BOHEMIA CENTRALIS 14 - AOPK ČR

1

BOHEMIA

CENTRALIS 14

2

3

BOHEMIA

CENTRALIS 14

STŘEDISKO STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE A

OCHRANY PŘÍRODY STŘEDOČESKÉHOKRAJE

PRAHA 1985

Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského

kraje, ve Státním zemědělském nakladatelství Praha

4

Redakční rada

Milan Rivola /výkonný redaktor/

Petr Čepek

Jan Jeník

Vojen Ložek

Pavel Pecina

Eduard Průša

Vladimír Skalický

František Skřivánek

Josef Tlapák

© Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1985

5

Obsah - Inhalt - Contents

Svoboda P. 7

Spojení českého křídového moře s bavorským během cenomanu a turonu

Die Verknupfung des tschechischen Kreidemeeres mit dem bayerischen Ausläufer

des Cenomans und Turons

Svoboda P. 25

Svrchní cenoman v Plaňanech u Kolína

Der obere Zönoman in Plaňany bei Kolín

Zelenka P. 33

Křídové lokality Dřínov a čečelice /návrh nových chráněných území/

Die Kreidelokalitäten Dřínov und Čečelice /Vorschlag neuer geschützter Gebiete/

Husák Š. - Rydlo J. 41

Materiály k vodní a mokřadní vegetaci středního Polabí a Kokořínska

Contribution to the Aquatic and Marsh Vegetation of the Middle Labe River Lawland and the Kokořínsko

Landscape Reserve /Bohemia/

Kolbek J. - Petříček V. 109

Flóra a vegetace širšího okolí Čertovy a Kněžské skály na Křivoklátsku

Flora und Vegetation der weiteren Umgebung von Felsen Čertova und Kněžská skála im

Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko

Mladý F. - Kolbek J. 161

Skupiny druhů pro ochranářskou a chorologickou indikaci v Chráněné krajinné oblasti

Křivoklátsko a ve zbývající části okresu Rakovník

Die Artengruppen der chorologischen Indikatoren für Naturschutz und Landschaftspflege im

Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko und im benachbarten Teil des Kreises Rakovník

6

Skalický V. 181

Poznámky k historii průzkumu rostlin Českého krasu

Bemerkungen zur Geschichte der Pflanzenforschung des Böhmischen Karstes

Šmaha J. 189

Některé výsledky průzkumu arachnofauny Státní přírodní rezervace Týřov

Einige Ergebnisse der Arachnofaunaforschung im Staatlichen Schutzgebiet

Týřov

Ložek V. 225

Malakofauna splachových uloženin v Čertově strouze u Malé Chuchle a její

význam pro postglaciální historii okolní krajiny

Weichtierfauna der Abspulsedimente im Tale Čertova strouha bei Malá Chuchle und ihre Bedeutung für

die nacheiszeitliche Landschafts-Geschichte

Kovanda J. 243

Významné životní jubileum RNDr. Vojena Ložka, DrSc.

RNDr. Vojen Ložek, DrSc. - bedeutungsvolle Lebensjubiläum

Krátká sdělení 275

Kurze Mitteillungen

Redakční uzávěrka 28.2.1984

7

Bohemia centralis, Praha, 14: 7 - 23. 1985

Spojení českého křídového moře s bavorským během

cenomanu a turonu

Die Verknüpfung des tschechischen Kreidemeeres mit dem bayerischen

Ausläufer des Cenomans und Turons

Pavel SVOBODA

ÚVOD

Svrchnokřídové marinní sedimenty v Čechách a v Bavorsku jsou vyvinuty v

podobných faciích a mají podobný paleontologický obsah. Dosud nebyla zodpovězena

otázka, zda české křídové moře bylo spojeno přímým průlivem s bavorským křídovým

mořem nebo zda u sedimentů v Bavorsku jde pouze o podobný vývoj na okraji českého

masívu. Starší badatelé se snažili nalézt odpověz v geomorfologii krajiny, ve vývoji

okrajových částí české křídy a v tektonice. Závěry, ke kterým tito badatelé docházeli,

byly pochopitelně odlišné. Jedna část předpokládala, že celé Čechy byly pokryty

mořem, druhá část pak tvrdila, že rozsah křídového moře nebyl o mnoho větší než

rozsah zachovaných sedimentů. Cílem této práce je souhrn nejdůležitějších názorů na

výše uvedenou otázku a novějších poznatků o stratigrafii české a bavorské křídy v

porovnání s paleogeografickým rozšířením křídové fauny v Evropě.

K stratigrafickému rozdělení cenomanu a turonu byly použity zóny ze západní

Evropy. Vůdčí zkamenělina spodní části svrchního cenomanu amonit Eucalycoceras

pentagonum (JUKES-BROWNE) nebyla ještě v Čechách nalezena. Vůdčí zkamenělina

svrchní části svrchního cenomanu amonit Sciponoceras gracile (SHUMARD) má

celosvětové rozšíření, v Čechách však bývá nalézána velmi vzácně. Pro tuto zónu v

Čechách by bylo vhodnější používat označení zóna Metoiccceras geslinianum.

8

Z širšího okolí Bodenwöhru v Bavorsku dodnes neexistuje souhrnný seznam

zkamenělin z jednotlivých vrstev a podle dr. V. Kleina z ÚÚG (ústní sdělení 1983) zde

zdánlivé litologické ekvivalenty vrstev od Regensburgu nemusí být stejně staré.

Značná část jižní hranice rozšíření české křídy leží ve Středočeském kraji. Zde se

také nachází velká část chráněných lokalit, tzv. příbojové facie s bohatou faunou

tethydního typu. Cílem této práce je i přispět k vyhledávání vhodných typů na chráněná

naleziště a přírodní rezervace s odůvodněním jejich ochrany. Cílem ochrany by ovšem

neměly být jen výchozy sedimentů svrchního cenomanu a spodního turonu, ale i

sladkovodního cenomanu, středního turonu /například výchozy na Dřínovském vrchu/,

svrchního turonu a koniaku. Na zdánlivě dobře prozkoumaných lokalitách by tak byla i v

budoucnu zachována možnost nových paleontologických a paleogeografických objevů.

NÁZORY NA SPOJENÍ ČESKÉ A BAVORSKÉ KŘÍDY

Souhrn starších názorů na rozšíření české křídy uvádí DANEŠ (1913). Podle

DANEŠE byla většina Čech zatopena mořem, které postupovalo po ploše dokonale

zarovnané denudací, ze které vyčnívaly pouze kamýky tvrdých hornin. Materiál

sedimentů pochází podle DANEŠE ze zbytků permských a karbonských sedimentů,

které tvořily břehy cenomanského moře a jezer. Sedimenty v místech případného

spojení českého a bavorského moře byly odstraněny denudací v terciéru. Zbytky

sedimentů v Čechách i v Bavorsku na obou stranách tohoto spojení nemají příbřežní

ráz.

SCHLOSSER (1924) vysvětluje podobnost fauny v Čechách, Sasku a Bavorsku

tak, že bavorské Alpy tvořily jižní břeh česko-saského křídového moře.

č. ZAHÁLKA (1925) naopak popírá možnost spojení české křídy s bavorskou.

Pokouší se dokázat, že Šumava a Český les existovaly jako pohoří již v juře a tvořily

břeh moře. V křídě nadále pokračoval zdvih těchto pohoří. ZAHÁLKA dále tvrdí, že jeho

pásmo Id v západočeské křídě neobsahuje mořskou faunu a glaukonit. Jižní okraj křídy

z Rakovnicka do okolí Prahy ukazuje podle ZAHÁLKY ukončení u mořského břehu a

jako důkaz ZAHÁLKA uvádí spongility svého pásma III.

DACQUE (1939) tvrdí, že "Regensburger Kreide" souvisela na jihovýchodě s

českou křídou a nemá souvislost s alpskou křídou.

DORN (1958) uvádí, že bavorská křídová zátoka je výběžkem helvetika a vzácně

jsou ve vrtech nalézány přechodní vrstvy. Předpokládá přímé spojení bavorské křídy s

křídou českou s tím, že se zbytky sedimentů spojení již nemusí nalézt.

9

HERM (1979) popírá možnost spojení bavorské křídy s českou a faciální po-

dobnost vysvětluje tím, že jde o sedimenty uložené na okraji českého masívu v

podobných podmínkách. Podobný názor zastával i Č. ZAHÁLKA (1925).

Novější práce o paleogeografii České křídy se možností spojení české a bavorské

křídy vůbec nezabývají (VALEČKA 1979, KLEIN et al. 1979).

STRATIGRAFIE ČESKÉ KŘÍDY NA JIŽNÍ HRANICI JEJÍHO ROZŠÍŘENÍ

SVRCHNÍ CENOMAN

V území od měcholupského příkopu až k Řevničovu je spodní část marinního

svrchního cenomanu vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce (VACHTL

1950, SOUKUP 1954). Pískovce obsahují jen chudou faunu, a to Protocardia hillana

/SOW./ a Cucullaea sp. Nadložní šedé prachovité jíly a vápnité jíly zařazoval SOUKUP

(1954) již do spodního turonu k zóně Actinocamax plenus.

V lomu v Pecinově a v materiálu z výstavby dolu Slaný jsem zjistil, že se tyto velmi

prachovité jíly až jílovité prachovce vyskytují ve dvou vrstvách. Spodní tmavší vrstva

obsahuje amonity Calycoceras naviculare /MANTELL/ a Metoicoceras geslinianum

/ďORB./, ježovky Micraster sp. a hojnou faunu mlžů a plžů. Svrchní světlejší prachovce

hojněji obsahují jen pyritizované filamenty řas. Faunu obsahují převážně v glaukonitické

bázi. V podloží prachovců se nacházejí stejné pískovce jako severně od Řevničova.

Svrchní světle šedé jílovité prachovce s glaukonitickou bází lze ze Slaného

sledovat přes Podlešín do severního okolí Kralup, kde přecházejí do silně

glaukonitických jílů až glaukonitovců s Rhynchostreon suborbiculatum /LAM./ a Trigonia

sulcataria LAM. V jejich nadloží jsou severně od Nelahozevsi tmavě šedé vápnité jíly s

Actinocamax plenus /BLAINV./. Mezi Slaným a Kralupy je tedy svrchnocenomanská

zóna Sciponoceras gracile vyvinuta ve třech vrstvách. Celkový vývoj této zóny je

podobný vývoji, který popsal JEFFERIES (1963), z Velké Británie a Francie.

Mezi Jenčem a řekou Vltavou je spodní část marinního svrchního cenomanu opět

vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce s chudou faunou (ZÁZVORKA 1932,

1944, B. ZAHÁLKA 1912). Nadloží těchto pískovců tvoří silně glaukonitický jílovitý

pískovec s Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) a Protocardia hillana (SOW.).

Od Kobylis do okolí Kouřimi je spodní část marinního svrchního cenomanu

vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce s ojedinělými nálezy fauny /amoniti/.

V jejich nadloží je vrstva glaukonitického jílu přecházejícího na východ do jílovitých

10

glaukonitických pískovců s faunou (FRIČ 1869, VACHTL 1962). Pískovce bez

glaukonitu u Molitorova obsahují faunu až v nejvyšších polohách (SOUKUP 1936).

Glaukonitické jíly od Proseku označoval FRIČ (1869) jako prosecký ráz

korycanských vrstev a nalezl v nich pouze žraločí zuby. Podobný přechod

glaukonitických pískovců do jílovitých vrstev se objevuje i severozápadně od Prahy.

Jihovýchodně od Velkých Přílep byl v prvním lomu od silnice Velké Přílepy-Černý Vůl

nalezen Actinocamax plenus (BLAINV.) v glaukonitických vápnito-jílovitých

středozrnných pískovcích uložených v nadloží hrubozrnných vápnitých pískovců s

Neithea phaseola (LAM.). Zmíněný Actinocamax plenus je pod číslem 356/70-P665

uložen v Oblastním muzeu v Roztokách u Prahy. Svrchní glaukonitické pískovce s

faunou z Bílé Hory, Chval, Nehvizd a Černíků jsou tedy ekvivalentem glaukonitických

vápnitých jílů a spongilitů s Actinocamax plenus z území mezi Trněným Újezdem a

Brandýsem nad Labem.

Na Kouřimsku přecházejí písčité vápence s Actinocamax plenus (BLAINV.),

Neocylindrites briarti (GEIN.), Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) a rudisty (FRIČ

1869, URBÁNEK 1924) do vápnitých pískovců s Rhynchostreon suborbiculatum

(LAM.) a Neithea notabilis (MUENST.) u Vrbčan a Plaňan.

Spodní marinní svrchnocenomanské pískovce mezi Měcholupy a Kouřimí nelze

mezi sebou jednoznačně paralelizovat. Tyto pískovce jsou podle vývoje na sever od

Prahy starší než zóna Sciponoceras gracile, takže patří vrstvám svrchnocenomanské

zóny Eucalycoceras pentagonum.

Stejně tak nelze jednoznačně paralelizovat prachovce a vápnité jíly zóny

Sciponoceras gracile na západ od Vltavy s tzv. prachovcovým souvrstvím, které

popisuje KLEIN (1966) z území mezi Jizerou a Labem. V prachovcovém souvrství může

být zastoupena i zóna Eucalycoceras pentagonum, což naznačuje profil v Nelahozevsi.

11

1. Korelace vrstev zóny Sciponoceras gracile na západ od Vltavy: NEE-východoseverovýchod, ?-další průběh neznámý; 1-spodní prachovce s Metoicoceras geslinianum (dÓRB.) a Calycoceras naviculare (MANTELL) a jejich přechod do pískovců, 2-svrchní šedé jílovité prachovce a jejich přechod do silně glaukonitických jílů, 3-vápnitý jíl s Actinocamax plenus (BLAINV.), 4-glaukonitická báze spodnoturonských vápnitých jílů; a-glaukonit, b-štěrk, c-pískovec, d-prachovec, e-vápnitý jíl, f-jíl, g-uhelnatý jíl, h-ostrá erozivní hranice mezi sedimenty.

12

TURON

Na bázi spodnoturonských vrstev je vyvinuta bazální glaukonitická vrstva s

fosfátovými konkrecemi. Na západě v okolí Džbánu jsou na spodních vápnitých jílech

vyvinuty tvrdé vápnité prachovce přecházející do nadloží ve spongility a jemnozrnné

spongilitické pískovce. Nad nimi jsou v okolí Měcholup glaukonitické pískovce tzv.

malnických vrstev. Na východě jsou vyvinuty převážně spongilitické vápnité prachovce

a vápnité jíly /na Kouřimsku glaukonitické/. V okolí Prahy, kde nad dno

spodnoturonského moře vyčnívaly buližníkové hřbety, je vyvinuta tzv. příbojová facie

/žraločí zuby, ostny ježovek, drobné ústřice a oktokorály/.

Ve spodnoturonských vrstvách je nápadné rozšíření amonitů. Na západě se

vyskytuje Lewesiceras cf. peramplum (MANTELL) a na východě Puzosia montis albi

LAUBE et BRUDER. Na Bílé Hoře v Praze se jejich výskyty překrývají (FRIČ 1872,

LAUBE et BRUDER 1887, SOUKUP 1936). V celém popisovaném území se nachází

Mammites nodosoides (SCHLOTH.) a Inoceramus labiatus (SCHLOTH.). Ostatní

makrofauna je vzácná.

U Měcholup jsou na bázi středního turonu vyvinuty exogyrové pískovce ukončující

zdejší inverzní cyklus (KLEIN et al. 1979). V území na západ od Kladna je přechod do

báze středního turonu s Collignoniceras woollgari (MANTELL) a Inoceramus hercynicus

PETR. plynulý. V území na východ od Kladna je tento přechod plynulý až téměř ke

Kouřimi.

SVRCHNÍ KŘÍDA NA SEVEROZÁPADNÍ MORAVĚ

Protože někteří autoři (TROGER 1968, KLEIN et al. 1979, VALEČKA 1979)

uvádějí také možnost spojení české křídy s Tethydou přes Brno, uvádím zde také

stručnou charakteristiku vývoje cenomanu a turonu v této oblasti.

SVRCHNÍ CENOMAN

V moravské křídě glaukonitické jílovité pískovce přecházejí z kvádrových pískovců

nebo ze sladkovodních jílů. Přechod ze sladkovodní sedimentace do sedimentace

marinní je zde pozvolný. Vyskytují se zde sedimenty lagun, písečných valů a delt

(FREJKOVÁ et VAJDÍK 1974). V jílovitých glaukonitických pískovcích se nacházejí

pouze žraločí zuby /prosecký ráz?/. Exogyrová lavice u Blanska (B. ZAHÁLKA 1950) s

13

Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) tvoří písčitou bázi vrstvy jílů s "trpasličí faunou

mořskou". Tento vývoj připomíná vrstvy zóny Sciponoceras gracile ze severního okolí

Prahy. Podložní kvádrové pískovce neobsahují makrofaunu.

TURON

Spodní turon a báze středního turonu jsou tvořeny spongilitickými pískovci a

glaukonitickými pískovci s Inoceramus labiatus (SCHLOTH.) a Inoceramus hercynicus

PETR. Je zde vyvinut podobný inverzní cyklus jako v západních Čechách (KLEIN et al.

1979). Ve středním turonu došlo k prohloubení moře a zjemnění sedimentace.

Středoturonské sedimenty zde tvoří další inverzní cyklus.

STRATIGRAFIE BAVORSKÉ KŘÍDY

Soustředil jsem se na charakteristiku východní části bavorské křídy v okolí

Regensburgu, která je české křídě nejpodobnější.

SVRCHNÍ CENOMAN

Svrchnocenomanské sedimenty jsou v okolí Regensburgu vyvinuty jako spodní

/Regensburger Grunsandstein/, svrchní /Regensburger Kalksandstein/ a k

nejsvrchnějšímu cenomanu je řazena také spodní Část /Eibrunner Mergl/ (BAUBER-

GER et al. 1969). V pískovcích se nachází Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) v

malých exemplářích, Neithea aequicostata (LAM.), Merklinia aspera (LAM.),

Inoceramus pictus SOW. a celé spongie, žraločí a rybí zuby (DACQUE 1939, ZIEGLER

1957). Obsah fauny připomíná pískovce a prachovce v okolí západosu-detského

ostrova.

Z útvaru Mergl uvádí DACQUE (1939) nálezy Metoicoceras geslinianum (ďORB.),

Actinocamax plenus (BLAINV.), Hepteris septemsulcatus (A. ROEM.) a Inoceramus

pictus bohemicus LEONH. Část těchto nálezů však může pocházet z vápnito-jílovitých

poloh tzv. Regensburger Kalksandsteinu (DACQUE 1939, TRUSHEIM 1935,

OSCHMANN 1958).

Ve spodní Části tzv. Eibrunner Mergl byly nalezeny svrchnocenomanské fora-

minifery a Calycoceras naviculare (MANTELL) (BAUBERGER et al. 1969).

Vápencovým příbřežním faciím české křídy je faunisticky a zčásti i litologicky

nejpodobnější lokalita Sulzbach (LEHNER 1937 a, b), kde se vápence s hojnou faunou

nacházejí na bázi tzv. Grunsandstein. V okolí Rodingu se nacházejí kapsy se slepenci

14

obsahujícími podobnou faunu (TRUSHEIM 1935). Na těchto lokalitách však nebyly

nalezeny žádné zbytky rudistů jako v Čechách.

Svrchní cenoman bavorské křídy též připomínají písčité sedimenty z okolí Le

Mans ve Francii (JUIGNET et al. 1973), kde se Metoicoceras geslinianum (ďORB.)

nachází společně s Calycoceras naviculare (MANTELL) a Rhynchostreon

suborbiculatum (LAM.). Velmi vzácně se zde nachází Actinocamax plenus (BLAINV.)

(JEFFERIES 1963).

TURON

Svrchní část tzv. Eibrunner Mergl pozvolna přechází do spongilitických vrstev

zvaných Reinhausener Schichten, které opět pozvolna přecházejí do písků zvaných

Knollensand a Hornsand (BAUBERGER et al. 1969). Nachází se zde Inoceramus

labiatus (SCHLOTH.) a v obou i Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) (DACQUE

1939, LEHNER 1935). Ve spodním turonu je zde podobně jako v západních Čechách

vyvinut inverzní cyklus. Po ukončení spodnoturonské sedimentace zde ve středním

turonu sedimentovaly vápnito-jílovitější sedimenty. Ve svrchním turonu dochází v

místech dnešního Rodingu a Bodenwohru k brakickolimnické sedimentaci (TILLMANN

1964).

Na jih od písčitých sedimentů zvaných Regensburger Kreide je v helvetiku vyvinut

sediment Seewerkalk stáří cenoman-turon, v němž se vzácně nachází makrofauna

(OBERHAUSER 1973, SCHMIDT-TOMÉ 1964). Korelace jednotlivých vrstev je

znázorněna v tabulce 1.

SVRCHNÍ CENOMAN NA SEVER OD STŘEDOEVROPSKÉHO OSTROVA

Vrstvy Arme Rhotomagensis Schichten v subhercynské křídě neposkytují možnost

porovnání s českou křídou. Ve Vestfálsku se na příbřežních spodno-cenomanských

sedimentech nacházejí až sedimenty zóny Actinocamax plenus (KAHRS 1927,

WIEDMANN et SCHNEIDER 1979). V okolí Braunschweigu a Hannoveru leží nad

vrstvami Arme Rhotomagensis Schichten a Rotpläner, jejichž spodní Část náleží

svrchnímu cenomanu /zóna Actinocamax plenus/ a horní část spodního turonu (ERNST

et al. 1979). Spodní část zóny Sciponoceras gracile zde není vyvinuta. Toto pozorování

je v rozporu s tvrzením TRUGERA (1968, 1969, 1971), že svrchní část vrstev Arme

Rhotomagensis Schichten náleží zóně Actinocamax

15

Korelace vrstev svrchního cenomanu až spodní části středního turonu v Bavorsku, Čechách a Sasku

Zóny Bavorsko (Regensburg) Hraniční (jižní) část české křídové pánve od

západu k východu Centrální část české křídové pánve Sasko

litologické celky souvrství

Collignoni-ceras wool- Eisbuckel Schichten "opuky" s Collignonicera

woollgari jizerské souvrství jizerské souvrství Lamarcki Planer

Mammites Nodosoides

Hornsand

Knollensand

Reinhausener Schichten

"opuky" s Mammites

nodosoides

bělohorské

souvrství bělohorské souvrství Labiatus Planer

Eibrunner Mergel hiát hiát

Sciponoceras

gracile

Regensburger

Kalksandstein jíly a pískovce s Actinocamax plenus

svrchní světle šedé

prachovce Plenuszone

spodní hiát

prachovce

Eucalyco-ceras

pentagonům

Regensburger

Grunsandstein

Spodní marinní pískovce

(nerozlišené) korycanské vrstvy korycanské vrstvy Unterquader

16

plenus. V západním okolí středoevropského ostrova není vyvinut v blízkosti pobřeží

svrchní cenoman (JEFFERIES 1963).

PODOBNOST FAUNY ČESKÉ KŘÍDY S TETHYDNÍ FAUNOU

KUHN (1949) soudí, že rudistové fauně z Čech je nejpodobnější rudistová

fauna z jihozápadní Francie a formy zde nalezené nejsou menší než stejnodobé z

jihu. RAHMAN (1967) srovnává faunu plžů z vltavoberounské, kolínské a drážďanské

faciální oblasti (WEINZETTEL 1910, GEINITZ 1671-75) s faunou ze

středocenomanské lokality Hölzelsau bei Niederndorf v Tyrolsku.

Část nově v Čechách nalezené a dosud nezpracované korálové fauny

/Montlivaultia, Favia,Thamnastraea,Epismilia, Astrocoenia/ je podobná korálové fau-

ně, kterou z Řecka popsal HACKEMESSER (1936).

SMĚRY IMIGRACE FAUNY BĚHEM ZÓNY SCIPONOCERAS GRACILE

Výskyt boreálního druhu Actinocamax plenus (BLAINV.) ve svrchním cenomanu

bavorské křídy lze nejsnáze vysvětlit imigrací přes střední Čechy přímo do Bavorska.

V opačném případě by se musel dostat do bavorské zátoky z Anglo-pařížské pánve

přes Tethydu, popřípadě z české křídy přes moravskou křídu, tedy opět přes

Tethydu, daleko od oblastí svého souvislého rozšíření. Přitom by tento druh musel

navíc ještě překonávat teplé proudy.

Metoicoceras geslinianum (ďORB.) se v Sasku nachází až ve svrchní části zóny

Plenuszone nad výskytem Actinocamax plenus (TROGER 1969). Ve středních

Čechách, mimo lokality Pecínov a Slaný, jsem jej nalezl ve stejné vrstvě s

Actinocamax plenus u Kozomína a Odolena Vody. Metoicoceras geslinianum musel

tedy do Čech imigrovat od jihu.

