata v partnerských vztazích.

Josef Zeman

Dilema 1.:Je manželství konec svobody, nebo začátek naplňování svobody?

Emancipační koncept svobody (Jan Sokol 2002)

Svoboda je svobodné naplnění volného prostoru!

Čím?

Varianty životního partnerství.

Tradiční manželství - princip společensky určené dělby rolí

„čistý vztah“ – S.K. Neumann, Kovaljová, Anthony Giddens

Nesezdané soužití, LAT

Moderní manželství

Moderní manželství Princip rovnoprávnosti muže a ženy „…učiním mu pomoc jemu rovnou“ (Gn 2.18) Starověké a středověké diskuse – T.Akvinský:

„žena je nedokonalý muž“ Vstup žen do společenského prostoru -

vzdělání, feminismus Pokračující emancipační pojetí svobody – „pro

choice“, „společnost jedinců proměnlivé identity a neurčitého pohlaví“

Naproti tomu: Proměna principu plodnosti – plodnost páru je násobkem plodnosti jedince.

Podmínkou je, že kvalita vztahu je důležitější, než úspěšnost fungování.

Dilema 2.:

Hledat toho pravého, nebo se spokojit s dostupným?

Bezpečná známost Dynamika známosti. je podřízena situaci

starších teenagerů a mladých dospělých, nikoli naopak. V případě střetu volím rozchod.

Musí umožnit, aby růst ve vztahu předcházel sexuálnímu soužití.

Problematičnost výjimek

Dilema 2.:

Hledat toho pravého, nebo se spokojit s dostupným?

Odpověď: v mladším věku opatrný a značně zdrženlivý

vztah s dostupným, dostupnou, Zhruba po 23 letech preferovat, snad přímo

aktivně a odpovědně vyhledávat vztahy vážné a perspektivní.

Neperspektivní vztahy s „dostupným“ partnerem již mají v této době charakter méně odpovědného chování.

Dilema 3.

Žít v nesezdaném soužití ano nebo ne?

Odpověď není odmítavá jen proto, že jako věřící většinou uznáváme, že sex patří výhradně do manželství.

Existují i prokazatelné psychologické důvody, které zpochybňují praxi nesezdaného soužití:

Nesezdané soužití probíhá téměř vždy v podmínkách umělé nekonfliktnosti..

Umělá nekonfliktnost mívá charakter výborného sexuálního porozumění, které zhoršuje nebo blokuje reálný rozvoj vztahu..

Dilema 3.

Žít v nesezdaném soužití ano nebo ne?

Tendence jsme spolu proto, abychom se poznali a správně si tudíž vybrali celoživotního partnera nutně vede k vybírání a tedy i k střídání partnerů.

Opakované soužití „spotřebovává“ neužitečně psychickou energii, která vzniká při novosti a atraktivnosti počátků (prvního) soužití, a která tak není využita pro řešení problémů spojených se zakládáním trvalého vztahu. (investice do bydlení, definitivní životní styl, koníčky, profesní nároky atd.)

Opakované soužití umožňuje srovnávání, které obecně znevýhodňuje pozdější vztahy oproti dřívějším.

Dilema 3.

Žít v nesezdaném soužití ano nebo ne?

Zdůvodnění jsme spolu, abychom se poznali, není zcela pravdivé, protože nejde vytvořit podmínky, které reálně napodobují manželství v jeho kritických nárocích.

Opakované soužití zvyšuje pravděpodobnost, že konflikty budou častěji řešeny rozchodem namísto vyjednáváním a tím zvyšují labilitu vztahu.

V nesezdaném soužití větřšinou nelze vyzkoušet sexuální ohleduplnost a zdrženlivost, které začnou hrát rozhodující roli pro porozumění v této oblasti v pozdějším věku.

Dilema 3.:

Žít v nesezdaném soužití ano nebo ne?

Odpověď: dr. A. Šťastná (VÚPSV): „Nesezdané soužití

předcházející manželství zvyšuje pravděpodobnost jeho pozdějšího rozpadu o 57,4% ve srovnání s přímými sňatky“. Demografie. 2005 roč.47, s. 26

Dilema 4.

Je možné ve vztahu stejně dávat jako dostávat?

Otázka je v podstatě nesmyslná, ale téměř každým člověkem někdy položená.

Zvláště obtížnější vztah je vždy prožíván jako náročný na moje vstupy a málo vydatný na mé zisky..

Zásadně subjektivní definovanost toho co dávám i toho co dostávám.

Kdykoli tedy mám pocit, že dávám „objektivně“ více, jde o pocit mylný, respektive neoprávněný.

Když tímto pocitem dokonce argumentuji, chovám se značně nerozumně.

Dilema 4.:

Je možné ve vztahu stejně dávat jako dostávat?

Odpověď: Jak v neproblémových, tak v problémových

manželstvích si téměř vždy oba partneři myslí, že více ustupují druhému a více dávají, než dostávají. Těm neproblémovým to nevadí.

Vztahově nadaní ( vztahoví geniové) z toho mají radost,

Vztahově nenadaní (vztahoví debilové) se kvůli tomu rozvádějí.

