čálek - Daseinsanalytický výklad snů

ISBN 978-80-904541-6-3

ODBORNÉ ČTENÍ A PSANÍ

PhDr. Richard Machan, Th.D.

OD

BO

RN

É Č

TE

NÍ

A P

SA

NÍ

Ph

Dr.

Ric

har

d M

ach

an, T

h.D

.

ISBN 978-80-904541-3-2

DASEINSANALYTICKÝVÝKLAD SNŮ

Doc. PhDr. Oldřich Čálek, CSc.

Doc

. PhD

r. O

ldři

ch Č

álek

, CSc

. D

ASE

INSA

NA

LYT

ICK

Ý V

ÝK

LAD

SN

Ů

08_Vyklad_snu_OBAL_01.indd 1 11/9/10 12:15:20 AM

EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FONDPRAHA&EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI

Pražská vysoká škola psychosociálních studiíPraha 2010

ISBN 978-80-904541-6-3

skripta_8.indd 10.10.2010, 20:04208_Vyklad_snu_OBAL_01.indd 2 11/9/10 12:15:20 AM

Daseinsanalytickývýklad snù

Doc. PhDr. Oldøich Èálek, CSc.Praha, PVŠPS 2010

08_Vyklad_snu_FINAL.indd 108_Vyklad_snu_FINAL.indd 1 11/11/10 1:08:45 PM11/11/10 1:08:45 PM

2

Obsah

1. PŘEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4

2. ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

3. FENOMENOLOGICKÝ PŘÍSTUP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

3.1 Co je snění a sen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

3.2 Individualizovaný výklad snu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

4. KRITÉRIA PLATNOSTI A PRAVDIVOSTI VÝKLADU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

4.1 Význam a smysl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

4.2 Dotazování na sen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

4.3 Celek a části snu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

5. SOUHRN POSTUPNÝCH KROKŮ PŘI VÝKLADU SNU . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

5.1 Vyprávění snu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

5.2 Hermeneutický proces na straně vykládající osoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

6. MEZE A OMEZENÍ ODBORNÉHO VÝKLADU SNŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

6.1 Obtíže při výkladu a speciální postupy při jejich řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

6.1.1 Indoktrinovaný přístup k výkladu ze strany snícího . . . . . . . . . . . . . . . 30

6.1.2 Malá oslovitelnost snící osoby pro snové významy . . . . . . . . . . . . . . . 34

6.1.3. Obecná antropologická významnost snových daností . . . . . . . . . . . . . 35

6.1.4 Pokušení opírat výklad snu o reálné události . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

6.1.5 Nesoulad mezi snící osobou a vykládajícím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37


3

6.1.6 Nebezpečí traumatizace snícího výkladem jeho snu . . . . . . . . . . . . . . . 38

7. VÍCEDÍLNÝ SEN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

8. OPAKOVANÝ SEN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

9. SEN VE SNU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

10. UPLATNĚNÍ FENOMENOLOGICKÉHO VÝKLADU SNŮ V PSYCHOTERAPII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50


4

1. PŘEDMLUVA

Předkládaná publikace má sloužit jako učební text pro ty, kteří se chtějí naučit fenomenologickému výkladu snů. Avšak pro osvojení tohoto umění je nutné, aby zájemce absolvoval speciální kurs pod vedením zkušeného odborníka v daseinsanalytické psychoterapii a poté nabýval důkladné zkušenosti v praxi pod jeho supervizním dohledem.

Učební text vznikl jako shrnutí poznatků a zkušeností z dlouhodobého studia a praktikování daseinsanalyticky fenomenologického přístupu ke snění. Jeho základní směr vytyčil Medard Boss, ale o jeho rozvíjení se zasloužila řada dalších autorů. (V seznamu literatury jsou však uvedeny jen ty publikace, které jsou tu citovány, nebo se na ně odkazuje.) Nicméně převažující část této učebnice tvoří zkušenosti pocházející z praxe: z výkladu snů od pacientů procházejících daseinsanalytickou terapií jak individuální, tak skupinovou; cenná didaktická vodítka byla vytěžena z kursů daseinsanalytického výkladu snů. Během této dlouholeté činnosti bylo nashromážděno tolik cenných poznatků a zkušeností, že se přímo vnucovala odpovědnost je zachytit a předat dál. I když je zde uveden jen jeden autor, zvláštní inspirativní a tvůrčí roli ve věci propracování a šíření daseinsanalytického výkladu snů u nás sehrál Docent PhDr. Jiří Růžička Ph.D., který mu také poskytl půdu v programech Pražské vysoké školy psychosociálních studií.


5

2. ÚVOD

Sny, které nás zastihují ve spánku, jsou neodmyslitelnou a nezrušitelnou součástí každodenního života. Je možné je různým způsobem opomíjet a odmítat, ale přesto tu zůstávají jako znepokojivý fenomén lidského bytí. Lze říci, že člověk se jimi zabývá odjakživa, a můžeme to tvrdit oprávněně, protože sny a snění nad veškerou pochybnost svým pozorovatelným chováním vykazují i zvířata.

Během času lidé snům přikládali různou míru důležitosti. V pravěku (jak usuzujeme ze studia života přírodních etnik) a ve starověku byly sny pokládány za poselství bohů a byla jim přičítána nejvyšší významnost. Jejich výklady a porozumění citelně přispívaly k rozhodování v bdělém praktickém životě jak jednotlivce, tak společenství i celých říší. Sny ohlašovaly osudové změny a jejich vykladači, pokud se osvědčili, požívali nejvyšší vážnosti. Moderním jazykem řečeno sen rozhodně platil jako tzv. objektivní informace a v žádném případě nebyl považován za nic subjektivního, libovolného, pochybného. Upomínky na věšteckou, ba prorockou úlohu snu poměrně často nacházíme i v Bibli, zejména ve Starém zákonu. Rovněž v křesťanském středověku byla snu přikládána velká důležitost. (Viz např. vlastní životopis císaře Karla IV., který si některé své sny v mládí vyložil jako boží varování před hříchem a trestem, což pozitivně ovlivnilo celý jeho další život a způsob vládnutí.)

V moderní době sen a snění přišly o svou prestiž a dostaly se na okraj zájmu. Je pikantní, co se v tomto směru traduje o René Descartovi, zakladateli moderního myšlení, tj. metodologického naturalismu, který vykrystalizoval z předchozích renesančních výbojů. K rozhodujícímu obratu v myšlení a k odvaze ho formulovat mu údajně pomohl sen, ve kterém vystupoval ďábel. Z karteziánské fi losofi e pramení přístup, podle něhož je sen a snění jen něco subjektivního, co se odehrává uvnitř uzavřeného subjektu. Od osvícenství a jeho racionalismu pak víra na sny byla přesunuta do říše pověr. V návaznosti na tuto narážku se nemůžeme nezmínit o tzv. snářích, které vycházely z víry, že sen má prognostický charakter. Určitým snovým obsahům přiřazují více méně konkrétní a vždy stejný odkaz k nějaké budoucí události, která snící osobu čeká (např. koně ve snu viděti, dojde k požáru…). Zájem o takové snové algoritmy ovšem trvá podnes. Sny a snění ovšem přitahovaly umělce z éry romantismu.

Vědecky se snem a sněním začal zabývat teprve S. Freud koncem XIX. století (Freud, 1900), na něhož pak navázal pestrý proud hlubinné psychologie. Teorie snu a jeho výklad


6

se tu ovšem ubírá výhradně psychologickým, subjektivním směrem a sen naprosto ztrácí význam jako ohlašovatel vnějších nadosobních událostí. Sen nadále již není poslem bohů, ale „královskou cestou do nevědomí“, které po něm posílá své zmatené zprávy bdělému vědomí. Lze říci, že v umění snová inspirace nabyla naprosté nadvlády nejen obsahově, ale neméně i v napodobování jeho specifi ckých forem (viz např. surrealismus). V postmoderní době, která křečovitě straní všemu takzvaně iracionálnímu, se stírá hranice mezi snovým a bdělým světem a lze říci, že vše je stejně skutečné, ale i stejně virtuální, pomyslné.

Zcela v logice karteziánského myšlení je Protipólem tohoto subjektivismu přísně objektivizující zkoumání snu a snění v rámci neurověd. Proces snění a jeho produkty jsou zde redukcionisticky chápány jen jako přírodní jevy, které mají zhola biologický původ a funkci. Snění se přičítá biologická účelnost ve směru k asanačnímu zpracovávání podnětů, resp. informací z bdělého stavu. Někdy se to označuje jako zpracování a integrace psychologického odpadu z minulého dne. Jindy se toto zpracování uvádí do spojitosti s procesem učení a získávání a upevňování zkušenosti z prožité skutečnosti. Formálně se zkoumá souvislost snění s neurologickými aj. procesy během spánkových fází (průlomovým byl např. objev, že snění probíhá ve spánkových fázích tzv. REM, tj. Rychlých očních pohybů, avšak nověji se ukázalo, že snění lze objektivně zaznamenat po celou dobu spánku). Dále se sledují souvislosti jeho obsahu a struktury s tím, co člověk zažil během uplynulého dne, popřípadě návaznost snů s podněty, kterým je snící vystaven během spánku. Předmětem zkoumání je i souvislost neurologicky měřitelné snové aktivity s jejím promítnutím do vědomí atd. Mnohé se očekává rovněž od statistického sledování obsahu snů u rozsáhlých vzorků zkoumaných osob. Existují i pokusy zkoumat snění a sny ve vztahu ke specifi ckým skupinám snících, jako jsou např. psychiatrické diagnózy. Za závažný objev lze pokládat zjištění masivní snové aktivity na počátku ontogeneze, kdy se vysvětlení hledá právě v její roli při učení, které v tomto období zaznamenává své relativní maximum. Extenzivní snová aktivita se předpokládá již i v prenatálním stádiu vývoje; z vysoké úrovně procesu snění po narození se usuzuje, že musí probíhat již v období před porodem (Wucherer-Huldenfeld, 2008).

Do psychoterapie uvedl výklad snů Sigmund Freud (Freud, 1900). Po něm zařadily terapeutickou práci se sny snad všechny tzv. hlubinné směry a jejich modifi kace, ale i gestalt-terapie a právě daseinsanalýza. Jejich způsoby práce se snem však se navzájem značně liší a neexistuje žádná jednotná metoda výkladu. Postupy jednotlivých směrů a škol se odvozují od jejich navzájem rozrůzněných celkových teorií psychoterapie.


7

Lze tedy říci, že výklad snů je zde podřízen doktríně, kterou daný psychoterapeutický směr či škola zastává (vyskytují se ovšem i eklektické pokusy o univerzálnější metodu). Výklad snů v hlavním proudu psychoterapie má proto deduktivní charakter, kdy se komplexní poselství snu redukuje na to, co vyplyne z aplikace obecných spekulativních principů. Tím je ovšem ohrožen individualizovaný přístup ke každému snícímu, resp. každému snu.

Daseinsanalytický výklad snů se tomuto paradigmatu vymyká. Právě na způsobu, jakým daseinsanalýza vykládá snění a sen, se jako na dlani ukazuje její zásadní odlišnost a výlučnost ve srovnání se všemi dosavadními psychoterapiemi. Protože se důsledně zdržuje v přirozeném světě našeho života, může se její výklad snů jevit jako málo pronikavý a málo přitažlivý. Působí dojmem prostoty a střízlivosti, která snícímu o něm samotném nesděluje nic překvapivého ani šokujícího. Naopak bizarní, absurdní a jinak znepokojivé prvky snění a snů se ve světle daseinsanalytického výkladu nezřídka stávají srozumitelné v mezích každodenního, snícímu důvěrně známého života. Přesto nebo právě proto však pro něj může přinést objevy, které závažně přispějí k jeho léčbě a uzdravení, resp. k autentičnosti jeho existence.


8

3. FENOMENOLOGICKÝ PŘÍSTUP

Daseinsanalytický výklad snů se označuje jako fenomenologický. Co to znamená? Slovo „fenomenologický“ dnes bohužel není jednoznačné. Podle zastávaných fi losofi ckých stanovisek může mít dokonce i zcela protichůdné významy. Je třeba si je ujasnit, aby nedošlo ke zmatečnímu směšování rozrůzněných pohledů a k fatálnímu nedorozumění.

Daseinsanalýze nejvzdálenější je způsob myšlení, který slovo „fenomenologický“ chápe jako synonymum pro „virtuální“. Toto chápání souvisí s tzv. konstruktivismem, což je fi losofi cké stanovisko, podle kterého si každý sám konstruuje svou realitu. V psychoterapii se tato fi losofi e stává velmi rozšířenou. V okruhu rodinné terapie s ní proslul zejména Watzlawik, ale prosadila se i v psychoanalýze (Šimek a Špalek, 2001). Z tohoto pohledu je fenomén, a tedy to, co se bezprostředně jeví, pouze něco nespolehlivého, klamného, pochybného, neskutečného, zatím co pravá a podstatná skutečnost se nachází někde „za tím“.

Naproti tomu v daseinsanalytickém pohledu znamenají fenomény samy již pravou a jedinou skutečnost. U toho, co se jeví, se nejen začíná, ale také nadále zůstává a nepředpokládá se nic „skutečnějšího“. Bere se zřetel na celou významovou plnost toho, co se zjevuje, a nic se neredukuje. Tomu, co se zjevuje, se nic neubírá, ale ani nepřidává. Daseinsanalytická fenomenologie ovšem nepopírá, že existují skryté významy a souvislosti věcí, ale nehledá je za zjevnými danostmi, nýbrž přímo a bezprostředně v nich samých, resp. mezi nimi. Figuruje tu otázka: „Co je v tom?“ Daseinsanalytická fenomenologie ovšem počítá i s klamným zdáním, které spočívá v tom, že se něco jeví být tím, čím to není1.

Při výkladu snů se daseinsanalyticky fenomenologický přístup uplatňuje tak, že všechno, co se ve snu zjeví, ponecháváme být tím, čím to běžně a přirozeně je (nůž je a zůstává nožem, pes „mluví“ jen sám za sebe, létání není ničím jiným než létáním). Na rozdíl od jiných psychoterapeutických směrů daseinsanalýza to, co se zjevuje ve snění, nepokládá za symboly, které zastupují a skrytě vyjadřují něco, co je v pozadí za nimi. Toto je nápadná zvláštnost daseinsanalýzy, která hned napoprvé udeří do očí. Výklad se odehrává jen v jedné jediné rovině a nepočítá s žádnou druhou, pravdivější a skutečnější. Daseinsanalýza nepracuje se symboly, ale s významy a souvislostmi věcí samých.

