Knihovny kapucínských klášter�

v �echách a na Morav�

Matyáš Bajger

Brno, 2004

1

Obsah

Úvod..................................................................................................................................... 3

�ád kapucín� a jeho d�jiny v �eských zemích .................................................................... 5

Knihovny �ádu menších brat�í kapucín� ............................................................................ 8

Po�izování knih..................................................................................................... 9

Obsahové složení knihoven................................................................................ 10

Libri prohibiti ..................................................................................................... 12

Uložení, zpracování a p�j�ování knih ................................................................ 14

D�jiny kapucínských knihoven v �echách a na Morav� ................................................... 18

Vývoj knihoven v kapucínských �eholních domech.......................................................... 23

Brno .................................................................................................................... 23

�eské Bud�jovice ............................................................................................... 34

�eský Brod ......................................................................................................... 35

Fulnek ................................................................................................................. 35

Horšovský Týn ................................................................................................... 37

Chrudim.............................................................................................................. 39

Jihlava................................................................................................................. 40

Kolín ................................................................................................................... 41

Kyjov .................................................................................................................. 43

Liberec................................................................................................................ 44

Litom��ice........................................................................................................... 44

Mariánská u Jáchymova ..................................................................................... 47

M�lník................................................................................................................. 48

Mikulov .............................................................................................................. 49

Mnichovo Hradišt� ............................................................................................. 51

Most.................................................................................................................... 54

Nám�š� nad Oslavou .......................................................................................... 56

2

Olomouc ............................................................................................................. 56

Opo�no ............................................................................................................... 59

Praha-Hrad�any .................................................................................................. 62

Praha – Nové M�sto ........................................................................................... 68

Prost�jov ............................................................................................................. 70

Roudnice nad Labem.......................................................................................... 71

Rumburk ............................................................................................................. 72

Sokolov............................................................................................................... 75

Sušice.................................................................................................................. 76

T�ebí�.................................................................................................................. 79

Vyškov................................................................................................................ 81

Zákupy................................................................................................................ 82

Znojmo ............................................................................................................... 83

Žatec ................................................................................................................... 87

P�ehled kapucínských klášter� a velikost jejich knihoven (tabulka) ................................. 89

Abstract, Resumé ............................................................................................................... 90

Použitá literatura ................................................................................................................ 93

Pod�kování

Na po�átku této práce chci pod�kovat provin�nímu ministrovi Provincie kapucín� v

�R ThLic. Lukáši Šebákovi OFMCap. za povolení výzkumu v knihovn� i archivech a

poskytnutí �asového prostoru pro bádání v nich, provin�ní knihovnici paní Vlast�

Scheuflerové a brat�ím Tomáši Pracnému, Paficiku Mat�jkovi a Romualdu Jarolímkovi za

poskytnutí studijních materiál� a cenné rady pro samotný výzkum.

3

Úvod

�ád Menších brat�í kapucín�, syn� svatého Františka z Assisi p�sobí v �echách už

více než �ty�i sta let. B�hem této doby vybudoval v �eských zemích celkem 32 konvent�.

N�které existovaly �i existují jen n�kolik let, jiné p�etrvaly celou tuto dobu, s vynucenou

p�estávkou v 2. polovin� 20. století. V každém �eholním dom� existovala knihovna,

v malých hospicích malá, ve významn�jších klášterech v�tší i se zajímavým vnit�ním

vybavením. Pro sv�j skromn�jší ráz ve srovnání s knihovnami bohatých mnišských �ád� a

snad i kv�li propasti �asu, která nás d�lí od josefínských likvidací, z�staly až na výjimky

stranou zájmu, krom� n�kolika z nich, již popsaných. Nahlédnout do minulosti

kapucínských knihoven, která byla násiln� p�erušena v roce 1950 a st�ží m�že být v realit�

znovu rekonstruována, nám umož�uje lépe pochopit spiritualitu a fungování kapucínského

�ádu, konkrétn� jeho odnože v �eských zemích a fungování jednotlivých konvent�.

Není n�kdy snadné charakterizovat knižní sbírky, které se již v�bec nedochovaly

nebo z nich existuje jen �ást. V�tšina p�vodních �eholních dom� byla od svého zrušení

zásadn� p�estav�na nebo zbo�ena, takže po místnosti knihovny nez�stala ani stopa. Pátrání

po kapucínských knihovnách je závislé p�edevším na archivních pramenech, kronikách,

inventá�ích, dochovaných svazkových katalozích. Nacházejí se zejména v Státním

úst�edním archivu v Praze, ale i v jiných archivech nebo v Provin�ní knihovn� Provincie

kapucín� v �R v klášte�e na pražských Hrad�anech. Zajímavým a hodnotným zdrojem jsou

i vlastnické poznámky a r�zné p�ípisky v samotných knihách. Jejich analýza je ovšem

�asov� neúnosn� náro�ná a k nalezení zajímavých údaj� neposta�uje výzkum ur�ité

vzorku, nebo� zápisky se obvykle stávají podstatnými práv� jejich �astým opakováním. O

knihovnách v�tších konvent�, nap�íklad u P. Marie And�lské na Hrad�anech nebo v Brn�,

víme docela hodn�, nebo� jejich d�jiny jsou bohaté a zachoval se dostatek pramen�. U

jiných jsou v sou�asné dob� informace jen torzovité, žádné konkrétní informace t�eba

nemáme o knižní sbírce hospice v �eském Brod�, který v 18. století existoval jen necelých

60 let.

Obecn� lze �íci, že kapucínské knihovny neovlivnily celkov� kulturní �i um�lecký

vývoj v naší zemi, ale �asto mají zásadní význam k d�jinám jednotlivých m�st s konventy

t�chto menších brat�í. Ješt� �ast�ji v nich lze vysledovat vztahy �eholních dom�

s duchovními, šlechtou i m�š�any v okolí, nebo� jejich �innost se v knihovn� n�jak odrazila

nebo v ní nalezneme stopy po jejich vlastních knihovních sbírkách. V neposlední �ad�

4

knihy dob�e odhalují �innost kapucín�, jejich duchovní orientaci, život uvnit� komunity i

vn� k okolnímu sv�tu. Knižní fondy tohoto �ádu jsou cenným zdrojem literatury o

františkánské a kapucínské spiritualit� nebo o jeho d�jinách nebo pramenem d�l z pera

kapucínských autor�.

5

�ád kapucín� a jeho d�jiny v �eských zemích

�ád menších brat�í kapucín� je založen na �eholi svatého Františka z Assisi, velkého

sv�tce po�átku 13. století. Samotné d�jiny �ádu však za�ínají až v první polovin� 16.

století. �eholní život Menších brat�í, následovník� sv. Františka, se postupn� dosti oddálil

od p�vodních idejí zakladatele, zejména v oblasti chudoby. Papež Lev X. proto roku 1517

rozhodl o rozd�lení �ádu na dva samostatné: františkány a minority (konventuály)

s mírn�jším režimem. Tato reforma však pom�ry mezi františkány neurovnala, názory na

dodržování �ehole se mezi jednotlivými bratry lišily. Stálá touha po skute�né chudob�

mezi sou�asníky a brzkými následovníky Serafínského otce svatého Františka z Assisi

neustávala.

U samotného zrodu nového církevního �ádu stál Matouš Serafini z Bascia. Ve zjevení

mu svatý František sd�lil, a� doslovn� zachovává jeho �eholi a op�t nosí hrubý šat s kapucí.

Narazil samoz�ejm� na odpor n�kterých spolubrat�í, a tak se v roce 1525 vydal do �íma

prosit o audienci u papeže Klementa VII. Svatý otec jej p�ijal a jeho reformní snahy

schválil. Pro formální nedostatky se ale Matoušovi nepoda�ilo na kapitule ve své provinci

cokoli prosadit. Naopak byl ješt� téhož roku zav�en do žalá�e, odkud byl našt�stí na

p�ímluvu záhy propušt�n. Úsp�šn�jší byl jeho následovník Ludvík Tenaglia

z Fossombrone. V roce 1528 si vymohl u papeže Klementa bulu Religionis zelus, kterou

byl nový �ád kapucín� ustanoven. Noví reformovaní synové svatého Františka si v Itálii

získali velkou oblibu. B�hem sedmi let založili v této zemi šedesát konvent�, v nichž

pobývalo okolo p�ti set �eholník�. V druhé polovin� století se noví �eholníci nosící hábity

s dlouhou kapucí a chodící bez bot rozší�ili do dalších zemí Evropy.

Z pohledu katolické víry byl stav panující tehdy v �echách velice bídný. Ke katolické

církvi se hlásila jen asi t�etina obyvatel, ostatní byli politickými pom�ry p�ivedeni

k protestantství. Tridentský koncil proto rozhodl oživit náboženský život ve st�ední Evrop�

posláním dvou církevních �ád� do této oblasti: jezuit� a kapucín�. O p�íchod druhých z

nich usiloval již na samotném koncilu arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice. Úsp�šný byl

až jeho druhý následovník Zbyn�k Berka z Dubé projednávající celou záležitost u papeže

Klementa VIII. Na generální kapitule kapucín� roku 1599 v �ím� muselo být rozhodnuto

poslat do �ech skupinu dvanácti brat�í pocházejících p�edevším z benátské provincie. Do

jejího vedení byl ustanoven tehdy již zkušený misioná� svatý Vav�inec z Brindisi. Vznikl

6

�esko-rakousko-štýrský komisariát, jehož vedení p�ímo podléhalo generálnímu ministrovi.

Pro vznik samostatné provincie nebyl ješt� založen stanovený minimální po�et konvent�.

Jako první p�išli kapucíni do Prahy. Po jistých peripetiích založili klášter na

Hrad�anech a odtud se ší�ili do dalších m�st. Ve srovnání s jezuity si získali oblibu u

b�žného katolického obyvatelstva. Jejich hlavní misijní �innost spo�ívala v kontaktu

s prostou lidovou vrstvou, i když p�íze� šlechty byla nutností pro jejich p�ežití. Kapucíni

kázali, po�ádali procesí, udržovali nebo sami z�izovali poutní místa, jako tomu pozd�ji bylo

na Hrad�anech, v Mariánské u Jáchymova, v M�lníku, Sušici nebo Mikulov�. V roce 1618

již m�l komisariát t�ináct �eholních dom�, z toho osm na území �ech a Moravy. Tehdy

rozhodla kapitula v �ím� o z�ízení samostatné �esko-rakouské provincie, v 70. letech ješt�

rozd�lené na �esko-moravskou a Rakousko-uherskou. Mezi �eholníky byli na po�átku

p�edevším cizinci, brat�i pocházející z Itálie, Tyrolska nebo Bavorska.

Kapucínský �ád se v novém kraji skute�n� dob�e usídlil. Po�et jeho konvent� se stále

rozr�stal až kone�n� dosáhl v polovin� 18. století svého vrcholu, kapucínských rezidencí

bylo tehdy t�icet.1) N�které kláštery obývaly desítky �eholník�, v jiných hospicích zase žilo

jen pár kn�ží s laickými pomocníky. Ve vrcholu svého rozkv�tu, konkrétn� roku 1766,

m�la �esko-moravská provincie 809 �eholník�. Tento po�et pak za�al mírn� klesat.

Zásadní ránou do �innosti �ádu ovšem zp�sobily církevní reformy císa�e Josefa II.

Sekulariza�ní vlna josefinismu zrušila p�t klášter� a �ty�i hospice. Císa�i se dále poda�ilo

na �as rozd�lit provincii na dv� samostatné: �eskou a Moravskou. Konventy m�ly

stanoveny maximální dovolený po�et �eholník�, obvykle nižší než bylo množství jeho

obyvatel v p�edchozích desetiletích, takže mnozí kn�ží odešli p�sobit do farností. Po�et

kapucín� klesl do poloviny 19. století na mén� než 250. Krom� toho se v roce 1754

v d�sledku politicko-vojenských událostí od provincie odd�lily �ty�i konventy v pruském

Slezsku, ze kterých vznikla samostatná kustodie pod�ízena p�ímo generálnímu ministrovi.

Pro naprostý nedostatek brat�í musela být roku 1810 zrušena i s kláštery.

Od sklonku 19. století usilovali kapucíni o své znovuoživení. Za tímto ú�elem

postupn� vznikly �ty�i Serafínské školy. Sou�ástí klášter� v Olomouci, Most�, Praze-

Hrad�anech a pozd�ji v T�ebí�i se stal chlapecký internát. Jeho chovanci studovali na

státních školách nebo soukrom� v klášte�e. Domovy byly ur�eny zejména pro hochy

z chudších rodin a jedním z jejich ú�el� byla i p�íležitost seznámit se s �eholním životem a

hledat své duchovní povolání. Alespo� �áste�n� sv�j úkol splnily, p�esto po�et �eholník�

nadále klesal. Vznik nového státu po rozpadu Habsburské monarchie zap�í�inil roku 1934

7

vznik nové �eskoslovenské provincie zahrnující i �ty�i konventy na Slovensku. Ty se ale

b�hem Druhé sv�tové války zase osamostatnily. Zásadn�jší vliv m�l vznik Protektorátu.

V odtržených Sudetech se nacházela více než polovina �eholních dom�. Do roku 1945

v nich byl z�ízen samostatný komisariát. Za�azeni do n�j byli všichni brat�i ze Sudet

pocházející, vzájemné p�esuny byly znemožn�ny.

Po vále�ných událostech se Kapucíni ani nesta�ili p�íliš vzpamatovat a p�išel osudný

rok 1950. Jakožto žebravý �ád pat�ili do druhé vlny likvidace. Po poledni 26. dubna došlo

k obsazení klášter� a zat�ení okolo stovky brat�í, kte�í již násilný zásah tušili. Po p�lnoci

byli násiln� p�evezeni do centraliza�ního kláštera v Broumov� nebo p�ímo do interna�ního

tábora v Želivi. Jen nejstarší kn�ží byli ponechání u svých kostel�. �eholníci m�li být

za�len�ni do b�žné spole�nosti, dostávali sv�tská zam�stnání, samoz�ejm� ty nejt�žší nebo

nejpotupn�jší. Klášterní budovy z�staly opušt�ny. V Kolín�, Litom��icích nebo Žatci byly

do bývalých klášter� umíst�ny školy nebo internáty, v Brn� depozitá� muzea. Tyto domy

na tom byly relativn� lépe. Jiné p�evzala armáda (Roudnice, Zákupy) nebo sloužily jako

skladišt� (Fulnek, Horšovský Týn, Sokolov). Armáda pozd�ji budovy opustila, jiné

p�echázely z majitele na majitele. Až na výjimky se marn� hledalo jejich solidní využití,

jak je tomu v n�kterých p�ípadech dodnes. Tém�� t�etina se jich dostala do katastrofálního

stavu bez výrazn�jší nad�je na opravu, t�i kláštery byly zbo�eny (Liberec, Mariánská u

Jáchymova, Most). �eholníci, by� roztroušeni po farách a b�žných zam�stnáních, se tajn�

scházeli na n�kolika r�zných místech, aby nebyli státní bezpe�ností p�istiženi.

V roce 1990 se kone�n� mohl �ád za�ít znovu probouzet. Nejprve byl z�ízen noviciát

ve zrušené fa�e v Újezd� u Uni�ova. B�hem téhož a následujícího roku bylo kapucín�m

legislativn� potvrzeno vlastnictví n�kolika klášter�2). Znovu se usídlili v Olomouci u

chrámu Zv�stování Pán�, v mate�ském klášte�e na Hrad�anech u P. Marie And�lské,

v Praze na Novém M�st� u sv. Josefa, a v Brn� u kostela Nalezení sv. K�íže. V �eské

republice dnes žije n�co p�es padesát kapucín�, po celém sv�t� je jich tém�� jedenáct tisíc

v 1800 �eholních komunitách.

1. Brno, �eské Bud�jovice, �eský Brod, Fulnek, Horšovský Týn, Chrudim, Jihlava, Kolín, Kyjov, Litom��ice, Mariánská u Jáchymova, M�lník, Mikulov, Mnichovo Hradišt�, Most, Nám�š� nad Oslavou, Olomouc, Opo�no, Praha-Hrad�any, Praha-Nové M�sto, Prost�jov, Roudnice nad Labem, Rumburk, Sokolov, Sušice, T�ebí�, Vyškov, Zákupy, Znojmo, Žatec. Ve 20. století vznikla ješt� komunita v Liberci a Újezd� u Uni�ova. Celkem tedy kapucíni sídlili, resp. sídlí v �echách a na Morav� na 32 místech.

2. Zákon �. 298/1990 Sb. O úprav� n�kterých majetkových vztah� �eholních �ád� a kongregací a arcibiskupství olomouckého a Zákon �. 238/1991 Sb., kterým se m�ní a dopl�uje zákon �. 298/1990 Sb. Kapucínskému �ádu nikdy nebyl majetek právn� zabaven. Noví „vlastníci budov“, zpravidla místní �i krajské národní výbory nebo Ministerstvo školství, totiž nebyli zaznamenáni v pozemkových knihách. Nelze tedy hovo�it o navrácení, ale o právním potvrzení vlastnictví.

8

Knihovny �ádu menších brat�í kapucín�

Abychom popsali, jak vlastn� vypadá knihovna kapucín�, je nutno se nejd�íve zmínit

o charakteru tohoto církevního �ádu. Mottem jeho vzniku byl návrat ke chudob�. Hlavním

úsilím brat�í je asketický duchovní život v co nejužším spojení s Bohem, hlavn� modlitbou

a rozjímáním. Na rozdíl od starých mnišských �ád� nevlastnili kapucíni žádný majetek.

Jejich materiální existence byla závislá na pomoci z okolí. Ideální bylo, pokud se jim

poda�ilo v blízkosti konventu nalézt ochotného dobrodince, který se zavázal dávat

pravideln� �eholník�m ur�itý obnos naturálií, jako jsou potraviny, d�evo, p�ípadn� finan�ní

výpomoc. Takovým mecenášem byl �asto majitel místního panství. Závazek vyživovat

klášter p�echázel d�di�n� na potomky, �asto už od samotné stavby konventu. V n�kterých

p�ípadech se ale kapucíni museli spolehnout na nejisté a nepravidelné almužny od m�š�an�

nebo nižší šlechty.

Kapucíni p�išli do �ech zejména jako misioná�i, jejich úkolem bylo sloužit prostému

lidu. Služba spo�ívala v slavení bohoslužeb, ale také v kázáních, zpov�dní �innosti a

r�zných lidových projevech zbožnosti jako jsou pout�. Z toho vychází i charakter jejich

knihoven. Až na výjimky nebyly nijak bohat� zdobené �i honosné stejn� jako celý zbytek

kláštera. Jejich ú�el byl praktický: poskytovat informace pro co nejlepší život s Bohem a

službu lidem. Knihovna byla nej�ast�ji uložena v n�jaké cele nebo jiné místnosti, která

nebyla ú�eln� postavena pro uložení knih. Jen ve v�tších klášterech s n�kolika desítkami

�eholník� se setkáváme se speciáln� vybudovanými prostorami, pokud se ovšem nalezl

dobrodinec, který takovou stavbu uhradil.

Již první na�ízení �ádu kapucín� z roku 1530 p�edpisují, aby brat�i m�li na každém

svém p�sobišti malou knihovnu s Písmem svatým a dalšími zbožnými knihami.1) Toto

ustanovení v r�zných formulacích a drobných obm�nách z�stalo v �ádových konstitucích

dodnes. Dopl�ováno bylo o n�kolik dalších pravidel týkající se �etby, p�j�ování, nákupu

nebo vy�azování knih. Generální kapitula v roce 1733 schválila, že v každém konventu má

být ustanoven knihovník jmenovaný provinciálem nebo místním p�edstaveným. Jeho

úkolem bylo knihovnu udržovat, poskytovat knihy ostatním �eholník�m, zapisovat jejich

výp�j�ky, p�ípadn� povolit p�ístup k fondu lidem mimo �ád. Mnoho dalších rozhodnutí

kapitul a dopis� generálního ministra bratry vybízelo a vybízí k rozvoji knihoven, jejich

udržování a �ádnému zpracování. Prvotní na�ízení sv. Františka z Assisi, který ve

své Nepotvrzené �eholi zakazuje svým brat�ím vlastnit knihy, mimo t�ch ur�ených pro

9

modlitbu breviá�e, zcela ztratilo sv�j význam.2) Kniha zásadn� zm�nila od po�átku

13. století, od doby sv. Františka, své postavení ve spole�nosti i materiální hodnotu.

Zejména v 2. polovin� 19. století si i sami brat�i za�ali budovat své vlastní knihovni�ky.

Knihy, jež m�li v užívání ozna�ovali jen vlastním jménem, nez�ídka i razítkem.

Po�izování knih

Nezbytným p�edpokladem pro existenci knihovny je akvizice, získání knih. Kapucíni

k tomu m�li n�kolik možností. Nejv�tší soubory knih se do klášter� dostávaly odkazem,

poslední v�lí dobrodinc�. Podle vlastnických p�ípisk� lze i dnes mnohé z nich

identifikovat, navíc jsou tyto výrazn�jší dary zapsány v r�zných kronikách. Nej�ast�jšími

dárci byli kn�ží v�etn� d�kan� p�sobící ve stejném m�st� jako kapucíni nebo v jeho

blízkosti. Osobn� se znali a kn�ží si byli v�domi, že ukládají sv�j majetek do dobrých

rukou. Navíc kapucíni �asto ve svém okolí pomáhali v pastora�ní služb�, zejména kázáním.

Knihy odkázané poslední v�lí bývaly i projevem vd��nosti. Dalším zdrojem dar� byla

šlechta, rovn�ž zpravidla místní, která kapucíny osobn� znala. Jejich dary nebyly tak �asté,

ale zato bohatší. Typickým p�íkladem v �echách byl dar fundátora kláštera v Rumburku

Františka Eusebia z Pötingu. Pro jím odkázané knihy byla vybudována samostatná místnost

mnohem v�tší než b�žná knihovna konventní. Chrudimská knihovna zase byla v roce 1719

obohacena o dar Františka hrab�te de Thun, št�drého mecenáše místního kláštera. Klášteru

v Mnichov� Hradišti odkázala hrab�nka Markéta z Valdštejna svou knihovnu v roce 1728.

Odkazy p�icházely i z vrstvy m�š�an�, �ítaly však obvykle jen pár nebo n�kolik desítek

kus�. Rovn�ž jen n�kolik knih obvykle obsahovaly dary p�edané kapucín�m dobrodincem

ješt� za jeho života.

Díky dar�m se do kapucínských knihoven dostaly i tisky z 16. století, inkunábule a

v n�kterých p�ípadech i pozdn� st�edov�ké rukopisy, p�estože první brat�i zavítali do �ech

až roku 1599. Knih z 16. století není v kapucínských fondech nijak málo, v naší zemi tvo�í

v sou�asné dob� necelých deset procent starých tisk�. Po�ty prvotisk� se ve st�edních a

v�tších klášterech pohybovaly okolo n�kolika desítek kus�.

Další variantou, jak knihy získat, byl jejich nákup. Ve zmín�né Nepotvrzené �eholi

je brat�ím zakázáno p�ijímat jakékoli peníze, ani pro nákup knih.3) Ekonomika spole�nosti,

úloha pen�z i cena knih se ale od 13. do 17. století výrazn� zm�nila. Peníze byly

kapucín�m darovány i ve v�tším množství, zpravidla šlechtou. Bývaly p�ímo ur�eny pro

rozší�ení a další udržování knihovny. Další peníze získali brat�i z drobných almužen.

10

Nákup ale neprobíhal nep�etržit�. Bylo pot�eba, aby v klášte�e pobýval n�jaký osvícený

�eholník, obvykle kazatel, lektor teologie nebo katecheta, který se po�izování ujal. Nákup

se nemohl obejít bez schválení p�edstaveného, a tak není divu, že jej ne�ast�ji provád�li

práv� kvardiáni a superio�i konvent�. Dary museli �eholníci n�jak odplatit, nej�ast�jší

formou bylo odsloužení mší za donátora. V pramenech se setkáváme se šesti až deseti

bohoslužbami za jeden foliový svazek. V jiných p�ípadech se m�l každý bratr - �tená�

pomodlit za dobrodince, t�eba Ot�enáš.4)

Mezi jednotlivými �eholními domy fungovala vým�na knih, a to p�esto, že

v n�kterých dobách k tomu bylo zapot�ebí souhlasu provinciála. V jednom klášte�e získali

darem knihy v jiném dom� nepot�ebné. Jinde se zase rozvíjela kazatelská nebo jiná

pastora�ní �innost, �i v konventu za�al p�sobit n�jaký osvícený kn�z a bylo t�eba

shromáždit literaturu odjinud. K p�esun�m docházelo i po r�zných katastrofách, jako tomu

bylo nap�íklad v roce 1847 v T�ebí�i, kdy sho�el celý klášter i s knihovnou. Zdrojem

heretické literatury bývaly konfiskované sbírky protestant�.

Obsahové složení knihoven

Rozbor obsahového složení knihoven nám umož�uje lépe poznat život kapucín�.5)

Ukázalo se, že charakter sbírek odpovídá tomu, co je o t�chto �eholnících známo z jiných

pramen�. Nejv�tší �ást, asi 17 procent, tvo�í kázání, jejich koncepty a homilie. Hlásání víry

bylo skute�n� nedílnou sou�ástí kapucínských aktivit. Kamkoli p�išli, nejprve tam kázali.

Byl to nejú�inn�jší zp�sob, jak podporovat katolickou zbožnost skomírající pod vlivem

protestantismu nebo prosté lidské sv�tskosti. Relativn� velké množství této literatury je

v �eštin�, i když kn�žím ned�lalo problémy studovat a používat texty latinské. Na v�tšin�

svých p�sobiš� kapucíni hlásali sou�asn� i n�mecky, v n�kterých m�stech s velkým

podílem n�mecky hovo�ícího lidu nebylo t�eba �eských kázání v�bec. Krom� p�ehledné

literatury obsahující homilie rozt�íd�né podle liturgického kalendá�e sbírali kapucíni i

samostatn� vydávaná n�kolikastránková kázání pronesená p�i r�zných významných

církevních i sv�tských p�íležitostech. Takovýchto drobných tisk� najdeme v jednom svazku

i 43.6) Obrovské množství jich bylo nap�íklad vydáno p�i svato�e�ení Jana Nepomuckého

roku 1729 nebo jako p�ipomínka na tuto událost.

Druhou nejv�tší skupinou je literatura pro rozvoj duchovního života, správný vztah

k Bohu a životu, p�ijímání dobra a zla, dobrý p�ístup k modlitb� a jiným projev�m

zbožnosti (cca 8%). P�ibližn� do po�átku 19. století byla tato duchovní literatura ur�ena

11

pouze pro kn�ze a Bohu zasv�cené osoby. Teprve pozd�ji se objevuje i pro lid. Zvláštní

skupinu v této oblasti tvo�ili drobné kníže�ky šestnáctkového formátu ne v�tší než 10 cm.

�eholníci je m�li k dispozici ve svých celách nebo je nosili s sebou a používali pro

soukromé rozjímání. Typickým p�íkladem bylo kapesní vydání �ehole a Záv�ti svatého

Františka, na n�ž navazovala napomenutí k �eholním ctnostem a r�zné modlitby p�ed a po

mši, k zem�elým, pro dobrou smrt nebo texty pro požehnání.7) Z ruky �lena �eské

provincie, konkrétn� Kryštofa z Lužic, dlouholetého novicmistra pochází o n�co v�tší

svaze�ek „Rozjímající kapucín“ vydaný roku 1708 v Nyse.8) Vycházejíce ze svých

p�ednášek o asketickém život� popisuje v první �ásti jak se správn� modlit a meditovat,

v druhé �ásti pak v jednotlivých bodech nabízí témata k rozjímání pro r�zné �ásti dne a

oblasti víry. K p�ipomínání díla serafínského u�itele svatého Bonaventury sloužil výb�r

z jeho díla zpracovaný francouzským františkánem F. Pothronem, vydaný roku 1738

v Praze.9) Tyto kníže�ky se v provin�ní kapucínské knihovn� dodnes zachovaly ve velkém

množství exemplá��.

Aby mohli kn�ží u�it lidi správnému životu pot�ebovali morální teologii, které rovn�ž

nebylo v knižních fondech málo (4,5 %), a díla katechetická. Nezbytností pro každý klášter

a kostel byly liturgické knihy: misály, breviá�e, modlitby hodinek. Uloženy byly v zakristii,

kapli nebo kostelním chóru, na míst� kde sloužily, což je v n�kterých i poznamenáno.

V�tšina byla ale i osignována z�ejm� kv�li evidence majetku. Kláštery m�ly vlastní

filozofická a teologická studia, takže u�ebnice i jiná obecná díla scholastiky nebo filozofie

musely být k dispozici. Drobné i obsáhlejší teologické teze z pražské a olomoucké

univerzity jsou �asto svázány dohromady v jednom konvolutu. Pro dobré zvládnutí

kazatelské �innosti se klerici u�ili rétorice.

Všimn�me si nyní n�kolika obsahových specifik v kapucínských knihovnách.

Prvotním posláním kapucín� v �echách bylo potla�ování nekatolických projev�

k�es�anství. Krom� d�l protireforma�ních, kritizujících bludy luteranismu, kalvinismu a

dalších, jim dob�e posloužily i samotné knihy heretických autor�, jejichž tisk a vlastn�ní

byly zakázané. V�nována je jim následující kapitola. Kapucíni usilovali rozdávat lidem

nejen zdraví duchovní, ale i t�lesné, n�které jejich bylinné p�ípravky se staly proslulými.

Pro znalost rostlin pot�ebovali herbá�e, pro jejich zpracování díla chemická, samotnému

lé�ení se u�ili i z knih anatomických. K vlastn�ní t�chto knih napomínala provin�ní

kapitula v Linci v �ervnu 1642: „A� je v našich klášterech vlastn�na kniha, v níž jsou

všechny poznatky léka�ství a farmacie zaznamenány, aby se kterýkoli bratr mohl dov�d�t

12

z medicíny vše, co kdy bylo zaznamenáno.“10) Nejlepší anatomickou pom�cku m�li

kapucíni v brn�nské knihovn�, samotnou lidskou kostru. Oborov� podobné herbá��m byly

praktické knihy popisující pé�i o zahrady a sady. Co nejvíce potravin si kapucíni snažili

vyp�stovat sami, k �emuž jim sloužily rozlehlé zahrady.

Jiným posláním kapucín� byly misie, i do �ech p�išli z Itálie jako misioná�i. Ší�ení

pravé víry v Boha na cestách se v�novali i pozd�ji, proslulé jsou zejména �eské misie do

Ruska. K tomu jim mohla posloužit literatura zem�pisná. Tyto knihy, zpravidla foliového

formátu, nebyly pro své mapové i další obrazové p�ílohy nijak laciné a kapucíni si je

z�ejm� nenakupovali. Získávali je hlavn� darem a vhod jim p�išly i p�i cestování mezi

jednotlivými kláštery v dalších evropských zemích. Tím, že si �eholníci velkou �ást knih

nepo�izovali sami, ale dostávali je darem, nemohli vždy zcela ovlivnit jejich obsah. Tak se

do klášterních knihoven dostávala i absurdní témata jako t�eba libreta oper. Ve fondech

byly ukládány i rukopisné knihy. Obvykle se jednalo o kroniky nebo pam�tní knihy

kláštera popisující �asto i události v jeho okolí, liturgické texty nebo r�zná kázání. Zejména

kratší díla si �eholníci sami opisovali. S postupným zlev�ováním knihy a zejména její

vazby po�et rukopis� asi nar�stal, bohužel se jich ale p�íliš nedochovalo. Samoz�ejmostí

byla literatura n�jak se dotýkající kapucínského �ádu, a� už z hlediska spirituality, práva,

liturgie, d�jin nebo významných osobností.

Libri prohibiti

Aby kapucíni mohli bojovat proti nekatolickým projev�m k�es�anství, museli se

s nimi také seznámit. Dob�e k tomu sloužila publikovaná díla protestantských autor�.

Vlastnit tuto literaturu z Indexu zakázaných knih, tzv. libri prohibiti, nebylo nijak snadné.

Nicmén� pro kapucíny, stejn� jako i pro další �ády obnovující v naší zemi katolictví, byly

skoro nutností. Kapitula �esko-rakouské kapucínské provincie v roce 1652 p�ímo vybízela

k jejich ukládání: „v knihovnách a� jsou na uzav�eném míst� heretické knihy sloužící

kazatel�m.“11)

Takovéto doporu�ení ovšem k povolení vlastn�ní zakázaných knih nesta�ilo.

Skute�né svolení museli dávat kardinálové Generální kongregace svaté inkvizice v �ím�.

Platilo vždy jen asi 7 až 10 let a poté muselo být obnoveno. N�kolik se jich dochovalo z

2. poloviny 17. století, ale vydávána byla i pozd�ji. V roce 1752 dal papež Benedikt XIV.

kapucínskému generálnímu ministrovi koncesi vlastnit tyto knihy v celém �ádu. Povolení

Kongregace sv. inkvizice tím ale neskon�ila, ješt� v roce 1754 obdržel �eský provinciál

13

Serafín z Glucholaz svolení p�ibližn� stejného obsahu jako jeho p�edch�dci p�ed necelými

sto lety.12) Zkušeným bratr�m bylo dovoleno držet a �íst zakázané knihy, zvlášt� bibli

v národním jazyce, s výjimkou astrologie a n�kolika titul� doslovn� jmenovaných.

Spole�n� s tím získávali právo rozh�ešovat a p�ijímat zp�t do církve kací�e, kte�í se svého

kací�ství z�eknou. Libri prohibiti musely být uloženy zvláš� a pod zámkem, jak to stanovila

provin�ní kapitula už v roce 1614: „knihy zakázané nebo ‘nejisté‘ a� jsou uloženy n�kam

do sk�ín� odd�len� od ostatních knih, aby je nikdo bez povolení nemohl p�ijímat k poslechu

nebo �íst.“13) Uzamykatelné sk�ín� ur�ené pro libri prohibiti lze i dnes dob�e rozeznat

v mobiliá�i hrad�anské a brn�nské knihovny. Klí� vlastnil p�edstavený kláštera, pozd�ji

knihovník. P�ístup k heretické literatu�e m�li jen „zkušení kn�ží“, obvykle kazatelé nebo

zpov�dníci. Ve výjime�ných p�ípadech byl dovolen p�ístup i kn�žím mimo kapucínský �ád,

v žádném p�ípad� však klerik�m nebo laik�m uvnit� �ádu nebo mimo n�j. P�i porušení

jakýchkoli pravidel m�ly být knihy spáleny.

Relativn� velké množství protestantské literatury, jako jsou t�eba celá souborná

vydání Martina Luthera, n�kdy vyvolává dojem, že kapucíni pat�ili mezi knihomily a libri

prohibiti na rozdíl od jiných nepálili, nýbrž uchovávali je. Že tento postoj je chybný,

dosv�d�uje �innost Bonaventury z Köllnu, prvního kapucínského kazatele ve Fulneku.

Krom� toho, že obrátil �adu nekatolík�, proslul práv� uspo�ádáním velkého pam�tihodného

pálení neužite�ných a heretických knih. 1. kv�tna 1623 p�inášely d�ti novope�ených

konvertit� kací�ské knihy ze svých dom� i odjinud. Po dvou p�istupovaly k ohni a do n�j

tyto knihy házely. Následujícího dne byla na radnici nalezena knihovna toho �asu již do

zahrani�í uprchlého Jana Amose Komenského a jakmile se o tom d�ti dov�d�ly, potkal

jistejný osud. Snad i pro tuto svou horlivost byl Bonaventura p�eveden do Olomouce, pak

do Brna a zbaven postu kazatele. Pro svou oblíbenost se ale pozd�ji vrátil do Fulneku a

p�sobil v n�m dále.14) Vlastnit heretickou literaturu bylo pro kapucíny nezbytné pro boj

s kací�stvím, všeobecná touha po uchovávání knih prohlášených za nepravdivé a zlé nebyla

v kapucínském �ádu prokázána.

Boj kapucín� s protestantstvím neskon�il v 18. století. V jejich brn�nské knihovn� se

dochovala �ada tisk� z 19. století snažících se obhájit katolické vyznání. Nejsou již ur�eny

jen pro kazatele a jiné kn�ze, ale auto�i je adresovali i b�žným k�es�an�m, jejich argumenty

jsou p�izp�sobeny lidové ví�e. Reagovat bylo pot�eba i na nové vlny odporu proti katolické

církvi spojované se sv�tskou mocí, jako byla po�átkem 20. století snaha „pry� od

Rakouska, pry� od �íma“ dále se rozvíjející po ustanovení �eskoslovenského státu.

14

Z kapucínských letopis� se dovídáme o zajímavé poty�ce mezi kapucínským �ádem a

proslulým jezuitským pali�em knih Antonínem Koniášem. V roce 1732 zabavil v jednom

kapucínských klášter� knihu kapucína Martina z Kochemu Velká št�pná zahrada, oblíbené

dílo podporující lidovou zbožnost a modlitbu. Jeho popularitu dosv�d�ují desítky vydání,

jen v �eštin� byla v 18. století v r�zných variantách vytišt�na 29krát (dle Knihopisu).

Koniáš však usoudil, že je pot�eba dílo na mnoha místech opravit. V�c oznámil

kapucínskému provinciálovi Luciánovi Hlavá�kovi z Prahy, který se ovšem rozhn�val a

p�ikázal Koniášovi, aby takto už nikdy v budoucnu neusuzoval. Koniáš se proto obrátil na

svého jezuitského provinciála Seidla. Ten ovšem svého �eholníka p�ísn� pokáral a

kapucínskému p�edstavenému Luciánovi nabídl omluvu a smír.15) Koniášovi zde jist� nešlo

o likvidování díla Velká št�pná zahrada. Úkolem církevní cenzury nebylo jen ni�it

literaturu ozna�enou za nepravdivou, ale p�edevším opravovat v�tší �i menších chyby, a to

rovn�ž v dílech katolických autor�. Mezi index zakázaných knih vytvo�ený roku 1753 na

na�ízení papeže Benedikta XIV. se nap�íklad dostala i P�íru�ka pro zpov�dníky od

kapucína Bernarda z Bologny. Pozd�ji tento manuál vyšel ješt� n�kolikrát, jen jeho text byl

patrn� na n�kolika místech opraven.16)

Uložení, zpracování a p�j�ování knih

Knihovna bývá definována jako ut�íd�ný soubor dokument�, což vyžaduje jejich

soupis - katalog. V n�kterých �eských kapucínských domech byly sepisovány už v prvních

desetiletích po jejich založení, p�estože neobsahovaly více než n�kolik desítek titul�. Až do

konce 19. v�ku zpracovávali kapucínští knihovníci katalogy svazkové, po�átkem 20. století

vznikly v n�kterých konventech katalogy lístkové.

Spole�n� se zpracováváním knih bylo zapot�ebí zavést i ur�itý systém jejich

uspo�ádání. Snad ve všech evropských kapucínských knihovnách se v pr�b�hu 17. století

ujal do ur�ité míry jednotný systém t�íd�ní a tedy i signatur. Knihy byl rozd�leny do 21 až

23 obor� zastoupených písmeny. Tento t�ídící systém nebyl jednotný, tatáž písmena

zastupovala v jednotlivých knihovnách r�zné obory. Snad jen A znamenalo vždy Bible a B

bu její výklady nebo spisy církevních otc�. Knihy byly ozna�eny tímto písmenem za nímž

následovalo arabské �íslo, které ur�ovalo po�adí, v jakém byly v p�íslušné polici uloženy.

V úvodu katalogu pražské hrad�anské knihovny z roku 1782 se dochovalo n�kolik

instrukcí všeobecn� se týkajících metod katalogizace:17)

15

1. Všechny knihy v knihovn� jsou uspo�ádány podle záznam� v katalogu, podle své

t�ídy a �ísla.

2. V katalogu a� je jasn� a srozumiteln� uveden autor, název, místo a rok, kdy byla

kniha vydána.

3. V záv�ru mají být t�i rejst�íky: I. autorský podle k�estního jména (nebo� mnozí

auto�i p�íjmení nemají), II. autorský podle p�íjmení a III. v�cný rejst�ík podle

jednotlivých hesel.

4. P�ír�stky a� jsou p�ipisovány na konec a rejst�íky dopl�ovány, aby nevznikl chaos.

5. U knih, které jsou uloženy v celách, a� je to �ádn� poznamenáno v katalogu, aby je

knihovník mohl snadno nalézt. Dále pro každou celu, kde jsou knihy, má být na

samostatném list� jejich seznam, aby byl p�ehled a mohly být snadno p�emis�ovány

z místnosti do místnosti.

Tato pravidla p�edstavovala spíše ideál než realitu, v�tšina katalog� rejst�íky

postrádá, údaje o knihách jsou neúplné. B�žn� chybí rok vydání, uvedení jeho místa je

spíše výjime�né. Velmi záleželo, zda byla knihovna sv��ena kapucínovi znalému a

orientujícímu se v knižním fondu nebo n�komu jinému. U jednotlivých konvent� známe

takovéto zanícené knihovníky, n�kte�í ovlivnili i fondy v ostatních klášterech. Nap�íklad

podrobná pravidla pro zpracovávání knih v�etn� pravidel pro tvorbu lístkových katalog�

vytvo�il v polovin� 19. století Albín (Ferdinand) Ehrlich. Jeho návod m�l být rozeslán

k užívání do všech kapucínských rezidencí.18) V téže dob� p�sobil na Hrad�anech

knihovník Gotthard Tesa�. Stopy jeho díla jsou známé po r�zných kapucínských

konventech v �echách. Nejspíš on byl iniciátorem a sám tv�rcem nového systému signatur,

který zcela opustil oborové �azení. Syntaxe jeho signatur se skládala z písmen, �ímských a

arabských �ísel, jež ozna�ovaly sk�í�, eventueln� místnost, polici a po�adí svazku v ní.

