J
Kuera, Dalibor, 1982- Osobnostní markery v textu : aplikace kvantitativní psychologicko-lingvistické analýzy písemného projevu pi popisu osobnosti = Personality markers in text : application of quantitative psychological-linguistic analysis of written text in personality description / Dalibor Kuera. -- 1. vydání. -- V eských Budjovicích : Jihoeská univerzita, Pedagogická fakulta, 2020. -- 213 stran. -- (Scientia) eská a anglická resumé Obsahuje bibliografii a rejstík
ISBN 978-80-7394-836-8 (broováno)
159.9 - Psychologie [17]
ISBN 978-80-7394-836-8
Abstrakt: Publikace je zamena na oblast psychologie uívání jazyka – na analýzu a interpretaci mezilidské komunikace pomocí psychologických a lingvistických metod. Kniha seznamuje tenáe se vztahy, které je moné nalézt mezi verbálním projevem, formou a obsahem slovní písemné komunikace, a osobnostními charakteristikami komunikujícího, a to prostednictvím aplikace kvantitativních výpoetních postup. Pedstavena jsou východiska psychologicko-lingvistické analýzy, vybrané metody popisu textu a osobnosti mluvího, ale také design a výsledky tí pvodních eskojazyných studií. Cílem publikace je pinést ucelený pehled problematiky, prezentovat dosaené vdecké poznatky a podpoit efektivní vyuití psychologicko-lingvistických metod ve výzkumu osobnosti.
Klíová slova: osobnost, jazyk, verbální, analýza, kvantitativní
Abstract: The publication focuses on the area of language use psychology – analysis and interpretation of interpersonal communication through psychological and linguistic methods. The aim of this book is to familiarize the reader with the relationships that may be found between the verbal expression, i.e. the form and content of written communication, and the personality characteristics of the communicator, specifically via the application of quantitative computational methods. The book introduces the theoretical background of psychological-linguistic analysis, selected methods of text and communicator’s personality description, and also the design and results of three original studies on the Czech language. The aim of the publication is to offer the reader a comprehensive overview of the matter, to present contemporary research findings, and to support further scientific development of this discipline.
Keywords: personality, language, verbal, analysis, quantitative
Citace APA / ISO 690:
Shrnutí
Publikace je zamena na oblast psychologie uívání jazyka – na analýzu a interpretaci mezilidské komunikace pomocí psychologických a lingvistických metod. Kniha seznamuje tenáe se vztahy, které je moné nalézt mezi verbálním projevem, formou a obsahem slovní písemné komunikace, a osobnostními charakteristikami komunikujícího, a to prostednictvím aplikace kvantitativních výpoetních postup. Pedstavena jsou východiska psychologicko- lingvistické analýzy, vybrané metody popisu textu a osobnosti mluvího, ale také design a výsledky tí pvodních eskojazyných studií. Cílem publikace je pinést ucelený pehled problematiky, prezentovat dosaené vdecké poznatky a podpoit efektivní vyuití psychologicko-lingvistických metod ve výzkumu osobnosti.
Výzkumná ást knihy je rozdlena do tí dílích studií: „Osobnostní charakteristiky z pohledu shody v dotazníkovém posouzení“, „Specifika text ve vztahu k osob mluvího“ a „Osobnostní charakteristiky mluvího v kontextu jazykových rys“. Studie jsou realizovány na dvou základních výzkumných souborech, CPACT (n=200) a PS (n=1887). Jako zdroj textových dat pak slouí tyi typy výzkumných text (elicitovaných text v délce cca 180– 200 slov, vytvoených dle zadaných scéná: Motivaní dopis, Dopis z dovolené, Stínost a Dopis s omluvou), na kterých jsou provádny komputaní analýzy popisující jejich lexikální, lexikáln-sémantické, morfologické a stylistické jazykové rysy v podob 47 lingvistických promnných. Jako zdroj informací o osobnosti mluvích jsou vyuity testy Big Five Inventory (BFI-44/BFI-10) a Interpersonal Adjective Scales (IAS/IAS-32), vyplované ve dvou variantách, sebeposouzení (self-report) a posouzení druhou osobou (other-report), poskytující 13 psychologických promnných v kadé z variant (tj. skór osobnostních charakteristik vztahujících se k mluvím).
Cílem první studie, Osobnostní charakteristiky z pohledu shody v dotazníkovém posouzení, je zhodnotit výpovdní hodnotu informací o osobnostních charakteristikách mluvích z pohledu shody výsledk dotazníkového sebeposouzení (self-report) s výsledky posouzení druhou osobou (other-report). Zamení tohoto cíle je ist psychologické a vyplývá pedevším z poteby zváit validitu našich respondentních dat. V rámci uvedeného cíle jsme nejprve provedli modelové testování nkolika statistických postup, které mohou být vyuity pro zjišování shody mezi obma variantami posouzení (self-other agreement), a následn tyto postupy aplikovali na dva výzkumné soubory, resp. datasety. Základním výstupem této studie je zjištní, e mezi skóry sebeposouzení a posouzení druhou osobou je a pekvapivá shoda, a to zejména v charakteristikách spoleenskost–pátelskost, extraverze (pedevším u en) a otevenost vi zkušenosti. Nejmenší shodu pak vykazuje charakteristika arogance– vypoítavost. I u charakteristik s nejniší zjištnou shodou je pibliná shoda (tzv. hit-skór) obou variant posouzení min. 2,3krát astjší, ne kdyby byla náhodná. Celkov tedy meme konstatovat, e ob varianty dotazník poskytují srovnatelné informace o osobnostních charakteristikách mluvích.
Osobnostní markery v textu
Cílem druhé studie, Specifika text ve vztahu k osob mluvího, je popsat lingvistická specifika výzkumných text a jejich vztah k osobám mluvích z hlediska jejich sociální kategorie a idiolektu. První ást studie, spoívající v deskripci výzkumných text, poukazuje mimo jiné na to, e provedení výzkumných text odpovídá povaze text vytvoených v pirozeném prostedí. V druhé ásti studie, vnované specifikm text ve vztahu k pohlaví a vku mluvích, zjišujeme rozdíly v uívání jazykových rys mezi skupinou mu a skupinou en a souvztanosti jazykových rys s vkem mluvího. V rámci tchto výpot byla nalezena celá ada vztah mezi jazykovými rysy a sociáln-kategoriálními deskriptory mluvích. Za nejspolehlivjší indikátory (markery) pohlaví mluvího meme povaovat astjší uívání sloves a vyšší dynaminost textu u en, jako markery vku nap. astjší uívání pedloek v neformálních textech starších mluvích. Konkrétní výsledky jsou však do znané míry závislé na typu analyzovaného textu. Tetí ást studie je zamena na hledání takových jazykových rys, které by mohly souviset s tzv. idiolektovým otiskem mluvího; tedy takových rys, které jsou mluvím pouívané vícemén nevdom a navyklým zpsobem. Nejvýznamnjším výstupem je zde potvrzení zásadního vlivu typu textu (ánru, registru) na manifestaci jazykových rys. Jazykové markery pohlaví, vku a idiolektu obecn vysvtlují jen menší ást celkové jazykové variability.
Cílem tetí studie, Osobnostní charakteristiky mluvího v kontextu jazykových rys, je popis vztah mezi jazykovými rysy a informacemi o osobnostních charakteristikách mluvího. Výsledky analýz poukázaly na velké mnoství vztah, které je moné mezi jazykovými rysy a osobnostními charakteristikami nalézt. V rámci ádné analýzy však nebyly nalezeny vztahy, které by byly signifikantní pro všechny typy text. Uváíme-li specifika text, nejvšestrannjšími markery osobnosti se ukázala etnost podstatných jmen a míra statinosti textu, které se vztahují pedevším k osobnostním charakteristikám svdomitost, nejistota– submisivita a neuroticismus. Texty mluvích, kteí sami sebe popisují jako svdomitjší, vykazují nap. menší dynamiku, více se pibliují registru popularizace (statickému polytematickému textu) a jsou více retrospektivní. Z hlediska dalších nalezených vztah meme podpoit výsledky zahraniních výzkum, které v souvislosti s charakteristikou svdomitost uvádjí vyšší podíl afirmací, pedloek a spojek, ale také vyšší etnost negací u mluvích s niším skórem pívtivosti a niší etnost podstatných jmen u mluvích emon labilních. Všechny prokázané vztahy (po Benjamini–Hochbergov FDR korekci) dosahují prmrné hodnoty korelací rho=0,18, tj. vysvtlují cca 3 % variance. V souboru en dosahují tyto korelace prmrné hodnoty rho=0,26, tj. vysvtlují cca 7 % variance. U mu je prmrná hodnota rho=0,22, tj. korelace vysvtlují cca 5 % variance.