PRAŽÁK (1981) dokazuje na základě rozšíření druhů Entolium orbiculare

(SOW.), Merklinia aspera (LAM.) a Nanonavis carinata (SOW.), že se tato fauna

šířila do Čech od severu a nikoliv od jihovýchodu z Tethydy přes Blansko a Brno. Její

výskyt ve výběžku Tethydy v Bavorsku se dá opět nejlépe vysvětlit přímým spojením

české a bavorské křídy.

TEKTONICKÉ PŘEDPOKLADY SPOJENÍ ČESKÉ A BAVORSKÉ KŘÍDY

Až k českému lesu je rozšířena západní část obloukové struktury, patrně již

proterozoického stáří, na níž se nacházejí sedimenty paleozoika a na její střední a

východní části i svrchní křídy (ZEMAN 1982). MALKOVSKÝ (1979) označuje tuto

17

obloukovou strukturu jako bohemikum. Západní část bohemika tvoří tepelsko-

barrandienská oblast přesahující mezi Českým lesem a Šumavou obě pohoří

směrem do Bavorska. Bohemikum tvoří souvislou kru a při poklesu jeho východní a

střední části ve svrchní křídě poklesla s největší pravděpodobností i západní část.

Val Pfalu, považovaný č. ZAHÁLKOU (1925) za hranici bavorské křídy, končí mezi

Chámem a Rodingem. Český křemenný val končí u české Kubice. Oba valy tedy

nemohly nikdy tvořit souvislou hranici a při poklesu západní části bohemika nemohla

existovat žádná překážka pro vznik průlivu v těchto místech. Je sporné, zda tyto valy

ve svrchní křídě geomorfologicky vystupovaly nad okolní terén. Pohoří český les a

Šumava vznikly až v době po oligocénu (KOPECKÝ 1972). Přínos terestrického

materiálu ve svrchní křídě do bavorské křídy od severu a severovýchodu však

dokládá přítomnost pevniny v těchto místech (TILLMANN 1964). Průliv mohl být tedy

pouze v místech mezi Všeruby a Folmavou.

Protože kra bohemika společně s celým českým masívem tvořila v oligocénu

elevaci mírně skloněnou a odvodňovanou k západu, jihu a jihovýchodu do lipského

zálivu a předhlubní Alp a Karpat (KOPECKÝ 1972) docházelo zde k rozsáhlé plošné

denudaci. Zbytky svrchnokřídových sedimentů ze západní části bohemika byly

denudovány již v oligocénu.

ZÁVĚR

Přítomnost tethydní fauny ve středních Čechách a Sasku dokazuje spojení

českého křídového moře s Tethydou. Vývoj svrchního cenomanu na Moravě nevylu-

čuje, že spojení bylo právě zde, což ovšem zase nevylučuje možnost přímého

spojení české a bavorské křídy, které dokazuje výskyt boreální fauny ze severní

Části střední Evropy v Bavorsku /Actinocamax plenus/.

Postupující transgresí ve spodní části svrchního cenomanu bylo propojeno

bavorské křídové moře s českým křídovým mořem zasahujícím do Plzeňské pánve v

místech dnešních Všerub a Folmavy. Do tohoto prostoru zasahuje kra bohemika

mezi český les a Šumavu a výskyty Actinocamax plenus ve vyšším svrchním

cenomanu na bavorské straně jsou totiž koncentrovány přesně proti tomuto místu.

Křídové moře v Plzeňské pánvi postupovalo přes starou permokarbonskou pánev

stejně jako ve zbývajících oblastech Čech a Moravy. Současně vznikly průlivy

18

2. Paleogeografická mapa české křídové pánve v době zón Sciponoceras gracile /celkový sedimentační prostor/, Mammites nodosoides a Collignoniceras woollgari: ?-další průběh není znám; 1-středoevropský ostrov, 2-jihočeský ostrov, 3-západosudetský ostrov, 4-východosudetský ostrov, 5-bavorská křídová zátoka, 6-česká křídová pánev, 7-saské křídová pánev, 8-severosudetská křídová pánev; a-státní hranice, b-hranice zachovaných křídových sedimentů v Bavorsku, Čechách a na Moravě, c-pevnina, d-profily s vrstvami zóny Sciponoceras gracile; P-Praha, B-Brno, Bra-Bratislava, D-Drážďany, L-Linec, Pl-Plzeň, R-Regensburg, S-Salzburk,(w)-Vídeň, W-Wroclav, Z-Zhořelec.

19

spojující Tethydu s mořem v Polsku a Německu.

Spojení bylo déle přerušeno po skončení střední části zóny Sciponoceras

gracile /zóny Actinocamax plenus/. V té době docházelo k sedimentaci útvaru

Eibrunner Mergl v Bavorsku, zóny Obere Plenuszone v Sasku a v Čechách pouze

sedimentů v centrální části pánve podle hranice mezi bohemikem a lugikem. Česká a

bavorská křída se spojila ve spodnoturonské zóně Mammites nodosoides a na jejím

konci se na obou stranách změlčuje sedimentační prostor. V severozápadních

Čechách i v Bavorsku dochází k sedimentaci tzv. exogyrových pískovců. Na začátku

středního turonu se sedimentační prostor opět prohlubuje. Spojení české a bavorské

křídy bylo definitivně přerušeno na konci středního turonu zdvihem oblasti

Oberpfalze. V místech dnešního Rodingu sedimentují ve svrchním turonu již

brakickolimnické jíly a pískovce.

Svrchnokřídové sedimenty mezi bavorskou a českou křídou byly denudovány již

v oligocénu.

Z u s a m m e n f a s s u n g

Das Vorkommen der tethydisehen Fauna in Mittelböhmen und Sachsen beweist die

Verbindung des tschechischen Kreidemeeres mit dem Tethys. Die Entwicklung des oberen

Cenomans in Mährem schliesst nicht aus, dass die Verknüpfung eben da stattfand. Das

Vorkommen der borealen Fauna /Actinocamax plenus, Nanonavis carinata, Merklinia aspera/

aus Böhmen und aus dem nördlichen Teil Mitteleuropas in Bayem beweist dann die direkte

Verbindung der tschechischen und bayerischen Kreide, außerhalb Mahren.

Durch die fortgesetzte Transgression kam es im unteren Teil des oberen Cenoman zur

Verknüpfung des bayerischen Kreidemeeres mit dem tschechischen /das bis zum Pilsner

Becken reichte/; diese Transgression kam ungefähr zwischen den heutigen Ortschaften

Všeruby und Folmava zustande. In diesen Raum reicht nämlich der böhmische Klumpen

zwischen die beiden Teile des Böhmerwalds und das Vorkommen des Actinocamax plenus

in den höheren Schichten des Cenomans in Bayern ist eben gegen diesem Erdstrich

konzentriert. Das Kreidemeer im Pilsner Gebiet drang wahrscheinlich über den

Permonkarbon weiter aus, ähnlich wie in den Übrigen Gebieten Bohmen's und Mahren´s.

Gleichzeitig entstanden auch die Kanale, die die Tethys mit dem borealen Meer in

Deutschland und in Polen verbunden haben.

Das nächste Unterbrechen der Enge fand nach der Ablagerung des mittleren Teiles

der Zone Sciponoceras gracile /Zone Actinocamax plenus/ statt. In derselben Zeit erlangte in

Sachsen die Sedimentation der Oberen Plenuszone und in Bayern die Sedimentation

20

Eibrunner Mergl; in Böhmen verwirklichte sich diese Sedimentation nur im zentralen Teil des

Bassins /entlang der Grenze zwischen Bohemikon und Lugikon/. Das neue Vereinigen der

tschechischen und bayerischen Kreide gelangte ungefähr in der unterturonischen Zone des

Mammites nodosoides. Am Ende dieser Periode wird der Sedimentationsraum in Bayern und

in Böhmen immer mehr flach. In Nordwestbohmen ebenso wie in Bayern verlief damals die

Sedimentation der sogenannten exogyrischen Sandsteine. Am Anfang des mittleren Turons

wurde der Sedimentationsraum wieder tiefer. Das endgültige Unterbrechen des tschechi-

schen und des bayerischen Kreideraumes gelangte am Ende des mittleren Turons durch den

Hub des Oberpfalzgebietes. In der Region des heutigen Roding findet man schon im oberen

Turon Sedimente des brakischen Lettens und der Sandsteine.

Die Sedimente der oberen Kreideschichten zwischen dem bayerischen und dem

tschechischen Kreidegebiet wurden wahrscheinlich schon in der Zeit des Oligozens

denudiert.

L i t e r a t u r a

BAUBERGER,W.; CRAMER.P.; TILLMANN.H., 1969: Erläuterungen zu Geologischen Karte von Bayern 1:25 000, Blatt 6938 Regensburg, 1-414. - Bayer. Geol. Lande samt, München.

DACQUE,E., 1939: Die Fauna der Regensburg-Kelheimer Oberkreide/mit Ausschluss der Spongien und Bryozoen/. - Abh. Bayer. Akad. Wiss., math.--naturwiss. Kl., neue F., 45, 1-218, München.

DANEŠ,J.V., 1913: Morfologický vývoj středních Čech. - Sbor. Čes. Společ. zeměvěd., 19, 1-18, 94-108, 168-176, Praha.

DORN,P., 1958: Problematik des Vindelizischen Landes. - Geologie, 7, 3-6, 319-341, Berlin.

ERNST,G.; SCHMID,F.; KLISCHIES.G., 1979: Multistratigraphische Untersuchungen in der Oberkreide des Raumes Braunschweig-Hannover. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, 11-46, Stuttgart.

FREJKOVÁ,L.; VAJDÍK,J., 1974: Příspěvek k paleogeografii a litologii cenomanských sedimentů v orlicko-žďárské oblasti. - Sbor. GPO, 6, 6-28, Ostrava.

FRITSCH /FRIČ/,A., 1869: Paläontologische Untersuchungen der einzelnen Schichten in der bohmischen Kreideformation. Perucer Schichten. Die Korycaner Schichten. - Arch. naturwiss. Landes-Durchforsch. Böhmen., 1, 181-242, Praha.

FRITSCH /FRIč/,A., 1872: Cephalopoden der böhmischen Kreideformation., 1-51, Praha.

GEINITZ,H.B., 1871-75: Das Elbthalgebirge in Sachsen. Erster Theil. Der untere Quader. - Palaeontographica, 20, 1-319, Cassel.

HACKEMESSER.M., 1936: Eine Kretazische Korallenfauna aus Mittelgriechenland und ihre paläo-biologischen Beziehungen. - Palaeontographica, 84, 1-97, Stuttgart.

HERM,D., 1979: Die süddeutsche Kreide - Ein Überblick. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, 85-106, Stuttgart.

21

JEFFERIES,R.P.S., 1963: The Stratigraphy of the Actinocamax plenus Subzone /Turonian/ in the Anglo-Paris Basin. - Proc. Geol. Assoc., 74, 1, 1-33, London.

JUIGNET,P.; KENNEDY.W.J.; WRIGHT,C.W., 1973: La limite Cénomanien-Turonien dane la région du Mans/Sarthe/: Stratigraphie et paleontologie. - Ann. Paléont., Sér. Invertébr., 59, 207-242, Paris.

KAHRS,E., 1927: Zur Palaogeographie der Oberkreide in Rheinland-Westfalen. - Neu. Jb. Mineral. Geol. Palaont. Beil. - Bd. B, 58, 627-687, Stuttgart.

KLEIN,V., 1966: Stratigraphie a litologie svrchní křídy mezi Jizerou a Labem. - Sbor. geol. Věd, Geol., 11, 49-76, Praha.

KLEIN,V.; MÜLLER.V.; VALEČKA,J., 1979: Lithofazielle und paläo-geographische Entwicklung des Böhmischen Kreidebeckens. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, 435-446, Stuttgart.

KOPECKÝ, A., 1972: Hlavní rysy neotektoniky Československa. - Sbor. geol. Věd, Antropozoikum, 6, 77-155, Praha.

KÜHN,O., 1949: Stratigraphie und Paläogeographie der Rudisten. V. Die borealen Rudistenfaunen. - Neu. Jb. Mineral. Geol. Palaont. Abh. B, 90, 267-316, Stuttgart.

LAUBE,G.C.; BRUDER,G., 1887: Ammoniten der böhmischen Kreide. -.Palaeontographica, 33, 217-239, Stuttgart.

LEHNER,L., 1935: Über das Turon auf dem Fränkischen Jura. Studien über die fränkische Albüberdeckende Kreide. VIII. - Zbl. Mineral. Geol. Palaont. Abt. B, 11, 423-438, Stuttgart.

LEHNER,L., 1937: Fauna und Flora der fränkischen Albüberdeckenden Kreide.I. Die Lamellibranchiaten /ohne Inoceramen/. - Palaeontographica, Abt. A, 85, 115-228, Stuttgart.

LEHNER.L., 1937: Fauna und Flora der fränkischen Albüberdeckenden Kreide. II. Fauna 2 Teil und Flora. - Palaeontographica, Abt. A, 87, 158-230, Stuttgart.

MALKOVSKÝ,M., 1979: Tektogeneze platformního pokryvu Českého masívu. - Knih. Ústř. Úst. geol., 53, 1-176, Praha.

OBERHAUSER.R., 1973: Stratigraphisch-Paläontologische Hinweise zum Ablauf tektonischer Ereignisse in den Ostalpen während der Kreidezeit. - Geol. Rdsch., 62, 1, 96-106, Stuttgart.

OSCHMANN, F., 1958: Erlauterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1:25 000, Blatt 7038 Bad Abbach, 1-184. - Bayer. Geol. Landesamt, München.

PRAŽÁK,J., 1981: Asociace fauny a paleogeografické podmínky sedimentace. In: Valečka et al.,: Úvodní zpráva k sedimentologii cenomanu. - MS Geofond, Praha.

RAHMAN,A., 1967: Die Gastropoden der Oberkreide /Ober-Cenoman/ von Hölzelsau bei Niederndorf in Tirol. - Mitt. Bayer. St. - Samml. Paläont. hist. Geol., 7, 23-134, München.

SCHLOSSER,M., 1924: Die Cenomanfauna der Bayerischen Alpen. - Cbl. Mineral. Geol. Palaont. 1924, 82-95, Stuttgart.

SCHMIDT-THOMÉ.P., 1964: Helvetikum-Zone. In: Erläuterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1:500 000. 2 Aufl., 274-282. - Bayer. Geol. Landesamt, München.

22

SOUKUP,J., 1936: Několik předběžných sdělení o výzkumu křídy na Kouřimsku. - Příroda, 29, 236-240, Brno.

SOUKUP,J., 1954: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. II. Okolí Kroučové, Ročova a Zbrašína jižně od Loun, okolí Peruce, Klobuk, Zlonic a Velvar. - Geotechnica, 18, 1-180, Praha.

TILLMANN,H., 1964: Kreide. In: Erlauterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1:500 000. 2 Aufl., 141-161. - Bayer. Geol. Landesamt, München.

TRÖGER,K.-A., 1968: Zur Bedeutung ökologischer Faktoren für die Leitfossilien des Obercenoman-Unterturon-Zeitabschnitts in Mitteleuropa. - Geologie,17, 1, 68-75, Berlin.

TRÖGER,K.-A., 1969: Zur Paläontologie, Biostratigraphie und faziellen Ausbildung der unteren Oberkreide /Cenoman bis Turon/. Teil II. Stratigraphie und fazielle Ausbildung des Cenomans und Turons in Sachsen, dem nördlichen Harzvorland /subhercyne Kreide/ und dem Ohm-Gebirge. - Abh. Staatl. Mus. Minerál.Geol. Dresden, 13, 1-70, Dresden.

TRÖGER,K.-A., 1971: Gesetsmässigkeiten der Beziehung von Bio- und Lithogenese im litoralen und neritischen Bereich von Karbonatsedimenten /Bereich Oberkreide/. - Ber. Dtsch. Gesell. geol. Wiss., R.A., 16, 3-5, 447-464, Berlin.

TRUSHEIM,F., 1935: Die geologische Geschichte Sudostdeutschland während der Unterkreide und des Cenomans. - Neu. Jb. Mineral. Geol. Palaont. Beil. - Bd. B, 75, 1-109, Stuttgart.

URBÁNEK,L., 1924: Křídový útvar v jižní části Kolínska. - Rozpr. čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 33, 42, 1-17. Praha.

VACHTL,J., 1950: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. I. Okolí Měcholup, Třeskonic, Markvarce, Domoušic a Kounova v záp. Čechách. - Geotechnica, 10, 1-72, Praha.

VACHTL,J., 1962: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. III. Vyšehořovicko, černokostelecko a okolí Uhlířských Janovic. - Geotechnica, 31, 1-103, Praha.

VALEČKA,J., 1979: Paleogeografie a litofaciální vývoj severozápadní části české křídové pánve. - Sbor. geol. Věd, Geol., 33, 47-81, Praha.

WEINZETTEL,V., 1910: Gastropoda českého křídového útvaru. - Palaeontogr. Bohem., 8, 1-56, Praha.

WIEDMANN, J.; SCHNEIDER,H.L., 1979: Cephalopoden und Alter der Cenoman--Transgression von Mülheim-Broich, SW-Westfalen. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, 645-680, Stuttgart.

ZAHÁLKA,B., 1912: Křídový útvar v západním Povltaví. Pásmo I. - Věst. Král., čes. Společ. Nauk, Tř. mat.-přírodověd, 1911, 23, 1-90, Praha.

ZAHÁLKA,B., 1912: Pásmo II. křídového útvaru v západním Povltaví. - Věst. Král. čes. Společ. Nauk, Tř. mat.-přírodověd. 1911, 23, 1-88, Praha.

ZAHÁLKA,B., 1950: Exogyrová lavice křídová nad Blanskem. - Věst. Král. Čes. Společ. Nauk, Tř. mat.-přírodověd. 1949, 20, 1-8, Praha.

ZAHÁLKA,Č., 1925: Bavorská a česká křída. Sudetský útvar křídový a jeho aequivalenty v západních zemích střední Evropy. III. - Sbor. St. geol. Úst. Čs. Republ., 5, 319-448, Praha.

23

ZÁZVORKA,V., 1932: Hranice mezi I. a II. pásmem střednokřídových usazenin na Vidovli u Prahy. - Věst. St. geol. Úst. Čs. Republ., 8, 114--117, Praha.

ZÁZVORKA,V., 1944: Mořský cenoman u Dušník /list Kladno 3950/. - Veda přír., 22, 113-115, Praha.

ZEMAN,A., 1982: Oblouková struktura českého masívu a její vztah k ložiskám nerostných surovin. - Věst. Ústř. Úst. geol., 57, 5, 305-307, Praha.

ZIEGLER,J.H., 1957: Beitrag zu Kenntnis des oberen Cenoman in der Oberpfalz. - Neu. Jb. Geol. Paláont., Mh. 5, 195-206, Stuttgart.

Adresa autora:

Pavel Svoboda,

Leninova 550,

278 01 Kralupy nad Vltavou

24

25

Bohemia centralis, Praha, 14: 25 - 32. 1985

Svrchní cenoman v Plaňanech u Kolína

Der obere Zonoman in Plaňany bei Kolín

Pavel SVOBODA

ÚVOD

Na lokalitě Plaňany u Kolína, kde se nacházela hojně tzv. příbojová fauna, byly

kapsy /prohlubeniny v podložní hornině, zde v ortorule/ s organodetritickým

vápencem již vytěženy a pouze na obvodu lomu se zachovalo několik málo míst, kde

lze ještě nalézt ukázku tzv. příbojové facie. Na zbytcích hald ze skrývky se v lomu

ještě nacházejí bloky organodetritických vápenců, pocházejících z míst, která jsou již

nyní vytěžena. V roce 1982 jsem prohlédl zbytky všech kapes a zbylého materiálu v

lomu a pokusil se na základě vlastních sběrů zkamenělin o rekonstrukci

sedimentačního a ekologického prostředí. Současně porovnávám typy sedimentů a

společenství fauny z Plaňan s podobnými sedimenty a společenstvími fauny různého

stáří z jiných lokalit ve středních Čechách, část těchto sedimentů může být stejného

stáří jako sedimenty z Plaňan.

K ochraně je možno navrhnout poslední zbylé kapsy na východní straně lomu,

kde je úplný vrstevní sled,a místo, které se nachází nejblíže původní lokalitě

(URBÁNEK 1924) zničené těžbou.

STRUČNÝ PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ

První se o Plaňanech zmiňuje FRIČ (1869), který popisuje sedimenty, které

snad patřily spodnímu turonu. Další popis pochází od URBÁNKA (1924). Nalezená

26

fauna odpovídá fauně, kterou lze i dnes nalézt v kapsách na východní straně lomu.

Další seznam fauny uveřejnil SOUKUP (1936). Postupem těžby byly odkrývány a

ničeny další kapsy s novou faunou (SOUKUP 1966). Poslední práce o Plaňanech se

zabývá vzácným nálezem amonita Schloenbachia varians trituberculata SPATH a

novým stratigrafickým rozdělením sedimentů (SOUKUP 1971).

ZÁKLADNÍ TYPY SEDIMENTŮ A V NICH NALEZENÉ SPOLEČENSTVÍ HOJNÝCH

NEBO CHARAKTERISTICKÝCH DRUHŮ FAUNY

PRVNÍ TYP SEDIMENTU

Tento jemnozmný, částečně jílovitý a písčitý organodetritický vápenec s

hrubším organickým detritem a zbytky větší fauny tvoří základní hmotu balvanitých

slepenců s velkými oválenými balvany ortoruly v kapsách.

Z fauny převažuje Terebratula phaseolina VAL. a malé trsy korálů rodu Porites.

Dále se zde nacházejí Codiopsis doma (DESM.) a Pyrina desmoulinsi ďARCH.,

Plesioptygmatis cf. nobilis (MUENST.), Trochus geinitzi REUSS, Turbo sp. a Neithea

digitalis (A. ROEM.).

DRUHÝ TYP SEDIMENTU

Tento typ tvoří jemnozmný, částečně jílovitý a písčitý organodetritický vápenec

s hrubším, nevytříděným organickým detritem a s velkými trsy korálů rodu Porites.

Fauna je podobná fauně prvního typu sedimentu, v níž jsou zastoupeny Co-

diopsis doma (DESM.), Petalodontia sp., Porites textilis POČ. a Porites sp. Nacházejí

se zde vápnité řasy a jejich úlomky. Z druhého typu sedimentu pochází nález

Schloenbachia varians trituberculata SPATH.

TŘETÍ TYP SEDIMENTU

V tomto typu jsou zastoupeny jemnozmný, Částečně písčitý organodetritický

vápenec s ortorulovými valouny až hrubozrnný slepenec z ortorulových valounů a

rudistů rodu Petalodontis.

Faunu tohoto typu tvoří Pyrina desmoulinsi dÁRCH., Salenia sp., Nerita

nodosa (GEIN.), Fusus electus (GEIN.), Trochus geinitzi REUSS, Turbo naumanni

GEIN., Plesioptygmatis cf. nobilis (MUENST.), Plicatula fortis FR. a velmi vzácně

Perna lanceolata GEIN.

27

ČTVRTÝ TYP SEDIMENTU

V tomto typu sedimentu; který tvoří hrubozrnný, částečně glaukonitický,

organodetritický vápenec s ojedinělými hrubými valouny ortoruly, je detritictický

materiál dobře vytříděný. Zelený, jemnozmný organodetritický vápenec, který je

základní hmotou tohoto typu, přechází až do galukonitického, hrubozrnného

vápnitého pískovce.

Ve fauně tohoto typu jsou zastoupeny Perna lanceolata GEIN., Radiolites

saxoniae (A. ROEM.), Latimaeandra maeandrinoides (REUSS) a ? Stylina putealis

(GEIN.).

V kapsách na východní straně lomu se nacházejí na sedimentu prvního typu

glaukonitické sedimenty zóny Actinocamax plenus. Sedimenty zóny tvoří

středozrnný až hrubozrnný, silně glaukonitický vápnitý pískovec s organickým

detritem přecházejícím vertikálně do glaukonitického písčitého vápence. V bazálních

pískovcích jsou závalky z podložních vápenců /sediment prvního typu/. V

glaukonitických pískovcích se kromě Cyclothyris aff. difformis (VAL.) ještě nalézá

Mytilus galliennei ´dÓRB. a mlži rodu Chlanys a Lima. V glaukonitických vápencích

se rovněž nachází Cyclothyris sp. (gensu NEKVASILOVÁ 1973), Actinocamax

plenus (BLAINV.), Lima reichenbachi GEIN., Lima tecta GOLDF., Lima granulata

NILSS., Lopha diluviana (LINNÉ) a Serpula conjuncta GEIN.

Stejného stáří jsou hrubozrnné vápnité pískovce s Neithea notabilis (MUENST.)

v jihozápadní části lomu, o nichž se již zmiňuje SOUKUP (1966) a které jsou též

uloženy na kapsách s organodetritickým vápencem.

Na vápencích s Actinocamax plenus se na východní straně lomu nacházejí

spodnoturonské vápnité jíly s hojnými rybími koprolity, tzv. žraločími zuby,

Cyclothyris cf. zahalkai NEKV., Cidaris sorigneti DESOR, Exogyra sigmoidea REUSS

a spongiemi.