1 K problému fenomenologie srov. Čálek, 2006.


9

Čtenáře ovšem vzápětí patrně napadne podrážděná pochybnost, jak a zda vůbec je pak nějaký výklad snu možný. S nesmyslnou a nesrozumitelnou tvářností snu se přece nelze spokojit a nelze ji vzít za bernou minci! To zajisté ne. Daseinsanalýza však pracuje takovými postupy, které vytěžují smysluplnou srozumitelnost snu právě jen z jeho jediné, tj. jevové roviny2.

3.1 Co je snění a sen

Daseinsanalýza považuje snění a sny za velmi důležitou součást lidského existování. Jde tak daleko, že snění podle ní znamená zvláštní způsob existence jako takové. To snění dodává charakter něčeho základního, původního a neodvozeného. Není to pouhá pěna na vodě, ale vlna sama.

Bdělý a snový způsob existování spolu nesporně souvisejí, ale přitom se od sebe navzájem většinou nápadně liší. Jejich společným sjednocujícím jmenovatelem je to, že patří do našeho bytí ve světě. Pro nás je důležité, že v obou z nich člověk nějak odpovídá na nároky toho, co se s ním ve světě setkává. Pak se ale nabízí trojjediná otázka: jak, čím a proč jsou tyto dva způsoby lidského existování navzájem tak rozrůzněné? Odpověď se nemůže odvolávat na jejich rozdílné prožívání; i během snění ve spánku přece máme pocit skutečnosti bez ohledu na to, jak je sen absurdní (a je-li příliš hrůzný, ale přesto se ještě neprobudíme, někdy ještě ve spánku sebe sama dokážeme přesvědčovat, že „je to jenom sen“). Na druhé straně potká-li nás v bdělém existování něco extrémně výjimečného, můžeme mít pocit neskutečnosti, že jsme se octli ve zlém, resp. krásném snu.

Rozdíl mezi oběma způsoby existování pramení z toho, že v bdění musíme nárokům života čelit reálně, tj. odpovídat na ně faktickým chováním, jednáním a činností vůbec. Máme-li obstát a dostát požadavkům okolí, musíme se korigovat povahou věcí, lidí, vztahů atd. a respektovat a přijmout, jaké jsou a jací jsme my. Na druhé straně zde ale zpravidla není čas na žádné sebepozorování, které by vedlo k sebepoznání vlastních možností a způsobů pobývání ve světě. Toto bdělé existování je charakteristické také svou přirozenou kontinuitou, kterou jaksi samozřejmě prožíváme.

2 Daseinsanalýza nepracuje se symbolem chápaným jako převlek. Avšak M. Heidegger, její spoluzakladatel, o symbolu mluví, a sice jako o „oknu do Bytí“. Takto pojatý symbol nic nezakrývá, ani nezastupuje, ale soustřeďuje, usebírá v sobě skryté souvislosti.V antice slovo symbol znamenal rozlomenou minci, jejíž dvě části si ponechávali osoby, které se musily nadlouho odloučit. To, že obě části mince do sebe ve zlomu přesně zapadly, mělo sloužit jako doklad identity obou osob při opětném shledání, příp. jako pravost posla přinášejícího zprávu atp.


10

Naproti tomu ve snícím způsobu existování vstupují do popředí možnosti vztahování a chování snícího člověka samy o sobě. Nejsou tak rozptýleny a rozpuštěny v reálných událostech a jejich řešení. Snění obrací pozornost na snícího člověka samotného. Vypovídá

o tom, jaké jsou jeho vztahové možnosti (Condrau, 1989), to znamená jeho dlouhodobé a ustálené dispozice k různým způsobům vztahování a chování.

Mluvíme-li o výpovědi, poukazuje to k řeči. Snění je třeba pokládat za svého druhu řeč. Pak se ale naskýtá otázka, kdo nebo co sněním promlouvá. S ní těsně souvisí záhada, jak snění vzniká. Fenomenologická odpověď zní: ve snění k člověku mluví to, jakým způsobem existuje ve světě. Snění ve spánku nikdo neřídí a sny nikdo nevytváří. Podle daseinsanalýzy v sobě nemáme žádného humunkula, který by to mohl dělat. Ke snu prostě dojde samo asi jako k jevům počasí. Sen je výplodem přediva významů a souvislostí, ve kterých jednotlivá snící osoba žije. Sen ovšem nedává jen vyvstat životním dispozicím snícího člověka, ale i událostem, které ho potkaly a ve kterých se dostaly ke slovu. Avšak v psychoterapeutickém výkladu snů jde v první řadě o člověka a k cíli mu porozumět směřuje i pozornost vykládajícího.

Vznikají-li sny samovolně, vůbec to neznamená, že mohou být libovolné. Vždy se na nich samočinně podepisuje to, jakým způsobem dotyčný „majitel“ snu existuje ve světě. Ve snění člověk určitým způsobem mluví sám se sebou a tato „samomluva“ mu dává příležitost, aby u něho vzbudily pozornost některé záležitosti, které si tématicky neuvědomuje. Celkové bytí ve světě je u člověka totiž značně bohatší, než si obvykle stačí uvědomovat.

Je-li sen zprávou o snícím člověku, pak nás to nutí se ptát, jaký to má smysl, že sny většinou bývají tak zmatené a absurdní. Proč snění nepromlouvá realisticky, zřetelně a přímočaře? Odpověď je složitá a pouze hypotetická. Řeč snění především není řečí slov, která jediná může eventuálně dosáhnout dostatečné jasnosti. Látka, z níž sen povstává, je vlastně velmi různorodá a nepodléhá žádnému třídění ani hierarchii, není organizována žádným humunkulem, který by v nás byl ukrytý. Avšak vnucuje se otázka, zda snění je vůbec nějaká zpráva. Meteorologické úkazy např. také nevznikají proto, aby nám něco sdělily. A možná ani snění ve spánku neprobíhá účelově, aby nás něčím oslovilo, ale prostě jen tak samo v sobě... Výplody tohoto samovolného procesu se stávají zprávou teprve u příjemce, tedy v očích snícího člověka. Tomu by nasvědčovala okolnost, že z nepřetržitého toku snění (které je již neurovědecky


11

objektivně prokázané) nás vždy osloví jen některé ohraničené sny. Nabízí se domněnka, že právě ty jsou pro konkrétního snícího člověka nějak důležité a provokativní. Tento samovolný výběr se patrně řídí naladěním spáče, tedy tím jak je pro co otevřený. Překvapuje, že navzdory tomu, jak jsou mu takto výběrové sny asi blízké, velmi často jim snící člověk stejně nerozumí a potřebuje, aby mu byly vyloženy.

Máme-li snění v této jeho tajemnosti porozumět, je klíčové přijmout předpoklad, že se ve snu vlastně nic nezakrývá, ale právě naopak. Ve snu se toho ve velmi zhuštěné podobě zjevuje naráz příliš mnoho a navíc nejednou velmi rozporuplným a mnohoznačným způsobem. Sen tedy říká příliš mnoho a „páté přes deváté“ a je třeba jeho zacuchanou zprávu rozplést. V jedné a téže danosti se zde mohou zpřítomňovat vzájemně naprosto protichůdné tendence, ambivalence, možnosti a nesvobody, závislosti a vzpoury, motivace reálné i neuskutečnitelné. Tyto vzájemné protimluvy pak krystalizují v často bizarních, absurdních, neprůhledných a jinak deformovaných snových útvarech, situacích, postavách, dějích atd.

Příklad: Nevěstin sen o svatbě v obřadní síni krematoria ve své absurditě – jak ukázal výklad – mluvil o jejím ambivalentním vztahu k partnerovi a budoucnosti manželství s ním; zároveň to svědčí o její nemožnosti se svobodně rozhodnout k odmítnutí sňatku s ním.

Ke zmatenosti snů navíc rozhodujícím způsobem přispívá také to, že z plnosti významů a souvislostí toho, s čím se setkáváme v bdělém světě, každý výběrově vnímá jen něco. To ovšem vede k otázce, proč snící osoba sama není expertem na vlastní sny, proč jim většinou bezprostředně nerozumí a potřebuje tedy výklad od jiného člověka. K odpovědi nám může pomoci zkušenost, že to, co je nám nejbližší, právě nevidíme. K porozumění vlastního snu potřebujeme získat určitý odstup, který nám zjedná právě dialog s někým, kdo se snu umí tázat a směrodatně přispět k jeho zprůhlednění3.

3.2 Individualizovaný výklad snu

Jak bylo uvedeno již při objasňování našeho fenomenologického přístupu, při daseinsanalytickém výkladu zůstává ve snu všechno tím, čím se to jeví být. Nic se tu nechápe jako pouhý symbol, který zastupuje nebo převléká realitu: všechno tu mluví samo

3 K vysvětlení zmatenosti snění jsme se inspirovali u Wucherera-Huldenfelda, 2008.


12

za sebe a ze sebe. Avšak daseinsanalýza zachází v zachování původní snové skutečnosti ještě dále. Počítá s tím, že ze všeobecně platné a nepopiratelné celkové významové plnosti toho, co se ve snu ukazuje, si každý během svého života osvojil jen část; navíc se

každému v souvislostech historie jeho bytí ve světě zdánlivě jedna a tatáž záležitost jeví jinak než ostatním. Lze říci, že jedna a tatáž danost může v různých snech podle kontextu znamenat něco jiného.

Daseinsanalytický výklad snů je důsledně individualizovaný. Respektuje jedinečnost a neopakovatelnost každého člověka a jeho snění a do porozumění snu nezavádí žádné vzorce ani modely. Výklad a porozumění snu se řídí jen tím, jaké významy a souvislosti snící osoba bezprostředně a bez odvolání na jakoukoliv teorii vnímá na tom, co se jí ve snu zjevuje. Jinými slovy jde o zjištění, jaký vztah k tomu má. Zkoumá se to zvláštním způsobem dotazování, o kterém bude řeč později4.

4 Individuální přístup k pacientovi a jeho snům ovšem proklamují snad všechny známépsychoterapeutické směry a školy. Avšak v jeho důsledné realizaci jim povětšinou brání jejich doktriny, které již samy předurčují obecnou symboliku a tím také inter-pretaci snů. Od individuálních charakteristik snění se zde značně abstrahuje a se redukuje vůbec jeho možnost.


13

4. KRITÉRIA PLATNOSTI A PRAVDIVOSTI VÝKLADU

Důsledně individualizovaný výklad snů, který přináší daseinsanalýza, je nedílně spojen s určitými kritérii jeho platnosti a pravdivosti. Posledním arbitrem „správnosti“ výkladu snu je podle daseinsanalýzy sama snící osoba, která ho vyprávěla. Snící osoba rovněž vymezuje, kam až má výklad dojít, tj. v jakém stádiu rozkrývání má být přerušen.

Výklad je společným dílem snící osoby a terapeuta, výsledkem jejich dialogu. Úloha terapeuta spočívá v tom, že zasvěceným způsobem dotazování napomáhá zprůhlednění zdánlivě neproniknutelného a nesrozumitelného snu (nezjišťuje přitom, co je „za tím“, ale naopak „co je v tom“, tedy přímo v tzv. danostech snu). Jeho otázky jsou otevřené: ptají se na to, co konkrétní snové jevy a jejich souvislosti v daném kontextu znamenají pro snící osobu. Vyžaduje, aby snící osoba mluvila ze své žité osobní zkušenosti, ze svého emočního vztahu ke zkoumaným jevům. Nejedná se přitom o žádné takzvaně volné asociace, ale o takový druh otázek, které obracejí pozornost ke zkoumané věci a k jejímu kontextu a u ní se zdržují. Mj. jde totiž o to, aby se při výkladu zůstávalo u daného snu samotného, aby byl vyložen sám ze sebe a nikoliv žádnými vnějšími okolnostmi či událostmi atp.

Dotazování nesmí být návodné, tj. nesmí snící osobě sugestivně podsouvat žádné předem vytvořené konstrukce, vzorce, schémata ani modely. Nejen snící osoba, ale i vykládající odborník se teprve během dotazování dostává k lepšímu porozumění vykládaného snu. Odborník ovšem může mít o krok náskok: jednak se umí ptát, jednak již bývá jemněji oslovitelný ze strany snových zjevů, ale jeho přednost spočívá i v tom, že se na sen může dívat s odstupem. K jeho výbavě přesto patří optimální zdrženlivost ve vyslovování vlastních výkladů. Jednou ze zásad daseinsanalytického výkladu snů je ideál, aby k rozumějícímu vhledu do smyslu vykládaného snu snící osoba dospěla sama. To si ovšem od odborníka ve vedení dialogu zkoumajícího sen někdy vyžaduje velkou trpělivost.

Jestliže ovšem snící osobě ani přes vyčerpávající dotazování dlouho „nesvítá“, co jí sen říká, vykládající odborník může sáhnout k tomu, že vysloví svůj vlastní (zpočátku zajisté jen dílčí) výklad daného snu nebo některého jeho momentu. Tato nabídka samozřejmě musí být poznamenána žádnou podobou vnucování; odborník vždy musí vznést dotaz, zda vyslovený výklad snící osobě vyhovuje a zda s ním souhlasí. Jestliže jej odmítne, odborník se musí podřídit, i kdyby si byl jistý, že se nezmýlil. Jde totiž o to, aby smyslu snu porozuměla snící osoba a její přijetí, resp. odmítnutí určitého výkladu je směrodatným


14

kritériem jeho pravosti a pravdivosti. Sen lze také považovat za vyložený teprve tehdy, když výklad přesvědčivě „sedí“ snící osobě.

Na druhé straně daseinsanalytický přístup dává každé snící osobě neporušitelné právo zastavit, resp. přerušit výklad jejího snu. K tomu může dojít, cítí-li se přetížena, nebo nechce, aby vyšlo najevo její intimní tajemství nebo něco pro ni trapného atp. Tyto pocity snící osoby je třeba akceptovat a respektovat: pravdu není nutné vymáhat a ihned vyslovit nahlas, neboť by mohlo dojít k retraumatizaci, popříp. i k narušení vzájemného vztahu obou účastníků výkladu. Může ovšem zaznít námitka, že snící osoba (zejména pacient/ka) se často nevědomky a neúmyslně bránívá poznat a přijmout pravdu o sobě a k jejímu přiznání je potřebná pomoc ze strany odborníka. To sice v jistém smyslu platí, ale s pravdou není vhodné násilně spěchat. Někomu její poznání a přiznání trvá déle a je to vlastně věc dlouhodobě získávané důvěry.

4.1 Význam a smysl

Jak jsme již naznačili, daseinsanalýza počítá s nezredukovanou významu plností a souvislostí toho, co se ve snění zjevuje. Z toho vyplývá, že si předem nevytváří žádné „seznamy“, co by něco mělo nebo mohlo znamenat. Tím však nemíní žádnou libovůli ani svévoli v odečítání významů a souvislostí. U jejich vnímání jsme sice zdůraznili naprostou individualizovanost, ale je nutné dodat, že podle daseinsanalýzy nejde o žádnou projekci. Snící osoba si významy a souvislosti do snových daností nepromítá ani nevkládá: naopak se nějak vždy již musejí nacházet na snových zjevech samých a odtud snící osobu oslovují.

