2

Máme před sebou našeho časopisu O nás Pro nás a za sebou dva měsíce školy. Už jsme si zase zvykli na ten ranní blázinec a otravné úkoly. Možná, že teď je více času přemýšlet o tom, jestli ten kamarád, se kterým se

kamarádíme, je ten pravý, popř. jak toho pravého kamaráda (kamarádku) najít.

Asi jste sami zažili ten pocit, když přicházíte ráno do školy a nevíte, jestli vás ten den váš kamarád chytí okolo krku nebo pod krkem. Možná jste se právě do krve pohádali nebo poprali s tím, o kom jste si mysleli, že je váš nejlepší kamarád (kamarádka).

Možná je teď ta pravá chvíle si popřemýšlet, co je vlastně to pravé

kamarádství, a jak se pozná . Přemýšlejte a napište nám, jak si představujete, že by se váš kamarád měl chovat, a jak by mělo vypadat to správné kamarádství.

Kamarádem může být i dospělý, kterému důvěřujete nebo trenér, soused, ale i váš domácí mazlíček. A o tom všem (doufáme) bude i příští listopadové číslo našeho časopisu. Napište nám o svých představách a názorech či konkrétních příkladech kamarádství. Těšíme se na vaše postřehy. Z vašich příspěvků pak můžeme sestavit vlastnosti ideálního kamaráda.

V nouzi poznáš p řítele, a tím ti m ůže být i náš časopis. Tak se honem pus ť do čtení…..

3

OVEČKA

O tom, jak je důležité najít kamarády vypráví Denisa Pavelková ze 4.B

Smutná ulice

Když jdu smutnou ulicí, vidím, jak se lidi ohlíží, koukají na mě, jako kdybych byla kus památky.

Památky, na kterou se můžou koukat jen zdálky a nemůžou si na ni sáhnout.

A já se cítím bezcenná tak, jako kdybych tady vůbec nebyla. Jsem na tom světě snad sama, že nemám kamaráda?

Všichni radost mají a já smutná doma sedím a do tmy se dívám.

A pořád přemýšlím, proč nemůžu si najít kamaráda, se kterým bych si venku hrála.

A tak pořád bloudím smutnou ulicí, jestli se tam nějaký kamarád netoulá.

Hledám, hledám …. a uběhl rok

a kamarádů bylo hned dost a všichni byli šťastní moc.

4

Není nad dobrý salát

Paní učitelka nás chtěla naučit připravit salát. Ve škole jsme neměli zeleninu ani jiné věci na salát. Nejdřív jsme tedy šli nakoupit. Koupili jsme sýry, rajčata, okurky, ředkvičky atd. Pak jsme se vrátili do školy a byla přestávka. Po přestávce jsme šli do kuchyňky a tam jsme začali vařit – vlastně ne vařit, ale připravovat saláty. Vařili jsme asi dvě školní hodiny a připravili jsme za tu dobu čtyři z pěti salátů, které pro nás paní učitelka vymyslela. Odnesli jsme je také ochutnat panu řediteli. Ještě než se vrátila delegace od pana ředitele, začala ochutnávka. Museli jsme dávat pozor, aby zbylo i na ostatní. Pak když se vrátili, taky ochutnali a už to bylo snědeno. Nakonec jsme uklízeli, sbalili jsme se a šli do třídy.

Ve třídě jsme hlasovali, který salát nám nejvíce chutnal. Jeden prohrál – ředkvičkový – nic moc. Tři ostatní saláty vyhrály – šopský, čínský a těstovinový.

5

Šopský salát jsem připravil i doma rodičům a moc jim chutnal. Táta o něm řekl, že byl pikantně středomořský a máma se tvářila blaženě.

Kucha ř Roman Ka ňa ze 4.B

A my za redakci dodáváme, že vít ězné recepty otiskneme v p říštím listopadovém čísle, abyste se mohli t ěšit a po řádně se namlsat.

Své zážitky z výletu do Ekocentra Střevlík a o tom, co prožili kamarádi ze 6.B, popsal a zapsal Standa Janovský ze 6.B

V pond ělí jsme se sešli v 8 hodin na stanici Pavelkova. Vyrazili jsme autobusem 139 na Ka čerov a jeli sm ěrem na Hlavní nádraží.