MORFOLOGIE SEDIMENTAČNÍHO PROSTORU

Při transgresi svrchnocenomanského moře byl v litorální zóně odstraněn

zvětralý povrch ortorulové skáLy. Drobnější materiál byl splaven pod ortorulový útes

a ve větších i menších prohlubeninách na mírně skloněné příbojové plošině pod

vrcholem útesu zůstaly pouze hrubé valouny a balvany. Malé kapsy /široké přibližně

28

do 5 m/ jsou jimi téměř vyplněné a ve velkých kapsách jsou balvany pouze na bázi.

Po ponoření vrcholu útesu pod mořskou hladinu se na něm vytvořily porosty z rudistů

rodu Petalodontia a korálů rodu Porites /biostroma až bioherma/. Rozrušený materiál

z těchto porostů sedimentoval na dně velkých prohlubní i malých kapes /sedimenty

druhého a třetího typu/. Později při zaplňování malých kapes vznikal sediment

prvního typu. Při zaplňování velkých prohlubní na úpatí útesu sedimentoval pomalu

sediment čtvrtého typu, který zde mohl být zastupován druhým typem sedimentu.

Čtvrtý typ sedimentu vznikl ze silně ováleného detritu z rudistů a zbytků písčitého

materiálu pod útesem. Na vrstevních plochách se místy hojně nachází glaukonit. Ve

čtvrtém typu sedimentu se nachází fauna žijící přímo na organickém detritu /Perna

lanceolata, ? Stylina, Latimaeandra/. Při regresi moře byly v litorální zóně zničeny

porosty rudistů a korálů na vrcholu útesu.

Při další prokazatelné transgresi v době zóny Actinocamax plenus se v kapsách

na východní straně lomu částečně rozplavil sediment prvního typu, na němž

sedimentovaly glaukonitické pískovce a vápence s hojnými ramenonožci rodu

Cyclothyris a mlži rodu Lima a Chlamys. Pod útesem rovněž sedimentovaly

hrubozrnné vápnité pískovce se vzácnou faunou.

Ve spodním turonu na vrcholu útesu a v nevyplněných zbytcích kapes sedi-

mentovaly vápnité jíly s hojnými spongiemi /scyphiová opuka/.

SROVNANÍ S PODOBNÝMI LOKALITAMI

Z lokality Markovice u Čáslavi /sběry dr. Culka v čáslavském muzeu/ pocházejí

druhy Codiopsis doma (DESM.), Pyrina desmoulinsi ďARCH., Cyclothyris sp.,

Terebratula phaseolina VAL., Turbo sp., Nerita nodosa (GEIN.), Neithea digitalis (A.

ROEM.), Spondylus striatus (SOW.), Lima ornata ďORB., Radioli tes saxoniae (A.

ROEM.), Protula sp. a neurčené spongie. V tomto případě jde o obdobu prvního typu

sedimentu z Plaňan. Podobný seznam fauny uvádí z Markovic NOVÁK (1952), ale v

jeho seznamu jsou i druhy z nadložních spodnoturonských sedimentů.

Na lokalitách Zlončice /výkop 200 m východně od obce/ a Předboj u Prahy /lom u

silnice do Horňátek/ se v jemnozrnných, jílovitých organodetritických vápencích mezi

balvany /u Zlončic spilitu a u Předboje buližníku/ nachází fauna Codiopsis doma

/DESM./, Cyclothyris aff. difformis (VAL.), Terebratula phaseolina VAL.,

29

Plesioptygmatis sp., Nerita nodosa (GEIN.), Mytilus galliennei ďORB., Lima ornata

dÓRB., Neithea digitalis (A. ROEM.), Septifer lineatus (SOW.) a Porites textilis POČ.

U obou lokalit tedy jde o obdobu prvního typu sedimentu z Plaňan. Na lokalitě

Předboj se v některých polohách též vyskytuje Pyrina desmoulinsi ďARCH., Turbo

sp., Fusus electus (GEIN.) a hojně Petalodontia sp. V tomto případě jde o obdobu

třetího typu sedimentu z Plaňan.

V Neratovicích, severně od železničního mostu přes Labe, byl při prohlubování dna

řeky vybagrován od levého břehu šedý, jílovitý organodetritický vápenec s hojnými

monzonitovými valouny. Tento vápenec zde tvoří podloží pískovcových a vápnitých

vrstev, z nichž pochází tzv. neratovická fauna (WOLDŘICH 1918a, b). Nalezl jsem

zde hojně plže Nerita nodosa (GEIN.), Trochus geinitzi REUSS, Turbo naumanni

GEIN., Endiatrachelus cf. longissimus (REUSS), dále mlže Mytilus galliennei ďORB.,

3. Plaňany u Kolína - svrchnocenomanský slepenec v kapsách na ortorule /foto L.

Záporožcová 1964/.

30

Lima cf. tombeckiana dÓRB.,Septifer lineatus (SOW.), Plicatula fortis FR., Exogyra

haliotoidea (SOW.), Petalodontia sp. /spodní a horní misky i celé exempláře/, korály

Porites textilis POČ., Heliopora partschii (REUSS) a dosud neurčenou faunu korálů a

plžů. Podle nálezu Plicatula fortis FR. jsou zdejší vápence stejného stáří jako lokality

Plaňany a Odolena Voda (SVOBODA 1982). Sediment svým paleontologickým

obsahem tvoří obdobu třetího typu sedimentu z Plaňan a nacházejí se v něm korály

charakteristické pro druhý typ sedimentu.

V opuštěném jámovém lůmku na jihovýchodním svahu buližníkového kamýku

/kóta 344,7/ severozápadně od osady Černovičky /okres Praha-západ, obec

Středokluky/ se v mezerách mezi buližníkovými balvany nachází žlutý, jílovitý or-

ganodetritický vápenec s hojnými valouny. Ve střední poloze profilu jsou zastoupeny

Pyrina desmoulinsi dÁRCH., Salenia liliputana GEIN., Cyclothyris aff. difformis

(VAL.), "Terebratula" phaseolina VAL., Plesioptygmatis sp., Turbo sp., Fusus electus

(GEIN.), oválené úlomky velkých ústřic, úlomky rudistů Petalodontia, Radiolites

saxoniae (A. ROEM.), Caprina cf. striata POČ. a Lithophaga pistilliformis (REUSS).

Ve sbírce pana Oldřicha Tomka z Roztok u Prahy jsou z této lokality zastoupeny

Pyrina desmoulinsi ďARCH., Nerita nodosa (GEIN.) a Fusus electus (GEIN.). Jde o

obdobu třetího typu sedimentu z Plaňan.

Hrubozrnné organodetritické vápence s Perna lanceolata GEIN. a velmi vzácně

s celými miskami Petalodontia sp., Latimaeandra maeandrinoides (REUSS) a

Synhelia reptans POČ. se nacházejí jihozápadně od Korycan v podloží písčitých

vápenců s hojnou faunou /? korycanských vrstev s. s./. Jde o obdobu čtvrtého typu

sedimentu z Plaňan.

Na lokalitě Kněživka (ZELENKA 1982, SVOBODA 1982) se vyskytuje

Terebratula phaseolina VAL. a Plesioptygmatis sp. a velmi hojně Caprina cf. striata

POČ., Latimaeandra maeandrinoides (REUSS), ? Stylina putealis (GEIN.) a Porites

textilis POČ. Nejde o žádnou obdobu plaňanských typů sedimentu, nýbrž o zcela

samostatný typ sedimentu.

ZÁVĚR

Lokalita Plaňany u Kolína nám umožňuje poznat vývoj tzv. příbojových se-

dimentů na úpatí velkého útesu. Organický detrit se zde rozdělil a vytřídil a vznikly

zde přesně ohraničené facie. Na velkých útesech /velikosti kamýku severozápadně

31

od Černoviček/ se produkovalo velké množství detritu, který se splavoval pod útes do

kapes. Druhý a třetí typ sedimentu vznikaly asi při bouřích, kdy se ničil porost rudistů

a korálů /biostromy až biohermy/ na útesu. První typ sedimentu vznikal sedimentací

jemnějšího detritu v malých kapsách, do nichž se splavovaly menší a lehčí druhy

žijící v porostu rudistů a korálů /Codiopsis, Pyrina, Neithea a plži/. Ramenonožci

"Terebratula" phaseolina VAL. a Cyclothyris aff. difformis /VAL./ žili přímo v kapsách.

Čtvrtý typ sedimentu pomalu vznikal z neustále vznikajícího detritu /činnost přílivu a

odlivu a destrukční činností organismů/. Jen vzácně se v něm nacházejí druhy

pocházející z porostu rudistů /Plesioptygmatis sp./.

V okolí menších útesů /velikosti vrcholu kamýku u Kněživky/, kde byla menší

produkce detritu, který byl zachycován ve velkých kapsách poblíž vrcholů útesů s

porosty rudistů a korálů, nemohl se detrit dokonale vytřídit, takže vzniklé sedimenty

nejsou vůbec podobné typům sedimentů z Plaňan.


Die grosse Klippe nahe von der Lokalität Plaňany bei Kolin ermöglicht uns die

Entwicklung der sogenannten Wellenschlagsedimente, die an ihrem Fuss entstanden,

kennen zu lernen. Der organische Detritus wurde hier zersplittert und sortiert und aus seinem

Rückstand entwickelten sich genau bekränzte Fazieten. An den grossen Klippen entstand

der Detritus in grosser Menge und wurde vom Wasser unter den Riff in verschiedene

Schlunde abgespult. Die Sedimente unter der Klippe kann man in vier Typen einteilen. Der

zweite und der dritte Typ der Sedimente entstand wahrscheinlich während der Sturme, bei

welchen die Bestände der Rudisten und Korale an der Klippe vernichtet wurden. Der erste

Typ nahm seinen Ursprung durch die Sedimentation eines feineren Detritus in den

Schlupfen, in welche kleinere und leichtere Lebewesenarten, die zwischen den Bestanden

der Ru disten und Korälen lebten, abgespult wurden. Ein Teil der Faunarten lebte direkt in

den Schlupfen. Der vierte Typ der Sedimente entstand langsam aus dem ununterbrochen

aufwachsenden Detritus /unter Wirkung der Flut und der Ebbe, oder durch die destruktive

Tätigkeit der Organismen/.

In der Umgebung der kleineren Klippen, wo die Produktion der Detritusarten geringer

war, wurde diese organische Masse in grossen Schlupfen nahe von den Klippengipfeln, wo

die Bestande der Rudisten und Korälen sich entwickelten, aufgefangen; so konnte der

Detritus nicht vollkommen sortiert werden und die entstandenen Sedimente sind den aus

Plaňany bekannten Typen Überhaupt nicht ähnlich.

32

L i t e r a t u r a

FRIČ,A., 1869: Palaeontologische Untersuchungen der einzelnen Schichten in der böhmischen Kreideformation. Perucer Schichten. Die Korycaner Schichten. - Arch. naturwiss. Landes-Durchforsch. Böhm., 1, 181-242, Praha.

NEKVASILOVÁ,O., 1973: The brachiopod genus Bohemirhynchia gen. n. and Cyclothyris McCoy /Rhynchonellidae/ from the Upper Cretaceous of Bohemia. - Sbor. geol. Věd, Paleont., 15, 75-117, Praha.

NOVÁK,F., 1952: Příspěvek k paleozoologickému zhodnocení křídového útvaru u Markovic. -Čas. Nár. Muz., 121, 149-155, Praha.

SOUKUP,J., 1936: Několik předběžných sdělení o výzkumu křídy na Kouřimsku. - Příroda, 29, 236-240, Brno.

SOUKUP,J., 1966: Plaňany. In: Exkurzní průvodce 17. sjezdu ČSMG, 296-300, Praha.

SOUKUP,J., 1971: Ein Fund von Schloenbachia varians trituberculata Spath /Mollusca, Ammonoidea/ im mittelböhmischen Cenoman. - Věst. Ústř. Úst. geol., 46, 2, 77-81, Praha.

SVOBODA,P., 1982: Srovnání nálezů svrchnocenomanské fauny z Odoleny Vody s podobnými lokalitami středních Čech. - Bohemia cent., 11, 159-162, Praha.

URBÁNEK,L., 1924: Křídový útesový ráz v Plaňanech u Kouřimi. - Sbor. Klubu přírodověd. /Praha/ 1923/24, 71-77, Praha.

WOLDŘICH,J., 1918a: Příspěvek k paleontologii a stratigrafii českého útvaru křídového. 1. Fauna neratovická. Lamellibranchiata. - Rozpr. Čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 26, 41, 1-40, Praha.

WOLDŘICH,J., 1918b: Příspěvek k paleontologii a stratigrafii českého útvaru křídového. Část 2. Fauna neratovická /dokončení/ a její stáří. -Rozpr. čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 26, 43, 1-36, Praha.

ZELENKA,P., 1982: Chráněný přírodní výtvor Kněživka - významná geologická lokalita pražského okolí. - Bohemia cent., 11, 7-16, Praha.

Adresa autora:

Pavel Svoboda,

Leninova 550, 278 01 Kralupy n. Vlt.

33

Bohemia centralis, Praha, 14: 33 - 40, 1985

Křídové lokality Dřínov a Čečelice

Die Kreidetokatitäten Dřínov und Čečelice

/Vorschlag neuer geschützter Gebiete/

Přemysl ZELENKA

ÚVOD

Popisované odkryvy křídových sedimentů Dřínov a Čečelice ve

vltavoberounské faciální oblasti české křídové pánve patří nesporně ke klasickým

lokalitám. Jejich výzkum započal zároveň s prvními geologickými studiemi v českých

zemích a s určitými přestávkami trvá dodnes. Protože jde o velmi instruktivní

odkryvy, je třeba se zaměřit i na jejich ochranu.

POPIS ODKRYVU NA DŘÍNOVĚ

Studovaný odkryv je situován na jižním svahu vrchu Dřínov /kóta 247 m/, který

morfologicKy vystupuje západně od obce téhož jména, 20 km severně od Prahy a asi

8 km západně od Neratovic. Uvádějí jej již FRIČ (1879), Č. ZAHÁLKA (1893a) a B.

ZAHÁLKA (1941). Jeho stratigrafii řeší především SOUKUP (1955), KLEIN a

SOUKUP (in HORNÝ et al. 1963), v nedávné době pak ZÁZVORKA (1980). Odkryv

je zbytkem původně rozsáhlejšího slínoviště, dnes z velké části zasuceného, v němž

je nyní postavena sušárna JZD. Báze profilu je ve výšce asi 210 m n. m., 550 m

jihojihovýchodně od kóty 247 m Dřínov a severně od budov sušárny. V profilu bylo

odlišeno celkem 7 poloh křídových sedimentů:

Poloha 1 - z větší části je zakrytá sutí. Ve spodní části je tvořena převážně šedavými, střípkovitě až lupenitě rozpadavými vápnitými jílovci až slínovci, ve vyšší části

34

žlutošedými kostkovitě rozpadavými slínovci. V několika úrovních vyvěrají nepříliš vydatné prameny podzemní vody. Mocnost polohy je přibližně 13 m.

Poloha 2 - je složena ze žlutošedého pevného jílovitého vápence. Její mocnost je 0,15 m.

Poloha 3 - tvoří ji šedé, střípkovitě odlučné slínovce mocnosti 1 m.

Poloha 4 - je tvořena šedavým jílovitým vápencem mocnosti 0,2 m.

Poloha 5 - žlutošedé ostrohranně rozpadavé slínovce až jílovité vápence tvořící tuto polohu mají mocnost 0,35 m.

Poloha 6 - je složena z sedavých pevných jílovitých vápenců, převážně konkrecionálních. Velikost bochníkovitých konkrecí dosahuje až 20x50 cm, vápnitost klesá od centra k okraji konkrecí. Poloha je sledovatelná v délce 25 m, mocnost je 0,2 m.

Poloha 7 - je tvořena žlutošedými kostkovitě rozpadavými slínovci, místy šmouhovitými; při povrchu je eluvium. Mocnost polohy je 2 m.

4. Situační mapka popisovaných lokalit: 1-Dřínov, 2-Čečelice.

35

Nadloží křídových sedimentů v odkryvu tvoří ornice mocnosti 0,25 m s

vtroušenými valouny z terasy, která tvoří vrcholovou část vrchu Dřínov.

Z polohy 2 byla získána poměrně hojná fauna, kterou určil dr. J. Pražák z ÚÚG

Praha: Chlamys nilssoni (GOLDF.), Entolium laeve (NILSS), Inoceramus labiatus

(SCHLOTH.), Amphidonte obliqua (SOW), Gryphaeostrea canaliculata (SOW.) juv.,

Lima aspera (MANT.), Lima multicostata GEIN., Lima cf. granula-ta (NILSS.). Z

polohy 6 pocházejí nálezy druhu Inoceramus lamarcki PARK., která má ve své sbírce

P. Svoboda z Kralup nad Vltavou /ústní sdělení/.

5. Schematický profil odkryvu u Dřínova: O-ornice, S-slínovec, V-vápenec, 1 až 7 - polohy

křídových sedimentů.

36

Mikrobiostratigrafické zhodnocení slínovců z vrchu Dřínov bylo provedeno dr. J.

Hercogovou, CSc, z ÚÚG Praha. Ve vzorku odpovídajícím výškovou pozicí zhruba

poloze 1 byly zjištěny Cassidella tegulata (REUSS), Gaudryina acutangularis

VAPCAROVA, Gavelinella baltica BROTZEN, Gavelinella kelleri dorsoconvexa

MJATLJUK, Cibicides gorbenkoi AKIMEC a Cibicides polyrraphes (REUSS). V

dalším vzorku, odpovídajícím pravděpodobně poloze 3, byly zjištěny ještě Gavelinella

polessica AKIMEC, Lingulogavelinella pazdroae GAWOR--BIEDOVA a

Lingulogavelinella formosa (BROTZEN).

Uvedené paleontologické nálezy umožňují zpřesnit a revidovat názory na

stratigrafickou pozici křídových sedimentů na Dřínově. Polohy 1, 2 a 3 náležejí

spodnímu turonu /zóna Inoceramus labiatus podle MÜLLERA in MALKOVSKÝ et al.

1974, nižší část bělohorského souvrství v pojetí ČECHA et al. 1980/. Polohy 4 - 6

patří již ke střednímu turonu /zóna Inoceramus lamarcki; vyšší část bělohorského

souvrství/.

6. Detail odkryvu u Dřínova - nad kladivem jedna z vápencových konkrecí polohy 6 /foto P.

Zelenka 1982/.

37

POPIS ODKRYVU V ČEČELICÍCH

Studovaný odkryv je v opuštěném lomu na jižním svahu návrší Na neckách,

100 m severně od Čečelic, 8 km severovýchodně od Neratovic. Lokalitu uvádí již

FRIČ (1885) a Č. ZAHÁLKA (1893b). V lomu je v současné době umístěna provizorní

sportovní střelnice. Báze profilu v severní stěně lomu leží ve výšce asi 212 m n. m.,

875 m západně od kóty 238 m Na neckách. Bylo vyčleněno 19 poloh křídových

sedimentů:

1. šedavé, žlutošedé nebo zelenošedé jemně písčité vápnitojílovité prachovce,

mocnost 1 m.

2. šedavý silně prachovitý jílovitý vápenec, mocnost 0,2 m.

3. šedavé jemně písčité glaukonitické vápnité prachovce, časté bioturbace, mocnost

3 m.

4. nesouvislá poloha, tvořená žlutošedým a zelenošedým prachovitojílovitým

vápencem s glaukonitem, mocnost 0,25 m.

7. Celkový pohled na odkryv u Čečelic /foto P. Zelenka 1982/.

38

5. zelenošedý glaukonitický vápnitojílovitý prachovec s písčitou příměsí, časté

bioturbace, mocnost 0,45 m.

6. souvislá poloha zelenošedého prachovitého vápence, mocnost 0,15 m.

7. žlutošedé a zelenošedé glaukonitické vápnitojílovité prachovce, jemně písčité,

mocnost 0,5 m.

8. pecky a čočky jílovitého vápence ve vápnitojílovitém prachovci, mocnost polohy

0,15 m.

9. Žlutošedé vápnitojílovité prachovce, v nejvyšší části polohy bohaté fauna,

mocnost polohy 1 m.

10. žlutošedý glaukonitický prachovitopísčitý vápenec, mocnost 0,2 m.

11. žlutošedé glaukonitické vápnitojílovité prachovce, mocnost 0,9 m.

8. Schematický profil odkryvu u Čečelic: 0-ornice, P-prachovec, V-vápenec. 1 až 19 - polohy

křídových sedimentů.

39

12. - šedý prachovitý vápenec, mocnost 0,4 m.

13. - šedavé střípkovitě rozpadavé vápnitojílovité prachovce, mocnost 1,2 m.

14. - nesouvislá poloha šedavého prachovitojílovitého vápence, mocnost 0,15 m.

15. - šedavé prachovité slínovce až prachovce, mocnost 0,7 m.

16. - žlutavý jílovitoprachovitý vápenec, mocnost 0,25 m.

17. - šedavé vápnitojílovité prachovce, v nejvyšší části polohy dekalcifikované,

mocnost 1,9 m.

18. - silně zvětralá poloha šedavého prachovitého vápence, mocnost 0,2 m.

19. - šedavé vápnitojílovité prachovce, silně dekalcifikované, mocnost 0,4 m.

V nadloží křídových sedimentů je 0,2 m mocná ornice.

Faunu z polohy 9 určil dr. J. Pražák jako Inoceramus cf. saxonicus PETR.,

ostatní exempláře byly vesměs neurčitelné. Pravděpodobně z této polohy pocházejí

rovněž nálezy druhu Inoceramus lamarcki PARK ze sbírek P. Svobody a S. Čecha.

Na základě uvedené inoceramové fauny je možno zařadit odkryv u Čečelic ke

střednímu turonu /zóna Inoceramus lamarcki, vyšší část bělohorského souvrství +

jizerské souvrství/.

ZÁVĚR

Klasické křídové lokality Dřínov a Čečelice poskytují dosud velmi dobré

možnosti ke studiu spodnoturonských a střednoturonských uloženin vltavoberounské

faciální oblasti. Přestože jim nehrozí bezprostřední zničení, bylo by třeba dát jim

statut chráněného území,aby byly ve stejném stavu uchovány i do budoucnosti.


Die beschriebenen Aufschlüsse der Kreidesedimente gehören zu den klassischen

Lokalitäten des Prager Faziensgebietes des Böhmischen Kreidebeckens. Auf der Lokalität

Dřínov /Abb. 1, 2, 3/ wurden 7 Mergelstein- und tonige Kalkstein-Lagen unterschieden. Die

Inoceramenfauna (Inoceramus labiatus (SCHLOTH.) aus der Lage 2 und Inoceramus

lamarcki PARK. aus der Lage 6) beweist das unter- und mittelturonische Alter dieser

Gesteine. Aus dem Steinbruch bei Čečelice /Abb. 4, 5/ wurden 19 Lagen mergeliger

40

Schluffsteine und toniger Kalksteine beschrieben. In der Lage 9 wurde Inoceramus cf.

saxonicus PETR. und Inoceramus lamarcki PARK. gefunden. Der ganze Aufschluss gehört

in das Mittelturon. Beide Fundstellen sind bisher sehr gut erhalten und es wäre ratsam sie

als geschützte Gebiete zu erklären.

L i t e r a t u r a

ČECH.S. et al.,1980: Revision of the Upper Cretaceous stratigraphy of the Bohemian Cretaceous Basin. - Věst. Ústř. Úst. geol., 55, 5, 277-296, Praha.

FRIČ,A., 1879: Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. Paleontologické prozkoumání jednotlivých vrstev. II. Bělohorské a Malnické vrstvy. - Arch. přírodověd. Prozk. Čech, IV, Praha.

FRIČ,A.,1885: Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. Paleontologické prozkoumání jednotlivých vrstev. III. Jizerské vrstvy. - Arch. přírodověd. Prozk. Čech, V, 2, Praha.

HORNÝ,R. et al., 1963: Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000 M-33-XV Praha. - NČSAV, Praha.

MALKOVSKÝ,M. et al., 1974: Geologie České křídové pánve a jejího podloží. - Ústř. Úst. geol, Praha.

SOUKUP,J., 1955: Úprava stratigrafického členění a otázka hranice mezi turonem a senonem v české křídě. - Sbor. Ústř. Úst. geol., Odd. geol., XXI, 1954, 633-673, Praha.

ZAHÁLKA,B., 1941: Průřez křídou mezi Kralupy a Mělnickou Vruticí. - Zpr. Geol. Úst. Čechy Mor., XVII, 2-3, 60-72, Praha.

ZAHÁLKA,Č.,1893a: O třech nejstarších pásmech křídového útvaru v okolí Řípu. - Věst. Král. čes. Společ. Nauk, Tř. math.-přírodověd., XX, Praha.

ZAHÁLKA,č., 1893b: Stratigrafie útvaru křídového v okolí Řípu. Pásmo IV. -Dřínovské. Pásmo V. - Roudnické. - Zpr. stř. Hospod. Sk. v Roudnici za šk. rok 1892-1893, Roudnice.