Příklad: Paní XY se ve snu setká s horským hotelem. Na otázku, co pro ni znamená hotel, odpoví, že nemá hotely ráda, protože souvisejí s jejím bývalým zaměstnáním, služebními cestami, steskem po rodině a domově, nepohodlím, překotnou prací na dokumentech a dalším stresem. Toto je sice její osobní životní zkušenost, ale ona si ji do hotelu svévolně nepromítá: co uvádí, tvoří skutečně možné významy tohoto ubytovacího zařízení.

Tímto příkladem je však již naznačeno, o jaké významy a souvislosti při výkladu snu běží. Nezajímají nás slovníkové, tj. pojmové významy a souvislosti, ani to, které z nich si snící osoba vybavuje nebo ne. Tážeme se vlastně na to, jaký vztah má snící osoba k tomu, s čím


15

se ve svém snění setkala. Můžeme se tedy ptát přímo i na to, jaký vztah má snící osoba k tomu či onomu. Avšak odpověď bývá většinou příliš nespecifi cká; zjištění významů dává o tomto vztahu mnohem určitější a podrobnější zprávu. Dotazováním na významy a souvislosti nemíníme získat poznatky o snových danostech, ale o snící osobě, o jejích vztahových možnostech.

Ve spojitosti s porozuměním snovým významům a souvislostem je třeba zdůraznit, že nejde o „asociace“. Významy nejsou asociace! Zatím co tzv. volné asociace odvádějí pozornost od toho, k čemu jsou vyvolány, tázání na významy naopak působí, že zůstáváme u toho, co právě zkoumáme. To je podstatné pro funkční dodržování zásady, že sen musí být vyložen sám ze sebe. Prvním předpokladem pravdivého výkladu tedy je, abychom zůstali u snu samého a nenechali se asociováním odvést k něčemu jinému. Na váhu padá i to, že významy mívají charakter trvalosti, kdežto asociace bývají situačně nahodilé. Významy patří věci samé, asociace jsou k ní vnějškově přidané (nezřídka se ovšem stává, že význam je mylně pokládán za asociaci).

Podrobné zkoumání významů a souvislostí toho, co se ve snu zjevuje, však samo o sobě ještě nedává možnost mu porozumět. Výklad se uskuteční teprve tím, jaký ze všech získaných údajů vyplyne smysl. Vhled do smyslu snu má charakter intuitivní syntézy a vystihuje sen jako celek. Je odpovědí na otázku, o jakých vztahových možnostech a v jakých situacích dotyčný sen mluví. Podle daseinsanalýzy se smysl snu nenachází až za tím, co se ve snu zjevuje, ale přímo v tom. Tím se zásadně odlišuje od tzv. hlubinných způsobů výkladu.

Tak se může stát (a nebývá to nijak vzácné), že smysl snu je patrný na první pohled a není nutné podrobné dotazování po významech a souvislostech (např. mladé pacientce se zdálo, že plave vedle člunu, ve kterém sedí její matka a stlačuje jí hlavu pod vodu). Zde vzájemný vztah a chování obou snových postav nápadnou metaforou zřetelně poukazuje ke smyslu snu. Celkové uspořádání snu nás tu oslovuje přímočaře a bezprostředně a smysl celé situace vyplyne sám tak, jako bychom jí byli svědky v bdělé skutečnosti. Snová metafora ostatně lapidárně vystihla reálný vzájemný vztah snící osoby a její matky, ale i dceřiny možnosti jak se vztahovat a chovat ke své matce včetně neschopnosti se bránit matčiným zhoubným manipulacím. Sen ovšem poukazoval i na narušené vztahové možnosti samotné matky. Tyto „průhledné“ sny jsou na první pohled srozumitelné proto, že to, co se tu zjevuje, přímo poukazuje k určitým vztahovým možnostem v určité situaci. Výklad je ovšem platný jen tehdy, přijme-li jej sama snící osoba.


16

Poukazování toho, co se ve snění zjevuje, ke vztahovým možnostem a situacím snící osoby je vodítkem pro intuitivní vhled do jejich celkového smyslu také u těch snů, které je nutné podrobně zkoumat. Odkrytí významů a souvislostí, jimiž snové zjevy oslovují snící osobu, pouze zprůhledňuje to, co se jeví jako nevyzpytatelné, až absurdní. Nesrozumitelné obsahy snu se stanou průhlednými, když se dotazováním zjistí jejich význam pro snící osobu (např. zjevení zdechlých krav na sídlišti ztratí svou absurditu, když zjistíme, co pozitivního a sympatického pro snící osobu znamená tento živočich). Intuice vedoucí ke vhledu do celkového smyslu snu se opírají o přirozené porozumění tomu, ke kterým vztahovým možnostem a situacím konkrétní snové danosti poukazují. Např. pacientce se zdá, že se svým terapeutem jede metrem naproti nějakému profesorovi. Pacientka chce ve snu terapeutovi něco říci, ale on ji v hluku neslyší. Dotazování při výkladu ukázalo, že Metro je pro pacientku nepříjemné prostředí kvůli své neosobnosti a cizotě. Fenomén profesora v ní vyvolává pocit méněcennosti, stud za vlastní nevzdělanost atp. Při výkladu pacientka spatřila smysl tohoto snového dění v tom, že má zábrany (a tedy uzavřenou možnost) se svým terapeutem mluvit o některých tématech a jmenovitě o svém pocitu méněcennosti, že nemá vysokou školu.

Celkový smysl snu se však našemu porozumění nemusí představit naráz a úplně. Může se k němu dospět postupně a dovoleny jsou i omyly (podle Heideggera je omyl jen oklikou na cestě k pravdě). Daseinsanalytickým ideálem je, aby snící osoba k porozumění smyslu snu s pomocí odborného dotazování na významy a souvislosti jednotlivých snových zjevů dospěla sama. To se však někdy, zejména zpočátku výkladu, nedaří. Je-li vykládající odborník o příslovečný krok v předstihu před snící osobou, může jí nabídnout svůj hypotetický výklad nebo alespoň jeho náznak. Jeho akceptace však závisí jen na snící osobě. (O řešení případné vzájemné neshody se bude pojednávat v jiné kapitole.) První pokusy o výklad konkrétního snu přitom někdy musejí být značně obecné, na první pohled mnoho neříkající.

Příklad: sen mluví o tom, jak jste se dostala do konfl iktu mezi svým zaměstnáním a svou vlastní seberealizací a reagovala jste na to podle svých možností tak a tak.

Občas se ovšem stává, že se výklad nedostane dále. Nezřídka smysl snu vytane až s určitým časovým odstupem od okamžiku, kdy se pokus o výklad konal.


17

4.2 Dotazování na sen

Zdařilý výklad snu se ve velké míře odvíjí od umění dotázat se na to, co se v něm zjevuje. Již jsme učinili zmínku o dotazování na významy a souvislosti, ale nyní nám jde o popisné zmapování konkrétního snu. Teprve je-li sen dopodrobna popsán, může se pravdivě představit našemu porozumění. V umění se tázat na sen jde o to vědět kdy, jak a na co se snící osoby z jejího snu zeptat. Na počátku přitom může být vodítkem zkušenostmi poučená rutina. Pokud se již z rovnocenného dialogu nad snem vynořuje nějaký náznak jeho srozumitelnosti, bývá vhodné otázky zaměřit na body, na kterých se může ověřit či vyvrátit hypotéza o smyslu daného snu. Není vhodné cokoliv vynechat nebo opominout, směrodatné mohou být i zdánlivě podružné detaily.

Příklad: Snící dívku ve snu ke vchodu na letiště doprovázela matka. Při výkladu dívka nad ní mávla rukou s tím, že nemá význam se s ní zabývat, když se pak na letišti dělo tolik zajímavých věcí. Důkladné zmapování ostatního snění však ukázalo, že bez fenoménu matky by celý tento konkrétní sen ztratil smysl.

Při dotazování je třeba se vyhnout návodným a sugestivním otázkám. Otázky musejí být otevřené tak, aby v nich již nebyla obsažena také odpověď. Otázky by rovněž neměly mít již podobu interpretace, to znamená, že musíme rozeznávat mezi otázkou a nabídkou výkladu. Jako ukázku nesprávné formulace otázky můžeme např. uvést: „Nemá pro vás slon ten a ten význam...?“

Otázky směřující k získání popisného snímku snu jsou trojího druhu:

A) Otázky zjišťující kde a kdy se dotyčný sen odehrává.

B) Otázky týkající se toho, kdo a co ve snu vystupuje.

C) Otázky na to, jak se snové zjevy snící osobě představují, tj. jak je během snění prožívala5.

5 Tento způsob dotazování publikoval G. F. Condrau, 1994.


18

Otázky „kde“ a „kdy“ inventarizují prostředí, ve kterém se konkrétní sen odehrává. A) Smyslem, tedy důvodem těchto podmínek je vystihnout celkové ladění snu, příp. další charakteristiky jeho celkové atmosféry apod. Ptáme se na osvětlení, teplotu, denní (noční) dobu, roční období, momentální počasí a meteorologickou situaci (např. mlhu), na upřesnění přírodní scenérie, na charakteristiku interiéru apod.

Tyto okolnosti mohou poukazovat ke konkretizaci významové náplně jednotlivých zjevů a detailů dotyčného snu (např. okolnost, že se sněný děj odehrává v domě rodičů; specifi ckou okolností bývá i umístění snu do specifi ckého historického období – třeba do středověku). Vždy je ovšem třeba ověřit, jaký význam tyto okolnosti chovají pro snící osobu (např. právě středověk chová pro různé lidi navzájem velmi odlišné, nezřídka protichůdné významy).

Dotazování na lidi, živé bytosti, věci, děje a další úkazy představující se spáči ve B) snu má za účel jejich detailní popis, který se zároveň stane podkladem zjišťování, jaký pro snící osobu chovají význam. U lidí se ptáme, zda jde o postavy snícímu známé či neznámé, skutečné nebo fantazijní apod. V případě snícímu známých postav zjišťujeme, zda jsou si ve snu ve srovnání s bdělým stavem podobné, co je na nich jinak, jak se tváří apod. Zajímáme se, co ve snu měly na sobě, co říkaly, jaká dělaly gesta atd. Obdobně se ptáme u postav snícímu neznámých, postav na obrazu, pohádkových bytostí aj. Rovněž u živočichů se snažíme vyzvědět co možná všechny detaily jejich zjevu a chování. Zejména důležité na nich jsou případné lidské vlastnosti a prvky (např. pes, který mluví). Věnujeme pozornost i barvě, zdravotnímu stavu, zapojení do lidských služeb atp. Neméně přínosný je detailní popis podoby a chování, vystupuje-li sama snící osoba jako živočich (např. mladé ženě se zdálo, jak sexuální akt se svým partnerem realizují v moři v podobě velrybího páru). Ostatně také rostliny mohou ve snění nabývat rozmanitých tvarů a vlastností, někdy i živočišných a dokonce lidských. Mohou se představovat v podobě všední a realistické, ale naopak i fantastické. Charakterizace lesa, pralesa apod. ovšem může spadat spíše do popisu celkového prostředí snu. U rostlin (např. květin) a vegetace mívá jistou výpovědní hodnotu i její kondice (kvetení, barva, vůně či zápach, svěžest, povadlost, hniloba aj.).


19

Mnohá upřesnění si ve snu zasluhují i takzvaně neživé věci. Často zde ovšem „ožívají“. (např. malé dívce se zdálo, že ji ve sklepě rodičovského domu chce pohltit oživlá skelná izolační vata.) Avšak i věci, které opravdu zůstávají neživé, si zaslouží podrobné prozkoumání pomocí otázek, které pomohou doplnit to, co si snící osoba z nějakých důvodů sama nevybaví. Již sám popis totiž nezřídka napovídá něco o významové náplni dotyčné věci v kontextu konkrétního snu. Např. představí-li se ve snu nůž, zjišťujeme, o jaký konkrétní typ tohoto nástroje jde: zda je to nůž kuchyňský, řeznický, chirurgický skalpel, lovecký tesák, nůž zavírací; ptáme se, zda je pokryt rzí, z jakého je materiálu apod. Jiným příkladem může být svazek píšťalek na přivolávání psa, které však vydávají jen ultrazvukové signály nevnímatelné lidským sluchem. Taková podrobnost poukazuje k nezanedbatelným charakteristikám vztahových možností snícího. V daném případě šlo o jeho vztah k vitalitě vůbec ale i jeho vlastní, která byla svázána poslušností diskrétně ale neúprosně vyžadovanou ze strany matky.

Zvláštní kapitolu tvoří detailní dotazování na činnosti a děje, které se ve snu představují. Mnohdy ovšem obsahují významovou osu celého snu. Avšak většinou není vhodné je izolovat a vytrhávat z kontextu: tj. od jejich prostředí, průběhu, účastníků a jejich charakteristik atd. (např. v domě rodičů matka zezadu zavazuje vrchní díl plavek snící ženě tak, až ji to škrtí a dusí.) Významově vydatný často bývá netypický průběh nějaké činnosti (snící osoba sice létá, ale vpřed se pohybuje pouze namáhavými plaveckými tempy. Výklad ukázal na její přemrštěnou výkonovou motivaci). Rovněž přírodní jevy a děje mohou přinášet nápadné zvláštnosti, které něco znamenají (např. studený vítr vanoucí pod hladinou moře; dotazování objevilo, že tento nereálný děj poukazuje k extrémní citové chladnosti, kterou snící osoba prožívala v rodině svého původu). Rozhodující je ovšem dbát na přísně individuální význam činností a dějů u každé snící osoby. Navíc i u jedné a téže osoby stejné činnosti a děje mohou (ale nemusejí) mít v různých snech totožnou významovou náplň.

C) Otázky na to, co a jak snící osoba ve snu prožívala, tj. na její pocity, mají zjistit její vztahy k tomu, s čím se ve snu setkala. Pocity promlouvají o tom, jak se to má k naplňování jejího bytí (např. úzkost svědčí o ohrožení, veselí o bezstarostnosti apod.). Ptáme se na prožívání, pocity, dojmy; směrodatné bývá zejména prožívání na závěr snu, obzvláště přetrvá-li do bdělého stavu po probuzení (pacient např. ve snu slyšel příjemnou a radostnou hudbu a celý následující den měl dobrou náladu). Pocitové vyznění snu mnohdy dovoluje porozumět jeho celkovému smyslu. (Sen např. ohlašuje řešení životního problému, ale na jeho konci má snící pojednou pocit,


20

jako by se pohybovala v počítačové hře. To lze vyložit tak, že naznačené rozhodné řešení je pouze virtuální, že „nehrozí“ jeho uskutečnění.)