Všechny provedené studie poukazují na zejmý potenciál ve vyuití kvantitativní psychologicko-lingvistické analýzy, a to nejen ve výzkumu osobnosti. Publikace rovn pedkládá východiska a výzvy, které by mly být pedmtem odborné diskuse a dalších výzkum, a uvádí adu doporuení vztahujících se k problematice výzkumné metodologie a k interkulturní perspektiv studií.
Shrnutí
Summary
The publication “Personality markers in text” focuses on the area of language use psychology – analysis and interpretation of interpersonal communication through psychological and linguistic methods. The aim of this book is to familiarize the reader with the relationships that may be found between the verbal expression, i.e. the form and content of written communication, and the personality characteristics of the communicator, specifically via the application of quantitative computational methods. The book introduces the theoretical background of psychological-linguistic analysis, selected methods of text and communicator’s personality description, and also the design and results of three original studies on the Czech language. The aim of the publication is to offer the reader a comprehensive overview of the matter, to present contemporary research findings, and to support further scientific development of this discipline.
The research part of the book is divided into three sub-studies: “Personality characteristics: Agreement in the questionnaire assessment,” “Text specifics in relation to the communicator,” and “Communicator’s personality characteristics in the context of language traits”. The studies are conducted on two primary research samples, CPACT (n=200) and PS (n=1887). The source of textual data is based on four types of research texts (elicited texts in the length of approx. 180–200 words, created based on the assigned scenarios: Cover Letter, Letter from Vacation, Letter of Complaint, Letter of Apology) which are processed by computational analyses describing their lexical, lexical-semantic, morphological and stylistic language features in the form of 47 linguistic variables. Big Five Inventory (BFI-44/BFI-10) and Interpersonal Adjective Scales (IAS/IAS-32) tests are utilized as the source of information about the communicator’s personality, filled in two variants – self-assessment (self-report) and assessment by another person (other-report), providing 13 psychological variables in each variant (i.e. scores of personality characteristics related to the communicator).
The aim of the first study, Personality characteristics: Agreement in the questionnaire assessment, is to assess the validity of information about communicators’ personality characteristics with regards to the concordance of the self-report and other-report questionnaire results. The focus of this aim is purely psychological and stems primarily from the need to affirm the validity of our respondent data. In terms of the aforementioned goal, we first performed model testing of several statistical approaches that may be used for ascertaining the agreement between both assessment variants (self-other agreement); subsequently, we applied these approaches to the two research samples, or datasets. The primary finding of this study is that the scores of self-report and other-report exhibit a surprisingly high degree of agreement, especially in the trait of gregariousness-extraversion (IAS questionnaire), extraversion (and especially in women), and openness to experience (BFI questionnaire). The least agreement is then exhibited in the arrogant-calculating trait. Even in the characteristics with the lowest ascertained agreement, the approximate agreement (so-called hit-score) of both variants is at minimum 2.3 times more frequent than if it was random. Overall, we can therefore state that both questionnaire variants provide comparable information about the communicators’ personality characteristics.
Personality markers in text
The aim of the second study, Text specifics in relation to the communicator, is to describe the linguistic specifics of the research texts and their relationship to the communicators in terms of their social classification and idiolect. The first part of the study, focused on the description of the research texts, also indicates that the execution of the research texts corresponds to the nature of texts created in natural environment. The second part of this study addresses the text specifics in relation to the communicators’ age and gender, ascertaining differences in the language traits use between the male and female sets, and the relationships between language traits and a communicator’s age. These computations resulted in the discovery of numerous relationships between language traits and the communicators’ social-classification descriptors. A more frequent use of verbs and more dominant dynamic dimension in women can be considered the most reliable markers of the communicator’s gender; a higher use of prepositions in informal texts of older communicators, for instance, can be considered a marker of age. However, the individual results largely depend on the type of the analysed text. The third part of the study focuses on determining which language traits could correspond to the so-called idiolect imprint of the communicator, i.e. such traits that are used by the communicator more or less subconsciously and habitually. The most significant finding of this study is the confirmation of the crucial effect of the text type (genre, register) on the manifestation of language traits. It could be said that in general, language markers of age, gender and idiolect explain only a smaller part of the overall language variability.
The aim of the third study, Communicator’s personality characteristics in the context of language traits, is a description of the relationships between language traits and personality characteristics of a communicator. The results of the analyses indicate a high number of relationships that can be found between the language traits and personality characteristics. However, no relationships significant for all the text types were discovered in any of the analyses. Considering the text specifics, the most universal personality markers proved to be the frequency of nouns and the static dimension, which relate primarily to the conscientiousness, unassured-submissiveness, and neuroticism personality traits. The texts of communicators who describe themselves as more conscientious, for instance, exhibit lower dynamics (i.e. static dimension), they demonstrate closer correspondence to the popularization register (static polythematic text) and are more retrospective. In terms of other discovered relationships, our study supports the results of studies from abroad, which cite a higher ratio of affirmations, prepositions and conjunctions in relation to the conscientiousness trait, and also a higher frequency of negation in communicators with a lower score of the agreeableness trait, and a lower frequency of nouns in emotionally unstable communicators. All these proven relationships (after Benjamini-Hochberg’s FDR Correction) achieve the average value of correlations rho=0.18. i.e. they explain approximately 3% variance. In the female set, these correlations achieve the average value of rho=0.26, i.e. they explain approximately 7% variance. In the male set, the average value is rho=0.22, explaining approximately 5% variance.
All the conducted studies indicate an obvious potential in the use of quantitative psychological-linguistic analysis, and not only in the research of personality. Furthermore, this publication also presents basic principles, proposes challenges that should be the subject of scientific discussion and further research, and poses numerous suggestions related to the issue of research methodology and a higher emphasis on the intercultural perspective of studies.
Summary
Podkování
Kniha Osobnostní markery v textu je výsledkem ady projekt a mnoha let vdecké práce, které jsou úzce propojené nejen s mým profesním ivotem, ale i s ivotem osobním. Dovolím si zde proto uvést osobnjší komentá a zmínit ty, na které jsem pi psaní této knihy asto myslel a kterým náleí mj vdk a mnohé díky.
V první ad bych rád podkoval všem úastníkm našich výzkum za jejich as, energii a dvru, kterou do našich výzkum vloili. Bez nich by nebylo moné uskutenit ádný z našich projekt a nemohla by vzniknout ani tato kniha.
Chtl bych podkovat všem kolegm, kteí se na realizaci výzkum podíleli, a ji v roli len týmu, asistent nebo konzultant. Povauji za velké štstí, e jsem ml monost spolupracovat s tolika vynikajícími odborníky a profesionály, stejn tak i se skvlými studenty a mladými vdci, kteí s projekty pomáhali. Pestoe je zde neuvádím jmény, vzpomínám na n a jsem jim vdný.
Velký dík patí Iv Stuchlíkové, která m k tematice psychologie uívání jazyka ped mnoha lety pivedla a která mi vdy byla velkou oporou a inspirací. Dkuji Jan Havigerové a Jiímu Havigerovi, za všechen jejich as, energii a odhodlání, které do našich spolených projekt vloili. Dkuji také recenzentm a kolegm–lingvistm z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, za rady, erudici a veškerou odbornou i osobní podporu. V neposlední ad dkuji své rodin a svým pátelm, za jejich péi, zájem a ochotu pomoci.
Nejvtší dík patí mé en, které tuto knihu s láskou vnuji.
Obsah
1. Psychologie uívání jazyka: Studium verbálního projevu v kontextu (nejen) psychologických disciplín
1.1 Úvod do problematiky a základní terminologie 20
1.2 Východiska psychologie uívání jazyka a psychologicko-lingvistický výzkum osobnosti
25
2.1 Vybrané metody komputaní lingvistické analýzy a jejich vyuití v psychologickém výzkumu
30
39
3.2 Osobnostní charakteristiky z pohledu shody v dotazníkovém posouzení 60
3.3 Specifika text ve vztahu k osob mluvího 74
3.4 Osobnostní charakteristiky mluvího v kontextu jazykových rys 92
4. Diskuse
4.2 Perspektivy psychologického výzkumu uívání jazyka 117
Literatura 122
Pílohy 138
1. Psychologie uívání jazyka: Studium verbálního projevu v kontextu (nejen) psychologických disciplín
19
Kapitola je vnovaná úvodu do problematiky psychologie uívání jazyka. V dílích podkapitolách je pedstaven obecný rámec disciplíny, základní psychologická a lingvistická terminologie, ale také klíová teoretická východiska a výzkumná evidence vztahující se k našim studiím.