ZÁZVORKA,V.,1980: Stratigrafická pozice tzv. "dřínovských koulí" na klasickém nalezišti. - čas. Nár. Muz. /Praha/, Ř. přírodověd., 148/1979, 2, 85-89.

Adresa autora:

RNDr. Přemysl Zelenka CSc,

Ústřední ústav geologický,

Malostranské náměstí 19, 118 21 Praha 1

41

Bohemia centralis, Praha, 14: 41 - 107,1985

Materiály k vodní a mokřadní vegetaci

středního Polabí a Kokořínska

Contribution to the Aquatic and Marsh Vegetation of the Middle Labe River

Lawland and the Kokořínsko Landscape Reserve /Bohemia/

Štěpán HUSÁK - Jaroslav RYDLO

ÚVOD

Antropogenní tlak na přirozené vodní ekosystémy v krajině je stále větší, takže

přirozených vodních a mokřadních společenstev ubývá a ty, které zůstávají, se

floristicky i cenoticky mění. Snahou pracovníků základního výzkumu ruku v ruce s

ochranáři je věnovat těmto změnám co největší pozornost. Výsledky studia vegetace

zbývajících přirozených vod v naší krajině vypovídají o jejích současných kvalitách,

rozšiřují nebo zpřesňují naše dosavadní znalosti o nich, napomohou při dotváření

sítě maloplošných chráněných území studované oblasti a ve speciálních případech

poskytují potřebné argumenty ekologům o zhoršujících se podmínkách pro existenci

některých makrofyt a jejich společenstev.

V Polabí patří vodní a mokřadní vegetace k nejcennějším a v současné době

nejvíce ohroženým společenstvům. Rovněž vegetace Pšovky a její nivy je nejen

typem vegetace, který má nejvyšší hodnotu v rámci CHKO Kokořínsko, ale Pšovka

patří i v celostátním měřítku k menším vodním tokům s nejlépe vyvinutou a

zachovalou vodní a mokřadní vegetací v nivě. I vegetace tohoto území je ohrožená

(přestože jde převážně o území státní přírodní rezervace) požadovanou regulací

Pšovky a předpokládaným zvýšeným znečištěním vody v Pšovce v blízké

budoucnosti.

42

METODIKA

Objektem našeho výzkumu v letech 1982-83 byla makrofyta - převážně vyšší

vodní a mokřadní rostliny a jejich společenstva na Kokořínsku a v labské nivě ve

středním Polabí. V Polabí byly vybrány hlavně tři oblasti, a to od Záboří n. L. po Starý

Kolín, od Veltrub a Nové Vsi I po Libici n. C. a od Lysé n. L. po Čelákovice (jednotlivé

snímky byly získány i mimo tyto tři oblasti, např. v Nymburce), na Kokořínsku údolí

Pšovky a přítoků až po Lhotku. Snímkové materiály z Polabí byly doplněny poznatky

získanými již v dřívějších letech. Na základě analýzy druhového souboru a

semikvantitativního ohodnocení Braun-Blanquetovou sedmičlennou kombinovanou

stupnicí abundance a dominance byly sestaveny fytocenologické tabulky podle

příbuznosti fyto-cenóz.

Práce není zdaleka úplná. Území je třeba dále systematicky studovat a zjištovat

další biotopy s makrofytní vegetací. Několik lokalit, o kterých víme, jsme v této fázi

nenavštívili, některé nám unikly. Někdy by měly popisné a odhadové metody

vystřídat náročnější metody experimentální ekologie, abychom mohli vegetaci

makrofyt účinně usměrňovat a napomoci její optimální existenci.

9. Studované území: 1 až 3 - střední Polabí, 4-Kokořínsko.

43

Jak vyplývá zejména z prací KOPECKÝ (1969) a KRAHULEC, LEPŠ et RAUCH

(1980), bylo by k tomu třeba dlouhodobě pozorovat vegetaci, což se dělá pouze v

Labi a v několika tůních u Velkého Oseka.

Fytocenologické snímky jednotlivých společenstev jsou obsaženy v tabulkách

2-19, přičemž tečka v charakteristikách fytocenologických snímků znamená, že se

příslušný údaj nezjišťoval.

Při uvádění jmen rostlin jsme se přidržovali Rothmalera (ROTHMALER et al.

1976), u jmen společenstev Hejného a Husáka (HEJNÝ et HUSÁK 1978) a Moravce

a kol. (MORAVEC et al. 1983). Mimoto jsme tvar jmen a společenstev, ve kterých se

vyskytuje jméno Potamogeton, podřídili článku 10 Kódu fytocenologické

nomenklatury (BARKMAN et al. 1978).

Z práce MORAVEC et al. (1983) jsme převzali také stupně ohrožení a vzácnosti

jednotlivých společenstev (dále uváděno ohrož.) v ČSR. U zde neuvedených

asociací jsme toto hodnocení provedli sami.

CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ

STŘEDNÍ POLABÍ

Ve středním Polabí se sledovala pouze labská niva a niva dolní části přítoků.

Nadmořská výška sledovaných částí je od 200 m /Záboří n. L./ po 175 m

/Čelákovice/. Z geomorfologického hlediska náleží území k české tabuli,

geomorfologickému celku Středolabská tabule (BALATKA et al. 1972). Z

makroklimatického hlediska patří území do teplé oblasti, okrsku T 2 (QUITT 1971).

Průměrná roční teplota vzduchu a průměrný roční úhrn srážek (VESECKÝ et al.

1961): Nová Ves I - 9,0 °C, 553 mm, Lysá n. L. - 8,5 °C, 548 mm. Z hlediska

fytogeografického členění náleží území do termofytika, okres 11 Střední Polabí,

podokresy 11b Poděbradské Polabí a 11a Všetatské Polabí (SKALICKÝ 1982).

Hlavními vodními biotopy v labské nivě jsou regulované Labe, regulované dolní

části větších přítoků a méně slepá ramena na jedné straně dosud spojená s Labem.

Mnohem více jsou zastoupena mrtvá říční ramena, která komunikují s řekou už jen v

době povodní /v této práci jsou většinou označována jako tůně/. Časté jsou zatopené

nebo vlhké pískovny, kterých v posledních letech přibývá. Z proudících vod jsou dále

44

zastoupeny potoky a časté jsou meliorační příkopy. Některé druhy /např. Callitriche

sp./ se v území vyskytují také v kalužích na lesních cestách.

Ačkoliv v území v. minulosti pracovalo několik botaniků, nebyla napsána

speciální práce věnující se vegetaci vod a mokřadů. V mnoha pracích se o tomto

typu vegetace autoři zmiňují buď okrajově, nebo víceméně podrobněji (KLIKA 1930,

KLEČKA 1930, NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ 1965, HUSÁKOVÁ et al. 1973). Z

četných floristických prací lze upozornit zvláště na Květenu Kolínska a Kouřimska

(VLACH 1933) a květeny Poděbradska (TOCL 1901, FREIBERG 1906). Podrobně se

vodní flórou zabývá KAUFMAN (1949) na území bývalého okresu Nymburk, toto

území však leží mimo tři hlavní oblasti našeho výzkumu v Polabí. Říční flóry se týkají

práce:,VLACH (1947), NOVÁKOVÁ (1975, 1978), RYDLO (1976), KLAUDISOVÁ,

NOVÁKOVÁ et RYDLO (1976), NOVÁKOVÁ et RYDLO (1978, 1982). Na zkoumané

území navazuje práce o vegetaci makrofyt východních a severovýchodních Čech

(ČERNOHOUS et HUSÁK, sub prelo).

KOKOŘÍNSKO

Říčka Pšovka pramení pod Houskou a asi po 34 km toku se vlévá do Labe v

Mělníce. Údolí, jímž protéká, je od km 29,5 po km 15,5 /kilometráž podle základní

vodohospodářské mapy ČSSR 1 : 50 000 z roku 1982 / od roku 1953 Státní přírodní

rezervací Kokořínský důl /součást Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko/. Průměrný

roční průtok Pšovky je 0,78 m3.s-1 (HAKL 1983).

Z geomorfologického hlediska území náleží k České tabuli /v horní části toku

geomorfologický celek Ralská pahorkatina, v dolní Jizerská tabule a Středolabská

tabule (BALATKA et al. 1982)/. Geologicky území Kokořínského dolu tvoří

střednoturonské kvádrové pískovce české křídy, které obsahují vložky vápnitých

vrstevnatých pískovců. Nadmořská výška horního toku Pšovky u Housky je asi 300

m, jejího ústí do Labe asi 160 m. Z makroklimatického hlediska patří území od

pramene po Konrádov /km 30/ do okrsku MT 9, od Konrádova po Harasov /km 30 -

20/ MT 10 a od Harasova po ústí MT 11 (QUITT 1971). Průměrná roční teplota

vzduchu území horního toku Pšovky je asi 8,0 °C (VESECKÝ et al. 1958) při ústí v

Mělníce dosahuje 8,7 °C. Průměrný roční srážkový úhrn je na horním toku asi 640

mm /Mšeno/ a na dolním toku asi 530 mm /Mělník/ (VESECKÝ et al. 1961). Protože

45

se studovaná společenstva nacházejí na dně hlubokého údolí ± v inverzní poloze,

mají makroklimatické údaje o teplotě jen omezenou použitelnost.

Z hlediska fytogeografického členění náleží horní tok Pšovky do mezofytika,

okres 51 Polomené hory. Lokalita položená nejdále po proudu, která byla předmětem

výzkumu, již leží na hranici termofytika, okres 12 Dolní Pojizeří (SKALICKÝ 1982).

Hlavními vodními biotopy jsou rybníky na Pšovce /některé místně nazývané

tůně/ a koryto Pšovky a jejího přítoku Žebráku. Protože Pšovka má často již zcela

zarostlé a zanesené koryto, rozlévá se voda pravidelně po větší části nivy, kde jsou

pak na mnoha místech vhodné podmínky pro výskyt společenstev vodních a

mokřadních makrofyt i mimo vlastní koryto Pšovky.

Floristický výzkum Kokořínska se prováděl již od počátku 19. století. Přehled

výzkumů území podávají DOMIN (1942) a ZAVŘEL (1955). Společenstvy vodních a

mokřadních makrofyt Kokořínského dolu se dosud nikdo z botaniků podrobněji

nezabýval, přestože vodní vegetace je jedním z předmětů ochrany výslovně

uvedených ve výnosu o zřízení SPR. V ochranářských pracích byla vodní vegetace

Kokořínského dolu většinou vysoko hodnocena, avšak rovněž bez podrobnějšího

zpracování, ale vyskytly se i opačné názory. "Z porostů vodních rostlin po regulaci

Labe nezbylo v jižní části Polomených hor nic významného a vegetace několika

menších rybníků v údolí Pšovky stojí sotva za zmínku" - SÝKORA 1948. Ve

floristických pracích byly publikovány údaje o jednotlivých druzích vodních makrofyt;

nejvýznamnější v tomto směru jsou práce autorů: BÖHM (1982), KAVINA (1908),

MIKULÁŠ (1940), DOMIN (1942) a ZAVŘEL (1954). Mnoho vodních druhů

uváděných z území v minulosti nebylo v současné době již nalezeno /Potamogeton

acutifolius, P. gramineus, P. perfoliatum, P. trichoides, Groenlandia densa/. Tyto

druhy nenalezl již ani DOMIN (1942) v roce 1941. Není vyloučeno ani to, že v

některých případech šlo o chybné určení. Z druhů nalezených Dominem se

nepodařilo ověřit Myriophyllum spicatum a Hydrocharis morsus-ranae. Naopak nikdo

ze starších autorů z území neuvádí druh Potamogeton alpinus. Pravděpodobně

poprvé byl tento druh nalezen při exkurzi středočeské pobočky ČSBS 24. 6. 1972 u

Vojtěchova. V herbářích Středočeského muzea v Roztokách je uložena neurčená

položka tohoto druhu z lokality "Tůňky podle Pšovky severně od Močidel, před

Boudeckým mlýnem, leg. JESLÍK 28. 7. 1976". Podrobnější charakteristika

Kokořínska viz PETŘÍČEK (1984) a HAKL (1983).

46

TYPY VOD A CHARAKTERISTIKA JEJICH VEGETACE

ŘEKY

V korytě regulovaného Labe se porosty vodních makrofyt vyskytují /vzhledem k

úpravě koryta pro lodní dopravu/ pouze v úzkém pruhu při březích. Charakteristické

pro Labe je společenstvo a Nuphar lutea a Potamogeton nodosus. Druhově bohaté

porosty jsou v současné době /od roku 1977/ tak ovlivněny lodní dopravou uhlí /časté

silné vlnobití/, že často zůstává pouze nejodolnější druh Nuphar lutea. Méně často se

druh Potamogeton nodosus vyskytuje v poros-tech bez stulíku /an. 148/. Na větší

ploše je ještě zastoupeno společenstvo

s Potamogeton pectinatus /pod Kolínem/ a Sagittario-Sparganietum emersi.

Poměrně vzácné je Potametum lucentis. Ojediněle se vyskytují porosty s dominantní

Zanichellia palustris. Společenstva svazu Phragmition communis se vyskytují více v

úsecích nad jezy /Glycerietum maximae pouze nad jezy/. Nejhojnější je

Phragmitetum communis, pouze zřídka se vyskytuje Typhetum latifoliae i Scirpetum

lacustris a Typhetum angustifoliae jen zcela ojediněle. Sparganietum erecti bylo

hojné, v současné době je však velmi omezováno vlivy lodní dopravy, kdežto

Acoretum calami se spíše šíří.

V menších průtočných ramenech Labe /černá struha u Starého Kolína, Velké

Valy v Nymburce/ se vyskytují uvedená společenstva nenarušená lodní dopravou.

Charakteristické je společenstvo s Potamogeton berchtoldii, které se v hlavním

korytě Labe vyskytuje pouze ve východním Polabí, a Potametum nodosi.

Podobnou vegetaci jako Labe má i dolní Cidlina, kde však chybějí druhy

Nymphaea candida i Potamogeton nodosus. V Libici je hojné Myriophylletum spicati,

často s druhem Potamogeton perfoliatus, a společenstvo s dominantním stulíkem

/bez leknínů/, v této práci řazené k asociaci Nupharo lutei-Nymphaeetum albae.

TŮNĚ A SLEPÁ RAMENA V POLABÍ

Nejčastějším společenstvem hlubokých vod v tůních ve studovaných částech

středního Polabí je Nupharo lutei-Nymphaeetum albae, vzácné je Potametum lu-

centis, Myriophylletum verticillati a Myriophylletum spicati. V některých slepých

ramenech dosud spojených s Labem se vyskytují porosty s dominantním Nuphar

lutea a Nymphaea candida /ve středním Polabí mimo sledovanou oblast se toto

společenstvo vyskytuje i v mrtvých ramenech, kde bývá druhově bohatší/. Ze svazu

47

Hydrocharition je v tůních běžně rozšířené společenstvo Ceratophylletum demersi,

hojné je též Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae /Stratiotes aloides byl

zaznamenán pouze v tůních mezi Zábořím n. L. a Starým Kolínem, cf. etiam

ČERNOHOUS 1981/. Ze svazu Utricularion vulgaris se velmi vzácně vyskytuje

společenstvo Utricularietum australis ve velmi staré lesní tůni u Čelákovic, Utricularia

australis však často tvoří synusii v rákosinách a porostech orobince /např. snímek 6,

38, 40/. Z okřehkoyých společenstev se vyskytuje Lemnetum trisulcae, Lemnetum

minoris, Lemnetum gibbae a Lemno-Spirodeletum. Ze společenstev svazu

Phragmition communis je všeobecně rozšířené Phragmitetum communis, Typhetum

latifoliae, Typhetum angustifoliae, Sparganietum erecti a Glycerietum maximae,

poněkud méně Acoretum calami. Vzácnější je Scirpetum lacustris. V menších

mělkých lesních tůních je vyvinuto společenstvo s Oenanthe aquatica /někdy se

vyskytuje i ve větších, ne zcela zastíněných mělkých tůních a pak je na hranici mezi

porosty ze svazů Phragmition communis a Lemnion minors, např. SPR Pátecká a

Mísy/. V některých zčásti nebo zcela zastíněných tůních se vyskytuje Hottonietum

palustris. Ze společenstev s dominantními vysokými ostřicemi jsou nejčastější

Caricetum ripariae, Caricetum gracilis a Caricetum buekii.

PÍSKOVNY

Ve starých pískovnách, pokud jsou v nivě Labe nebo Cidliny, probíhá sukcese

velmi podobným způsobem jako ve slepých a mrtvých ramenech. Pouze v pískovně

bylo zaznamenáno Riccietum fluitantis. Ceratophylletum submersi bylo kromě

pískovny nalezeno též ve staré nádrži vzniklé snad vytěžením materiálu na

vepřovice. V pískovně u Klavar, která je spojená s Labem, se vyskytují porosty s

dominantním Nuphar lutea a Nymphaea candida, podobně jako v některých slepých

ramenech spojených s Labem.

MELIORAČNÍ PŘÍKOPY A POTOKY V POLABÍ

Nejhojnějším společenstvem polních i lesních melioračních příkopů s pomalu

proudící vodou je Beruletum angustifoliae, v okolí Velimi zarůstá polní meliorační

příkopy Nasturtietum officinalis. Občas se vyskytují Lemnetum minoris nebo

Lemnetum gibbae. Pokud meliorační příkop není dlouho čištěn, může zarůst i

48

společenstvy svazu Phragmition communis /Phragmitetum communis, Typhetum

latifoliae, Scirpetum lacustris/. Velmi hojným společenstvem je Sparganietum erecti.

V okolí Volárny se též vyskytují společenstva ze svazu Bolboschoenion maritimi

/Schoenoplectetum tabernaemontani RAPAICS 1927/. Ve znečištěných melioračních

příkopech a potocích s rychleji proudící vodou se vyskytuje společenstvo s

Potamogeton pectinatus a společenstvo se Zannichellia palustris. Některé meliorační

příkopy v lese zarůstá Hottonietum palustris. Pro větší potoky /Bačovka/ jsou

charakteristické porosty s dominantním sterilním hvězdošem /Callitriche sp./ a místy

se vyskytuje i Nuphar lutea.

KOKOŘÍNSKÉ RYBNÍKY

V hluboké vodě rybníků na Pšovce se vyskytuje společenstvo s Potamogeton natans,

Nupharo lutei-Nymphaeetum albae, Myriophylletum verticillati, Batrachietum circinati

a porosty s dominantní Nymphaea candida, v přítokové části rybníka

10. Pískovna u Sán s výskytem společenstva Ceratophylletum submersi - snímek 49 a 142

/28. 5. 1982/.

49

ve Vojtěchově s Potametum alpini. V malých rybníčcích v Tuboži a při ústí Boudecké

rokle je vyvinuto společenstvo Elodeetum canadensis. Odlišnou vegetaci má nový

rybník ve Lhotce; kromě Myriophylletum verticillati a Batrachietum circinati bylo

zaznamenáno Polygonatum amphibii, Ceratophylletum de-mersi, Potametum lucentis

a Potametum crispi. Společenstva svazu Phragmition communis jsou v kokořínských

rybnících poměrně málo vyvinutá. Vyskytují se: Phragmitetum communis, Typhetum

angustifoliae, Scirpetum lacustris, Acoretum calami a Equisetetum fluviatilis. Z

vysokých ostřicových porostů je kolem rybníků /zvláště na horní Pšovce/ nejčastější

Caricetum paniculatae.

KOKOŘÍNSKÉ POTOKY A POTOČNÍ NIVA

Pro průtočné koryto Pšovky až po ústí Močidel a pro potok Žebrák je cha-

rakteristické společenstvo Potametum alpini. Dále po proudu se vyskytuje spo-

lečenstvo s Potamogeton natans a Potametum crispi, ojediněle roste v korytě Pšovky

též Nuphar lutea. Po celém sledovaném toku se hojně vyskytuje Beruletum

angustifoliae a místy při březích společenstvo s Veronica beccabunga. V místech,

kde je koryto Pšovky již značně zanesené a zarostlé a kde voda protéká nivou – v

řídké mokřadní olšině, je hojné společenstvo Potametum alpini, Potametum

obtusifolii, Elodeetum canadensis, Beruletum angustifoliae, Batrachietum circinati a

Lemnetum trisulcae. Pro dosud nezalesněnou zamokřenou nivu Pšovky /převážně

bývalé louky/ jsou charakteristická společenstva Caricetum paniculatae, Caricetum

acutiformis, společenstvo s Menyanthes trifoliata, společenstvo s Ranunculus lingua,

Sparganietum erecti, Equisetetum fluviatilis, Phragmitetum communis a Typhetum

latifoliae. Pokud jsou ve vysokých ostřicových porostech mezi bulty větší mezery,

vyskytuje se v nich též společenstvo Potametum alpini.

LOKALITY SNÍMKŮ

Je zachováno číslování lokalit, odpovídající též číselnému označení snímků v

tabulkách 2 - 1 9 .

1 - Záboří n.L., tůň u železniční tratě 1 km jihozápadně od nádraží, 2 - tůň na louce 1

km jihojihozápadně od nádraží, 3 - staré rameno Doubravy 1,3 km

jihojihozápadně od nádraží.

50

4 - Kateřina, staré rameno před železniční tratí 1,9 km severoseverozápad-ně od

obce, 5-7 - tůň za železniční tratí, před Špačkovým jezerem, 2 km severo-

severozápadně od obce, 8-11 - tůň Špačkovo jezero 2,2 km severo-

severozápadně od obce.

12 - Veletov, levý břeh Labe 1 km jihovýchodně od obce, 13 - počátek Černé struhy

0,9 km jihojihovýchodně od obce.

14 - Starý Kolín, náhon Černá struha na severovýchodním okraji obce, 15-17 - . tůň

Na Kamenci 1 km severovýchodně od obce, 18 - náhon černá struha na

severním okraji obce, pod jezem.

19 - Oseček, potok Bačovka 1,1 km východoseverovýchodně od obce, 20 - lesní tůň

Steklá struha 1,7 km východně od obce, 21-22 - lesní tůň Sixlovka 1,4 km

jihozápadně od obce.

23 - Velký Osek, tůň u lesa 1,8 km západojihozápadně od nádraží, 24 - stará

pískovna 1,8 km západojihozápadně od nádraží, 25-27 - tůň Tonice 1,7 km

západojihozápadně od nádraží, 28-30 - tůň Okrouhlík 1,9 km jihozápadně od

nádraží, 31- tůňka 2,3 km jihozápadně od nádraží, 32 - tůň na pravém břehu

Labe 2,5 km jihozápadně od nádraží, 33-34 - tůň Bezedná 2,6 km jihozápadně

od nádraží.

35-41 - Veltruby, velká tůň ve Veltrubském luhu 1,5 km západně od obce, 42 -

Zatemněná tůň u lesa 1 km západně od obce, 43-45 - tůň uprostřed obce.

46 - Volárna, rybníček Váha 0,3 km severně od obce, 47-48 - meliorační příkop v

polích 1 km západoseverozápadně od obce.

49 - Sány, stará pískovna 0,8 km západně od obce.

50-52 - Kanín, stará pískovna na západojihozápadním okraji obce.

53-55 - Libice n. C, Cidlina v obci nad silničním mostem, 56-58 - slepé rameno

Bajkal /spojené s Labem/ 2 km jihozápadně od obce.

59-62 - Oseček, tůň 0,7 km jihozápadně od obce.

63-67 - Předhradí, tůň Staré Labe východně až jihovýchodně od vesnice.

68 - Velký Osek, tůň Staré Labe 1,4 km západně od nádraží, 69 - spojovací

kanál mezi Máčidlem a Starým Labem 1,1 km západojihozápadně od nádraží, 70-71

- příkop v 1užním lese u Pátecké 0,7 km severozápadně od nádraží.

72-78 - Vojtěchov, rybník v obci na soutoku Pšovky s Žebrákem, 79-90 - mokřadí

olšiny u Pšovky pod rybníkem:, 91-93 - rybníček při ústí Boudecké

51

rokle, 94 - niva Pšovky mezi ústím Boudecké rokle a ústím Močidel, 95 -průtočné

koryto Pšovky mezi ústím Boudecké rokle a ústím Močidel, 96-103 - viz snímek

94, 104-105 koryto Pšovky 0,2 km nad ústím Močidel, 106 -tůňka u silnice naproti

Hlučovu.

107 -110 - Kaninský Důl, rybník v ohybu údolí mezi vsí a Hlučovem /Hlučovská tůň/,

111 - koryto Pšovky nad Podhradskou tůní, 112-114 - rybník pod vsí

/Podhradská tůň/, 115-116-117 - Harasov, rybník Harasov.

118 - Nebužely, mokřina pod mlýnem Kroužek.

119-125 - Lhotka, rybník v Kokořínském údolí mezi nádražím a Štampachem.