Avšak pro porozumění snu jsou důležité také pocity snící osoby směrem k jeho dílčím momentům a jednotlivým danostem (osobám, bytostem, rostlinám, věcem, činnostem, dějům atd.). Při výkladu určité jednotlivé danosti není rozhodující její obvyklá významová náplň ale mnohem spíše pocit, který vůči ní snící osoba ve snu prožívá. Často ovšem dochází k souběhu mezi pojmenovaným pocitem a odpovědí snící osoby na otázku, jaký význam pro ni chová dotyčná danost (např. snící žena při objevení koně ve snu dostane povznášející pocit; na otázku, jaké významy pro ni má kůň, odpoví, že pro ni znamená sílu, přátelství, spolupráci). Jindy je pocit doplněním významové náplně. Možný je ovšem také rozpor mezi pocitem a významovou náplní, což poukazuje na konfl iktní či ambivalentní vztah snící osoby vůči dotazované záležitosti

Příklad: Snící žena uvádí jako významy svého partnera čestnost, spolehlivost, toleranci apod., avšak v konkrétním snu se ho zděsí, protože cítí, že se do něho vtělil ďábel.

Na závěr tohoto oddílu je třeba zdůraznit, že uvedené otázky zpravidla neklademe v pořadí, které je zde naznačeno. Bývá vhodné je klást podle potřeb výkladu průběžně a smíšeně. Snad jen zjišťování prostředí a atmosféry snu výrazně častěji proběhne na začátku výkladu, aby se objevilo ladění celkového pozadí, na kterém pak vyvstávají významy jednotlivých daností.

4.3 Celek a části snu

Některé sny jsou fenomenologicky srozumitelné takzvaně „na první pohled“. Jsou to sny, které bez dalšího dotazování mluví samy.

Příklad: Mladá žena má sen, že si od své matky, která stojí za ní, nechá uvázat horní díl plavek. Ale matka šňůry tak utáhne, že svou dceru škrtí a dusí. Dcera si chce textilii uvolnit, ale dozadu nevidí a žádá matku, aby jí říkala, který konec má jak uvolnit. Když dcera poslouchá


21

matčiny rady, šňůry se jen stále více utahují. Tento sen zřetelně poukazuje k přísnému výchovnému stylu matky vůči dceři s akcentem na potlačování jejího svobodného ženského sebevědomí. I když se dcera později chce sama uvolnit, s důvěrou zase bere v potaz svou matku, která však svou radou věc ještě zhorší. To, že matka stojí za dcerou, poukazuje ke skutečnosti, že matčin vliv zůstává pro dceru skrytý.

Boss (1974B) preferuje tento prvoplánově celostní přístup k výkladu snu, přístup, který vlastně spočívá na jednorázovém fenomenologickém vhledu. Poznamenává, že ukáže-li se ve snu např. pes, je třeba se zabývat celkovou významovou náplní psa a nikoliv jeho jednotlivými chlupy. To sice zní přesvědčivě, ale – zůstaneme-li u lapidární řeči nadsázky, může se zcela dobře stát, že se někomu ve snu představí pes, avšak snící zároveň v ústech pocítí dráždivý dotek jeho chlupu. I to je ovšem víceméně celostní situace, která poukazuje na to, jaký vztah má snící osoba ke psu včetně jeho celkové významové náplně.

Máme-li získat co nejplnější porozumění snu, bývá často nutné vhled do jeho základního půdorysu rozvinout a prohloubit. To, co se nám zjeví na první pohled, totiž někdy může působit dojmem absurdity a nahodilosti.

Příklad: Snící mladé ženě se zdálo, že ji její pětiletá dcera, která však má ve snu již 14 let, zapracovává do obsluhy jistého stroje, který má matky udržovat v chodu, zatím co dcera bude dočasně pryč. Uvedený stroj snící ženě poukazuje k období, kdy se cítila být zotročena zaměstnáním. Na první pohled sen bezprostředně říká, že dcera poučuje a úkoluje matku. Avšak co si s tímto sdělením počít? Teprve dalším dotazováním vyšlo najevo, že snící žena v sobě vinou své vlastní zanedbané výchovy v dětství nemá dostatek řádu, což se projevuje v její péči o dceru, která na ni tento nárok na pravidelný režim apod. přirozeně a bezděčně klade. U své matky tím provokuje motivaci se změnit.

Navíc se setkáváme se sny, které jsou tak roztříštěné či neprůhledné, že žádný celostní vhled do svého smyslu bezprostředně ani nedovolují.

Příklad: Snící ženě se zdá, že se nachází v příjemném hotelovém pokoji, kam z jedné strany vjíždí mladý muž na invalidním vozíku a z druhé strany vchází Ďábel vtělený do podoby jejího hodného manžela.


22

Ostatně to je individuálně relativní: oslovitelnost odborníka pro bezprostřední smysl snu je výsledkem dlouhodobé zkušenosti, která však přitom musí zůstat trvale otevřená pro vždy nové a jedinečně individuální významy a souvislosti. Jako optimální se při výkladu snů osvědčilo střídavé přenášení pozornosti mezi celkem snu a jeho význačnými dílčími součástmi; tento proces má formu kroužení a lze jej označit za hermeneutický kruh. Toto kroužení ovšem neprobíhá na místě e smyslu uzavřené a beze změny opakované smyčky. Toto kroužení naopak nabaluje stále více porozumění jako sněhová koule, která se ve šťastném případě nakonec rozlomí a zjeví se smysl snu.

Při hermeneutickém kroužení dochází k tomu, že celkové porozumění snu má směrodatný vliv na to, jak rozumíme některé jeho části. Ještě důležitější však bývá, že porozumět některé části se může stát klíčem k rozkrytí celkového smyslu daného snu.

Příklad: Sen, ve kterém se mladé ženě zdálo o jaksi bizarním způsobu odbavování na letišti, odhalil svůj smysl teprve tehdy, když se plně vzalo na zřetel to, že ke vchodu do letištní haly snící ženu doprovázela její matka. Podstata tohoto účinku části na celek ovšem spočívá v tom, že u snící osoby zjistíme významovou a odkazovací náplň této konkrétní dílčí části snu. Těchto hermeneutických kruhů se může při výkladu jednoho snu opsat několik. Někdy přitom dochází spíše jen k upřesňování a rozvíjení již na začátku nastoupené linie výkladu, nejednou však může dojít i k radikální změně porozumění dotyčnému snu.

Příklad: Starší ženě se zdálo o tom, jak na peronu podzemní dráhy potkala svou matku. Snící to zprvu pochopila jako připomínku svého vlastního stárnutí. Avšak po podrobném výkladu momentu, kdy nesla matku v náruči, se ukázalo, že šlo o výzvu, aby se dcera o svou stařičkou matku žijící na venkově začala více starat přesto, že s ní má velké neshody.


23

5. SOUHRN POSTUPNÝCH KROKŮ PŘI VÝKLADU SNU

V tomto oddílu si předvedeme, jak při daseinsanalyticky fenomenologickém výkladu snu vlastně postupovat. Tento metodický nárys není míněn jako dogma, ale na druhé straně je výsledkem dlouhodobé praxe výkladu snů jak v psychoterapii, tak během takto zaměřených vzdělávacích seminářů. Má-li výklad proběhnout daseinsanalyticky a přinést takový heuristický výtěžek, jaký si od něj slibujeme, je ovšem třeba dodržovat metodické zásady a vodítka, která zde již byla představena. Postup bude rozčleněn do řady jednotlivých kroků, které jsou ovšem nestejně velké a potřebují nestejně obšírné zdůvodnění.

5.1 Vyprávění snu

1. První krok výkladu spočívá v tom, že snící osoba vypráví, tj. popíše dotyčný sen, popříp. ho přečte ze svého písenného zápisu, který sama pořídila po probuzení buď ještě v noci nebo ihned ráno. Do tohoto úvodního vyprávění vykládající odborník nijak nezasahuje žádnými dotazy ani poznámkami.

2. Až po zakončení popisu se snící osoby zeptá, zda vyprávěnému snu nějak rozumí a jestliže ano, vyslechne jak. I nadále je zdrženlivý a to, jak snící osoba sama svému snu rozumí, nijak nerozebírá ani nekomentuje. Je-li sen snící osobě srozumitelný, vykládající se dotazem ujistí, zda jej chce ještě vůbec dále rozkrývat.

3. Jestliže snící osoba potvrdí svůj zájem o výklad vyprávěného snu, přistoupí se k tzv. rekapitulaci. Aby se přesvědčil, že vše správně a pozorně vyslechl a dobře si to pamatuje, vykládající zopakuje popis snu a žádá snící osobu o ověření, že nebylo nic vynecháno ani zkresleno. Tato rekapitulace dává vykládajícímu zároveň příležitost, aby již začal do snu více pronikat.

4. Pak již začne explorace snu formou dotazování. Bývá užitečné nejprve určit místo a čas snového dění. (Např. zjištění, že se odehrává v domě rodičů, naznačuje, že se týká dětství či dospívání a poukazuje k rodičům.) Poznatky o „fyzikálním“ prostředí snu přispívají k určení jeho celkového naladění (viz výše!).


24

5. Probíhá další dotazování na osoby, jiné bytosti, věci, činnosti a děje, pocity atd., jak bylo již uvedeno v příslušném oddílu.

6. Poznatky o významech a souvislostech toho, co konkrétní sen přináší, se sbírají a hromadí a vytvářejí předpoklad pro nové rozumějící vhledy do smyslu snu. Do této fáze výkladu již náležejí dotazy vykládajícího odborníka směrem ke snící osobě, zda již svému snu rozumí více než na začátku. Ideálem fenomenologického přístupu je, aby snící smysl snu nahlédl a vyslovil jako první a sám od sebe. V této fázi mu vykládající odborník je spíše jen průvodcem po snu. Kladením otevřených otázek na snové zjevy jej pomáhá rozkrývat. Přitom ovšem i on sám často tápe: některé otázky vyjdou naprázdno a nevedou ke vhledu; dokonce mohou přispět k ještě větší neprůhlednosti a záhadnosti snu.

7. Jestliže snící osoba není s to se přiblížit k porozumění svému snu ani po důkladném dotazování, je možné zmírnit požadavek na samostatnost jejího vhledu. Vykládající odborník, pokud ovšem má v porozumění danému konkrétnímu snu před snící osobou opravdu předstih, pak již může předložit určité nabídky výkladu daného snu. Tyto vhledy mohou být ovšem jen dílčí, tj. mohou se týkat pouze určité části snu.

8. Nabídky výkladu mohou představovat různý stupeň intervence. Nejmírnější je asi postup, kdy vykládající naléhavým tónem zopakuje dosavadním dotazováním prohloubený popis daného snu. (Např. „Vaříte knedlíky svému starému šéfovi... Co to asi znamená?“) Jinou variantou je sdělení vykládajícího o tom, jaké má dotyčný sen téma. (Např. „Podle mě tento váš sen pojednává o...“) Vcelku spolehlivý je postup, kdy vykládající odborník obrátí pozornost ke vztahovým možnostem snící osoby, jak se ukazují z jejího chování a dalších projevů ve snu. (Např. „V tomto snu se dostáváte do nějakého konfl iktu a při něm se chováte tak a tak... Nepřipomíná vám to něco z vašeho bdělého života?“) Takový výklad je poměrně neurčitý a mohlo by se u něj přestat, což se někdy na žádost snící osoby také stává. Avšak také je možné ve výkladu pokračovat a postoupit k jeho dalšímu stádiu a k hlubšímu porozumění danému snu. Nabídka výkladu může mít různou podobu a rozsah, ale pokud s ní snící osoba nesouhlasí, vykládající na ní nikdy autoritativně netrvá. Jakmile nějakou vysloví nahlas, měl by ji vzápětí doplnit otázkou ve smyslu: „Mohlo by to tak být nebo ne?“

9. Další fází výkladu je případné uvedení daného snu a dění v něm do vztahu s bdělým životem snící osoby. Opět tu dáváme přednost jejímu samovolnému vhledu. Pokud se jí nedaří, můžeme opět učinit nabídku jak rozumět této souvislosti. Kompetence vykládajícího


25

odborníka zde však silně závisí na tom, do jaké míry zná každodenní život snící osoby a její životní historii. V případě dlouhodobé psychoterapie je tato znalost nasnadě; avšak při krátkodobém či neterapeutickém kontaktu se pohybujeme na neznámé půdě a můžeme uvažovat jen v neurčitých odhadech. (Např.: „Neměl jste v té době nějaké konfl ikty?“ Nebo: „Nebyla jste v té době tlačena k nějakému závažnému rozhodnutí?“ atp.) Avšak vykládající odborník by zde měl zachovat optimální zdrženlivost a neměl by na snící osobě prozrazení tohoto poukazu na bdělý život vymáhat, protože se může jednat o intimní záležitost, kterou ještě nechce sdělit (např. otěhotnění a rozhodování o případné interrupci). Nejednou zcela postačí, když snící osoba zažije heuristické propojení svého snu a bdělé události či situace, ale nechce o ní dále mluvit. Zde je třeba respektovat intimitu a případný stud snící osoby.

5.2 Hermeneutický proces na straně vykládající osoby

Daseinsanalytický výklad snů má charakter dialogu. Vykládající odborník provází snící osobu po jejím snu tak, aby jí pomohl mu porozumět, přičemž tento dialog zachází jen tak daleko, kam snící osoba dovolí. V této souvislosti se však klade otázka, jak proces výkladu paralelně probíhá u vykládajícího odborníka. Vzhledem k tomu, že daseinsanalytický přístup dává přednost tomu, aby snící osoba dospěla k rozumějícím vhledům „na vlastní triko“, často dochází k tomu, že proces porozumění na straně snící osoby, resp. vykládajícího odborníka neprobíhá synchronizovaně. Naposled uvedený bývá v předstihu, ale co nejdéle zachovává zdrženlivost, aby svůj výklad nevyslovil nahlas, a rovněž dbá na to, aby nekladl sugestivní návodné otázky, které by skrytě prosazovaly jeho náhled.

Naskýtá se ovšem otázka: jak vůbec někdo druhý může snu porozumět dříve a pravdivěji než sama snící osoba? Odpověď se může opřít o jistý paradox: svému snu nezřídka porozumíme teprve tehdy a lépe, právě když ho vyprávíme druhému člověku. To se týká i samotných odborníků, kteří jsou ve výkladu snů zběhlí. Porozumění vlastnímu snu bývá usnadněno tím, získáme-li od něj určitý odstup. Tento odstup má právě také vykládající odborník. Je v této činnosti zkušený, což znamená nejen to, že se již setkal s mnoha rozmanitými sny, ale především se mimořádně vyzná v krajině snění a zná množství cestiček a stop, které se zde naskytnou. Nemůže prostě jen klást výše naznačené otázky a sám si nic nemyslit o odpovědích; ostatně i smysluplné dotazování snu si vyžaduje určitou průběžnou a postupnou orientaci.