1.1 Úvod do problematiky a základní terminologie 20
Podkapitola je vnovaná pedstavení a vymezení základních pojm a konstrukt, se kterými budeme v knize pracovat, a to v jak psychologické, tak v lingvistické rovin problematiky.
1.2 Východiska psychologie uívání jazyka a psychologicko-lingvistický výzkum osobnosti
25
Podkapitola je vnovaná východiskm psychologie uívání jazyka a problematice verbálního projevu jako zdroji psychologicky relevantních informací o osob mluvího. Seznamuje se základní výzkumnou evidencí, a to zejm. v rovin vztahu textu k píslušnosti mluvího k urité sociální kategorii, k jeho temperamentovým a interpersonálním charakteristikám a k jeho emonímu proívání. Na závr jsou zmínny nkteré otázky, které zasluhují pozornost a mly být pedmtem dalšího odborného diskurzu.
2. Metody popisu textu a osobnosti mluvího 29
Kapitola je vnována dvma skupinám metod, které jsou z hlediska našich studií zásadní. V rámci lingvistických metod se zamíme na rzné úrovn a postupy výpoetního zpracování textu, v rámci metod psychologických na souvislosti spojené s vyuitím osobnostních dotazník.
2.1 Vybrané metody komputaní lingvistické analýzy a jejich vyuití v psychologickém výzkumu
30
Podkapitola se vnuje pedstavení nkterých metod a postup matematic- ké (resp. komputaní) lingvistiky, které jsou perspektivní z hlediska jejich vyuití v psychologickém, resp. obecn spoleenskovdním, výzkumu.
2.2 Popis osobnosti mluvího: Pednosti a limity uívání psychologických dotazník
39
3. Osobnostní markery v textu: Studie na eském jazyce 46
Kapitola navazuje na pedstavená východiska a penáší je do roviny dokumentace a interpretace studií provedených v rámci tí psychologicko-lingvistických výzkum – eských projekt CPACT, Poznejse a JUPSYCOR, které jsme realizovali v období let 2016–2020. Cílem kapitoly je podrobnji zdokumentovat aplikaci pedstavených metod a uvést výsledky dosaené v rámci tí aktuálních, pvodních studií.
3.1 Pedstavení studií: Projekty CPACT, Poznejse a JUPSYCOR 47
Podkapitola pináší základní informace o projektech, se kterými budeme v knize dále pracovat. Následn jsou pedstaveny cíle jednotlivých studií, výzkumné soubory a vyuité metody. Popis metod je rozdlený do ástí vnovaných definici textových materiál, metodám analýzy text a administrovaným osobnostním dotazníkm.
3.2 Osobnostní charakteristiky z pohledu shody v dotazníkovém posouzení 60
Podkapitola pináší výsledky studie, která pokrývá první výzkumný cíl naší práce. Text je vnován problematice spojené s popisem osobnostních charakteristik, a to prostednictvím zhodnocení výstup dotazníkových variant sebeposouzení (self-report) a posouzení druhou osobou (other- report). Jsou pedstaveny postupy, které umoují srovnání obou variant, a výsledky, kterých bylo v rámci dvou výzkumných soubor dosaeno.
Osobnostní markery v textu
3.3 Specifika text ve vztahu k osob mluvího 74
Podkapitola je vnována deskripci výzkumných text, písemných materiál TXT1–TXT4, a specifikm tchto text ve vztahu k mluvím, resp. jejich sociální kategorii a idiolektu. Cílem studie je popsat, jaké jazykové rysy jsou s pohlavím a vkem mluvích spojené, a referovat o moných vazbách mezi jazykovými rysy a idiolektem.
3.4 Osobnostní charakteristiky mluvího v kontextu jazykových rys 92
Podkapitola je vnovaná popisu vztah mezi jazykovými rysy ve výzkumných textech (TXT1–TXT4) a osobnostními charakteristikami mluvích, jejich autor. V této studii pro nás budou klíové jazykové rysy postihující lexikální (lexikáln-sémantickou), morfologickou a stylistickou úrove komunikátu. Pi vymezení osobnostních charakteristik budeme vycházet z výsledk test BFI (Big Five Inventory) a IAS (Interpersonal Adjective Scales), a to jak ve variant sebeposouzení (self-report), tak variant posouzení druhou osobou (other-report). V lexikálních analýzách bude vyuitý dotazník SEHW (Scales of Emotional Habitual Subjective Well-being).
4. Diskuse 109
4.1 Shrnutí výsledk pedstavených studií 110
První ást diskuse je vnována shrnutí výsledk tí pvodních studií popsaných v pedchozích podkapitolách. Budou komentovány klíové poznatky o osobnostních markerech v textu, pednosti a limity studií, ale i jejich potenciál v rovin souasného výzkumu psychologie uívání jazyka.
4.2 Perspektivy psychologického výzkumu uívání jazyka 117
Závrená ást textu je vnovaná diskusi k východiskm psychologického výzkumu uívání jazyka a k jeho perspektivám. Zamíme se na výzvy této disciplíny ve vztahu k rozšiování vdeckého poznání, realizaci kvalitních studií, na cross-lingvistickou perspektivu výzkum, ale i na konkrétní nástroje a postupy, kterých mohou výzkumníci ve svých studiích vyuít.
Komentovaný obsah
Preface 18
1. Psychology of language use: Study of verbal expression in the context of (not only) psychological disciplines
1.1 Introduction and basic terminology 20
1.2 Theoretical background of language use psychology and psychological-linguistic personality research
25
2. Description methods of the text and personality of the communicator
2.1 Selected methods of computational linguistic analysis and their use in psychological research
30
2.2 Description of the communicator’s personality: Advantages and limitations in the use of psychological questionnaires
39
3. Personality markers in text: Study on the Czech language
3.1 Introduction of the studies: CPACT, Poznejse, JUPSYCOR projects 47
3.2 Personality characteristics: Agreement in the questionnaire assessment 60
3.3 Text specifics in relation to the communicator 74
3.4 Communicator’s personality characteristics in the context of language traits
92
4.2 Prospects of psychological research on language use 117
References 122
Appendices 138
List of abbreviations 210
About the author 213
Personality markers in text
Annotated Table of Contents
1. Psychology of language use: Study of verbal expression in the context of (not only) psychological disciplines
19
The chapter is dedicated to the introduction of language use psychology. The individual subchapters introduce the general framework of the discipline, basic psychological and linguistic terminology, and key theoretical background and research evidence related to our studies.
1.1 Introduction and basic terminology 20
The subchapter focuses on the introduction and definition of basic terms and constructs used in the book, including both the psychological and linguistic levels of the subject matter.
1.2 Theoretical background of language use psychology and psychological-linguistic personality research
25
This subchapter is dedicated to the basic principles of language use psychology and the issue of verbal expression as a source of psychologically relevant information about a communicator. This section presents fundamental research evidence, especially concerning the relationship between the text and the communicator’s classification according to a certain social category, their temperamental and interpersonal characteristics, and their emotional experience. Lastly, the subchapter features several questions which deserve attention and should be the subject of further scholarly discourse.
2. Description methods of the text and personality of the communicator
29
This chapter introduces two sets of methods that are crucial for our studies. In terms of linguistic methods, this section focuses on various levels and processes of computational text processing; with regards to psychological methods, the focus will be on the context of the use of personality questionnaires.
2.1 Selected methods of computational linguistic analysis and their use in psychological research
30
The subchapter is dedicated to the introduction of certain methods and approaches of mathematical (i.e. computational) linguistics which are promising in terms of their usage in psychological research as well as in social sciences in general.
2.2 Description of the communicator’s personality: Advantages and limitations in the use of psychological questionnaires
39
This subchapter discusses the issue of using a set of psychological tests, personality questionnaires. After introducing the basic method, the section further focuses on the general principles related to personality assessment, the possibilities of correcting response inaccuracies, the use of other-report questionnaire variants, and certain concerns connected to test validity.