126 -127 - Čelákovice, tůň Grádo na pravém břehu Labe severně od města, 128 -

lesní tůň v SPR Lipovka severně od města, 129 - lesní tůň 2,5 km severo-

severovýchodně od nádraží, 130 - lesní tůň 3 km severoseverovýchodně od

nádraží, pod okrajem písečných přesypů.

131 - Byšičky, mokřina v poli 1,3 km západně od vsi, 132 - tůň při západoji-

hozápadním okraji vsi, 133 - potok 0,7 km východně od vsi, 134 - malá pískovna

u osady Tři Chalupy.

135 - Tubož, koryto Pšovky v olšině nad vtokem do rybníka,.

136 -137 - Vojtěchov, niva potoka Žebrák nad obcí, 138-140 - niva Pšovky nad ústím

Močidel.

141 - viz snímek 46.

142 - Sány, stará pískovna 0,8 km západně od obce.

143 -144 - Nymburk, průtočné rameno Labe pod ulicí Velké Valy ve městě.

145 - Starý Kolín, náhon Černá struha, pod jezem v obci, 146-147 - Černá struha,

část toku nad jezem.

148 - Hradištko,I, Labe u pravého břehu nad zdymadlem Klavary.

149 - viz snímek 118.

150 - Vojtěchov, viz snímek 140, 151-152 - koryto Pšovky nad ústím Močidel, 153 -

niva Pšovky nad ústím Močidel, 154-155 - koryto Pšovky v Hlučově proti skupině

domů.

156 - Kaninský důl, koryto Pšovky pod Podhradskou tůní.

157 - Harasov, mokřina při toku vytékajícím z Ladčina pramene.

158 - Kolín, Labe, km 82-82,5 labské kilometráže, u pravého břehu, 159 -Labe, km

80,5 - 81, u pravého břehu.

52

160 - Veltruby, Labe, km 76,5 - 77.

161 - Oseček, Labe, km 72,3, u pravého břehu, 162 - Labe, km 72,4 - 72,5, u

pravého břehu, 163 - Labe, km 72,4 - 72,5, u levého břehu, 164 - Labe,

km 72,8, u pravého břehu.

165 - Libice n. C, Cidlina v obci mezi železničním a silničním mostem, 166-167 -

Cidlina v obci nad železničním mostem, pod jezem.

168 - Oseček, Labe, km 72,0 - 72,1, u pravého břehu, 169 - Labe, km 72,0 -72,1, u

levého břehu, 170 - Labe, km 71,85 - 71,95, u levého břehu.

171 - Libice n. C, Cidlina 0,5 km před ústím, 172 - Cidlina 0,2 km pod silničním

mostem v obci.

173-175 - Cerhenice, meliorační příkop u silnice do Sokolče 1,8 km východo-

severovýchodně od nádraží.

176 - Velim, meliorační příkop 1,5 km západoseverozápadně až severozápadně od

nádraží, 177-179 - terénní deprese uvnitř železničního okruhu 1,8 km

severozápadně od nádraží.

180 - Klipec, meliorační příkop Kupecká u silnice 0,5 km severozápadně od vsi, 181-

182 - Nouzovský potok 1,6 km východojihovýchodně od vsi.

183 - Sány, rybníček v jihovýchodní části obce u silnice do Polních Chrčic.

184 - Okřínek, rybníček u Nových Mlýnů, vpravo od silnice, 2 km jihozápadně od

obce, 185 - rybníček u Nových Mlýnů 1,7 km jihozápadně od obce, vlevo od

silnice.

186 -188 - Lysá n. L., západní část SPR Hrabanovská černava.

189 - Záboří n. L., Doubrava pod silničním mostem.

190 - Velký Osek, břeh tůňky 2,3 km jihozápadně od nádraží, 191 - tůňky v olšinách

Brůdek 0,5 km severozápadně od nádraží.

53

PŘEHLED ZJIŠTĚNÝCH SPOLEČENSTEV

Charion asperae W. KRAUSE 1969

Charetum hispidae CORILL. 1957

Lemnion minoris TÜXEN 1955

Lemnetum trisulcae SOÓ 1927

Riccietum fluitantis SLAVNIĆ 1956

Lemnetum gibbae MIYAWAKI et J. TÜXEN 1960.

Lemnetum minoris TH. MÜLLER et GÖRS 1960

Lemno-Spirodeletum polyrhizae TH. MÜLLER et GÖRS 1960

Utricularion vulgaris PASSARGE 1964

Lemno-Utricularietum vulgaris (Soó 1928) PASSARGE 1964

Utricularietum australis TH. MÜLLER et GÖRS 1960

Hydrocharition RUBEL 1933

Ceratophylletum demersi EGGLER 1933

Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae (OBERDORFER 1957) PASSARGE 1978

Nymphaeion albae OBERDORFER 1957

Nupharo lutei-Nymphaetum albae NOWIŇSKI 1930 spol. s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus

Polygonetum amphibii (NATANTIS) Soó 1927

společenstvo s Potamogeton natans

Potamion lucentis VOLLMAR 1947

Potametum graminei KOCH 1926

Potametum lucentis HUECK 1931

Myriophylletum verticillati SOÓ 1927

Myriophylletum spicati SOÓ 1927

Elodeetum canadensis EGGLER 1933

Ceratophylletum submersi SOÓ 1928

Potamion pusilli VOLLMAR 1947 em. HEJNÝ 1978

společenstvo se Zannichellia palustris

společenstvo s Potamogeton pectinatus

společenstvo s Potamogeton berchtoldii Potametum crispi SOÓ 1927

Potametum obtusifolii (SAUER 1937) CARSTENSEN 1955

Batrachion fluitantis NBUHAUSL 1957

Potametum nodosi (SOÓ 1960) SEGAL 1964

Potametum alpini BR.-BL. 1949

54

Batrachion aquatilis PASSARGE 1964

Batrachietum circinati SEGAL 1965

Hottonietum palustris R. TÜXEN 1937

Elatini-Eleocharition ovatae PIETSCH 1963

společenstvo s Juncus bufonius

Phragmition communis KOCH 1926

Scirpetum lacustris SCHMALE 1939

Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953

Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHMALE 1939

Glycerietum maximae HUECK 1931

Typhetum latifoliae G. LANG 1973

Sparganietum erecti ROLL 1938

Acoretum calami EGGLER 1933

Equisetetum fluviatilis STEFFEN 1931

Oenanthion aquaticae HEJNY 1959

společenstvo s Oenanthe aquatica

Eleocharitetum palustris UBRIZSY 1948

společenstvo s Rorippa amphibia

společenstvo se Sparganium emersum

společenstvo s Ranunculus lingua

Butomo-Alismatetum plantaginis-aquaticae (SLAVNIĆ 1948) HEJNÝ in DYKYJOVÁ e t KVĚT 1978

Caricetum buekii HEJNÝ et KOPECKÝ 1965

společenstvo s Chaerophyllum bulbosum a Cuscuta europaea

Sparganio-Glycerion fluitantis BR.-BL. e t SISSINGH 1942

Beruletum angustifoliae ROLL 1938

Nasturtietum officinalis SEIBERT 1962

společenstvo s Veronica beccabunga

Cicution virosae HEJNÝ 1969

společenstvo s Menyanthes trifoliata

Magnocaricion elatae KOCH 1926

společenstvo s Calamagrostis canescens

Caricion rostratae BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963

Caricetum paniculatae de BOER 1942

Caricion gracilis NEUHÄUSL 1959 em. BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963

Caricetum gracilis ALMQUIST 1929

Caricetum ripariae SOÓ 1928 Caricetum acutiformis SAUER 1937

55

Salicion cinereae TH. MÜLLER et GÖRS 1961

společenstvo se Salix cinerea

Alnion glutinosae MALCUIT 1929

Carici elongatae-Alnetum KOCH 1926

Bidention tripartiti NORDHAGEN 1940

společenstvo s Bidens frondosa

POZNÁMKY K JEDNOTLIVÝM SPOLEČENSTVŮM

Jednotlivá území, stupeň ohrožení asociací a jejich vzácnost jsou v ná-

sledujícím textu označeny těmito zkratkami: P - střední Polabí, K - Kokořínsko, - v

území se společenstvo nevyskytuje, ? - výskyt nebo stupeň ohrožení v území zatím

nemůžeme posoudit; 1 - vymizelé nebo pravděpodobně vymizelé asociace, 2 -

asociace bezprostředně ohrožené lidskou činností a v nebezpečí vymizení, 3 -

asociace ustupující vlivem lidské činnosti, 4 - asociace bez ohrožení lidskou činností;

a - vzácné asociace, b - dostatečně hojné asociace. Stupeň ohrožení a vzácnost

(dále jen ohrož.) jsou vyjádřeny zlomkem: v čitateli údaj ohrožení, ve jmenovateli údaj

o vzácnosti.

CHARION ASPERAE W. KRAUSE 1969

Charetum hispidae CORILL. 1957 je společenstvo parožnatek s významným

zastoupením ve vodách s vyšším obsahem uhličitanu vápenatého. U Lysé n. L. v

SPR Hrabanovská černava vytváří v některých letech ve volných prostorách rákosin

husté porosty se 100% pokryvností (cf. etiam HUSÁKOVÁ et al. 1973). Ohrož. ČSR

2/a, P 2/a, K - (tab. 2).

LEMNION MINORIS TÜXEN 1955

Lemnetum trisulcae SOÓ 1927 se vyskytuje v mezotrofních až eutrofních

stojatých vodách. Patří k strukturně nejjednodušším cenózám makrofyt našich vod.

Vystupuje jako spojovací článek mezi svazy Lemnion minoris a Hydrocharition. V

území se vyskytuje jednak v mělkých okrajích olšin v Kokořínském dole /snímek 84/

a hojně v polabských tůních /snímek 35/. Nápadná je zejména hloubka sedimentu /1

m/ v olšině, kterou protéká říčka Pšovka. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K 3/b /tab. 2 / .

56

Riccietum fluitantis SLAVNIČ 1956 osidluje převážně mezotrofní vody, nej-

častěji se vyskytuje v místech, kde stojatá nebo mírně tekoucí vody přecházejí do

rozvolněných porostů rákosin a ostřic, někdy i v terestrické formě na okrajích

ostřicových bultů apod. V aluviálních vodách má často monodominantní

společenstvo zvláště patrný jarní rozvoj. Ve studovaném území bylo společenstvo

zjištěno v pískovně u Hanina /snímek 50 a 52/. Zde roste v částečném zástinu

keřovými vrbami. Je zřejmé, že společenstvu vyhovuje difúzní záření až mírný zástin.

Ohroz. ČSR 2/a - 3/a, P ?, K - /tab. 2/.

Lemnetum minoris TH. MÜLLER et GÖRS 1960 je druhově velmi chudě

společenstvo, které se v Polabí i na Kokořínsku vyskytuje většinou v aluviálních sto-

jatých vodách, zčásti zastíněných. Ohrož. ČSR 3/b, P ?, K 3/b /tab. 3/.

Těžiště výskytu společenstva Lemnetum gibbae MIYAWAKI et J. TÜXEN 1960

je v eutrofních, teplých a stojatých vodách. Vyhledává mělké přirozené i umělé vodní

nádrže s vývojovým optimem ke konci července a v srpnu. Je častým společenstvem

jak ve středním Polabí, tak i ve východním Polabí (ČERNOHOUS et HUSÁK, sub

prelo). Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K - /tab. 3/.

Lemno-Spirodeletum W. KOCH 1954, tvořené většinou pouze 2 - 5 druhy, je

ve studovaném území méně časté. Nejčastěji osidluje stojaté vody aluvia. Ohrož.

ČSR 4/b, P 4/b, K - /tab. 3/.

UTRICULARION VULGARIS PASSARGE 1964

Lemno-Utricularietum vulgaris PASSARGE 1964 je vzácné společenstvo osidlu-

jící mělké okraje rákosin, laguny s volným sloupcem vody, rozvolněné porosty

rákosin a vysokých ostřic. V území zjištěno v SPR Hrabanovská Černava /snímek

188/. Vyskytuje se též v okolí Ovčár v okrese Mělník. Ohrož. ČSR 3/b, P 2/a, K - /tab.

2/.

Utricularietum australis TH. MÜLLER et GÖRS 1960 je v tomto území poměrně

málo rozšířené; bylo zaznamenáno volně v lesní tůni v hloubce 0 - 7 0 cm, kde na

světlých místech dominantní druh bohatě kvete. Ohrož. ČSR 3/b - 4/b, P 2/a, K - /tab.

2/.

57

HYDROCHARITION RÜBEL 1933

Ceratophylletum demersi EGGLER 1933 se vyskytuje dosti často zejména ve

stojatých vodách rybníků, ve studovaném území však častěji ve stojatých vodách

aluvií, většinou indikuje vody bohaté živinami. Má zpravidla jednoduchou strukturu se

4 - 5 druhy. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K 4/a /tab. 4/.

Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae (OBERDORFER 1957) PASSARGE

1978 je rozšířeno v tůních jako Ceratophylletum demersi, je však poněkud vzácnější.

V Labi se v současné době společenstvo již ve sledovaném území nevyskytuje. V

minulosti se pravděpodobně vyskytovalo i na Kokořínsku, v současné době však již

nebyl jeho výskyt v tomto území zaznamenán. Ohrož. ČSR 3/b, P 3/b, K 1 /tab. 4/.

11. Lesní tůň u Čelákovic s výskytem společenstva Utricularietum australis -snímek

130 /15. 7. 1982/.

58

NYMPHAEION ALBAE OBERDORFER 1957

Nupharo lutei - Nymphaeetum albae NOWIŃSKI 1930 je společenstvo teplých

aluviálních vod Polabí a méně často extenzívně obhospodařovaných rybníků na říčce

Pšovce. V ochuzené formě se vyskytuje /dosti Často/ pouze se stulíkem žlutým, bez

leknínu bílého. V území osidluje převážně stojaté vody v hloubkách od 0,7 do 1,9 m,

vždy na hlubších sedimentech bahna. Ohrož. ČSR 3/a -4/a, P 3/b, K 3/a /tab. 5/.

Ve společenstvu s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus jsou dominantní druhy

Nuphar lutea, popřípadě Nymphaea candida a s pravidelným zastoupením druhu

Potamogeton nodosus tvoří nejhojnější typ vodní vegetace v regulovaném korytě

Labe. Do roku 1976 se v Labi v těchto porostech vyskytovalo mnoho druhů. Kromě

již jmenovaných druhů to byl Potamogeton natans, P. pectinatus, P. perfoliatus, P.

crispus a Sparganium emersum. Druhy Ceratophyllum demersum, Hydrocharis

morsus-ranae, Spirodela polyrhiza, Lemna trisulca a L. cf. minor byly přítomny s

12. Velká tůň ve Veltrubském luhu se společenstvem Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae

/1974/.

59

téměř 100% konstancí. V současné době právě tyto ve dně nekořenující druhy vlivem

vlnobití při projíždění lodí /doprava uhlí po Labi byla zahájena v roce 1977/ z Labe

téměř vymizely. Ostatní druhy víceméně ustupují a často zůstávají pouze

jednodruhové stulíkové porosty /floristické zpracování Labe ve sledované části

Polabí před rokem 1977 viz NOVÁKOVÁ (1975, 1978), RYDLO (1976),

KLAUDISOVÁ, NOVÁKOVÁ et RYDLO (1976), NOVÁKOVÁ et RYDLO (1978).

V Labi se společenstvo vyskytuje v úzkém pruhu při březích přibližně na hraně

± vodorovné terasy ve dně vytvořené z navršených kamenů (s mezerami vyplněnými

jemným organickým a minerálním naplaveným materiálem/, do hloubky asi 1 m,

řidčeji až do 1,5 m.

Do některých slepých ramen a pískoven dosud spojených s Labem se během

posledních 10 let rozšířil leknín bělostný z Labe; tvoří zde porosty spolu se stulíkem,

protože jde o stojatou vodu, bez účasti druhu Potamogeton nodosus /snímek 58/.

Podobný druhově chudý porost se vyskytuje též v jednom z kokořínských rybníků

/Hlučovská tůň/ - snímek 108, 29. 7. 1982, 10 m , hloubka vody 1,2 m, hloubka

13. Slepé rameno Bajkal v Libickém luhu s porostem Nuphar lutea.

60

sedimentu 0,5 m, E1- 70 %, Nymphaea candida 4, Nuphar lutea +, Lemna minor + .

Ohrož. P 2/b /tab. 6/.

Polygonetum amphibii (natantis) SOÓ 1927 se formuje převážně v eutrofních

rybničních nádržích nižších poloh. V území není sice časté, ale lze předpokládat, že

se bude dále šířit. Ohrož. ČSR 4/b, P ?, K 4/a /tab. 11/.

Společenstvo s Potamogeton natans, převážně mezotrofních, popřípadě i

eutrofních, zejména stojatých vod nemá syngenetické vztahy ke společenstvu

Potamo natantis - Nymphaeetum candidae HEJNÝ 1978, které se vyvinulo v ex-

tenzívně obhospodařovaných rybnících jižních a západních Čech a Českomoravské

vysočiny. Edifikátor P. natans vytváří samostatná společenstva v aluviích Labe a

Pšovky. V území toto společenstvo roste v náhonu Černé struhy na okraji obce Starý

Kolín a v údolí Pšovky jak v korytě říčky, tak i v rybníku Harasov. Porosty jsou 2 -

6druhové, nejčastěji na bahnitých sedimentech 0,3 -- 0,5 m a v hloubkách vody od

0,2 do 1,5 m. Ohrož. P 3/a, K 3/b /tab. 9/.

POTAMION LUCENTIS VOLLMAR 1947

Potametum graminei KOCH 1926 se vyskytuje v mělké terénní depresi uvnitř

železničního okruhu u Velimi, kde roste v kontaktu s řídkými porosty rákosin.

Podobný výskyt tohoto společenstva je znám na více místech ve východním Polabí.

Mimoto však současně osidluje i hlubší vody (ČERNOHOUS et HUSÁK, sub prelo), a

to jak oligotrofní až mezotrofní - severská jezera, tak i eutrofní - Polabí, Moravský

kras,Východoslovenskou nížinou /viz též OŤAHELOVÁ, HUSÁK et HEJNÝ 1983/.

Ohrož. ČSR 3/a, P 2/a, K - /tab. 9/.

Potametum lucentis HUECK 1931 osidluje nejčastěji mezotrofní až mírně

eutrofní stojaté a mírně tekoucí vody s dobrou průhledností, a to nejčastěji rybníky,

tůně a zatopené pískovny i vlastní koryto Labe. V území je poměrně vzácné v Polabí

i na Kokořínsku. Vyskytuje se i ve velmi hlubokých vodách, pokud mají dobrou

propustnost pro světlo (ŠEDA et ŠPONAR 1982). Ohrož. ČSR 3/b, P 3/a, K 4/a /tab.

8/.

Myriophylletum verticillati SOÓ 1927 - často monodominantní společenstvo

vytvářející bohaté porosty téměř výhradně v aluviálních stojatých vodách. V území se

61

vyskytuje jednak v Polabí /tůň Bezedná u Velkého Oseka/, jednak ve značně

zazemněných rybnících v údolí Pšovky. Ohrož. ČSR 3/b, P 3/a, K 3/a /tab. 7/.

Myriophylletum spicati SOÓ 1927 vytváří podobně jako předchozí společenstvo

husté, často jednodruhové porosty v zabahněných eutrofních až hypertrofních

vodních nádržích a tocích, méně často v aluviálních stojatých vodách. Ve

sledovaném území bylo zaznamenáno v korytě Cidliny a v labské tůni uprostřed obce

Veltruby. Ohrož. ČSR 4/b, P 3/a, K - /tab. 7/.

Elodeetum canadensis EGGLER 1933 se vyskytuje především v menších

mělkých a zanesených rybnících s nižší intenzitou obhospodařování, často však v

potocích, kanálech apod. Volný prostor zaujímá toto společenstvo velmi rychle, takže

vytváří převážně monodominantní porosty. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/a, K 4/b /tab. 8/.

Ceratophylletum submersi SOÓ 1928 se vyskytuje velmi vzácně pouze na dvou

místech v Polabí. V rybníčku Váha u Volárny i v nedaleké pískovně u Sán je třeba

toto společenstvo chránit, protože jde pravděpodobně o jeho jediné perspektivní

lokality v ČSR /lokalita Pansee na jižní Moravě bude zatopena dolní novomlýnskou

nádrží na Dyji/. Společenstvo tvoří pouze 2 - 4 druhy, mezi nimiž dominuje

Ceratophyllum submersum. Na rozdíl od jihomoravské lokality se ani u Volárny, ani u

Sán v tomto společenstvu nevyskytuje C. demersum /na Pansee tvoří C. demersum

a C. submersum společné porosty, podobné společné porosty jsou známé i z Dunaje

u Vácu (RÁTH 1983)/ Ceratophyllum submersum bylo v našich aluviích dříve

hojnější, dnes vlivem odvodňování a znečištění vod značně ustupuje. Ohrož. ČSR

2/a, P 2/a, K - /tab. 4/.

POTAMION PUSILLI VOLMAR 1947 EM. HEJNÝ 1978

Společenstvo se Zannichellia palustris je v území slabě vyvinuto v Nouzovském

potoce u obce Klípec. Syngeneticky je blízké asociaci Parvopotamo-Zannichellietum

palustris KOCH 1926 a lze předpokládat jeho větší rozšíření. Ohrož. P 4/a - 4/b, K -

/tab. 10/.

Společenstvo s Potamogeton pectinatus se uplatňuje v tekoucích vodách /potok

u Byšiček, Labe u Kolína/, kde tvoří buď monodominantní, nebo až šesti-druhové

porosty. Lze oprávněně předpokládat větší rozšíření v území, než bylo zjištěno.

Nejblíže má vztah k as. Parvopotamo-Zannichellietum palustris, které má těžiště

62

výskytu ve stojatých vodách. Vzhledem k jeho funkci a vazbě na menší a živinami

bohaté toky a rozšíření i na ostatním území republiky bude po dalším studiu třeba

navrhnout platné vystavení tohoto společenstva. Ohrož. P 4/b, K - /tab. 8/.

Společenstvo s Potamogeton berchtoldii zatím neurčitého ranku nejblíže

příbuzné asociace Parvopotamo-Zannichellietum palustris KOCH 1926 se vyskytuje

v náhonu Černá struha u Starého Kolína. Ohrož. P 3/a, K - /tab. 11/.

Potametum crispi SOÓ 1927 se nejčastěji vyskytuje v eutrofních stojatých i

tekoucích vodách na nejrůznějších substrátech. V území se nachází v korytě Pšovky

a v rybníku na jejím toku. Ohrož. ČSR 4/b, P ?, K 4/a /tab. 9/.

Potametum obtusifolii (SAUER 1937) CARSTENSEN 1955 je známo pouze z

okrajů mokřadních olšin řeky Pšovky na hlubokých sedimentech /asi 1 m/ a z hloubky

vody asi 15 cm. Podobně je toto společenstvo známo z východního Polabí, kde

osidluje strouhy, vodní příkopy a slepá ramena (ČERNOHOUS et HUSÁK, sub

prelo). Ohrož. ČSR 3/b, P -, K 2/b /tab. 9/.

BATRACHION FLUITANTIS NEUHÄUSL 1957

Potametum nodosi (SOÓ 1960) SEGAL 1964 je druhově chudé společenstvo s

dominantním Potamogeton nodosus, vyskytuje se v Polabí v říčních biotopech v

proudící vodě. Ve vlastním regulovaném korytě Labe je P. nodosus obvykle za-

stoupen v druhově bohatším společenstvu, které je v této práci označeno jako

společenstvo s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus; společenstvo s dominantním

P. nodosus se v Labi vyskytuje zřídka /snímek 148/, jeho charakteristickým biotopem

jsou menší průtočné ramena Labe /Černá struha u Starého Kolína, Velké Valy v

Nymburce/, mimo Labe a jeho průtočná ramena se toto společenstvo ve sledovaném

území nevyskytuje /v roce 1982 byl ještě pozorován malý porost ve slepém rameni u

Týnce n. L. odděleném od Labe v letech 1976-77/. Ohrož. ČSR 2/a, P 2/a /tab. 9/.

Potametum alpini BR. - BL. 1949 je společenstvo oligotrofních a mezotrofních

tekoucích, méně často stojatých vod suprakolinního až montánního výškového

stupně,je plně vyvinuto v systému říčky Pšovky s vodou velmi dobré průhlednosti.

Osidluje především tok říčky Pšovky a její přítok potok Žebrák. V korytě Pšovky

vytváří na několika místech velmi husté porosty na hlubších sedimentech jak

jemného bahna, tak i na písčitém dně. Porosty v proudící vodě jsou tvořeny 5- 8

63

druhy. Mimo vlastní koryto se společenstvo vyskytuje hojně v mokřadních olšinách a

rozvolněných porostech rákosin a vysokých ostřic v nivě říčky a v olšinách všude

tam, kde mají porosty možnost alespoň střídavého oslunění /nebo po část dne/.