26

Poté co mu snící osoba dovypráví svůj sen, může se vykládající odborník ocitnout v rozrůzněných situacích. Jeden extrém tvoří případy, kdy sen takzvaně mluví sám od sebe a je bezprostředně srozumitelný; opačnou krajnost představují sny naprosto neprůhledné a vyvolávající jen pocit bezradnosti. Uprostřed se nacházejí sny, které na první poslech dávají něco tušit, ale vyžadují další zkoumání (tyto rozdíly jsou ovšem relativní, protože možnost porozumět danému snu závisí i na zkušenosti vykládajícího, na tom, jak je pro určité sny oslovitelný). Při procesu porozumění snu vlastně nepostupujeme jinak než ve všech běžných záležitostech. To, s čím se setkáváme, nás prostě oslovuje svými významy a souvislostmi, a my z toho dostáváme myšlenky a pocity. Tak to chodí i v každodenním bytí, kdy ostatně také není vše zřejmé jako na dlani. Podstata spočívá v tom, že smyslově vnímatelné názorné danosti představené ve snu poukazují ke vztahovým možnostem snící osoby. Pro vykládajícího odborníka je klíčové, že ho tyto poukazy oslovují, vyzná se v nich, napadají ho příslušné hypotézy, které pak na podkladě dotazování umí ověřit, resp. opustit. Mj. mu pomáhá také to, že sen bere jako projev narušené samozřejmosti v životě snící osoby (Jaenicke, 2009). Tento předpoklad mu pomůže dopátrat se rovněž životní situace, která daný sen pravděpodobně vyvolala.

Poukazování snových skutečností ke vztahovým možnostem snící osoby však v základě nemá žádný ustálený repertoár spojitostí, resp. korelací. Vše zůstává otevřené a v každém novém případě je třeba začínat od nuly. Dosavadní konkrétní zkušenost s tím, co kdy k čemu v předchozích snech různých lidí ověřeně poukazovalo, v podstatě může sloužit jen jako pozadí zcela originálního výkladu nového snu. Vykladačská odbornost spočívá v tom, že odborník umí tyto poukazy „vystopovat“ a nechat se jimi oslovit. Tím, co nás oslovuje, jsou významy a jejich souvislosti. Ty jsou nám přirozeně dostupné, tak jak je známe z každodenního života a jak nám je upřesní osobní dotazování směrem ke snící osobě.

Příklad: Mladé ženě se zdává, že se za doprovodu příjemných erotických pocitů vede s nějakým cizím mužem, kterého přitahuje; avšak sen končívá tak, že dojdou k místu, kde čekají její rodiče, manžel a její dítě. Tento vývoj snového dění přirozeně poukazuje ke vztahovým možnostem snící ženy: sen ji vrací k hodnotám, které si osvojila podle vzoru svých rodičů a jejich věrného manželství. Rovněž přítomnost jejího manžela a dítěte poukazuje k tomu, kdo je pro ni opravdu důležitý. Zároveň se však ukazuje, že své rodinné štěstí nebere jako úplnou samozřejmost, což ovšem může mít rozmanité důvody.


27

Výstižný příklad uvádí Boss (1975) ve své velké psychoterapeutické kazuistice. Jeho mladá pacientka se ve snu nachází na podlaze vagónu na uhlí v hloubi studeného moře. Nahá se choulí v koutě vagónu, ruce před hrudí zkřížené v obranném postoji. Toto prostředí nevykazuje žádné známky života, vodou navíc vane ledový vítr. Boss (1975) tento sen vykládá tak, že představuje celkovou existenciální situaci snící osoby. Sen vyprávěla na začátku psychoterapie a její pozdější průběh potvrdil Bossův výklad. Jde o sen, který takzvaně „mluví sám od sebe“. Poukazuje k tomu, jak se pacientka cítí ve světě. Fyzikální chlad poukazuje ke chladu emočnímu; to, že pod vodou ještě vane ledový vítr, naznačuje, že tato bezcitnost je navíc ještě agresivní. Vagón na uhlí poukazuje k jejímu podřadnému postavení ve světě, kde je zahnaná do kouta. Její ubohá nahota poukazuje k vydanosti a bezbrannosti, kterou nezmirňuje ani pasivní pokus o obranu. Prostředí bez jediné rybičky svědčí o jeho životu nepřátelské povaze. Smyslově vnímatelné fyzikální kvality ztělesňují nikoliv pouze jen psychologické prožívání, ale přímo existenciální významy a smysl pacientčina bytí ve světě.

Takové porozumění snovým danostem a jejich poukazování ke vztahovým možnostem a vůbec k životním událostem snící osoby nejsou pouhé osobní dojmy na straně vykládajícího odborníka. Toto porozumění se ovšem neopírá o žádná exaktní matematicky, resp. statisticky ověřená obecná zjištění. Ostatně aplikovat vědeckou metodu na látku, která se jí principiálně vymyká, je nevědecké. Daseinsanalyticky fenomenologický výklad snů se naproti tomu opírá o čtení významů a jejich souvislostí, které jsou tak nepřeberné, že je žádný mechanický kalkul nemůže postihnout. Všichni je známe z přirozeného světa našeho každodenního života a tímto porozuměním primárně žijeme, což se týká i těch, kteří požadují jejich matematicky ověřenou jistotu. Validitu a tedy platnost tohoto porozumění při výkladu snů dodává individuální souhlas, resp. nesouhlas snící osoby.


28

6. MEZE A OMEZENÍ ODBORNÉHO VÝKLADU SNŮ

Výklad snů pro potřeby psychoterapie ovšem nelze pokládat za jediný a vyčerpávající způsob nakládání s nimi. Jak bylo naznačeno již v úvodu, ke snům lze přistupovat také jako k nadosobním poselstvím, kterých se prostřednictvím vyvolených jednotlivců lidskému společenství dostává jakožto „znamení času“ z titulu Bytí samého. Rovněž šamanský výklad spojený se specifi ckým způsobem bytí přírodního člověka je ve své léčebné, resp. věštecké funkci odlišný od každé novodobé psychoterapie. Osobitý charakter nese i fi losofi cký výklad snů, který je zaměřen na jejich zakládající ontologický smysl (Rezek, 2008). Sny mohou přinášet i poselství charakteru náboženského zjevení. V tomto směru se i daseinsanalytický výklad snů může pokládat za neúplný, alespoň pokud setrvává u psychoterapeutické práce s pacientem, resp. klientem. To je ostatně dáno i neontologickou etikou psychoterapie. Pro psychoterapii se ovšem nehodí ani žádný exaktně přírodovědecký (neurobiologický) přístup.

Avšak daseinsanalytický výklad snů má své meze a omezení i v rámci psychoterapeutické práce. Někdy to však může přinášet i výhody. Můžeme začít u přiznání, že sen a jeho fenomenologický výklad nepřináší žádné extrémně nové a šokující informace. Snící osoba se tu o sobě nedozvídá nic obskurního ani absurdního (jak tomu zhusta bývá u tzv. hlubinných interpretací). Podle fenomenologického přístupu se ve snění vždy představuje pouze to, co je již nějak přítomno v bdělém životě snící osoby. Snící osoba se u toho však z nějakých důvodů nezdržuje a tato věc se jí pak ohlašuje ve snu, a sice v nadsázce. Člověk totiž má tendenci neustále utíkat sám před sebou a svým autentickým bytím (Heidegger, 1996). Výsledkem výkladu nezřídka bývá, že snící osoba je překvapena tím, jak významně jí daný sen upozorňuje na něco, co sama před sebou zatím bagatelizovala, zastírala. Snění jí ukáže, co je pro ni skutečně důležité a jak na to odpovídá. To je ostatně také důležité poznání. Avšak sen může být směrodatným sdělením i pro psychoterapeuta, který snící osobu již dosti důkladně zná z průběhu léčebného procesu.

Příklad: Terapeut věděl, že léčebně již dosti pokročilý mladý pacient se zatím ještě bojí svobodně vstoupit do života. Avšak teprve děsivý sen, ve kterém se tento pacient ocitá v hale, kde na hácích visí rozčtvrcená lidská těla, naléhavě promluví, jak přehnaný a primitivní je tento jeho strach a jak citlivě se s ním musí léčebně nakládat.


29

Další omezení daseinsanalytického výkladu snů plynou z toho, jak rozhodující moc má v tomto procesu sama snící osoba. Ona má nezadatelné právo určit mez, za kterou již další výklad daného snu nemá pokračovat. Zastánci invazivnějšího přístupu z jiných psychoterapeutických směrů a škol ovšem mohou namítnout, že tento respekt ke snící osobě v sobě nese očividné nebezpečí tzv. agování, tj. škodlivého vyhovění nevědomým odporům vedoucím ke stagnaci, resp. k porušení zásady bezohledného zjišťování pravdy. Avšak daseinsanalýza dává přednost tomu, aby se sebeporozumění pacienta, resp. klienta rozšiřovalo a přelaďovalo postupně a nenásilně. Nevyplývá to z žádného povrchního humanismu, ale z již osvědčené terapeutické strategie. Vychází z odlišných fi losofi ckých základů daseinsanalýzy. Pokud se terapeutického potenciálu některého snu nepodaří využít dostatečně, může se počkat a co je podstatné, to se uskuteční časem.

Nakonec je však třeba připustit, že se setkáváme i se sny, ke kterým nám chybí klíč a neumíme je rozšifrovat. Máme tím na mysli případy, kdy žádné dotazování nepřináší takové informace, které by účastníky výkladu oslovily výše popsaným intuitivním rozkrytím daného snu. U některých snů je tato neprůhlednost úplná a trvalá; častější jsou naštěstí případy, kdy sen nedokážeme vyložit na místě v daném čase v celém jeho smyslu. Zatím nesrozumitelné momenty pak snící osobě, resp. i odborníkovi docházejí postupně na pokračování. Sen je vícevrstevný a některé jeho roviny a významové souvislosti vystoupí na povrch se zpožděním; stává se, že hlubší vrstvu určitého snu osvětlí až sen další (např. snící ženě se zdálo o jejím posledním partnerovi, z emoční závislosti, na němž se léčila. V daném snu vyhlížel nemocně, až na umření. Snící osoba souhlasila s výkladem, že pro ni již ztratil svou životnost a její závislost na něm spěje ke konci. Avšak v ženě zůstával pocit, že sen ani jeho výklad neříká všechno, že má pocit velké ztráty. Neuspokojil ji ani poukaz na to, že zbavit se závislosti vždy znamená také něco dosud příjemného ztratit. Teprve další sny ukázaly, že s odumřením závislosti přišla i o svůj démonizovaně romantický pohled na muže a partnerství. Zdálo se jí totiž o mladém veterináři, který ji v bdělém životě svým vzezřením uhrančivě přitahoval. Ve snu k němu přišla se svým smrtelně poraněným pejskem a on ho musil uspat injekcí. Přitom se ke snící ženě choval eroticky s nádechem pohrdání. Když ho nad mrtvolkou svého miláčka odmítala, adresoval jí urážlivé a ponižující výroky).


30

6.1 Obtíže při výkladu a speciální postupy při jejich řešení

Daseinsanalyticky fenomenologický výklad snu nepostupuje pokaždé zcela hladce. Během praxe se ukázalo, že některé obtíže se dosti často opakují a bylo možné, ba nutné si pro ně vytvořit specifi cká vodítka. Nemůže ovšem jít ani tak o závazné návody, jako spíše o upozornění na jisté možnosti řešení. Daseinsanalytický výklad není mechanický, ale naopak důsledně individualizovaný a právě proto je výhodné, aby byl vykládající odborník široce oslovitelný i pro nestandardní situace a nedal se jimi zaskočit. Následující stránky přinášejí témata, u kterých by se měl mít obzvláště na pozoru.

6.1.1 Indoktrinovaný přístup k výkladu ze strany snícího

Při fenomenologické práci se snem se poměrně často setkáváme s lidmi, kteří již měli příležitost se obeznámit s jinými způsoby jejich výkladu. Může jít o různé modifi kace psychoanalýzy, jungiánskou analytickou psychoterapii, některou odnož gestalt-psychoterapie, nejčastěji asi o eklektickou psychoanalytickou psychoterapii. Daseinsanalyticky fenomenologický přístup ke snům a jejich výkladu se od nich diametrálně liší a jakákoliv mesaliance s nimi mu odnímá smysl a hodnotu. Proto je žádoucí, aby daseinsanalytk nečinil ústupky žádnému jinému způsobu interpretace. Postačí mu k tomu dodržovat vodítka fenomenologického přístupu ke snům, která byla podrobně popsána výše6.

Na tomto místě si je nepřímo zpřítomníme tím, že si připomeneme, k jakým prohřeškům proti fenomenologickým vodítkům dochází asi nejčastěji.

Snící osoba nenechá to, co se ve snu představuje, být tím, čím se to jeví být. A) Nezdrženlivě nesetrvává u zjevů samých a ihned si je podle zvyklostí jiných, nefenomenologických způsobů interpretace snů převádí na něco jiného, povětšinou na symboly chápané jako převlek skutečnosti (např. létání je sexuální slast; velký had je vitální prasíla; strašidlo je vlastní energetickou součástí snící osoby, popříp. jí samotnou). V tomto případě je možné vhodným dotazováním snící osobu vrátit k danému zjevu a umožnit jí, aby se jím dala oslovit autenticky, tj. podle svého individuálního hlediska. Přitom je ovšem nutné obrátit pozornost ke zjevu

6 Srovnávací studii různých způsobů výkladu snů provedl Boss (1974).


31

samému a mluvit o něm jako o původní, neodvozené skutečnosti. Pomoci může poukazování na to, že se to, co dotyčný zjev údajně symbolizuje, v daném snu vůbec nevyskytuje

Příklad: Pacient se ve snu ocitne na středověkém hradu a do nádvoří vjíždí jeho již předčasně zemřelý strýc v soudobém oděvu na koni. Na dotaz, čím ho tento jezdec oslovuje, pacient odpoví, že se mu vybavil archetyp rytíře. Vykládající poukáže na to, že ve snu na koni nesedí žádný rytíř v brnění, ale jeho strýc. A pak se zeptá, jaký význam pro pacienta v životě choval jeho strýc. Ukáže se, že pacient ho měl rád a imponoval mu jeho plnokrevný životní styl, který ho lákal k napodobení. Na konci snu strýc vyjíždí z hradu do volné přírody a pacient jde za ním. Sen mj. ohlašoval významný výsledek léčebného procesu ve smyslu pacientova svobodnějšího způsobu existování.