6

V metru to po ránu vypadalo jako v krabi čce sardinek. Cestu jsme p řežili a po n ěkolika p řestupech a komplikacích (ujel nám vlak) jsme dorazili do Mníšku u Liberce. Po výstupu z vlaku nás čekala ješt ě několikaminutová cesta k ekocentru. Cestou jsme vid ěli i zbytky cesty, kterou poni čila povode ň. Když jsme dorazili do Ekocentra St řevlík, uchvátila nás z části prosklená budova se solárními panely na st řeše – budova se jmenovala Sluneční dům. Právě ve Slune čním dom ě jsme byli ubytováni. V zadním pokoji bylo dev ět kluk ů, v prost ředním pokoji byl pan u čitel s paní u čitelkou a v předním pokoji bylo šest holek. Po vybalení jsme si prohlédli s našimi lektory Bárou a Zde ňkem areál ekocentra. Nejd říve jsme vid ěli prase Edu. Poté jsme šli ke kozám a po řádně jsme si je pohladili. Vid ěli jsme i ovce s beranem, ale ty, jak nás vid ěly, braly nohy na ramena. Večer byla výborná ve čeře a den jsme uzav řeli u sví čky povídáním o tom, na co se v ekocentru těšíme, a pak jsme konečně zalehli. Ráno jsme vstali a šli na snídani, a po ní už na celodenní výlet z Hejnic na O řešník. Cesta na n ěj byla na některých místech tak strmá, že jsme se zapotili. Odm ěnou za výstup byla cukrárna

7

v Hejnicích, kde si naše mlsné jazý čky pěkně pošmákly. Po příjezdu na nás čekala ve čeře a hry venku. Další den po snídani jsme zad ělali t ěsto na vlastní housky a ztloukli vlastní máslo. Než t ěsto vykynulo, šli jsme vykydat hnůj a uklidit u zví řátek. Vzali jsme si pot řebné ná činí a začali. I když to n ěkterým smrd ělo, všichni jsme to nakonec zvládli. Jak nám pak chutnaly upe čené housky! Po obědě jsme si zkoušeli stará řemesla a pracovali s ov čí vlnou. Nejprve jsme z ní ud ělali kuli čku a pak plstící jehlou hezky ozdobili. Večer byl ohní ček, kde jsme si opekli na ohni hady (nebojte se, nebyla to zví řátka, které bychom ulovili, ale hadi z těsta). Na závěr večera jsme hráli r ůzné scénky u ohn ě. Další den ráno jsme byli v laborato ři a pracovali na projektu o tom, co jsme se dozv ěděli o Jizerských horách. Všem se to povedlo na jedni čku a i prezentace byla zajímavá. Po

poledním klidu nás čekal výlet a vyzkoušeli jsme si, jaké to je, když nám bude chyb ět ruka, noha, nebo budeme jako slepí odkázáni na

pomoc druhých. Není to žádná legrace i když

my jsme si jí docela užili. Až když jsme po návratu uklidili své pokoje a rozt řídili odpadky, mohli jsme se našich „hendikep ů“ kone čně zbavit. Na závěr našeho pobytu ve St řevlíku byla ve černí bojovka. Poslední den jsme se rozlou čili a po ob ědě (řízky s brambory) jsme jeli dom ů.

8

Potom, co jsme cestou tam vyzkoušeli n ěkolik p řestup ů a zmeškání vlaku, cesta zpátky byla odm ěnou. Jeli jsme totiž autobusem se Student Agency. Dlouho jsme nic tak hezkého nepodnikli, a p řál bych tyhle zážitky všem na naší škole. Zkuste se domluvit s u čiteli, třeba by tam s vámi také jeli.

Určitě se vám stýskalo po povídce na pokračování. Jsme moc rádi, že se v naší redakci objevila talentovaná spisovatelka Tereza Hájková z 9.A,a těšíme se na její povídku o kamarádství s názvem

V říjnovém čísle otiskujeme díl první Podivný život – Díl první Byl ve čer. Hodn ě pozdě. Seděla jsem na lavi čce a přemýšlela o svém totáln ě spackaném život ě. Všechno, co se d ělo kolem, m ě vůbec nezajímalo. Bylo mi smutno, vlastn ě jsem m ěla pocit, že se zabiju. Nev ěděla jsem, co mám d ělat. Dom ů jsem necht ěla, nezajímalo m ě, že přijdu dom ů a dostanu vynadáno. Sed ěla jsem v opušt ěném parku. Najednou jsem slyšela, jak zašustilo k řoví, co bylo těsně vedle m ě.