Další spole�nou vlastností všech kapucínských knihoven jsou šed� nat�ené h�bety

svazk�. V zámeckých knihovnách nebo sbírkách bohatých klášter� zpravidla knihy

nechávali p�evazovat do vazeb shodného stylu. Tuto nákladnou �innost si kapucíni nemohli

a ani necht�li dovolit, proto pro sjednocení vzhledu svých sbírek použili šedou olejovou

barvu, kterou byly h�bety knih natírány p�ibližn� do záv�ru 18. století. Na barevném nát�ru

namalovali �eholníci titul knihy ve zkrácené, ob�as zkomolené verzi, n�kdy spole�n�

se jménem autora, a dále signaturu jako písmeno s �íslem. V�tší knihovny m�ly h�bety

barevn� zdobeny linkami s rozvilinami a kartušemi. Každá z nich m�la sv�j styl, a tak lze

16

dodnes �asto na první pohled rozeznat, kam která kniha p�vodn� pat�ila. Zcela odlišnou

úpravu m�ly zakázané knihy, nebyly t�eba v�bec šed� nat�eny. Sv�d�í to o jejich jiném

uložení a odlišných pravidlech pro manipulaci s nimi.

Nejen v sou�asnosti zažívají �tená�i problém, že jim knihovna není schopna kdykoliv

poskytnout žádanou literaturu, ale nejrad�ji by ji m�li u sebe. Vzd�laným kn�žím, zejména

kazatel�m a lektor�m teologie nebo filozofie bylo proto povoleno udržovat si ur�ité

množství literatury u sebe, ve své cele. V takovýchto svacích najdeme perem zápisek se

jménem, �asto jen �eholním bez místa p�vodu nebo p�íjmení, dopln�ný o poznámku, že je

užíván pro vlastní pot�ebu. I dnes takto lze n�které významn�jší z t�chto kapucín�

identifikovat. „Své knihovny“ si také p�enášeli z konventu do konventu, kam byli zrovna

p�i�azeni k p�sobení. K vlastní pot�eb� používali �eholníci zejména modlitební knihy,

breviá�e, n�kdy i misály a krom� toho díla kazatelská nebo homiletická, katechetická,

s kn�žskými instrukcemi nebo univerzitními tezemi. Poznámky v knihách se nevztahují jen

ke konkrétní osob�. V n�kterých p�ípadech je svazek ur�en pro novice, jindy má být uložen

v refektá�i pro �etbu p�i jídle a setkáních nebo v zakristii u liturgických text� nebo homilií.

Množství knih ukládaných mimo prostory knihovny ovšem postupn� nar�stalo a

mnohá díla se tím stala nedohledatelná. Setkání definitoria v �ele s provinciálem Václavem

Pfefferem ze Strakonic v zá�í 1737 v Olomouci proto vyhlásilo statuta p�ísn� regulující

pohyb a uložení knih. Lektor�m a kazatel�m byla potvrzena možnost mít u sebe p�im��ené

množství literatury. Kvardián a jím pov��ený knihovník m�li dohlížet, aby tito vzd�laní

kn�ží o své knihy pe�ovali a v p�ípad�, že je využívají jen v malé mí�e, zp�t do knižních

regál� vrátili. Jakékoli vynášení svazk� mimo prostory knihovny podléhalo svolení

kvardiána, který nem�že p�ipustit, aby všechny „dobré knihy“ byly odneseny do cel nebo

v nich trvale ukládány. Knihovník všechny výp�j�ky evidoval v samostatném soupise.

Vynášení bylo zakázané u knih, jejichž fyzický stav byl bídný a hrozilo další poškození.19)

Kapucínské knihovny byly z�ízeny, vybaveny a udržovány pro samotné �eholníky.

Pokud se v nich nacházela hodnotná literatura, toužili po p�ístupu i lidé z okolí klášter�,

zejména z �ad duchovenstva. Kapucínští kn�ží udržovali kontakt s jinými duchovními

správci a jist� si vym��ovali zkušenosti o jim známých nebo vlastn�ných dílech. Praxe

s výp�j�kami mimo kláštery byla snad dosti špatná, anebo z jiného d�vodu se ukázala jako

nežádoucí. �ádové konstituce z 29. �ervence 1638 schválené papežem Urbanem VIII.

vyžadovaly svolení provinciála pro vyp�j�ení knihy mimo kapucínský �ád, pod trestem

exkomunikace. Konstituce z �ervence 1656 potvrzené Alexandrem VII. pravidlo dosti

17

zmírnily. Sta�ilo povolení místního p�edstaveného s výjimkou „nebezpe�ných p�ípad�“,

kdy snad hrozilo nebezpe�í ztráty. Povolení kvardiána nebo superiora konventu mohlo být

snadno získatelné, zvlášt� když se s ním žadatel o p�j�ení p�sobící v okolí osobn� znal. Od

generální kapituly v roce 1733 už sta�il jen souhlas knihovníka. Do jaké míry takové

p�j�ování probíhalo a jak fungovalo zatím nevíme.

1. Konstituci neboli Na�ízení nebo též Stanovy z Albacina (Costituzioni di Albacina, Ordinazioni di Albacina), p�esn� „Costituzioni delli Frati Minori detti della vita heremitica“.

2. Nepotvrzená �ehole sv. Františka z Assisi. 3, 7-9. 3. tamtéž. 8, 3. 4. srov. SOA Zámrsk, Kapucíni Opo�no, �. 3, kniha 1., s. 93 nebo Katalog olomoucké knihovny po r. 1839.

ZA Opava, depozitá� Olomouc, Kapucíni Olomouc, 31. 5. Obsahová analýza byla provedena podle elektronického katalogu brn�nské knihovny a vybraného vzorku

sbírek Provin�ní knihovny na pražských Hrad�anech, stav katalogizace v dubnu 2003. 6. Stará knihovna brn�nského kláštera, sign. 02F73. 7. Regula et Testamentum Seraphici Patris nostri S. Francisci et quicunque hanc regulam secuti fuerint, pax

super illos, & misericordis & souer Israël Dei... Pragae : typis Archi-Episcopal. apud Jacobum Schweiger, 1765.

8. Christophorus Lusatius OFMCap. Capucinus meditans. seu via regia tutissima ac rectissima. nec non commoda, facilis, summopere utilis, appriméque necessaria methodus ac modus meditandi... Nysae : typis Josephi Schlögel, 1708.

9. Bonaventura, svatý a Pothron, François OFM. Bonaventura selectus seu regularis disciplinae & perfectionis praxis... Pragae : typis Joannis Julii Gerzabek, 1738.

10. Ordinationes Provinciales et Generales. 1614-. rukopis. Provin�ní knihovna Praha-Hrad�any. 11. jako 10. 12. Povolení držet a �íst zakázané knihy z let 1658, 1668, 1675 a 1681. SUA, �K, listiny 36, 43, 48 62.

Povolení z r. 1754 otišt�no v Bullarium Ordinis FF. Minorum S.P. Francisci Capucinorum. Continuationis tomus 1., totius operis tomus 8. Oeniponte : Wagneriani, 1883. s. 217-218.

13. jako 10. 14. Tej�ek, Michal. Brn�nští kapucíni v 17. a 18. století [diplomová práce]. Brno : FF MU, 2003. s. 83-84. 15. Anály. sv. 18, 1732, s. 337. 16. Bernardus a Bononia OFMCap. Manuale confessariorum Ordinis Capuccinorum. Vydáno v letech 1737,

1738, 1740, 1752, 1771 a 1832. Zmínka o zápisu do indexu v exemplá�i v Staré knihovn� brn�nských kapucín�, sign. 21a77.

17. Provin�ní kapucínská knihovna Praha-Hrad�any. 18. �ty�stránkové instrukce p�iloženy do katalogu litom��ické knihovny z r. 1734. SOA Litom��ice, Kapucíni

Litom��ice, 4. 19. Statuta Provincialia pro bibliothecis nostris ordinate conservandis. výpis z na�ízení definitoria 16.9.1737

v Olomouci. SUA, �K, 72.

18

D�jiny kapucínských knihoven v �echách a na Morav�

Samotné po�átky jednotlivých knihoven za�ínaly obvykle tak, že si n�kolik �eholník�

poslaných k osídlení nové rezidence vzalo pro svou duchovní práci i život n�jakou

literaturu. Ur�ité množství knih si s sebou dovezli jist� i kapucíni posílaní z ciziny do �ech

a Moravy na p�elomu 16. a 17. století, aby se v nové zemi usídlili a založili v ní �eholní

domy. První kapucínskou aktivitou na novém p�sobišti bylo snad vždy kázání, a tak si

kazatelé p�icházející z již existujících konvent� vozili s sebou nezbytná homiletická díla i

další knihy modlitebního charakteru pro vlastní pot�ebu. Vývoj knihoven v jednotlivých

�eholních domech byl pak už dosti specifický. Záleželo, zda se jednalo o veliký klášter

nebo jen malý hospic s n�kolika �eholníky, zda se nalezl dobrodinec v�nující nebo

odkazující v�tší objem svých knih, p�ípadn� darující peníze pro jejich nákup. Již po

n�kolika letech od usídlení se v novém m�st� vlastnili kapucíni zpravidla n�kolik desítek

knih. B�hem následujících desetiletí se jejich objem rozrostl na �ádov� stovky o malých

hospic� a tisíce svazk� u klášter� obývaných n�kolika desítkami �eholník�. Krom�

donátor� záleželo i na p�edstavených, zda usilovali o rozvoj svých knižních sbírek a jejich

�ádné umíst�ní, nebo se více orientovali jiným sm�rem.

Podobný osud jako i u jiných klášterních knihoven potkal kapucíny za církevních

reforem Josefa II. Císa� navázal na svou matku Marii Terezii, která se rozhodla sepsat

veškerý majetek �eholních �ád�, aby získala lepší kontrolu nad jejich fungováním (zejm.

dvorský dekret z 15.11.1768). Se samotnou likvidací �ád� a kongregací za�al Josef II.

v roce 1781. Vydal postupn� �ty�i dekrety, jimiž jejich �innost zásadním zp�sobem

omezoval, a v listopadu na�ídil zrušit všechny tyto církevní instituce nezapojené do

pastora�ní služby.1) Knihovnám v likvidovaných klášterech byla od za�átku v�nována pé�e.

Už od ledna 1782 dostávali komisa�i Dvorské duchovní komise pov��ené p�ebíráním

�eholního majetku instrukce, že mají knihám, rukopis�m a archiváliím dávat zvláštní

pozornost. Úkolem komisa�� bylo zajistit katalogy nebo p�i jejich nenalezení fondy

sepisovat, zejména aby nedošlo k jejich rozptýlení, jako tomu bylo u jezuitského �ádu

zrušeného ješt� za Marie Terezie roku 1773.

Samotné p�ebírání konfiskovaných knihoven probíhalo jinak v �echách a jinak na

Morav�. Dvorským dekretem z 20. kv�tna 1782 bylo na�ízeno zemskému guberniu p�evézt

všechny knihy ze zrušených klášter� v �echách do univerzitní knihovny v Praze, záležitostí

byla pov��ena Dvorská duchovní komise. Další dekret ze zá�í ovšem ješt� ustanovil

19

p�ednostní právo výb�ru dvorní knihovn� ve Vídni. Nalezené katalogy nebo vytvo�ené

soupisy m�ly být nejprve posílány do Vídn�, kde si mohli vyvolit žádanou literaturu.

P�ebírání konfiskovaných knih se ujal univerzitní knihovník, strahovský premonstrát Karel

Rafael Ungar. P�ímo na míst� kláštera u�inil p�edb�žnou prohlídku a vy�lenil bezcenná

díla, dále prodávaná v koších pro makulaturu (koš menších za 1 zlatý, v�tších za 1 zlatý a

30 krejcar�). P�i p�edávání katalog� víde�ské dvorní knihovn� si po�ínal celkem obratn�,

takže nakonec se ve Vídni mnoho �eských knih neocitlo a hodnotná díla z�stala v Praze.

V souvislosti s knihovnami kapucín� známe jeden Ungar�v dopis adresovaný

hrad�anskému kvardiánovi. V �echách byly zrušeny tyto kapucínské kláštery i

s knihovnami: �eské Bud�jovice, �eský Brod, Mnichovo Hradišt� a Praha-Nové M�sto.

Knihy z likvidovaných moravských klášter� se m�ly ocitnout v Lycejní knihovn�

v Olomouci, op�t s p�ednostním výb�rem Vídn�. P�ebírání knihoven bylo p�ikázáno Janu

Hankemu z Hankenštejna. Knihovní fondy osobn� zrevidoval, v letech 1784-86 mu

postupn� prošly rukama i knihovny kapucín� v Jihlav�, Kyjov�, Nám�šti nad Oslavou,

Mikulov�, Prost�jov� a Vyškov�. Knihy vždy rozd�lil do dvou skupin: na typografické

starožitnosti, prvotisky, rukopisy a na tzv. Wust (smetí, zm��). Wust, který obvykle

zahrnoval asi 90 procent všech knih byl prodáván v aukcích p�ímo v míst� kláštera nebo

v n�jakém okolním m�st�. Chytrý kupec snad mezi nimi nalezl hodnotná díla, která pak

nebyla zni�ena, v�tšina ovšem skon�ila jako makulatura.2)

Úpadek kapucínského �ádu zp�sobený josefínskými reformami se projevil také

v knihovnách. Deset konvent� bylo zrušeno a �innost ostatních byla omezena stanovením

maximálního po�tu �eholník�, takže jejich množství výrazn� kleslo. Na druhou stranu

znamenalo 19. století díky rozvoji pr�myslu zásadní zm�ny v knižní kultu�e. Knihy

výrazn� zlevnily, narostlo jejich množství, a tak se kapucínské knihovny rozr�staly dále.

Kniha p�estala být vzácností, nebylo žádným problémem si pot�ebnou aktuální literaturu

zakoupit. Po�et nakupovaných knih výrazn� p�evýšil množství d�l získaných darem nebo

odkazem, k darování v�tších knižních celk� již tém�� nedocházelo. Tato situace trvala až

do 20. století, kdy se i v kapucínských klášterech projevuji nové pokroky knihovnické

v�dy, jako byla p�esn� stanovená pravidla pro popis dokument� a tvorbu katalog� nebo

zavád�ní v�cného desetinného t�íd�ní v jiných evropských zemích. P�i konventech byla

udržována spole�enství sv�tského III. �ádu sv. Františka, jež si sama za�ala budovat své

knihovni�ky ozna�ené vlastními razítky nebo perem. Vlastní sbírky m�ly i �ty�i z�ízené

Serafínské školy. Jaké ztráty zp�sobila v kapucínských knihovnách Druhá sv�tová válka

20

nevíme, vždy� nap�íklad �eholní domy v Olomouci a na Hrad�anech musely být na pár let

opušt�ny a byly užívány pro sv�tské ú�ely. V Sudetech p�i�azených p�ímo k N�mecké �íši

se ocitlo deset kapucínských konvent�. Z obavy p�ed možnou škodou zp�sobenou

vále�nými boji byly n�které vzácné knihy z klášter� v Protektorátu p�evezeny na

Hrad�any, do úst�edního domu provincie.

Zásadní ránu p�inesl církevních �ád�m až rok 1950, konkrétn� dv� vlny jejich

likvidace v dubnu. Už v tomto m�síci za�ala jednání o osudu klášterních knihoven, která se

táhla až do léta. Na porad� Státního ú�adu pro v�ci církevní (SÚC) 21. dubna se rozhodlo o

základním postupu: nejvzácn�jší knihy p�evést na Strahov, ostatní díla p�id�lit v�deckým

knihovnách v jednotlivých krajích. T�i dny staré rozhodnutí umístit všechny staré tisky na

Strahov bylo tehdy zrušeno. V následujících m�sících sestavil SÚC n�kolik odborných

zajiš�ovacích komisí složených z specialist� v oblasti výtvarného um�ní a knihovnictví,

které procházely kláštery, aby zjistily umíst�ní knihoven v nich, jejich rozsah a obsah,

p�ítomnost cenn�jších p�edm�t�. Jak dokazují n�které zprávy týkající se kapucínských

knihoven, setkávaly se již tyto komise se zlým stavem. Pe�et� na dve�ích byly p�etrhány,

klí�e, které m�ly uschovat národní výbory, byly v úpln� jiných rukou. Rozsah ztrát, pokud

byly, ovšem ur�it nešlo. Ne vždy byly nalezeny katalogy, ale p�edevším pro podrobné

revize nebyl �as.

P�i studiu událostí z této doby narážíme na veliký rozpor mezi oficiálními prameny a

skute�ností zachycenou osobními sv�dectvími. Mezi první skupinu pat�í nap�íklad n�kolik

Zpráv o svozu klášterních knihoven zpracovaných v letech 1951-2, zpravidla asi

Františkem Horákem z Národní knihovny pov��eným dozorem nad svozem fond�.3)

Srovnáním s bezprost�edn�jšími dokumenty, dopisy a stížnostmi týkajícími se

kapucínských klášter�, zjiš�ujeme jejich nep�esnost. Údaje o velikosti knižních fond� jsou

v oficiálních zprávách �asto podhodnoceny, a� už celkov� nebo co se tý�e po�tu rukopis�

�i starých tisk�. Nenalezneme tém�� žádnou zmínku o n�jakých problémech, dr. Horák se v

nich zmi�uje o „alespo� �áste�ném od�in�ní starých h�ích� vandalismu, které byly

zodpov�dným �initel�m vytýkány p�i rušení klášter� v dob� josefínské“, nebo jinde: „státní

studijní knihovny se ujaly s plným pochopením a pot�ebnou energií tohoto neo�ekávaného

úkolu ... a provedly jej v nejkratších lh�tách a celkem bez závad“. R�zná osobní sv�dectví

však hovo�í o nešetrném zacházení s knihami, házením na hromadu, šlapáním po nich.

Listiny byly automaticky považovány za materiál do sb�ru. V�decké knihovny nebyly

p�ipraveny pro takový nenadálý nový p�íliv knih. Knižní sbírky byly p�eváženy z místa na

21

místo zcela bez dozoru, v n�kterých p�ípadech je noví nabyvatelé �eholních dom�

vyst�hovali ven, kde byly voln� p�ístupné.

Instrukce SÚC na�izující inventarizaci a sepsaní fond� byly sotva kde dodržovány.

P�estože podle schválených svozových pravidel m�ly knihy p�ipadnout krajským

v�deckým knihovnám s p�ednostním právem výb�ru pro knihovnu SÚC, bylo r�zným

místním, okresním i krajským organizacím umožn�no vybírat si �ásti fond� nebo i sbírky

jako celky. Takto z rozhodnutí Náboženského fondu pov��eného správou církevního

majetku z 14.zá�í 1950 získalo místní muzeum kapucínskou knihovnu v T�ebí�i.4) Podobn�

i sušickou knihovnu obdrželo sušické muzeum nebo kapucínský fond z Roudnice nad

Labem p�ipadl muzeu v Litom��icích. V n�kterých p�ípadech si místní i jiné instituce

vybraly jen �ást, jejich pracovníci vy�le�ovali z nezajišt�ných prostor vhodnou literaturu

bez souhlasu p�íslušných v�deckých knihoven. Staré tisky a rukopisy se obvykle poda�ilo

zachovat, by� r�zn� rozt�íšt�né, místy ztracené nebo pozd�ji prodané do zahrani�í. Podle

nepodepsané zprávy bylo p�ibližn� 50 procent z celkového obejmu knih považováno za

bezcenných a p�evezeno do sb�rných surovin.

Církevní �ády nep�estaly být de facto vlastníky svých �eholních dom�, záznamy

v pozemkových knihách nebyly p�epsány. Knihovny získala Náboženská matice, která je

smlouvami z let 1954-55 p�evedla na z�izovatele jednotlivých knihoven nebo muzeí. Pé�e

v�deckých knihoven o nové p�ír�stky byla r�zná. Nejlépe se o n� postarala Universitní

knihovna v Brn�, kde se zásluhou dr. Vladislava Dokoupila poda�ilo zachovat klášterní

knihovny jako celky, tedy i kapucínské fondy z Brna a ze Znojma. V Olomouci byly

všechny sbírky smíchány dohromady, takže sice jednotlivá díla z�stala zachována, ale

rozbitím p�vodních fond� jejich historická hodnota klesla. Památník Národního

Písemnictví a Národní knihovna, kde skon�ily klášterní knihovny z �ech, uložily svezené

knihy do svých sklad� v Klementinu a na Strahov� a zejména do depozitá��

v Postoloprtech, Nu�icích a Kladrubech. P�edevším v depozitá�ích byly uloženy ve zcela

nevyhovujících podmínkách. V �eských a moravských kapucínských knihovnách se v roce

1950 nacházelo asi 120 tisíc svazk� knih. Toto �íslo je t�eba vnímat orienta�n� a zcela

ur�it� není p�esné. U n�kterých knihoven nemáme údaje v�bec, jinde zase jen �ísla týkající

se starých tisk�.

Spole�n� s právem na nemovitý majetek dle zákon� �. 298/1990 Sb. a 238/1991 Sb.

získal v 90. letech kapucínský �ád i právo na knižní sbírky z op�tn� nabytých �eholních

dom�. Pouze Brno a Sušice však mohly být vráceny jako celky, ostatní fondy byly

22

v depozitá�ích rozptýleny mezi jiný svoz. Díky svým šedým h�bet�m mohly být ale

relativn� snadno identifikovány a navráceny �ádu. S výjimkou dvou jmenovaných tak jsou

všechny uloženy v Provin�ní knihovn� v konventu u P. Marie And�lské na pražských

Hrad�anech. T�chto p�ibližn� t�icet tisíc svazk� starých tisk� bylo postupn� rozt�íd�no

podle p�vodní provenience jednotlivých kapucínských �eholních dom� a od roku 1995 je

nov� zpracováváno.

1. Blažková, Dagmar. Klášterní knihovny v západních �echách (diplomová práce). Praha : Filozofická fakulta UK, 1993.

2. seznam knihoven p�ebíraných J. Hankem z Hankenštejna, v�etn� jejich stru�né charakteristiky, velikosti, hodnot� a obsahového složení fondu a poznámce o aukci viz Schubert, Anton. Die ehemaligen Bibliotheken der von Kaiser Josef II. auf gehobenen Mönchsklöster in Mähren und Schlesien, sowie Exjesuiten zu Teschen und Troppau. Zentralblatt für Bibliothekswesen. Leipzig, 1900, Jahrgang 17, s. 321-336, 401-423, 449-468.

3. Zpráva je mj. uložena v SUA, SUC, 56, kde se nachází i �ada jiných pramen� k popisované problematice, z nichž je níže citováno.

4. Vobr, Jaroslav. Klášterní knihovny ve státní správ� 1950-1990. Duha, 1991, ro�. 5, �. 1, s. 2-9.

23

Vývoj knihoven v kapucínských �eholních domech

Brno

Brn�nský konvent je druhou nejstarší kapucínskou rezidencí na našem území. Již za

�ty�i roky po p�íchodu t�chto �eholník� do �ech se v Brn� objevují první misioná�i. Stavba

kláštera za�ala v roce 1604 na brn�nském p�edm�stí, sto krok� za M�nínskou branou,

poblíž cesty do Vídn�. Jejím fundátorem byl zemský hejtman Ladislav Berka z Dubé a

Lípy. V �ervenci 1606 vysv�til kardinál František Dietrichstein kostel sv. Františka.

Kapucíni kázali v m�stských kostelech, po�ádali procesí. P�ed druhým švédským

obležením Brna v roce 1645 však museli své sídlo na p�edm�stí opustit. Vojenský velitel

m�sta Raduit de Souches na�ídil nemilosrdn� strhnout všechny domy p�ed hradbami.

P�echodn� pak �eholníci pobývali na staré radnici a v m�š�anském dom� u Biskupského

dvora. V roce 1648 jim František hrab� de Magnis daroval sv�j d�m na Uhelném trhu, ke

kterému p�ikoupil dva okolní, aby získal dostate�ný pozemek. Stavba trojk�ídlého kláštera

pro 40-45 brat�í za�ala na náklady zemského hejtmana Pavla Kryštofa z Liechtensteinu.

Jejího dokon�ení v roce 1651 se ale nedožil, a tak p�isp�li další dobrodinci, zejména

Ferdinand Václav z Kolsdorfu. Kostel Nalezení sv. K�íže byl vysv�cen až 7. kv�tna 1656.

V polovin� 18. století p�ibyla ke konventu další budova zvaná Trenck�v trakt nebo

k�ídlo, jehož sou�ástí se stala i knihovna. Název se váže k slavnému rakouskému

vojenskému veliteli baronu Františku Trenckovi, který prožil záv�r svého života ve v�zení

na Špilberku a po smrti 6. �íjna 1749 byl pochován v kapucínské krypt�. Testamentem z 29.

zá�í odkázal t�mto �eholník�m 4 tisíce zlatých, pro spory se státní pokladnou získali tento

dar ale až v roce 1753. P�ímá souvislost mezi tímto darem a samotnou stavbou však není

prokázána, peníze byly ur�eny p�edevším na liturgické od�vy a pot�eby. Pokud byly

skute�n� nakoupeny, už jich jist� p�íliš nezbylo a navíc trvalo ješt� deset let než stavba

za�ala. Prokazatelnou zásluhu na ní však m�la rodina Grimm�. Mo�ic Antonín, známý

brn�nský architekt a jeho manželka Voršila byli dobrodinci brn�nských kapucín� a jako

takoví jsou i poh�beni v hrobce pod kostelem. Dva jejich synové, Jan Jakub a Ji�í se

v letech 1719 a 1729 sami stali kapucíny s �eholními jmény František Ludvík z Brna a

Antonín z Brna. Druhý z nich byl dvakrát na hrad�anských kapitulách zvolen �eským

provinciálem, v roce 1762 a 1768. Další potomek Mo�ice a Voršily, významný brn�nský

stavitel František Antonín Grimm byl architektem novostavby. Krom� toho již d�íve

24

p�istav�l bo�ní lo kostela a nov� jej zaklenul. Je titulován jako dobrodinec a po své smrti

17. ledna 1784 byl poh�ben vedle svých rodi�� v krypt�.

Po zrušení konventu v roce 1950 sloužily budovy jako depozitá� sousedního muzea, a

tak, ve srovnání s jinými, nebyly ani p�íliš pobo�eny. Od 90. let ji op�t obývají �eholníci.

V Brn�, jako ostatn� snad ve všech konventech, existovala knihovna už od jeho

po�átku. Dokazují to i léta, uvád�ná ve vlastnických záznamech v knihách, nejstarší je

1606.1) První soupis knih existoval již v roce 1618, jak dokazují další provenien�ní

záznamy zmi�ující se o zápisu v n�m.2) Fond již tehdy �ítal nejmén� šedesát svazk�.

Kapucíni p�išli do �ech z Itálie. Alespo� p�echodn� pobývali i v Brn�, kde se po nich

zachovalo dosti velké množství knih v jejich rodné �e�i ze 16. a hlavn� 1. poloviny 17.

století. V�tšina t�chto tisk� je vevázána v lepenkové pergamenové vazb� a jejich listy jsou

�asto zohýbány od vlhkosti a jsou dodnes cítit zatuchlinou. Zdá se, že jejich cesta

z Apeninského poloostrova nebyla nijak jednoduchá.

Roku 1651 byla hotová kvadratura nového konventu pod Petrovem. O 36 let pozd�ji

nechal ješt� kvardián Ond�ej z Brna p�istav�l druhý ambit jižn� od kostela, za ním. Budovy

snad vytvá�ely celou kvadraturu, dnes stojí na východní stran� nov�jší obytný d�m. Nechal

v ní umístit knihovnu, ale rovn�ž cely pro provinciála a definitory.3)

Díky podrobné analýze provenien�ních záznam� známe tém�� všechny dárce knih.

Níže jsou vyjmenováni jen ti nejvýznamn�jší. Nejmén� 42 svazk� pochází z knihovny

Michaela Schwaba, brn�nského fará�e u Svatého Jakuba. V�tšina z nich se dostala ke

kapucín�m již p�ed zpracováním soupisu v roce 1618.4) Dar z Schwabovy knihovny byl

velmi r�znorodý obsahov� i vro�ením, fará� cht�l snad vyjád�it kapucín�m vd�k za jejich

kazatelskou �innost. Asi 7 tisk� darovali p�ed rokem 1640 �lenové rodiny Hovori�,

konkrétn� František, titulovaný jako vyškovský rodák, olomoucký kanovník a pozd�jší

brn�nský probošt Eliáš nebo brn�nský protonotá� Ji�í. P�i pohnutých událostech T�icetileté

války ve sbírce p�ibylo n�kolik knih z dalších brn�nských klášter� a od kapucín�

z Vyškova a Mikulova.5) Nejmén� 40 svazk� vesm�s hodnotných knih v�etn� p�ti

prvotisk� získali kapucíni z knihovny uni�ovského rodáka, od roku 1624 prvního

katolického fará�e v Kunštát� a horlivého bojovníka proti protestantství Bernarda Voscinia.

Zajímavé erbovní supralibros se dochovalo na šesti svazcích souborných spis� Martina

Luthera. Pochází z více než tisícisvazkové knihovny známého brn�nského léka�e, luteránce

Jakuba Konráda Praetoria. Ten samoz�ejm� tisky katolickým �eholník�m nedaroval.

Spole�n� s dalším svazkem (indexem celého díla), se do fondu dostaly zásluhou bratra

25

Benedikta z Vorcheim. V roce 1627 jej pov��il kardinál Dietrichstein, aby obracel na

pravou víru nekatolíky, kte�í se v posledních letech ve m�st� velmi rozší�ili.6) Jako celek se

ke kapucín�m dostala knihovna zaniklé farnosti v Kamenci u Brna. Odkázal ji duchovní J.

Mikslanek, p�sobící jako kaplan v rovn�ž zaniklých Želovicích, když jej ležícího na

smrtelné posteli p�ijel 22. prosince 1676 navštívit brn�nský viká� Benignus z Moravy.7)

Okolo roku 1695 p�sobil v knihovn� bratr Ezechiel z Brna, který se patrn� velmi

dob�e orientoval v literatu�e vhodné a žádoucí pro kapucínské �eholníky. Sepsal totiž 105

stránkovou bibliografii „užite�ných knih“. Její první �ást obsahuje kázání se�azená podle

ned�lí a svátk� liturgického roku, druhá je velmi precizn� rozd�lena podle p�edm�tových

hesel. Soupis byl pozd�ji až do 19. století dopl�ován o nov� vycházející knihy. Byl

bezpochyby dobrou pom�ckou, nebo� svým v�cným popisem daleko p�ed�il všechny jiné

soudobé katalogy a soupisy.8)

Mezi dobrodince kláštera pat�il také brn�nský tiska� Jakub Maxmilián Svoboda, který

byl po své smrti roku 1736 poh�ben v kostelní krypt�. Záznam o jeho knižním daru je znám

jen na jednom svazku, kde je jmenován jako „náš dobrodinec výjime�ného srdce“.9)

Dodnes se ve fondu zachovalo 45 tisk� z jeho dílny, z nichž p�inejmenším �ást daroval sám

tiska�. Asi deset knih pat�ilo p�vodn� premonstrát�m v Zábrdovicích, jak se dostaly ke

kapucín�m ale nevíme.

Místnost knihovny v ambitu za kostelem postupn� po�átkem 18. století p�estávala

sta�it. V roce 1716 byl kvardián Egid požádán, aby byla vybudována nová knihovna.10) Nic

ovšem v záležitosti neu�inil. Na další stížnosti reagoval až jeho nástupce Antonín Ludvík

z Jihlavy. V roce 1727, kdy již byla knihovna v katastrofálním stavu, požádal písemn� a

pak i osobn� barona Šubí�e z Chobyn�, aby finan�n� p�estavbu zabezpe�il. Ten souhlasil,

knihy byly vyklizeny, ale pozd�ji op�t vráceny zp�t v p�vodním bídném stavu. A to p�esto,

že baron Šubí� znovu na p�edstaveného naléhal, aby byly p�emíst�ny a knihovna z�ízena

jinde. Krom� toho se objevily sváry se sousedem Janem Schwarzem. Na pozemku, kde

stála knihovna si cht�l zbudovat dílnu a nabízel za to �eholník�m smírné deset zlatých

ro�n�. Spor se urovnal, knihovna byla �áste�n� opravena, ovšem stále z�stala na svém

míst� za kostelem.11)

Problém s nedostatkem prostor pro knihy se tedy nevy�ešil a nejspíše se nesl dále, i

když o tom nemáme zprávy. Teprve v novém „Trenckov� traktu“ byla postavena knihovna

nová. Její základní kámen byl položen roku 1763, stavba skon�ila o rok pozd�ji. Neobešla

se bez problém�. Po zbudování základ� proti ní i celému novému k�ídlu cel protestoval

26

soused Silber, nebo� se mu zdála p�íliš vysoká. Jeho písemná stížnost nebyla z neznámých

d�vod� doru�ena, proto p�išel do kláštera osobn� a nabídl �eholník�m 500 zlatých za to, že

bude o jedno patro snížena. Kapucín�m závislým na almužnách z okolí se lákavá nabídka

zalíbila. Protože však Silber svou kritiku na kapucíny hrub� rozhlašoval po m�st�, nebylo

na jeho návrh p�istoupeno. Po dokon�ení budovy knihovny v roce 1764 ji nechal provinciál

Antonín z Brna vybavit nábytkem a freskou.12) Vzájemná spolupráce sourozenc�

Grimmových na díle je více než evidentní.

Ve svých prostorách se knihovna zachovala dodnes, a tak její vzhled známe nejen

z archivních pramen�. Skládá ze t�í místností, dvou menších o rozm�rech asi 4x5 metr� a

hlavního sálu uprost�ed s 9,6 x 5,4 metry. Zaujímá celé první patro západního k�ídla traktu.

Mezi jinými kapucínskými knihovnami je jedine�ná velikostí prostor, zejména výškou

(zaujímá p�ibližn� dv� patra sousedního k�ídla), p�edevším však výzdobou. Ta se zdá být

až v rozporu s chudobou, na níž kapucíni kladli velký d�raz a honosn�jší um�lecká díla u

nich najdeme zpravidla jen v kostelích a kaplích. Pro� taková knihovna vznikla práv�

v brn�nském klášte�e, který sice nebyl nejmenší, ale nebyl žádným úst�edím, nemáme

doloženo žádnými zprávami. Zdá se, že architekt František Antonín Grimm cht�l n�jakým

zp�sobem kapucín�m darovat n�co svých schopností a snad i majetku. V b�žn� obývaných

prostorách kláštera, jako je t�eba refektá�, mu v tom ale bránila st�ežená �eholní prostota. U

klášterní knihovny, která navíc byla n�kolik desetiletí v bídném stavu, až taková bariéra

z�ejm� nebyla. Záležitosti jist� napomohlo, že jeho rodný bratr byl tehdy provinciálem.

Z t�í místností knihovny je dominantní její hlavní sál. Kolem všech st�n jsou

umíst�ny sk�ín� se sedmi policemi, dole mají zásuvky. Knihy jsou umíst�ny i nad dv�ma

okny a ob�ma dve�mi, které tvo�í s mobiliá�em jednotnou kompozici. Nábytek je rokokov�

vyzdoben. Mezi policemi jsou fiktivní sloupy s hlavicemi, nad nimi a v rozích bíle nat�ené

rokokové vázy. Nade dve�mi na levé i pravé stran� najdeme postavu andílka. Dominantou

místnosti je nástropní freska, kterou vymaloval známý brn�nský malí� Josef Stern. V její

úst�ední �ásti stojí vedle sebe dva nejv�tší církevní u�itelé st�edov�ku: františkán svatý

Bonaventura a dominikán svatý Tomáš Akvinský, oba ve svém �eholním od�vu. Sv.

Bonaventura, žák svatého Františka z Assisi, ukazuje pravou rukou na Ježíše p�ibitého na

k�íži pod zeleným baldachýnem. Tento motiv, v sakramentálním um�ní nijak neobvyklý,

má svou v�cnou spojitost s knihovnou. Svatý Tomáš, zakladatel scholastiky, reprezentuje

teologické u�ení uložené v knihách. Svatý Bonaventura, p�edstavitel františkánské

27

prostoty, mu ovšem ukazuje, že pravá moudrost spo�ívá v uk�ižovaném Ježíši, více než ve

všem, co bylo napsáno.

Ve spodní �ásti fresky padají z kamenného mostu t�i postavy, které zastupují h�íšníky

zavržené do pekla. Zleva je to nahý muž držící v ruce hada, symbol h�íchu, uprost�ed muž

v pestrém od�vu s knihou v ruce, nejspíš arabský muslimský u�enec, a kone�n� vpravo

ležící žena v lehkém šatu svedená amorkem s lukem v ruce. V horní �ásti je opak pekla -

nebe. Uprost�ed n�ho vidíme holubici jako Ducha svatého se zá�í okolo. Zleva k ní p�ilétají

dva and�lé. Iluzivní architektonický rámec okolo je nade dve�mi p�erušen imaginárními

výklenky s kv�tinovými vázami. V rozích jsou žluté kartuše s barevnými kv�ty.

Kompozi�n� vyrovnaná freska vyniká p�edevším svou barevností. Obrysy objekt�

namaloval Stern ost�e, ale citliv�.13)

V první místnosti se nachází sk�í� podobné výzdoby jako nábytek v hlavním sálu.

Nad jejími dvouk�ídlými dve�mi je v rokokové kartuši namalován nápis „Archivum“.

P�ihrádky uvnit� mají štítky s písmeny abecedy nebo za�átky názv� m�st s jinými

kapucínskými kláštery. Evidentn� sloužila k ukládání klášterních archiválií. Nad vchodem

do hlavního sálu jen pov�šen d�ev�ný reliéf neznámého církevního hodnostá�e, ostatní

police byly vyrobeny až po vrácení kláštera �ádu na konci 20. století. Mobiliá� t�etí

místnosti je odlišný, vyroben byl z tmav�jšího d�eva a bez zvláštních ozdob. Mohl

vzniknout sou�asn� se sk�ín�mi vedle, ale klidn� i pozd�ji. Ve spodní �ásti má

uzamykatelné sk�ín�, jejichž dve�e jsou tvo�eny diagonální m�ížkou. S podobnými se

m�žeme setkat i v knihovn� na pražských Hrad�anech a sloužily k ukládání zakázaných

knih, nebo� ne každý k nim mohl mít p�ístup. Vstup do celé knihovny chrání dvouk�ídlé

zdobené železné dve�e. Podlaha je z šedého mramoru, materiálu pro kapucínské kláštery

dosti výjime�ného. V�tšina jejich podlah byla d�ev�ných. Ješt� jednu zvláštnost skýtala

brn�nská knihovna. Uprost�ed regál� naproti okn�m se nachází prosklená vitrína o výšce

180 cm. Umíst�na v ní byla lidská kostra. O významu této neobvyklosti existují dv� verze.

První ji má za „memento mori“, p�ipomínku smrti, která zaujímá významné místo

v kapucínské spiritualit�. Podle druhé sloužila léka�ským ú�el�m. Ta je také

pravd�podobn�jší, nebo� podle popisu dr. Dokoupila z 60. let 20. století byly na její lebce

stopy trepanací a n�které kosti ozna�eny štítky.14) Druhotn� ale mohla i p�ipomínat smrt.

Kostra byla nalezena v roce 2001 v jedné z p�ihrádek ve spodní �ásti mobiliá�e. Nacházela

se ve zna�n� zuboženém stavu, bez lebky, �ásti nohy i dalších kon�etin, se zp�elámanými

žebry, proto byla poh�bena v krypt� hrad�anského kláštera.

28

Krátce po dokon�ení nové knihovny, konkrétn� v roce 1769 byly knihy v ní znovu

urovnány, jejich h�bety nov� nabarveny a ozna�eny signaturami.15) Natírání h�bet� a

signování knih podle obor� zastoupených písmeny skon�ilo v roce 1780, pozd�ji vydané

knihy již šedé h�bety nemají. Snad tehdy vznikl i katalog. Jeho torzem m�že být dochovaný

seznam kategorie Z, tedy zakázaných knih.16) Eviduje celkem 166 svazk�, podle

datovaných záznam� jich osmdesát procent pocházelo z 16. století. Relativn� velký po�et z

nich obsahuje vlastnické záznamy p�edchozích majitel�. Zdá se, že kapucíni si tyto knihy

z „Indexu“ nekupovali, pokud by v�bec mohli. Získávali je bu jako dar, �ast�ji ovšem ze

zkonfiskovaných knihoven. Dnes je ve fondu jen 75 svazk� z této kategorie. Nejspíš se

poda�ilo v Brn� eliminovat nebezpe�n�jší protestantské aktivity a další vlastn�ní této

literatury ztratilo význam.