Dilema 5.

Je v manželství důležitější jeho harmonie, nebo jeho smysl?

Donedávna byl kladen důraz, právní důraz, na smysl. Na dobré fungování.

Dnes toužíme více po harmonii, tedy po porozumění, soucítění, souznění, prostě po dobrém a krásném vztahu.

Harmonie bez smyslu není v manželství dost dobře možná.

Většina mužů vidí smysl manželství v nějakém typu materiálního nebo duševního budování, bývají vedeni nějakou konkrétní představou cíle.

Dilema 5.

Je v manželství důležitější jeho harmonie, nebo jeho smysl?

Většina žen vidí smysl manželství v jeho naplňování v přítomném okamžiku. Budoucnost zajímá ženy též, ale vede zásadně přes dobrou přítomnost.

Smyslem manželství je odzbrojit rozdílnost muže a ženy a naopak jí udělat plodnou, vzájemně obohacující

Harmonie vzniklá převálcováním jednoho nebo druhého je zhoubná, v budoucnu může zničit vztah.

Dilema 5.:

Je v manželství důležitější jeho harmonie, nebo jeho smysl?

Odpověď:

Výlučným smyslem manželství není harmonie soužití. Je však velmi důležitým nástrojem, který dává sílu náš konkrétní smysl našeho manželství naplňovat.

O harmonii však není možné přestat usilovat..

Dilema 6.:

Kdy končí investice do vztahu a začíná sobectví ve dvou?

Porozumění mezi některými manželi není využito k plodnosti manželství, ale výlučně k naplňování jeho vlastních vnitřních, většinou materiálních cílů.

Odpověď: Sobectví ve dvou začíná tam, kde se ztratí

zájem a postupně i schopnost být tu společně pro druhé. Manželský vztah je opravdu dobrý jen tehdy, když je plodný pro druhé.

Dilema 7.:

Je pro manželský vztah důležitější ohleduplnost a příjemnost v chování, nebo pravdivost a spravedlnost? Pro manželský vztah je důležitější ohleduplnost

a příjemnost v chování, než pravdivost a spravedlnost.

V manželství a v rodině jde nesrovnatelně častěji o pravdy a spravedlivá jednání podstatně nižšího řádu, než o pravdy filosofické nebo teologické povahy.

Dilema 7.:

Je pro manželský vztah důležitější ohleduplnost a příjemnost v chování, nebo pravdivost a spravedlnost? Boj o pravdu a spravedlnost až příliš často

poškozuje vztah. Naopak přiznání pravdy druhému, i když to

podle nás je nepravdivé, zvyšuje možnost společnou a uspokojující „pravdu“ najít.

Největší zdroj problémů bývá dokazování, co si druhý „doopravdy myslí“.

Dilema 7.:

Je pro manželský vztah důležitější ohleduplnost a příjemnost v chování, nebo pravdivost a spravedlnost?

Odpověď: Cestou ohleduplnosti a snahou o příjemné

chování se dosáhne vyšší pravdivosti a vyšší spravedlnosti ve vztahu podstatně bezpečněji a trvaleji. Proto jsou důležitější a zaslouží si více úsilí v jejich rozvíjení.

Dilema 8.:

Jak moc je nutné, možné nebo potřebné brát doslova, co druhý říká. V manželské komunikaci jsou častěji v popředí

emoční doprovody vztahových zážitků, než informace.

Tím vzniká oproti jiným komunikačním kontextům jakési specifické napětí, které je funkční a zvládané v páru souznějícím, ale zneklidňující a explozivní v páru konfliktním.

Emoční doprovod často dramatizuje manželskou komunikaci.

Dilema 8.:Jak moc je nutné, možné nebo potřebné brát doslova, co druhý říká. Cílem této dramatizace většinou není sdělit

informaci, ale vyjádřit emoci nespokojenosti, strádání, ohrožení nebo naopak emoci nadšení a spokojenosti.

Protistrana by měla reagovat na emoci, nikoli na slova, která jsou jejím nosičem.

Znamená to položit těžiště úsilí do emoční adekvátnosti odpovědi, nikoli do logiky sdělení.

Schopnost takto reagovat je podstatnou součástí určitého individuálního nadání pro vztahový život.

Dilema 8.:Jak moc je nutné, možné nebo potřebné brát doslova, co druhý říká.Odpověď: Brát doslova co druhý říká je možné prakticky

pouze ve zcela emočně klidných situacích a to ještě s náležitou opatrností.

V situacích emočně vypjatějších je vždy žádoucí reagovat adekvátně, tedy pokud možno pozitivně, na význam doprovodné emoce, než na vyslovená slova.

Zvláště při retrospektivě je to přímo naléhavé.

Dilema 8.:Jak moc je nutné, možné nebo potřebné brát doslova, co druhý říká.Odpověď:

Moje reakce na emoce partnera by měly být vždy předmětem mého kritického zvažování, nejlépe rovnou předmětem důkladného zpytování svědomí.

Děkuji za pozornost!