Porosty zaujímají prostor mezi stromy většinou s hlubokými sedimenty /O,3 - 1,0 m/ a

v hloubce vody 0,15 - 0,30 cm. Jsou tvořeny asi 4 druhy. Jinde v nivě mimo olšiny

vyplňují volné tůňky nebo meziprostory trsů a bultů rákosin a ostřic. V rybníku u

Vojtěchova se vyskytuje pouze při ústí Pšovky a Žebráku do rybníka, rovněž na

hlubších bahnitých sedimentech. Ohrož. ČSR 2/a, P - , K 2/b /tab. 12/.

BATRACHION AQUATILIS PASSARGE 1964

Batrachietum circinati SEGAL 1965 se nejčastěji vyskytuje v eutrofních až

mezotrofních stojatých nebo mírně tekoucích vodách. V území se vyskytuje na

14. Společenstvo Potametum alpini v rozvolněných olšinách protékaných Pšovkou pod

Vojtěchovem /29. 7. 1982/.

64

15. Rozšíření Potamogeton alpinus v povodí Pšovky v roce 1983:

W -lokality,

--------- hranice SPR Kokořínský důl podle mapových podkladů 1:50 000 uložených na SSPPOP Středočeského kraje,

-.-.- krajská hranice.

65

čtyřech místech v údolí Pšovky, a to v rybníku u Vojtěchova, dále v rybníku u Lhotky,

mimo rybníky v olšinách a v tůňce pod skalnatým srázem při okraji údolí Pšovky.

Tvoří vždy husté porosty s 1 až 6 druhy na sedimentech hloubky od 0,1 do 1,0 m a

hloubky vody 0,15 - 0,4 m. Ohrož. ČSR 4/b, P ?, K 2/b /tab. 13/.

Hottonietum palustris R. TÜXEN 1937 je typickým společenstvem říčních aluvií,

ve kterých osidluje okraje stojatých a mírně tekoucích, často periodicky vysychajících

vod, dnes častěji také v příkopech, melioračních kanálech apod. V území je

roztroušeně rozšířeno, a to jednak v tůni Špačkovo jezero a jednak na několika

místech v okolí Velkého Oseka. Ohrož. ČSR 2/a, P 3/b, K -/tab. 13/.

ELATINI-ELEOCHARITION OVATAE PIETSCH 1963

Společenstvo s Juncus bufonius /společenstvo obnažených den/ se vyskytuje

ve vysychajících depresích na okraji polí a tůní nebo na vlhkých dnech pískoven

středního Polabí. Další tři snímky různých vývojových stadií byly zapsány v červenci

1982. Mají pestré složení druhů náležejících jak řádu Cyperetalia fusci, tak i svazu

Bidention tripartiti.

Snímek 134: 5 m2, E1 - 70 %: Juncus bufonius 4, Plantago major ssp. intermedia 2, Juncus

articulatus 1, Alopecurus aequalis 1, Bidens frondosa 1, Polygonum lapathifolium 1,

Echinochloa crusgalli +, Rorippa palustris +, Gnaphalium uliginosum +, Cyperus

fuscus +, Bidens tripartita +, Rumex maritimus +, Galinsoga parviflora +, G. ciliata +,

Epilobium parviflorum +, Polygonum hydropiper +, Lythrum salicaria +, Trifolium

repens +, Tripleurospermum maritima +, Atriplex hastata r, Chenopodium

polyspermum r.

Snímek 131: 15 m2, E1 - 85 %: Juncus bufonius 2, Peplis portula 4, Rorippa palustris 2,

Echinochloa crusgalli 2, Gnaphalium uliginosum 1, Rumex crispus 1, Alisma

plantago-aquatica +, Ranunculus sceleratus +, Plantago major ssp. intermedia +,

Mentha arvensis +, Polygonum amphibium +.

Snímek 8: 3 m2, E1 - 35 %: Juncus bufonius +, Juncus articulatus 2, Limosella aquatica 1,

Plantago major ssp. intermedia 1, Alopecurus aequalis 1, Echinochloa crusgalli 1,

Rorippa palustris +, Gnaphalium uliginosum +, Spergularia rubra +, Senecio viscosus

+, Trifolium repens +, Epilobium parviflorum r. Ohrož. P 4/b, k ?.

66

PHRAGMITION COMMUNIS KOCH 1926

Scirpetum lacustris SCHMALE 1939 bylo zaznamenáno jednak v rybníku u

Kaninského dolu v údolí Pšovky, jednak na několika místech v Polabí ve stojatých

/tůně, pískovny/ i mírně proudících vodách /regulované Labe, meliorační příkopy/.

Osidluje především hlubší vody /O,65 - 1,5 m/ a vyšší sedimenty /0,5 m/. Je složeno

ze 4 až 7 druhů. V Labi je druhově chudší a roste pod hranou +- vodorovné terasy z

navršených kamenů. Ohrož. ČSR 3/b, P 4/b, K 3/a /tab. 14/.

Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953 se vyskytuje roztroušeně v Polabí,

hlavně ve stojatých vodách, vzácněji než Typhetum latifoliae. Rozsáhlé porosty jsou

např. ve velké tůni ve Veltrubském luhu. Společenstvo tvoří 5-8 druhů. Ohrož. ČSR

3/b, P 4/b, K ? /tab. 14/.

16. Velká tůň ve Veltrubském luhu se společenstvem Typhetum angustifoliae v roce 1982.

67

Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHMALE 1939 je časté společenstvo

jak ve středním Polabí, tak i v údolí Pšovky, má z hlediska nároků na prostředí velmi

širokou amplitudu. Toto společenstvo osidluje litorály polabských tůní až do hloubky

1,5 m. V hydroekofázi má společenstvo 3-6 druhů, v limnoekofázi 9-14 druhů. V Labi

jsou rozsáhlé porosty rákosin, hlavně v úsecích nad jezy. Ohrož. ČSR 3/b, P 4/b, K

4/b /tab. 14/.

Glycerietum maximae HUECK 1931 je jedno z nejčastějších rákosinných spo-

lečenstev i ve studovaném území /podobně je tomu i např. v nivě Moravy na jižní

Moravě, cf. ŠEDA et ŠPONAR 1982/ osidluje všechny mělké stojaté, méně tekoucí

vody, zatížené větším příkonem živin. V Labi se vyskytuje pouze nad jezy. Ohrož.

ČSR 4/b, P 4/b, K ? /tab. 14/.

Typhetum latifoliae G. LANG 1973 je rovněž časté ve stojatých i mírně prou-

dících vodách středního Polabí i údolí Pšovky. Má podobné ekologické nároky jako

předchozí společenstvo. Ohrož. ČSR 3/b - 4/b, P 4/b, K 4/b /tab. 15/.

Sparganietum erecti ROLL 1938 se vyskytuje v obou studovaných územích ve

stojatých i mírně proudících vodách mezotrofního až eutrofního charakteru, které je

typické zejména pro mělké tůně Polabí a rovněž pro mělké nebo zanesené toky

/např. potok Bačovka nebo Cidlina v Libici a polní meliorační příkopy/. Zjištěná

hloubka vody se pohybuje od 0,08 do 0,30 m /v jednom případě až 0,6 m/. Počet

druhů ve společenstvu je od 3 do 10. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K 3/b /tab. 15/.

Acoretum calami EGGLER 1933 je společenstvo litorálů mělkých, většinou ži-

vinami bohatých vod, se v území vyskytuje jak ve středním Polabí, tak i v nivě

Pšovky. Společenstvo je tvořeno 5-7 druhy. Fragmentárně je společenstvo vyvinuto

také v Labi a zdá se, že není negativně ovlivňováno lodní dopravou. Ohrož. ČSR 3/a,

P 4/b, K 3/a /tab. 16/.

Equisetetum fluviatilis STEFFEN 1931 se v území vyskytuje v mezotrofních

vodách /niva Pšovky/, kde přispívá k zazemňování mělkých vod. Roste vždy na

hlubších sedimentech /v území 0,2 - 1,0 m/. Husté porosty znemožňují bohatší výskyt

dalších druhů. Ohrož. ČSR 2/b, P ?, K 2/a /tab. 16/.

68

OENANTHION AQUATICAE HEJNÝ 1959

Společenstvo s Oenanthe aquatica se nejčastěji vyskytuje na místech buď s

pohybem vodního sloupce směrem k obnažování dna, nebo s kolísavým vodním

sloupcem v Polabí. Ohrož. P 3/b, K - /tab. 17/.

Eleocharitetum palustris UBRIZSY 1948 bylo zjištěno v nivě Pšovky na mokřině

pod mlýnem Kroužek, kde má naději na dlouhodobé přetrvání, s prostorem při

zákonitém posunu při sukcesi. Vyskytuje se též v Polabí. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K

3/a /tab. 18/.

Společenstvo s Rorippa amphibia osidluje okraje tůní s kolísající hladinou vody

v Polabí. Má příbuzenské vztahy ke společenstvům svazu Oenanthion aquaticae. V

obou snímcích Rorippa amphibia vystupuje jako zřetelná dominanta porostů. Ohrož.

P 4/b, K - /tab. 18/.

Společenstvo se Sparganium emersum je příbuzné asociacím Sagittario -

Sparganietum emersi a Glycerietum fluitantis, s nimiž je pojí zčásti výskyt v proudící

vodě, hlavně však zastoupení některých společných druhů. Ohrož. P 3/b /tab. 18/.

Společenstvo s Ranunculus lingua je zastoupeno ve středním Polabí i v údolí

Pšovky na hlubokých organogenních sedimentech s hloubkou vody od 0,15 do 0,30

m. Druhovým složením je společenstvo příbuzné jednotkám svazů Oenanthion

aquaticae a Sparganio - Glycerietum fluitantis. Ohrož. P 3/a, K 2/a /tab. 17/.

Butomo - Alismatetum plantaginis-aquaticae (SLAVNIĆ 1948) HEJNÝ in

DYKYJO-VÁ et KVĚT 1948 - společenstvo s dominantním druhem Butomus

umbellatus bylo zaznamenáno v řece Doubravě v Záboří n. L. - snímek 189, 18. 9.

1982, 20 m2, hloubka vody 3-10 cm, hrubý písek, E1 - 30 %, Butomus umbellatus 3,

Potamogeton pectinatus +, P. crispus 2, Alisma plantago-aquatica r. Ohrož. ČSR 3/a,

P 3/a, K -.

PHALARIDION ARUNDINACEAE KOPECKÝ 1961

Caricetum buekii HEJNÝ et KOPECKÝ 1965 je společenstvem břehů Labe a

jeho slepých a mrtvých ramen, tvoří je edifikátor Carex buekii, který neumožňuje, aby

se příliš uplatnily další druhy. Na rozdíl od ostatních vysokých ostřicových porostů

toto společenstvo porůstá celé břehy vod včetně nejsušší horní části. Stejné

69

společenstvo ve východním Polabí popisuje KOVÁŘ (1981, 1983). Ohrož. ČSR 3/b,

P 3/b, K - /tab. 19/.

Společenstvo s Chaerophyllum bulbosum a Cuscuta europaea je typické pro

labské břehy. Na levém břehu Labe u obce Veletov byl zaznamenán snímek v tomto

společenstvu, které je příbuzné nitrofilním společenstvům řádu Convolvuletalia

sepium TÜXEN 1950. V některých místech vytváří kompaktní pobřežní pás v šířce 3

- 5 m, např. snímek 12, 26. 7. 1982, 50 m2, E1 - 95 %, Urtica dioica 4-5, Cuscuta

europaea 3, Carex buekii 3, Chaerophyllum bulbosum 2, Galium aparine 2, Impatiens

parviflora 2, Glechoma hederacea 1; Equisetum arvense +, Geum urbanum +. Ohrož.

P 4/b, K -.

SPARGANIO-GLYCERION FLUITANTIS BR.-BL. et SISSINGH 1942

Beruletum angustifoliae ROLL 1938 je společenstvo s dominantním druhem

Berula erecta, vyskytuje se hojně v polních i lesních melioračních příkopech v Polabí

a na Kokořínsku v Pšovce, v jejích starých ramenech i v zatopených místech v

rozvolněné olšině. Společenstvo je druhově chudé, v proudící vodě se edifikátor

Berula erecta vyskytuje v submerzní formě; často jde o jedno-druhový porost.

Půdním podkladem je jemnozmný naplavený písek střídající se s vrstvami

organogenního bahna. V pomaleji proudící vodě je zastoupeno více druhů; B. erecta

je převážně emerzní, půdním podkladem je jemné organogenní bahno s příměsí

nerozloženého opadu (TUROŇOVÁ 1984).

TUROŇOVÁ (1984) řadí porosty s dominantní Berula erecta ze severních Čech

a z přilehlé části středních Čech /včetně Kokořínska/ do nové asociace Cardamino -

Beruletum erecti. Ohrož. ČSR 2/a, P 4/b, K 3/b.

Nasturtietum officinalis SEIBERT 1962 se vyskytuje v polních odvodňovacích

příkopech s pomalu proudící vodou. Masový výskyt byl zaznamenán v polích v okolí

Velimi, Klipce a Sokolče, kde se vyskytují porosty tohoto společenstva v délce

několika kilometrů. Do těchto porostů místy proniká Typha latifolia, Nasturtium

officinale potom tvoří dolní patro ve společenstvu Typhetum latifoliae /sn. 194/. Ve

studované části Kokořínska se toto společenstvo nevyskytuje. Ohrož. ČSR 3/a, P

4/a, K - /tab. 9/.

70

Společenstvo s Veronica beccabunga se vyskytuje v Pšovce při březích v téměř

již stojaté vodě a navazuje na společenstvo Beruletum angustifoliae, např. snímek

155, 8. 11. 1983, 3 m2, hloubka vody 5-20 cm, písek, E1 - 100 %, Veronica

beccabunga 5. Rozsáhlé porosty /několik 100 m2/ u Ladčina pramene mimo tok

Pšovky při levé straně údolí /snímek 157: 8. 11. 1983, 25 m2, hloubka vody 10 cm,

bahno, stojatá voda, ze strany mírně zastíněno olšemi, E1 - 100 %, Veronica

beccabunga 3, Galium palustre 3, Myosotis laxiflora +, Mentha longifolia +,

Equisetum palustre +. Ohrož. P ?, K 2/b.

CICUTION VIROSAE HEJNÝ 1969

Společenstvo s Menyanthes trifoliata na organogenních náplavech říčky

Pšovky, např. snímek 103, 29. 7. 1982, 20 m2, hloubka vody 0,25 m, hloubka

17. Průřez nivou Pšovky u Hlučova; 1-mokřadní olšina, 2-emerzní plodný porost Berula

erecta + Cardamine amara + Veronica beccabunga, 3-hustý submerzní porost Berula erecta

/100% pokryvnost/, 4-asi 1 m široká střední část koryta Pšovky s písčitým dnem, rychlost

proudu 0,5 m.s-1, hloubka 20 cm, pouze ojedinělá individua Berula erecta zčásti zasypaná

pískem /kresba J. Piňosová/.

71

sedimentu 0,40 m, E1 - 95 %, Menyanthes trifoliata 4, Equisetum fluviatile 3,

Potamogeton alpinus 2, Lemna trisulca 2, Carex gracilis 1, Lemna minor 1, Lythrum

salicaria +, Cicuta virosa +, Sparganium erectum +, Caltha palustris +. Ohrož. P -, K

2/a.

MAGNOCARICION ELATAE KOCH 1926

Společenstvo s Calamagrostis canescens z okrajů rybníka na řece Pšovce v

menším množství osidluje její zpevněný břeh. Studovaný porost má 10 druhů /tab.

19/.

CARICION ROSTRATAE BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963

Caricetum paniculatae DE BOER 1942 je poměrně vzácné společenstvo

pramenné části horního toku řeky Pšovky /řídce se vyskytuje i dále po proudu/. Ho-

hutné, ale nezapojené bulty edifikátoru Carex paniculata umožňují existenci mnoha

dalších druhů, ve studovaném případě 10 - 13 druhů. Společenstvo je třeba dále

studovat. Ohrož. ČSR 3/b, P -, K 3/b /tab. 19/.

CARICION GRACILIS NEUHÄUSL 1959 EM. BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963

Caricetum gracilis Almquist 1929 je jedním z nejrozšířenějších společenstev

vysokých ostřic okrajů většinou stojatých vod v Polabí i v nivě řeky Pšovky. Obvykle

zaujímá pás kolem pobřežní čáry nebo vyplňuje deprese, které jsou alespoň v jarním

období vyplněny vodou. Ohrož. ČSR 3/b, P 3/b, K 3/b. Tab. 18.

Caricetum ripariae SOÓ 1928 je v Polabí poměrně časté a osidluje většinou

okraje stojatých vod /tůní/. V tomto společenstvu je zastoupeno 4-5 druhů. Pro

trvalou existenci vyžaduje stanoviště v zimním a jarním období přeplavené vodou.

Ohrož. ČSR 3/a, P 3/b, K - /tab. 19/.

Caricetum acutiformis SAUER 1937 bylo zaznamenáno v nivě řeky Pšovky, kde

tvoří kompaktní porost složený z 8 druhů. Ve studovaných územích je pravdě-

podobně méně častým společenstvem, i když má poměrně širokou vazbu k obsahu

vody v půdě. Ohrož. ČSR 3/b, P ?, K 3/b /tab. 19/.

Společenstvo se Salix cinerea se vyskytuje u rybníků na Kokořínsku. Bylo

zaznamenáno např. u Hlučovské tůně, kde lemuje levou spodní polovinu nádrže a

tvoří jej 23 druhů - snímek 110: 29. 7. 1982, hloubka vody 15 cm, hloubka sedimentu

10 cm, E2 - 100 %, Salix cinerea 5, Viburnum opulus +, Frangula alnus +, E1 - 70 %,

72

Urtica dioica 2, Lysimachia nummularia 2, L. vulgaris 1,Glyceria maxima 1,

Ranunculus lingua 1, Carex acutiformis 1, Scutellaria galericulata 1, Geranium

palustre 1, Cirsium oleraceum +, Aegopodium podagraria +, Equisetum arvense +,

Cardamine amara +, Dryopteris spinulosa +, Carex remota +, Lycopus europaeus +,

Filipendula ulmaria +, Solanum dulcamara +, Rubus idaeus +, Rubus sp. +, Iris

pseudacorus +. Ohrož. P ?, K 3/b.

ALNION GLUTINOSAE MALCUIT 1929

Carici elongatae-Alnetum KOCH 1926 se vyvinulo v nivě neregulovaného toku

Pšovky a je velmi dobrým příkladem mladého invazního stadia. Olšiny v horní a

střední části toku si zaslouží hlubší studium - snímek 81,29. 7. 1982, 4 m2, E3 - 60 %,

Alnus glutinosa 4, E2 chybí, E1 - 100 %, Thelypteris palustris 4, Caltha palustris 2;

Carex elongata 1, Solanum dulcamara 1, Lysimachia vulgaris 1, Iris pseudacorus +,

Rubus idaeus +, Carex acutiformis +; snímek 83: 29. 7. 1982, 10 m2, E3 - 95 %,

Alnus glutinosa 4, A. incana 2, Eg - 70 %, Frangula alnus 1, Viburnum opulus 1,

Solanum dulcamara 2, E1 -90 %, Thelypteris palustris 4, Berula erecta 2, Carex

elongata 1, Lysimachia vulgaris 1, Caltha palustris 1, Vaccinium myrtillus +, Galium

palustre s. 1. + , Poa trivialis +. Olšinou volně protéká voda Pšovky; v obou snímcích

je zaznamenána pouze maloplošně vyvinutá ± terestrická část olšiny v blízkosti

kmenů olší. Ohrož. ČSR 3/b, P ?, K 3/b.

BIDENTION TRIPARTITI NORDHAGEN 1940

Společenstvo s Bidens frondosa se vyskytuje v Polabí ve vlhkých pískovnách a

na březích vod. Na okraji tůně u Veltrub, kde lem na přechodu souše a vody dočasně

ovládl jednoletý Bidens frondosa, byl zapsán snímek 41, 27. 7. 1982, 10 m2, E1 - 100

%, Bidens frondosa 5, Dactylis glomerata s. 1. 2, Impatiens parviflora 1, Stachys

sylvatica 1, Roegneria canina 1, Cirsium arvense 1, Lycopus europaeus 1, Myosoton

aquaticum 1, Urtica dioica +, Sparganium erectum +. Ohrož. P 4/b, K -.

73

LOKALITY VYBRANÝCH DRUHŮ VODNÍCH MAKROFYT

V tomto přehledu většinou nejsou uvedeny lokality z řek, protože již byly

publikovány jinde. Čísla lokalit odpovídají číslu prvního snímku, který byl na lokalitě

zapsán.

Acorus calamus 15, 43, 112; Alisma plantago-aquatica 8, 47, 72, 94, 118, 119, 131,

189.

Batrachium circinatum 43, 72, 79, 94, 106; Berula erecta 9, 47, 72, 79, 94, 111,

154, 173, 176; Bolboschoenus maritimus 32; Butomus umbellatus 8, 28, 59, 119,

172, 189.

18. Mokřadní olšina /Carici elongatae-Alnetum/ v nivě Pšovky pod Vojtšchovem /29. 7.

1982/.

74

Cardamine amara 94, 107, 135; Carex riparia 8, 21, 59; Ceratophyllum demersum

15, 25, 28, 31, 32, 33, 35, 43, 53, 59, 69, 117, 119, 132, 183, 185; C.

submersum 46, 49; Cicuta virosa 15, 56, 94; Cyperus fuscus 134.

Elodea canadensis 33, 69, 79, 91, 136; Equisetum fluviatile 28, 63, 94, 107, 115.

Glyceria maxima 8, 21, 28, 31, 35, 53, 59, 63, 94, 107, 112. Hottonia palustris 4, 8,

70, 191; Hydrocharis morsus-ranae 4, S, 15, 25, 28, 32, 33, 35, 43, 59, 130.

Iris pseudacorus 21, 28, 63, 79, 94, 107, 115, 191.

Lemna gibba 1, 2, 19, 68, 69; L. trisulca 1, 2, 5, 23, 25, 31, 32, 35, 46, 50, 79, 94,

129, 130, 173; Limosella aquatica 8.

Menyanthes trifoliata 94; Myriophyllum spicatum 43, 53, 166, 172; M. verticillatum 32,

33, 53, 72, 79, 119.

Nasturtium officinale 173, 176, 180; Nuphar lutea 5, 15, 28, 32, 33, 53, 56, 63, 68,

72, 94, 107, 112, 115, 117, 126, 166, 171, 172; Nymphaea alba 8, 15, 25, 28,

43, 63, 68, 112, 132; N. candida 56, 107.

Oenanthe aquatica 3, 21, 35.

Peplis portula 131; Phragmites australis 3, 5, 8, 15, 25, 28, 32, 33, 43, 46, 72, 79, 91,

94, 119, 177; Polygonum amphibium 59, 94, 118, 119, 131, 184; Potamogeton

alpinus - viz obr. 7; P. crispus 33, 68, 117, 119, 154, 181, 189; P. gramineus

177; P. lucens 5, 119; P. natans 28, 32, 33, 68, 72, 91, 94, 117; P. obtusifolius

79, 136; P. pectinatus 133, 189; P. perfoliatus 53.

Ranunculus lingua 63, 94, 107; Riccia fluitans 50; R. rhenana 24; Ricciocarpus

natana 35; Rorippa amphibia 8, 19, 53, 63, 191; Rumex hydrolapathum 4, 8, 28.

Sagittaria sagittifolia 8, 53, 171, 172; Schoenoplectus lacustris 15, 31, 107, 112; S.

tabernaemontani 47; Sium latifolium 8, 28, Sparganium emersum 4, 8, 79, 91,

94, 111, 119, 136; S. erectum 8, 15, 19, 28, 31, 35, 43, 53, 63, 94, 112, 171,

172; Spirodela polyrhiza 2, 8, 19, 35, 59, 68, 171; Stratiotes aloides 5, 8.

Thelypteris palustris 79; Typha angustifolia 4, 8, 79, 91, 94, 111, 119, 136; T. latifolia

35, 59, 94, 119, 173, 177.

Utricularia australis 5, 32, 33, 35, 130, 136.

75

Veronica anagallis-aquatica a. a. 79, 94, 180, 181; V. beccabunga 154, 157; V.

scutellata 119.

Zannichellia palustris 181.

ZÁVĚRY PRO OCHRANU PŘÍRODY

POLABÍ

Ve zpracovávaných částech středního Polabí bylo zaznamenáno celkem 5

asociací vodních a mokřadních makrofyt zařazených v ČSR do skupiny asociací

bezprostředně ohrožených lidskou činností a v nebezpečí vymizení (Charetum

hispidae, Ceratophylletum submersi, Potametum nodosi, Hottonietum palustris,

Beruletum angustifoliae). Všechna tato společenstva by se měla přednostně chránit v

chráněných územích /dále CHÚ/. Většinou jsou ve středním Polabí v CHÚ /hlavně v

připravovaných/ dostatečně Zastoupena /Hrabanovská černava, Libický luh, Váha/ s

výjimkou asociace Potametum nodosi, která je vázána na proudící vody a

pravděpodobně se nikde v ČSR v žádném chráněném území nevyskytuje. V Polabí

se však nabízí možnost začlenit Černou struhu /s výskytem tohoto společenstva i

dalších zajímavých společenstev/ do připravovaného CHPV Souška /podle

dosavadního vymezení má hranici tohoto CHPV tvořit právě břeh Černé struhy s tím,

že vlastní tok již leží mimo CHÚ/.