O nákup n�kolika knih se v polovin� 18. století postaral Mansvet z Prahy, v roce

1735 lektor, 1750 místní kvardián. Knihy zakoupil za almužnu, za kterou byly odslouženy

mše. V roce 1776 u�inil v�tší nákup tehdejší brn�nský kvardián a pozd�jší provinciál

Simplicián Síru�ek z Bohdane�e. Nejv�tším p�ír�stkem z té doby byla ovšem knihovna

blíže neznámé osoby jménem Nicolaus Bellaci.17) M�dirytový štítek s jeho jménem

obvykle nalepený na p�ídeští knihy se dodnes zachoval na více než t�ech stech svazcích, na

dalších desítkách je jen jeho podpis perem. Podle t�chto poznámek víme, že v roce 1738

ješt� studoval. Nejpozd�jší zápis je z roku 1753, takže snad brzy poté zem�el. Ani jeho

profesi nelze p�esn� ur�it. V�tšina knih je teologických v�etn� kázání, pastora�ních d�l a

disputací, ale vyskytuje se též literatura léka�ská, sv�tské i církevní d�jiny, zem�pis nebo

beletrie. Nicolaus Bellaci byl s nejv�tší pravd�podobností kn�zem, ale záb�r jeho zájm� byl

mnohem širší a zasahoval i do sv�tské sféry. Jméno by poukazovalo na italský p�vod,

ovšem ne více než p�t jeho knih bylo v italštin�, zato více než t�etina byla vytišt�na

v �eských zemích.

Od poloviny 18. století se v knihách objevují zápisky jmen brat�í kapucín�, kte�í

knihy používali pouze pro vlastní pot�ebu. Nejv�tší osobní sbírku m�l �esko-moravský a

pozd�ji moravský provinciál Prokop Schober z Mikulova, nejmén� 41 svazk�. Více než

�ty�icet knih nejr�zn�jšího žánru m�l jeho následovník ve funkci moravského provinciála

Julián Meller z Mikulova, lektor dogmatiky. Alespo� patnáct knih z r�zných obor� teologie

vlastnil lektor filozofie a zpov�dník Deicola z Mošt�nic. Od roku 1761 pobýval mimo

klášter, olomoucký biskup Maxmilián z Hamiltonu jej povolal jako svého zpov�dníka a

teologa. V roce 1772 mu ale provinciál Simplicián Síru�ek z Bohdane�e p�ikázal vrátit se

29

do Vyškovského konventu.18) Svou vlastní knihovnu m�l také Antonín Grimm. P�edevším

ale po�izoval literaturu pro knihovnu konventní. Vesm�s datované zápisky o jeho nákupu

pocházejí plynule z let 1759-1767. V letech 1758-68 po�ídil minimáln� 15 svazk� na

cestách do �íma. Více než padesát knih pro osobní pot�ebu m�l n�kdy v polovin� 19.

století kazatel Ubaldus z Kyjova, provin�ní definitor a sušický kvardián, v poznámkách

v knihách je jmenován jako „dob�e sloužící misioná�“. V jeho zápiscích najdeme doklady o

p�sobení v Sušici, v M�lníku jako kooperátor, knihy si tedy vozil s sebou. Zda byl p�ímo

�lenem brn�nského konventu nevíme, náležíce k hospici na Novém M�st� Pražském ale

p�sobil na zámku hrab�te Egberta z Belcredi v brn�nské Líšni. Pro ozna�ení svazk�

používal i razidlo.19) Ješt� zajímav�ji ozna�oval své knihy v 2. polovin� 19. století kazatel

Hilarius Martinetz, a to jednoduchým supralibros se svým jménem.20) V brn�nském fondu

je ale jen jeden takový svazek.

N�kdy po roce 1842 získaly knihy nové signatury, ozna�eny jsou štítkem na h�bet�.

Nevycházely již z obor�, ale skládají se z �ímského �ísla podle místnosti, písmena podle

police a arabského �ísla vyjad�ujícího po�adí v ní. Nejpozd�ji roku 1853 byla n�kde

v brn�nském klášte�e uložena rovn�ž knihovna 3. �ádu svatého Františka, jehož vlastnictví

je ozna�eno razítky. T�chto knih se dochovalo jen n�kolik kus�, podle signatur však m�li

v roce 1911 nejmén� 660 titul� a zpracovaný katalog.21) N�které knihy zhruba z této doby

jsou ozna�eny razítkem Guardianat, snad rovn�ž byly uloženy jinde.

P�ibližn� na p�elomu 19. a 20. století byly místnosti knihovny v Trenckov� k�ídle

zapln�ny. V knihách se totiž objevují nové, tužkou napsané signatury. Jejich syntaxe za�íná

zkratkou oboru (Th-teologie, Lit-liturgika, Lex-slovníky aj.) a pokra�uje po�adovým

�íslem. Nejvíce bylo samoz�ejm� teologie, nejmén� 500 svazk�. Za�azeny sem byly ovšem

t�eba i pohádky. V roce 1903 p�sobil v Brn� jako knihovník jakýsi bratr Hyacint, který se

tehdy tituloval jako student druhého ro�níku teologie. V pozd�jších katalozích brat�í se ale

jeho jméno již nevyskytuje. Bu tedy p�ed�asn� zem�el nebo opustil �ád.22) Také z 1.

poloviny 20. století se zachovala torza soukromých knihoven n�kolika �eholník�. Nejvíce

svazk� (více než sto) pochází od Stanislava Žyly, roku 1935 brn�nského kvardiána,

kazatele a školního katechety. Jeho fond byl nejspíš mnohem v�tší, pro ozna�ování knih

používal �ty�i r�zná razítka. P. Žyla zem�el v roce 1957 v Brn�, kde již p�edtím n�kolik

desetiletí pobýval, jeho knihy zejména nové a aktuální literatury se jako bezcenné ztratily.

Vedl n�meckou sekci místního spole�enství 3. �ádu sv. Františka a pro celé

�eskoslovensko �ídil Arcibratrstvo blažené smrti sv. Josefa ku pomoci umírajících, jehož

30

�lenové se vždy ráno a ve�er modlili za zem�elé toho dne. Velmi dob�e ovládal n�m�inu,

v�tšina jeho knih je v tomto jazyce. Snad o n�co skromn�jší byla sbírka brn�nského viká�e

Karla Toufara, strýce Josefa Toufara nespravedliv� popraveného za tzv. �íhoš�ský zázrak.

Po 2. sv�tové válce p�sobil v Brn� Justin Nekula, bývalý kvardián v Zákupech. I n�kolik

jeho knih se zachovalo, stejn� jako torzo nejmén� �ty�icetisvazkové sbírky Vav�ince

Hladíka. Své knihy si z místa na místo dle svého p�sobišt� p�enášel také Longin Novák.

Vlastnil 248 knih hlavn� z 20. století, v�tšinou v �eštin�. M�l zejména literaturu o

duchovním život� pro kn�ze, �eholníky a prostý lid. Z�eteln� je v profilu fondu vid�t jeho

pastora�ní �innost, kázání a katecheze pro d�ti a mládež.23) Po�ínaje rokem 1922 byli

kapucínští kandidáti kn�žství posíláni na studia do Belgie, Holandska nebo Švýcarska.

Ovládali dob�e francouzštinu a jako památka na n� se v knihovn� zachovala �ada knih

v tomto jazyce, dovezených ze studií nebo získaných pozd�ji z r�zných kontakt�.

Na sklonku svého života, tedy asi v letech 1920-24, pobýval v kapucínském klášte�e

profesor Jan Sedlák, teolog a církevní historik proslulý zejména studiemi o Janu Husovi a

jeho následovnících. Krom� horlivé badatelské �innosti se v�noval i knihovn�, kterou mu

kapucíni sv��ili do správy. Necelou t�etinu ji tehdy nov� zpracoval. Knihám za�al

p�i�azovat nové signatury sestávající z jednoduchého arabského �ísla. Vytvo�il první

neúplný lístkový katalog, který se v knihovn� dochoval jak v rukopisné, tak ve strojem

psané podob�.

Za druhé sv�tové války ovlivnilo fungování knihovny až osvobozování Brna

sov�tskou armádou, respektive její blížící se fronta. Brat�i z obavy p�ed možnými ztrátami

zp�sobenými bojem p�evezli n�kolik nejvzácn�jších knih, p�edevším prvotisk� do

hrad�anského kláštera. Tam z�staly i po válce a jakožto sou�ást pražského fondu byly také

konfiskovány a svezeny.24) N�kdy ke konci války vybuchla na kapucínských zahradách

bomba, která �áste�n� poškodila t�etí místnost. Podle pozd�jší popis� nebylo knihovn�

v letech 1945-50 v�nováno p�íliš mnoho pé�e. Staré tisky nebyly z�ejm� pot�ebné pro

�innost �eholník�, kte�í se více zaobírali každodenními starostmi.

Sistaci klášter� a svoz jejich knihoven v letech 1950-52 sbírka brn�nských kapucín�

„p�ežila“. Alespo� v tom smyslu, že se jako celek poda�ilo zachránit vzácn�jší �ást fondu,

který z�stal na míst� instalován ve svých p�vodních historických prostorách. Nebylo to

však jednoduché. Ješt� p�ed likvidací žebravých �ád� se 21. dubna 1950 sešli zástupci

Státního ú�adu pro v�ci církevní (SUC) a Náboženského fondu. Dohodnuty byly jen t�i

knihovny, které z�stanou na svém p�vodním míst�, konkrétn� Strahov, Teplá a Rajhrad.

31

�editel Zemské a univerzitní knihovny v Brn�, které fond dle svozových pravidel náležel,

doporu�uje 10. �ervna státním ú�ad�m, aby z�stal na míst�. 20. �ervna Kulturní komise

SUC doporu�ila rozší�it po�et knihoven ponechaných na míst� na 19. Dv� již byly ovšem

svezeny a jedna pak p�ibyla, takže dle schválení Kulturní komise z 31. srpna jich nakonec

z�stalo 18. Definitivní rozhodnutí, které ur�ilo i osud brn�nské knihovny, padlo až 19. zá�í

za p�ítomnosti nám�stka ministra vlády Zde�ka Fierlingera.25)

Zemská a univerzitní knihovna v Brn� se fondu ujala v �ervnu 1950. Výsledky její

prohlídky byly velmi kritické: „staré tisky jsou prolezlé �ervoto�i, zaprášeny a budou-li

ponechány na míst� v tomto stavu, jsou vystaveny zna�nému poškození, ba i zni�ení.“

Vy�len�na byla starší moravika a jiné vzácn�jší knihy v po�tu asi 400 svazk� v�etn�

prvotisk�, rukopis� i úmrtních matrik. Státní knihovna v Praze žádala o jejich p�id�lení.

Nebylo tedy ješt� skute�n� vyjasn�no, zda fond z�stane v Brn�. Nov�jší knihy byly

nalezeny také v celách �eholník�. V�decká knihovna projevila zájem „p�edevším o

novodobou �eskou literaturu uloženou ... v místnosti vedle hlavního knihovního sálu a to

v�etn� dvou d�ev�ných polic postavených v této místnosti.“ Do konce léta byla knihovna

vyt�íd�na. Staré tisky a jiné hodnotné knihy byly soust�ed�ny do hlavního sálu, po�ítalo se

ješt� s jejich p�evozem mimo klášter. Vy�azená „braková literatura“ ur�ená pro Sb�rné

suroviny byla uložena ve zvláštní místnosti. Z hlášení v�decké knihovny Krajskému

národnímu výboru z 2. �íjna 1950 se dovídáme, že veškerý vy�azený materiál má být

v nejbližší dob� p�evezen do jejího sklepního skladišt�, kde bude dále deponován. Nov�jší

knihy z konce 19. a z 20. století se skute�n� ve sbírce dochovaly jen ve velmi malé mí�e,

není ovšem z�ejmé, zda skon�ily jako sb�r nebo v b�žném fondu v�decké knihovny.

Ztratily se zmi�ované regály z první místnosti a barokní židle. 26)

V roce 1950 za�al o kapucínskou knihovnu pe�ovat Vladislav Dokoupil. Rovn�ž on

se vyjad�oval velmi kriticky o jejím snad po desetiletí zanedbaném stavu. Po nezbytném

úklidu za�ala v roce 1953 katalogizace a za 3 roky byla zhruba hotova. Dokoupil navázal

na Sedlák�v systém signatur, použil i jeho katalogiza�ní lístky a zpracoval až na výjimky

všechny staré tisky a n�které knihy nov�jší, zejména bohemika. V samostatném svazku

zpracoval soupis tisk� ze 16. století, napo�ítal jich 522. Rozhodl se popsat i prvotisky, byl

však p�ekvapen jejich absencí ve fondu. Byly koncem války p�evezeny, což ale netušil.

Srovnáváním s Hainovým Repertoriem a seznamem, který mu poskytli pracovníci

Památníku národního písemnictví se mu poda�ilo nalézt 49 inkunábulí ve 40 svazcích a

32

s pomocí Krajského národního výboru je p�evézt zp�t do Brna. Dokoupil pozd�ji knihovnu

i s ostatními klášterními sbírkami ve správ� Státní v�decké knihovny popsal.27)

Prostory knihovny v klášte�e byly ovšem stále ve špatné stavu. T�etí místnost byla

poškozena bombou, p�edevším ale v 50. letech došlo k posuv�m p�dy a tlaku výše

položeného Moravského muzea. V roce 1959 byly proto knihy p�evezeny nejprve do�asn�

do sousedního muzea a pak do depozitá�e Univerzitní knihovny. Celé regálové za�ízení

bylo rozebráno. B�hem záchranných prací, které se protáhly na �ty�i roky, byly zpevn�ny

st�ny, vym�n�na okna, restaurována poškozená nástropní freska a vym�n�ny �ásti regál�

nejvíce poškozené �ervoto�em. K op�tovné instalaci knih došlo až v roce 1965. N�kolikeré

st�hování a nouzové umíst�ní se údajn� neobešlo bez menších ztrát.

V listopadu 1993 knihovnu op�t p�evzali kapucíni. Prvotisky a 56 svazk� nov�jších

rukopis� bylo do té doby umíst�no v depozitá�i Státní v�decké knihovny v Brn� a

vzájemnou smlouvou byly i nadále deponovány v jejím trezoru. Na sklonku roku 1999

za�ala nová elektronická katalogizace knihovny. Její místnosti se do té doby nacházely

v dosti neut�šených klimatických podmínkách, které snad panovaly už od rekonstrukce

v 60. letech. Použitím odvlh�ova�� a �ízeným v�tráním se poda�ilo vše uvést do

vyhovujícího stavu, stejn� jako byl eliminován �ervoto�.

V sou�asné dob� fond obsahuje asi osm tisíc svazk�. V tom je asi 6500 starých tisk�

v�etn� p�ívazk�. Ve sbírce je n�co p�es sto knih, které byly vydány po zrušení kláštera roku

1950 nebo dle p�ípisk� lze ur�it, že se do ní dostaly až pozd�ji. Prvotisk� v ní najdeme

celkem 75 v�etn� fragment�. Mezi nimi jsou dva unikátní jednolisty z dílny prvních

brn�nských tiska�� Stahela a Preinleina.28) Mnoho knih z druhé poloviny 19. a z 20. století

je nesvázaných a neo�ezaných, což v mnoha p�ípadech znemož�uje i jejich �tení. Finan�ní

prost�edky kapucín� byly nejspíš omezené, a tak nemohli nebo necht�li utrácet další peníze

za knihvaza�e. P�kným obohacením bylo v letech 2001 a 2002 p�evezení 163 svazk�

s brn�nskou proveniencí z Provin�ní knihovny na Hrad�anech. Z velké �ásti to byly práv�

další vzácné knihy odklizené pry� p�ed sov�tskou frontou, konkrétn� 20 inkunábulí a další

tisky ze samotného po�átku 16. století. Brn�nská kapucínská knihovna slouží badatel�m p�i

hledání konkrétních tisk� nebo p�i pátrání po proveniencích k rekonstrukci vlastnictví

n�kterých významných osob, �asto dobrodinc� �ádu. Její hodnota spo�ívá ale p�edevším

v celkovém vzhledu. Zajímavé prostory z vybavením z 18. století dopln�né o cennou

Sternovu fresku a jednotn� p�sobící šedé h�bety nabízejí zajímavý zážitek laickým

návšt�vník�m i zkušenost �i studijní podklady pro odborníky na um�ní nebo historii.

33

1. provenience v knize Carcano, Michael de. Sermonarium de decem praeceptis per Quadragesimam. Venetiis, 1492. sign. KP 33.

2. „Loci Capucinorum Brunae catalogo inscriptus 1618“. 3. Tej�ek, Michal. Brn�nští kapucíni v 17. a 18. století [diplomová práce]. Brno : Filozofická fakulta

Masarykovy univerzity, 2003. s. 103. 4. N�kolik knih získali kapucíni až zprost�edkovan� o 15 až 20 let pozd�ji prost�ednictvím Františka Hovoria

nebo n�koho z jeho rodiny. 5. Nelehký osud knih popisuje nap�. p�ípisek v knize Gritsch, Johannes. Quadragesimale. 1486. sign. KP 18.

„tato kniha byla odcizena [z kláštera] p�i obléhání Mikulova, poté byla vojskem p�inesena do Brna, na�ež op�t vrácena naším Otc�m [v Brn�]“.

6. Luther, Martin. Der xxx Theil aller Bücher und Schrifften. Ihena, 1566-73. První a druhý díl nedochován, jedná se o dv� r�zná vydání díla. sign. 14f04, 14f05, 14f06. Soupis Praeotriovy knihovny publikovali Hana Borovská a Tomáš Borovský v �lánku Knihovna brn�nského léka�e Jakuba Konráda Praetoria. In: Brno v minulosti a dnes. Sv. 16. Brno, 2002. ISBN 80-902931-7-4. str. 475-510. viz též MZA, G2, 56/64.

7. Anály. sv. 6, 1676, 541. 8. br. Ezechiel, sv�tským jménem Václav Köhler, * 1664, † 27.4.1726 v Brn�. Jeho bibliografie SUA, �K,

106. 9. Spanner, Andreas SJ. Polyanthea sacra... Venetiis, 1709. sign. 19g02. Ostatky tiska�e Svobody pat�í

bohužel mezi t�ch 164, které se do sou�asnosti nedochovaly. 10. SUA, �K, 163. 11. Anály. sv. 18, 1727, s. 77-78. Baron Šubi� bohužel není v letopisech uveden celým jménem. 12. Anály. sv. 21, 1763, s. 761, �. 28. a Tej�ek, Michal. Brn�nští kapucíni v 17. a 18. století [diplomová

práce]. Brno : Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2003. s. 106. 13. Fresku popsala Michaela Loudová ve své diplomové práci Malí� Josef Stern. Brno : Filozofická fakulta

Masarykovy unvierzity, 2000. a diserta�ní práci "Bibliotheca-domus Sapientiae" : ikonografie malí�ské výzdoby klášterních a zámeckých knihoven na Morav� v 18. století. Brno : FF MU, 2003.

14. viz 25.: D�jiny klášterních knihoven... s. 199. 15. viz 12.: Tej�ek. 16. SUA, �K, 72. 17. Jméno se tém�� vždy vyskytuje v genitivu, takže se zdá, že by základní podoba mohla být Bellacus.

V jednom p�ípad je ale i v dativu (...dono dat Nicolao Bellaci...), forma Bellaci existuje mezi p�íjmeními i dnes.

18. dosl. „theologus episcopi olomucensis“. Anály, sv. 22, 1772, 301. + poznámka v Niemetz, Fabian. Theologia canonico-moralis. Znoymae, 1764. Stará knihovna kláštera kapucín� v Brn�. sign. 21K28.

19. narozen 2.2.1824 v Kyjov� jako Ond�ej Wojt�ch (! jedná se o p�íjmení), v roce 1844 jako student a klerik v Olomouci, �eholní sliby složil r. 1847, o rok pozd�ji m�l kn�žské sv�cení. Zem�el po r. 1868.

20. narozen 1821 v Mostu jako syn Antona a Anny, k�estním jménem Karel. Po ukon�ení mosteckého gymnázia vstoupil do kapucínského �ádu (sliby r. 1839), pozd�ji studoval církevní d�jiny v Olomouci a teologii na pražské univerzit�; provinciál �esko-moravské provincie (1871-77) a mostecký kvardián (1868,1879). SUA, �K, 31.

21. Je pozoruhodné, že p�ívazky m�ly své vlastní signatury. Po�et svazk� byl tedy nižší; zato to ale podle nich nasv�d�uje, že existoval katalog.

22. poznámka v knize Sautel, P.J. Divae Magdalenae ignes sacri. 1673. sign. 18i40. Srv. Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Sancti Patris Francisci Capuccinorum almae Provinciae Cechoslovacae ... 1935. Pragae, 1935.

23. Soupis jeho knih je v SUA, �K, 102. Dále je v kartonu p�iloženo asi 15 knih z jeho poz�stalosti. 24. Tuto skute�nost objevil v roce 1853 Vl. Dokoupil z Univerzitní knihovny nalezením korespondence

Josefa Dosoudila, komisa�e brn�nského archívu v dob� Protektorátu s Komission für den Gesammtkatalog der Wiegendrucke zu Berlin, v níž byl odvoz popsán (MZA).

25. SUA, SUC, 56. 26. R�zné protokoly a hlášení Zemské a univerzitní knihovny v Brn� z �ervna až �íjna 1950. SUA, SUC, 56 a

109. 27. Dr. Vladislav Dokoupil o knihovn� napsal: Soupisy tisk� 16. století z fond� Universitní knihovny v Brn�.

Sv. 1., Klášterní knihovna kapucín� v Brn�. V Brn� : Universitní knihovna, 1955. ; Soupis prvotisk� spravovaných Universitní knihovnou v Brn�. Sv. 5., Klášterní knihovna kapucín� v Brn�. V Brn� :

34

Universitní knihovna, 1956. Popis inkunábulí rovn�ž v soupisu celého fondu knihovny: Soupis prvotisk� z fond� Universitní knihovny v Brn�. Praha : SPN, 1970. Popis knihovny viz: D�jiny moravských klášterních knihoven ve správ� Universitní knihovny v Brn�. Brno : Musejní spolek, 1972. s. 193-212 + obrazová p�íloha.

28. Protestationes morientium. ca 1488-89. Almanach ad Annum 1488 (asi 1/3 listu). Tisky popsal dr. Dokoupil v knihách Po�átky brn�nského knihtisku : prvotisky. Brno : Universitní knihovna, 1974. a zejména Neznámé brn�nské prvotisky : zpráva o nálezu. Praha : Academia, 1970.

�eské Bud�jovice

Do �eských Bud�jovic uvedla kapucíny císa�ovna Anna, cho� Matyáše

Habsburského v roce 1614, kdy ve m�st� zasedal zemský sn�m. �eholníci p�išli do m�sta,

kázali, prvním p�estaveným na stal P. Cherubín, zpov�dník císa�ovny Anny. O rok pozd�ji

vybral �eský generální komisa� Jan z Benátek místo a za�al se stav�t klášter i kostel.

Chrám sv. Anny vysv�til v roce 1621 pražský arcibiskup Jan Lohelius. V klášte�e žilo

okolo dvaceti brat�í. P�estože se kn�ží podíleli na duchovní správ� ve m�st�, byl konvent

16. �ervence 1788 zrušen. Z budovy se stal d�m pro novokn�ze, který se pozd�ji v roce

1803 rozší�il v kn�žský seminá�. Pro jeho ú�ely byl celý bývalý klášter zásadn� p�estav�n.

O knihov� se dochoval jediný výrazn�jší pramen - soupis knih po zrušení kláštera pro

ú�ely konfiskace z roku zpracovaný v lednu 1788 komisí Krajského ú�adu v �eských

Bud�jovicích.1) Eviduje celkem 1663 svazk�, což ale není po�et úplný, chybí nap�íklad

knihy, jež m�li brat�i ve svých celách. Soupis byl vytvo�en patrn� za pomoci tehdejšího

kapucínského knihovníka Kuniberta Weise,2) nebo� je celý set�íd�n podle obvyklých

pravidel do oborových t�íd zastoupených písmeny. Nejvíce bylo v knihovn� literatury

kazatelské (220 sv.) a duchovní �etby nebo modliteb (277 sv.). Soupis byl bezpochyby

vytvo�en podle staršího, do dnešní doby nezachovaného katalogu a to i p�esto, že v n�m

�ada údaj� chybí. Dosv�d�uje to i fakt, že �ada údaj�, zejména jmen autor�, je zapsána ve

fonetické podob�. Písa�i byl tedy text diktován.

Kde byla umíst�na a jak vypadala knihovna p�ed rokem 1739 nevíme. Tehdy byla

instalována nad pekárnou hostie, jejíž umíst�ní je ovšem patrn� již zapomenuto. Pro

knihovnu byly vybudovány nové sk�ín�, zato z p�vodní se stal pokoj pro hosty.3) Po již

zmín�né konfiskaci m�lo být nejprve p�evezeno do Prahy jen 134 vybraných titul�, které

byly v soupisu zatrženy. Pozd�ji bylo ale rozhodnuto transportovat knihovnu celou a teprve

v univerzitní knihovn� ji p�ebrat. To se událo v následujících letech n�kolikrát a po�et

svazk� ur�ených k za�azení do fondu knihovny klesl postupn� jen na 28, tedy 1,6 procenta

p�vodního obsahu. Nejspíš tedy knihy nebyly významn�jší hodnoty nebo p�edstavovaly

tzv. duplikáty, pro n�ž nebylo v depozitá�ích místa v p�ívalu z dalších konfiskovaných

35

klášter�. Ostatní byly prodávány po koších jako makulatury4) nebo v menším množství

skon�ily v antikvariátech.

1. Verzeichniss der in Budweiser aufgehobenen Capuciner Kloster Bibliothek vorfindigen Bücher 1788. 61 s. Dochován v archivu NK. Podrobný popis dokumentu viz Pletzer, Karel. Josefinská likvidace knihovny kapucín� v �eských Bud�jovicích. Jiho�eský sborník historický, 1996, sv. 65, s. 65-71.

2. Cunibertus Patbortztensis, rodným jménem Josef Weis, nar. 13.ledna 1734, do noviciátu vstoupil v roce 1753, umírá ve sv�tské pastora�ní služb� 20. ledna 1799.

3. Anály. sv. 19., 1739, s. 52. 4. V archivu Národní knihovny se dochovala zpráva o prodeji 21 koš� knih p�vodn� bud�jovických kapucín�

žid�m Konradovi a Sobotkovi. viz Truhlá�, Josef. D�jiny bibliotéky klementinské. Osv�ta, 1882, ro�. 12, s. 698.

�eský Brod

Hospic pro kapucíny na cestách z�ídila v roce 1728 velká donátorka �ádu, hrab�nka

Markéta z Valdštejna.1) D�m pozd�ji svou velikostí nevyhovoval, v roce 1745 žilo v Brod�

12 kapucín�. Díky úsilí provinciála P. Serafína z Glucholaz se v roce 1746 st�hovali do

bývalého špitálu pro nemocné vedle kostela sv. Má�í Magdaleny.2) V následujících letech

byl �eholní d�m i chrám opraven. V b�eznu 1786 se museli brat�i z hospice odst�hovat, bez

jakékoli nad�je na návrat.3)

O kapucínské knihovn� v �eském Brodu nemáme bohužel žádné konkrétní zprávy.

Bezpochyby se však jednalo o fond velmi malého významu s maximáln� n�kolika sty

svazky v�etn� duplicitních knih duchovní �etby a kázání dlouhodob�ji uložených v celách

brat�í. N�kolik svazk� možná z�stalo po josefínských konfiskacích v univerzitní knihovn�

v Praze.

1. Anály. sv. 18, 1728, s. 102, �. 17. 2. Anály. sv. 20, 1746, �. 27-32. 3. Anály. sv. 23., 1786, s. 163.

Fulnek

Do Fulneku p�išli kapucíni v roce 1622 a za�ali tam kázat. Již v roce 1624 však

museli kv�li moru m�sto opustit. O návrat �eholník� do m�sta usiloval záhy majitel panství

Jan František hrab� z Vrbna a Bruntálu. V roce 1668 se poda�ilo získat i souhlas �ádového

generála, avšak v d�sledku spor� s augustiniány za�ala stavba až o šest let pozd�ji. V roce

1683 byl klášter vysv�cen. V jeho blízkosti byla postavena Loretánská kaple. V roce 1695

vypukl ve m�st� velký požár a celý klášter i s kostelem sho�el. Záhy byl však obnoven.

Fulnecký klášter, jedna z dominant m�sta, byl ješt� ve 30. letech 20. století nákladn�

opraven pod vedením Zemského památkového ústavu v Brn� a díky dotaci Ministerstva

36

školství. Za 2. sv�tové války p�ešel klášter do vlastnictví �íše a krom� kapucín� se v n�m

usídlili N�me�tí rytí�i. Rok 1945 a osvobozovací boje p�edstavovaly pro n�mecký Fulnek

katastrofu. Z 580 dom� bylo 278 zcela zni�eno, klášter však jakoby zázrakem vyvázl jen

s rozbitými okny, poškozenou st�echou nad kuchyní a pobo�enými zahradními zdmi. Po

sistaci konventu byl interiér vyrabován. M�stský národní výbor usiloval o z�ízení muzea

církevních d�jin nebo jiné kulturní využití, avšak marn�. MNV sice budovy v roce 1962

získal p�evodem z Náboženské matice, ale sloužily jako sklady podniku Romo a dalších.

Po n�kolika letech však podniky objekt opustily, ten se stal voln� p�ístupným a výrazn�

chátral. Budovy dále m�nily majitele. V roce 1989 je získalo královehradecké družstvo

Redas s úmyslem zbudování hotelu a koncertní sín�, získané peníze však byly

zpronev��eny. Ani další plány opravy nebyly realizovány, takže klášter i s kostelem se

v pr�b�hu 90. let dostaly do katastrofického stavu bez v�tší nad�je na záchranu.

Kapucínská knihovna existovala ve Fulneku už od p�íchodu �eholník� do m�sta

v roce 1622. Za zakladatele je považován Josef Václav hrab� z Vrbna. Již od svého po�átku

se rozr�stala a mezi jinými knihovnami v �eských zemích pat�ila mezi st�edn� veliké.

Zmi�ovaný katastrofální požár roku 1695 zni�il také celou knihovnu i s vybavením, takže

musela být zcela budována znovu.

O jejím rozsahu v pozd�jší dob� máme p�esné zprávy, dochovalo se hned n�kolik

katalog�. Nejstarší je z roku 1734.1) Abecední svazkový soupis eviduje 472 jednotek bez

ohledu na po�et svazk�, duplikáty nebo p�ívazky. Po�et knih byl o tedy o n�co vyšší. Jen o

25 let nov�jší je katalog dochovaný v knihovn� Slezského zemského muzea v Opav�.2)

T�etí, stru�n�jší, jen šestistránkový abecední katalog, pochází z roku 1834 a vytvo�il jej

knihovník Aemilianus3) na p�íkaz kvardiána Tomáše Boschowského. Eviduje 589 svazk�.4)

V roce 1773 se knihovna st�hovala. V p�vodní místnosti byla z�ízena cela

s provizorním vybavením. Nové umíst�ní bylo vytvo�eno z d�ív�jšího provincialátu v 1.

pat�e východního k�ídla. Místnost byla opat�ena dvouk�ídlými železnými dve�mi

chránícími p�ed ohn�m. Knihy byly uloženy v barokních sk�íních, vše na náklady blíže

nezjišt�ného Pausea, duchovního správce v nedalekém Suchdolu. Sou�asn� nebo pozd�ji

byl na strop p�ipevn�n olejový obraz neznámého obsahu. Podle katalogu z roku 1834 lze

odvodit, že sk�ín� byly celkem �ty�i, každá s šesti policemi. Toto vybavení z�stalo více

mén� zachováno minimáln� do roku 1995.5) Na za�átku 21. století však již bylo zcela

zni�eno. O jeho vzhledu si m�žeme zlomkovit� ud�lat obrázek z fotografie �ásti sk�íní na

novinovém výst�ižku dochovaném ve složkách v opavském Zemském archivu.

37

V roce 1900 bylo ve fondu 1280 svazk� a spravoval jej kvardián P. Ildefons

Komárek. Na požádání byly knihy p�ístupné i zájemc�m mimo �ád.6) Dochoval se neúplný

inventá� z 1. �tvrtiny 20. století, který však eviduje jen asi 420 svazk�, zejména nov�jší

k�es�anské, ale i beletristické, historické nebo p�írodov�dné literatury.7)

Po vyst�hování �eholník� po nastolení komunistické vlády m�la být knihovna spolu

se všemi jinými z území �eského Slezska svezena do Slezské studijní knihovny.8) P�ibližn�

3.200 svazk� bez „cenných rukopis� a prvotisk�“ se podle oficiálních materiál� ocitlo

v Opav�. Totéž �íslo se objevuje i na smlouv� o p�evodu fondu z majetku Náboženské

matice Slezské studijní knihovn� v roce 1955. V knihovn� Slezského zemského muzea

v Opav� se skute�n� zachoval bohužel neznámý po�et knih s fulneckou kapucínskou

proveniencí. Jiných asi 700 svazk� starých tisk� v�etn� jednoho prvotisku bylo

v restitucích vráceno �ádu z depozitá�� Památníku národního písemnictví. Pravd�podobn�

byl tedy fond ješt� jednou n�kdy p�ebrán a hodnotn�jší �ást p�evezena do �ech. Nov�jší

literatura, která byla vzhledem ke složení fulneckého obyvatelstva p�edevším n�mecká, se

však patrn� jevila jako bezcenná a mohla být zni�ena.

1. Repertorium librorum in Bibliotheca PP. Capucinorum collectum Fulnecii in Moravia M.DCC.XXXIV. SUA, �K, 178.

2. Repertorium Librorum in bibliotheca Capucinorum Fulnecae. Collectus MDCCLIX. SZM Opava, signatura TC 197.

3. sv�tským jménem Josef Schimeczek, narozen 7.4.1804, �eholní sliby složil v roce 1832. 4. dochován v ZA v Opav�, neinventarizován. 5. D�dková, Libuše. Kapucínský klášter ve Fulneku. In Sborník Památkového ústavu v Ostrav�. Ostrava,

1995, s. 31. 6. Bohatta, Johann a Holzman, Michael. Adressbuch der Bibliotheken der österreich-ungarischen Monarchie.

Wien, 1900, s. 40. 7. 12 s. ZA Opava, Kapucínský klášter Fulnek, sign. XXII. 8. Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archiv� a knihoven v �echách a na Morav�. 31.3.1952. SUA,

SUC, �. 56.

Horšovský Týn

Z�ízení kláštera v Horšovském Týn� schválila provin�ní kapitula i kardinál Arnošt

Harrach v roce 1641. Po získání i císa�ském souhlasu byl za p�t let nalezen fundátor,

p�íznivec �ádu hrab� Maxmiliána z Trautmannsdorfu a základní kámen byl položen

27.srpna 1651. B�hem své existence nedošlo k zásadn�jším p�estavbám kláštera, v n�mž

pobývalo obvykle 20 až 22 brat�í. Po zrušení konventu v roce 1950 byl prom�n�n na

skladišt�.

B�hem prvních sedmdesáti let existence kláštera nemáme bohužel o knihovn� žádné

p�ímé informace. Noviciát, který byl v konventu z�ízen, ovšem vyžadoval knižní zázemí

38

stejn� jako kazatelská a pastora�ní �innost kn�ží. Jen skute�n� orienta�n� lze velikost fondu

na p�elomu 17. a 18. století odhadnout asi na 500 knih.

P�íznivá doba pro knihovnu za�ala v roce 1723, kdy pod vedením kvardiána Petronia

z Olomouce došlo k jejímu rozší�ení. Také Petroni�v následovník Peregrin z Wroclawi

po�ídil knihy v n�meckém a latinském jazyce. O další rozší�ení se postaral v letech 1729-32

p�edstavený Alban z Chomutova. Z donátor� známe opata kláštera premonstrátek

v Chot�šov� Kryštofa Františka Schmidta, který roku 1746 daroval kapucín�m sto knih

v�etn� p�ti prvotisk�.1)

Zásadním byl pro sbírku rok 1770, kdy bylo zadní (východní) k�ídlo konventu

rozší�eno o novou knihovnu a kapli pro nemocné. V knihovn� se poté nacházel v�tší obraz

Svatého hrobu s Knihou života. V jeho spodní �ásti byl hrob s krucifixem a latinským

textem „ve svitku knihy je o mn� psáno“ (Žalm 40,8); v horní �ásti zmrtvýchvstalý Kristus

na knize s nápisem „liber vitae“. Pod knihou se nacházel další latinský biblický citát „v

n�m jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání“ (1. list Kolosan�m 2,3). Na obraze

byl dále and�l, kající se duše, strážný and�l, sv. Pavel, poustevník a �ty�i další biblické

citáty na téma knihy.2)

Z první poloviny 19. století známe údaj o velikosti knihovny, v roce 1827 obsahovala

2375 svazk� rozd�lených do devíti obor�.3)

V p�ízemí zadního traktu z�stala knihovna až do zrušení kláštera v roce 1950. Do

jejího vzhledu v polovin� 19. století m�žeme nahlédnout díky dochovanému inventá�i.3)

Knihy byly uloženy v osmi zelen� nat�ených velkých sk�íních se šesti policemi. Vedle nich

byla ješt� malá sk�í� s p�ti p�ihrádkami, z nichž jedna byla uzamykatelná a sloužila pro

ukládání zakázaných knih. Popsaný obraz Svatého hrobu a Knihy života již p�ímo

jmenován není, zato je však uveden „oltá� ze sv�tlého d�eva". Umíst�ní oltá�e v knihovn�

není p�íliš pravd�podobné, a tak m�l autor snad na mysli tentýž obraz. V místnosti ovšem

p�ibyl portrét císa�e Ferdinanda V. Poslední úprava knihovny spolu s kaplí pro nemocné

za�ala v �íjnu 1907 a byla dokon�ena pravd�podobn� v následujícím roce.5)

S konventní knihovnou sice nijak nesouvisející, ale p�esto zajímavý je fakt, že byl v

roce 1937 z�ízen v nevyužívané místnosti kláštera depozitá� m�stské knihovny. Ta totiž

musela koncem roku 1936 opustit své p�vodní sídlo na Mariánském nám�stí a p�est�hovat

se do menších prostor v bývalé Ob�anské záložn� na rohu Kou�imské ulice. Její fond byl

rozd�len a �ást umíst�na práv� v kapucínském klášte�e. B�hem n�mecké okupace využil

39

m�stský knihovník t�chto prostor ke skrytí více než 3 500 knih antifašistické a nacismu

nepohodlné literatury, která musela být ú�edn� z fondu vy�azena.

V dob� okupace byl klášter v roce 1941 zrušen a �eholníci jej museli opustit. Stala se

z n�j nejprve ubytovna pro d�lnice vojenské továrny a pozd�ji žákovský domov. Knihovna

byla prom�n�na na domácí kapli a knihy p�evezeny na zámek. Po návratu brat�í v �ervenci

1945 se pak vrátily zp�t.

Po Bartolom�jské noci roku 1950 byl klášter op�t zrušen a knihy p�ipadly do správy

Státní studijní knihovny v Plzni. 30. srpna provedl její �editel J. Kuba spolu s církevním

tajemníkem v Horšovském Týn� R. Turkem prohlídku knihovny, z níž se dochoval zápis:

„Jsou v ní dv� starší hn�dé sk�ín�, jedna starší bílá sk�í�, dva velké stoly, dlouhá lavice a t�i

židle. �ást knih je uložena ve sk�íních, �ást na stolech a lavici, ostatní na zemi. Katalogy

nenalezeny. [Shledány byly] 2 st�edov�ké tiskopisy [spr. rukopisy], 24 nov�jších rukopis�,

32 prvotisk� a cca 2500 starých tisk�. Spole�n� s t�mito knihami je v místnosti uložena i

bývalá n�mecká ve�ejná obecní knihovna asi o 800 sv., na konci chodby v 1. pat�e je pak

na 100 r�zných knih z bývalého žákovského domova.“6) Krom� kapucínských knih se tedy

v klášte�e nacházel i poz�statek po m�stské knihovn� a fond internátu.

Zmín�né dva a p�l tisíce knih v�etn� vzácných rukopis�7) skute�n� skon�ilo ve

studijní knihovn� v Plzni, dnes Studijní a v�decké knihovn� Plze�ského kraje a pro jejich

uložení je budován nový klimatizovaný depozitá�. P�ibližn� tisíc starých tisk� se v 90.

letech vrátilo do Provin�ní knihovny. Mén� jistý je ovšem osud prvotisk�. Publikovaný

soupis inkunábulí bývalé Státní v�decké knihovny jich totiž eviduje jen 15 v 17 svazcích.8)

1. Liebscher, Karl. Der politische Amtsbezirk Bischofteinitz. Bischoteinitz, 1913. s. 264-266. 2. SUA, �K, 184. 3. SUA, �K, 183. 4. tamtéž. 5. viz pozn. 1., s. 264. 6. SUA, SUC, 56. Toto inventární �íslo obsahuje �adu r�zných obecných i konkrétní materiál� o pr�b�hu

svoz�. 7. Jedná se o: Mattheus de Cracovia: Postilla de sanctis et de commune sanctorum, 15.stol. a Jacobus de

Voragine: Postilla de tempore, 1478.Oba rukopisy popsal Stanislav Petr z Archivu AV �R.