3. Personality markers in text: Study on the Czech language 46
The chapter expands on the introduced principles and contextualizes them on the level of documentation and interpretation of research undertaken within three psychological-linguistic studies – the Czech projects of CPACT, Poznejse and JUPSYCOR, which we conducted in the period between 2016 and 2020. The aim of this chapter is to document the application of the presented methods in greater detail and to present the results achieved within the three original studies that are the focus of this book.
3.1 Introduction of the studies: CPACT, Poznejse, JUPSYCOR projects 47
This subchapter offers basic information on the projects we will further use in the book. Furthermore, it introduces the aims of the individual studies, the research samples, and methods used. The methods description is divided into parts dedicated to text materials definitions, methods of text analysis, and the administered personality questionnaires.
3.2 Personality characteristics: Agreement in the questionnaire assessment 60
The subchapter presents the results of the study that covers the first research goal of our work. The text focuses on the issues related to the personality characteristics description through evaluating the outputs of the self-report and other-report questionnaire variants. Methods allowing comparison of both variants and results achieved within the two research samples are introduced.
3.3 Text specifics in relation to the communicator 74
The subchapter is dedicated to the description of the research texts, written materials of TXT1–TXT4, and the specifics of these texts in relation to the communicators, specifically their social category and idiolect. The aim of the study is to describe which language traits are related to the age and gender of the communicators, and to present the potential links between language traits and idiolect.
Personality markers in text
3.4 Communicator’s personality characteristics in the context of language traits
92
The subchapter is dedicated to the description of relationships between language traits in the research texts (TXT1–TXT4) and personality characteristics of the communicators, their authors. This study considers as key the language traits involving the lexical (lexical-semantic), morphological, and stylistic levels of the communication. When defining personality characteristics, we draw from the results of the BFI (Big Five Inventory) and IAS (Interpersonal Adjective Scales) tests, both in the self- report and other-report variants. The lexical analyses utilize the SEHW (Scales of Emotional Habitual Subjective Well-being) questionnaire.
4. Discussion 109
4.1 Summary of the presented studies’ results 110
The first part of the discussion focuses on the summary of the three original studies described in the previous subchapters. The discussion also addresses key findings about personality markers in text, advantages and limitations of the studies, and their potential in current research on language use psychology.
4.2 Prospects of psychological research on language use 117
The final part of the text is dedicated to a discussion on the theoretical background of psychological research on language use and its prospects. We focus on the challenges in this discipline in relation to the expansion of scientific knowledge, conduction of quality studies, on cross-linguistic research potential, and on the individual tools and approaches researchers may utilize in their work.
Annotated table of contents
Úvod
Základním tématem naší publikace je mezilidská komunikace a monosti její analýzy a interpretace pomocí psychologických a lingvistických metod. Zamujeme se zde zejména na studium psychologicky relevantních vztah mezi písemným verbálním projevem (formou a obsahem slovní komunikace) a osobnostními charakteristikami komunikující osoby (mluv- ího) s vyuitím kvantitativních, analyticko-výpoetních postup.
Uvedené téma je v kontextu domácího výzkumu relativn nové a prvním projektem, kte- rý se na tuto problematiku podrobnji zamil, byl projekt CPACT, „Komputaní psycholingvi- stická analýza eského textu“, realizovaný v letech 2016–2018 (Kuera et al., 2018). Je vhodné poznamenat, e eskojazyný výzkum zde ml, oproti anglofonnímu, zpodní tém 20 let. Naše publikace na projekt CPACT navazuje, rozpracovává nové studie a uvádí poznatky do šir- šího interdisciplinárního kontextu. V tomto smru se zárove jedná o shrnutí osmileté práce autora knihy v oblasti psychologického výzkumu uívání jazyka.
Základním cílem publikace je pedstavit východiska souasného pojetí psychologie uívání jazyka, aktuální výzkumná zjištní a prezentovat výstupy dílích studií, které byly realizovány na eském jazyce. V širší perspektiv je pak cílem facilitovat další vdecký rozvoj této disci- plíny, a to jak v podob potenciálních replikací našich studií, tak ve smru k vyuití poznatk v samostatných projektech. Tato kniha je urena nejen psychologm, kteí mají zájem o stu- dium vztah mezi osobností a textem, ale také kolegm z oblasti lingvistiky i informatiky, stejn jako studentm a mladým výzkumníkm, které dané téma zaujalo nap. s ohledem na volbu kvalifikaní práce i ve smru k úvahám o jejich dalším vdeckém smování.
Naši knihu budeme strukturovat do ty základních kapitol. V první kapitole, „Psychologie uívání jazyka: Studium verbálního projevu v kontextu (nejen) psychologických disciplín“, vymezíme základní pojmy a klíová východiska psychologie uívání jazyka. V druhé kapito- le, „Metody popisu textu a osobnosti mluvího“, pistoupíme k popisu konkrétních metod, kterých je mono ve výzkumech textu a osobnosti vyuít. Tetí kapitola, „Osobnostní mar- kery v textu: Studie na eském jazyce“, pedstaví ti pvodní eskojazyné studie, které byly pro tuto publikaci realizovány. V závrené kapitole budou výsledky studií shrnuty a budou diskutovány také další perspektivy výzkumu v oblasti psychologie uívání jazyka.
Chtli bychom poznamenat, e z dvodu vyšší pehlednosti a itelnosti textu budeme v knize uívat generického maskulina (nap. termín „úastník výzkumu“, není-li uvedeno ji- nak, oznauje souhrnn eny i mue), pvodní cizojazyné terminologie (není-li etablovaný její eský ekvivalent) a autorského plurálu.
Osobnostní markery v textu Úvod18 19
1.
Kapitola je vnovaná úvodu do problematiky psychologie uívání jazyka. V dílích podkapitolách je pedstaven obecný rámec disciplíny, základní psychologická a lingvistická terminologie, ale také klíová teoretická východiska a výzkumná evidence vztahující se k našim studiím.
Osobnostní markery v textu Úvod do problematiky a základní terminologie 20 21
1.1 Úvod do problematiky a základní terminologie
Podkapitola je vnovaná pedstavení a vymezení základních pojm a kon- strukt, se kterými budeme v knize pracovat, a to v jak psychologické, tak v lingvistické rovin problematiky.
Mezilidskou komunikací se zabývá velké mnoství obor – mimo širokého spektra vd humanitních a sociálních, je pedmtem zájmu nap. vd technických, lékaských i biologic- kých. Pestoe spoleenskovdní perspektiva, a zejména perspektiva psychologická, je pro tuto publikaci klíová, interdisciplinarita tématu bude asto vyadovat pesahy do dalších obor, pedevším pak do oblasti lingvistiky, informatiky a statistiky. Vzhledem k rzným specifikm obor a nkdy i odlišné terminologii bude nezbytné hned v úvodu zarámovat základní pojmy a konstrukty, se kterými budeme v textu pracovat.
Pro zaazení naší studie do širšího odborného kontextu vyuíváme pojmu psychologie uívání jazyka, kterým definujeme pohled na jazyk a e jako na zprostedkovatele in- formací o povaze a struktue lidské psychiky a s ní spojených procesech (viz Harley, 2014; Pennebaker, Mehl, & Niederhoffer, 2003). Tento termín je uíván jak v oboru psycholingvis- tiky (kde je však nkdy uvádn jako synonymum pro samotnou psycholingvistiku; viz Scovel, 1998), tak v oboru sociální psychologie, nap. jako tzv. social psychology of language use (nap. Meier et al., 2020; Weatherall, Gallois, & Watson, 2007). V našem pojetí je klíová interdisciplinarita tohoto vymezení, která by mla pokrývat jak interpersonální, tak intraper- sonální rovinu uívání jazyka (Holtgraves, 2014).