Značně rozšířeným následkem psychoanalytické indoktrinace je stereotypní převádění snových osob na postavu terapeuta, resp. některého z rodičů (např. pacientka vidí ve snové postavě příslušníka letištní ostrahy svého psychoterapeuta, protože ji také „usměrňuje“). V takovém případě vykládající daseinsanalytik vrací snící osobu zpátky do snu a ke snové skutečnosti dotyčného zjevu, a sice se zdůvodněním, že žádný jeho skrytý „dvojník“ se ve snu nevyskytuje (to však neznamená, že každá snová postava nemůže něčím odkazovat k jiným osobám). Naproti tomu, fi guruje-li ve snu terapeut, je třeba ho tak akceptovat, i když se zjevuje v prostředí, kde se v bdělém životě se svým svěřencem nikdy nesetkal.

Příklad: Pacientce se zdálo, že se svým terapeutem jede v podzemní dráze, kterou nemá ráda kvůli své fobii z davu. Říká to terapeutovi, ale on ji v hluku neslyší a jen se směje a mávne nad tím rukou. Výklad ukázal, že se to shoduje s terapeutovým „léčebným“ stylem v bdělém životě, kdy se pacientčiny sdělované úzkosti snaží zmírnit jejich zlehčováním; pacientka pak má pocit, že jí vlastně nenaslouchá.

Snící osoba se namísto rozkrývání významů a souvislostí snového zjevu uchyluje B) k tzv. volným asociacím. Tuto techniku se patrně naučila již dříve jinde a neumí se přeorientovat na jiný způsob zacházení se svými sny. Někdy se dokonce brání pochopit, že významy nejsou s věcmi asociovány, ale od počátku a původně


32

spočívají ve věci samé. Přídavné asociace samu věc neodkrývají, ale naopak od ní odvádějí pozornost k něčemu jinému a tím ji vlastně zahalují. Stejně záporný účinek má rovněž to, že nezůstávají v rámci daného snu a zavádějícím způsobem se zabývají tím, co v něm není. Nesetrváváme pak u snu a jeho výkladu, ale sen se stává pouhým podnětem pro hovor o něčem jiném. Jak se opouští sen, názorně předvádí následující příklad:

Příklad: Snící osoba má fobii z cestování letadlem; obdobné ladění a pocity pak prožívá směrem k pracovišti, kde se jí nedaří. Poté co dá výpověď, zdá se jí, že se nachází v krásné krajině a po obloze se od ní vzdaluje letadlo. Má z toho pocit úlevy. Když sen vypráví své psychoanalytické psychoterapeutce, dostane se jí interpretace, že to nebylo letadlo, ale penis. Vzápětí se jí zeptá, jak to má se sexem. (Zde ovšem „tunelovala“ sen spíše terapeutka). Jestliže se snící osoba svými asociacemi dostává mimo daný sen, vykládající odborník se musí pokusit ji do něj vrátit. Činí tak poukazem na to, že asociovaná věc, bytost, událost atd. se v daném snu vůbec nevyskytuje

Zvláštním případem jsou odkazy k bdělému životu vyplývající z dotazování na významy a souvislosti. Pokud spolu významově smysluplně souvisejí, není třeba se jim vyhýbat a pokládat je za pouhé náhodné asociace (např. Padrutt vykládá svůj vlastní sen: zdálo se mu, že měl pronést přednášku, ale byla mu k tomu stanovena příliš krátká doba. Svůj sen si vyložil v souvislosti s tím, co se odehrálo v bdělém životě, kdy byl požádán o přednášku, ale odmítl, protože má už pokročilý věk a musí šetřit čas a síly, aby co možná dobře splnil svůj záměr ještě něco napsat (Padrutt, 2008). Z příkladu je však zřejmé, že v odkazu nešlo ani tak o událost bdělého života, jako spíše o poukaz na vztahové, resp. životní možnosti snící osoby).

Výrazným způsobem výkladu, který zcizuje sen jemu samému, je přístup, kdy jsou C) všechny snové zjevy pokládány jen za psychologickou součást snící osoby. Plné možné významové spektrum toho, co se ve snu představuje, je tak redukováno na subjektivní psychickou projekci. Rovněž techniky, kdy se vede dialog se snovými zjevy, fantazijně se domýšlí snové dění a chování jeho součástí, nebo se dokonce na motivy určitého snu inscenuje psychodrama, opět vedou mimo sen a zkreslují jeho řeč a poselství7.

7 Touto vysoce aktivní prací se snem se vyznačuje zejména Gestaltistická psychoterapie.


33

Podle daseinsanalyticky fenomenologických vodítek je třeba snové zjevy nechat tím, čím se jeví být. Pokud by snící osoba bezprostředně (tedy bez dodatečné indoktrinace) něco nebo někoho ve svém snu vnímala jako svou součást, pak by to ovšem bylo uznáno a ovlivnilo by to výklad. Fenomenologický přístup si však ví rady i s případy, kdy snový zjev vykazuje významy, které se analogicky týkají snící osoby.

Příklad: Snící žena, která se v dětství i pozdějším životě často stávala obětí přísného ukázňování a donucování k výkonu, čemuž vlastně uvnitř přitakávala jako správné věci, měla sen, ve kterém byl neposlušný pes vložen do hrnce a vařen. Při výkladu se na první pohled nabízel vhled, že pes ztělesňuje výchovou a jednáním autorit zmučenou emoční stránku pacientčina bytí.

Tyto snové situace daseinsanalytický odborník řeší tak, že příslušný snový zjev nechává být tím, čím se jeví být, ale snící osobě se na něm ukazují významy a souvislosti, které sama na sobě ještě není schopna připustit, popříp. jim ještě obecně nerozumí nebo jejich bytí zásadně popírá.

Daseinsanalyticky fenomenologický přístup se ve srovnání s květnatými a košatými výklady snů v jiných psychoterapeutických směrech a školách může jevit jako příliš střízlivý a dokonce zbytečně omezující. Vyhýbá se všem již vyspekulovaným modelům, schématům, symbolům apod., které byly stanoveny tak, aby vyhovovaly určité předem vytyčené množině umělých pojmových konstruktů. Při výkladu snu u fenomenů nejen začíná, ale po celý jeho průběh se jich také důsledně drží, přičemž vystačí s přirozeným předteoretickým porozuměním tomu, s čím se setkáváme. Tento přístup není ovšem uplatňován kvůli dodržování dogmatických pravidel, ale naopak ve prospěch možnosti rozkrýt skutečnost a pravdu každého individuálního snu.

Potřeba čelit vlivu takových výkladů snů, které odvádějí zájem o samotný sen jinam, však někdy naráží na daseinsanalytické vodítko, podle něhož je posledním a v zásadě nepřekročitelným kritériem platnosti výkladu právě mínění snící osoby o tom, co snové zjevy znamenají. Právě třeba hlubinně indoktrinovaná snící osoba může být natolik uzavřená v tomto hledisku, že za pravdivou považuje jen reduktivní interpretaci snu. Fenomenologicky zaměřený odborník by tuto okolnost měl umět rozpoznat a pojmenovat ji nahlas. Je vhodné, aby na tuto „hru“ přistoupil, avšak s pomocí dotazování na další


34

významy snových zjevů a jejich souvislostí v rámci konkrétního snu je třeba se pokusit o nenásilné rozšíření horizontu snící osoby, které ve šťastném případě umožní překročit zredukovaný a jednostranný indoktrinovaný způsob interpretace.

6.1.2 Malá oslovitelnost snící osoby pro snové významy

Při fenomenologickém dotazování na významovou náplň snových zjevů se někdy stává, že snící osobu to, co se jí zjevilo ve snu, málo oslovuje, že je vůči tomu „hluchá“. Individuálně existenciální významy a souvislosti snových daností jí mohou být nedostupné. U některých to bývá způsobeno tím, že jsou naladěni takzvaně racionalisticky, resp. intelektualisticky nebo technicky a osobními významy a souvislostmi světa a svého života se nezabývají: prostě jim unikají. Jiní však v postřehování a vyslovování těchto osobních významů a souvislostí mají z minula motivované aktivní zábrany. Nejsou sami sebou a tedy ani nemusejí mít motivaci vyjadřovat své intimní porozumění světu (v této spojitosti je zajímavé poznamenat, že ani u extrémních členů této množiny se nevyskytují žádné ryze neosobní sny, které by reprezentovaly tzv. „veřejného anonyma“). Lze se však setkat i se snícími lidmi, kteří se prostě stydí projevit se osobně, aby si o nich „někdo něco nemyslil“. Avšak za nejzávažnější překážku v postřehování uvedených intimních významů a souvislostí je třeba pokládat motivovaně nesvobodný vztah snící osoby k určitým zjevům v konkrétním snu.

Příklad: Snící osoba měla sen o svém dvojím životě v oblasti partnerských vztahů. Byl velmi neprůhledný, jen existence dvou paralelních světů v tomto snu něco naznačovala. Dotazování na individuální významy a souvislostí snových zjevů ztroskotalo, takže sen nemohl být vyložen.

Bez ohledu na její skrytou motivaci k malé oslovitelnosti vůči snovým zjevům se poměrně často setkáme s tím, že snící osoba při dotazování na významy neřekne, co pro ni to či ono znamená osobně, ale naopak uvádí obecné pojmové defi nice (např. na otázku, co pro ni znamená les, odpoví, že velkou množinu stromů). V takovém případě je třeba snící osobu přivést k tomu, aby si introspektivně vybavila svůj autentický citový vztah k dané věci, např. k lesu. Může se ovšem stát, že ji napadne pouhá „volná“ asociace k lesu nebo dokonce indoktrinovaná defi nice (les =archetyp nevědomí). Proto je třeba počítat s tím, že snící osoba se vybavování svých osobních významů a souvislostí musí teprve naučit. Důležitou


35

pomůckou jak ji uvést do příslušného vztahu k exploraci snových zjevů je dotazování na pocity, které v ní tyto zjevy vyvolávají. Daseinsanalytická fenomenologie totiž zachovává neporušenou jednotu procesu porozumění: každé porozumění je vždy již nějak laděné a každé ladění vždy již přináší porozumění (Heidegger, 1996). Evokují-li se tedy pocity, zpravidla s sebou vynesou také příslušné významy a souvislosti.

6.1.3. Obecná antropologická významnost snových daností

Jedním z klíčů k otevřenosti snící osoby vůči jen pro ni platné individuální významům a souvislostem snových daností se kupodivu může stát jejich obecně antropologická, resp. kulturní významová náplň. Tu je nutné odlišit od abstraktních pojmových defi nic. Tyto nadindividuální významy a souvislosti nás přirozeně oslovují z bezprostředních fenoménů, které k nám promlouvají ze světa našeho každodenního života. Vějíř těchto významů a souvislostí je u každého fenoménu nepřeberný a každého jednotlivého člověka z něj oslovuje jen něco: podle toho, jak je naladěno jeho bytí ve světě. Tato obecná oslovitelnost se ovšem zčásti navzájem různí u rozdílných kultur, subkultur či ještě menších lidských skupin. Avšak některé významnosti jsou lidsky zcela univerzální (např. ohrožení života, ztráta fyzické svobody, znásilnění, přátelská pomoc a mnoho dalších fenoménů). I když se jedná o významy a souvislosti nadindividuální, dostáváme se jimi do roviny porozumění, které má obdobný charakter jako dotazované významnosti a souvislosti individuálně existenciální.

Zůstaňme však u své vlastní kultury! Jako příklad si vezmeme gesto podání ruky. V naší euroamerické kulturně-antropologické oblasti nese řadu pozitivních sociálních a emocionálních významů a souvislostí. Běžně se jedná o málo důležitou banalitu, i když se v konkrétních situacích může vyznačovat zvláštními charakteristikami a odstíny, které němě sdělují velmi mnoho. To se může týkat i snových setkání. Avšak významově velmi silným poselstvím je v určitých situacích právě nepodání ruky (Jaenicke, 2009). Snící osoba, které se ve snu přihodí, že jí někdo v určité souvislosti nepodá ruku, a která je málo oslovitelná ze strany snových skutečností, si při dotazování třeba nemusí vědět rady s tím, jaký to má pro ni význam, co jí to říká atp. Kromě již výše zmíněné možnosti dotázat se na pocity snící osoby, které u ní vyvolal dotazovaný snový zjev, se lze pokusit učinit nabídku jeho kulturně-antropologických významových alternativ. Jedná se sice o svého druhu značný zásah do dialogu nad snem, ale snící osoba jej nemusí přijmout a naopak


36

ji to může podnítit k vlastnímu rozpomenutí a výběru významů a souvislostí dotazované snové skutečnosti. Může se ovšem rovněž vyskytnout námitka, že sáhnout k takové obecné interpretační nabídce znamená vystoupit mimo daný konkrétní sen a tedy porušit základní fenomenologicko-hermeneutické pravidlo. Avšak taková kritika neobstojí, protože i při nabídce kulturně-antropologických významových alternativ zůstáváme u dotyčného fenoménu, který se ve snu opravdu představil.

6.1.4 Pokušení opírat výklad snu o reálné události

Některé snící osoby mají tendenci vysvětlovat své snění konkrétními reálnými událostmi svého života. Nevěnují pozornost ani tak poukazování snu k jejich vztahovým možnostem, ale soustřeďují se na předpoklad, že sen je vyvolán určitou reálnou událostí, popříp. ji dokonce predikuje. Daseinsanalytický výklad však takovou přímou spojitost nepředpokládá a v psychoterapii o ni ani nejde, protože vždy běží spíše o to, jak se snící osoba zachovala, což poukazuje právě k jejím vztahovým možnostem. Daseinsanalýza jim věnuje přednostní pozornost i tehdy, když snící osoba jasně ví, že určitý její sen navázal na konkrétní životní událost. Může ovšem dojít i k tomu, že tato konkrétní životní událost je přímo součástí dotyčného snu a snící osoba (nebo její okolí) na ni v něm nějak odpovídá, třeba i velmi podivně.

Příklad: Snící žena, čerstvá matka, má sen, že se jí narodilo dítě, ale druzí lidé, kteří ve snu vystupují, se tváří, jako by s novorozencem nebylo něco v pořádku; mladá matka ve snu pociťuje vinu a očekává, že bude popravena. Výklad ukázal, že si nebyla jista tím, že zvládne péči o své dítě a že je v tom závislá na hodnocení ze strany okolí.