8. Klausnerová, Eva. Prvotisky Státní v�decké knihovny v Plzni. Plze� : Státní v�decká knihovna v Plzni, 1990.

Chrudim

Úmysl usadit se v Chrudimi za podpory všech zainteresovaných stran je doložen

z roku 1641. V d�sledku spor� s augustiniány kapucíni na �as ustoupili a klášter byl

postaven až v letech 1654 až 1662. Za dobu své existence byl n�kolikrát opravován,

40

konkrétn� v letech 1751, 1837, 1845-46 a 1864. Nejv�tší p�ístavbou bylo v roce 1754

rozší�ení o jižní k�ídlo se sedmi celami. Konvent fungoval až do roku 1948, kdy byl

p�enechán v rámci bratrské výpomoci �ádu Verbist�. Po zrušení konventu budovy chátraly

a v roce 2003 jsou v majetku m�sta v zuboženém stavu.

Rozsah kapucínské knihovny v Chrudimi v 17. století nebyl patrn� nijak veliký.

Zásadním se stal až rok 1719, kdy 20. ledna zem�el št�drý mecenáš kláštera Remedius Jan

František hrab� de Thun poh�bený na Hrad�anech. Rovn�ž ve své poslední v�li odkázal

kapucín�m �ást svého majetku, v�etn� knihovny o 386 svazcích. Knihy p�edala brat�ím

v roce 1723 hrab�nka Marie Josefa rozená z Valdštejna. Oba jsou titulováni jako

zakladatelé knihovny a p�inejmenším do po�átku 20. století se v ní dochovaly jejich

portréty. Tyto dva obrazy na plátn� byly dominantou místnosti. Obsahov� byl odkázaný

fond velmi bohatý, s �adou životopis� sv�tc�, díly z oblasti d�jin, filozofie, jazykov�dy, ale

i fyziky nebo architektury. P�ibližn� 20 starožitných nebo hodnotných knih bylo tehdy

p�evezeno na Hrad�any.1)

Z roku 1852 se dochoval svazkový katalog hojn� dopl�ovaný a revidovaný až do

po�átku 20. století.2) V první �ásti je se�azen systematicky dle jednotlivých písmen

p�i�azených obor�m. Výb�r písmen je zcela odlišný od obvyklých pravidel jinde. Druhou

�ástí je abecední rejst�ík. Dovíme se z n�j, že v roce 1902 vlastnili chrudimští kapucíni

p�ibližn� �ty�i tisíce svazk�. Velkou �ást tvo�ily knihy staré, latinské nebo n�mecké, mimo

jiné Bible z roku 1490 s malovanými iniciálami nebo dva tišt�né žaltá�e z let 1656 a 1686.

V rámci bratrské výpomoci se kapucíni rozhodli p�edat chrudimský klášter �ádu

Verbist�, kte�í se cht�li ze Slovenska rozší�it do �ech. Jednali vzájemn� o prodeji

konventu, vše ale zastavil rok 1950. Zda b�hem t�chto dvou let z�staly ješt� knihy

v Chrudimi, není známo. V 90. letech bylo �ádu kapucín� vráceno asi dva tisíce starých

tisk� a �ty�i svazky prvotisk�.

1. úplný soupis knih a popis událostí viz Anály. Sv. 17., 1723, s. 72-76. 2. ca 240 s. uložen v provin�ní knihovn� Praha-Hrad�any

Jihlava

Kapucínští brat�i p�išli do Jihlavy v roce 1628, kdy jim hrab� Jan Jakub Magni

daroval domy, na jejichž parcele byl konvent postaven. Stavba za�ala o dva roky pozd�ji a

za další dva roky vše vysv�til pomocný biskup olomoucký Jan Josef hrab� Breuner. Klášter

pat�il mezi st�edn� veliké, od po�átku v n�m bylo 19 cel a 8 pohostinek. P�i obléhání m�sta

41

Švédy roku 1645 byly zdi kláštera rozbo�eny, záhy však op�t uvedeny do p�vodního

po�ádku a pozd�ji roku 1759 op�t opraveny. V d�sledku josefínských reforem byl konvent

zrušen a jeho budovy i s kostelem prodány do soukromých rukou. Na po�átku 19. století

byly empírov� p�estav�ny na továrnu na kovové zboží, 16. listopadu 1850 v n�m byl

zahájen provoz m�stské divadla. Poslední p�estavba prob�hla v roce 1953.

Nestarší konkrétní zprávy o jihlavské kapucínské knihovn� máme bohužel až

z p�elomu 17. a 18. století. V soudobém popisu kláštera se do�teme o p�im��ené �i

dosta�ující knihovn� nad d�evníkem.1) Samoz�ejm� ale existovala i d�íve, pravd�podobn�

od po�átku, což nap�íklad dosv�d�uje provenien�ní zápis v jednom svazku z brn�nského

fondu.2) Z donátor� známe hrab�te Františka Dominika de Ugarte, pána ve Velkém

Mezi�í�í, který p�ed svou smrtí v roce 1717 odkázal kapucín�m �ást své knihovny.

Konkrétn� 74 knih výhradn� k�es�anské literatury p�edala brat�ím vdova po n�m Marie

Rebeka rozená z Vrbna. V Jihlav� však z�stalo jen 21 svazk�, ostatní byly p�edány

kapucín�m na jiných p�sobištích.3)

Po zrušení konventu se fondu ujal olomoucký knihovník Jan Hanke z Hankenštejna a

v �íjnu 1788 jej spole�n� s knihami jihlavských dominikán� zrevidoval v louckém klášte�e.

Z celkem 2548 svazk� tehdy 2285 ozna�il svým proslulým Wust. Tyto byly spolu

s p�ibližn� stejn� velkým fondem dominikán� vydraženy 28. zá�í 1789 v Louce u Znojma

za 147 zlatých. Padesát sedm „tiska�ských starožitností“ vydaných do roku 1536 a dalších

263 tisk� s p�ekvapiv� velkým zastoupením beletrie skon�ilo ve Vídni nebo v olomoucké

univerzitní knihovn�.4)

1. „sufficiens bibliotheca supra lignile“. SUA, �K, 210. 2. Loci Capuccinorum Iglauiae 1636. Verepaeus, Simon. Praeceptiones de figuris. Coloniae, 1596. sign.

20a24. 3. SUA, �K, 210, sign. Jihlava B5 a Anály. Sv. 16, 1717, s. 301, �. 89. 4. Ve V�decké knihovn� v Olomouci dodnes dochovány tisky této provenience.

Kolín

První kapucíni, dva kn�ží p�išli do Kolína na žádost m�sta v roce 1661. Po nalezení

donátor�, zejména hrab�nky Eleonory Nosticové rozené z Lobkovic, za�ala v roce 1666

stavba kláštera, kterou �ídil kapucín P. Bruno z �eských Bud�jovic, pozd�jší první kolínský

kvardián. P�íštího léta již bylo hotovo první k�ídlo, kam se �eholníci nast�hovali. Postupn�

byla dostav�na celá kvadratura. V roce 1680 zem�eli všichni brat�i na mor. V klášte�e

pobývalo okolo 25 kapucín�, josefínskými reformami byl jejich po�et snížen na 14.

42

Velikou katastrofou byl požár ve m�st� 24. �ervence 1796, kdy celý konvent krom�

obvodových zdí lehl popelem a musel být znovu vystav�n. Další úprava prob�hla v letech

1908-13. Klášter fungoval až do roku 1950, kdy v n�m byli zadrženi �ty�i brat�i. Po

úpravách byl v zadním traktu z�ízen internát Vyšší zdravotní školy a budova p�ešla do

majetku Krajského národního výboru v Praze.1)

Nejstarší zmínku o knihovn� máme z roku 1674, t�i roky po vysv�cení kláštera.

V Kolín� tehdy p�sobil známý kazatel Longin z Prahy2), který pro svou práci pot�eboval

odpovídající literaturu. Místní kvardián tehdy požádal hrad�anského p�edstaveného

Bertholda ze Slezska o zaslání knih z Prahy. Ten vyhov�l a poslal 19 d�l, zejména výklad�

Písma svatého, v 21 svazcích.3) O rok nov�jší je provenien�ní zápis na prvotisku latinské

Bible znovu objevené v klášte�e v roce 1734.4)

Z donátor� knihovny známe d�dice spoluzakladatele kláštera Adama Jaroslava

Schaffmana de Hermeles poh�beného v místní krypt�. P�i p�íležitosti oslavy 45. výro�í jeho

smrti 4. b�ezna 1724 darovali brat�ím 52 knih.5) Ve vnit�ním vybavení knihovny se v

2. polovin� 18. století nenacházel žádný významný um�lecký p�edm�t a knihy byly

pravd�podobn� uloženy v místnosti sloužící i pro jiné ú�ely.6)

Po odvezení �eholník� v dubnu 1950 a zrušení kláštera byla zabavena také knihovna,

jejíž p�esný rozsah ovšem není jistý. Zpráva o svozu klášterních archiv� a knihoven

z 31.3.1952 hovo�í o t�ech tisících svak�.7) Údaje v tomto jinak obsáhlém prameni jsou

ovšem �ast�ji nep�esné. Dosti vágn� a nejist� ovšem p�sobí i jiný, primární pramen, hlášení

církevního tajemníka ONV v Kolín� o stavu v klášterech z �íjna 1950, v n�mž je jejich

po�et odhadnut na 5 až 10 tisíc.8) Podle svozových pravidel m�ly být knihy ur�eny pro

Národní knihovnu v Praze, v roce 2003 však není o existenci fondu nic známo, jako by se

ztratil.

1. SUA, SUC, 109. 2. do noviciátu vstoupil r. 1650, zem�el 17. �ervna 1703 v klášte�e na Hrad�anech. 3. Anály. sv. 6, 1674, �. 150. 4. „Loci Capucinorum Neo-Colinii ad usum Patris Catechistae A. 1675“. Biblia latina [cum additionibus].

Venetia : Franciscus Renner de Heilbronn, 1482-83. Goff B612. HC 3165. 5. autorem zprávy je František Horák. SUA, �K, rkp. 3, s. 64-65. 6. podle inventá�e kláštera a kostela z roku 1767. SUA, �K, 214, signatura A11. 7. SUA, SUC, 56. 8. SUA, SUC, 108.

43

Kyjov

V roce 1707 se m�stská rada v Kyjov� rozhodla povolat kapucíny, kte�í p�išli do

Kyjova o t�i léta pozd�ji za pomoci kvardián� v Brn� a Znojm�. Díky fundátorovi Janu

Adamu z Lichtenštejna byl léta 1713 položen základní kámen hospice a první brat�i se do

n�j nast�hovali o �ty�i roky pozd�ji. Hotova tehdy byla ale jen �ást �eholního domu, stavba

pokra�ovala i nadále, kostel ani neza�al být budován. Ten vysv�til olomoucký sv�tící

biskup až v roce 1723, kdy byl mimo to kyjovský hospic p�em�n�n na klášter. Budovy byly

ur�eny pro 22 brat�í. Nebyl tedy nejmenší, a�koli do d�jin provincie nijak významn�

nezasáhl. V roce 1784 byl klášter zrušen, budovy koupilo m�sto a sídlila v nich dív�í škola,

u�itelský domov a špitál sv. Marina. Kostel se stal farním.

Tém�� všechny dochované informace o knihovn� se dovídáme z kyjovské klášterní

kroniky.1) Ihned po p�íchodu kapucín� do m�sta byly po�ízeny první knihy pro pastora�ní

�innost, kázání i uctívání Boha. �áste�n� p�evedeno z jiných konvent�, �áste�n�

zakoupeno bylo 23 titul� v asi padesáti svazcích. Známe n�kolik jmen donátor� knih už

z tohoto období p�ed dokon�ením stavby kláštera. Jako první daroval svou knihovnu

v zmín�ném roce 1713 hornoslezský fará� Jan Gaier. O rok pozd�ji p�ibyly ve fondu

vzácné tisky a misály z rukou blíže neznámého kaplana Kristiána Wentzla. V roce 1717

odkázal Jan Koblitius, fará� v polské Wart� 418 svazk� „krásné knihovny“ kapucínskému

klášteru v Nyse, za n�ž se kn�ží zavázali odsloužit 400 mší. �ást z t�chto d�l se dostala

p�es Olomouc až do Kyjova, kde byl pak odsloužen odpovídající podíl zavázaných mší.

Jiné knihy daroval v roce 1718 Jan Poukar fará� z Milotic jižn� od Kyjova nebo v roce

1722 brn�nský tiska� Jakub Maxmilián Svoboda št�drý zejména ke kapucín�m v Brn�.

Dalším donátorem byl Karel von Schellenberg, p�ední advokát markrabství moravského

(1725, daroval 26 sv. v�etn� t�ináctidílných spis� sv. Tomáše Akvinského). Kyjovský

hejtman František Lang odkázal v roce 1728, dva roky p�ed svou smrtí, celou svou

knihovnu. Knihy byly p�ivezeny ve dvou truhlách a krom� jediné �ist� politického tématu

p�ijaty. Téhož roku v�novali n�jaké tisky ješt� mikulovský piarista P. Filip a fará� v Nové

Vsi Mat�j Kone�ný.

Po zrušení konventu v roce 1784 se stejn� jako u všech klášterních knihoven na

Morav� ujal revize fondu Jan Hanke, který knihy prohlédl p�ímo na míst�. Nalezl tehdy

951 svazk�, což vzhledem k po�tu brat�í konvent obývajících nebylo nijak mnoho. Mezi

upot�ebitelné nebo starožitné za�adil Hanke 62 knih, z velké �ásti z oblasti historie. Zbylé,

44

charakterizované jako neužite�né, byly prodány spole�n� s knihovnou servit� ve dvou

aukcích 30. listopadu 1789 a 2. ledna 1790 ve Veselí na Morav� za celkem 328 zlatých.

1) Historia & prothocollum Conventus Gaiensis 1599-1784. MZA, E70, rkp. 1.

Liberec

Pomineme-li sou�asný klášter v Újezd� u Uni�ova vzniklý v 90. letech p�estavbou

vesnické fary, byl konvent v Liberci nejmladší a rovn�ž jediný vzniklý po josefínských

reformách. V 80. letech 19. století se objevily první snahy o uvedení kapucín� do m�sta. Po

n�kolikaletém kazatelském p�sobení byl v roce 1911 založen hospic (popisovaný též jako

kn�žský d�m) v sousedství �erstv� vysv�ceného jubilejního kostela císa�e Františka Josefa,

chrámu sv. Ma�í Magdaleny. Po vyhnání �eholník� byla budova zbo�ena a kostel p�estal

fungovat k bohoslužebným ú�el�m.

Konvent se svým architektonickým vzhledem i vnit�ním vybavením dosti lišil od

ostatních starších barokních dom�, by� pozd�ji p�estavovaných. Platilo to bezpochyby i o

knihovn�, p�estože o ní nemáme tém�� žádné zprávy. Lze p�edpokládat, že základem fondu

byly knihy nové a p�evážn� n�mecké, jen výjime�n� se mezi n� dostal i starý tisk. Nejv�tší

objem knih tvo�ily tehdy aktuální díla kazatelská a katechetická sloužící kn�žím p�i jejich

pé�i o v��ící. Z konce fungování hospice známe alespo� rozsah fondu. Nedatované a

nepodepsané sd�lení státní správy hovo�í o 2.760 sv., obsáhlá zpráva Fr. Horáka o svozu

klášterních knihoven údaj zaokrouhluje na t�i tisíce svazk�.1) Podle pravidel této Zprávy

m�ly být knihy p�evezeny do Státní studijní knihovny v Liberci. Vzhledem k obsahovému

a jazykovému charakteru souboru je ovšem pravd�podobné, že pokud byly n�které knihy

zapsány do jejího fondu, jednalo se jen o velmi malý po�et. V�tšina, prohlášená za

bezcennou, byla zni�ena.

1) oba dokumenty SUA, SUC, 56.

Litom��ice

Poprvé se toto m�sto setkalo s kapucíny, když v n�m v letech 1627-8 jako komisa�i

pro protireformaci p�sobili Valerián de Magni a František Rozdražovský. Definitivn� p�išli

menší brat�i do Litom��ic patrn� roku 1635. Teprve po uklidn�ní vále�ných událostí byl

v letech 1647-1654 za podpory Františka Schlicka a Maxmiliána z Valdštejna postaven

klášter, do té doby m�li brat�i jen provizorní hospic. V témže roce pak za�ala stavba

klášterního kostela sv. Ludmily. Samotný vzhled budov se b�hem staletí nijak výrazn�ji

45

nezm�nil, jedná se obvyklou jednopatrovou kvadraturu. Po zrušení kláštera r. 1950 se

v nich usídlila škola.

Základní literaturu kazatelskou �i liturgickou m�li kapucíni jist� již ihned po

p�íchodu do Litom��ic, nemáme však o tom žádných zpráv. Jinak je tomu ale po vystav�ní

kláštera v polovin� 17. století. Již od po�átku se knihovna nacházela v místnosti v 1. pat�e

východního k�ídla nad refektá�em, ihned u schod�, vedoucích z p�ízemí u vstupu do

kostelního chóru. Od roku 1720 bylo upraveno 17 závor, mimo jiné od zakristie, kustodie

nebo pekárny hostií, aby byly zamykatelné na jeden, univerzální klí�. Ten m�l v držení

kvardián a snad jeho zástupce a mohli tímto regulovat vstup do zmi�ovaných prostor. Tato

praxe se evidentn� osv�d�ila, nebo� v roce 1731 byly pro tento klí� p�izp�sobeny zámky i

na dalších dve�ích v�etn� knihovny.1)

V roce 1753 navrhoval provinciál Serafín z Glucholaz p�estavbu konventu. Plán

výstavby nového traktu cel nebyl sice realizován, zm�ny s týkaly jen zakristie a chóru.

Krom� toho ale dosavadní knihovní místnost již nesta�ila pojmout celý obsah

rozr�stajícího se fondu, proto byla zbo�ena ze mezi ní a sousední celou. Prostor pro knihy

se takto zdvojnásobil a posta�oval až do po�átku 20. století, jak je uvedeno níže.2)

N�co o dobrodincích. Celou knihovnu r�zného obsahu a žánru po zesnulém Michaelu

Leopoldu Schrammelovi, fará�ovi v Neschwitz (dnes polské Njeswa�idło) p�edal brat�ím

roku 1641 první litom��ický biskup Maxmilián Rudolf Schleinitz.3) Dalším litom��ickým

biskupem št�drým ke kapucín�m byl o více než sto let pozd�ji, roku 1766 Emanuel Arnošt

hrab� z Valdštejna. Mezi jím darovanými byly ovšem i knihy s v�rou�nými chybami, které

nebyly p�ijaty. Zamítnutí �ásti daru tehdy musel schválit provinciál Firmián Beer

z Neustadtu ve Falcku. Zato knihy p�ijaté byly �ádn� ozna�eny jménem donátora.4)

Výrazn� skromn�jší, jen 3 foliové svazky obsahující, byl dar od blíže neidentifikované paní

Brochvedlové v roce 1766.5) O zajímav�jší díla se knihovna rozrostla díky daru

litom��ického m�š�ana Václava Libertina. Jeho úplný rozsah ani obsah neznáme. Sou�ástí

však byly t�i pozdn� st�edov�ké rukopisy a patrn� i další v�tší �i menší množství knih.

Zájem o knihovnu postupn� upadal, chyb�l bratr, který by o ni �ádn� pe�oval. Od

po�átku 18. století nebylo o fond nijak postaráno, nov� po�ízené knihy nebyly ozna�eny ani

osignovány, vše se m�nilo v zm��. První zm�na k lepšímu nastala v roce 1724, kdy bylo po

letech zpracováno 14 foliových svazk�.6) Knih se patrn� ujal n�kdo ze schopných a této

práci odevzdaných brat�í, nebo� následujícího roku byla provedena kompletní revize a

velký po�et p�ír�stk� z posledních více než dvaceti let zaznamenán do soupisu.7) Z této

46

informace ovšem dále vyplývá, že i v 17. století bylo o knihovnu pe�ováno a svazky byly

po�ádány a popisovány, jen nevíme jak.

Z první poloviny 18. století, konkrétn� z roku 1734, se už dochoval i katalog.8) Jeho

svazek ve své první �ásti o 78 stranách eviduje celkem 1370 knih. Záznamy jsou jako

obvykle oborov� se�azeny do 22 t�íd podle jednotlivých písmen a dále dle formátu.

Pozoruhodný je relativn� velký po�et knih v �eském jazyce (96 svazk� pod písmenem X).

Dosv�d�uje to, že m�sto Litom��ice bylo v té dob� ješt� p�evážn� �eské a dosud nedošlo

k jeho výraznému pon�m�ení. P�estože vro�ení knih je v katalogu �asto chybné a objevují

se v n�m podivné roky jako 1324 nebo 1338, lze p�ibližn� odhadnout po�et prvotisk� na 15

a tisk� z 16. století na 140 svazk�. Druhá �ást katalogu, který byl pozd�ji dopl�ován až do

konce 18. století, obsahuje �ty�i rejst�íky: autorské dle k�estního jména, dle p�íjmení a dva

názvové: zvláš� pro latinské a zvláš� pro n�mecké tituly.

V klášte�e se n�které knihy nenacházely jen v popisované místnosti knihovny, ale i

na jiných vhodných místech. Nap�íklad v refektá�i byla duchovní literatura ur�ená

k p�ed�ítání p�i jídle, tituly k rozjímání uložili �eholníci mimo jiné v zakristii nebo kapli

pro nemocné, n�které svazky z neznámých d�vod� ukládali do konventního archivu rovn�ž

v 1. pat�e. Tyto informace známe z klášterních inventá�� z let 1853 a 1908, které popisují i

sk�ín� v samotné knihovn�.9) Místnost byla pln� využita, celkem p�t sk�íní o šesti policích

bylo kolem všech st�n i mezi okny, další police byly i nad okny a dve�mi. Sk�ínky se

nacházely i pod okny a tyto se daly uzamknout na klí�. Sloužily tedy pro uložení zakázané

literatury.

V d�sledku stále se snižující ceny knih se ale fond v pr�b�hu 19. století hojn�

rozr�stal a knihy op�t nebylo kam ukládat. Proto byly po�átkem 20. století po�ízeny nové

sk�ín� bu uprost�ed místnosti nebo v jiném pokoji. Všechny p�ír�stky p�ibližn� od

poloviny 19. století byly pak uloženy v nich, zvláštním zp�sobem osignovány a v roce

1919 zkatalogizovány.10) Tento katalog byl pak dopl�ován až do zrušení kláštera v roce

1950. T�chto dodatk� však není mnoho a zdaleka ne všechny nové p�ír�stky byly tedy

�ádn� evidovány.

Podrobný osud knih po sistaci kláštera roku 1950 nám není znám. Z vícekrát již

citované Zprávy o svozu klášterních knihoven se však dovídáme p�ibližný rozsah fondu –

5000 svazk�. Vzácné knihy byly tehdy p�evezeny do depozitá�� pražské Národní a

univerzitní knihovny, kde byly uloženy až do spravedlivého navrácení majetku

kapucínskému �ádu. Osud nov�jší literatury z�stává nezjišt�ný. V hrad�anské Provin�ní

47

knihovn� se dnes nachází 2122 starých tisk� v�etn� 25 svazk� inkunábulí z nejv�tší �ásti

n�meckého p�vodu.11) Mimo to však pozornost zasluhují �ty�i pozdn� st�edov�ké rukopisy,

což je nejv�tší známý po�et mezi �eskými kapucínskými knihovnami.12) Nejstarším

z po�átku 15. století je ned�lní postila pro letní období s pozoruhodnou gotickou �ezanou

vazbou.13) Další t�i byly vytvo�eny koncem 15. století, pochází ze zmín�ného daru V.

Libertina, jsou z téže vaza�ské díly a všechny jsou v n�meckém jazyce a s chudou

výzdobou omezenou jen na rubrikaci. Spole�n� s n�kolika nov�jšími rukopisy jsou uloženy

v Národní knihovn�.

1. SOA Litom��ice, Kapucíni Litom��ice, 1. Kniha memorabilií. s. 13,31. 2. Anály. Sv. 21, rok 1753, s. 277-278. Plán dochován v SUA, �K, M20 (viz obr. p�íloha). 3. darovací listina 29.11.1671 s biskupskou pe�etí. SUA, �K, 245, Litom��ice C2. 4. Haec biblia nobis donata munificentia + titul biskupa s chronogramem. SUA, �K, 245, Litom��ice E. 5. SOA Litom��ice, Kapucíni Litom��ice, 1. Kniha memorabilií. s. 124. 6. tamtéž. s. 55. 7. doslovn� „Index librorum“. tamtéž. s. 28. 8. Index librorum bibliothecae patrum Capucinorum Conventus Litomericensis renovatus ... 1734. Dochován

v SOA Litom��ice, Kapucíni Litom��ice, 4. 9. inventá� z r.1853: SOA Litom��ice, Kapucíni Litom��ice, 48. Inventá� z r. 1908: SUA, �K, 245,

Litom��ice A 21. 10. nov� získané knihy byly rozt�íd�ny do t�í kategorií: A- Predigwerke (379 titul� v 969 svazcích), B –

Theologische Werke (282 titul� v 179 sv.), C – Ascese (131 titul� v 179 sv.). P�ír�stek b�hem 19. a po�átku 20. byl tedy asi 792 titul� v 1598 svazcích. Katalog uložen v SOA Litom��ice, Kapucíni Litom��ice, 48.

11. ve svazcích je celkem 53 jistých i pravd�podobných inkunábulí, jen šest je italských, dva rakouské a dva švýcarské. �eského p�vodu je jediný tisk, velmi pe�liv� vytišt�ný a pravd�podobn� ve velkém nákladu vydaný: Canis, Johanes Jacobus. De modo studendi in utroque iurae. Brunae : [C. Stahel et M. Preinlein], 1488. GW 5976. Hain 4325. Louda 495. Dokoupil:Soupis prvotisk� v MZK 313. Dokoupil:Po�átky brn�nského knihtisku 6.

12. Podrobný popis viz Petr, Stanislav. Rukopisy kláštera kapucín� v Litom��icích. Miscellanea odd�lení rukopis� a starých tisk�, 1993, sv. 10, s. 117-164.

13. popis viz Hamanová, Pavlína. Z d�jin knižní vazby od nejstarších dob do konce 19. století. Praha : Orbis, 1959, s. 36, obr. p�íl. 15.

Mariánská u Jáchymova

Hospic vznikl v polovin� 18. století vedle staršího, v roce 1699 vysv�ceného

mariánského poutního kostela 4 km jihozápadn� od Jáchymova. D�íve populární mariánské

poutní místo v d�sledku ší�ícího se protestantismu klesalo na významu a vyžadovalo si

obnovení a dobrou duchovní správu. V roce 1754 povolila císa�ovna Marie Terezie

kapucín�m místní duchovní pé�i a téhož roku byli tito �eholníci do Mariánské slavnostn�

uvedeni. Stavba však pokra�ovala až do roku 1765, kdy byla hotova celá kvadratura. Mimo

poutního kostelíka byl vysv�cen ješt� chrám �ádový. Vrcholu svého p�sobení dosáhl hospic

již v 18. století. Po�et �eholník� v pr�b�hu devatenáctého století klesl na sedm, pozd�ji p�t,

v polovin� 20. století zde žili jen dva brat�i. Konvent byl zrušen 9. zá�í 1948 jako první

48

z klášter� po únorovém p�evratu. Údajn� totiž p�ijímal osoby hledané �eskoslovenským

státem a ukrýval zbran�. V dalších letech sloužil objekt jako v�ze�ský tábor. P�es sv�j dosti

zachovalý stav byl konvent spolu s ob�ma kostely v lét� 1965 odst�elen a zdemolován.

Z 18. století nemáme bohužel o knihovn� žádné zprávy. Nejstarší je z roku 1821.

Tehdejší inventá� kostela a kláštera1) eviduje 650 knih ve �ty�ech sk�íních. Knihovna se

nacházela v prvním poschodí. Pravd�podobn� neobsahovala žádnou zvláštní výzdobu.

Ve 30. letech 20. století byl sepsán jmenný lístkový katalog na p�edtišt�ných lístcích,

dnes dochovaný v Provin�ní knihovn� na Hrad�anech. Eviduje p�ibližn� 2500 záznam� o

t�ech tisících svazcích. T�i �tvrtiny fondu pocházely z 20. století, což sv�d�í o jeho

aktuálnosti a užívání. Ve sbírce byly ale i tisky starší, z 18., 19., mén� již ze 17. století.

Jazykov� se jedná o tisky n�mecké a latinské, �eských je minimum, nebo� v Mariánské ani

nebyla pot�eba �esky kázat nebo vést lid. V téže dob� byly patrn� knihy ozna�eny tišt�ným

Ex libris: uvnit� ráme�ku s textem „Bibliothek der Kapuziner, Mariasorg“ byl vepsán název

oboru a po�adové �íslo.

Po zrušení kláštera v roce 1950 p�ešly knihy pod správu Státní studijní knihovny

v Plzni. P�ibližn� 5 tisíc svazk� bylo nejprve deponováno spole�n� se sokolovskou

kapucínskou knihovnou v klášte�e v Teplé a teprve pozd�ji p�evezeno do Plzn�.2) Nalezen

byl jeden prvotisk, který spolu se dv�ma krucifixy p�evzalo Um�leckopr�myslové muzeum

v Praze.3) Do kapucínské Provin�ní knihovny bylo v 90. letech vráceno p�ibližn� 2500

svazk�. Na rozdíl od v�tšiny ostatních se jedná p�edevším o nov�jší n�meckou literaturu

z 19. a 20. století, starých tisk� je mezi nimi velmi málo.

1. SUA, �K, �. 272. 2. Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archiv� a knihoven v �echách a na Morav�. 31.3.1952. SUA,

SUC, �. 56. viz též Blažková, Dagmar. Klášterní knihovny v západních �echách (diplomová práce). Praha : Filozofická fakulta UK, 1993. s. 78.

3. Joannes de Platea. Commentaria in quatuor libros institutionum. 1488. Viz SUA, SUC, �. 109 nebo Podrobná zpráva o svozu cenností z VS - SUA, SUC, �. 108.

M�lník

Jako i v �ad� jiných p�ípad�, usídlili se kapucíni v tomto st�edo�eském m�st� díky

své kazatelské a duchovní �innosti v lokalit� již p�ed z�ízením konventu. Získali si p�íze�

m�sta, vdova Marie Terezie �ebišová z Falkenberku nabídla sv�j d�m a v zá�í 1750 byli

brat�i slavnostn� uvedeni do m�sta. Záhy získali i okolní pozemky, takže mohli sv�j nov�

založený hospic rozší�it o další budovu a postavit kostel �trnácti svatých pomocník�.

49

Konvent p�e�kal josefínské reformy, n�kolik kn�ží mohlo na míst� p�sobit až do roku

1950. Dnes v klášte�e sídlí Regionální muzeum.

O vybudování m�lnického hospice i po�áte�ní rozvoj jeho �innost, mj. vznik v okolí

proslulého kultu Pražského Jezulátka, se zasloužil jeho první superior, pozd�jší t�ikrát

zvolený provinciál i generální ministr kapucínského �ádu Serafín Melcher z Glucholaz.

Záv�r svého života p�ed smrtí 24. �íjna 1763 strávil op�t na M�lníce. I když o tom nemáme

žádné zprávy, bezpochyby si udržoval pro svou práci i své vlastní knihy, které po jeho

odchodu mohly v m�lnickém hospici z�stat.

Konkrétní a vlastn� jediné informace o knihovn� p�ed zrušením hospice máme až z 1.

poloviny 19. století. Superior konventu Pavel Palanek zpracoval v roce 1838 velmi

p�ehledný katalog, který obsahoval 245 titul� z 15.-19. století v 300 svazcích.1) Soupis byl

dopl�ován nejmén� do roku 1855, kdy fond �ítal 296 titul� v 386 svazcích. �íslo je to

nízké, avšak p�im��ené faktu, že v dom� v 19. století pobývalo jen n�kolik kn�ží

zam�stnaných duchovní správou v kostele i v okolí. Tento svazkový katalog foliového

formátu obsahuje celkem 237 list�, popsáno je však pouze 14 na za�átku a pak 6 dalších

uprost�ed. P. Palanek m�l evidentn� s knihovnou v�tší plány. Z�staly však nenapln�ny,

p�estože podle poznámek u záznam� sám nakoupil n�kolik desítek knih. Signování svazk�

bylo velmi prosté, knihy získaly jen po�adové �íslo, vzhledem k malému rozsahu fondu to

posta�ovalo.1)

Když došlo v roce 1950 ke zrušení konventu, �ítal m�lnický fond asi t�i tisíce

svazk�.2) P�evezeny byly do depozitá�� Národní a univerzitní knihovny v Praze, kde patrn�

z�staly dodnes.

1. Catalogus bibliothecae inceptae in Hospitio Melnicensi Cap., curatu Pauli Palanek, superioris anno 1838. SOA M�lník, Klášter kapucín� v M�lníku, 7. Katalog eviduje rovn�ž donátory knihovny, bohužel jen jejich p�íjmení. Nejv�tšími byli pánové Ugka, Laska, Swoboda, Ko�inek a Remig.

2. Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archiv� a knihoven v �echách a na Morav�. 31.3.1952. SUA, SUC, �. 56.

Mikulov

Celé d�jiny Mikulovských kapucín� jsou spjaty s rodem Dietrichstein�, pán� na

místním zámku. Bylo tomu tak i na po�átku, když �eholníky pozval do m�sta v roce 1611

kardinál František Dietrichstein. Rok se táhly spory o místo pro klášter a poté bylo

definitivn� rozhodnuto o jeho umíst�ní uvnit� hradeb. Spolu s klášterem byl v následujících

letech postaven i konventní kostel. Zásadní zm�nu ovšem p�inesla stavba Loretánské kaple

v sousedství kláštera zahájená v roce 1623, kterou pak zmín�ný olomoucký biskup sv��il

50

do pé�e kapucín�m. Nad kaplí byl pozd�ji vystav�n kostel sv. Anny vysv�cený roku 1656,

který dome�ek Santa Casa celý zakryl, takže se ocitl v jeho interiéru. Mikulovská Loreta se

stala velmi oblíbeným a navšt�vovaným poutním místem. Jak bylo zmín�no, duchovní

starost o zástupy poutník� byla úkolem otc� kapucín�, �ímž se práv� stali v Mikulov�

proslulí. V klášte�e pobývalo okolo 30 až 35 �eholník�.

Tragickým dnem se pro klášter i m�sto stalo 14. zá�í 1784, kdy kolem poledne

vypukl veliký požár. V�tšina dom� v�etn� konventu lehla popelem. 5. listopadu 28

�eholník� m�sto definitivn� opustilo a pozemky byly rozprodány pro stavbu jiných dom�.

Podle ústní legendy zp�sobili požár práv� brat�i kapucíni, konkrétn� jejich kucha�, když

p�ipravoval pokrm pro poutníky a rozpálený ohe� p�íliš vyst�íkl na v blízkosti uložené

seno, které se vz�alo.

U zrodu mikulovské knihovny, stejn� jako v p�ípad� celého kláštera, stál kardinál

Dietrichstein. Velikost jeho daru nám z�stává zahalena. Víme jen, že p�inejmenším �ást

svých knih daroval v roce 1624.1) Na více než 150 let tak v Mikulov� z�stalo n�kolik

svazk� - torzo ze zámecké knihovny, kterou na sklonku T�icetileté války celou ukradla

švédská vojska. Z nedatovaného popisu kláštera ze 17. století se dovídáme, že se knihovna

nacházela vedle sekretariátu a provincialátu. M�la klenutý strop a vedly do ní dvouk�ídlé

železné dve�e s malým okénkem, usazené v kamenných futrech.2) Jako obvykle �asem již

její prostory nedosta�ovaly, takže byla v roce 1765 spole�n� s pekárnou hostií a místností

pro setkávání brat�í z�ízena knihovna nová, kam byla �ást fondu p�emíst�na.3)

V�tší �ást knih ješt� sta�il po�ídit lektor teologie a roku 1763 kvardián Edmund

z Perné severn� od Mikulova,4) avšak osud mikulovského kapucínského kláštera kon�í

katastrofickým požárem na podzim 1784. V�tšina pramen� hovo�í o totálním zni�ení

budov i výbavy. Snad jen sem tam zachované kostelní roucho nebo jiné v�ci zachrán�né

z kostela byly uloženy v zámku.5) Je proto zarážející, že A. Schubert ve svém �lánku o

konfiskaci knihoven p�i josefínských reformách píše o mikulovských kapucínech, jako by

celý fond z�stal neporušen.6) Autor se ovšem mj. zmi�uje o rukopisech týkajících se

mikulovských poutních procesí nebo katalogu kapucínských brat�í, takže mikulovská

knihovna n�jakým zp�sobem ni�ivý požár p�ežila. Nasv�d�uje tomu i skute�nost, že

dodnes se ve V�decké knihovn� v Olomouci zachovaly tisky kapucínské mikulovské

provenience. Jistou zásluhu na záchran� fondu mohl mít tehdejší sváte�ní a ranní kazatel

Viktor, který p�inejmenším p�ed plameny zachránil z refektá�e knihy �tené p�i jídle.6)

51

Je velmi t�žké ur�it, zda by mikulovský konvent p�e�kal reformy císa�e Josefa �i

nikoliv. Nicmén� knižní fond revidoval jako u všech jiných zrušených moravských klášter�

Jan Hanke. V srpnu 1786 v n�m údajn� nalezl 2698 svazk�, mezi nimi 17 novodobých

rukopis� a 49 typografických starožitností. I poté co odstranil „bezcennou zm��“ zbyl

p�ekvapiv� velký po�et, konkrétn� 956 kompletních tisk�, jimž Hanke p�ipisoval ur�itou

hodnotu. Dosv�d�ovalo by to solidní kvalitu knihovny mikulovských kapucín�, kde se

krom� 90 procent teologické literatury nacházela i díla historická nebo jazykov�dná.

1. podle provenien�ních zápis� knih dochovaných v Staré brn�nské kapucínské knihovn�, ve V�decké knihovn� v Olomouci, sign. II. 48.514.

2. SUA, �K, 294, signatura B8. 3. Anály. Sv. 21, 1765, 819. 4. Edmundus Bergensis (a Montibus), zdroj jako 1. 4. SUA, �K, 293, signatura A. 5. Schubert, Anton. Die ehemaligen Bibliotheken der von Kaiser Josef II. aufgehobenen Mönchsklöster in

Mähren und Schlesien. Zentralblatt für Bibliothekswesen. Leipzig, 1900, Jahrgang 17, s. 330-331. 6. dle poznámek na p�edsádkách tisk� v Staré brn�nské knihovn�, sign. 03e42, 09a07.

Mnichovo Hradišt�

Kapucínský klášter v Hradišti založil místní pán hrab� Arnošt Josef z Valdštejna,

který si p�ál mít tyto �eholníky ve své blízkosti a jako parcelu vybral místo na okraji své

zámecké zahrady. Po povolení kapituly, arcibiskupství i panovníka p�išli v �ervenci 1690

do m�sta první �eholníci. B�hem p�ti let prob�hla výstavba kostela sv. T�í král� a kláštera

ur�eného pro 20 až 22 brat�í. Díky zázraku - ochran� p�ed morovou epidemií - se u

kapucín� rozší�il kult sv. Anny, proto byla v letech 1722-24 postavena v návaznosti na

kostel kaple sv. Anny financovaná hrab�nkou Markétou z Valdštejna. Za císa�e Josefa II.

byl klášter zrušen, brat�i jej opustili n�kdy v pr�b�hu roku 1786, vnit�ní vybavení tehdy

poni�il požár. P�i rozprodeji majetku Náboženské matice, jíž nyní budovy náležely, je

získal zámecký pán Vincenc z Valdštejna. Kapucíni proto mohli doživotn� v bývalém

konventu z�stat a teprve v roce 1812 byla zbo�ena d�lící ze se zámeckou zahradou a

v dom� z�ízeny ú�ednické byty.

Poté, co se kapucíni na pozvání Arnošta z Valdštejna usídlili ve m�st�, získali

k dispozici všechny prost�edky k b�žnému životu. Postrádali ale ješt� knihy pro rozjímání a

studium. Proto jim bylo v dubnu 1692 posláno 18 knih teologických �i asketických

z hrad�anského kláštera, první základ místní knihovny.1) O dalších p�ír�stcích víme z roku

1710, kdy mnichovohradiš�ský fará� Jan Bed�ich Müllenhoff odkázal v poslední v�li 6

knih italského dominikána Angela Paciuchelli. Tato díla však již místní kapucíni vlastnili a

52

proto je p�edali fará�i v B�lé pod Bezd�zem. Další knihy odkázal fará� Müllenhoff svému

synovci Františku Arnoštovi, synovi n�meckého bratra Eberharda pod podmínkou, budou-li

mu sloužit ke studiu. Poté co F. Arnošt skon�il školu, skute�n� p�edal 19. svazk�

kapucín�m.2) Dalších n�kolik knih daroval p�i vstupu do noviciátu Filip Teichman,

�eholním jménem bratr Erhard.3)

Dosud zmi�ované informace se týkaly vždy jen n�kolika svazk�. Zásadní zm�na

nastala, když se u hradiš�ských kapucín� objevuje bohatá vdova Marie Markéta

z Valdštejna. Jako hrab�nka �ernínová z Chudenic a snad nejbohatší nev�sta v �echách se

v roce 1704 vdala za mladého, ale nad�jného císa�ského radu Františka Josefa z Valdštejna.