Psychologie uívání jazyka se pohybuje na pomezí tí psychologických disciplín. Prvním oborovým rámcem je psycholingvistika, tedy oblast studia psychologicky relevantních pro- ces, které jsou spojené s jazykem (Harley, 2014). Téma studia osobnosti se však z bné psycholingvistické agendy ponkud vymyká – psycholingvisté zdrazují zamení disciplí- ny na porozumní, produkci a zapamatování jazyka, tedy nap. problematiku mentálních struktur, vztahu jazykové kompetence a jazykové performance, psychofonetiku, tení a psa- ní, osvojování jazyka díttem i osvojování cizích jazyk (viz nap. Scovel, 1998; Nebeská, 1992; Caponigro & Cecchetto, 2013) a širší psychologickou perspektivu jazyka povaují spíše za téma sociální psychologie i psychologie osobnosti. První úvaze ostatn odpovídá skute- nost, e velká ást studií s tematikou „jazyk–osobnost“ byla v posledních tech dekádách pu- blikována práv v rámci sociální psychologie. Doplme, e k tomuto stavu pisplo nejen oslabení kognitivistického hnutí (které zejm. v 70. a 80. letech do urité míry proteovalo te- matiku sociální kognice), ale také zaloení International Association for Language and So- cial Psychology v roce 1997 a všeobecn zvýšení pozornosti vnované konkrétním aspektm lidského chování, mimo jiné práv jazykové komunikaci (viz Ball, Gallois, & Callan, 1989; Weatherall, Gallois, & Watson, 2007). Zaazení psychologie uívání jazyka (pouze) do rámce sociální psychologie však také není zcela výstiné. Sociální psychologie zkoumá pedevším interpersonální interakce, postoje, role a chování (Hartl & Hartlová, 2004), piem intra- personální procesy spojené s komunikací ponkud vyboují z jejího zamení. Velmi dleitý
Osobnostní markery v textu Úvod do problematiky a základní terminologie 20 21
je proto tetí rámec, kterým je psychologie osobnosti, k jejímu základnímu tématu (lidská osobnost) se v této publikaci vztahujeme. Psychologie osobnosti popisuje psychické, soci- ální a biologické vlastnosti, rysy a stavy osobnosti v obecné rovin, se zamením na rozdíly mezi jednotlivci, a studuje interakce mezi osobnostními dispozicemi a situací (ibid.). V souvis- losti s psychologií osobnosti je asto zdrazována dichotomie, která je v ní tradin obsaená – pokrývá toti jak nomotetický, tak idiografický pístup (nap. analytický vs. strukturální pí- stup i kvalitativní vs. kvantitativní pístup; Blatný 2010). I tato rovina je z hlediska zamení psychologie uívání jazyka velmi píznaná a dleitá (nap. Ireland & Mehl, 2014).
Metody a procedury, které jsou pro výzkum v oblasti psychologie uívání jazyka klíové, vycházejí pedevším z lingvistické a psychologické metodologie. Jedním z nejbnjších pí- stup k systematickému uchopení textu je obsahová analýza, která se sousteuje na rozbor explicitního komunikaního obsahu (Berelson, 1952). Z hlediska kvantitativního zpracová- ní tohoto materiálu, tzv. natural language processing (NLP; zpracování pirozeného jazy- ka), meme aplikovat nap. metody matematické lingvistiky – oboru na pomezí lingvistiky, matematiky a informatiky, který zahrnuje formální, kvantitativní a komputaní lingvistiku (Petkevi, 2017). Komputaní lingvistika vyuívá k analýze pirozeného jazyka výpoet- ních systém a vytváí automatické postupy, pomocí kterých s pirozeným jazykem manipu- luje (Manning & Schütze, 1999). Pro získávání a zpracování informací o osob mluvího pak uíváme nejastji metody psychodiagnostické, tedy metody, které zjišují a mí duševní vlastnosti a stavy, pípadn další charakteristiky jedince (Svoboda, 2005). Pro poteby naší studie budeme kombinaci tchto metod oznaovat jako komputaní psychologicko-lin- gvistickou analýzu, tedy výpoetn zpracovaný rozbor textu kombinující psychologická a lingvistická hlediska. Poznamenejme, e vazba uvedeného termínu na psychologii uívání jazyka není v odborné literatue zcela etablovaná (viz nap. Crocker, 2010), avšak nkteí au- toi ji rovn zmiují a podporují (nap. Krahmer, 2010).
Z hlediska lingvistické roviny naší studie je ústedním pojmem jazyk. Ten oznauje sys- tém vyjadovacích a sdlovacích prostedk vlastní píslušníkm uritého spoleenství jako nástroj myšlení a dorozumní (Havránek, 1989; Karlík et al., 2016). V tomto kontextu pro nás bude klíový jazyk pirozený, realizovaný prostednictvím verbální komunikace. Jazykové jednotky, pravidla a modely se obvykle oznaují jako tzv. langue, realizace jazyka pak jako tzv. parole. Jazykový projev souhrnn oznaujeme jako mluva, piem textovou jednotkou mluvy, obvykle odpovídající uritému komunikanímu impulzu, je promluva (ermák, 2011). Pro oznaení autora, aktivního pvodce jazykového projevu, pouíváme pojmu mluv- í, píjemcem projevu je pak adresát. Z hlediska perspektivy, kterou meme na komunikát pohlíet, rozlišujeme perspektivu vnitrotextovou (zahrnující sloky výstavby verbálního ko- munikátu) a perspektivu vntextovou (zahrnující samotný komunikaní proces, nap. povahu mluvího a adresáta) (Adam, 2003).
Realizace jazyka vyplývá z uívání jazykových jednotek (znakových prvk jazyka v rámci langue), tj. diskrétních element s vyhrannými funkními vlastnostmi a strukturou (Mist- rík, 2002), pípadn obecnji z jazykových prostedk, které zahrnují prostedky znakové i prostedky elementární–pedznakové (nap. fonémy, pízvuk, poádek slov; Daneš, 1967). Tyto prostedky mohou být fonetické a fonologické, morfologické, lexikální i syntaktické. Pro nás pak budou klíové ty, které jsou spojené s morfologií (tvaroslovím; zahrnující tvary, funkce a vztahy mezi slovními druhy), syntaxí (skladbou; popisující mluvnickou stavbu vt,
Osobnostní markery v textu Úvod do problematiky a základní terminologie 22 23
souvtí i celého textu), sémantikou (popisující význam jazykových jednotek, znak a jejich etz), lexikologií (popisující slovní zásobu), stylistikou (popisující variabilitu jazyka v zá- vislosti na druhu a typu situace) a s ní související pragmatikou (popisující vztahy jazykových jednotek a uivatel jazyka, zvlášt s ohledem na kontext a výsledek procesu stylizace) (er- mák, 2011; Karlík et al., 2007).
Variace v realizaci jazyka a jejich oscilace oznaujeme pojmem jazyková variabilita. Ta souvisí s existencí více jazykových forem pro jeden význam nebo více význam pro jed- nu formu jazykové jednotky (Cvrek, 2017). Píkladem me být napíklad synonymie, kdy stejný význam oznaují rzné formy (rozdílná slova, ze kterých si mluví vybírá). Jazyková variabilita je základem individuální komunikace, resp. stylové a ánrové rozrznnosti text (Cvrek & Vondika, 2011). Variabilita není urena pouze formou a významem, ale také kon- textem (textovým okolím), ve kterém se daná jazyková jednotka vyskytuje, a funkcí jednot- ky. Zde také me nastat rozpor mezi formou a kontextem jazykové jednotky, pípadn mezi jejím významem a funkcí (Cvrek et al., 2020a). Pi popisu jazykové variability nemusíme vycházet pouze ze sledování jazykových jednotek, ale analýzu meme provádt i na elemen- tárnjší úrovni, na úrovni jazykových rys. Na rozdíl od jazykových jednotek i prostedk nemusejí být jazykové rysy smysluplné nebo lingvisticky interpretovatelné (me se jednat nap. o poet slov zaínajících na písmeno „v“).
Studium jazykové variability meme rozdlit na dva základní proudy, které se vztahují k tzv. stylotvorným faktorm (resp. slohotvorným initelm). Tyto faktory urují výbr a spojování jazykových prostedk a mají tak zásadní vliv na výslednou podobu textu.
První proud se zamuje na faktory objektivní (resp. mimopersonální stylotvorné faktory), tj. na vliv textových charakteristik, které nejsou bezprostedn vázané na subjekt mluvího. Zahrnují nap. funkci textu, ráz komunikace i komunikaní situaci. Druhý proud se zamuje na subjektivní faktory (resp. personální stylotvorné faktory i individuální sty- lotvorné faktory), které jsou naopak podmínny vlastnostmi mluvího, ve smyslu mluvího jako konkrétní psychosociální jednotky (Cvrek et al., 2020a; Karlík et al., 2016).