Vysvětlování snu jeho vazbou na reálnou životní událost není vhodné proto, že opět znamená vybočení z něj samého a tedy velmi pravděpodobně i zkreslení jeho smyslu a nevyužití jeho léčebného potenciálu. Reálná životní událost je totiž pouze jedním z faktorů, které byly při díle na vzniku snu; za prvořadé je přitom nutné pokládat vztahové možnosti snící osoby, tj. její potenciály odpovědět na nároky života. Tento předpoklad je opodstatněn také tím, že tyto vztahové možnosti se opakovaně a ustáleně projevují při různorodých událostech bdělého života snící osoby (to se snadno prokáže, vykládáme-li více různých snů jedné osoby). Člověk, který má zúžený repertoár


37

vztahových možností, ovšem vykazuje výraznější stereotypnost snových odpovědí na rozmanité události svého bdělého života, než jak tomu je u lidí s rozvinutým bohatstvím životních možností.

6.1.5 Nesoulad mezi snící osobou a vykládajícím

Dosavadní text naznačuje, že v porozumění snu může mezi snící osobou na jedné straně a vykládajícím odborníkem na straně druhé někdy nastat takřka nepřekonatelný nesoulad. To je velmi choulostivá situace, zejména má-li vykládající více méně jistotu, že se snící osoba ve svém porozumění danému snu mýlí. Podle daseinsanalytického vodítka má, pokud jde o platnost výkladu, vždy rozhodující slovo a právo veta sama snící osoba. Avšak na druhé straně platí, že pokus o vyložení snu je vždy již dialogem. To vykládajícímu odborníkovi ukládá povinnost sdělit snící osobě své stanovisko a objasnit na podkladě čeho danému snu rozumí odlišně než ona, resp. že s jejím porozuměním nesouhlasí. Při tom se však musí uchránit toho, aby vystupoval jako autorita a snící osobě vnutil či vsugeroval svou verzi porozumění.

Rozhodující je, aby si uhájil svou hermeneutickou otevřenost a co nejvíce ji umožnil i snící osobě. Co to v praxi znamená? Na rozdíl od situací, kde je možné, aby nabídl svůj výklad, v případě tohoto nepřekonatelného nesouladu jej naopak nevysloví nahlas. Spíše jen v náznaku přizná, že mu na výkladu samotné snící osoby něco nesouhlasí, a uvede důvody proč. Beznátlakově se pak zajímá o to, na podkladě čeho ona svému snu rozumí právě tak, jak na tom trvá. Pak se ovšem může rozvinout diskuse jako sled námitek a replik. Vykládající odborník snící osobu v žádném případě nepřesvědčuje, ani nepostupuje z titulu své autority. Tak uchovává pole výkladu otevřené a samozřejmě není vyloučeno, že snící osoba svými upřesňujícími a doplňujícími argumenty dokáže, že se mýlil on. Jindy může dojít k tomu, že své porozumění dotyčnému snu přehodnotí a změní snící osoba. Nelze však vyloučit ani eventualitu, že ke sblížení výkladů nedojde a snící osoba si ponechá své porozumění bez ohledu na proběhnuvší dialog.

Jako příklad složitosti popisované situace si uveďme výklad snu jisté pacientky vyššího středního věku. Zdálo se jí, že ve stanici podzemní dráhy potkala svou matku jinak bydlící na venkově. Matce se udělalo nevolno a dcera ji jako malé dítě na rukou vynášela po schodech ven. Pacientka i po zevrubné exploraci snu trvala na tom, že ji upozorňuje


38

na její vlastní stárnutí. Vykládající byl toho názoru, že sen hovoří o pacientčině vztahu (resp. jejích vztahových možnostech) vůči vlastní matce. Argumentoval tím, že ve snu se pacientka zjevila ve své nynější podobě, ne starší, a že prokázala rozhodnou kompetenci a dokonce i fyzickou zdatnost. Matku vynášela na rukou, ale ta na nich seděla obrácená zády. Pacientka sice trvala na svém, ale na závěr pokusu o výklad tohoto snu podotkla, že má se svou matkou ambivalentní vztah, ale bude se snažit jí více pomáhat. Prostřednictvím toho, že snu rozuměla jako připomínce, že také bude stará, se patrně empaticky přiblížila své matce a rozhodla se jí více pomáhat. Sen tak stejně splnil své poslání.

6.1.6 Nebezpečí traumatizace snícího výkladem jeho snu

Daseinsanalyticky fenomenologický výklad snů není invazivní. Snící osoba se z něj o sobě nedozvídá víc, než sama chce. I když pro ni někdy přináší překvapení, vše zůstává v téže rovině a látce, která charakterizuje i její bdělý život. Poznatky o vlastních vztahových možnostech nebývají zas tak obskurní a šokující, ačkoliv nadsázka a koncentrace náznakových sdělení může potvrdit, co snící osoba jen nepřesvědčivě tušila.

Příklad: Jistá pacientka o sobě z dosavadní léčby již věděla, že má sebepoškozujícím způsobem hypertrofovanou výkonovou motivaci; avšak teprve výklad série jejích snů u ní vyvolal takovou emoční reakci, že se posílilo její odhodlání tato výkonová vodítka opustit a nahradit je uměřenějším přístupem k sobě samé.

Přesto však je tu nebezpečí, že snící osoba bude výkladem traumatizována. Hrozí zejména tehdy, vázne-li proces výkladu a odborník by mohl či měl nabídnout svou vlastní verzi rozumění, tj. smyslu snu. Ostatně proces výkladu může velmi pravděpodobně váznout právě proto, že významová a odkazová explorace snu u snící osoby evokuje ohrožující pocity, zejména patrně úzkost (může ovšem přinášet temné, znejisťující narážky na traumatizující událost bdělého života atp.). Prvořadou pojistkou proti traumatizaci snící osoby ovšem zůstává dodržování daseinsanalytického pravidla, že výklad nesmí zajít dále, než kam ona sama dovolí. Vykládající odborník to musí respektovat, i když ví, že se tím snící osoba brání a vzdaluje pravdě či důležitému sebepoznání. Není zde na místě žádná nemilosrdná bezohlednost, protože nelze obejít dobu uzrávání snící osoby k tomu, aby určité pravdy mohla přijmout. Potenciálně


39

traumatizující výklady odborník buď formuluje změkčujícím způsobem, nebo je raději zatím úplně zamlčí. Avšak i přitom hrozí úskalí: snící osoba by neměla vytušit, že se jí něco „tají“; tento pocit by ji totiž také mohl traumatizovat, protože by si začala něco falešně domýšlet.

Jako příklad můžeme uvést případ mladé ženy, která svůj sen vyprávěla během semináře výkladu snů pro laické zájemce. V tomto snu se jí zdálo o jakémsi smyslově nevnímatelném duchu, který ji proti její vůli ovlivňoval a chtěl ji ovládnout. Vše se odehrávalo v naprosté tmě a prožívala přitom děs. Vykládající odborník pojal podezření, že by sen mohl diagnostikovat prepsychotický stav dotyčné ženy. Sen spolu vyložili tak, že se snící bojí být řízena nepostižitelnou anonymní silou; odborník jí však doporučil, aby vyhledala psychiatrickou pomoc. Když tak učinila, byla doporučena do skupinové psychoterapie. Během ní vyšlo najevo, že žena není ohrožena psychotickou atakou, ale má extrémní problém se svou sexuální identitou. Odmítala být ženou a její zapírané ženství ji navštěvovalo už jen v podobě děsivého ducha. Psychoterapie se pak ubírala směrem k přijetí vlastní vrženosti do ženského těla, k sebepřijetí a zcelení vlastní existence.

V souvislosti se svým sněním se však psychickou traumatizací může ohrozit i sama snící osoba. Bývá tomu tak tehdy, jestliže podlehne momentu překvapení a svému snu vytrženě z celkového kontextu vlastního bytí porozumí mylně.

Příklad: Mladá žena s pohnutým dětstvím, matka dvou dětí měla v určitém stádiu léčby sen, kde se zúčastnila svatebního veselí, ale náhle se octla v postranním pokoji, kde se k ní začala eroticky chovat neznámá žena, na což pacientka reagovala vstřícně. Měla identické šaty jako pacientka (velkou večerní toaletu), ale zatím co pacientka byla v barvě bílé, neznámá žena měla šaty sytě červené. Celý sen byl příjemný. Po probuzení však pacientku pojala hrůza, že se v ní probudila alternativní sexuální orientace, ačkoliv tomu jinak nic nenasvědčovalo. Podrobný výklad ukázal, že sen u pacientky ohlašoval přijetí zralého ženství, které bylo dosud následkem nepříznivého vývoje „zakřiknuté“ a zakrnělé. Lze říci, že se začala mít ráda jako žena a probudila se v ní nová vitalita. To naznačuje i její oblečení: velkou večerní toaletu nosí pravé dámy... Rovněž rozdíl v barvě šatů obou snových žen přináší význam: červená barva antropologicky poukazuje k životu (oheň, krev aj). Další průběh psychoterapie, i když nebyl bez oklik, potvrdil to, co tento sen ohlásil.


40

Odvrácenou stranu této tématiky – jak ostatně naznačuje již právě uvedený příklad – tvoří situace, kdy daseinsanalyticky fenomenologický výklad naopak řeší traumatizaci snící osoby jejím vlastním snem. O výklad někdy žádají lidé, kteří měli nějaký děsivý či absurdní sen, který se jim ve vzpomínkách vrací a trápí je svým znejišťujícím tajemstvím. Šetrný, ale přiléhavý výklad pak zpravidla přináší úlevu a popřípadě i podnět k zamyšlení a rozšíření vztahových možností snící osoby. Nezanedbatelným problémem je však i traumatizace falešným samovýkladem vlastního snu, který si někteří lidé amatérsky provedou na podkladě samoucké četby odborné literatury, shodou okolností většinou takzvaně hlubinného zaměření. (Daseinsanalytická literatura je totiž málo rozšířená a laikům takřka neznámá.) Fenomenologicky hermeneutický výklad oproštěný od hlubinných indoktrinací a blízký přirozenému pohledu na bdělý i snový život zde může uvést vše na pravou míru a přinést uklidnění.


41

7. VÍCEDÍLNÝ SEN

S vícedílnými sny se můžeme setkat poměrně často; lze je pokládat za ustálenou tendenci snění některých lidí. Tento způsob snění zahrnuje několik snových scén (nejméně ovšem dvě), které na sebe navzájem zpravidla alespoň na první dojem nesouvisejí. Jeví se tak, že jednotlivé scény jsou obdobně jako ve filmu navzájem oddělené střihem, který jako by postrádal logiku. Avšak to je jen zdánlivé; dlouhodobá zkušenost s takovým druhem snění ukazuje, že tento střih a skoková změna scenérie promlouvá o určité smysluplné souvislosti obou sousedících útvarů, resp. celého snového řetězce. Avšak rozhodující charakteristika této souvislosti spočívá v tom, že je pro snící osobu zatím nepřístupná, řečově nevyslovitelná. Avšak jistou vypovídací schopnost má již inkoherentní sousedství snových scén, tak jako tomu bývá u některých filmů.

Avšak jen málokdy je klíčem k porozumění vícedílného snu vypovídací schopnost sledu jeho jednotlivých scén. Na druhé straně však se rovněž zřídka stane, že všechny díly takového snění jsou bezprostředně srozumitelné bez důkladnější dotazové explorace. Je-li takto bezprostředně srozumitelná alespoň jedna část, je možné od ní odvíjet orientaci dalšího výkladu. V žádném případě se však dotazování nemusí začínat u v pořadí první části vícedílného snu. Vhodnější bývá začít u části, kde se alespoň jeví některé srozumitelné srozumitelné prvky. Porozumění jedné části vrhne světlo na ostatní nebo alespoň na některou z nich. Ovšem smysl úplného řetězu všech dílů můžeme zjistit až tehdy, vytanou-li nám souvislosti mezi nimi, které se v tomto snění nenabízejí přímo (viz „střihy“!). Avšak nesmíme obecně předpokládat, že sled scén dohromady skládá postupně se vyvíjející děj. Spíše může jít o zdůraznění určité souvislosti tím, že není tématicky přímo přítomná.

Příklad: Čtyřicetileté pacientce se zdá, že je se spolužáky z poslední třídy základní školy a má „vykročit do života“. Pak přijde střih a ona se ocitá v místnosti pro skupinovou terapii, kde je s ní už jen jeden spolupacient, se kterým mívá konfl ikty, a ve dveřích stojí její terapeut, který však posléze odchází. Pacientka se cítí být úplně osamělá a do bdělého stavu přejde její závěrečný pocit úzkosti a nejistoty. Toto snění se dostavilo v období bdělého života, které jí nabídlo zásadní rozšíření její svobody. Výklad zjistil souvislost Mezi jejím sebepojetím nekompetentní školačky (první část snění) a výzvou


42

k samostatné a nezávislé dospělosti, kterou chápe jako defi nitivní osamělost (druhá část snění).

Setkáváme se však i s případy, kdy všechny části vícedílného snění říkají takřka totéž, i když v podobě rozrůzněných témat a výjevů.


43

8. OPAKOVANÝ SEN

Často se vyskytují sny, které se opakují. Na otázku, proč tomu tak je, nemáme jednoznačnou odpověď. Boss (1974A) podává vysvětlení, že sen se vrací, není-li vyřešena záležitost, která ho vyvolala. Doplníme-li toto zdůvodnění tím, co zjišťuje Jaenickeová, totiž že sen vzniká proto, že v bdělém životě snící osoby došlo k porušení nějaké samozřejmosti, vracejí se stejné sny proto, že trvá nějaký znepokojující moment (Jaenicke, 2009). Avšak to není všechno: praxe ukazuje, že u mnoha lidí je určitá snová scéna spojena s určitými typy situací, které se v průběhu bdělého života nutně dostavují (např. je-li snící osoba v bdění postavena před náročný úkol, zdá se jí o škole). Avšak ani to ještě není všechno: sny, které budí zdání vzájemné stejnosti, mohou pokaždé mluvit o něčem jiném (např. jistému muži se v průběhu delšího životního období zdály tři sny o tom, že chodí o holi. Pokaždé to však znamenalo něco jiného.).

Z toho plyne závěr, že i sny, které se jedné a téže snící osobě vracejí či opakují, je vždy třeba významově prozkoumat, jako by přicházely poprvé. Zde se ukazuje jedinečná výhoda fenomenologického přístupu ke snům a nezbytnost hermeneutické otevřenosti vůči jednomu každému z nich. Je nutné být opatrný vůči jakékoliv generalizaci. Zejména musíme počítat s tím, že samy snící osoby někdy chybují v posouzení vzájemné stejnosti svých vlastních snů. Různé sny mohou zahrnovat nějaký společný či podobný prvek a snící osoba to může pokládat za opakování jednoho a téhož snu, zatímco ve skutečnosti jde o serii snů mírně, ale významně pozměněných. Každý z těchto „opakovaných“ snů je proto nutné vyprávět do všech podrobností a stejně tak je podrobit důkladnému dotazování a jedinečnému výkladu. Pak se teprve ukáže, zda jde o opakované snění či něco jiného, jak bylo naznačeno

Jako příklad můžeme uvést snícího muže, kterému se třikrát zdálo o tom, že chodí o holi. Pokaždé originální výklad bez zobecňujících analogií ukázal, že tyto sny měly navzájem rozrůzněný smysl: 1. reakce na oznámení o onemocnění páteře; 2. ohlášení úzdravy páteře, že pacient už bude moci chodit alespoň s pomocí hole; 3. ujištění, že se bude moci sociálně opřít o svého syna.