Jejich sídlo, nedávno p�estav�ný a rozší�ený hradiš�ský zámek, se stal místem setkávání

šlechty p�i bohatých hostinách, kdy se na výdajích nešet�ilo a ani nemuselo. Tehdy

hrab�nka Markéta svými sousedy kapucíny spíše pohrdala.

Obrat u ní nastal, až do kláštera u zámku p�išel nový kazatel, bratr Jan Maria z Kutné

Hory, který se stal jejím zpov�dníkem. Obda�en pravým Duchem na hrab�nku natolik

zap�sobil, že p�estala toužit po sv�tských krásách. Místo tisíc� zlatých za v�ci pomíjivé

za�ala tyto peníze dávat pro dobré ú�ely. Oblíbila si P. Jana natolik, že si získala povolení

provinciála k jeho stálému p�ebývání na zámku a v roce 1724 i povolení papeže Benedikta

XIII., aby mohla s �ádným doprovodem navšt�vovat �eholníky v jejich klášterní klauzu�e.

Právem je tato šlechti�na p�ezdívána „Máti kapucín�“, a to i p�esto, že na ur�itou dobu na

tyto �eholníky zanev�ela, nebo� se údajn� podíleli na ší�ení pomluv o její osob� a rodin�.

Nejv�tším obnosem p�isp�la k p�estavb� pražské Lorety, kostela Narození Pán�. Tento její

dar, v�etn� vzácných liturgických p�edm�t� a mší, odhaduje autor kapucínských letopis� na

30 tisíc zlatých.4) Její zásluhou byl p�estav�n kostel v Hradišti a z�ízen hospic v �eském

Brod�, díky její iniciativ� vznikl klášter v T�ebí�i. Jen pro pražskou oslavu beatifikace

kapucína Fidela ze Sigmaringen darovala 6 tisíc zlatých.

V roce 1720 se hrab�nka zavázala podporovat hrad�anskou knihovnu a o dva roky

pozd�ji sepsala poslední v�li odkazujíce vlastní knihy kapucín�m. Nemén� št�drá byla i za

další dva roky, kdy darovala 5 tisíc zlatých na z�ízení nové kapucínské knihovny

v Mnichov� Hradišti a nákup knih pro ni. Zárove� z�ídila za tisíc zlatých nadaci, ze které

zavázala své potomky vyplácet ro�n� padesát zlatých na udržování tohoto fondu.5) Bohužel

se o vzhledu knihovny ani o jejím celkovém rozsahu nebo obsahu nedochovaly žádné

zprávy, a tak si nem�žeme ud�lat p�edstavu, za co byl tento nemalý obnos zužitkován.

53

4. �ervence 1728 hrab�nka Markéta umírá. Podle jejího p�ání bylo t�lo zesnulé

oble�ené do kapucínského hábitu s alžb�tinským �epcem bez zvláštních ob�ad� poh�beno

v hrad�anské Loret�. Její knihy byly definitivn� p�edány �ádu, tím ale ješt� celá záležitost

neskon�ila. O rok pozd�ji p�i vizitaci provinciál Kryšpín Höll Cillcensis zjistil, že si

hrab�n�ini synové Arnošt a Jan Josef odnesli z hradiš�ské konventní knihovny 19 bohat�

ilustrovaných foliových svazk� historického díla Theatrum europaeum z dílny

frankfurtského rytce a tiska�e Matouše Meriana staršího. Až dalšímu provinciálovi

Kolomanovi z Olomouce se následujícího roku poda�ilo p�esv�d�it hrab�te Arnošta, aby

dopisem z 1. zá�í knihy ponechal klášteru.6) O deset let pozd�ji se ale Arnošt z Valdštejna

za�al znovu o folianty Theatrum europaeum ucházet. I p�es drobné nedostatky

v písemnostech se poda�ilo provinciálovi Václavovi Pfefferovi ze Strakonic vlastnictví

obhájit.7) Arnošt�v bratr Jan však definitivn� uznal právo �ádu na knihovnu své matky až

v roce 1748.8) Již tehdy byl asi sympatizantem kapucín�, nebo� po smrti své manželky

Josefy roz. z Trautmannsdorfu 12. �íjna 1757 sám vstoupil do noviciátu.9)

Jak probíhaly p�ípravy zabrání knihovny p�i rušení kláštera víme z kapucínských

letopis� docela podrobn�. V listopadu 1785 navštívil konvent komisa� mladoboleslavského

okresu Vokoun, aby p�ikázal sepsání katalogu, podle n�hož m�ly být knihy p�edány. 7.

ledna p�íštího roku se z mandátu zemského gubernia dostavil do kláštera další boleslavský

komisa� Feterle a žádal po knihovníkovi Martinu z Loun p�ísahu, že žádná kniha dle

inventá�e z listopadu nebude odnesena. Bratr Martin se rozhodl, že v refektá�i p�ed

krucifixem a dv�ma zapálenými sví�kami p�e�te komisa�i �ádové konstituce, které mu

takovýto skutek nedovolovaly. Ten však trval na svém a knihovník byl donucen za

p�ítomnosti kvardiána p�ísahu podepsat. Slíbený katalog ovšem ješt� nebyl hotov, proto jej

Feterle nakázal dokon�it, aby mohly být knihy odneseny. Dále komisa� oznámil, a� každý

kn�z napíše na zvláštní list papíru, jaké tituly pot�ebuje pro svou službu. Podle nich bude

kvardiánem sepsána „pokorná žádost“ guberniu, aby tyto knihy mohly být ponechány na

míst�. Ihned po Feterleho odchodu se kvardián pustil do psaní vyžádaných dokument� a

15. ledna byl soupis knih i listiny kn�ží doru�eny na okresní ú�ad v Mladé Boleslavi.9) Tím

ale osud knihovny neskon�il. Zrána 6. listopadu vtrhli do kláštera, v n�mž stále pobývali

�eholníci, dva vojenští jezdci z regimentu Estehapit a odnesli pro své vojsko vše hodnotné

co nalezli v cele kvardiána i ostatních brat�í, návšt�vních místnostech, orato�i a knihovn�.11)

Nevíme tedy, zda již byly knihy pry� z kláštera, p�ípadn� p�evezeny do Prahy nebo z�ásti

�i zcela skon�ily v rukách tohoto regimentu.

54

1. Anály. Sv. 10, 1692, s. 347-348. a také SUA, �K, 301, signatura A4. 2. Anály. Sv. 14, 1710, s. 698-700. a také SUA, �K, 301, A4. 3. narozen 1.5. 1694 v Praze, zem�el 9.9. 1760 v Sušici. viz SUA, �K, 301, A4. 4. Anály. Sv. 18, 1728, s. 106. 5. Anály. Sv. 18, 1724, s. 42 (dar 5000 zlatých), SUA, �K, 301, signatura C6 (nadace) 6. Anály. Sv. 18, 1729, s. 153-154. 7. podrobný popis celého sporu viz Anály. Sv. 19, 1739, s. 66-68. 8. Anály, Sv. 20, 1748, s. 587. 9. �eholním jménem Jan, zem�el 31.1. 1771 v Mnichov� Hradišti, tamtéž poh�ben. Anály. Sv. 22, 1771,

s. 256. 10. Anály. Sv. 22, 1786 11. SUA, �K, 300.

Most

Ú�elem vzniku mosteckého konventu byl boj proti rozši�ujícímu se luteránství

v severních �echách. Iniciátory byli sami kapucíni, kte�í se v roce 1615 obrátili na

císa�ovnu Annu s prosbou o podporu ke z�ízení kláštera. Hlavním dobrodincem se stal

Vilém Popel z Lobkovic. Výstavba trvala dosti dlouho, od roku 1616 až do 1627, kdy

kardinál Harrach slavnostn� vysv�til kostel. Celá kvadratura kláštera byla dokon�ena

patrn� až v 50. letech, když byl v roce 1651 z�ízen v klášte�e noviciát. Nové k�ídlo bylo

p�istav�no v roce 1723. V roce 1950 byl klášter zrušen. Stával již vn� historického jádra

Mostu, v jeho severozápadní �ásti v tzv. Jezerním p�edm�stím. V d�sledku t�žby uhlí byl

zcela zbo�en.

Ucelen�jší informace o knihovn� se dochovaly až z poloviny 18. století. Jména

donátor�, kte�í konventu v�novali své knihy známe ale i ze starší doby. Celou svou

knihovnu, p�ibližn� 300 sv. odkázal v poslední v�li z 4.�ervence 1643 dobrodinec �ádu,

mostecký d�kan Izák Fabricius. P�vodn� m�ly být knihy po�ízeny pro ú�ely kn�ží v Most�.

Pro sv�j dobrý vztah ke kapucín�m, je však Fabricius nabídl místnímu kvardiánovi

Norbertovi z Mohu�e s poznámkou, že nepot�ebné z nich mají být p�edány konventu na

Hrad�anech. Co se tý�e p�edání knih, popisují kapucínské anály p�íb�h, dle n�hož byly P.

Norbertem p�evezeny do kláštera. Fabrici�v do�asný následovník, administrátor Eliáš

Ignác Reichell však prý zpochybnil pravost záv�ti a knihy nechal uložit na radnici. Teprve

až po p�ezkoumání pravosti testamentu byly knihy op�t se svolením m�stské rady p�edány

klášteru.1) Další zápis z roku 1731 2) však celou tuto událost zpochyb�uje s poznámkou, že

provin�ní kroniká� Lucianus zle usuzoval.

Asi 30 knih r�zného teologického zam��ení daroval v roce 1659 v poslední v�li spolu

s dalšími finan�ními prost�edky Jan Václav Hanckl, fará� v Postoloprtech.3) Svou knihovnu

55

odkázal kapucín�m v roce 1679 další mostecký d�kan Martin Ji�í Bank.4) Duchovní

správce v nedalekém Horním Ji�etín� Ji�í Hicka daroval roku 1730 v poslední v�li 36 knih

�ist� k�es�anské literatury. Následujícího roku byly mnohé jeho další knihy nalezeny na

fa�e a v kostele v Ji�etín�, zda se však dostaly k mosteckým kapucín�m, není známo.5)

Dvanáctisvazkovou encyklopedii „Lexicum universalis“ daroval brat�ím luteránec, rada

saského kurfi�ta Johann Christoph Jahn v roce 1748. Sliboval jim ješt� další majetek, ale

kapucíni jeho dar zamítli. M�li totiž špatné zkušenosti s jiným luteráncem Zenobiem z

Bíliny, který rovn�ž slíbil almužnu, ale svá slova nenaplnil.6)

Nejstarší známý katalog mostecké knihovny je z roku 1754.7) Dosti precizn�

zpracovaný soupis obsahuje celkem 1700 položek. Eviduje celkem 16 prvotisk�

n�meckého a švýcarského p�vodu v 21 svazcích. P�ibližn� �tvrtina zapsaných knih pochází

ze 16. století. Katalog je obvyklým zp�sobem rozt�íd�n podle obor� reprezentovaných

písmeny a v rámci nich se�azen abecedn�. Pozd�ji byl dopl�ován. Klášterní inventá� z roku

1827 8) popisuje knihovnu jako neset�íd�nou a bez katalogu. Pravd�podobn� tedy došlo

k takovému nár�stu obejmu knih, že starší katalog pozbyl funk�nost. Nový svazkový

katalog byl sepsán v roce 1830 za kvardiána P. Rafaela.9) Základní rozt�íd�ní je rovn�ž

oborové, záznamy však nejsou se�azeny abecedn�, tudíž lze spíše hovo�it o inventá�i. Není

ani p�íliš p�ehledn� zpracován. Eviduje 1854 svazk�, které byly uloženy v šesti sk�íních.

Umíst�ní knihovny známe p�esn� až ze zmi�ovaného inventá�e z roku 1827, kdy se

nacházela v prvním poschodí v rohové místnosti v zadním traktu kláštera. Bezpochyby na

tomto míst� byla už d�íve, rok se však nepoda�ilo zjistit.

Další informace máme až z roku 1950, kdy byl fond rozebrán státními institucemi.

V zá�i toho roku navštívili konvent zástupci Národní knihovny F. Horák a B. Králová, aby

knihy p�evzali a p�evezli. Podle jejich zprávy10) se knihovna nacházela v p�ízemí kláštera,

obsahovala p�es 5 tisíc sv. a byla p�evezena do Národní a univerzitní knihovny v Praze. Asi

tisíc knih, které podle protokolu z 1.6.1950 m�lo být rovn�ž ve skladišti uloženo, však

nebylo nalezeno. Podle sd�lení církevního tajemníka Okresního národního výboru J. Kordy

si �ást odvezla Charita a �ást p�evzaly Sb�rné suroviny, „nebo� šlo o tisky bezcenné, siln�

poškozené“. Dalších asi 360 sv. p�edevším �eské a n�mecké beletrie z 20. století si již d�íve

v �ervenci vybral �editel místní lidové knihovny Zden�k Hlava. P�ed samotným p�evozem

bylo ješt� vy�len�no 50 knih moderní náboženské beletrie pro mostecké m�stské muzeum.

1. Anály. sv. 2., �. 222-226. 2. Anály. sv. 18, 1731, �. 259. 3. Soupis odkázaných knih z. 21.2.1657: SUA, �K, �. 305, sign. Most B3.

56

4. SUA, �K, �. 305, sign. Most B9. 5. Anály. sv. 18, 1730, �. 179 a 1731, �. 259. 6. Anály. sv. 20, 1748, s. 582. 7. Catalogus librorum Bibliothecae Pontensis. SOA Litom��ice, Kapucíni Most, 7. 8. SOA Litom��ice, Kapucíni Most, 35. 9. dochován v SOA Litom��ice, Kapucíni Most, 8. zmínka o katalogu také v SUA, �K, �. 308, sign.

Most E12. 10. Protokol o p�evzetí knihoven kláštera minorit� a kapucín� v Most� 13.2.1951. SUA, SUC, �. 56.

Nám�š� nad Oslavou

Hospic v sousedství zámku existoval jen 25 let, byla to nejkratší doba ze všech

kapucínských p�sobiš�. V roce 1759 povolila císa�ovna svému nejvyššímu kanclé�i hrab�ti

Bed�ichu Vilému Haugvicovi založení kláštera. Na jeho náklady postavil do roku 1761

Bartolom�j Zindter hospic pro 5 kn�ží a 3 laiky a malý jednolodní kostel. 3. �ervence 1762

p�išli do Nám�št� první kapucíni. Jejich posláním bylo sloužení mší v zámecké kapli a

kázání lidu. 11. zá�í 1784 byl konvent zrušen. O 11 let pozd�ji byly budovy p�em�ny na

textilní manufakturu a kostel rozd�len na dv� patra. Dnes stavba zaniká v jednopatrové

budov� postavené v 1. �tvrtin� 19. století po obou stranách kostela.

Rozsah knihovny známe díky soupis�m Jana Hankeho z Hankenštejna, který

knihovnu v roce 1788 zrevidoval. Obsahovala tehdy 106 svazk�, z toho 1 knihu léka�skou

a zbytek teologii, p�edevším asi kazatelského charakteru. V tomto drobném fondu byly 2

inkunábule z Haguenau a Benátek, v�tšina tisk� byla latinských, jen dva n�mecké a jeden

�eský.

Jako knihovník p�sobil v hospici pater Felix de Valois z Kyjova1), který fond

sepsal. Katalog se nedochoval, víme o n�m jen, že z n�j p�i konfiskaci �erpal J. Hanke.

Z donátor� známe Františka Formanna z nedaleké Zbraslavi, který v roce 1768 daroval

brat�ím 10 knih kázání.2)

1. narozen 1716, do noviciátu vstoupil v roce 1733, zem�el 1. �íjna 1761 v obci Kokory blízko P�erova, poh�ben je v Olomouci

2. SUA, �K, �. 317, sign. A8, Historia domestica

Olomouc

Konvent v Olomouci vznikl po Brnu jako druhý na Morav� a spole�n� s Brnem tvo�il

dv� nejv�tší základny v této zemi. Po�tem brat�í si byly podobné, avšak v Olomouci se

postupn� rozvinula �ádová studia, u nichž lze p�edpokládat solidní knihovnu. Kapucíni byli

do m�sta povoláni v roce 1613 kardinálem Františkem Dietrichsteinem, na�ež o rok pozd�ji

za�ala za p�isp�ní Jana Kafky z �í�an stavba kláštera vn� hradeb. Osud konventu však už

57

od po�átku nebyl jednoduchý. V zá�í 1619 vtrhlo do kláštera protestantské vojsko a vzalo,

co se vzít dalo a kostel i budovy kláštera zna�n� pobo�ilo. Po nuceném exilu v Brn� se

�eholníci v roce 1622 nebo 1623 vrátili, když op�t na náklady Kafky z �í�an byl konvent

obnoven. Ani podruhé vystav�ný klášter nem�l dlouhého trvání. V roce 1642 si v budov�

z�ídil hlavní stan švédský generál Lennart Torstenson a znovu ji zni�il. Kapucíni mezitím

pobývali v r�zných domech nebo v jiných konventech, až v roce 1653 za�ala s �adou obtíží

stavba nového domu uvnit� hradeb, a to díky daru majitele kremnických dol� Jakuba Serty,

který již tehdy vstoupil do �ádu jako Electus z Plurs. Tyto budovy byly ješt� n�kolikrát

opravovány a jejich vzhled se m�nil. Nejzásadn�jší byla stavba nového bohosloveckého

u�ilišt� v roce 1933. Za 2. sv�tové války, konkrétn� roku 1942 museli brat�i budovy na �as

opustit, nebo� v nich byla z�ízena nemocnice. Po navrácení majetku �ádu se v 90. letech do

Olomouce op�t nast�hovali.

Nejstarší zprávy o knihovn� jsou bohužel smutné a dokládají tragické po�átky

konventu. Když v letech 1619-22 pobývali kapucíni mimo Olomouc, byla jejich patrn�

ješt� skromná knihovna uloupena a odnesena. Klášterní kronika uvádí jako zlod�je Švédy,

jednalo se ale o úto�níky tehdy povstalé protihabsburské Moravy. Jen nábytek byl po jejich

odchodu, tedy po dobytí m�sta Albrechtem z Valdštejna, vrácen zp�t a snad byl op�t použit

pro knihy v opravené budov�.1)

O dalším osudu knihovny až do roku 1736 nevíme nic, tehdy však pro ni za�aly lepší

�asy. Olomoucký kvardián Serafín z Glucholaz totiž za�al usilovat o z�ízení nové

knihovny. St�žoval si, že mnoho cel z�stalo prázdných, komora zpustlá a mnoho dalších

v�cí v klášte�e je nutno uvést do po�ádku. Zárove� cht�l p�esunout knižní fond jinam. O

souhlas p�edstavených žádal slovy: „Není kapucín�m povoleno vlastnit knihovnu

jednoduchou a nep�íliš bohatou? Avšak naše provincie bez takovýchto knihoven jest.

Uvažte, zvlášt� ve m�stech n�meckých mají kapucíni upravené zakristie, ale také upravené

knihovny. O významu první nikdo nepochybuje, v mnohých klášterech je však knihovna

pust�jší než vybavení zakristie. Dobrodinci �ast�ji v�nují dary pro zakristii.“ P. Serafínovi

se poda�ilo p�esv�d�it provinciála Kryšpína Hölla, který se stal horlivým p�ívržencem nové

p�estavby. V pokladn� �ádu zbyly peníze z opravy kláštera v Opo�n�, v únoru 1737 p�išel

souhlas generála. Již 8. kv�tna byl položen základní kámen a díky píli mistr� stavitel� byla

brzy z�ízena také nová, v�tší a lépe vybavená knihovna, která byla v následujícím roce

vybavena železnými dve�mi.2)

58

Nem�la ovšem dlouhé trvání, jen t�icet let. Kvardián Viktor z Karlových Var�3) se

snad nechal inspirovat práv� dokon�enou výstavní brn�nskou knihovnou a zatoužil mít

v Olomouci podobnou v samostatné budov� mimo kvadraturu konventu. 20. b�ezna 1768

položil hrab� Leopold z Potštátu s velkou slávou, za zvuku trubek a tympán� základní

kámen nové budovy.4) Z dochovaného plánu5) se dovídáme, že novostavba byla umíst�na

nalevo od vchodu do kláštera z nám�stí. Jednalo se snad i o patrový d�m, nebo� v roce

1769 musel kvardián Firmián z Neustadtu ve Falcku vést spor se sousedem Viciniem

Janutkem ohledn� její zdi, p�es kterou nešlo sv�tlo a musela na ní být pov�šena lucerna.6)

Vnit�ní vybavení knihovny neznáme a zahalen z�stává i její vn�jší vzhled, nebo� n�kdy p�i

pozd�jších p�estavbách byla budova zbo�ena a dlouhá chodba podél kostelní lodi

p�estav�na a dopln�na o dv� místnosti. Bratr Viktor z Karlových Var� ale nez�stal jen u

stavby, sám po�izoval nové knihy a to nejen za svého kvardianátu, ale i pozd�ji v 70.

letech, když ješt� stále pobýval v Olomouci. Vycházel z doporu�ení biskupské konsisto�e a

dle jejich instrukcí získával almužnou a snad i nákupem pot�ebné autory i díla menšího

významu. Jiné knihy kapucíni dostali darem v letech 1773-74 díky aktivitám P. Delfína

z Jihlavy, ned�lního kazatele v katedrále7) a dalšího olomouckého kvardiána Ji�ího

Antonína.8)

P�esný p�ehled o stavu fondu nám podává svazkový foliový katalog z poloviny 19.

století.9) Docela precizn� oborov� se�azené záznamy evidují celkem 4040 svazk�. Nejv�tší

�ást tvo�ila kázání a jejich koncepty (495 d�l10)), velký podíl ovšem tvo�ila i duchovní �etba

(290), protireforma�ní literatura (228), obojí právo (180), morální teologie (170),

matematika (137), historie (121) a filozofie (112). V�tší množství v�deckých d�l

teologických i sv�tských odpovídá skute�nosti, že v Olomouci sídlila �ádová studia a ve

m�st� s ur�itými p�estávkami p�sobila vysoká škola. Asi u �tvrtiny knih není zapsáno

jejich vro�ení, p�esto se dozvíme, že ve fondu bylo nejmén� 200 svazk� z 16. století i

prvotisky. Spole�n� s katalogem se na složeném list� dochovalo i torzo staršího katalogu

n�kdy z let 1760 až 1780, z n�hož ovšem nelze nic obecn�jšího vy�íst. Dále je ke svazku

p�iložen soupis 84 knih z daru z farní knihovny v Holicích.

V roce 1910 byla v olomouckém klášte�e z�ízena Serafínská škola pro chlapce

studující na gymnáziu a p�ipravující se na kn�žství a vstup do �ádu a ješt� téhož roku do ní

vstoupilo 10 mladík�. Jist� obhospoda�ovala vlastní knihy. Mnohem v�tší fond si ovšem

vyžadovalo nové bohoslovecké u�ilišt� fungující od roku 1933. Jeho knihy byly

59

ozna�ovány razítkem „Studium theologicum O.F.M. Cap. Olomucii“ a uloženy s vlastními

signaturami odd�len� od ostatních klášterních, nejspíš v samotné budov� u�ilišt�.

Objem fondu se do zrušení kláštera v roce 1950 rozrostl na 16 tisíc svazk�, které poté

p�ipadly olomoucké v�decké knihovn�.11) Knihy byly v depozitá�i rozptýleny mezi ostatní

fond a jsou v n�m uloženy dodnes. Z publikovaných soupis� se dovídáme, že kapucíni

vlastnili rukopis latinské Bible ze 14./15. století se zlatými iniciálami a akantovým

dekorem.12) Ve V�decké knihovn� v Olomouci je dále uloženo 42 prvotisk� s místní

kapucínskou proveniencí.13)

1. Pam�tní kniha konventu 1613-1764. s. 9. ZA Opava - depozitá� Olomouc, Kapucíni Olomouc, 5. 2. Anály. sv. 19, 1737, s. 85-87. 3. sv�tským jménem Jan Nepomuk Ji�í Lippert, narozen 15. prosince 1728, zem�el 25. ledna 1791

v hrad�anském klášte�e. Podle záznam� ve svazcích brn�nského fondu si rovn�ž sám udržoval vlastní knihovni�ku pro osobní pot�ebu.

4. Anály. sv. 22, 1768, s. 128. 5. SUA, �K, M 32. 6. Pam�tní kniha konventu 1613-1764. s. 69. ZA Opava, depozitá� Olomouc, Kapucíni Olomouc, 5. 7. sv�tským jménem Václav Jeroným Wagner, narozen 24. zá�í 1731, zem�el 22. �íjna 1775 v Olomouci. 8. Historia domestica a prima Olomucensis monasterii fundatione 1613-1922. �ást Z Miscellanea, s. 3. ZA

Opava - depozitá� Olomouc, Kapucíni Olomouc, 6. 9. Katalog nemá titulní list s názvem, rokem ani jeho tv�rcem. Nejnov�jší zapsané knihy jsou z roku 1839.

Uložen v ZA Opava, depozitá�i Olomouc, Kapucíni Olomouc, 31. 10. �íslo nevypovídá o po�tu svazk�, nýbrž o po�tu d�l jakožto obsahových celk�, které mohou být i

vícesvazkové. 11. Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archiv� a knihoven v �echách a na Morav�. 31.3.1952.

SUA, SUC, 56. 12. „Biblia latina Veteris et Novis Testamenti“, Bohá�ek, Miroslav a �áda, František. Beschreibung der

mittelalterischen Handschriften der Wissenschaftlichen Staatsbibliothek von Olmütz. Köln : Böhlau, 1994. ISBN 3-412-13093-1. Rukopis byl digitalizován a je dostupný v databázi Manuscriptorium. Albertina Icome Praha a Národní knihovna �R. dostupné na www: http://www.manuscriptorium.com [cit. 2004-02-17]. 517 s. ; 8o. Prameny se liší v popisu vro�ení rukopisu: podle Bohá�ka-�ády byl napsán v 2. pol. 14. stol, podle autor� Manuscriptorium v 40. letech 15. století.

13. Louda, Ji�í. Soupis prvotisk� Universitní knihovny v Olomouci. Praha : SPN, 1956. Žádná z inkunábulí není �eského p�vodu, všechny pochází z n�meckých m�st nebo z Basileje.

Opo�no

Na základ� rozhodnutí kapituly v roce 1673 požádal provinciál Martin z P�íbora

hrab�te Ludvíka Colloredo o vybudování kláštera. Hrab� ihned vyhov�l, a tak již

následující rok p�išli do m�sta první �ty�i �eholníci. 30. �ervna byl položen základní kámen

konventu, který postavil do roku 1676 kapucín Bruno z �eských Bud�jovic, první

opo�enský superior. Klášter byl ur�en mimo jiné jako místo pro noviciát a p�edevším pro

vzd�lávání klerik�. V roce 1690 zde byla z�ízena filozofická studia, prvním lektorem se stal

Narcis ze Slezska. P�íští rok se studium rozší�ilo i na teologii a v roce 1693 se v Opo�n�

60

u�ilo deset klerik� pod vedením t�í nebo �ty� �ádových lektor�. Studia byla zrušena za

vlády Josefa II., není však jisté, zda nebyla pozd�ji op�t obnovena.

Kritickým se pro opo�enský klášter stal rok 1733. Dopoledne 1. kv�tna, když byli

brat�i na kázání v kostela vzplanul nad lavatoriem a refektá�em ohe�. Podle provin�ního

sekretá�e Elekta z Kosmonos jej zp�sobili protestantští povstalci, kte�í tehdy úto�ili proti

katolickým kn�žím. Ohe� zni�il velkou �ást konventu, který byl na n�kolik let zm�n�n na

hospic. V roce 1735 však byly za p�isp�ní Collored� opravy hotovy a p�istav�lo se nové

patro. V klášte�e pak pobývalo okolo 25 brat�í, avšak v pr�b�hu 19. století tento po�et

klesal.1) V roce 1838 byl klášter p�estav�n, nedošlo ale k zásadn�jším zm�nám. B�hem 2.

sv�tové války, po zabrání olomouckého a hrad�anského konventu sloužil jako úto�išt� pro

vybrané �ádové studenty, takže byl skute�n� p�epln�n. Fungoval až do svého zrušení

v dubnu 1950, ale již v únoru, za kvardiána Jind�icha Lakomého, byl v �ásti kláštera z�ízen

okresní sirot�inec pro 40 až 45 d�tí, o které se staraly t�i �eholní sestry s jednou pomocnicí.

V sou�asné dob� v budov� sídlí Ústav sociální pé�e pro dosp�lé.

Ze 17. ani po�átku 18. století nemáme zatím o knihovn� žádné zprávy. Bezpochyby

ale v Opo�n� existoval docela bohatý fond, jaký si filozofická a teologická studia

vyžadovala. Bez u�ebnic i další literatury si nelze vzd�lávání klerik� p�edstavit.

Zmi�ovaný požár roku 1733 byl kritický i pro knihovnu. Zni�en byl archiv i knihy, jen

n�kolik se jich poda�ilo brat�ím zachránit. Popelem ovšem lehlo celé vnit�ní vybavení.2)

Poškozené cely, refektá� i dosavadní knihovna za�aly být ihned opravovány. Knihy však

nalezly nové úložišt� ve dvou stejn� velkých místnostech (ca 3 x 3 metry) v �erstv�

vybudovaném traktu nad k�ídlem vzdálen�jším kostelu. Jedna je nazývána starou, jedna

novou, což se ovšem vztahuje k fondu nikoli prostorám.3) Tzv. starší asi byla již d�íve

zpracována a osignována u nové to byla záležitost nedávná a stále probíhající. Brzy po

dokon�ení oprav v roce 1737 po�ídil totiž kvardián Jakub z Litom��ic 19 nových tisk�,

mezi nimi i foliové De jure PP. Minorum s. Francisci Capuccinorum deciso od Petra

Marcellina de Luccia nebo Francisci Mariae de Aretio Ordinis Capucinorum ... opera

omnia. Dalších deset knih zakoupil lektor filozofie P. Remigius.4)

Z 18. století, období po obnov� konventu známe t�i donátory. V roce 1744 zem�el na

neznámém míst� p�sobící duchovní správce Jan Boreczky, který kapucín�m odkázal celou

svou knihovnu.5) O dva roky pozd�ji, 9. listopadu zem�el opo�enský proto-parochus

Marten. Téhož dne pov��il svého nástupce Josefa Kilingera, aby kapucín�m p�edal jeho

knihovnu, která �ítala 12 foliant�, 20 tisk� v kvartu a další menší. Oba byli dob�í p�átelé

61

brat�í a za dar kn�ží �ádn� odsloužili mše.6) Všechny své knihy odkázal po své smrti 25.

�íjna 1753 také d�kan, solnický fará� a dobrodinec �ádu Adam Sutticz.7) Rovn�ž v poslední

v�li z roku 1767 odkázal své knihy Vojt�ch Roswoda (Rozwoda), fará� ve Vamberku.

Celkem 108 knih, z toho 22 drobných asketických a kazatelských kníže�ek se do kláštera

se dostalo v roce 1774.8) P�i opat�ování nových p�ír�stk� ale nelenili ani kapucíni sami.

Roku 1748 po�ídili nové Bullarium Capuccinorum za odsloužení 50 mší. V akvizici byl

horlivý kvardián Mansvet, který roku 1752 po�ídil foliová opera omnia sv. Bonaventury,

sv. Bernarda, sv. Antonína z Padovy nebo latinsko-n�meckou bibli. �trnáct knih nakoupil

roku 1763 p�edstavený Kandid z Dobrušky, mezi nimi Liber vitae in Regula s.p.n.

Francisci od františkána Kiliána Kazenbergera nebo Mrawná nav�enj na wšecky wegro�nj

ned�le a Mrawná nav�enj na wšecky wegro�nj swátky od jezuity Leopolda Fabricia.9)

P�ibližn� z konce 18. století se zachoval i soupis knihovny na volných nesvázaných

listech.10) Vznikl patrn� za ú�elem revize, protože do sloupc� s p�edepsanými signaturami

byly postupn� dopisovány jednotlivé záznamy. U mnohých �ísel také údaje chybí, jindy

byly zase údaje p�ipisovány. Pro svou nep�ehlednost si skrze n�j nelze ud�lat jasn�jší obraz

o fondu. V roce 1838 byly knihy nov� zpracovány, získaly nové signatury a byly uloženy

v novém po�ádku. V dochovaném katalogu jsou na volných listech v 1. �ásti záznamy

se�azeny podle obor�, druhou je abecední rejst�ík. Z celkem 1674 svazk� tvo�í nejv�tší �ást

kázání (391). Vzhledem k opo�enským studiím zde bylo pochopiteln� hodn� literatury

filozofické (113 sv.) a spekulativní nebo morální teologie (143 a 135). Až p�ekvapiv� málo

byly zastoupeny knihy léka�ské (jen 3 sv.).11)

Ze zmín�ného soupisu se dovídáme patrn� o nejv�tším dobrodinci knihovny,

dobrušském d�kanu Josefu Obstovi. Klášteru daroval 201 sv. historické literatury, 112 sv.

dogmatiky a exegese, 169 jiných knih teologických a další, celkem 649 svazk�. D�kan

Obst byl tedy evidentn� velkým milovníkem historie, v jeho daru bylo nap�íklad 79 díl�

církevních d�jin Claude Fleuryho nebo 16 knih Cicerových.

Opo�enská knihovna musela být stále udržována v aktuálnosti a dopl�ována o novou

literaturu. Ve 20. a 30. letech minulého století se i t�ikrát do roka konaly v konventu

kn�žské exercicie, kterých se ú�astnilo n�kdy deset, ale n�kdy i více než t�icet duchovních.

V 30. a 40. letech se zde po�ádala i duchovní cvi�ení pro jinochy. Jak se dovídáme

z pozd�jších archiválií státní správy, existovala po Druhé sv�tové válce v konventu stará

knihovna s asi 4500 a nová knihovna s 1500 svazky. Celkem tedy šest tisíc svazk� p�ipadlo

v listopadu 1950 do správy Státní studijní knihovny Zde�ka Nejedlého v Hradci Králové.

62

Ze staré knihovny p�evzala i knižní regály. Studijní knihovna provád�la svoz za velkých

obtíží, nebo� se sama v roce 1951 st�hovala.12) Ve fondu údajn� nebyly nalezeny žádné

cenné rukopisy ani prvotisky, což je však nesprávný údaj. Kapucín�m bylo v 90. letech

vráceno asi 2500 starých tisk� z opo�enské knihovny.

1. Pam�tní kniha 1673-1848. SOA Zámrsk, Kapucíni Opo�no, �. 3, kniha 1. 2. tamtéž, s. 6, 30 (paginace tužkou) 3. Anály. sv. 18, 1734, s. 88. (+ plánek) 4. Anály. sv. 19, 1737, s. 72 5. jako 1., s. 78 6. Anály. sv. 20, 1746, s. 394 7. jako 1., s. 78 8. jako 1., s. 229 + Anály. sv. 22, 1774, s. 334. 9. Pam�tní kniha 1673-1848. SOA Zámrsk, Kapucíni Opo�no, �. 3, kniha 1., s. 93, 103, 137. 10. SOA Zámrsk, Kapucíni Opo�no, 5. 11. katalog uložen v Provin�ní knihovn� Praha-Hrad�any, zmínka o revizi viz Pam�tní kniha 1673-1848.

SOA Zámrsk, Kapucíni Opo�no, �. 3, kniha 1., s. 425. V Hrad�anské knihovn� je uložen ješt� jeden svazkový katalog z 19. století rovn�ž bez jakéhokoli úvodu nebo popisu.

12. Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archiv� a knihoven v �echách a na Morav�. 31.3.1952. SUA, SUC, �. 56.

Praha-Hrad�any

Praha byla prvním místem v �echách, kam kapucíni p�išli, kam v roce 1599 p�ivedl

sv. Vav�inec z Brindisi své t�i italské spolubratry, aby dle schválení generální kapituly

z�ídili klášter. Místo pro jeho výstavbu se nenašlo hned, až po delších jednáních

s arcibiskupem Zby�kem Berkem z Dubé bylo vybráno kone�né místo prvního kláštera

ve m�st�, na Hrad�anech. Po císa�ském schválení byl 23. kv�tna 1600 položen základní

kámen konventu i kostela. B�hem t�í let byla stavba hotova, krom� kostela však stála

patrn� jen první kvadratura. Teprve jak kapucíni postupn� získávali další pozemky, byl

konvent rozši�ován, zejména v letech 1665-7 a po roce 1739, kdy vznikla z hospodá�ských

budov t�etí kvadratura. Další úpravy byly již drobn�jšího rázu. Poslední prob�hla v letech

1946-7 p�ed op�tným nast�hováním brat�í. Ti museli budovy v roce 1944 opustit, když

v nich byla z�ízena v�znice a po skon�ení Války interna�ní tábor. Hrad�anský klášter byl

vždy úst�edním konventem kapucín� v �echách, zpo�átku i v Rakousku a s výjimkou 44

let na p�elomu 18. a 19. století i pro Moravu. V 90. letech se op�t stal sídlem provinciála.

Zda si s sebou první kapucínští brat�i p�inesli n�jaké knihy, je sice pravd�podobné,

potvrdit by to ale mohla jen podrobná analýza fondu. Pozd�ji další p�ist�hovalí �eholníci

ur�it� využili kontakt� se svými domovský kláštery, aby zabezpe�ili sv�j duchovní život i

svou kazatelskou a protireforma�ní �innost pot�ebnou literaturou. Nahlédnout do vývoje

knihovny v 17. století nám umož�uje zejména obsáhlý úvod v katalogu z roku 1728.1)

63

První seznam knih vytvo�il Atanáš z Rosenheimu. Jako kvardián dokon�il v letech 1667-68

p�estavbu a rozší�ení kláštera, který se patrn� rozrostl o druhou kvadraturu. Knihy našly

nové, lepší úložišt�. Bratr Atanáš knihy sepsal, s �ímž byl hotov až po ukon�ení svého

p�edstavenství 1. zá�í 1669. Jeho katalog �ítal 2322 knih, které rozd�lil do t�íd ozna�ených

písmeny A - Z. Nejv�tší �ást fondu kupodivu netvo�ila kázání, ale knihy scholastické a

filozofické, 49 bylo za�azeno jako heretické.2)

Už od svých po�átk� byla hrad�anská knihovna mezi ostatními nejv�tší a

nejvýznamn�jší a byla jí i v�nována nejv�tší pé�e. B�hem pouhých sedmi let se fond

rozší�il o 1136 dalších knih, jak dokládá druhý katalog napsaný Juliánem ze Salzburgu

t�sn� p�ed jeho smrtí roku 1675. Po�et zakázaných knih vzrostl více než p�tinásobn� na

256, Praha byla plná protestant�. Toto propracované dílo bylo jeho následovníky

dopl�ováno o poznámky a zápisy nových p�ír�stk�. Za kvardiána Pavlína z Moravy byla

v letech 1681-82 knihovna zrevidována a vytvo�en soupis s 3714 svazky. Další zásluhu m�l

velký milovník a ctitel knihovny Markvard z Halberstadtu. Jeho pé�í byla rozší�ena a

uložena do lepšího po�ádku, aby svým uspo�ádáním mohla ú�eln�ji sloužit. Knihy byly

rozd�leny do obor�, podle nich uloženy a roku 1694 sepsány do �tvrtého katalogu

evidujícího již 4604 knih. Bratr Markvard také napomohl po�ízení mnohých nových

p�ír�stk�. Dalším správcem knihovny byl Aurelián ze Svitav, který fond �ítající 5036

svazk� zrevidoval, knihy uložil na své �ádné místo a vytvo�il tehdy pátý katalog. Poslední

t�etina 17. století znamenala tedy pro knihovnu velmi bohaté období, její objem se b�hem

30 let více než zdvojnásobil.

Další p�íznivé chvíle nastaly díky št�drosti „Máti kapucín�“, mnichovohradiš�ské

dobrodinky Markéty z Valdštejna. Provin�ní kapitule v Brn� roku 1720 oznámila, že krom�

„chudé almužny“ deseti tisíc zlatých pro �eskomoravskou provincii, chce podporovat a

posílit hrad�anskou knihovnu. Na její náklady p�jdou všechny související opravy a

úpravy.3) Brat�i museli nejprve odmítnout, protože nové p�ír�stky by se již nevešly do

dosavadní místnosti, kde byly knihy uloženy spole�n� s archivem.4) Hrab�nka z Valdštejna

tedy uhradila vybudování nových prostor. Na míst� skladu d�eva postavil v roce 1721

zedník hlavní �ást nové knihovny, která s v 40. letech stala sou�ástí t�etí kvadratury.

Drobným problémem bylo jen, že musel být zúžen pr�chod, kterým proudívaly k Loret�

mariánská procesí.5) Závažn�jší bylo, že p�i p�emis�ování knih došlo k jejich p�eházení a

ocitly se v neuspo�ádaném stavu. Provinciál Ludvík Antonín z Jihlavy proto pov��il

kvardiána Ji�ího Antonína z Bud�jovic, aby knihy urovnal a za�adil a oštítkoval nový dar

64

hrab�nky Markéty. Kvardián pro tento ú�el sestavil skupinu t�í kn�ží: Aloise z Chvalšin,

Rogeria z Prahy a �eho�e Pirnicensis.6) Mnohé z knih, které byly dlouhým používáním

opot�ebovány, prachem a �ervoto�em poškozeny, jejichž vazby byly roztrženy, byly

poslány knihvaza�i, který je pe�liv� opravil. Brat�i Rogerius a �eho� byli pov��eni nat�ít

h�bety knihy šedou barvou a ozna�it titulem a signaturou s barevnou kartuší. Knihy byly

pozd�ji natírány ješt� jednou, již bez ozdob, jen titul je na r�žovém pozadí. Protože

Rogerius a �eho� nemohli takové množství zvládnout, s knihami jinými než latinskými

n�meckými a �eskými jim pomáhal Alois z Chvalšin.