Dále bylo zaznamenáno 18 asociací, které v ČSR vlivem lidské činnosti ustu-

pují. Většina těchto společenstev je zařazena do CHÚ a jejich návrhů. Zvláště velká

koncentrace těchto společenstev je v navrhovaném CHÚ Polabský luh mezi Kolínem

a Poděbrady. Ostatní společenstva, která se nevyskytují na takových místech, kde by

bylo možné zřídit chráněné území, je třeba alespoň evidovat v ochranářském

mapování /Nasturtietum officinalis, Potametum graminei, Riccietum fluitantis - toto

společenstvo se navíc pravděpodobně vyskytuje pouze krátkodobě/.

Z významných lokalit ležících mimo návrhy chráněných území je třeba věnovat

pozornost zejména staré pískovně u Sán /Ceratophylletum submersi/, terénní depresi

uvnitř železničního okruhu u Velimi /Potametum graminei/, polním melioračním

příkopům v okolí Velimi, Sokolče a Klipce /Nasturtietum officinalis/, tůni uprostřed

Veltrub /Nupharo lutei-Nymphaeetum albae/, melioračním příkopům mezi Volárnou a

Velkým Osekem /např. Beruletum angustifoliae/, staré pískovně u Kanína /Riccietum

76

fluitantis/, tůni Na Kamenci mezi Starým Kolínem a Zábořím n. L. /Nupharo lutei-

Nymphaeetum albae, Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae/, a lesní tůní u

Čelákovic /Utricularietum australis/.

Při ochraně vodních a mokřadních společenstev je třeba uvážit i to, že jde o

časově více nebo méně omezená sukcesní stadia, a proto je třeba umělými zásahy

přerušovat sukcesi u těch společenstev, která v sukcesi zanikají a jejichž samovolný

vznik na jiných místech v současné krajině je málo pravděpodobný.

KOKOŘÍNSKO

Horní tok Pšovky byl po dobu několika desítek let ponechán přirozenému vývoji.

Tím sice zanikla část luk, ale současně se vytvořil velmi cenný ekosystém nivy s

vodními a mokřadními společenstvy, a to jak bylinnými, křovinnými, tak i lesními.

Součástí nivy je kromě několika společenstev zařazených v rámci ČSR mezi

asociace ustupující vlivem lidské činnosti i několik společenstev ze skupiny asociací

bezprostředně ohrožených lidskou činností a v nebezpečí vymizení, a to Beruletum

angustifoliae, Equisetetum fluviatilis a zejména cenné je společenstvo Potametum

alpini. Druh Potamogeton alpinus má v povodí horní Pšovky pravděpodobně

nejpočetnější známou populaci v ČSSR a vyskytuje se nejen jako dominantní druh v

asociaci Potametum alpini, ale s menší pokryvností též asi v 10 dalších

společenstvech. Vyskytuje se v proudící vodě vlastního koryta Pšovky /zde pouze

sterilní/ a zejména v bohatě plodných porostech mimo koryto tam, kde je koryto již

tak zanesené a zazemněné, že voda protéká celou nivou, např. v rozvolněných

mokřadních olšinách s protékající vodou, v mělkých starých ramenech Pšovky, ve

vysokých ostřicových porostech na volných místech mezi bulty nebo v řídkých

porostech netrsnatých ostřic a v řídkých rákosinných porostech s mělkou pomalu

proudící vodou apod. To jsou všechno biotopy, které se nutně musí trvale v nivě

Pšovky /a Žebráku/ vyskytovat /i když ne stále na stejném místě/, pokud se zanesené

koryto ponechá bez jakýchkoli zásahů tak, aby voda protékala celou nivou. Jakékoli i

dočasné snížení hladiny vody na lokalitách P. alpinus pod povrch půdy by vedlo k

vyhynutí P. alpinus na těchto lokalitách. Jako jediný ochranářský zásah

doporučujeme, pokud by se v místech jinak pro P. alpinus příhodných příliš zapojily

olšiny /nebo pokud by se nově jinak vhodné podmínky pro P. alpinus vytvořily v příliš

zapojené olšině/, prosvětlení stromového a keřového patra.

77

Bohužel, přestože většina lokalit leží ve státní přírodní rezervaci v rámci CHKO

a ostatní v severočeské části CHKO Kokořínsko, není příliš pravděpodobné, že tyto

podmínky budou dodrženy /požadované úpravy Pšovky a zhoršení kvality vody/.

Proto také v našem hodnocení ohrožení uvádíme u některých společenstev na

Kokořínsku vyšší stupeň ohrožení než v Polabí, kde je ochrana vegetace i mimo

vyhlášená chráněná území účinnější než v SPR Kokořínský důl.

Potamogeton alpinus je v seznamu vyhynulých a ohrožených druhů květeny

ČSR (HOLUB, PROCHÁZKA et ČEŘOVSKÝ 1979) zařazen mezi silně ohrožené

druhy. SKALICKÝ /sub prelo/ doporučuje na základě vlastního hodnocení jeho

rozšíření a úbytku lokalit i vhodných biotopů v posledních letech v západních ce-

chách /a literárních údajů z východních Čech/ přeřadit tento druh mezi kriticky

ohrožené druhy. Na základě našich znalostí o současném rozšíření a ústupu tohoto

druhu v jižních, středních a východních Čechách rovněž doporučujeme jeho

přeřazení mezi kriticky ohrožené druhy.

Vegetace kokořínských rybníků je rovněž cenná, v budoucnu však bude třeba je

prohloubit, aby se v nich trvale zachovaly podmínky pro výskyt vodních společenstev.

Přitom bude možné prohloubení jednorázově provést pouze asi na jedné třetině

plochy každého rybníka, aby nenarušená vodní vegetace na zbylé části rybníka byla

dostatečným zdrojem diaspor pro osídlení prohloubené části rybníka. Několik dní po

provedení tohoto zásahu bude třeba projít nivu položenou pod rybníkem a očistit

submerzní vodní vegetaci od jemného materiálu, který bude pravděpodobně z

rybníka splaven a bude se usazovat na asimilačních orgánech rostlin v místech s

velmi pomalu proudící vodou.

Jestliže by se v budoucnu SPR Kokořínský důl nově vymezovala, doporučuje-

me, aby byla do rezervace zahrnuta i niva Pšovky severně od nynější severní hranice

SPR.

Děkujeme vedoucí Správy středočeské části CHKO Kokořínsko ing. Evě

Šestákové za podnět k výzkumu vodní vegetace Kokořínského dolu. Dále děkujeme

Františku Černohousovi za určení druhů rodu Utricularia z Kokořínska a od Ovčár,

RNDr. Tomáši Herbenovi za určení druhu Drepanocladus aduncus, RNDr. Milanu

Rivolovi za určení sběrů rodu Riccia a RNDr. Jitce Štěpánkové za určení druhů z

okruhu Myosotis palustris agg. Aleně Vydrové děkujeme za pomoc v terénu při

výzkumu Velkých Valů v Nymburce a Černé struhy u Starého Kolína /sn. 143 - 148/.

78

S u m m a r y

The paper describes the aquatic and marsh vegetation of the Middle Labe River Lawland and of the Kokořínsko landscape reserve /Pšovka River/. The standard phytocoenological methods were used, employing the approach of the Zurich-Montpellier phytosociological sohool. Investigated were 56 associations of 21 alliances. The principal aquatic biotopes of the Labe River Lawland are the regulated beds of the Labe River and of the lower reaches of its major tributaries followed by oxbows still in contact with the Labe River. To a larger extent are also represented oxbows which are in contact with the river only during floods. Suitable aquatic biotops are also found in sand pits whose number and area have increased in recent years. Represented are also streams and drainage ditches. The most frequent community type of the Middle Labe River Lawlands is the association Nupharo lutei-Nymphaeetum albae. Less frequent are the associations Potametum lucentis, Myriophylletum verticillati and Myriophylletum spicati. In some oxbows stands occur with dominant Nuphar lutea and Nymphaea candida. The backwater in the forest near Čelákovice town hosts the rare phytocoenoses of Utricularietum australis and Hottonietum palustris. Characteristic of the Labe River itself are the stands of Potamogeton nodosus.

The rivulet Pšovka in the Kokořínsko landscape reserve was regulated more than 30 years ago and the river bed is now strongly silted. Marsh vegetation has therefore occupied the whole floodplain. The vegetation succession is directed towards the natural state which had been here be-fore the intervention of man, i. e., predominantly alder carr. The natural development to the rare phytocoenoses of Potamogeton alpinus which have a high conservation value. For the perpetuation of these communities, occasional thinning of the alder carr is being proposed as the most suitable conservation measure.

Literatura

BALATKA,B. et al., 1972: Geomorfologické členění ČSR. - Stud. Geogr., Brno, 1972/23: 1-137.

BARKMAN,J. J.; MORAVEC,J. et RAUSCHERT.S., 1978: Kód fytocenologické nomenklatury. - Preslia, Praha, 50: 65 - 91.

BOHM L., 1892: Královské věnné město Mělník a okres Mělnický. - 933 p., Mělník.

ČERNOHOUS,F., 1981: Řezan pilolistý /Stratiotes aloides/ ve východních Čechách. - Pr. a stud.Kraj. Střed. St. Památ. Péče Ochr. Přír. Výcho-dočes. Kraje, Pardubice, sect. tutela natur, et region., 12 (1980): 25 - 34 /1980 err./.

ČERNOHOUS,F. et HUSÁK,Š. /sub prelo/: Macrophyte vegetation of Eastern and North-eastern Bohemia. - Folia Geobot. Phytotax., Praha.

DOMIN,K., 1942: Prodromus květeny mšenské. - Acta Bot. Bohem., Praha, 13,(1941): 1-235.

FREIBERG,F., 1906: Květen. - In: ČEČETKA F. J. et BRZÁK F. /red./, Poděbradsko, vol. 1: 76-100, Poděbrady.

HAKL,J., 1983: Charakteristika údolní a erozní sítě v horním povodí Pšovky. - 86 p., ms. /dipl. comment.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.

79

HEJNÝ,S. et HUSÁK,Š., 1978: Higher plants communities. - In: Dykyjová D. et Květ J. /red./, Pond littoral ecosystems. - Ecol. Stud., Berlin, 28: 23--64.

HOLUB,J.; PROCHÁZKA,F. et ČEŘOVSKÝ,J. 1979: Seznam vyhynulých, endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR /l. verze/. - Preslia, Praha, 51: 213-237.

HUSÁKOVÁ,J. et al., 1973: Poznámky ke společenstvům, historii a ochraně státní přírodní rezervace Hrabanovská černava u Lysé nad Labem. - Ochr. Přír. Praha, 28: 126-132.

KAUFMAN,S., 1949: Květena nymburského okresu v r. 1947-48. - 131 p., ms. /diss.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.

KAVINA,K., 1908: Květena údolí Kokořínského. - In: Cinibulk J. B., Průvodce údolím Kokořínským a Mšenským Švýcarskem, p.130-147, Mšeno.

KLAUDISOVÁ,A.; NOVÁKOVÁ,H. et RYDLO,J., 1976: Výskyt leknínu bělostného /Nymphaea candida Presl./ v Labi na Poděbradsku. - Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 16: 73-75.

KLEČKA,A., 1930: Studie o slatinných lukách polabských. - In: Sborn. Výzk. Úst. Zeměd. ČSR, 52: 1-190, Praha.

KLIKA,J., 1930: Příspěvek ke geobotanickému prozkumu středního Polabí. -Věstn. Král. Čes. Společ. Nauk, Praha, cl. 2, 1929/12: 1-25.

KOPECKÝ,K., 1969: Změny druhového složení některých fytocenos v inundaci dolního toku Orlice po záplavách v roce 1965. - Preslia, Praha, 41: 284-296.

KOVÁŘ,P., 1981: The grassland communities of the Southeastem basin of the Labe river. 1. Syntaxonomy. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 16: 1-43.

KOVÁŘ,P., 1983: The grassland communities of the Southeastem basin of the Labe river. 2. Synecology. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 18: 161-187

KRAHULEC,F.; LEPŠ,J. et RAUCH,O., 1980: Vegetation of the Rozkoš reservoir near Česká Skalice /East Bohemia/. 1. The vegetation development during the first five years after its filling. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 15: 321-362.

MIKULÁŠ,J., 1940: Některé zajímavosti mělnické květeny. - Mělnicko, Vlastiv Sborn. Kraje Dykova, Mělník, 3/4: 89-91.

MORAVEC,J. et al., 1983: Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. - Severočes. Přír., Litoměřice, 1983, append. 1: 1-110, (1) - (18).

NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ Z., 1965: Waldgesellschaften der Elbe- und Egerauen. -In: Vegetace ČSSR, ser. A, 1: 387-495 et 509-517, Praha.

NOVÁKOVÁ,H., 1975: Vegetace říčního koryta Labe mezi Kolínem a Poděbrady. -108 p., ms. /dipl. comment.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.

NOVÁKOVÁ,H., 1978: Příspěvek k ekologii a rozšíření některých našich širokolistých rdestů. - 246 p., ms. /diss.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.

80

NOVÁKOVÁ,H. et RYDLO,J., 1978: Rozšíření vodních a pobřežních rostlin v korytě Labe mezi Pardubicemi a Mělníkem. - Pr. a Stud. Kraj. Střed. St. Památ. Péče Ochr. Přír. Východočes. Kraje, Pardubice, sect. tutela nátur, et region., 9 (1977): 63-89. /1977 err./.

NOVÁKOVÁ,H. et RYDLO,J., 1982: Změny labské flóry u Týnce nad Labem v letech 1976-80. - Bohem. Centr. , Praha, 11: 61-73.

OŤAHELOVÁ,H.; HUSÁK,Š. et HEJNÝ,S., 1983: Poznámky k ekologii spoločenstva Potametum graminei. - Preslia, Praha, 55: 343-348.

PETŘÍČEK,V.,1984: Geobotanické poměry státní přírodní rezervace Kokořínský důl. - Bohem. Centr., Praha /sub prelo/.

QUITT,E., 1971: Klimatické oblasti Československa. - Stud. Geogr., Brno, 1971/16: 1-84.

RÁTH,B., 1983: Untersuchung der Laichkrautvegetation im Donauarm bei Vácund in Seinen Nebengewassern /Stromkm 1669 - 1690/. - Ann. Univ. Sci. Budapest., sect. biol., 22-23: 5-11.

ROTHMALER,W. et al., 1976: Exkursionsflora fur die Gebiete der DDR und der BRD. Kritischer Band. - 811 p., Berlin.

RYDLO,J., 1976: Rozšíření některých vodních rostlin v Labi mezi Nymburkem a Poděbrady. - Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 16: 73-75.

SKALICKÝ,V. /red./, 1982: Regionálně-fytogeografické členění ČSR. - In: Chrtek J., Slabík B. et Tomšovic P., Směrnice pro zpracování květeny ČSR, p. 106-120, Průhonice. SKALICKÝ,V. /sub prelo/: /Komentáře k floristickým kursům v západních Čechách/. - Sborn. ZápadoČes. Muz. Plzeň - Přír.

SÝKORA,L., 1948: Přírodní poměry Polomených hor a co z nich vyplývá proochranářské a hospodářské plánování. - Ochr. Přír., Praha, 3: 49-60.

ŠEDA,Z. et ŠP0NAR,D., 1982: Rostlinná společenstva ve slepých ramenech řeky Moravy. - Folia Fac. Sci. Natur. Univ. Purkyn. Brun., Brno, 23/4: 3-75.

TOCL,K., 1901: Die Flora der Umgegend von Podiebrad. - Archiv Naturwiss. Landesdurchforsch. Bohm., Prag, 11/3: 11-19.

TUROŇOVÁ,D., 1984: Vegetace Hamerského rybníku v Hamruna Jezeře. - Preslia, Praha /sub prelo/.

VESECKÝ,A. et al. /red./, 1958: Atlas podnebí Československé republiky. -Praha.

VESECKÝ,A. et al. /red./, 1961: Podnebí československé socialistické republiky. Tabulky. - 379 p., Praha.

VLACH,V., 1933: Květena Kolínska a Kouřimska. - In: Kolínsko a Kouřimsko: 78-166, Kolín.

VLACH,V., 1947: Jak zarůstají břehy regulovaného Labe. - Krása Našeho Domova, Praha, 38: 22-26.

81

ZAVŘEL,F., 1955: Geobotanické zpracování Kokořínska, Liběchovska a jižní části Polomených hor. - 280 p., ms. /dipl. comment; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.

Adresy autorů:

RNDr. Štěpán Husák, Botanický ústav ČSAV,

Dukelská 145, 379 82 Třeboň

RNDr. Jaroslav Rydlo,

Dvorecká 5, 147 00 Praha 4 - Podolí

82

Charakteristika fytocenologických snímků společenstev Charetum hispidae /snímek 186/, Lemnetum trisulcae /snímek 84, 35/, Riccietum fluitantis /snímek 50, 52/, Lemnetum gibbae /snímek 1, 2, 68/, Utricularietum australis /snímek 130/, Lemno-Utricularietum vulgaris /snímek 188/ Tabulka 2

Datum 9.1960 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1980

Analyzovaná plocha /m2/

5 5 20 4 4 10 10 4 10 5

Celková pokryvnost /%/

100 75 100 100 80 95 100 100 100 l00

Hloubka vody /m/

Proudění vody

0,6

S

0,15

S

0,65

S

0,30

S

0,9

S

0,18

S

0,22

S

0,20

S

0,7

S

0,4

S

Hloubka sedimentu /m/

Počet druhů

0,15

4

1,0

4

0,20

1

0,10

3

0,05

4

.

2

.

4

.

2

.

3

0,15

4

Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.

83

Zastoupení druhů x Tabulka 2a

Druh Číslo snímku

186 84 35 50 52 1 2 68 130 188

Chara hispida 5 . . . . . . . . .

Chara fragilis 1 . . . . . . . . .

Lemna trisulca . 4 5 1 2 4 2 . + .

Riccia fluitans . . . 5 4 . . . . .

Lemna gibba . . . . . 4 4 5 . .

Utricularia australis . . . . . . . . 5 .

U. vulgaris . . . . . . . . . 4

Lemna minor 1 . . 2 2 . . . 2 1

Spirodela polyrhiza . . . . . . + 1 . .

x) Výskyt v jednom snímku: 186 - Phragmites australis 1; 84 - Potamogeton alpinus 1, P. obtusifolius +, Berula erecta +; 52 - Mentha aquatica 2; 2 - Riccia sp. +, 188 - Elodea canadensis 2, Batrachium circinatum 1. Vysvětlivky: .- příslušný údaj nebyl zjišťován.

84

Tabulka 3 Charakteristika fytocenologických snímků společenstev Lemnetum minoris /snímek 149, 128, 129, 20, 24, 23/ a Lemno-Spirodeletum polyrhizae /snímek 3/

Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982

Analyzovaná plocha /m 2/

10 10 5 25 20 25 4

Celková pokryvnost /%/ 100 100 80 95 100 100 95

Hloubka vody /m/ 0,20 0,25 0,20 0,25 0,30 0,20 0,8

Proudění vody S S S S S S S

Hloubka sedimentu /m/ 0,20 0,25 0,20 . . . .

Počet druhů 1 l 2 1 3 2 2

Tabulka 3a

Zastoupení druhů

Číslo snímku

Druh 149 128 129 20 24 23 3

Lemna minor 5 5 4 5 4 5 3-4

Spirodela polyrhiza . . . . . . 3-4

Lemna trisulca . . + . 4 1 .

Riccia rhenana . . . . + . .

Vysvětlivky:

S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu - organický nebo

převážně organický sediment; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.

85

Tabulka 4

Charakteristika fytocenologických snímků společenstev

Ceratophylletum demersi /snímek 119, 132, 25, 37, 44/, Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae /snímek 32, 36, 61/ a Ceratophylletum submersi /snímek 46,

49, 142, 141/

Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 8.1981 5.1982

Analyzovaná plocha /m2/ 25 20 20 15 15 4 15 10 4 4 50 10

Celková pokryvnost /%/ 75 100 95 100 100 80 100 100 100 100 100 100

Hloubka vody /m/ 0,25 1,5 0,45 1,0 1,7 1,0 0,5 0,2 1,9 1,9 0,7 .

Proudění vody S S S S S S S S S S S S

Hloubka sedimentu /m/ 0,15 . . 0,10 0,5 . 0,3 0,7 . . . .

Počet druhů 2 1 3 3 1 9 5 4 3 2 3 4

Vysvětlivky:

S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; . - příslušný údaj nebyl

zjišťován.

86

Tabulka 4a

Zastoupení druhů


119 132 25 37 44 32 36 61 46 49 142 141

Caeratophyllum

Demersum 4 5 5 5 5 3 2 5 . . . .

Hydrocharis

morsus-ranae . . . . . + 5 5 . . . .

Caeratophyllum

Submersum . . . . . . . . 5 5 5 3-4

Lemna minor . 2 . . . + 2 . 1 o +

L. trisulca . . + . . + 2 . 1 . . .

Utricularia australis . . . + . 1 + . . . . .

Phragmites australis . . . . . 1 . . . . . 1

x) Výskyt v jednom snímku: 119 - Polygonum amphibium /status natans/ 1; 37 - Cladophora sp. +; 32 - Myriophyllum verticillatum 2, Potamogeton natans +,

Nuphar lutea +; 61 - Spirodela polyrhiza 1; 142 -Potamogeton pectinatus 2.

Vysvětlivky: . - příslušný údaj nebyl zjišťován.

87

Tabulka 5


Nupharo lutei - Nymphaeetum albae

Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 6.1979 6.1979 6.1979 7.1982 7.1982

Analyzovaná plocha

/m2/ 15 20 15 15 50 30 200 200 200 50 30

Celková pokryvnost /%/ 90 80 100 80 90 90 90 70 50 90 75

Hloubka vody /m/ 1.9 1.75 0,8 1,4 1,25 1.5 0,9 0,8 0,7 1.2 1,8

Proudění vody S S S S S S P P P S S

Hloubka sedimentu /m/ . . . 0,5 . . . . . 0,3 .

Počet druhů 2 1 5 2 4 10 4 6 4 1 1

Vysvětlivky:

S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda na normálního letního stavu pomalu proudící /rychlost do 0,2 m.s-1 ; hloubka

sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; .- příslušný údaj nebyl zjišťován.

88

Tabulka 5a

Zastoupení druhůX)


10 15 26 114 28 34 171 172 165 112 127

Nuphar lutea . . . 3 4 2 5 4 3 5 4

Nymphaea alba 4 4 4 4 2 . . . . . .

Sparganium erectum . . . . . 1 1 1 . . .

Myriophyllum spicatum . . . . . . . + + . .

M. verticillatum . . . . . 2 . . 1 . .

Sagittaria sagittifolia . . . . . . + + . . .

Spirodela polyrhiza 2 . . . . . . . . . .

Caeratophyllum demersum . . . . 2 + . . . . .

Potamogeton natans . . . . 1 3 . . . . .

X) Výskyt v jednom snímku: 26 - Lemna minor +, L. trisulca +, Typha angustifolia +, Schoenoplectus lacustris +; 34 - Potamogeton crispus +, Elodea

canadensis 1, Utricularia australis +, Hydrocharis morsus-ranae +; 172 - Butomus umbellatus +, Phalaris arundinacea r; 165 - Potamogeton perfoliatus 1.

Vysvětlivky:

. - příslušný údaj nebyl zjišťován.

89

Tabulka 6

Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Společenstvo s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus

Datum 8.1978 7.1982 6.1979 6.1979 6.1979 6.1979 6.1979 6.1979

Analyzovaná plocha /m2/ 200 30 200 200 200 200 200 200

Celková pokryvnost /%/ 60 90 80 80 80 80 90 100

Hloubka vody /m/ 1,1 0,6 0,9 0,85 0,9 0,8 0,6 0,8

Proudění vody P S P P P P P P

Hloubka sedimentu /m/ . 0,15 . . . . . .

Počet druhů 8 2 6 7 4 3 2 3

Vysvětlivky:

S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu pomalu proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; hloubka

sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.

90

Tabulka 6a x) Zastoupeni druhů

Číslo snímku

Druh 160 58 161 162 168 170 163 169

Nuphar lutea 2 4 5 5 5 5 5 5

Potamogeton nodosus 1 . 1 + 1 . . +

Nymphaea candida 3 3 + r + r . .

Potamogeton pectinatus l . + 1 + . + .

Sparganium emersum 1 . 1 1 . . . .

Sagittaria sagittifolia 2 . . + . . . .

Butomus umbellatus * . . . . + . +

Výskyt v jednom snímku:160 -potamogeton natans 1,Sparganium erectum r; 161- Ceratophyllum demersum +; 162 - Potamogeton perfoliatus 1. Vysvětlivky: . - příslušný údaj nebyl zjištěn.