9

„To bude pták, nebo veverka,“ pomyslela jsem si. Z křoví se vyno řila tmavá, zahalená postava s kapucí na hlav ě. Sedla si vedle m ě. Bylo ticho. Už podle ch ůze a podle toho, jak sed ěla na té lavi čce, mi bylo jasné, že je to mužská postava. Vítr foukal, byla zima a z dálky se ozývala siréna policie a sanitky. V parku krom ě nás nikdo nebyl. Jen mi dva. Cht ěla jsem se zeptat kluka, co sed ěl vedle m ě, kolik je hodin, ale bála jsem se. Najednou si sundal kapuci a hluboce s i zakašlal. Z kapsy si za čal něco vyndávat. Byl to malý papírek, a propiskou na n ěj začal něco psát. Byla jsem zvědavá, a snažila jsem se nenápadn ě podívat, ale nic jsem nevid ěla. Tajemná osoba vedle m ě mi papírek podala a bylo tam napsáno: „Ahoj, jsem takový debil. Pokazil jsem všechno, co jsem mohl. Nevím, co mám d ělat.“ Neudržela jsem se a řekla jsem mu:„Nic si z toho ned ělej, já taky.“ Kluk vedle m ě měl nakrátko st řižené vlasy, černou mikinu, džíny, které byly nap ůl roztrhané a adio boty. Do obli čeje jsem mu nevid ěla. Na rukách m ěl dva st říbrné prstýnky a na uchu piercing a náušnici. Začala jsem se klepat zimou. „Nechceš p ůjčit mikinu?“ zeptal se m ě. „ Ne, to je dobrý, pak by zase byla zima tob ě.“ „A co jsi pokazil, že tu tak sedíš?“ zeptala jsem s e. „Ale, pokazil jsem všechno, utekl jsem z domu, ukradl pár peněz a hledá m ě policie.“ „A ty?“ „Já jsem si taky nevybrala zrovna dobrej sm ěr života. Rodiče mi nev ěří, ukradla jsem klí če od bytu, provolala jsem 6.000 korun a je mi mizern ě.“ „A kolik ti vlastn ě je?“ zeptala jsem se. „Šestnáct. A tob ě?“

„Čtrnáct.“ Najednou jsem cítila malé kapky dešt ě, a po chvíli za čal po řádný liják. „M ěli bychom se asi n ěkam schovat,“ navrhla jsem. „No, máš pravdu, ale kam?“ „Co třeba támhle do vchodu toho baráku?“ „No tak jo.“ Zvedli jsme se z lavi čky a utíkali do vchodu. Uvnit ř jsme si sedli na schody a já myslela, že umrznu.

10

Spatřili jsme za dve řmi domu dva policajty. Kluk se rychle zvedl a utíkal o patro výš. „Už jsou pry č?“ zeptal se m ě, když odešli. „Jo, myslíš, že t ě hledali?“ „Možná jo.“ „A kdyby t ě chytli, cht ěl bys se vrátit dom ů?“ zeptala jsem se. „Ne, dom ů mě nikdo nedostane, tam už nechci.“ „Co se stalo tak hrozného, že tam už nechceš? „Pohádal jse m se s mámou. Ona m ě má ráda, ale já jí d ělám samé starosti, tak jsem radši odešel.“ „Aha, tak já to mám stejné. “ Venku po řád pršelo, dokonce víc než p ředtím. „A jak se vlastn ě jmenuješ?“ zeptal se m ě. „Terka, a ty?“ „Daniel.“ Zazvonil mi telefon. Podívala jsem se na displej, k do to je, ale nezvedla jsem ho. „Kdo to byl?“ zeptal se Danie l. „Máma.“ „A pro č si to nevzala?“ „Nechci s ní mluvit.“ V dom ě bylo takové ticho, že jsem dostala strach, ale nic to neměnilo na mém rozhodnutí nejít dom ů. „Co když vaši zavolají policajty?“ řekl po chvíli Daniel. „ M ě to nevadí, když m ě najdou, tak a ť mě klidn ě zavřou do pas ťáku.“ Byli jsme už hodn ě unaveni. „Co kdybychom se trochu prospali?“ navrhla jsem. „Dobrý nápad.“ Uvelebili j sme se na schodech a pop řáli si dobrou noc. Tereza Hájková – 9.A

Na tomhle místě jsme původně plánovali otisknout rozhovor s paní učitelkou Katkou Žežulkovou. Bohužel se nám nepodařilo dát jej dohromady do uzávěrky časopisu. Ale to vůbec nevadí, protože se máte příště opravdu na co těšit.

11

Začíná období tanečních kurzů. Z dílny módní návrhářky Vlaďky Nikelské z 9.A jsme pro vás vybrali model určený na ples.

Máte rádi módu? Od zářijového čísla vám budeme předkládat módní novinky z dílny budoucí (možná) návrhářky Vlaďky Nikelské z 9.A.

12