Výstavbou nové budovy št�drost Markéty z Valdštejna neskon�ila. V roce 1723

darovala 2000 zlatých pro udržování a rozši�ování hrad�anské knihovny. Je to nejv�tší

známý finan�ní dar, jakého se kdy kapucínským knihám dostalo.7) Po smrti hrab�nky 4.

�ervence 1728 se fond ješt� rozší�il o její vlastní svazky. Hrad�anské knihovn� je odkázala

už v záv�ti sepsané 3. kv�tna 1722, brzy po smrti svého mladého, ale nemocného manžela.

Jedinou její podmínkou tehdy bylo, že si knihy m�že až do své smrti ponechat u sebe její

oblíbený zpov�dník Jan Maria z Kutné Hory.8) �ást knih z�stala i nadále v Hradišti, jak se

dovídáme ze sporu s Markétinými syny v následujících letech (viz Mnichovo Hradišt�).

Celkový objem odkázaných knih a jejich kone�ný cíl nám ale zatím není znám. Pravdou je,

že snad v souvislosti s tímto darem byl v témže roce katalog znovu zrevidován. Tento již

výše zmín�ný svazek, který do úhledné podoby p�epsal bratr Beatus z Horšovského Týna,

evidoval 8021 knih.

Z 18. století, možná p�ímo z daru hrab�nky z Valdštejna, pochází zachovaný mobiliá�

knihovny. Podle n�j rovn�ž zjistíme, že knihy byly uloženy v jedné hlavní pr�chozí

místnosti a dvou menších na obou stranách, vše v jihovýchodním rohu t�etí kvadratury

v t�sném sousedství Lorety. Knihovní sk�ín� byly vybudovány dle soudobých zvyklostí jen

okolo st�n. P�esto se tv�rci snažili co nejvíce využít prostor, a tak police vypl�ují i

obloukové klenby, vytvá�ejíce zajímavé zaoblené zakon�ení horních �ástí sk�íní. Okolo

oken a dve�í jsou desky, na deskách ornamenty malované t�emi odstíny hn�dé barvy, �ímž

vytvá�ejí iluzi d�ev�né intarsie. Po obou stranách oken a pod nimi se nacházejí

uzamykatelné sk�ín� sloužící pro zakázané knihy. Podobn� jako v Brn� tvo�í jejich dví�ka

diagonální d�ev�ná m�ížka. Proti požáru chrání knihovnu masivní plechové dve�e

s ozdobným kováním a velkým zámkem.

Knihovna se v polovin� 18. století stále rozr�stala. Velkou zásluhu na tom m�l

pražský kvardián i provinciál Serafín z Glucholaz, ozna�ovaný rovn�ž jako knihovník. O

65

skute�nosti, že by fond n�jak zpracovával �i urovnával, zprávy nemáme, avšak toto

pojmenování si zasloužil p�edevším pro �asté a bohaté nákupy knih za získané almužny.

Po�ídil jich tolik, že se op�t vytvo�il nepo�ádek. Zárove� knihovnu rozší�il o další místnost

tím, že r. 1739 za�al se stavbou t�etí kvadratury. V d�sledku vále�ných událostí bylo vše

dokon�eno až po roce 1745.

Válka, konkrétn� druhé obléhání Prahy Švédy, se promítla i do osudu knihovny.

V srpnu 1742 se nep�átelská vojska utábo�ila na Poho�elci nad klášterem, který m�l velmi

výhodnou polohu pro ost�elování d�ly. V okolí kláštera, ale i na samotný klášter a kostel

spadlo n�kolik koulí, které mimo jiné poni�ily celý dormitá�, lavatorium a zakristii.

11. srpna proto p�edstavený Ond�ej z Brna rozhodl, aby všichni brat�i zachránili knihy

jejich p�enesením do krypty kostela. Tamtéž byla na kvardiánovo svolení ukryta 21. srpna i

knihovna �ernínského paláce, který musel být vyklizen. Kapucín�m se tak poda�ilo

zachránit svou knihovnu, jež tolik neutrp�la ve srovnání s jinými klášterními, které byly

švédskými vojsky vypln�ny a následn� po 1 zlatém a 50 krejcarech za svazek po pražských

ulicích rozprodávány.9)

Nové p�ír�stky z doby p�sobnosti P. Serafína i pozd�jších nebyly zapisovány a podle

revize v roce 1755 se i mnohé ztratily. Tuto revizi a nové d�kladné p�estav�ní knih uložil

kvardián Firmián Beer z Neustadtu ve Falcku t�em brat�ím, z nichž známe jména Fulgencia

z Brna a Abdona ze Sedlce. Jim bylo rovn�ž sv��eno provád�t každý rok revizi fondu,

pe�ovat o aktuálnost katalogu, knihy v sk�íních, opravovat police poni�ené váhou foliových

svazk� a budovat police nové, „a� nezaviní zmar práce svých p�edch�dc�, jak jen to bude

možné.“10) V roce 1783 byla ješt� nad knihovnou a celým traktem opravena st�echa, nebo�

dovnit� zatékalo a vál sníh.11)

Následující událost sice nesouvisí p�ímo se žádnou z kapucínských knihoven, ale

týká se kapucínských brat�í i knih. Když byl v roce 1777 zrušen Jezuitských �ád i s jeho

kolegiem v Klementinu, bylo nutno p�enést všechny svazky z knihovny Klementina do

univerzitní knihovny v Karolinu. Pro tento náro�ný p�esun povolala arcibiskupská

konsisto� dva �eholníky z každého kláštera. Hrad�anští kapucíni a Strahovští premonstráti

se však bránili argumentujíce, že jejich kláštery jsou p�íliš vzdáleny od místa práce.

Kapucíni od sv. Josefa na Novém M�st� se ale na transportu podíleli.12)

Rovn�ž hrad�anský klášter m�l být p�vodn� podle dekretu císa�e Josefa II. zrušen.

Pražská c.k. univerzitní knihovna se v roce 1786 p�ipravovala na p�evzetí kapucínských

knih. 21. �ervence poslal �editel univerzitní knihovny premonstrát Karel Rafael Ungar

66

dopis hrad�anským kapucín�m s instrukcemi k dalšímu postupu. Žádá mít k dispozici

katalog, podle n�hož by mohl fond p�evzít. Dále oznamuje, že kn�ží budou dotázání, jaké

knihy pot�ebují ke své �innosti a ty jim budou ponechány. Do kláštera se má dostavit 23.

�ervence, aby p�edal kvardiánovi p�íkaz gubernia z 23. �ervna 1786 a knihovnu p�evzal.13)

Nicmén� konvent fungoval dál i s knihovnou. V letech 1850-52 v ní p�sobili kn�ží

Albín Ehrlich a Bonifác Peltzl.14) Nejprve v roce 1850 vytvo�il bratr Bonifác katalog ve

dvou svazcích. V první knize jsou oborov� se�azené knižní záznamy a chronologický a

jazykový rejst�ík, druhá obsahuje autorský a názvový rejst�ík. Po dokon�ení zpracoval

v samostatném svazku ješt� jmenný soupis se�azený podle autor�.15) Podle souhrnu

dosahoval objem fondu v roce 1850 celkem 5806 d�l v 10 051 svazcích, z toho 1513

foliant�, 2048 formátu kvartového a 6490 oktávy nebo menší. Celkem 2691 knih ozna�il

jako duplikáty, z nichž pak vybral asi 1100 až 1200 sv., které zvláš� sepsal a nabídl dalším

kapucínským konvent�m.16) Katalog eviduje 54 prvotisk� a 65 novov�kých rukopis�. Dosti

velké množství: 454 svazk� (ca 4,5%) bylo v italštin�. Mezi nimi se snad našly i knihy po

prvních italských brat�ích, p�edevším to však dosv�d�uje kontakt �eských kapucín�

s �ímem i dalšími apeninskými m�sty. P�estože jako tv�rce obou katalog� je podepsán

Bonifác Peltzl, na jejich vzniku se ur�it� podílel i Albín Ehrlich.17)

Ješt� v 50. letech 19. století se sbírky ujal po celé provincii p�sobící knihovník

Gotthard Tesa�18) a z neznámého d�vodu se rozhodl op�t celý fond zpracovat. Nejprve

v roce 1855 vytvo�il nový oborový katalog dle signatur a v následujících dvou letech

svazek abecedního katalogu se�azeného v první �ásti podle názv� a v druhé podle autor�.

Jeho zpracování je precizn�jší a p�edevším podrobn�jší, než v p�ípad� p�edch�dc�, na

rozdíl od katalogu jen o p�t let staršího uvádí i po�et stran a formát. U záznam� se ale

objevují nové signatury konstruované podle uložení v ozna�ených sk�íních a policích bez

ohledu na obor knihy. Toto ozna�ení zcela odpovídá dochovanému mobiliá�i v jedné v�tší

místnosti a dvou p�edsíních na jejích stranách. Relativn� malou �ást, jen 596 titul� v 976

svazcích, byla kázání a jejich koncepty, dosti bylo knih protireforma�ních a polemických

(317 knih v 561 sv.) a historických (743 titul� v 1169 sv.). Složení fondu, tedy zastoupení

jednotlivých obor� v n�m, se od 2. poloviny 17. století nijak výrazn� nezm�nilo. P. Tesa�

vytvo�il ješt� v roce 1858 opis oborového katalogu na p�edtišt�ných listech.19)

Z 2. poloviny 19. století víme o jednom z donátor� knih. Celkem 105 d�l r�zného

obsahového zam��ení a zpravidla v nedávných desetiletích vydaných daroval roku 1866

d�kan v Kašperských horách František Trachta. Svazky p�ebral a sepsal na Hrad�anech

67

stále ješt� p�sobící Gotthard Tesa�.20) Asi �ty�ikrát v�tší dar získali od Trachty kapucíni

v Sušici. V roce 1889 bylo v hrad�anském fondu údajn� 12 000 svazk�.21)

V d�sledku stále se rozši�ujícího objemu fondu byla postupn� z�ízena nová knihovna

v sousedství tzv. staré v 1. pat�e východního k�ídla. Dle nového oborového t�íd�ní a nového

systému signatur v ní byly ukládány nové p�ír�stky, tedy jen knihy z 19. a 20. století. Sv�j

vlastní fond razítkem ozna�ený m�la v 30.letech kapucínská teologická a filozofická studia,

v roce 1935 se v klášte�e u�ilo celkem 24 student�. B�hem Druhé sv�tové války sloužil

jako knihovník na Hrad�anech Eliáš Svátek.22) Za jeho p�sobení byly knihy uloženy ješt�

v další místnosti v klášte�e, pro níž byl v roce 1943 za 10 tisíc korun vyhotoven mobiliá�.

Posledním známým správcem knihovny p�ed její konfiskací byl bratr Bernardin

Sovadina.23) Po osvobození zem� m�l v úmyslu zpracoval nové katalogy. Zda se mu to

povedlo nevíme, každopádn� období potla�ení �innosti �ádu nep�e�kaly.24)

V roce 1950 obsahoval hrad�anský fond podle oficiálních údaj� 26 až 27 tisíc

svazk�.25) Po zrušení kláštera knihy v roce 1950 p�evezla Charita do jednoho ze svých

pražských depozitá��.26) Teprve tam byly podle pov��ení kulturní komise Státního ú�adu

pro v�ci církevní vyt�íd�ny staré tisky, prvotisky a rukopisy. Asi 12 tisíc jich bylo p�edáno

Památníku národního písemnictví, zbylých asi 14 tisíc svazk� p�evzala Národní a

Univerzitní knihovna. Na míst� p�ímo v klášte�e byly ponechány soukromé knihovny

�eholník�, fond T�etího �ádu sv. Františka ozna�ený jako bezcenná náboženská literatura a

staré knižní sk�ín�. Asi 400 metr� nov�jších regál� v odhadované cen� 20 tisíc korun bylo

p�evezeno do Univerzitní knihovny.

V 90. letech bylo �ádu kapucín� vráceno necelých 13 tisíc svazk� starých tisk� a

rukopis� ze staré hrad�anské knihovny. Nov�jší tisky z tzv. nové knihovny byly

zrevidovány a podle pot�eby a zájmu uloženy v konventních knihovnách s živým fondem

nebo vy�azeny. Hrad�anský klášter se stal sídlem Provin�ní knihovny, kam jsou ukládány

všechny �ádu vrácené knihy s výjimkou Brna a Sušice. Pro uložení slouží krom� nových

polic i p�vodní mobiliá� z 18. století.

1. Catalogus librorum bibliothecae Fratrum Capucinorum Pragae in Hradczin ... Anno MDCCXXVIII. fol. Vep�ovice se slepotiskem, 2 spony. Uložen v Provin�ní knihovn� Praha-Hrad�any.

2. Anály. sv. 5, 1669, s. 466. 3. Anály. sv. 16, 1720, s. 28. 4. Historia domestica Conventus Hradschinensis. Tomus I., s. 311, 313. Provin�ní knihovna Praha-Hrad�any. 5. Anály. sv. 17, 1722, s. 49. 6. Alois z Chvalšin (Kalschinensis) *1.1.1679 jako Kašpar Pohllreicher, † 31.3.1749 v Horšovském Týn� ;

Rogerius z Prahy * 30.10.1688 jako Brikcius Christian, † 7.9.1751 v Kyjov� ; �eho� Pirnicensis * 5.4.1693 jako František Schiller, † 7.12.1769 v Praze.

7. jako 4. s. 325,323. Soupis všech dar� Markéty z Valdštejna tamtéž s. 343-344.

68

8. Anály. sv. 17, 1722, s. 49. Viz též Šimák, Josef. Máti kapucín�. In: Od prav�ku k dnešku. Sv. 2 . V Praze, 1930. s. 177 (chybn� datum testamentu jako 3. �ervence).

9. podrobný popis celého druhého švédského obléhání Prahy viz SUA, �K, 364. 10. výše zmi�ovaná fakta bez poznámky podle v úvodu katalogu z r. 1728 – viz bod 1. 11. Anály. sv. 23, 1783, s. 36 a Historia domestica Conventus Hradschinensis. Tomus III. s. 16. Provin�ní

knihovna Praha-Hrad�any. 12. Anály. sv. 22, 1777, s. 385. 13. opis Ungarova dopisu v Análech. sv. 23, 1786, s. 182. 14. Albín Ehrlich, sváte�ní n�mecký kazatel; * 11.7.1820 v zaniklé obci Holešice na severním okraji

sou�asného Chomutova, pok�t�n jako Ferdinand, �eholní sliby a svátost kn�žství r. 1844, v roce 1868 superior v Mariánské u Jáchymova. Bonifác Peltzl, lektor kanonického práva, univerzitní profesor a duchovní správce v nápravném ústavu, * 21.2.1811 v Praze.

15. Všechny t�i svazky jsou v Provin�ní knihovn� kapucín�. Žádná datovaná inkunábule nebyla �eského p�vodu, 10 bylo z Benátek, 13 ze Štrasburku, 15 z r�zných n�meckých m�st; nejstarší z r. 1474 Quaestiones de duodecim quodlibet od sv. Tomáše Akvinského (Nuremberg: Johann Sensenschmidt et Andreas Frisner. HC dopl�ky 1402, Goff T184).

16. Verzeichniss der Doubletten die von der Hradschiner an andere Bibliotheken überlassen werden könnten. 22 s. Provin�ní knihovna Praha-Hrad�any.

17. �ty�stránkové instrukce p�iloženy do katalogu litom��ické knihovny z r. 1734. SOA Litom��ice, Kapucíni Litom��ice, 4.

18. narozen 7.6.1801 v Rožmitálu, �estný ob�an tohoto m�sta, k�estním jménem Antonín. �eholní sliby složil r. 1840, o rok pozd�ji m�l kn�žské sv�cení.

19. Svazky katalog� dochovány v Provin�ní knihovn�, jen poslední jmenovaný mezi jinými materiály v SOA, �K, 72.

20. soupis knih v�. rejst�íku, 110 s. v SUA, �K, 110. 21. Kukla, Jan. D�jiny klášter� sv. Otce Františka v �echách, na Morav� a ve Slezsku. Krnov : Zahrádka sv.

Františka, 1889. s. 70. 22. narozen 12.11. 1914 v Sedlci, k�estním jménem Václav. 23. narozen 6.4. 1917 v P�ílepech u Holešova, k�estním jménem Alois. 24. R�zné archivní materiály o knihovn� z 19. a 20. stol. v SUA, �K, 72. 25. Zpráva Národní knihovny o p�evzatých knihovnách pro Náboženskou matici. 30.5.1952. a Horák, F.

Zpráva o svozu klášterních knihoven... 1952. obojí SUA, SUC, 56. 26. SUA, SUC, 50. Na nesprávný postup poukazuje 23.2.1951 Jaromír Mára, referent Náboženské matice,

protokol viz SUA, SUC, 56

Praha – Nové M�sto

P�ibližn� t�icet let po založení Hrad�anského konventu za�al vznikat druhý pražský

klášter na sou�asném Nám�stí Republiky. Stavba probíhala postupn� v pr�b�hu 30. a

po�átkem 40. let 17. století, jak byly postupn� získávány domy, na nichž byl zejména na

náklady svobodného Pána Gerarda z Questenberku vystav�n klášter a napravo od n�j kostel

sv. Josefa a z�ízeny zahrady. Klášter byl pak již jen drobn� p�estavován a v roce 1689 ohe�

nep�íliš poškodil kostel. V lednu 1786 bylo oznámeno zrušení kláštera. Jednání se však

dlouho protahovala, a tak až dvorním dekretem z 14. b�ezna 1795 bylo rozhodnuto o

prodeji budov vojenskému ubytovacímu ú�adu, který je na p�elomu 18. a 19. století

p�estav�l na kasárna. V listopadu 1830 žádal provinciál Theodor Hinke od Rumburku

císa�e Františka o návrat kapucín� ke kostelu sv. Josefa. Dva roky trvala jednání všech

zainteresovaných stran a v roce 1833 se �eholníci nast�hovali do nové barokní fary

69

prom�n�né na hospic. Namísto p�ibližn� t�iceti kapucín� v p�vodním klášte�e v n�m však

pobývalo jen p�t až dev�t brat�í. V první polovin� 20. století prob�hlo ješt� n�kolik oprav,

nejv�tší po zavedení tramvajové dopravy na tehdejší Kapucínské nám�stí v roce 1906.

Po�átky kapucínské knihovny na Novém M�st� Pražském nám z�stávají zahaleny.

M�žeme jen odhadovat, že její objem i charakter byl srovnatelný s jinými p�ibližn� stejn�

velkými kláštery, nap�íklad v Most� nebo Litom��icích. Vzhledem k protestantskému

charakteru hlavního m�sta byl jist� ve fondu i dostatek protiheretické literatury podobn�

jako na Hrad�anech. Prvním známým donátorem byla vdova, hrab�nka Zuzana

�abeli�ková z Pab��ic. Obdarovala n�kolik klášter�, pražskému na Nové M�st� darovala i

d�m na Kropá�kov� ulici a v poslední v�li v roce 1675 rovn�ž své knihy.1) Z daru jejího i

dalších a r�zných almužen se tehdy nashromáždilo mnoho knih, takže kvardián Anastáz

z Prahy ješt� téhož roku uložil knihovnu uspo�ádat. Podle autora letopis� se toho ujal

student teologie Rogerius z Prahy, jenž údajn� zpracoval první katalog, což však nelze

považovat za zcela zaru�ené.2)

Svou knihovnu, rukopisy i tisky, peníze i v�ci pro kostel v roce 1707 odkázal

kapucín�m na Novém m�st� duchovní správce v Horšovském Týn� Jan Adam Povolil,

bratr kapucína Adama Justensis z N�mecka. Do všech získaných knih bylo zapsáno jméno

tohoto donátora.3) V roce 1721 získali kapucíni od Markéty z Valdštejna obraz „genealogie

svatého Františka.“ Hrab�nka ho darovala i hrad�anskému klášteru a jednalo se patrn� o

m�diryt s vyobrazením františkánské rodiny, jejich �ád� a významných osobností.4) O t�i

roky pozd�ji v�novala tato „máti kapucín�“ ješt� souborná díla sv. �eho�e Velikého a

Bullarium Romanum. Ob� díla byla vícesvazková a patrn� foliového formátu, nebo� jejich

cena dosáhla 100 zlatých. Knihovna už ovšem tehdy byla v neuspo�ádaném stavu a knihy

rozházeny, proto se jí ujal kvardián Lucián z Prahy, který vše podle katalogu z roku 1675

urovnal a set�ídil.5)

Nová klenutá knihovna vznikla v klášte�e v roce 1778, když ji kvardián Libor

z Kraslic nechal vybudovat spole�n� s novým lavatoriem a p�estavbou ambitu u

provincialátu. Její vzhled nebyl nijak skromný. Stropní klenbu vyzdobil malí� a proslulý

autor mnoha pražských fresek piarista Josef Hager, jmenovaný v kapucínských letopisech

jako „náš nejlepší p�ítel.“ Také police �i sk�ín� byly malované, o to se již postarali brat�i

sami. Škoda jen že již dlouho nesloužila svému ú�elu a byla nejspíš zni�ena vojskem poté

co se z budov po zrušení kláštera stala kasárna.6) Jak p�esn� dopadly po zrušení kláštera

samotné knihy nevíme. Jelikož se ale celá záležitost táhla dev�t let až do roku 1795, je

70

možné, že se jich p�inejmenším �ást poda�ilo kapucín�m zachránit p�evozem na Hrad�any.

V�d�li již, jaký byl osud fond� jinde a tušíce brzký zánik konventu na Novém M�st� mohli

zasáhnout.

O knihovn� nov� vzniklého hospice nemáme až do samého konce žádné zprávy.

Hospic plnil do jisté míry funkci fary a mezi jeho knihami byla patrn� hlavn� aktuální

literatura kazatelská, pastora�ní a samoz�ejm� i duchovní pro �eholníky. Jen výjime�n� se v

ní objevily knihy starší. Odpovídá to i obsahu zprávy Národní knihovny pro Náboženskou

matici z dubna 1952.7) Celý fond v po�tu asi 1800 svazk� p�evzala po likvidaci kláštera

Národní a Univerzitní knihovna. Vzácné knihy nebyly nalezeny, jednalo se o nov�jší

náboženskou literaturu a beletrii. V knihovn� nebyl nalezen katalog. Osud t�chto knih z 19.

a 20. století nebyl asi nijak radostný. Jen výjime�n� mohl být n�jaký svazek za�azen mezi

b�žný fond Národní knihovny.

1. zem�ela 25.2. 1675 v Praze, poh�bena v krypt� kapucínského kostele sv. Josefa. Anály. sv. 6, 1765, 184-187.

2. �eholník téhož jména (* 1688, † 1751) totiž zpracovával hrad�anskou knihovnu ve 20. letech 18. století, která se tehdy rozší�ila o dar Markéty z Valdštejna, takže mohlo dojít k zám�n� osob. viz Anály. sv. 6, 1765, 216.

3. J.A. Povolil zem�el 21.7.1707, poh�ben byl v horšovskotýnském kapucínském kostele v kapli Panny Marie. Anály. sv. 16, 1707, s. 241-243.

4. Anály. sv. 17, 1721, s. 85. 5. dar hrab�nky i poznámka o uspo�ádání viz Anály. sv. 17, 1724, s. 33. 6. Anály. sv. 22, 1778, s. 406. 7. SUA, SUC, 56.

Prost�jov

Prost�jovský hospic pat�il mezi nejmenší rezidence kapucínského �ádu u nás. Jeho

vznik v polovin� 18. století nebyl nijak snadný. Kapucíni pomáhali v duchovní správ� ve

m�st�, museli však p�šky docházet z Olomouce. Proti z�ízení konventu se tehdy postavila

císa�ovna Marie Terezie i olomoucký biskup kardinál Troyer. Císa�ovna svolila až na

druhou žádost provinciála z roku 1755 pod podmínkou, že hospic nebude nikdy p�em�n�n

na klášter. 31. kv�tna 1756 byl položen základní kámen a stavba byla díky mnohým

menším dar�m brzy dokon�ena. Hned nato byl vedle postaven kostel sv. Barbory. Konvent

byl v roce 1786 zrušen.

Velikost knihovny se postupn� rozrostla na asi 500 svazk�, což však víme až z revize

po zrušení hospice z b�ezna 1786, kterou provedl Jan Hanke. Všechny knihy tehdy ozna�il

jako bezcennou zm�� a byly tudíž rozprodány.1) Celou v�tší polovinu knih, konkrétn� 272

svazk� získal hospic v roce 1759 odkazem od jediného dárce – Karla Josefa Bezru�e,

71

d�kana v Králíkách. Bezru� d�íve p�sobil jako fará� ve Vrahovicích jen n�kolik kilometr�

východn� od Prost�jova. S kapucíny z m�sta se tedy patrn� dob�e znal a byl jejich

sympatizantem. Mezi jeho knihami byla p�edevším kazatelská literatura v latinském,

n�meckém i �eském jazyce.2) Další knihy, mimo jiné deset svazk� Bullarium

Capucinorum, po�ídil v roce 1767 superior Maximinus z Litomyšle.3)

1. Schubert, Anton. Die ehemaligen Bibliotheken der von Kaiser Josef II. aufgehobenen Mönchsklöster in Mähren und Schlesien. Zentralblatt für Bibliothekswesen. Leipzig, 1900, Jahrgang 17, s. 331.

2. Seznam darovaných knih potvrzený provinciálem Firmiánem z Neustadtu ve Falcku se dochoval v MZA, Kapucíni Prost�jov (fond E 69), signatura A9. �ty�stránkový Soupis je otitulován jako Specificatio librorum hospitio Prostanensi Patrum Capucinorum 1759, což mate, že se jedná o katalog celé knihovny.

3. Poznámka o superioru i daru d�kana Bezru�e v Análech. sv. 22, 1767, s. 75.

Roudnice nad Labem

Kapucínský klášter v Roudnici vznikl a fungoval pod záštitou rodu Lobkovic�. Sám

Zden�k Vojt�ch Popela z Lobkovic, nejvyšší kanclé� �eského království se v roce 1612

obrátil na �ád s žádostí o usazení brat�í ve m�st�. Úmysl schválila kapitula v Linci, do

m�sta byli posláni první dva �eholníci a 3. kv�tna 1615 položil pražský arcibiskup Jan

Lohelius základní kámen konventu. Stavba se v d�sledku T�icetileté války protáhla až do

roku 1628, vybudováno ale tehdy bylo jen jedno k�ídlo, chodba ambitu obíhající dv�r a

lavatorium. Celá kvadratura byla až výsledkem p�estavby v letech 1717-20. Konvent

p�e�kal josefínské reformy a v pon�kud menším obsazení fungoval až do roku 1950. Na

ja�e 1951 byly budovy obsazeny pro vojenské ú�ely. Kostel sv. Václava sloužil pro

bohoslužebné ú�ely do b�ezna 1952.

V archivních materiálech nalézáme pouze zlomkovité údaje o knihovn�. M�žeme jen

p�edpokládat, že její velikost byla v 17. století �ádov� n�kolik set svazk�, n�kdy v 1.

polovin� 18. století se jejich po�et p�ehoupl p�es tisíc. Není znám d�vod, že by se m�la

n�jak obsahov� odlišovat od jiných kapucínských fond�. V roce 1768 byl na základ�

rozhodnutí definitoria poslán do Roudnice �ádový knihovník a historik Jakub Pohl, aby

sepsal historii konventu.1) Snad p�sobil i v knihovn�, nebo� v Roudnici pobýval i p�ed svou

smrtí, o tom však nemáme d�kazy.

Dobrým knihovníkem byl ur�it� kvardián Sulpitius z Rakovníka. V roce 1777 mu

totiž kníže Filip Lobkovic sv��il do pé�e svou cennou zámeckou knihovnu, aby ji dal do

po�ádku, sepsal a m�l u sebe její klí�. Lobkovická knihovna byla od roku 1734 prosta

jakékoli údržby, svazky byly v nepo�ádku, n�kolik set jich leželo v zámeckých pokojích na

zemi. Nesnadný úkol nápravy i odpov�dnost držení klí�e by st�ží kníže Filip sv��il n�komu

72

neznalému a bez zkušeností.2) Okolo roku 1810 p�sobil v klášte�e jako knihovník a

archivá� bratr Kašpar Bauschek.3) V roce 1825 byl fond zpracován do svazkového

katalogu.4) V klášterních inventá�ích z let 1827 a 1851 je sice knihovna zmín�na, avšak bez

jakýchkoli dalších detail�. V jejím vybavení se tedy mimo knih nenacházelo nic

mimo�ádného. Nov�jší inventá� ješt� hovo�í o dvou knihovních sk�íních v provincialátu a

kvardianátu. Klidn� však mohly sloužit jen pro ukládání písemností a pracovních �i

archivních rukopis�.5) V mnohých knihách jsou provenien�ní poznámky n�koho z rodu

Lobkovic�, který p�i vydržování kláštera nezapomínal ani na jeho knihovnu.

Po likvidaci kláštera v roce 1950 byl fond �ítající asi t�i tisíce svazk� p�edán

M�stskému muzeu v Litom��icích na jeho vlastní žádost.6) Roku 1962 byl p�eveden do

majetku Knihovny Národního muzea a následn� instalován v samostatné místnosti jako

sou�ást expozice Muzea knihy v zámku ve Žáru nad Sázavou. Knihy jsou uloženy

v p�vodních sk�íních z druhé poloviny 19. nebo po�átku 20. století. Národní muzeum o

kapucínskou knihovnu dob�e pe�ovalo, svazky byly z�ásti ošet�eny a konzervovány

v dílnách um�leckých �emesel v Hodonín�, 68 prvotisk� podrobn� popsáno.7) Objem

sou�asného fondu je necelých dva tisíce svazk� p�edevším starých tisk�. Chybí jen malá

�ást knih popsaných v katalogu z roku 1825. P�i vlastnických p�evodech v 50. a 60. letech

20. století tedy knihovna sice zten�ila o p�ibližn� tisíc svazk�, jednalo se ale p�edevším o

knihy novodobé.

1. Jakub Pohl, k�estním jménem Jan, p�vodem Zeidlerensis, narozen 24.7.1711, zem�el 20.9.1776 v Roudnici. SUA, �K, 407 a 475.

2. SUA, �K, 475 a Anály. sv. 22, 1777, s. 387. 3. SUA, �K, 475 4. Elenchus Librorum Bibliothecae Ff. Capucinorum Conventus Raudnitii ad St. Wenceslaum. 1825. Sou�ást

fondu knihovny, signatura Kapucínská 1780. 5. oba inventá�e SUA, �K, 474, signatura C9. 6. Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archiv� a knihoven. 31.3.1952. SUA, SUC, �. 56. 7. Jakšová, J. a Brodský, P. Soupis prvotisk� v kapucínské knihovn� v Roudnici n. L. Sborník Národního

Muzea, �ada C, 1986, ro�. 31, �. 1-2, s. 29nn. V úvodu rovn�ž stru�ný popis knihovny.

Rumburk

Klášter v Rumburku vznikl díky testamentu Františka Eusebia z Pöttingu z �íjna

1667, v n�mž zavázal d�dice vystav�t konvent. D�dic Johann Sebastian z Pöttingu však

v roce 1681 prodal panství Antonínu Florianovi z Liechtensteinu i s tímto závazkem a tak

fundátorem se stal až tento kníže. Na podzim téhož roku byl získán císa�ský i biskupský

souhlas a v pr�b�hu 80. let byl postaven kostel sv. Vav�ince i trojk�ídlý klášter p�iléhající

na zadní stranu chrámu. Na po�átku 18. století k n�mu nalevo od budov p�ibyla ješt�

73

nejsevern�jší evropská Svatá chýše ve 40. letech dopln�ná o ambit. V padesátých letech 20.

století p�evzal budovy kláštera M�stský národní výbor. P�estože již v roce 1972 bylo

rozhodnuto o oprav� komplexu, byla rekonstrukce hotova až v 90. letech. V klášte�e dnes

sídlí od roku 1994 m�stská knihovna, Loreta je díky p�kným malbám voln� p�ístupná jako

expozice.

Plán stavitele budov z roku 1685 obsahuje pozd�ji dopln�né popisky místností, takže

se z n�j dovídáme i o umíst�ní knihovny.1) Konventní knihovna se nacházela v jedné

nevelké místnosti uprost�ed prvního patra jižního k�ídla nad kuchyní. Zajímav�jší je ale, že

v konventu byla ješt� zvláš� tzv. Pöttingenská knihovna, a to ve velké místnosti t�sn�

p�iléhající na kn�žišt� chrámu na jeho pravé stran�, nad zakristií. Vystav�na byla díky

dobro�innosti hrab�te Johanna Sebastiana z Pöttingu, který po prodeji panství v roce 1681

daroval m�stu Rumburku v�tší obnos pen�z, ze kterého zbylo ješt� 10 tisíc zlatých pro

klášter kapucín�. Práv� z t�chto prost�edk� byla vybudována „bohatá knihovna“, která

vzhledem k zmín�nému obnosu mohla obsahovat i zajímavou um�leckou výzdobu.2)

Rovn�ž knihy v ní uložené pocházely z daru hrab�te Johanna Sebastiana, který je �ádu

v�noval rovn�ž v roce 1681, když panství opoušt�l.3) Jejich množství ani obsah zatím

neznáme, i když v knihách by se mohly najít vlastnické záznamy. Podle velikosti místnosti

(8x4 metry) se ovšem nejednalo o nijak skromný dar.4)

Dalším donátorem, by� zna�n� skromn�jším byl rumburský fará� a duchovní správce

v nedalekých K�e�anech Ji�í Judas František Martin, když kapucín�m 20. �ervna 1689

odkázal v poslední v�li všechny své knihy, by� jich bylo jen 39 titul� r�zného

k�es�anského zam��ení.5)

N�kdy p�ed rokem 1734 byl vytvo�en nejstarší známý katalog,6) i když nejspíš nebyl

první. Popisuje ovšem jen 245 svazk�, takže v n�m bezpochyby není zapsán fond Johanna

z Pöttingu a i tak se zdá, že není úplný. Jen o �ty�i roky pozd�ji vznikl katalog další �ítající

již 1031 knih.7) D�vodem pro vznik nového soupisu v tak krátké dob� bylo nové ut�íd�ní a

obnovení knihovny. Fond tehdy docela vzkvétal, nebo� kvardián Renát z Otmuchowa

(1738-40) horliv� po�izoval nové p�ír�stky. Neznámým darem získal 61 svazk� za

odsloužení 140 mší. Snad rovn�ž darem získal konvent knihy od Jezuit�. P�t titul� v 19

zpravidla foliových svazcích zakoupili �eholníci Tovaryšstva Ježíšova v Drážanech a

Lipsku za 53 zlatých, další šest knih za 35 zlatých po�ídili v Praze.8) Nelenil ani jeho

nástupce Doroteus z Wroclawi, který sám zakoupil další knihy v roce 1743.9) Další

kazatelskou literaturu po�ídili kvardiáni Gaudencius Prisnensis (v roce 1767) a Lev

74

z Kadan� (1790).10) V 60. letech se ješt� stále knihovna nacházela v p�vodním umíst�ní

v 1. pat�e jižního k�ídla. N�kdy pozd�ji již tato místnost nesta�ila a fond byl p�emíst�n do

v�tší vystupující z obrysu kvadratury v rohu nalevo do kostela, která do té doby sloužila

jako pokoj pro knížete Liechtensteina. P�vodní prostory byly prom�n�ny na skladišt�.

V roce 1884 se fond docela obohatil o 800 knih z odkazu Julia Schmidta, pravd�podobn�

fará�e v Rumburku.)

Roku 1894 byla provedena oprava kostela i kláštera, p�i níž byla restaurována i

knihovna hrabat z Pöttingu. Praskliny ve zdech byly zazd�ny, st�ny vybíleny, okno sm�rem

do kostela vym�n�no, ostatní opraveny, truhlá� vylepšil d�ev�nou podlahu a nat�el sk�ín�.

P�i té p�íležitosti byly všechny knihy znovu �ádn� uloženy a správná místa, k tomu bylo

t�eba po�ídit ješt� n�kolik regál�.11)

Okolo roku 1900 p�sobil v Rumburku jako knihovník tehdejší kvardián Hilarius

František Pokorný, rovn�ž kazatel a �editel III. �ádu.12) Zpracoval tehdy dva úplné a jeden

neúplný svazkový katalog, podle nichž bylo ve fondu asi dva tisíce knih. Po likvidaci

kláštera knihovnu protokolem z 24. srpna 1950 p�evzalo M�stské muzeum v Rumburku.

Starší �ást fondu z let 1530 až 1780 byla ješt� se�azena podle oborových signatur a jednalo

se údajn� o 1500 svazk�, z toho 500 bylo vytišt�no v Praze. Nov�jší �ást fondu obsahovala

z p�evážné v�tšiny kázání (1930 sv.) a „r�zné brožury“ (900 sv.), celkem 4330 knih. P�i

podrobné prohlídce kláštera 9. zá�í bylo nalezeno ješt� asi 1200 svazk�. 540 jich m�lo

„ur�itou hodnotu“, jednalo se nejspíš o staré tisky. Spolu s klášterními kronikami a jinými

archiváliemi byly rovn�ž p�edány M�stskému muzeu, které podle t�chto údaj� získalo

z kapucínské knihovny celkem asi sedm tisíc knih.13) Smlouva o p�evodu majetku

z Náboženské matice na Muzeum z �ervna 1955 uvádí ale jen 3500 svazk�, z toho 1500

starých tisk�. P�inejmenším �ást kapucínské knihovny v Rumburku se tedy dnes nachází ve

sbírce starých tisk� v místním muzeu.

1. SUA, �K, M 40. 2. SUA, �K, 508, signatura A6. V materiálech je chybn� uveden rok daru jako 1762. 3. SOA Litom��ice, Kapucíni Rumburk, 1. 4. doslovn� popisována jako Bibliotheca Pötingana, konventní knihovny popsány jako Bibliotheca nostra,

rozm�ry starší konventní byly asi 3x2,5 metru, pozd�jší z p�vodní cely kvardiána 5x3 metry. 5. soupis daru SUA, �K, 510, signatura 4C6; poznámka o události též v Análech. sv. 9, 1689, s. 605-606. 6. abecední názvový katalog obsahující jen názvy tituly knih. SUA, �K, 508, signatura A1. 7. poznámka o existenci katalogu SOA Litom��ice, Kapucíni Rumburk, 2. 8. nejdražšími knihami byly t�i svazky díla svatého Roberta Františka Bellarminiho SJ (14 zl.) a 12 dílné

církevní d�jiny kardinála Caesara Baronia (6 sv. za 20 zl.). Viz Pam�tní kniha konventu 1682-1892. s. 159-160. SOA Litom��ice, Kapucíni Rumburk, 1.

9. celkem 7 svazk� za 28 zlatých. zdroj jako p�edcházející, s. 166. 10. tamtéž, s. 169.

75

11. Pam�tní kniha konventu 1855-1948. SOA Litom��ice, Kapucíni Rumburk, 5. 12. H.F. Pokorný se narodil v Praze 60.3.1865, �eholní sliby složil 1886, zem�el p�ed rokem 1934. M�l

rovn�ž vlastní knihovni�ku, pro ozna�ení svých knih používal razítko. Viz též Bohatta, J. a Holzman, M. Adressbuch der Bibliotheken der österreich-ungarischen Monarchie. Wien, 1900, s. 207-208.

13. Jako hodnotné byl ozna�en sedmnáctisvazkový Herder�v Lexikon, 70 svazk� d�l církevních Otc�, 50 r�zných v�deckých knih a 413 svazk� �eské a cizojazy�né beletrie. SUA, SUC, 109.

Sokolov

Založení konventu v Sokolov� odsouhlasila provin�ní kapitula v Linci v roce 1662,

p�i�emž iniciativu k výstavb� konventu vyvinul nejvyšší kanclé� �eského království Jan

Hartwig, hrab� Nostic, fundátor konventu. Následujícího roku byl získán souhlas císa�e

Leopolda I. i arcibiskupa kardinála z Harrachu a o další rok pozd�ji za�ala stavba.

Kvadratura p�iléhající zezadu na kostel sv. Antonína byla velmi brzy hotova, stejn� jako

kostel vysv�cený roku 1667. Rod Nostic� vyživoval klášter i pozd�ji, pod kostelem se

nachází jejich hrobka. Trojk�ídlá budova (ze strany kostela byl v kvadratu�e jen ambit)

z�stala bez v�tších stavebních úprav až do sou�asnosti. Od roku 1961 p�sobil v objektu

M�stský podnik bytového hospodá�ství, nyní Sokolovská bytová s.r.o. a klášter i kostel

jsou dob�e stavebn� zabezpe�eny. Kostel sloužil v minulosti jako skladový prostor, v

sou�asné dob� je prázdný a uvažuje se o jeho dalším využití, nap�íklad jako koncertní sí�.