Ve věci takzvaně opakujících se snů je vhodné připomenout, jaký smysl má tato záležitost pro diagnostiku průběhu psychoterapie, popříp. vývoje onemocnění, ale i rozvoje osobnosti atp. (k tomu uvádí řadu ilustrativních příkladů ze své psychoterapeutické praxe M. Boss (Boss, 2002). Jedná se o série snů, které se domněle opakují, ale postupně se


44

objevují změny v určitém zdánlivě okrajovém detailu. Sama snící osoba si proměny zpravidla nevšimne, nemá-li dost zájmu o své sny a zkušeností s jejich výkladem. Avšak i vykládající odborník musí být jemně oslovitelný pro nuance snových detailů a pro jejich význam jako projev vztahových možností snící osoby a jejich změn.

Na sérii takzvaně opakujících se snů rozložené do delšího časového období se u jisté pacientky např. projevovalo postupné oslabování její závislosti na dřívějším partnerovi. Ukazovalo se to mj. na jeho vzezření, které bylo zpočátku démonické, ale nakonec vypadal velmi nemocně, až „na umření“.

K tomu je však nutné poznamenat, že zmíněné změny se často ukazují ve snění, které vůbec nemá formu opakování.


45

9. SEN VE SNU

Jev, kdy se snící osobě během snění zdá, že má ještě další, o další rovinu posunutý sen, není zas tak vzácný (např. mladému muži se zdá, jak se svou dívkou pluje na plachetnici po Karibiku. Pak náhle dojde ke střihu a on jako by se probudil a leží ve středoevropském lese. Zavalí ho silný pocit lítosti, že to byl jen sen. Pak teprve se opravdu probudí a zjistí, že leží doma ve své posteli.). Boss toto „dvojstupňové“ snění vysvětluje tím, že záležitost, která se snícímu člověku zjevuje ve snění o snění, mu je ještě příliš vzdálená a nemůže se mu zjevit bezprostředně jako skutečnost (Boss, 1974B). Sen ve snu vlastně poukazuje k tomu, co si málokdy uvědomujeme, protože to pokládáme za samozřejmé: totiž k tomu, že ve snění nemáme pocit, že jde jen o snění, ale naopak ho bez odstupu prožíváme jako bezprostřední skutečnost (Baier, 2009). Úsudek, že snová událost byla něčím neskutečným, vzniká až po probuzení jako výsledek konfrontace s bdělým životem. Sen ve snu je tedy patrně nejzazší mezí neskutečnosti; něco obdobného však představuje také případ, kdy se dění snu prožívaného jako skutečnost náhle změní na pocit, že jde o počítačovou hru.

Příklad: Snící žena snění o své opuštěnosti prožívala jako skutečnost až k bodu, kdy mělo nastat řešení, ke kterému zatím neměla odvahu; toto řešení se v jejím snu odehrálo jako počítačová hra.

Sen ve snu je asi zvláštním případem situace, kdy vztahové možnosti, o které v daném snění jde, jsou snící osobě ještě příliš vzdálené a ohlašují se z příliš velkého odstupu.


46

10. UPLATNĚNÍ FENOMENOLOGICKÉHO VÝKLADU SNŮ V PSYCHOTERAPII

Fenomenologický výklad snů se, pokud je známo, uplatňuje především v daseinsanalytické psychoterapii. Lze dokonce říci, že na tomto výkladu snů a na přístupu k nim lze při prvním kontaktu nejlépe přiblížit, co to je daseinsanalýza a jak výrazně se liší od ostatních, zejména také hlubinných psychoterapií.

Výklad snů se v daseinsanalýze uplatňuje v několika funkcích:

1) jako složka psychoterapeutické diagnostiky; 2) jako součást sebepoznání a sebeporozumění snící osoby; 3) jako výzva pro snící osobu k práci na sobě; 4) jako ohlášení již nazrálých a zatím nerealizovaných změn u snící osoby a 5) jako uvolnění od „temných“ pocitů a jako zvýšení sebedůvěry. Tyto funkce se navzájem překrývají a doplňují a jejich společným jmenovatelem je rozvíjení vztahových možností snící osoby a jejich uplatnění v bdělém životě.

Psychoterapeutická diagnostika se v daseinsanalýze (na rozdíl od diagnostiky 1) klinicko-psychologické a psychiatrické) opírá o sledování a výklad nezredukovaných, přirozených projevů člověka. Mezi ně ovšem patří i sny. Mj. mají tu výhodu, že je snící osoba nemá ve své moci a jejich vypovídací hodnota může být ve srovnání s rozhovorem vyšší. Snící osoba ovšem může právě kritické sny zamlčet nebo i při vyprávění svých snů něco vynechat. Avšak pokud již nějaký sen vylíčí, nemůže mít pod kontrolou jeho rozhodující rysy, které způsob existence snící osoby charakterizují. Ve snění vychází najevo zejména, jak je naladěno celkové bytí snící osoby ve světě. Výklad snů má svou nezastupitelnou roli již při vstupu snící osoby do psychoterapie nebo dokonce již před ním a přispět tak k jejímu rozhodnutí se léčit.

Příklad: Mladá žena po léta trpící posttraumatickou reakcí na pokus o své znásilnění, která se ve velmi zašifrované, ale nepříjemné podobě projevovala i v jejích snech, se teprve po jejich pronikavém fenomenologickém výkladu odhodlala vstoupit do psychoterapie. V průběhu léčby pak výklad snů může diagnostikovat


47

postupné změny, které u léčené snící nastávají. Přitom je třeba poznamenat, že při intenzivním léčebném procesu nabývají sny specifi ckého rysu zvýšené živosti a naléhavosti.

Diagnostikováním postupných změn během psychoterapie se názorně zabývá Boss (2002). Nemusí přitom jít o tzv. opakované sny, ale naopak o sny na různá témata, jejichž celkové ladění se však proměňuje. Ostatně již objevení určitých nových témat zpravidla svědčí o postupu léčebného procesu (např. mladému muži, jehož vztahové možnosti k druhému pohlaví byly vlivem pruderní výchovy velmi zakrnělé, se po získání větší svobody v tomto ohledu začaly zdát sny o ženách).

Výklad snů zcela samozřejmě slouží k rozšíření sebepoznání a sebeporozumění 2) na straně snící osoby. Ze snění, které je na první dojem neprůhledné a nesrozumitelné, lze pomocí fenomenologického výkladu vytěžit poznatky, na které snící osoba sama nepřijde a které jsou pro ni cenné. Někdy to platí dokonce i tam, kde sen promlouvá poměrně jasnou řečí o tom, co rovněž i v bdělém životě o snící osobě lidé vědí, ale jí samé to v bdění zůstává skryto (např. mladé ženě se zdálo, jak plave vedle loďky, ve které sedí její matka a snaží se dceři držet hlavu pod vodou). Samo snění většinou působí zmatený a dezorientující dojem, avšak právě zasvěcený výklad má možnost to napravit. Zpráva, kterou přináší sen, bývá o to působivější, že snění je živelné a vůlí nekontrolovatelné (srov. Baier, 2009) a emočně akcentované a často přechází do nadsázky (Jaenicke, 2009). Důležité je rovněž to, co zdůrazňuje Wucherer-Huldenfeld (2008), totiž okolnost, že sen v sobě často sjednocuje navzájem zdánlivě neslučitelné možnosti a motivy. Pravdivě vyložený sen pak snící osobě umožní, aby si své pohnutky smysluplně utřídila a lépe harmonizovala. Povídce emotivní charakter snění má nepochybně rovněž vliv na to, že sebepoznání pocházející z jeho výkladu není jen jednostranně racionální, ale zůstává ucelené. To znamená autentické porozumění snící osoby jako rozvrhování jejích vlastních životních možností.

Výklad snu může během léčby zapůsobit jako výzva pro snící osobu, aby něco 3) změnila. To se může týkat jednak vlastního chování, ale také určitých rozhodnutí v bdělém životě.


48

Příklad: Ženě středního věku se zdálo, že je se svým potenciálním partnerem, ale jemu náhle zazvoní mobilní telefon a on se rozloučí, že musí okamžitě do práce. Žena má pocity marnosti a opuštěnosti. Při výkladu se ukázalo, že její sen je zcela realistický, že si s potenciálním partnerem smlouvají schůzky, které pak on z pracovních důvodů zruší. Ona projevuje nekonečnou trpělivost a stále si dělá naději, že se schůzka uskuteční. Teprve uvedený sen jí utvrdil v rozhodnutí už žádnému slibu ze strany tohoto muže nevěřit a známost zrušit. Směrem ke svému chování si žena přiznala, že má právo na větší hrdost a sebeúctu.

V naznačeném smyslu může mít sen značný sugestivní účinek a výklad proto musí být veden velmi obezřetně, aby výklad snící osobě neoktrojoval motivy patřící vlastně terapeutovi. Takové „obchvaty“ ze strany terapeuta léčbu urychlují a usnadňují jen zdánlivě; má-li u pacienta dojít k pravé a trvalé léčebné změně, je třeba, aby uzrála v něm samém, i když ovšem v dialogu. Daseinsanalyticky fenomenologický výklad snu se ovšem povětšinou stává podnětem k rozhovoru o tom, jak si snící osoba vede v bdělém životě. Zde se odehrává reálná práce na sobě a emotivní porozumění vlastním možnostem ji s pomocí výkladu může motivačně facilitovat.

Snění také nezřídka ohlašuje léčebné změny u pacienta, které jsou již nazrálé, ale 4) ještě se nerealizují v bdělém životě.

Příklad: Mladý učitel měl sen, ve kterém objímal svou třináctiletou žákyni. Terapeut nepřijal pacientovu vyděšenou hypotézu, zda se u něho neprobouzejí pedofi lní sklony, a další dlouhodobý vývoj potvrdil, že o žádnou perverzi nešlo. Sen naopak pouze ohlašoval změnu v celkovém naladění existence tohoto mladého muže od frustrace, deprese a zoufalství směrem k novému začátku, kde ztrácí svou moc zátěž ubíjející rodinné minulosti a otvírají se nové možnosti do budoucna. Pacient měl život znovu před sebou, tak jako dospívající dívka, a on ho objal a přitakal mu.

Zkušenost z praxe nás poučila, že daseinsanalytický výklad snů svou střízlivostí 5) a přirozeností přispívá k tomu, aby jejich poselství bylo pro snící osobu přijatelné a „stravitelné“. Platí to zejména u snů, které jsou emočně vypjaté, přinášejí velkou nadsázku anebo navozují zděšení. Z fenomenologického výkladu zpravidla nevysvítá nic šokujícího, co by snící osoba již alespoň netušila, co


49

by se nedalo i v bdělém stavu vyrozumět z pozorovatelných událostí. Střízlivý výklad, který si nebere na pomoc žádné obskurní spekulace, přináší úlevu, že sen je vlastně tak obyčejný a z tohoto světa. Toto uklidnění pak také může zvyšovat svobodnou ochotu snící osoby se s poselstvím snu vstřícně zabývat. Je pozoruhodné, že nenásilný výklad opírající se o souhlas snící osoby sice částečně umírní alarmující a apelující charakter snění, ale tím přesto nezlehčuje ani neochromuje významnost jeho sdělení. V děsivé nebo přinejmenším znepokojivé působnosti nesrozumitelného snu jako by se jen reprodukovalo neporozumění, které snící osoba vůči nárokům života vykazuje v bdělém stavu. Tak se vlastně v „ďábelském kruhu“ straší sama a je nutný nezávislý pohled zvenčí, aby se snové události uvedly na pravou míru.

Příklad: Mladý muž měl v pokročilém stádiu své léčby sen o skladu masa, kde na hácích visely části lidských těl. Krvavým snem byl krajně zděšen. Výklad ukázal, že takto on vnímá každodenní život a svět dospělých, do kterého se bojí vstoupit. Vysvětlení této nadsázky vedlo k tomu, že se v další terapii mluvilo o tom, co ho na životě děsí, jak byl k tomu motivován a zda a jak tomu dokáže čelit. Terapie byla úspěšná a jeho dobrovolné katamnestické návštěvy nasvědčují tomu, že během každodenní životní praxe roste jeho svoboda a naplňuje možnost být sám sebou.


50

LITERATURA

BAIER, K. Probleme der Ontologie des Traums bei Medard Boss. Daseinsanalyse, 25, 141-149, 2009.BOSS, M. Der Traum und seine Auslegung. München: Kindler-Verlag, 1974A.BOSS, M. „Es träumte mir die vergangene Nacht...“ Sehübungen im Bereiche des Träumens und Beispiele für die praktische Anwendung eines neuen Traumverständnisses. Bern/Stuttgart/Wien: Hans-Huber-Verlag, 1974B.BOSS, M. Grundriss der Medizin und der Psychologie. Bern: Hans Huber, 1975.BOSS, M. Včera v noci se mi zdálo. Praha: Triton, 2. vyd., 2002.CONDRAU, G. Daseinsanalyse: philosophische und anthropologische Grundlagen; die Bedeutung der Sprache; Psychotherapieforschung aus daseinsanalytischer Sicht. Dettelbach: J. H. Röll, 2. überarbeitete Aufl age, 1989.CONDRAU, G.F. Zur psychologischen und anthropologischen Bedeutung der Todesträume. Zürich: Universität Zürich, Phil. Fakultät, Dissertation, 1994.ČÁLEK, O. Skupinová daseinsanalýza. Praha: Triton, 2006.FREUD, S. Die Traumdeutung. Leipzig/Wien: Franz Deuticke, 1900. HEIDEGGER, M. Bytí a čas. Praha: Oikoymenh, 1996.JAENICKE, U. Fremde Träume? Daseinsanalytische Traumauslegung im Kontext der Interkulturalität. Daseinsanalyse, 25, 34-46, 2009PADRUTT, H-P. Der Traum vom Traum. Daseinsanalyse, 24, 56-65, 2008REZEK, P. Fenomenologická psychologie. Praha: Jan Placák, 2008. ŠIMEK, J. ŠPALEK, VL. Psychoterapie a fenomenologie. Psychologie dnes, 5, s.26-27, 2001.WUCHERER-HULDENFELD, A-K. Fragen um den Beginn des Träumens. Daseinsanalyse, 24, 66-88, 2008.


Documents

čálek - Daseinsanalytický výklad snů