V rámci objektivních faktor se setkáváme s nkolika pojmy; prvním je funkní styl, kte- rý souvisí zejm. s komunikaní funkcí textu, rázem komunikace a dalšími asoprostorovými podmínkami. Ve školní praxi jsou obvykle, zárove ponkud nevhodn, rozlišovány tyi zá- kladní funkní styly (prostsdlovací, odborný, publicistický a umlecký), které mohou být i jemnji diferencované (nap. odborný vdecký, odbornpopularizaní apod.; Karlík, Neku- la, & Rusínová, 1995). Dalším pojmem je slohový útvar, tedy výsledek slohového postupu, pi kterém mluví uvdomle vytváí základní linii textu v rovin jazykové i tematické. Pokud výsledek tohoto procesu napluje urité ustálené konvence (schémata), hovoíme o ánru (který zastešuje díla sdílející spolené znaky; nap. detektivky i cestopisy), pípadn o tex- tovém typu (který je nkdy chápán jako synonymum pro ánr, nkdy jako pojem na vyšší úrovni obecnosti; nap. textový typ „návod“ me mít podobu rzných ánr) (Cvrek et al., 2020a; Biber, 1995; Hoffmannová et al., 2016).
Pojmem, který úzce souvisí s textovým typem a ánrem, je registr. Registr (rejstík) je oznaením pro varietu jazyka zahrnující situan i sociáln podmínné konvencionali- zované jazykové a parajazykové chování (Slanová & Slanová, 2012), resp. varietu jazyka, její podoba a uití jsou podmínny komunikaní situací, resp. typem komunikaní situa-
Osobnostní markery v textu Úvod do problematiky a základní terminologie 22 23
ce (Karlík et al., 2016). Zatímco vymezení textového typu i ánru je primárn vntextové (za- hrnuje nap. funkci textu a specifika mluvího a adresáta), pro registr je klíová vnitrotextová perspektiva, tedy popis konkrétních jazykových rys, které se v nm pravideln pouívají. Registry mohou být mluvené i psané a mohou být chápány jako urité kontinuum varia- cí (Biber & Conrad, 2009). Kadou promluvu mluvího tak lze charakterizovat registrem i souborem registr, nap. registrem vdecké literatury, internetové diskuse i neformálního rozhovoru. V eském prostedí byla pomocí multidimenzionální analýzy vytvoena klasifika- ce, která obsahuje deset základních registr, rozdlených na registry dynamické a statické (nap. „analýza: statický monotematický“ i „konverzace: dynamický spontánní“) (Cvrek et al., 2020a; viz níe).
V rámci subjektivních faktor pak pracujeme s pojmy dialekt, tj. s jazykovou varietou, která je ovlivnna regionem a výchozím sociálním prostedím mluvího (Trudgill, 2004), sociolekt, tj. jazykovou varietou ovlivnnou píslušností mluvího k urité sociální skupin (Louwerse, 2004), a idiolekt, který je oznaením komplexu jazykových prostedk pouívaných mluv- ím nevdom a navyklým zpsobem (Coulthard, 2004). Na rozdíl od sociolektu se v lingvis- tice pedpokládá, e idiolekt je pro konkrétního mluvího relativn trvalý, resp. od dosplosti spíše nemnný (Olsson, 2008; Cvrek et al., 2020a). Dalo by se tedy hovoit o uritém speci- fickém lingvistickém otisku (fingerprint), který jedinec–mluví zanechává v textu, a to v rzné míe napí rznými texty. Doplme, e toto téma je klíové i pro naši publikaci.
V našich studiích jsme pracovali pedevším s tzv. elicitovanými texty – tedy texty, kte- ré mluví (zde participanti výzkumu) produkovali v reakci na výzkumnou stimulaci i pímé zadání a jejich parametry a specifika jsme se snaili vymezit (zarámovat) konkrétními scé- nái. Scénáem rozumíme definici a nastavení situace, ve které probíhá specifická forma sociální interakce (komunikace) a která popisuje její aktéry, situaní kontext (nap. prostedí a asový rámec) a pedpokládá typické komunikaní projevy (Kuera & Havigerová, 2018). Pokud bychom mli navázat na lingvistická východiska, jedná se o jakési psychologicky spe- cifické vymezení textového typu (ánru, registru), pokrývající však i jiné ne jazykové aspekty interakce.
V následujícím textu, vnovanému definici základních pojm a konstrukt z oblasti psy- chologie, budeme vycházet ze shrnutí Kuery a Havigerové (2018, s. 13–14). V centru našeho zájmu je zde termín osobnostní charakteristika. Jedná se o pojmenování psychologicky relevantních vlastností lovka projevujících se v jeho chování a proívání. Toto vymezení vychází vícemén z definice osobnosti, tj. charakteristik lovka, které jsou podkladem konzis- tentních vzorc chování, piem tmito charakteristikami se rozumí myšlenky, city a pozoro- vatelné (manifestované) chování (Pervin, 1996). Doplme, e v tomto pípad jde o ponkud širší vymezení pojmu rys osobnosti, tj. relativn stálé vlastnosti lovka, která je konzistentní, perzistentní a stabilní (Blatný, 2010; Hartl & Hartlová, 2000), i charakteru, tedy eticky zhod- nocené osobnosti (Hartl & Hartlová, 2000). Do rámce osobnostních charakteristik bychom tedy mohli, mimo uvedeného, zahrnout nap. motivy i charakteristiky spojené s inteligencí, emocemi i sebepojetím. Ty osobnostní charakteristiky, které jsou njakým zpsobem kvanti- fikované (nap. v podob bipolární škály extraverze–introverze), oznaujeme jako osobnostní dimenze (Blatný, 2010) a jejich spojení ve více i mén koherentním komplexu, který vytváí individualitu jedince, nazýváme osobnostním profilem. K oznaení manifestace osobnostních charakteristik do podoby konkrétního chování, myšlení i proívání jedince vyuíváme pojmu
Osobnostní markery v textu Východiska psychologie uívání jazyka a psychologicko-lingvistický výzkum osobnosti24 25
osobnostní procesy (personality processes; Hampson, 2012). Ukazatele (znamení, indicie) tchto proces v projevech jedince, v našem pípad v textu, oznaujeme jako osobnostní markery (Scherer, 1979; Mairesse et al., 2007).
Pi popisu procesu psychologického testování uíváme tyi základní termíny. Prvním je psychologický test. V rámci této knihy hovoíme o standardizované metod pro vyšetení duševních funkcí, schopností a osobnosti s moností zachytit jejich stav, zmny a poruchy (viz Kondáš, 1992). Typem psychologického testu je pak dotazník. Zde se jedná o metodu hromadného získávání údaj pomocí pedkládání otázek i tvrzení (viz Hartl & Hartlová, 2000). Pokud dotazník vypluje pímo sledovaná osoba (tzv. target), jedná se o variantu se- bepopis (self-report), pokud je sledovaná osoba popisována jiným lovkem (tzv. judge), ho- voíme o variant posouzení druhou osobou (other-report). Osobnostní dotazníky se zamu- jí na popis jedné nebo více osobnostních charakteristik, které sledují pomocí píslušných škál (tzv. škál dotazníkových, testových i obecn psychologických). Je zejmé, e v ideálním pí- pad bude test obsahující dotazníkovou škálu „extraverze“ mit osobnostní charakteristiku extraverzi (resp. tento psychologický konstrukt), v reálných podmínkách se však dotazníkové škály cílovým osobnostním charakteristikám pouze více i mén úspšn pibliují (viz téma validity v další kapitole). Kadá škála sestává z uritého mnoství poloek, u dotazníku z kon- krétních otázek (nap. „Jste vynalézavý?“) nebo tvrzení (nap. „Povauji se za nkoho, kdo je vynalézavý.“), na které respondent odpovídá. Z hlediska kategorizace tchto odpovdí na po- loku je teba upozornit na terminologickou víceznanost; pojem „škála“ je toti vyuíván i pro oznaení konkrétního uspoádání moných odpovdí, tzv. kategorií odpovdí. Kupíkla- du Likertova škála (stupnice) tak oznauje míru souhlasu s tvrzením pomocí odpovdí jako nap. „nesouhlasím – spíše nesouhlasím – neutrální – spíše souhlasím – souhlasím“. Obsah termínu „škála“ je proto závislý na kontextu, ve kterém je vyuíván.
Osobnostní markery v textu Východiska psychologie uívání jazyka a psychologicko-lingvistický výzkum osobnosti24 25
1.2 Východiska psychologie uívání jazyka a psychologicko-lingvistický výzkum osobnosti
Podkapitola je vnovaná východiskm psychologie uívání jazyka a proble- matice verbálního projevu jako zdroji psychologicky relevantních informací o osob mluvího. Seznamuje se základní výzkumnou evidencí, a to zejm. v rovin vztahu textu k píslušnosti mluvího k urité sociální kategorii, k jeho temperamentovým a interpersonálním charakteristikám a k jeho emonímu proívání. Na závr jsou zmínny nkteré otázky, které zasluhují pozornost a mly být pedmtem dalšího odborného diskurzu.