Dostupné informace o sokolovské knihovn� jsou skute�n� velmi kusé. O jejím

všeobecn�jším charakteru nemáme žádné zprávy. Po�et brat�í v konventu byl nejvyšší

v 2.polovin� 18. století - 23 �eholník�, obsazení postupn� klesalo na �ty�i až p�t ve 20.

století. Vzhledem k celkem vysokému po�tu brat�í v prvních 150 letech existence konventu

nemusel být tehdy malý ani jejich knihovní fond, snad dosáhl i jednoho nebo dvou tisíc

svazk�. Ovšem v inventá�i kláštera z roku 1755 není o knihovn� zmínka žádná, z �ehož

vyplývá, že mimo�ádná sbírka nebo výstavné prostory zase patrn� v Sokolov� nebyly.

Z archivních pramen� známe donátora Tomáše Jana Preinla, fará�e v Oloví, který

roku 1671 odkázal kapucín�m svou knihovnu.1) K ur�itému p�esunu knih došlo v roce

1721, když v Sokolov� p�sobil magistr novic� a hagiograf Demetrius z Horního Slavkova.

Sestavoval tehdy direktá� svátk� pro modlitbu Hodinek,a tak mu provinciál poslal po

sokolovském viká�ovi Michaelovi z Karlových Var� n�kolik pot�ebných knih. N�kolik

liturgických rukopis� bylo zase p�evezeno do hrad�anského archivu.2)

Další informace jsou až z roku 1950, osud fondu tehdy nebyl nijak lehký. Budova

byla po zrušení konventu p�id�lena vojenské správ� a musela být brzy vyklizena. Knihy

byly proto v lét� 1950 p�est�hovány do provizorního skladu M�stského národního výboru

76

na ulici J. Fu�íka �. 11. Tam nepobyly ani m�síc. Do prostor se st�hovala prodejna

národního podniku Nový byt a knihy byly p�emíst�ny do domu �. 20 na prot�jší stran�

ulice. V �íjnu fond oficiáln� p�evzala Státní studijní knihovna v Plzni a snad ješt� téhož

roku byly do�asn� i s jinými klášterními sbírkami op�t p�emíst�ny do vyklizeného kláštera

v Teplé. Až odtamtud se n�kdy v roce 1951 st�hovaly do plze�ského depozitá�e. Odhady o

velikosti knihovny se pohybovaly mezi p�ti a šesti tisíci svazky, v n�mž bylo dosti

„starších tisk�“. Již v Sokolov� byly ale mnohé knihy roztrhané, brožury a nesvázané

�asopisy byly blízko zkáze.3) Dodnes je fond uložen v Plze�ské v�decké knihovn�. �ádu

kapucín� byly vráceny dva prvotisky v minulosti p�edané Památníku národního

písemnictví.

1. SUA, �K, 515, signatura B8. 2. Demetrius, rodným jménem Ji�í Jan Mayer, do noviciátu vstoupil roku 1693, zem�el 21.10. 1726

v Rumburku. Anály. sv. 17, 1721, s. 81-82. 3. Zápis o p�evzetí bývalé klášterní knihovn� v Sokolov� z dne 25.10.1950 + Horák, F. Zpráva o svozu

klášterních knihoven... 1952. Obojí SUA, �K, 56.

Sušice

Z�ízení kláštera schválila provin�ní kapitula 6. zá�í 1641. Za dva roky se poda�ilo

kapucín�m najít donátora Jind�icha Liebštejnského z Kolovrat a záhy byl jmenován i první

superior Karel ze Slezska. Jako i jinde se ale stavba zdržela vále�nými událostmi, a tak

základní kámen položil kardinál Harrach až 17. zá�í 1651. B�hem n�kolika rok� byla

hotova hrubá stavba, celkové dokon�ení v�etn� solidních st�ech se však protáhlo až do 60.

a 70. let. V roce 1707 byl klášter uchrán�n velkého požáru ve m�st�. Ur�itou újmu utrp�l,

když Napoleonova vojska uloupila cenné v�ci z kostela i kláštera.

Jednou z osob, které stály p�i vzniku klášterní knihovny byl d�stojník císa�ské

armády Jind�ich Michael Hýzrle z Chod�, který se finan�n� podílel i na stavb� samotného

kláštera a daroval mu zázra�ný obraz Panny Marie. Pro p�esný rozsah jeho daru by bylo

ovšem nutné provést analýzu fondu.1) Významnými donátory byli po celou druhou

polovinu 17. století snad všichni suši�tí d�kanové. P�edevším sbírky kázání ale i další

knihy získali �eholníci v roce 1659 z poslední v�le Michala Augustina Natalise, d�kana

nejprve v Blatné a teprve pozd�ji v Sušici. V�tší množství svazk� bylo u kapucín� z

knihovny Šebestiána Zbraslavského, pozd�jšího kanovníka a d�kana u sv. Víta v Praze,

který se sám ješt� v Sušici zasloužil o založení konventu. Jeho sbírku dopln�nou o vlastní

dar ale p�edal �eholník�m až n�kdy v 80. letech jeho synovec, rovn�ž kanovník Václav

Zbraslavský. Dalším št�drým sušickým d�kanem byl Karel Rosacius z Karlšperku (†

77

1672), který daroval nejen nov� zakoupené knihy ale i starší tisky z knihoven jeho rodiny,

která se v Sušici výrazn� zasloužila o rozkv�t humanismu. �asté, ale již drobného rozsahu,

byly i další dary od kléru a šlechty v okolí m�sta.2)

Úpad kláštera od konce 18. století se odrazil i ve stagnaci tohoto fondu, jak

dosv�d�uje pom�r množství knih v té dob� vydaných. Po celé 19. i 20. století až do zrušení

konventu byla knihovna uložena v n�které z cel v 1. pat�e v konventu. V místnosti se

nacházela socha Panny Marie, p�edevším však �ty�i obrazy zav�šené na kon�í�ích: schéma

císa�� a �eských knížat a hrabat, postavy evropských panovník�, zkáza sochy obra ve snu

krále Nabuchodonosora (Daniel 2,31) a vyobrazení papež�. Knihy byly uloženy v p�ti

sk�íních. Dva dochované inventá�e však hovo�í v souvislostí s tímto pokojem jen o

„n�kolika stech starých knihách“, takže není vylou�eno, že v budov� existovalo i jiné

úložišt�.3)

Inventá� z roku 1811 uvádí, že v klášte�e byly knihy zpracované i nepopsané.

Existoval tedy n�jaký soupis, což bylo vzhledem k p�ibližnému objemu fondu asi t�i tisíce

svazk� nevyhnutelné. Knihy byly dle obvyklé metody dle obor� osignovány. Po�et

nezpracovaných knih ale postupn� p�ibýval a vše napravil až významný kapucínský

knihovník Gotthard Tesa� sepsáním katalogu v letech 1875-6.4) Jeho soupis eviduje ve své

hlavní �ásti 2490 knih, stru�n�ji popisuje asi 450 knih z tehdejšího daru Františka Trachty,

d�kana v Kašperských Horách, a jen poznámku o dalších t�ech stech svazcích. Jak vyplývá

z pozd�jších údaj�, zpracoval v n�m jen starší �ást fondu. Velký dar d�kana Trachty, který

byl št�drý i k hrad�anské knihovn�, je ve fondu patrný dodnes.

Ve 20. letech minulého století se o knihovnu zajímal místní archivá� Antonín Janák.

Fond nezpracoval celý, ale prohlédl jej a zaznamenal zajímavé staré tisky zejména ze 16.

století, 35 prvotisk� a asi 25 rukopis�.5) Jeho velikost odhadl na �ty�i až p�t tisíc svazk�.

Bohat� byla ve fondu zastoupena humanistická literatura a díla antických klasik�, z �ásti

díky daru knihovny rodiny Zbraslavských, z �ásti pro nezbytné filozofické znalosti kn�ží.

Mezi nimi se našly i knihy humanist� �eských.6) Knihovna obsahovala velký po�et spis� o

�eských d�jinách a sv�tcích, což dosv�d�uje zájem o toto téma u �eholník� a sou�asn� u

d�ív�jších vlastník� jako byli místní d�kanové. Nejv�tší díl jako obvykle tvo�ila kázání

v r�zných jazycích.

Když za�ínala Válka a brat�i si uv�domovali ohrožení vzácných sbírek, byly roku

1939 p�evezeny n�které vzácné tisky do Prahy. K zna�ným ztrátám však došlo až po

zabrání kláštera v roce 1950. Když 7. srpna p�ebíral klášterní archiv správce Krajského

78

archivu dr. Miroslav B�lohlávek, hovo�il ve zpráv� o asi 5 tisících knihách stále uložených

v klášte�e. Ucházel se o n� Okresní národní výbor argumentujíce, že se v nich mnoho

pojednává o sušickém kraji a p�evozem jinam by ztratily svou hodnotu.7) Dle svozových

pravidel m�l být fond p�edán studijní knihovn� v Plzni, která jej také nejprve 1. listopadu

oficiáln� p�evzala.8) Budovu již tehdy p�ebrala vojenská správa, která odst�hovala knihy

z p�vodního umíst�ní v 1. pat�e do malé místnosti v p�ízemí u vchodu. Po�et svazk� byl

odhadnut na dva a p�l tisíce, mezi nimi n�kolik rukopis�, prvotisk� a zna�ný po�et starých

tisk�. Nov�jší literatura s výjimkou n�kolika náboženských d�l se již v hromadách

nenacházela a byla tedy patrn� p�i transportu z 1. patra odnesena pry� a zlikvidována.

Objekt tedy musel být vyklizen pro armádu, a proto byly knihy deponovány v m�stském

muzeu. Správa depozitá�e byla sv��ena jistému inspektorovi Janu Jášovi, který byl

zmocn�n, aby nepot�ebné knihy vy�adil a se souhlasem plze�ské studijní knihovny p�edal

Sb�rným surovinám. Záhy bylo rozhodnuto, p�edevším zásluhou Aloise Medka, okresního

knihovního inspektora, že fond nebude odvezen pry� z m�sta, ale z�stane jako celek

v sušickém muzeu, které jej dostalo do správy9) a pozd�ji i vlastnictví.

Z�ejm� krátce po p�evezení knih do muzea vznikl jejich zb�žný a dosti nedbale

zpracovaný rukopisný katalog bez bližších údaj� o svém vzniku. Eviduje n�co p�es 1800

záznam�, n�které knihy jsou ovšem uvedeny dvakrát. Pozd�ji vytvo�ili pracovníci

sušického muzea lístkový katalog a knihám p�i�adili nové signatury. Popisuje celkem 1677

knih. Pomineme-li 72 nedatovaných záznam�, je mezi nimi 19 novodobých rukopis�, 11

inkunábulí, 165 tisk� ze šestnáctého, 864 ze sedmnáctého, 467 z osmnáctého století a jen

98 nov�jších. Výsledky likvidace knih z 19. a 20. století jsou evidentní, dle p�ibližných

odhad� a srovnání s popisem A. Janáka z 30. let jich nebylo zni�eno mén� než dva a p�l

tisíce. Konfrontováním katalogu s knihami jmenovanými v �lánku tohoto archivá�e ovšem

zjistíme, že se bohužel ztratila i velká �ada tisk� vzácných svým obsahem i vro�ením

(bohemika, knihy z 16. století).

Kapucínská knihovna byla instalována jako sou�ást expozice sušického muzea. Vedle

novodobých sk�íní je postaven barokní sekretá� (viz obrazová p�íloha). V inventá�ích

kláštera sice u knihovny zmi�ován není, ale podle maleb v horní polovin� dve�í sk�ín�

znázor�ujících knihy s šedými h�bety zde n�jaká souvislost bude. Obrazy v dolní �ásti

dve�í znázor�ují dva kn�ze, jednoho �toucího a druhého píšícího. Lístkový katalog byl

p�epsán do elektronické podoby. Na podzim 2003 uznalo Muzeum Šumavy v Sušici právo

79

Kapucínského �ádu na vlastnictví knihovny. Na základ� smlouvy o prop�j�ení muzeu je ale

dále široké ve�ejnosti p�ístupná v jeho expozici.

1. Jind�ich Hýzrle, 1575-1665. P�epis jeho autobiografie dostupný na www: http://citanka.cz/hyzrle/ [cit. 26.2.2004]. V daru byl p�inejmenším jeden prvotisk - viz Riedl, Mirko. Katalog prvotisk� jiho�eských knihoven. Praha, 1974. �. 976.

2. více údaj� o dobrodincích i charakteru a obsahu fondu v�etn� konkrétních tisk� viz Bok, V. Knihovna kapucín� v Sušici jako knihovna mezinárodního �ádu v �eském venkovském m�st�. In: K výzkumu zámeckých, m�š�anských a církevních knihoven. �eské Bud�jovice, 2000, s. 225-236.

3. Inventá�e z let 1811, 1827, 1850, 1884, 1853 a 1923. Všechny SUA, �K, 541. 4. SOA Plze�, depozitá� Žlutice, Kapucíni Sušice, 152. 5. Ve svém �lánku: Kapucínský klášter v Sušici : krátká historie o jeho po�átcích, významu a klášterní

knihovn�. In M�stské museum v Sušici. Sušice, 1938, s. 22-35. podává krom� d�jin knihovny p�ehled nejzajímav�jších starých tisk� v r�zných oborech a kompletní soupis 35 inkunábulí (zajímavý �eský prvotisk je od sv. Augustin. Soliloquium animae ad Deum. Vindebergae [tj. Vimperk] : Jan Alacrav, 1484, zachován ve fondu dodnes). Rukopisy byly novodobé s výjimkou výklad� evangelií a epištol asi z konce 15. století (pergamen, 234 list�, 4o, malované inic.).

6. díla Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic (báse� Carmina. Praha, 1570), Prokopa Lupá�e z Hlava�ova (Rerum bohemicarum ephemeris, Praha, 1584), Tomáše Mitis z Limuz (Synopsis biblicae libri V., Praha, 1585), básn� Jana Kapanause Vod�anského, Daniela Adama z Veleslavína (Politia historia. 1581) , Václava Plácela z Elbingu (Historie židovská. Praha, 1592) a dalších.

7. Hlášení Okresního národního výboru v Sušici o p�edání klášterního inventá�e, pro Státní ú�ad pro v�ci církevní, z 4.9.1950. SUA, SUC, 56.

8. Zápis o p�evzetí knihovny za p�ítomnosti �editele SSK v Plzni Jaroslava Kuby, okresního knihovního inspektora v Sušici Aloise Medka a správce M�stského muzea v Sušici Rudolfa Küse.1.11.1950. SUA, SUC, 56.

9. Souhlas referátu pro školství, osv�tu a t�lesnou výchovu Krajského národního výboru v Plzni z 3.11.1950., že knihovna z�stane jako celek deponována v sušickém muzeu. P�iloženo ke katalogu knihovny v muzeu.

T�ebí�

U zrodu T�ebí�ského konventu stál Adam František z Valdštejna, když roku 1663

požádal kapitulu o jeho z�ízení. Tatarské vpády ale vše pozdržely a hrab� se svolení nedožil

(† 1666). Jeho d�dicové již nebyli tolik naklon�ni t�mto �eholník�m, nalézali r�zné

výmluvy. Velká p�ekážka vznikla, když se hrab� František Augustin cht�l roku 1680 stát

víde�ským biskupem, ale jmenován jím byl kapucín Emerich z Uher. P�esto odkázal o �ty�i

roky pozd�ji v poslední v�li peníze na novostavbu na jejkovském p�edm�stí. Pro další

tahanice však stavba za�ala až roku 1687 a za t�i léta byla hotova.Za reforem císa�e Josefa

II. sice konvent zrušen nebyl, ale z kostela se v roce 1784 stal farní, a klášter na �as

posloužil jako fara. M�sto cht�lo zcela rozd�lit budovu na faru a klášter, ale konvent by se

tím stal pro tehdejších 18 brat�í v n�m prakticky neobyvatelný. Díky snahám p�edstaveného

Moravské provincie Juliána z Mikulova byla do konce 18. století byla vystav�na nová fara.

Osudným se ovšem stal p�edevším rok 1847, kdy celý klášter vyho�el a musel být znovu

postaven. Ve 20. století, v letech 1934-35, byla ke k�ídlu vzdálen�jším od kostela

80

p�istav�na Serafínská škola pro 40 až 60 p�ípadných kandidát� na vstup do �ádu. V roce

1950 byl klášter zrušen, kostel slouží jako farní.

Z prvních dvou století existence kláštera nemáme o knihovn� tém�� žádné zprávy.

Víme jen, že n�kolik nebo i více knih daroval v roce 1724 místní d�kan Martin Josef

Mattlotius a šed� h�bety m�ly �ervená a �erná písmena bez zvláštních ozdob.1) Ostatní

z�stane snad zapomenuto, nebo� p�i tragickém požáru v roce 1847 celá sho�ela. Známe jen

jediného donátora, t�ebí�ského d�kana Martina Josefa Matlotia, kupodivu naklon�ného

kapucín�m, p�estože ti byli v té dob� v neustálých sporech se sv�tským klérem. Po své

smrti 16. února 1727 odkázal kapucín�m celou svou knihovnu.2) Pokud by byla za Josefa

II. prom�n�na �ást budov ve faru, újmy by došla krom� chodby, vodovodu, záchodu a

dalších i klášterní knihovna. Místnost by musela být zmenšena, takže by neposta�ovala, což

nám ovšem p�íliš o jejím charakteru ani p�esném uložení nevypovídá.3)

Po zmín�ném požáru musela být knihovna vybudována znovu. Zdrojem byly

p�edevším duplikáty knih z jiných kapucínských klášter�. Nejmén� 350 svazk� p�išlo

z Hrad�an a nemálo rovn�ž z Brna, takže v t�ebí�ském fondu byly i knihy známých

brn�nských donátor� jako byl Bernard Voscinius nebo Nicolaus Bellaci. Poté byl

zpracován oborový katalog, pozd�ji ješt� dopisovaný, popisující asi 3 až 3,5 tisíce svazk�.

N�kolik tisk� bylo ze 16. století, základ však tvo�ily knihy z 18. a 19. století.

K p�est�hování knihovny došlo p�i stavebních úpravách roku 1934. Nové umíst�ní se našlo

v místnosti p�ibližn� 3x3 metry veliké v p�ízemí blízko vstupu do kláštera vedle fortny a

hovorny. P�vodní úložišt�, které pravd�podobn� již neposta�ovalo, bylo opraveno. Krom�

toho ale byla ve vedlejší, o n�co menší místnosti ukládána ješt� nov� vzniklá knihovna

Serafínské školy.4)

Po zrušení kláštera roku 1950 m�l být fond p�edán do správy Universitní knihovny

v Brn�. Za dosti podivných okolností ovšem Náboženský fond 14. zá�í 1950 rozhodl o

jejím p�edání muzeu v T�ebí�i.5) Zpráva o svozu klášterních knihoven z b�ezna 1952 hovo�í

o 1500 zabavených svazcích.6) Z�ejm� se jedná jen o staré tisky, nov�jších knih bylo ve

fondu ješt� asi dva až t�i tisíce. Pracovníci t�ebí�ského Západomoravského muzea provedli

v roce 1959 revizi fondu. Knihy byly nov� osignovány, orazítkovány a zárove� porovnány

s katalogem z poloviny 19. století. Zjišt�ný úbytek asi 200 svazk� byl ur�en jako p�irozená

vým�na �i odpisy v rámci živého fondu p�ed rokem 1950. Drobn�jší krádeže ovšem

vylou�it nelze.

81

Po op�tovném navrácení t�ebí�ského konventu kapucín�m získal �ád rovn�ž jeho

knihovnu. Na ur�itý �as byla uložena v samotném klášte�e a pak v po�tu asi 2600 svazk�

p�evezena v letech 1996-98 do Provin�ní knihovny v Praze.7)

1. též M. Metlotius. viz provenience ve Staré kapucínské knihovn� v Brn�, sign. 12b27. 2. Anály. sv. 18, 1729, s. 79. 3. Sameš, �. N�kolik dat z historie kapucínského kláštera v T�ebí�i. T�ebí�, 1935. s. 36-40. 4. stru�ná poznámka SUA, �K, 451. plán SUA, �K, M46. 5. Nepr�hlednost tohoto skutku dosv�d�uje fakt, že když v �íjnu p�ijeli do T�ebí�e zástupci brn�nské

Universitní knihovny, v�bec netušili, že knihovnu již získalo muzeum. (SUA,SUC,56). Velmi kriticky se k v�ci pozd�ji vyjád�il i dr. Jaroslav Vobr, pozd�jší vedoucí odd�lení starých tisk� Universitní knihovny, hovo�íce o „nespravedlivém rozebírání“, „místním paškalíku“ nebo „p�emí�e lokálního patriotismu“. viz Klášterní knihovny ve státní správ� 1950-1990. Duha, 1991, ro�. 5, �. 1, s. 3.

6. Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archiv� a knihoven v �echách a na Morav�. 31.3.1952. SUA, SUC, �. 56.

7. Z toho asi 890 starých tisk�, 1361 nov�jších knih a dalších 350 knih náležejících p�ed požárem r. 1847 hrad�anské knihovn�. Asi 70 svazk� se nachází ve Staré knihovn� brn�nského konventu.

Vyškov

Kapucíny povolal do Vyškova roku 1616 kardinál František Dietrichstein. Téhož

roku p�išli do m�sta první �eholníci a v roce 1617 za�ala stavba trojk�ídlého kláštera

v blízkosti arcibiskupského zámku. Kostel Panny Marie a sv. Františka byl vysv�cen

v srpnu 1624. V�tší opravy prob�hly na náklady kardinála Wolfganga Schrattenbacha roku

1726. Za josefínských reforem byl konvent zrušen. Budovy kláštera z�staly nejd�íve

prázdné, pak použity pro sklad soli a kone�n� v roce 1857 zbo�eny. Kostel se stal filiálním

farním. Jelikož klášterní zahrady byly hned po pár letech zm�n�ny na h�bitov, sloužil jako

kostel h�bitovní. Ve 2. polovin� 20. století zpustl a využíval se jen jako skladišt�. V roce

2002 se m�sto rozhodlo chrám opravit.

�ádná knihovna existovala v klášte�e již od dokon�ení jeho stavby. Uložena byla

v rohové místnosti v prvním pat�e na východní stran� zadního k�ídla budovy. Pokoj byl

stejných rozm�r� jako cely pro významn�jší �eholníky (asi 2x3 metry). Knihovna je

popisována jako nep�íliš velká, ale vždy dob�e uspo�ádaná.1) Pravd�podobn� dosti velkým

obohacením pro sbírku byl dar kn�ze Pošánika duchovního správce v nedalekých

Švábenicích.2) Dosti kusé jsou zprávy o skromných darech z let 1740-43 od kanovníka

olomouckého hrab�te de Thun-Hohenstein a blíže neidentifikovaného kojetínského d�kana

Františka. P�ímo od autora, zábrdovického premonstráta Fabiána Niemtze získali n�kdy po

roce 1764 jeho foliové vydání morální teologie.3)

Po zrušení kláštera knihovnu v listopadu 1788 zrevidoval Jan Hanke z Hankenštejna.

V jeho protokolu je zaznamenáno 855 svazk�, mezi nimi asi 43 inkunábulí a dalších 21

82

tisk� p�ed rokem 1537.4) Vzhledem k velikosti konventu postaveného pro 25 �eholník� se

nejednalo o objem nijak veliký. Relativn� velké množství historických knih z po�átku 16.

století sv�d�í o n�jakém donátorovi zajímajícího se o d�jiny. Knihy byly 8. prosince 1788

prodány v dražb�, p�ímo ve Vyškov�, za sm�šných 100 zlatých 20 krejcar�. �ást sko�ina

v olomoucké univerzitní knihovn�.5)

1. stru�né poznámky viz popis založení a stavby SUA, �K, 602, signatura A2; Poznámky o historii konventu SUA, �K, rkp. 103 nebo SUA, �K, 606, signatura E.

2. dosl. Poschanik. Velikost daru není známa, lze již však odhadnout na základ� skute�nosti, že této události byla v�nována „více než polovina jednoho oddílu archivu“. SUA, �K, rkp. 103.

3. Niemetz, Fabian OPraem. Theologia canonico-moralis. Pars 1. Znoymae, 1764 + Pars 2. Litomisslii, 1764. Stará knihovna kláštera kapucín� v Brn�. sign. 13E07.

4. Schubert, Anton. Die ehemaligen Bibliotheken der von Kaiser Josef II. aufgehobenen Mönchsklöster in Mähren und Schlesien. Zentralblatt für Bibliothekswesen. Leipzig, 1900, Jahrgang 17, s. 332.

5. Ve V�decké knihovn� v Olomouci dodnes dochovány tisky této provenience.

Zákupy

Konvent vznikl z iniciativy Julia Františka, vévody sasko-lauenburského. Místní

zámecký pán cht�l projevit vd��nost za své zázra�né uzdravení v boji s Turky a požádal

roku 1678 provinciála Martina z P�íboru o z�ízení konventu v blízkosti svého sídla.

V následujícím roce záležitost schválila provin�ní kapitula a do m�sta p�išli první t�i

�eholníci. 24. dubna 1681 byl položen základní kámen stavby, dohotovené b�hem n�kolika

následujících let. Kostel sv. Františka vysv�til v zá�í 1684 pražský arcibiskup Jan Bed�ich

z Valdštejna. Trojk�ídlá kvadratura navazující zezadu na kostel od té doby nezaznamenala

v�tší p�estavbu, která by zásadn�ji zm�nila její dispozici. Po zrušení konventu roku 1950

byly budovy využívány vojskem a v sou�asné dob� jsou i s kostelem v dezolátním stavu.

O existenci knihovny se zmi�uje inventá� konventu z roku 1690, nedlouho po

dokon�ení výstavby, bohužel bez podrobn�jších v�cných údaj�.1) Klášter pat�il mezi spíše

menší, a tak b�hem n�kolika desetiletí mohl knižní fond obsahovat sto i n�kolik set svazk�.

Podobn� i z 18. století máme jen kusé zprávy o po�ízení jedné nebo více knih. Teprve až

z inventá�e z roku 1851 se dovídáme, že knihovna byla umíst�na v místnosti „naproti

letnímu vchodu do zahrady“ a byly v ní �ty�i sk�ín� a 1909 svazk� knih.2) Inventá�

odkazuje na katalog, který se ovšem nedochoval. Okolo roku 1900 vznikl další svazkový

oborový katalog.3) Obory jsou sice zastoupeny písmeny, ale vzhledem k pozd�jšímu vzniku

ve srovnání s ostatními kapucínskými klasifikacemi se toto �len�ní zásadn� liší. Nap�íklad

litera A znamená patristiku a až B reprezentuje Bible. Objevují se d�íve neznámé t�ídy jako

sociologie (F), �asopisy (T) nebo d�jiny um�ní (U). Katalog eviduje asi 1800 svazk�.

83

Brzy po zrušení kláštera, konkrétn� 6. kv�tna 1950, p�išli do Zákup zástupci Státního

ú�adu pro v�ci církevní a knihovník Fr. Horák, aby si za p�ítomnosti bratra Václava

(Nováka?) knihovnu prohlédli. Umíst�na byla v místnosti v 1. pat�e v blízkosti kostela.

V�tšina knih byla na hromadách, n�které uloženy ve t�ech regálech v sousední místnosti,

další na chodb� p�ed nimi v policích i na podlaze. Velikost fondu byla odhadnuta na �ty�i

tisíce svazk�, asi polovinu tvo�ily staré tisky. Nalezeno a zvláš� vy�len�no bylo 151

n�meckých, latinských i �eských bohemik a jeden prvotisk. Pro knihovnu SUC bylo

vybráno a odvezeno osm knih.4) Jiná, nijak neuvedená archiválie, píše o t�ech tisících

svazcích nacházejících se v klášte�e, Horák se ve své Zpráv� zmi�uje o „malé knihovn�

nevelké hodnoty“.5) �ást fondu byla uložena v muzeu v �eské Líp�, kde se dodnes nachází

n�kolik knih. Kapucín�m bylo v. 90. letech 20. stol. vráceno 1524 svazk� starých tisk�.

1. SUA, �K, 611, signatura D11. 2. Z inventá�e (viz 1.) nelze p�esn� zjistit, zad se jednalo o svazky nebo i vícesvazkové tituly, vzhledem

k pozd�jším údaj�m je ale první varianta mnohem pravd�podobn�jší. 3. Provin�ní knihovna kapucín� Praha-Hrad�any. 4. Protokol. SUA, SUC, 56. 5. obojí tamtéž.

Znojmo

V roce 1624 povolil generální ministr stavbu znojemského konventu. Kapucíni p�išli

do m�sta v následujícím roce a usídlili se v Premonstrátském klášte�e v Louce, kde jim

poskytl p�íst�eší opat Lukáš Waczka. V roce 1628 koupil hrab� César Gallas osm dom� na

Dolním (Masarykov�) nám�stí a za�ala stavba za podpory hrab�te Františka de Magnis,

Jana K�titele von Wartenberg, místních premonstrát� a dalších. Kostel sv. Jana K�titele

vysv�til 1. zá�í 1632 sv�tící olomoucký biskup Filip Bed�ich Breiner. V konventu pobývalo

v 18. století až 26 brat�í, v 19. století tento po�et klesl na p�ibližn� patnáct. Generální

p�estavba trojk�ídlé budovy prob�hla okolo roku 1724. Ješt� p�ed sistací byl klášter roku

1946 naposledy opraven.

Nestarší datovaná kapucínská provenience knihy je z roku 1628.1) Klášter ješt�

nestál, takže kapucíni m�li své knihy již za pobytu u premonstrát�. Mezi prvními �eholníky

byli rovn�ž Italové, takže ve fondu se našly nejen knihy italského p�vodu ale i v italštin�,

její gramatika a slovníky. Brzy byl ve Znojm� z�ízen noviciát a v n�kterých knihách jsou

poznámky o p�íslušnosti k n�mu. Více než šedesát knih má datovaný záznam z let 1643-44.

Bu tehdy byla provedena revize a snad vytvo�en n�jaký soupis nebo došlo k výrazn�jší

akvizici.

84

Dosti hodnotné knihy dostali kapucíni v roce 1738 od majitele panství, hrab�te

He�mana z Althanu. Nebylo jich mnoho, jen osm, ale byly mezi nimi i dva pergamenové

rukopisy a ostatních šest tisk� do roku 1600. Hrab� Althan m�l nejspíš k brat�ím

náklonnost, když je nezásobil jen pot�ebnou literaturou ale i k�es�anskými knihami

finan�n� hodnotnými. Krom� nich daroval i peníze, za n�ž bylo po�ízeno dalších 21

svazk�.2) Na n�kterých knihách z poloviny 18. století nalezneme poznámku o p�íslušnosti

k filozofickým a teologickým studiím. Mezi lektory jsou uvád�ni Deicola z Prahy, P.

Eduard, kvardián Edmund Pergensis nebo Joachim Wolframicensis. Bratr David si

dokonce dovezl jednu knihu z ruských misií, kde ji roku 1755 dostal darem od

moskevského místodržícího Jana Koslowského.3) Díky podrobné analýze proveniencí

provedené dr. Dokoupilem4) ze Státní v�decké knihovny v Brn� se dovídáme i o knihách,

které si n�kte�í brat�i drželi u sebe. Významn�jší mezi nimi byli Theophistus z Mikulova,

Florian z Laa nebo ctitel francouzštiny Firmus z Jihlavy a další.5)

Ve fondu byla �ada knih p�vodn� z kláštera v Louce. Pravd�podobn� byly darovány,

nebo� premonstráti m�li ke kapucín�m mecenášský vztah. Nelze ale vylou�it, že �ást z

t�chto asi 75 svazk� se dostala ke kapucín�m až po zrušení premonstrátského kláštera za

josefínských reforem. Knihy z Louky jsou vevázány v bílé vep�ovici, takže jsou snadno

rozeznatelné a nalezneme je nap�íklad i v brn�nské knihovn�. Jinak nebyly nalezeny v�tší

soubory pocházející od jednoho dobrodince nebo zdroje. Jen asi t�ináct knih dal kapucín�m

v 80. letech 18. století Jan Karel Voit (Foit), duchovní správce postupn� v Olbramovicích,

Tu�anech, Horní Slatin� a Znojm�. Z téže doby pochází záznam na prvotisku darovaném

Viktorií Saltzerovou, vdovou po místním m�š�anovi J. Melchiorovi, která je titulována

jako „duchovní matka našeho konventu“.6)

Velkými zm�nami prošla knihovna v letech 1781-82. Dosavadní úložišt� již

neposta�ovalo, knihy sahaly až do stropu. Krom� nich v n�m byla jakási d�ev�ná socha

„vyhotovená podle slavné sochy olomoucké.“7) Postavena byla nová místnost (4,5x8,5

metru) nebo spíše s ní i celá budova vy�nívající dop�edu napravo od vjezdu do kláštera

z nám�stí. P�inejmenším z�ásti byly použity dosavadní sk�ín�, ale byly opraveny a

dekorovány vázami za 18 zlatých a dalšími obrazy. Strop ozdobil freskou moravský malí�

Rada, který za svou práci dostal 17 zlatých. Místnost byla opat�ena železnými dve�mi.

V sousední místnosti byl dále opraven archiv. Hlavním dárcem prost�edk� na p�estavby byl

loucký klášter.8) Poslední úpravy skon�ily až v roce 1783, to však již byl hotový katalog,

nezbytný po novém uložení knih.9) Na p�íkaz p�edstaveného jej vytvo�il knihovník Kalixt

85

z Troskotovic.10) Oborový soupis byl se�azen do kategorií zastoupených písmeny abecedy a

dopln�n o autorské rejst�íky podle k�estního jména a podle p�íjmení. Patrn� sou�asn� byly i

h�bety knih šed� nat�eny a ozna�eny signaturami.

K t�mto zm�nám došlo za kvardiána Sarkandra ze Znojma. Když n�kdy p�ed rokem

1777 zem�el jeho otec František Caivas, odkázal kapucín�m jistý finan�ní obnos, za n�ž

bylo nakoupeno v�tší množství knih (nap�. asi šedesátidílná církevní historie Cl. Fleuryho

nebo desetisvazkové Gesammte Predigten od D.X. Clémenta). Je otázkou, zda použití

almužny na knihy bylo již p�áním otce nebo až v�lí P. Sarkandra, tehdy sváte�ního

kazatele, jist� usilujícího o rozvoj knihovny.

N�kdy p�ed rokem 1827 byl zmín�ný katalog p�epracován a na nepopsaných listech

dopln�n. P�vodní signatury knihovník p�eškrtal a knihám p�i�adil podle uložení ve sk�íních

a policích nové signatury (písmeno, �ímské �íslo, arabské �íslo), které, o nové p�ír�stky

dopl�ované, z�staly platné dodnes. Soupis tehdy evidoval 2450 knih.11) Po�átkem 20.

století byla knihovna na povolení kvardiána p�ístupná i pro zájemce mimo �ád. Postupn�

ani depozitum z roku 1728 nesta�ilo. Podle dochovaného plánu víme, že v roce 1937 byly

knihy uloženy ješt� v malé rohové cele (2,3x2,3 metru) na jihozápadním okraji

kvadratury.12)

Po zrušení kláštera v roce 1950 m�l fond p�ipadnout Zemské a universitní knihovn�

v Brn�. 23. �ervna se v kapucínském klášte�e sešli zmocn�nec Státní ú�adu pro v�ci

církevní, zástupce církevního odd�lení Krajského národního výboru, �editel brn�nské

knihovny K. Veterle a další. Z knihovny bylo „vy�len�no“ 32 tisk� a 13 novodobých

rukopis�, jak ale s nimi bylo naloženo už protokol o tomto setkání neuvádí. Krom�

p�vodních sk�íní bylo nalezeno 12 obraz�, z toho dev�t barokních a t�i nov�jší.13) Podle

zprávy universitní knihovny byl fond znojemských kapucín� do �íjna vyt�íd�n a „braková

literatura“ co nejd�íve odvezena do Brna. Brakovou literaturou se jako obvykle rozum�la

nov�jší náboženská literatura. Ostatní knihy byly zatím ponechány v klášte�e. Mezi

Universitní knihovnou a m�stským muzeem ve Znojm� vznikl spor o to, komu fond

p�ipadne. Muzeum žádalo Státní ú�ad pro v�ci církevní o výjimku ve svozových pravidlech

a argumentovalo, že knižní fond obsahuje �adu tisk� p�vodn� z kláštera v Louce a má

velký místní význam. Muzeum údajn� p�evzalo 56 svazk�. Po p�evzetí kláštera do správy

vojska byla sbírka 19. ledna 1951 p�evezena a provizorn� složena v universitní knihovn�

v Brn�. Pozd�ji byla jako celek deponována v bývalém brn�nském klášte�e Uršulinek a od

86

roku 1964 v zámku v Oslavanech. Nyní je op�t v budov� Moravské zemské knihovny v

Brn�.14)

Pro celý fond �ítající 3275 svazk� byl v roce 1953 zpracován lístkový katalog.

Dokoupil a Vobr podrobn� popsali inkunábule a tisky 16. století. Prvotisk� se zachovalo

13, žádný �eského p�vodu.15) Asi devadesát p�t procent fondu tvo�í staré tisky. Nov�jší

literatura se evidentn� ztratila. Byla provedena revize srovnáním s výše popisovaným

svazkovým katalogem. Soupis ztrát eviduje celkem 379 svazk�, z toho 26 tisk� z 16. století

a t�i prvotisky.16) Od poloviny 19. století, kdy došlo k posledním úpravám p�vodního

katalogu došlo bezpochyby k b�žným odpis�m v rámci živého fondu. Manka ale �asto tvo�í

souvislou sérii signatur, a tak nelze vylou�it, že si prost� n�kdo „odnesl“ �adu knih ležících

v polici vedle sebe nebo jejich hromadu. Ve sbírce je n�kolik nov�jších liturgických

rukopis�. Bohatta sice píše v roce 1900 o „v�tším množství“, což je ovšem vágní a pro

srovnání nep�íliš uspokojivý údaj.17) Mobiliá�, tedy malované sk�ín� jsou uloženy

v Jihomoravském muzeu ve Znojm�. Jelikož se sbírka zachovala jako celek, jednali

zástupci Universitní knihovny o zp�tném uložení v p�vodních sk�íních, ale bez výsledku.

Na n�jaký �as byl v regálech uložen knižní fond musea. Na sk�íních jsou zep�edu

namalovány kv�ty, v horní �ásti jsou jednoduché hlavice a navrchu stojí vy�ezávané vázy.

1. Diez, Felippe. Conciones. Moguntiae, 1614. 2. Obsahem daru byl mj. nedatované pergamenové rukopisy gotickým písmen psaného misálu a �áste�n�

poškozená „prastará“ francouzská Bible. Úplný seznam v�. zakoupených knih viz Anály. sv. 19, 1738, s. 111.

3. záznam v knize Tomáše Kempenského. De imitatione Christi, Antverpiae, 1664. 4. Celou knihovnu dr. Dokoupil popsal ve své knize D�jiny moravských klášterních knihoven ve správ�

Universitní knihovny v Brn�. V Brn� : Musejní spolek v Brn�, 1972. s. 213-223. Podrobn� uvedl zejména vlastnické poznámky v knihách.

5. Theophistus z Mikulova *1743/44 †1817; Florian z Laa (František Trausler) * 20.11.1734; Firmus z Jihlavy lepil na své knihy tišt�né exlibris s textem „livre de livres du Prete Firmus“ ve v�ne�ku. Mezi jeho knihami p�evažovala díla ve francouzštin�, n�která se zachovala i v brn�nské knihovn�.

6. „... p.t. mater spiritualis Conventus nostris Znoymensis“ v knize Henricus de Gorichem. Quaestiones in S. Thomam. Esslingae, non post 1475. H 7809.

7. Desctiptio et consignatio totius status ecclesiae, monasterii Znoymensis ... 1767. SUA, �K, 612, sign. A8. 8. Archivum P.P. Capucinorum Conventus Znoymensis (Pam�tní kniha 17.-19. stol.), �ást S – Communia.

MZA, E 38 Kapucíni Znojmo, rkp. 1. 9. Catalogus bibliothecae Znoimensis scriptus ac tholus sub P. Ioanne Sarcandro natione Znoimensi actualiter

existente superiore, ac hic tunc bibliothecario P. Callixto Moravo Treskovicensi. fol. uložen v MZK Brno.

10. narozen 29.11.1740 v jihomoravských Troskotovicích nedaleko Poho�elic jako František Müller, do noviciátu vstoupil r. 1761.

11. Shodný údaj uvádí v roce 1861 �.T. Volný v Kirchliche Topographie von Mähren. 2 Abtheilung. 4. Band. Brünn, 1861. s. 97.

12. plán kláštera SUA, �K, 613. 13. SUA, SUC, 109. Mezi „vyt�íd�nými“ tisky bylo 21 tisk� z let t�sn� po r. 1500, t�i p�vodn� z Louky z let

1600 a 1605, t�i veleslavínovy, t�i melantrichovy a dv� svatováclavské Bible. Rukopisy pocházely zejm. z 18. století. Na obrazech byli namalováni kapucínští sv�tci (3x), Nanebevzetí sv. Františka

87

(pravd�podobn�), Panna Maria, sv. Rodina (2x), Kalvárie, Uk�ižování, K�ížová cesta a Kristus p�ed Kaifášem.

14. Materiály ohledn� sistace jsou zejm. v SUA, SUC, 56. 15. Kopie lístkového katalogu je dostupná v odd. Starých tisk� a rukopis� MZK. Soupis prvotisk� Dokoupil

publikoval v Soupisu prvotisk� z fondu Universitní knihovny v Brn�. Praha, 1970. a separovan� v brn�nskou knihovnou vydaném Soupise prvotisk� spravovaných universitní knihovnou v Brn�. Díl 7., Klášterní knihovna dominikán� ve Znojm� a klášterní knihovna kapucín� ve Znojm�. (1957). 16 století: Dokoupil, V. a Vobr, J. Tisky 16. století z knihoven dominikán� a kapucín� ve Znojm�, k�ížovník� na Hradišti u Znojma a piarist� v Mikulov�. Brno, 1972. Zcela chybné údaje v�. latinské bible z r. 1449[!] uvádí Adolf Merten v knize Pr�vodce královským m�stem Znojmem. Znojmo : MNV Znojmo. 1947. s. 40.

16. Soupis vložen do svazku katalogu z r. 1782 v MZK Brno. 5 s. 17. dosl. „mehrere Handschriften“, viz Bohatta, J. Adressbuch der Bibliotheken der österreich-ungarischen

Monarchie. Wien, 1900, s. 353. Znojemští kapucíni vlastnili od roku 1738 dva pergamenové rukopisy, jejichž osud ovšem od té doby není znám a k jejich p�evedení, prodeji �i ztrát� mohlo dojít mnohem d�íve.

Žatec

Iniciátorem z�ízení kláštera byl žatecký magistrát. Prvních p�t brat�í p�išlo do m�sta

v roce 1675. Jelikož ješt� probíhala jednání o umíst�ní kláštera, pobývali kapucíni u

m�š�ana Schertzera a k dispozici m�li kostelík sv. Jakuba. Stavba trojk�ídlé budovy

konventu, kterou financovala Ludmila Eva Františka, hrab�nka Krakovská z Kolovrat,

rozená Hýzrlová z Chod�, probíhala v letech 1676-84. Chrám Korunování Panny Marie

vysv�til arcibiskup hrab� Libštejnský z Kolovrat 10. �íjna 1683. Josefínské reformy

konvent p�e�kal díky prosbám m�sta, p�estože p�vodn� m�l být zrušen. Od dvacátých let

19. století byly provád�ny r�zné stavební úpravy, které s p�estávkami trvaly až do po�átku

20. století. V roce 1940 m�l být celý areál zbo�en, ale našt�stí vše skon�ilo dob�e. Klášter

byl zrušen až na ja�e 1950, sloužil jako škola a poté po dlouhá léta jako domov d�chodc�. I

ten však byl v osmdesátých letech zrušen a od té doby není budova využívána a vyžaduje

opravy.

O existenci a charakteru knihovny b�hem prvního století po zbudování kláštera

nemáme žádné zprávy. Leda popis k nedochovanému plánu z r. 1683 hovo�í o místnosti

pro kustodii, ve které byla d�íve knihovna.1) Až z roku 1785 je inventá� kostela a kláštera,

který eviduje knižní fond �ítající 1607 svazk�. Knihovna již tehdy byla zpracována a

osignována systémem obor� zastoupených písmeny. Nejv�tší �ást tvo�ila n�mecká kázání

(273 sv.), až p�ekvapiv� mnoho v ní bylo literatury o sv�tských d�jinách (160) a zakázané

knihy (119 sv.).2) Další katalog byl za�al být zpracováván po roce 1832.3) Neobsahuje

titulní list ani žádné údaje o jeho vzniku, p�edevším je však neúplný. Sepsány jsou jen

knihy z kategorií A až G, z celkem asi 250 list� je popsáno jen dvanáct. P�esto byl tehdy

vytvo�en nový systém signatur podle uložení v regálech (písmeno, �ímské �íslo, arabské

88

�íslo). Knihovna skute�n� nebyla kompletn� popsána, inventá� z roku 1851 ji popisuje jako

neset�íd�nou.4) Nejspíš se v Žatci nenalezl a ani do n�j nebyl poslán žádný bratr, který by

se úkolu zkatalogizování p�ibližn� dvou tisíc svazk� zodpov�dn� zhostil.

Podle obou t�chto pramen�, tedy v druhé polovin� 18. a první polovin� 19. století,

byla knihovna umíst�na v rohové, z pravidelného obvodu kvadratury vystupující místnosti

o rozm�rech asi 4,5 x 4,5 metru se dv�ma okny. V katalogu je p�ikreslen i plánek se 14

o�íslovanými sk�ín�mi, kterými se ovšem nerozumí spojité kusy nábytku, ale svislé �ady

polic. Zda byla knihovna pozd�ji urovnána nebo p�emíst�na, zatím nevíme.

Podle Zprávy o svozu klášterních knihoven bylo po zrušení kláštera v roce 1950 ve

fondu asi p�t tisíc svazk� a „nalezeny cenné rukopisy“. Ne všechno v této Zpráv� je ovšem

korektní, a tak nelze tyto údaje považovat za s jistotou pravdivé. Zajímavé informace o

samotném svozu podává František Dán, redaktor Ústavu pro výzkum noviná�ství

v zájezdové zpráv� z 14. února 1951.5) Pracovní skupina obdržela na Okresním národním

výboru špatný klí� do knihovny, správný se poda�ilo získat až za p�isp�ní u�itelky cikánské

školy, která se v budov� usídlila, jejího elektromechanika a cikánského u�itele. Pe�etní

pásky na dve�ích byly roztrhané. V „hlavní knihov�“ nalezli v policích asi 2500 svazk�,

vesm�s ze 16. až 18. století s �adou bohemik a pragensií. Na t�ech místech bylo souvislé

uspo�ádání jednotn� vázaných knih p�erušeno a do takto vzniklých d�r byla vložena �ísla

rakouského Wochen-Post z let 1930-38. Jen st�ží mohlo k tomuto dojít ješt� p�i b�žném

fungování knihovny p�ed sistací kláštera. Ve vedlejší místnosti ozna�ené „zajišt�no pro

sb�r a museum“ bylo vy�len�no asi tisíc nov�jších knih, p�edevším školní u�ebnice, �eské i

n�mecké homilie, n�mecká beletrie a periodika. Jejich další osud je neznámý. Zmín�ných

asi 2500 svazk� starých tisk� bylo n�kdy svezeno do Prahy a p�ibližn� stejný po�et knih

v�etn� 14 prvotisk� byl kapucínskému �ádu v 90. letech vrácen.

1. SUA, �K, 622, signatura A20. 2. SUA, �K, 625, signatura D7. 3. SOA Litom��ice, Kapucíni Žatec, 7. 4. viz 2. 5. SUA, SUC, 56.

89

P�ehled kapucínských klášter� a velikost jejich knihoven

Poznámky

1. Pokud se prameny uvád�jící po�et svazk� p�i likvidaci kláštera rozcházejí, je uvedeno vyšší �íslo.

2. V 90. letech 20. století �innost konventu op�t obnovena.

3. Údaj se vztahuje ke starým tisk�m, po�et nov�jších knih není znám.

4. Údaj neznámý, �íslo odhadnuto podle srovnání s jinými konventy.

5. Z toho asi 1500 starých tisk�.

6. Zejména starých tisk�.

Založení nebo

p�íchod do m�sta

Zrušení konventu Velikost fondu p�i

zrušení (po�et svazk�) 1)

Brno 1604 19502) min. 70003)

�. Bud�jovice 1614 1788 1663

�eský Brod 1728 1786 max. 1000?4)

Fulnek 1622 1950 3200

Horšovský Týn 1651 1950 2500

Chrudim 1654 1948 min. 2500

Jihlava 1628 ca 1785 2548

Kolín 1661 1950 ca. 4-5 tisíc4)

Kyjov 1710 1784 951

Liberec 1911 1950 2800

Litom��ice 1627 1950 5000

Mariánská u J. 1754 1950 5000

M�lník 1750 1950 3000

Mikulov 1611 1784 2698

Mnich. Hradišt� 1690 1785 ca. 2-3 tisíce5)

Most 1616 1950 ca. 5000

Nám�š� n.O. 1761 1784 106

Olomouc 1613 19502) 16000

Opo�no 1674 1950 6000

Praha-Hrad�any 1599 19502) 26-27 tisíc

Praha-N. M�sto ca. 1630 19502) 1800

Prost�jov 1756 1786 500

Roudnice n.L. 1615 1950 3000

Rumburk ca. 1685 1950 4330

Sokolov 1664 1950 5-6 tisíc

Sušice 1643 1950 5000

T�ebí� 1687 1950 ca. 30005)

Vyškov 1616 ca. 1785 855

Zákupy 1679 1950 4000

Znojmo 1625 1950 32756)

Žatec 1675 1950 2500

90

Abstract

The Capuchin Order belongs to the Franciscan family. Pope Clemens VII. allowed

and blessed its foundation in 1528, when group of friars Franciscans-Observants were

trying to reform the Order or create a new one. First Capuchins came to Bohemia in 1599.

Until 1950, when activities of all Church Orders were violently interrupted, they founded

31 convents in Bohemia and Moravia. Every religious house had its library. The biggest

were in monasteries in Prague-Hrad�any, Olomouc, and Brno. The nature of the Capuchin

libraries is based on the spirituality of the Order, especially on poverty. With several

exceptions, there were no extraordinary artistic interior decoration, books were not

rebounded, just their backs were grey painted. By the content, the biggest part of collection

is homiletic literature and sermons. Preaching was very important activity among Capuchin

priests. Friars used various books for meditation, prayer and extending their spiritual life.

Very interesting part is prohibited literature, especially books by protestant authors.

Capuchins came to Bohemia especially for to curb non-catholic activities there. This “libri

prohibiti” were stored in special cases with locks to avoid access to all except learned

priests.

The secular reforms of the emperor Joseph II. (1780-90) gave blight to the Order.

Nine religious houses must be closed and their books were sold in auctions, usually as a

waste paper, or moved to school or court libraries. After the liquidation of Church Orders

in 1950, all antique books were transferred to state research libraries, where often were

stored in poor conditions. Most of the literature from the 19th and 20th was annihilated.

Since 1991, Capuchins have got back a portion of their antique collections. The books in

Prague-Hrad�any and Brno are now stored in their original antique furniture and the second

named is famous for its unique artistic decoration among Capuchin libraries.

91

Resumé

Der Kapuzinerorden gehört zur Franziskanerfamilie. Papst Clemens VII. erlaubte und

segnete seine Gründung im 1528, wenn eine Gruppe der Franziskaner-Observanten

versuchte den Orden zu verbessern oder einen Neuen zu anlegen. Bis 1950, wenn

Tätigkeiten aller Kirchen-Orden wurden gewaltsam unterbrochen, gründeten sie 31 Klöster

in Böhmen und Mähren. Jedes Ordenshaus hatte seine Bibliothek. Die größten waren in

Klöstern in Praha-Hrad�any, Olomouc und Brno. Charakter der Kapuziner-Bibliotheken

basiert auf die Spiritualität des Ordens, besonders auf die Armut. Die Bibliotheksräume

waren meistens ohne Kunstdekoration, die Bücher wurden nicht neu verbindet, nur seine

Rücken grau gemalt. Der größte Teil der Sammlungen gehört zur Predigtliteratur. Die

Brüder brauchten verschiedene Bücher für Meditation, Gebet und geistliches Leben.

Durchgängig interessante sind verbietene Bücher „libri prohibiti“, die waren in spezial-

ausschließenden Schränken gesteckt.

Die Säkularisations-Reformen des Kaisers Joseph II. waren wie ein Schlag für den

Orden. Neun Konvente waren aufgehoben und seine Bibliothekssammlungen in Auktion

verkauft, vornehmlich als Altpapier, oder übergetragen in Schul- oder Dorfbibliotheken.

Nach der Aufhebung der Kirchenorden im 1950, alle antike Bücher wurden transportieren

in Staats-Wissenschaftbibliotheken, wo waren offen in schlechte Kondition deponiert. Die

Mehrzahl der neueren Bände aus dem 19. und 20. Jahrhundert ist verswunden. Seit dem

1991 bekommen Kapuzinern zurück ein Theil seiner ehemaligen Bibliotheken. Die Bücher

in Prag-Hrad�any und Brno sind in seine original Möbel deponieren, und die Bibliothek in

Brno ist bekannt für ihre ungewöhnliche Kunstausstattung unter anderen

Kapuzinerbibliotheken.

92

93

Použitá literatura

Následující p�ehled obsahuje pouze publikovaná díla. Archiválie a nepublikované zdroje jsou uvedeny

v odkazech v textu. První �ást odkazuje na literaturu všeobecn� popisující kapucínské knihovny nebo

kapucínský �ád v�bec, druhá �ást je rozd�lena podle jednotlivých konvent�.

AMICO, Antonio. L’antica biblioteca dei Cappuccini di Bitonto : (tentativo di ricostruzione). Bari : Bibliotea Prov. dei Capp. di Puglia, 1985. 237 s.

BARTL, Zden�k. Restituce bývalých klášterních knihoven. Knihovní obzor, 1993, ro�. 1, �. 4, s. 8-10.

BOLDAN, Kamil. Klášterní knihovny 1950. �tená�, 1990, 42, �. 5, s. 133-136.

Catalogus patrum et fratrum almae provinciae Bohemiae et Poloniae ordinis Minorum S.P. Francsici pro Anno 1833. Brunae, 1833.

Catalogus patrum et fratrum almae provinciae Bohemiae et Poloniae ordinis Minorum S.P. Francsici pro Anno 1839. Brunae, 1839.

Catalogus patrum et fratrum almae provinciae Bohemiae et Poloniae ordinis Minorum S.P. Francsici pro Anno 1849. Pragae : typis Archiepiscopalibus, 1849.

Catalogus Ordinis Minorum S. P. Francisci Capucinorum Almae Provinciae Bohemo-Moravae ...1868. Pragae : Ordo S. P. Franc. Capucinorum, 1868.

Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Sancti Patris Francisci Capuccinorum almae Provinciae Cechoslovacae ... 1935. Pragae, 1935.

D’ELVERT, Ch. F. Die Bibliotheken und andere wissenschaftliche Kunst- und Alterthums-Sammlungen in Mähren und österreichischen Schlesien. In Schriften der historisch-statistischen Sektion den k.k. mähr.-schle. Gesellschaft des Ackerbauers, der Natur- und Landeskunde. Heft 3. Brünn, 1852, s. 95.

DOKOUPIL, Vladislav. Soupis prvotisk� z fondu Universitní knihovny v Brn�. Praha : SPN, 1970. 407 s.

HANUŠ, Ji�í. Stát a církev v roce 1950 : sborník p�ísp�vk� z konference dne 21. �ervna 2000 v Emauzském klášte�e v Praze. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000. ISBN 80-85959-71-2.

HORÁK, František. Klášterní knihovny v �eských zemích. In Knihovna : v�deckoteoretický sborník. Sv. 6. Praha : SPN, 1966, s. 219-270.

HLKA, Vít. Klášterní knihovny v �eské republice. �asopis �eskoslovenských knihovník�, 1928, ro�. 7, s. 201.

KAPLAN, Karel. Stát a církev v �eskoslovensku v letech 1948-1953. Brno : Dopln�k, 1993. 440 s. ISBN 80-85270-22-6.

Katalog brat�í �eskomoravské provincie �ádu Menších brat�í kapucín�. Újezd u Uni�ova : [kapucíni], 1993.

KU�ERA, Zden�k. Klášterní knihovny �ech, Moravy a Slezska [diserta�ní práce]. Praha : Filozofická fakulta UK, 1997. �lánky z této práce vycházející byly postupn� publikovány v �asopise Univerzitní noviny. ISSN 1211-6866. - Ro�. 5 (1998), �. 2-11.

94

LEXICON Capuccinum : promptuarium historico - bibliographicum Ordinis Fratrum Minorum Capuccinorum (1525-1950). Romae : Bibliotheca Collegii Internationali s. Laurentii Brundusini, 1951.

Kapucíni Olomouc. Stru�ná historie p�íchodu kapucín� do �ech. Dostupné na www: http://www.kapucini.cz/Historie.htm (cit. 14.3.2003).

KUKLA, Jan. D�jiny klášter� sv. Otce Františka v �echách, na Morav� a ve Slezsku. Krnov : Zahrádka sv. Františka, 1889. 143 s.

LIFKA, Bohumír. Knihovny v okupaci. V�stník spolku �eských bibliofil�, 1938, ro�. 12, s. 117-124.

LÖFFLER, Klemens. Deutsche klosterbibliotheken. Bonn, 1922.

MAT�JKA, Pacifik M. Ne me�em a m�šcem ale bezbranností lásky : 400 let kapucín� v �echách a na Morav�. Velehrad : Refugium Velehrad-Roma, 1999. 117 s., [33] s. obr. p�íl. : il. ISBN 80-86045-30-7.

MAT�JKA, Pacifik K. Prvopo�átky kapucínského �ádu. Praha : Institut františkánských studií, 2002.

NOSOVSKÝ, Karel. Knihopisná nauka a vývoj knikupectví �eskoslovenského. V Praze : vl. nákl., 1927.

NUSKA, Bohumil. Otázky likvidace rezervních fond� a duplikát� starých tisk�. Strahovská knihovna, 1966, ro�. 1, s. 189-197.

Provinciae Bohemiae et Poloniae concenditur facultas legendi libros haereticos et absolvendi ab aberesi et Schismaate. IN: Bullarium Ordinis FF. Minorum S.P. Francisci Capucinorum, seu, Collectio bullarum, brevium, decretorum, rescriptorum etc., quae a Sede Apostolica pro Ordine Capucino emanarunt... Continuationis tomus 1., totius operis tomus 8. (Oeniponti : Wagneriani, 1883). S. 217-218.

RABAS, Vav�inec. �ád kapucínský a jeho p�sobení v �echách v 17. století. V Praze : [s.n.], 1937. 162 s.

RYBI�KA. P�ehled knihoven zrušených klášter� na Morav� a ve Slezsku. �asopis Matice moravské, 1895, ro�. 19, s. 63-67.

SCHMITT, Clément. La bibliotheque des Capucins du Metz confisquée e dispersée en 1790. Cachiers Élie fleur, 1999, vol. 19, s.9-29.

SCHUBERT, Anton. Die ehemaligen Bibliotheken der von Kaiser Josef II. auf gehobenen Mönchsklöster in Mähren und Schlesien, sowie Exjesuiten zu Teschen und Troppau. Zentralblatt für Bibliothekswesen. Leipzig, 1900, Jahrgang 17, s. 321-336, 401-423, 449-468.

SCHWEIZER, Christian. Kapuziner-Bibliotheken in der Deutschschweiz und Romandie – Bibliothekslandschaften einer Reform-Bettelordens seit dem 16. Jahrhundert in der Schweiz nördlich der Alpen. Helvetia Franciscana, 2001, Band 30/1, s. 63-78.

SK�IVÁNEK, František. Majetkoprávní aspekty likvidace �ád� �ímskokatolické církve v roce 1950. In Církev a stát. Brno : Masarykova univerzita, 1998. ISBN 80-210-1865-8, s. 41-51

TRANE, Francesca. La biblioteca di Cappuccini di Rufano : profilo storico e catalogo. Lecce : congedo editore, 1993. ISBN 88-808-6093-3.

TRUHLÁ�, Josef. Catalogus codicum manuscriptorum latinorum, qui in c. r. bibliotheca publica Pragensis atque universitatis Pragensis asservantur. Pragae : Regia societats scientiarum Bohemicae, 1905-1906. 2 vol.

VAŠKO, Václav. Neuml�ená : kronika katolické církve v �eskoslovensku po druhé sv�tové válce. Praha : Zvon, 1990.

95

VL�EK, Pavel a SOMMER, Petr a FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie �eských klášter�. Praha : Libri, 1998. 778 s. ISBN 80-85983-17-6.

VOBR, Jaroslav. Klášterní knihovny ve státní správ� 1950-1990. Duha, 1991, ro�. 5, �. 1, s. 2-9.

VOLNÝ, �eho� Tomáš OSB. Kirchliche Topographie von Mähren. 2 Abtheilungen. Brünn : Selbstverlag, 1855-1866.

VOLNÝ, �eho� Tomáš OSB. Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. 4 Bände. Brünn : Selbstverlag des Verfassers, 1836-1838.

Zákon �. 298/1990 Sb. O úprav� n�kterých majetkových vztah� �eholních �ád� a kongregací a arcibiskupství olomouckého. �ástka 47, s. 1070-1080.

Zákon �. 238/1991 Sb., kterým se m�ní a dopl�uje zákon �. 298/1990 Sb. ... �ástka 66, s. 1554-1574.

ZIERLER, Peter. Die Bibliotheken in der vorderösterreichischen Kapuziner-Provinz. Leipzig : Otto Harrassowitz, 1910, s. 201-215

Zprávy Státního ú�adu statistického, 1927, ro�. 7, �. 44-45.

ŽIVNÝ, Ladislav Jan a LUGS, J. Bibliografie �eskoslovenské knihov�dy. Sv. 1-16 (1928-1943). Praha : Spolek �s. knihovník�, 1929-1943.

BRNO

DOKOUPIL, Vladislav. D�jiny moravských klášterních knihoven ve správ� Universitní knihovny v Brn�. V Brn� : Musejní spolek v Brn�, 1972. s. 193-212.

CHUDOBA, Bohdan a BITNAR, Vilén. Jan Sedlák. [Brno] : Nakladatelství Brn�nské tiskárny, 1947.

K.Kr. [Zpráva o smrti J. Sedláka]. �eský �asopis historický, 1924, ro�. 30, s. 389-391.

KROUPA, Ji�í. František Antonín Grimm : architekt XVIII. století. Brno : Moravská galerie, 1982.

SAMEK, Bohumil. Um�lecké památky Moravy a Slezska. 1. díl. Praha : Academia, 1994. ISBN 80-200-0474-2. s. 204-205.

�ESKÉ BUD�JOVICE

MARDETSCHLÄGER, F. Kurzgefasste Geschichte der Bisthums und der Diöcese Budweis. Budweis : Selbstverlag, 1885. s. 130-134, 186-187.

PAVEL, Jakub. �eské Bud�jovice. Praha : SNKL, 1979, s. 60-61, obr.p�íl. 57, 76.

PLETZER, Karel. Josefinská likvidace knihovny kapucín� v �eských Bud�jovicích. Jiho�eský sborník historický, 1996, sv. 65, s. 65-71.

TRUHLÁ�, Josef. D�jiny bibliotéky klementinské. Osv�ta, 1882, ro�. 12, s. 698.

�ESKÝ BROD

DVO�ÁK, Miloš. �eský Brod, stru�né d�jiny, um�lecké památky, pam�tihodnosti na �eskobrodsku. �eský Brod : Interes, 1992. S. 28-29.

FULNEK

BOHATTA, Johann a HOLZMAN, Michael. Adressbuch der Bibliotheken der österreich-ungarischen Monarchie. Wien : Carl Fromme, 1900, s. 40.

D�DKOVÁ, Libuše. Kapucínský klášter ve Fulneku. In Sborník Památkového ústavu v Ostrav�. Ostrava : Památkový ústav v Ostrav�, 1995, s. 30-32.

LINDA, Jaromír. �eské výzkumy slezkých historických knižních fond�. In Historyczne ksi�gozbiory Cieszyna na tle Slaskim. Cieszyn : Ksia�nica Cieszy ska, 1997, s. 51.

96

PETEREK, Jaromír. D�jiny kapucínského kláštera a kostela sv. Josefa ve Fulneku. Fulnek : R. Mro�ek, c2000.

Repertorium Librorum in bibliotheca Capucinorum Fulnecae. Collectum MDCCLIX [1759]. Uloženo v knihovn� Slezského ústavu Slezského zemského muzea Opava, sign. TC 197.

HORŠOVSKÝ TÝN

KLAUSNEROVÁ, Eva. Prvotisky Státní v�decké knihovny v Plzni. Plze� : Státní v�decká knihovna v Plzni, 1990. 212 s.

LIEBSCHER, Karl. Der politische Amtsbezirk Bischofteinitz. Bischoteinitz : Ed. Bayand, 1913. s. 256-270.

CHRUDIM

CHYTIL, Karel. Soupis památek historických a um�leckých v Království �eském. Díl. 11, Politický okres chrudimský. Praha : Archeologická komisse p�i �eské akademicii císa�e Františka Josefa..., 1900. S. 100-105.

P.M. D�jiny kláštera kapucínského v Chrudimi. �eský východ, 1906, ro�. 29, �. 28-32.

JIHLAVA

BARTUŠEK, Antonín a KÁBA, Arnošt. Um�lecké památky Jihlavy. Havlí�k�v Brod : Krajské nakladatelství Havlí�k�v Brod, 1960.

KOLÍN

M�stská knihovna v Kolín� : historie M�stské knihovny v Kolín�. Kolín, 2003. Dostupné na WWW: http://knihovna.kolin.cz/historie.html [cit. 6.1.2004].

PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království �eského. �ada 1., Arcidiecéze pražská. Díl 4., Vikariát kolínský a rokycanský. V Praze : D�dictví sv. Jana Nepomuckého, 1910. s. 46-52.

VÁVRA, J. D�jiny královského m�sta Kolína nad Labem I. Kolín, 1888. S. 198-199.

KYJOV

SAMEK, Bohumil. Um�lecké památky Moravy a Slezska. Díl 2. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0695-8. s. 303-304.

LITOM��ICE

HAMANOVÁ, Pavlína. Z d�jin knižní vazby od nejstarších dob do konce 19. století. Praha : Orbis, 1959, s. 36, obr. p�íl. 15.

PETR, Stanislav. Rukopisy kláštera kapucín� v Litom��icích. Miscellanea odd�lení rukopis� a starých tisk�, 1993, sv. 10, s.117-164.

MARIÁNSKÁ U JÁCHYMOVA

BARVÍ�, Zden�k. Odst�el kapucínského kláštera. Chebský deník, 1994, ro�. 3, �. 207, s. 8.

SCHMIDT, Richard. Soupis památek historických a um�leckých v království �eském od prav�ku do polovice XIX. století. Sv. 40, Politický okres Jáchymovský. Praha : Archeologická komisse p�i �eské akademii císa�e Františka Josefa..., 1913. s. 104-112.

M�LNÍK

BÖHM, Ludvík. Královské v�nné m�sto M�lník a okres m�lnický. M�lník : nákladem spisovatelovým, 1892. s. 390-391.

97

LUDVÍK, Michael. Z po�átk� kapucínského �ádu na M�lníce. In M�lnicko-vlastenecký sborník kraje Dykova, 1938, ro�. 1, �. 3, s. 59-61.

Z historie nového sídla Okresního muzea M�lník. Muzejní zpravodaj, 2000, � 1, s. 10-11.

MNICHOVO HRADIŠT�

ŠIMÁK, Josef. Máti kapucín�. In: Od prav�ku k dnešku : sborník prací z d�jin �eskoslovenských. Sv. 2 . V Praze : Historický klub, 1930. s. 163-183.

ŠIMÁK, Josef. Soupis památek historických a um�leckých v okresu Mnichovohradiš�ském XLVI.Praha, 1930. s. 310-339.

MOST

CORI, Johann Nep. a SIEGEL, Franz. Geschichte der kónig. Stadt Brüx. Brüx : Stadt Brüx, 1889. s. 215,228,301-302,305,333.

OLOMOUC

Kapucínský kostel v Olomouci. Farní v�stník všech duchovních správ a klášter� velkého Olomouce, 1934, ro�. 6, �. 5, s. 1-2.

OPO�NO

Z kapucínské provincie. Pozdrav terciá��m, 1948, ro�. 3, �. 1, s. 15-16.

PRAHA-HRAD�ANY

EKERT, František. Posvátná místa královského hlavního m�sta Prahy. Sv. 1. V Praze : Volvox Globator, 1996. s3 145-153. (reprint vydání z r. 1883)

LIFKA, Bohumír. Die Klosterbibliotheken inBöhmen. In: Sankt Wiborada : ein Jahrbuch für Bücherfreunde, 1936, ro�. 3, s. 59

PRAHA-NOVÉ M�STO

BA�KOVÁ, R�žena. Um�lecké památky Prahy. 2. díl., Nové M�sto, Vyšehrad, Vinohrady. Praha : Academia, 1998. ISBN 80-200-0627-3. s. 566-567.

BÍLEK, Tomáš Václav. Statky a jm�ní kollejí jesuitských, klášter�, kostel�, bratrstev a jiných ústav� v království �eském od císa�e Josefa II. zrušených. Praha : D�dictví swatého Jana Nepomuckého, 1893. S. 234-235. Reprint Praha : Volvox Globator, 1996.

EKERT, F. Posvátná místa královského hl. m�sta Prahy. Díl 2. Praha, 1884. S. 40-45.

ROUDNICE NAD LABEM

CHYBA, Karel. Slovník knihtiska�� v �eskoslovensku od nejstarších dob do roku 1860. [Praha], 1966-1975. 573 s.

JAKŠOVÁ, Jana a BRODSKÝ, Pavel: Soupis prvotisk� v kapucínské knihovn� v Roudnici n. L. Sborník NM, �ada C, XXXI, 1986, �. 1-2, s. 29nn.

MAT�JKA, Bohumil. Topographie der Historische und Kunst-Deknmale im Politischen Bezirke Raudnitz. Prag, 1900, s. 182-183

SOKOLOV

PELLETER, Michael. Denkwürdigkeiten der Stadt Falkenau an der Eger und ihrer Umgebung. Falkenau , 1876(1882?). s. 132-134. (MZK)

SUŠICE

BOK, Václav. Knihovna kapucín� v Sušici jako knihovna mezinárodního �ádu v �eském venkovském m�st�. In K výzkumu zámeckých, m�š�anských a církevních knihoven. �eské Bud�jovice : Jiho�eská univerzita, 2000, s. 225-236

98

JANÁK, A. Kapucínský klášter v Sušici : krátká historie o jeho po�átcích, významu a klášterní knihovn�. In M�stské museum v Sušici. Sušice, 1938, s. 22-35.

T�EB�

SAMEŠ, �en�k N�kolik dat z historie kapucínského kláštera v T�ebí�i. T�ebí� : Klášter o.o. kapucín�, 1935.

ZÁKUPY

MACEK, Petr a ZAHRADNÍK, Pavel. Zámecký areál v Zákupech, Pr�zkumy památek, 1996, ro�. 3, �. 2, s. 13-14.

ZNOJMO

BOHATTA, Johann a HOLZMAN, Michael. Adressbuch der Bibliotheken der österreich-ungarischen Monarchie. Wien : Carl Fromme, 1900, s. 353.

Brünner Zentralblatt, 1827, s.51

DOKOUPIL, Vladislav. Soupisy prvotisk� spravovaných universitní knihovnou v Brn�. Díl 7., Klášterní knihovna dominikán� ve Znojm� a klášterní knihovna kapucín� ve Znojm�. V Brn� : Universitní knihovna v Brn�, 1957. 33 s.

DOKOUPIL, Vladislav a VOBR, Jaroslav. Tisky 16. století z knihoven dominikán� a kapucín� ve Znojm�, k�ížovník� na Hradišti u Znojma a piarist� v Mikulov�. Brno : Universitní knihovna v Brn�, 1972. V, 312 s. (Soupisy tisk� 16. stol. z fondu Universitní knihovny v Brn� ; sv. 7)

DOKOUPIL, Vladislav. D�jiny moravských klášterních knihoven ve správ� Universitní knihovny v Brn�. V Brn� : Musejní spolek v Brn�, 1972. S. 213-223.

MERTEN, Adolf. Pr�vodce královským m�stem Znojmem. Znojmo : MNV Znojmo. 1947. s. 40.

RICHTER, Václav a SAMEK, Bohumil a STEHLÍK, Miloš. Znojmo. Praha : Odeon, 1966.

ŽATEC

Informa�ní server Žatecka. dostupné na WWW: http://zatecko.cz/pamkapuc.php [cit. 30.10.2003]

99

Jmenný rejst�ík

Pozn.: seznam obsahuje osoby n�jakým zp�sobem spojené s �inností knihoven, nikoli však s historií klášter� obecn�. Jména kapucínských brat�í do konce 19. stol. jsou za�azena pod �eholním jménem, pro p�íjmení (pokud existuje) je vytvo�en odkaz.

Abdon ze Sedlce OFMCap. – 65 Aemilianus OFMCap., 19.stol., knihovník – 36 Alban z Chomutova OFMCap. – 38 Albín Ferdinand Ehrlich OFMCap. – 15, 65 Alois z Chvalšimi OFMCap. – 63 z Althanu, He�man – 83 Antonín Grimm z Brna OFMCap. – 23, 29 Antonín Ludvík z Jihlavy OFMCap. – 25 Atanáš z Rosenheimu OFMCap. – 62 Aurelián ze Svitav OFMCap. – 63 Bank, Martin Ji�í – 54 Bauschek, Kašpar OFMCap. viz Kašpar Bauschek Betaus z Horšovského Týna OFMCap. – 64 Bellaci, Nicolaus – 28, 80 Benedikt z Vorchheim OFMCap. – 26 Bernardin Sovadina OFMCap. viz Sovadina, Bernardin Bezru�, Karel Josef – 70 Bonaventura z Köllnu OFMCap. – 13 Bonifác Peltzl OFMCap. – 65 Boreczky, Jan – 60 Boschowský, Tomáš OFMCap. viz Tomáš Boschowský Caivas, František – 84 Caivas, Sarkander OFMCap. viz Sakrander Caivas �abeli�ková z Pab��ic, Zuzana – 69 Deicola z Mošt�nic OFMCap. – 28 Deicola z Prahy OFMCap. – 83 Delfín z Jihlavy OFMCap. – 58 Demetrius z Horního Slavkova OFMCap. – 75 Dietrichstein, František – 49, 50, 56 Dokoupil, Vladislav – 31 Doroteus z Wroclawi OFMCap. – 73 Edmund z Perné OFMCap. – 50 Eduard Pergensis OFMCap. – 83 Ehrlich, Albín OFMCap. viz Albín Ferdinand Ehrlich Eliáš Svátek OFMCap. viz Svátek, Eliáš V. Erhard Filip Teichman OFMCap. – 52 Ezechiel z Brna OFMCap. – 25 Fabritius, Izák – 53 Felix de Valois z Kyjova OFMCap. – 56 Feterle, mladoboleslavský komisa� – 53 Firmus z Jihlavy OFMCap. – 84 Foit, Jan Karel viz Voit, Jan Karel

100

Florian z Laa OFMCap. – 84 Formann, František – 56 Fulgerius z Brna OFMCap. – 65 Gaier, Jan – 43 Gaudentius Prisnicensis OFMCap. – 73 Gothard Tesa� OFMCap. – 15, 66, 77 Grimm, František Antonín – 23 Grimm, Antonín OFMCap. viz Antonín Grimm z Brna Hager, Josef SP – 69 Hanckl, Jan Václav – 54 Hanke z Hanekenštejna, Jan – 19, 41, 43, 51, 56, 70 Hicka, Ji�í – 54 Hilarius Martinetz OFMCap. viz Martinetz, Hilarius Hilarius Pokorný OFMCap. viz Pokorný, Hilarius Hladík, Vav�inec OFMCap. – 30 Hlavá�ek, Lucián OFMCap. viz Lucián Hlavá�ek Horák, František – 20 Hovorius, František – 24 Hýzrle z Chod�, Jind�ich Michael – 76 Ildefons Komárek OFMCap. viz Komárek, Ildefons Jahn, Johann Christoph – 55 Jakub Pohl OFMCap. – 71 Jakub z Litom��ic OFMCap. – 60 Jan Maria z Kutné Hory – 52, 64 Janák, Antonín – 77 Joachim Wolframicensis OFMCap. – 83 Julián Meller z Mikulova OFMCap. – 27 Julián ze Salzburgu OFMCap. – 62 Justin Nekula OFMCap. viz Nekula, Justin Kaivas viz Caivas Kalixt z Troskotovic OFMCap. – 84 Kandid z Dobrušky OFMCap. – 60 Karel Toufar OFMCap. viz Toufar, Karel Kašpar Bauschek OFMCap. – 71 Koblitius, Jan – 43 Komárek, Ildefons OFMCap. – 39 Komenský, Jan Amos – 13 Kone�ný, Mat�j SP – 43 Koniáš, Antonín – 14 Kryštof z Lužic OFMCap. – 11 Kunibert Weis Patbortztensis OFMCap. – 34 Lang, František – 43 Lev z Kadan� OFMCap. – 73 Libertin, Václav – 45 Libor z Kraslic OFMCap. – 69 Lobkowitz, Filip – 43 Longin Novák OFMCap. viz Novák, Longin Longin z Prahy OFMCap. – 42 Lucián Hlavá�ek z Prahy OFMCap. – 14, 69 Markvard z Halberstadtu OFMCap. – 63

101

Melcher, Serafín OFMCap. viz Serafín Melcher Mansvet z Prahy OFMCap. – 28 Marten, opo�enský fará� – 60 Martin z Loun OFMCap. – 53 Martin, Ji�í Judas F. – 73 Martinetz, Hilarius OFMCap. – 29 Mattlotius, Martin Josef – 79 Maximinus z Litomyšle OFMCap. – 70 Meller, Julián OFMCap. viz Julián Meller z Mikulova Mikslanek, J. – 25 Müllenhoff, František Arnošt – 51 Müllenhoff, Jan Bed�ich – 51 Natalis, Michael Augustin – 76 Nekula, Justin OFMCap. – 30 Niemetz, Fabián O.Praem. – 81 Novák, Longin OFMCap. – 30 Novák, Václav OFMCap. – 82 Obst, Josef – 61 Ond�ej z Brna OFMCap. – 24, 65 z Pab��ic, Zuzana �abeli�ková viz �abeli�ková z Pab. Palanek, Pavel OFMCap. viz Pavel Palanek Pauseus, 19.stol., fará� v Suchdolu n.O. – 36 Pavel Palanek OFMCap. – 49 Peltzl, Bonifác OFMCap. viz Bonifác Peltzl Peregrin z Wroclawi OFMCap. – 38 Petronius z Olomouce OFMCap. – 38 Pohl, Jakub OFMCap. viz Jakub Pohl Pokorný, Hilarius František OFMCap. – 73 Pošánik, kn�z v Švábenicích – 81 z Potštátu, Leopold – 57 z Pötting, Ja Sebastián – 72, 73 Poukar, Jan – 43 Povolil, Jan Adam – 69 Praetorius, Jakub Konrád – 24 Preinl, Tomáš Jan – 75 Prokop Schober z Mikulova OFMCap. – 28 Rada, 18.stol., moravský malí� – 84 Renát z Otmuchova OFMCap. – 73 Rogerius z Prahy OFMCap. – 63, 69 Rosacius z Karlšperku, Karel – 76 Rozwoda, Vojt�ch – 60 �eho� Pirnicensis OFMCap. – 63 Saltzerová, Viktorie – 84 Sarkander Caivas ze Znojma OFMCap. – 84 Sedlák, Jan – 30 Serafín Melcher z Glucholaz OFMCap. – 49, 57, 64 Schaffman de Hermeles, Adam Jaroslav – 42 von Schellenberg, Karel – 43 Schmidt, Kryštof František O.Praem. – 38 Schmidt, Julius – 73

102

Schober, Prokop OFMCap. viz Prokop Schober z Mikulova Schramel, Leopold – 45 Schwab, Michael – 24 Simplicián Síru�ek z Bohdane�e OFMCap. – 28 Sovadina, Bernardin OFMCap. – 67 Stanislav Žyla OFMCap. viz Žyla, Stanislav Stern, Josef – 26 Sulpitius z Rakovníka OFMCap. – 71 Suttitz, Adam – 60 Svátek, Eliáš Václav OFMCap. – 66 Svoboda, Jakub Maxmilián – 25, 43 Teichman, Filip OFMCap. viz Erhard Filip Teichman Tesa�, Gothard OFMCap. viz Gothard Tesa� Theophistus z Mikulova OFMCap. – 84 z Thun, Marie Josefa, roz. z Valdštejna – 40 z Thun, Remedius František Jan – 40 z Thun-Hohenstein, 18.stol., olomoucký kanovník - 81 Tomáš Boschowský OFMCap. – 36 Toufar, Karel OFMCap. – 30 Trachta, František – 66, 77 Ubaldus z Kyjova OFMCap. – 29 z Ugarte, František Dominik – 41 z Ugarte, Marie resbeka, roz. z Vrbna – 41 Ungar, Karel Rafael O.Pram. – 19, 65 Václav Novák OFMCap. viz Novák, Václav z Valdštejna, Emanuel Arnošt – 45, 53 z Valdštejna, Jan Josef – 53 z Valdštejna, Markéta, roz. z Chud�nic – 35, 51, 52, 63, 69 Vav�inec Hladík OFMCap. viz Hladík, Vav�inec Veterle, K. – 85 Viktor z Karlových Var� OFMCap. – 57 Voit, Jan Karel – 84 Voscinius, Bernard – 24, 80 z Vrbna, Josef Václav – 36 Weis, Kunibert OFMCap. viz Kunibert Weis Pat. Wentzl, Kristián – 43 Zbraslavský, Šebestián – 76 Zbraslavský, Václav – 76 Žyla, Stanislav OFMCap. – 29

Vysv�tlivky zkratek:

Anály – Annales PP. Capucinorum Provinciae Bohemiae...; Provin�ní knihovna Praha-Hrad�any

MZA – Moravský zemský archiv

MZK – Moravský zemská knihovna

�K – �ád kapucín�

SOA – Státní oblastní archiv

SUA – Státní úst�ední archiv

SUC – Státní ú�ad pro v�ci církevní

103

ZA – Zemský archiv