Jazyková komunikace je jedním z pilí lidské sociální interakce. První vazby mezi specific- kými akustickými jednotkami a vzájemnou interakcí jedinc se zaaly formovat ped cca dv- ma miliony let, tedy ješt dlouho ped vznikem lidského druhu homo sapiens (Arib, 2005). První lidská komunikace, spojená pedevším s tzv. cvakavými a mlaskavými jazyky, se pak datuje do období ped cca 50–100 tisíci lety (ibid.). Z dnešního pohledu byla tato komunika- ce pomrn omezená. Pes velmi jednoduchou gramatickou strukturu však jazyky pracovaly s uritou ucelenou znakovou sadou – lexikem, pomocí kterého bylo moné popsat a komu- nikovat pedmty a jevy (Workman, 2014). Rozvoj sociálních interakcí a nárst potu len ve skupin pak do komunikace pinášel nové prvky (zvyklosti) a zaala se utváet první ustá- lená struktura – systém jazyka (gramatika), která definovala pravidla pro spojování a podobu lexikálních jednotek (ibid.).
Sloité procesy vývoje a obohacování jazyka pinášely zejmé výhody. Mimo monosti sdí- let rozsáhlé informaní obsahy, bylo moné do komunikace vkládat i individuální styl mluv- ího (viz idiolekt). Zásoba prmrného jedince v západní spolenosti me být cca 45 tisíc slov (Nagy & Anderson, 1984), co zajišuje prostor pro relativn vysokou variabilitu jazyka, nap. ve form uívání zamnitelných i rzn významov odstupovaných jazykových pro- stedk jedincem v závislosti na komunikaní situaci. Díky této variabilit bylo moné vy- tváet originální a specifické komunikáty, které nejsou zajímavé pouze vcným informaním obsahem, ale také svou formou.
Myšlenka, e verbální projev njakým zpsobem souvisí s osobou mluvího a jeho osob- nostními charakteristikami, se v odborné literatue objevuje u adu desetiletí. Tyto pedpo- klady jsou v souasnosti sdílené i v ad dalších obor, napíklad v literární vd (pro popis tzv. autorského stylu; viz Page, 2011; ermák, 2007), sociolingvistice (nap. Kinzler & DeJesus, 2013) i ve forenzní lingvistice (nap. McMenamin, 2002; Olsson, 2008). V oblasti psycholo- gie u ve dvacátých letech 20. století realizovala Dorothey McCartthyová (1929) na souboru 2–15letých dtí výzkum, který poukazoval na to, e rozdíly v uívání jazykových prostedk vznikají nejen v závislosti na situaních podmínkách, ale také v závislosti na osobnostních rysech tchto mladých mluvích. Sanford (1942) tuto myšlenku dále rozvíjí a popisuje ver- bální projev jako specifický osobnostní marker. Nkteí autoi pak verbální projev oznaují dokonce za osobnostní rys (nap. Cheng, 2011) a odkazují na jeho propojení s nonverbálními
Osobnostní markery v textu Východiska psychologie uívání jazyka a psychologicko-lingvistický výzkum osobnosti26 27
formami projevu a jeho zásadní význam v intrapersonálních a interpersonálních procesech (nap. Furnham, 1990; Scherer & Giles, 1979; Weintraub, 1989).
Pes znaný zájem a pozornost vnovanou psychologii uívání jazyka byly výsledky kon- krétních studií po dlouhou dobu pomrn rozpaité a nejednoznané (viz Aaronson & Rieber, 2013). Verbální komunikace je velmi sloitá, variabilní a její analýza asov nároná. To vedlo mnoho výzkumník k odklonu od tohoto tématu a zamení se spíše na tradinjší oblasti psycholingvistiky (viz Pennebaker & Graybeal, 2001). Velkým impulzem pro rozvoj psycholo- gie uívání jazyka a souvisejících analýz byl píchod informaních technologií, které se zaaly uplatovat piblin od 70. let 20. století. Od 90. let tyto systémy postupn pebírají agendu, která se získáváním a zpracováním textu souvisí. Jejich vliv se projevoval jednak v rapidním nárstu mnoství text, které bylo moné pro výzkum zajistit (nap. v prostedí internetu), jednak v nárstu kapacity pro zpracování tchto dat.
Poslední ti dekády pinesly nebývalý rozvoj výzkum v oblasti psychologie uívání ja- zyka. Vztahy mezi specifickými verbáln-komunikaními vzorci a interpersonálním a in- trapersonálním fungováním lovka, o kterých Sanford (1942) jen uvaoval, byly následn popsány v nepeberném mnoství studií zamených nejen na osobnost mluvího, ale také nap. na screening a diagnostiku poruch (nap. Sahlén & Nettelbladt, 1992), predikci chování (nap. Canter & Youngs, 2009) i extrakci názor a postoj z textu (nap. Rodríguez-Puente et al., 2016). Výzkumníci se zabývali etnými lingvistickými markery spojenými nap. s tem- peramentem, interpersonálními charakteristikami a emocemi. Podrobnjší informace o kon- krétních studiích jsou k dispozici nap. v knize Kuery et al. (2018), v následujícím textu pak zmíníme nkteré z tematicky relevantních studií, které jsou východiskem pro analýzy ped- stavené v této knize.
Celá ada studií vnuje pozornost charakteristikám mluvích, které nejsou primárn psy- chologické, napíklad demografickému i sociálnímu zaazení autor textu. Pedmtem vý- zkumu jsou asto pohlaví a vk mluvích, tj. ist sociáln-kategoriální promnné; piem zde me být sledována hypotéza o existenci uritého genderového i vkového „sociolektu“. ada studií dokládá, e práv pohlaví je významným moderátorem ve vztahu k uívání ja- zyka (Ireland & Mehl, 2014). eny nap. v prmru uívají více zájmen, sloves v pítomném ase a spojek (tj. spíše dynamických, angaovaných prostedk), oproti mum, jejich texty obsahují vtší zastoupení podstatných jmen, dlouhých slov, íslovek a pedloek (tj. spíše sta- tických, formálních, informativních prostedk) (Biber, 1991; Newman, Groom, Handelman, & Pennebaker, 2008; Pennebaker & Stone, 2003; Argamon et al., 2007). eny uívají více 1. osoby singuláru (Mehl & Pennebaker, 2003), zejm. ve spojení se zájmeny (Fast & Funder, 2008), více slovní negace a více sloves (bez ohledu na gramatický as; Newman, Groom, Han- delman, & Pennebaker, 2008). V textech en rovn nalezneme více slov s emoním nábojem a slov, která se vztahují k jejich vlastní osob (Holtgraves, 2014). Z hlediska jazykové variabi- lity spojené s vkem mluvího je asto zmiován vyšší výskyt slov s pozitivním emoním ná- bojem a úbytek slov emon negativních, vyšší výskyt kategorie budoucího asu a niší poet slov v 1. osob (Pennebaker & Stone, 2003).
Mnoho výzkumník se zamilo na jazykovou variabilitu spojenou s osobnostními di- menzemi modelu Big Five (Costa & McCrae, 1992). Vyšší skór extraverze nap. vykazu- je kladný vztah s astjším pouíváním pozitivních emon nabitých slov (nap. „bájená, šastný, úasný“; Pennebaker & King, 1999), co dokládají i výzkumy Schwartze et al. (2013)
Osobnostní markery v textu Východiska psychologie uívání jazyka a psychologicko-lingvistický výzkum osobnosti26 27
a Yarkoniho (2010), ale také s pouíváním delších slov a zkratek (Holtgraves, 2011) a s niším uíváním slov slouících k diferenciaci (nap. „na rozdíl, krom“; Pennebaker & King, 1999). Neuroticismus je dáván do vztahu s astjším výskytem zájmen v první osob (nap. „já, moje, mn“) a s menším výskytem pozitivn emon nabitých slov (ibid.). Vyšší skór otevenosti vi zkušenosti je spojovaný s vyšší etností odkaz na sociální procesy a s vyšší frekvencí citací (Sumner, Byers, & Shears, 2011) a dimenze pívtivost souvisí nap. s vyšším výskytem pedloek, zájmen v první osob a vyšší etností pozitivn emon nabitých slov (Holtgraves, 2011). Poslední z pti dimenzí, svdomitost, negativn koreluje s podmiovacím zpsobem, negací a negativn emon nabitými slovy (stejn jako extraverze) (Pennebaker & King, 1999). Ucelený pehled podává v této oblasti text Havigerové, Havigera a Frankové (2018).
ada studií se vnovala také interpersonálním charakteristikám mluvích. Cegala (1989) poukazuje na to, e lidé, kteí jsou více sociáln orientovaní, vyuívají více prostedk spojených s vyjádením jistoty, bezprostednosti a uívají více vztahových zájmen (nap. „my, naše“). Podle studie Tausczika a Pennebakera (2010) mluví s vyšším sociálním statusem a vyšší dominancí astji uívají odkazy na druhé lidi a obecn více komunikují, resp. pro- dukují delší texty. Sexton a Helmreich (2000) uvádjí, e výše postavení lidé v komunikaci uívají také mén otázek (tj. tázacích vt). Relativn široká shoda panuje v oblasti vyššího uí- vání 1. osoby singuláru mén dominantními mluvími, a to zejm. v kategorii osobních zájmen. Dominantní mluví v 1. osob preferují naopak plurál (Kacewicz et al., 2014; Avolio & Gard- ner, 2005; Dino, Reysen, & Branscomb, 2008; Berry, Pennebaker, Mueller, & Hiller, 1997). Nkteí autoi poukazují také na to, e lidé s vyšší úrovní sociální desirability typicky uívají slova spojená s exkluzí (nap. „ale, krom, bez“) a astjší slovní negaci (Newman et al., 2003).
Zamíme-li se na souvislosti jazykové variability se specifiky emoního proívá- ní (emoního stavu), byl opakovan zdokumentován nap. kladný vztah negativních emocí s etností negativn emon nabitých slov (Bernard, Baddeley, Rodriguez, & Burke, 2016) a s výskytem zájmen, zejm. osobních zájmen v 1. osob (Holtzman, 2017). Tyto závry podpo- rují také studie zamené na problematiku projev deprese a úzkosti – tyto projevy s vyšším výskytem zájmen v 1. osob singuláru pozitivn korelují (nap. Anderson, Goldin, Kuritao, & Gross, 2008; Arntz, Hawke, Bamelis, Spinhoven, & Molendijk, 2012).
Pestoe je pínos uvedených studií nepochybn významný, je teba na závr kapitoly zmí- nit také ti dleité otázky, resp. souvislosti, které jsou v souasném vdeckém diskurzu nkdy opomíjeny, akoliv z naší perspektivy jsou ve vztahu k výsledkm studií velmi podstatné.
Dleitou otázkou ve vztahu k zobecnní výzkumných výsledk je vyjádení míry, se kterou je verbální projev konkrétního mluvího diskriminativní, resp. do jaké míry v rzných typech text variuje. Vtšina studií toti vyuívá pouze jednoho typu textu (nap. specifického ánru blog nebo text ze sociálních sítí) a není tak moné stanovit, do jaké míry se v provedení tex- tu projevuje osobnost i idiolekt mluvího a do jaké míry situaní kontext (viz Shoda & Mis- chel, 1994), resp. do jaké míry se na variabilit text podílí variabilita idiolektová a do jaké míry variabilita spojená s objektivními faktory (srov. Cvrek et al., 2020b). Pokud bychom mli voln citovat Pennebakera a Kinga (1999, s. 1309), je shoda jazykových rys mezi rz- nými typy promluv (napí tématy a asem) pozoruhodn vysoká a srovnatelná s tradiními psychologickými dotazníky. ada studií však uvádí i jiný pohled a jejich autoi zmiují, e di- ferenciace text, nap. na základ ánr i registr, je z hlediska interpretace výstup analýz velmi významná (Biber, 1991). Vliv komunikaního kontextu na podobu a variabilitu projev
Osobnostní markery v textu Východiska psychologie uívání jazyka a psychologicko-lingvistický výzkum osobnosti28 29
jedné osoby byl opakovan popsán v obecné rovin uívání jazyka (nap. Chen & Bond, 2010) i pi konkrétních manipulací se slovy (nap. Newman, Groom, Handelman, & Pennebaker, 2008; Ireland & Mehl, 2014). Je patrné, e pestoe se jedná o velmi dleité téma, nepanuje zatím v „otázce diskriminativnosti“ v odborné komunit dostatená shoda.
Související otázkou jsou také specifika ústního (mluveného) a písemného verbálního proje- vu, resp. jejich obecná srovnatelnost. Jak zmiují Tausczik & Pennebaker (2010), tato proble- matika stojí ponkud neprávem v pozadí odborného zájmu. Pitom ada autor zdrazuje, e ústní a písemné komunikáty vykazují adu odlišností a hovoí o tzv. oral–written dicho- tomy (Horowitz & Samuels, 1987; Townend & Walker, 2006; Cook, 2004). asto uvádné jsou rozdíly ústního a písemného projevu, jako nap. neformálnost–formálnost, spontánnost–pi- pravenost, nestrukturovanost–strukturovanost, repetetivnost–strunost i uvolnnost–ri- gidnost (Thanh, 2015). Zmiována je také vyšší míra zapojení mluvího a vyšší fragmentace u ústního komunikátu (Redeker, 1984). Jiný pohled pináší interpretace komputan-lingvis- tických analýz, které rozdíly pisuzují nap. vlivu konkrétních registr, které však nemusí být nutn spojené s modalitou ústní/písemný. Podle Bibera (1988, 1991) záleí na konkrétním zastoupení rzných dimenzí textu, které registr definují (nap. z hlediska spontaneity; vysoce pipravený a formální me být v uritých situacích i ústní projev), by nezpochybuje obecné prototypické charakteristiky obou modalit. Z navazujících výzkum je rovn patrné, e o spe- cifikách mluvených a psaných text by se skuten hovoit mlo – nap. z výzkumu Louwerse et al. (2004) vyplývá, e pro ústní projev je typická nap. polysémie, nejednoznaná kvantifi- kace, hustota zájmen, abstrakta i hyperonyma. Zhang (2019) poukazuje na to, e ústní projev (a zejména dialog) vykazuje více vazeb na osobu mluvího a/nebo píjemce (tzv. personal metadiscourse markers; ibid.). Je tedy pravdpodobné, e vymezení modality ústní/písemný je z hlediska výzkumu psychologie uívání jazyka velmi relevantní informací.
Poslední otázka se vztahuje ke cross-jazykové perspektiv publikovaných výzkum, tedy zejm. penositelnosti zjištných vztah na další jazyky, v našem pípad na eštinu. Vtšina uvedených výzkum byla provedena na anglických textech. Existují sice etné studie vnova- né nap. ínštin, arabštin, španlštin, holandštin, francouzštin, nmin, italštin i tu- retin, poet výzkum zamených na slovanské jazyky je však zanedbatelný. Jedná se pe- devším o studie zamené na ruštinu a srbštinu (nap. Bjeki et. al, 2012; Sboev et al., 2016; Sikos et al., 2014; Litvinova, Seredin, Litvinova, & Lyell, 2017), které ovšem poskytují jen omezenou monost srovnání (zejm. z hlediska jejich specifického zamení a pouité metodo- logie; viz nap. Panicheva, Ledovaya & Bogolyubova, 2016; Kartelj, Filipovi, & Milutinovi, 2012). Ve studovaném kontextu jsou tak slovanské jazyky, vetn eského jazyka, nepochybn výzkumn poddimenzovanou skupinou.
Na závr dodejme, e z hlediska obsahu této publikace pro nás bude klíová zejména první a tetí otázka, které budeme v knize dále diskutovat. Souvislosti spojené se specifikem modali- ty pesahují zamení knihy a jejich rozbor bude pedmtem samostatných studií.
Osobnostní markery v textu Východiska psychologie uívání jazyka a psychologicko-lingvistický výzkum osobnosti28 29
2.
Metody popisu textu a osobnosti mluvího
Kapitola je vnována dvma skupinám metod, které jsou z hlediska našich studií zásadní. V rámci lingvistických metod se zamíme na rzné úrovn a postupy výpoetního zpracování textu, v rámci metod psychologických na souvislosti spojené s vyuitím osobnostních dotazník.
Osobnostní markery v textu Vybrané metody komputaní lingvistické analýzy a jejich vyuit&iacut