91

Tabulka 7

Charakteristika fytocenologických snímků společenstva

Myriophylletum verticillati /snímek 75, 33, 122/ a Myriophylletum spicati /snímek 43, 166, 167/

Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 6.1979 6.1979

Analyzovaná plocha /m2/ 15 25 10 16 200 200

Celková pokryvnost /%/ 90 100 90 100 50 40

Hloubka vody /m/ 1,0 2,0 0,03 0,07 0,35 0,30

Proudění vody S S S S R R

Hloubka sedimentu /m/ 0,2 . . . 0 0

Počet druhů 1 1 11 2 2 2

Vysvětlivky:

S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; R - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s-1/; hloubka

sedimentu - organický nebo převážně organický sediment, 0 - dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.

92

Tabulka 7a


Číslo snímku

Druh 75 33 122 43 166 167

Myriophyllum verticillatum 5 5 5 . . .

M. spicatum . . . 4 2 3

Caeratophyllum demersum . . . 3 2 2

X)Výskyt v jednom snímku: 122 - Lemna minor 2, Bidens frondosa +, Alisma plantago-aquatica +, Scutellaria galericulata +, Galium palustre +, Solanum

dulcamara +, Alopecurus aequalis +, Veronica scutellata +, Myosotis laxiflora +, Lythrum salicaria +.

Vysvětlivky:

. - příslušný údaj nebyl zjišťěn.

93

Tabulka 8


Potametum lucentis /snímek 7, 125/, Elodeetum canadensis /snímek 187, 87,88, 91, 92/ a společenstvo s Potamogeton pectinatus /snímek 133,

159, 158/

Datum 7.1982 7.1982 9.1980 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 8.1978 8.1978

Analyzovaná plocha /m2/ 25 4 5 5 10 25 10 5 200 80

Celková pokryvnost /%/ 100 90 100 100 100 100 100 100 70 100

Hloubka vody /m/ 0,8 0,12 0,4 0,25 0,20 0,25 0,30 0,30 0,60 0,50

Proudění vody S S S S(-P) S(-P) S S S R P

Hloubka sedimentu /m/ . . 0,2 0,3 0,3 0,6 1,0 . . .

Počet druhů 4 3 3 5 5 2 3 1 6 2

Vysvětlivky:

S-voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; R - voda za

normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s-1/; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; . - příslušný údaj nebyl

zjišťován.

94

Tabulka 8a

Zastoupeni druhůX)

Číslo snímku

7 125 187 87 88 91 92 133 159 158

Potamogeton lucens 5 5 . . . . . . . .

Edolea canadensis . . 5 5 5 5 5 . . .

Potamogeton pectinatus . . . . . . . 5 4 5

Lemna minor 1 . 2 2 5 + + . r .

L. trisulca + . . 3 1 . . . . .

Potamogeton natans . . . . . . 4 . r 2

Batrachium circinatum . . . + 2 . . . . .

Berula erecta . . . 1 1 . . . . .

X) Výskyt v jednom snímku: 7 - Utricularia australis 1: 125 - Polygonům amphibium /status natans/ 1, Ceratophyllum demersum +, 187 - Chara

fragilis 1; 159 - Potamogeton nodosus r, Nuphar lutea +, Sagittaria sagittifolia r. Vysvětlivky: . - příslušný údaj nebyl zjišťován.

95

Tabulka 9


Potametum crispi /snímek 124, 154/, Potametum obtusifolii /snímek 79/ a společenstvo s Potamogeton natans

/snímek 102, 105, 117, 152, 18/

Datum 7.1982 11.1983 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1983 7.1982



Hloubka vody /m/ 0,20 0,15 0,15 1,0 0,4 1,5 0,20 .

Proudění vody S R S(-P) S(-P) S(-P) S P R

Hloubka sedimentu /m/ 0,2 0 1,0 0,3 0,5 . . .

Počet druhů 5 3 5 6 5 3 6 2

Vysvětlivky:

S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle

proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; R - voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s -1/';

hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; 0 - dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; . -

příslušný údaj nebyl zjišťován.

Tabulka 9a


Druh 124 154 79 102 105 117 152 18

Potamogeton crispus 4 5 . . . . . .

P. obtusifolius . . 5 . . . . .

P. natans . . . 5 5 4 5 4

Lemna minor . . + 2 l . + 3

Berula erecta . + + + 1 . 2 .

Equisetum fluviatile . . . + + . + .

Myosotis laxiflora . . . . . . 1 .

Caeratophyllum demersum 1 . . . . 2 . .

Lemna trisulca . . 2 . . . + .

Výskyt v jednom snímku: 124 - Polygonum amphibium /status natans/ +, Myriophyllum verticillatum 3,

Potamogeton lucens 2; 154 - Veronica beccabunga +, 79- Potamogeton alpinus +; 102 - Sparganium emersum 2,

Iris pseudacorus +; 117 - Nuphar lutea 3.

Vysvětlivky:

. - příslušný údaj nebyl zjištěn.

96

Tabulka 10


Potametum graminei /snímek 177, 179/, společenstvo se Zannichellia palustris /snímek 181, 182/ a Nasturtietum

officinalis /snímek 173, 175, 176, 180/

Datum 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983



Hloubka vody /m/ 0,02 0,02 0,07 0,10 0,15 0,20 0,10 0,10

Proudění vody S S R R P P P P

Hloubka sedimentu /m/ . . 0 0 0 0,1 0,05 0

Počet druhů 3 3 2 3 4 3 3 5

Vysvětlivky:


proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; R – voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s-1/;

hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; 0 - dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; . -


Tabulka 10a

_____________________________


Druh 177 179 181 182 173 175 176 180

Potamogeton

gramineus 4 5 . . . . . .

Zannichellia palustris . . 2 4 . . . .

Nasturtium officinale . . . . 5 5 5 5

Phragmites australis 1 1 . . . . . .

Lemna minor . . . . 1 . 1 +

Veronica anagallis-

aquatica . . + 1 . . . 2

Berula erecta . . . . 1 . r .

Batrachium sp. . + . . . . . +

Výskyt v jednom snímku: 177 - Typha latifolia +; 182 - Potamogeton crispus 2; 173 - Lemna trisulca +; 175 -

Lycopus europaeus r, Epilobium hirsutum r; 180 -Ranunculus sceleratus +.

Vysvětlivky:


97

Tabulka 11

Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Polygonetum amphibii /natantis/ /snímek 121/,

společenstvo s Potamogeton berchtoldii /snímek 147/ a Potametum nodosi /snímek 145, 144, 143, 13, 146, 148/

Datum 7.1982 7.1983 7.1983 7.1983 7.1983 7.1982 7.1983 7.1983



Hloubka vody /m/ 0,3 0,3 0,4 0,6 0,6 0,10 0,4 0,4

Proudění vody S P R P P P P P

Hloubka sedimentu /m/ . . 0 . . . . .

Počet druhů 3 3 2 5 3 3 5 3

Vysvětlivky:


proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; R - voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s -1/; 0 -

dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; . -


Tabulka 11a

Zastoupeni druhů X)

Druh 121 147 145 144 143 13 146 148

Polygonum amphibium /st. nat./ 4 . . . . . . .

Potamogeton berchtoldii . 5 . . . . 2 .

P. nodosus . . 3 5 5 4 3 4

Potamogeton natans . . 3 + . . 1 .

Lemna minor . 2 . 1 3 + . .

Spirodela polyrhiza . + . + + + . .

Caeratophyllum demersum 1 . . . . . 2 .

x) Výskyt v jednom snímku: 121 - Myriophyllum verticillatum 1; 144 - Butomus umbellatus +; 146 - Lemna gibba 4;

148 - Potamogeton pectinatus 1, Sagittaria sagittifolia 3.

98

Tabulka 12 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Potametum alpini

Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1983 9.1983 9.1983 9.1983 9.1983

Analyzovaná plocha /m2/ 8 4 6 10 10 10 10 10 5 10

Celková pokryvnost /%/ 100 85 100 100 100 80 100 90 100 50

Hloubka vody /m/ 0,7 0,15 0,25 0,3 0,3 0,15 0,20 0,20 0,20 0,06

Proudění vody S P P P P P S P S R

Hloubka sedimentu /m/ 0,3 . 0,3 1,0 1,0 . . . . 0

Počet druhů 4 4 8 5 6 10 8 7 3 3

Vysvětlivky:


proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; R - voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s -1/; 0 -dno

tvoří písek, štěrk nebo kameny; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; . - příslušný

údaj nebyl zjišťován.

Tabulka 12a



72 80 95 96 97 153 138 139 136 135

Potamogeton alpinus 4 4 5 5 3 3 5 3 5 3-4

Lemna minor + + 2 2 2 1 1 + + +

L. trisulca . 3 + 1 1 + 1 2 . .

Batrachium circinatum 2 . + 2 2 . . . . .

Berula erecta . . . + + 1 + . . .

Equisetum fluviatile . . + . . + . 1 . .

Myosotis laxiflora . . + . . + . . . .

Alisma plantago-aquatica . . . . . . + 1 . .

Cardamine amara . . . . . + . . . .

Carex acutiformis . . . . . + . + . .

Menyanthes trifoliata . . . . . . + 2 . .

X) Výskyt v jednom snímku: 72 - Myriophyllum verticillatum 3; 80 - Potamogeton obtusifolius 1; 95 - Solanum

dulcamara +, Sparganium erectum +; 97 - Nuphar lutea 3; 153 - Potamogeton natans 3, Glyceria sp. +; 138 -

Glyceria maxima 2, Ranunculus lingua +; 136 - Utricularia australis +.

99

Tabulka 13

Hottonietum palustris /snímek 9, 70, 91, 191/ a Batrachietum circinati /snímek 76, 82, 106, 120/

Datum 7.1982 7.1982 7.1982 5.1984 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982

Analyzovaná plocha /m2/

4 5 5 25 5 5 10 10

Celková pokryvnost /%/

55 100 100 100 100 95 100 85

Hloubka vody /m/ 0 0,08 0,05 0,15 0,15 0,15 0,4 0,3

Proudění vody S S S S S P S S

Hloubka sedimentu . . . . 1,0 1,0 0,20 0,10

Počet druhů 10 7 5 5 5 6 1 4

Vysvětlivky:

S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu

rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický

sediment; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.

Tabulka 13a

x) Zastoupení druhů

Druh 9 70 71 191 76 82 106 120

Hottonia palustris 4 5 4 5 . . . .

Batrachium circinatum . . . . 5 5 5 5

Myriophyllum verticillatum . . . . 1 + . 1

Lemna minor . + 2 + + + . .

Lysimachia nummularia . + 2 . . . . .

Galium palustre s.l. . . 3 1 . . . .

x) Výskyt v jednom snímku: 9 - Rumex hydrolapathum 1, Bidens frondosa 1, Agrostis stolonifera +,

Mentha aquatica +, Polygonum hydropiper +, Lycopus europaeus +, Lythrum salicaria +, Sparganium

emersum +, Carex pseudo-cyperus +; 70 - Lysimachia vulgaris +, Carex acutiformis 1, C. elongata +,

Oenanthe aquatica +; 71 - Ranunculus repens 1; 191 - Iris pseudacorus 2, Rorippa amphibia +; 76 -

Potamogeton natans +, Myosotis laxiflora +; 82 -Potamogeton alpinus 2, Lemna trisulca +, Solanum

dulcamara +; 120 - Polygonum amphibium /status natans / +, Caeratophyllum demersum 1.

Vysvětlivky: . - příslušný údaj nebyl zjišťován.

100

Tabulka 14


Scirpetum lacustris /snímek 109, 31/, Typhetum angustifoliae /snímek 38, 178/, Phragmitetum communis /snímek 90, 94, 30, 6, 27/ a Glycerietum maximae

/snímek 39, 55, 62/.

Datum 7.1982 7.1982 7.1982 11.1983 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982



Hloubka vody /m/ 1,5 0,65 0,50 0,02 0,15 0,20 1,4 1,5 1,0 0,05 0,10 0

Proudění vody S S S S S S S S S S S S

Hloubka sedimentu /m/ 0,5 . 0,50 . 0,20 0,30 . . 0,20 . . .

Počet druhů 4 7 8 5 9 14 6 3 5 9 5 7

Vysvětlivky:

S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; . - příslušný údaj nebyl

zjišťován.

101

Tabulka 14a

Zastoupení druhů X)

Druh 109 31 38 178 90 94 30 6 27 39 55 62

Schoenoplectus lacustris 4 4 . . . . . . . . . .

Typha angustifolia 1 . 4 3 . . . . . . . .

Phragmites australis . . . 1 4 4 5 3-4 3 . . .

Glyceria maxima . + . . . . 1 . . 4 5 5

Lemna minor + 4 1 . 1 . . + 2 2 . .

Solanum dulcamara . . . . + + 1 . . . 1 +

Lemna trisulca . 4 5 . 2 . . . 2 1 . .

Hydrocharis morsus-ranae . . + . . . 3 . 5 + . .

Berula erecta . . . . 4 2 . . . . . .

Caeratophyllum demersum . 1 + . . . . . 2 1 . .

Sparganium erectum . 1 . . . . . . . . + .

Carex gracilis . + . . + + . . . . . .

Utricularia australis . . 1 . . . . 2-3 . . . .

Urtica dioica . . . . . + . . . . . +

Galium palustre s. l. . . . . . 3 . . . + . .

Ricciocarpus natans . . + . . . . . . 3 . .

X)Výskyt v jednom snímku: 109 - Nuphar lutea 3; 38 - Spirodela polyrhiza +; 178 - Batrachium sp. +, Potamogeton gramineus 3, Drepanocladus aduncus 3; 90

- Alnus glutinosa +, Calamagrostis canescens 3, Elodea canadensis 2, 94: Typha latifolia 1, Carex acutiformis +, Phalaris arundinacea 1, Geranium palustre +

, Mentha longifolia 1, Epilobium hirsutum +, Scirpus sylvestris +, Cardamine amara +; 30 - Rumex hydrolapathum 1, Equisetum fluviatile 2,39 - Lycopus

europaeus l, Oenanthe aquatica 2; 55 - Sagittaria sagittifolia +, Rorippa amphibia +; 62 - Polygonum amphibium 1, Symphytum officinale +, Bidens frondosa

+, Butomus umbellatus +. Vysvětlivky:

Vysvětlivky . - příslušný údaj nebyl zjištěn.

102

Tabulka 15


Sparganietum erecti/snímek 63,99, 11, 19, 53, 54,140, 29/ a Typhetum latifoliae /snímek 59, 100, 40, 194/

Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1983 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 11.1983



Hloubka vody /m/ 0,65 0,30 0,20 0,30 0,10 0,08 0,12 0,15 0,20 0,10 0,50 0,15

Proudění vody S S S P P P S S S S S P

Hloubka sedimentu /m/ . 0,30 . 0,20 . . . . 0,5 0,20 0,20 0

Počet druhů 3 8 6 5 4 4 10 10 2 10 6 4

Vysvětlivky:

S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; hloubka

sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; 0 - dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.

103

Tabulka 15a

Zastoupení druhů X)

Druh 63 99 11 19 53 54 140 29 59 100 40 194

Sparganium erectum 4 5 5 4 4 4 3 3 . + . .

Typha latifolia . . . . . . . 4 4 4 2

Glyceria maxima . . . + . 2 2 1 . . . .

Berula erecta . 3 . + . . . . . 2 . 1

Sagittaria sagittifolia . . . . 1 3 . . . . . .

Lemna minor . 1 . . . . 1 . 5 + 1 8

Equisetum fluviatile . . . . . . + 1 . . . .

Nuphar lutea 2 . . . + . . . . . . .

Solanum dulcamara . 2 . . . 1 . . . 4 . .

Galium palustre s. 1. . . . . . . + . . . . .

Iris pseudacorus . + . . . . . + . + . .

Lythrum salicaria . + . . . . . + . . . .

Phragmites australis . . 1 . . . . 2 . . . .

Caeratophyllum demersum . . . . + . . . . . 4 .

Spirodela polyrhiza . . 1 + . . . . . . . .

Lemna trisulca . . . . . . + . . . 1 .

Lysimachia vulgaris . + . . . . . . . 1 . .

Hydrocharis morsus-ranae . . 1 . . . . . . . + .

Carex acutiformis . . . . . . 1 . . 1 . . X) Výskyt v jednom snímku: 63 - Carex pseudocyperus 1; 11 - C. riparia +; 19 - Rorippa amphibia +, Lemna gibba +;140 - Potamogeton alpinus 3; 29 -

Menyanthes trifoliata +, Alisma plantago-aquatica 1, Rumex hydrolapathum 3, Sium latifolium 2, Mentha aquatica 2, Butomus umbellatus +; 100 - Ranunculus

lingua +, Cardamine amara +; 40 - Utricularia australis 2; 194 - Nasturtium officinale 5.

Vysvětlivky:


104

Tabulka 16


Acoretum calami /snímek 113, 14/ a Equisetetum fluviatilis /snímek 107, 115/

Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982

Analyzovaná plocha /m2/ 30 20 16 50

Celková pokryvnost /%/ 100 90 100 100

Hloubka vody /m/ 0,30 0 0,8 0,10

Proudění vody S S-P S S

Hloubka sedimentu /m/ 0,20 . 1,0 0,20

Počet druhů 5 7 2 7

Vysvětlivky:


rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický


Tabulka 16a



113 14 107 115

Acorus calamus 4 4 . .

Equisetum fluviatile . . 4 5

Carex graciiis 1 r . +

C. acutiformis 2 . . +

Galium palustre s. 1. . 1 . 2

Výskyt v jednom snímku: 113 - Sparganium erectum +, Typha angustifolia +; 14 - Polygonům

amphibium 1, Iris pseudacorus 1, Lycopus europaeus +, Scutellaria galericulata +; 107 - Nuphar lutea

2; 115 - Carex rostrata +, Myosotis laxiflora +, Filipendula ulmaria +.

Vysvětlivky:


105

Tabulka 17


Beruletum angustifoliae /snímek 47, 48, 86, 85, 104, 151/ a společenstvo s Oenanthe aquatica

/snímek 21/

Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1983 7.1982

Analyzovaná plocha /m2/ 5 5 5 6 12 10 50

Celková pokryvnost /%/ 90 100 100 100 100 100 80

Hloubka vody /m/ 0,10 0,20 0,15 0,15 0,35 0,15 0,10

Proudění vody P P P P P P S

Hloubka sedimentu 0,20 0,10 0,4 1,0 0,20 . .

Počet druhů 9 7 5 6 4 9 6

Vysvětlivky:


rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s -1/; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický


Tabulka 17a


Druh číslo snímku

47 48 86 85 104 151 21

Berula erecta 5 5 5 4 5 5 .

Oenanthe aquatica . . . . . . 4

Myosotis laxiflora . 1 . 1 . + +

Lemna minor . . + . 1 + .

L. trisulca . . 2 . . + .

Solanum dulcamara . . + 2 . . .

Caltha palustris . . + . . + .

Holcus lanatus + + . . . . .

Mentha aquatica 1 1 . . . . .

Iris pseudacorus . . . . . 1 1

Alisma plantago-aquatica . 1 . . + . . X) Výskyt v jednom snímku: 47 - Typha latifolia 1, Lycopus europaeus 1, Poa trivialis 1, Potentilla

anserina +, Epilobium parviflorum +, Juncus articulatus +; 48 - Lythrum salicaria +, Schoenoplectus

tabernae-montani +; 85 - Potamogeton obtusifolius 2, P. alpinus 2, Batrachium circinatum 2; 104 -

Potamogeton natans +; 151 - Equisetum fluviatile +, Glyceria maxima 3, Cardamine amara 1; 21 -

Galium palustre 3, Lysimachia vulgaris 1, L. nummularia +.

Vysvětlivky:


106

Tabulka 18


Společenstvo s Rorippa amphibia /snímek 65, 67/, společenstvo se Sparganium emersum /snímek 93,

111, 137/, společenstvo s Ranunculus lingua /snímek 64, 98, 66/ a Eleocharitetum palustris /snímek

51/

Datum 7.

1982

7.

1982

7.

1982

7.

1982

9.

1983

7.

1982

7.

1982

7.

1982

7.

1982

Analyzovaná plocha /m2/ 10 20 4 8 10 10 10 10 3

Celková pokryvnost /%/ 95 100 90 85 100 85 100 100 85

Hloubka vody /m/ 0,10 0,10 0 0,3 0,4 0,15 0,3 0,15 0,15

Proudění vody S S S P S S S S S

Hloubka sedimentu /m/ 0,25 0,25 0,3 0,05 . 0,20 1,0 0,3 0,05

Počet druhů 6 12 6 3 5 5 10 7 4

Vysvětlivky:


rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s-1 /; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický


Tabulka 18a

Zastoupení druhů X) Číslo snímku

Druh 65 67 93 111 137 64 98 66 51

Rorippa amphibia 5 5 . . . 1 . 1 .

Sparganium emersum . . 4 5 4 . . . .

Glyceria fluitans . . 2 . . . . . .

Ranunculus lingua 1 + . . . 4 4 4 .

Eleocharis palustris s.l. . . . . . . . . 4

Lemna minor + 1 . . . 3 1 4 2

Myosotis laxiflora + + . . . . 2 . .

Equisetum fluviatile . + . . . 1 . l .

Phalaris arundinacea 1 L . . . . . . .

Carex gracilis + . . . . . . 1 .

Lycopus europaeus . 1 . . . . 1 . .

Solanum dulcamara . + . . . . + . .

Cardamine amara . 1 . . . . 1 . .

Glyceria maxima . + . . . . . l .

Berula erecta . . . 1 . . 2 . .

Lemna trisulca . . . . . . + . 2

X) Výskyt v jednom snímku: 67 - Galium palustre s. 1. 4, Sparganium erectum 1; 93 - Alopecurus

aequalis 1, Phragmites australis +, Polygonum hydropiper +, Ranunculus repens +; 111 - Epilobium

hirsutum +; 137 - Elodea canadensis 3, Potamogeton alpinus 1, P. obtusifolius +, Equisetum palustre

r; 64 - Iris pseudacorus 1; 98 - Veronica anagallis-aquatica 2, Carex acutiformis 1; 66 - Carex vesicaria

+; 51 - Riccia fluitans 2.

Vysvětlivky:


107

Tabulka 19


Společenstvo s Calamagrostis canescens /snímek 74/, Caricetum buekii /snímek 190/, Caricetum

paniculatae /snímek 73, 89/, Caricetum gracilis /snímek 12, 101, 116/, Caricetum ripariae /snímek 60/

a Caricetum acutiformis /snímek 150/

Datum 7.

1982

6.

1981

7.

1982

7.

1982

7.

1982

7.

1582

7.

1982

7.

1982

7.

1982

Analyzovaná plocha /m2/ 10 15 15 20 30 100 50 10 10*

Celková pokryvnost /%/ 100 100 100 100 100 100 100 100 100

Hloubka vody /m/ 0 0 0,20 0,30 0 0,15 0,10 0,05 0,10

Proudění vody - - S S S S S S P

Hloubka sedimentu /m/ . . 0,25 0,20 . 0,20 0,05 0,3 .

Počet druhů 10 5 15 13 5 11 6 5 8

Tabulka 19a

Druh 74 190 73 89 42 101 116 60 150

Calamagrostis canescens 4 . + . . . . . .

Carex buekii . 5 . . . . . . .

C. paniculata . . 3 4 . . . . .

C. gracilis . . . . 5 5 4 . .

C. riparia . . . . . . . 5 .

C. acutiformis . . + . . 1 2 . 5

Lythrum salicaria + . . . + 1 + + .

Lemna minor . . 1 2 . + . 2 2

Filipendula ulmaria 1 . . + . + 1 . .

Phragmites australis + + + 3 . . . . .

Galium palustre s. 1. + . 1 1 . . + . .

Lysimachia vulgaris 1 . . + . 1 . . .

Berula erecta . . 1 1 . . . . +

Equisetum fluviatile . . . . . + 2 . 1

Urtica dioica 1 . . . . . . + .

Caltha palustris . . + . . 1 . . .

Solanum dulcamara . . + + . . . . .

Cardamine amara . . + + . . . . .

Lycopus europaeus . . . + . 1 . . .

Lemna trisulca . . . 2 . . . . 3 X)Výskyt v jednom snímku: 74 - Geranium palustre 3, Galeopsis tetrahit +, Veronica chamaedrys +;

190 - Calystegia sepium 1, Vicia sepium +, Rubus caesius +; 73 - Myriophyllum verticillatum 4,

Eleocharis palustris s. 1. 2, Alisma plantago-aquatica 1, Bidens cernua +, Myosotis laxiflora +; 89 -

Elodea canadensis 3,Cirsium palustre +{ 42 - Equisetum arvense +, Symphytum officinale +,

Sanguisorba officinalis +; 101 - Juncus effusus +, Phalaris arundinacea +; 60 - Bidens frondosa +; 150

- Potamogeton alpinus 2, Polygonum amphibium r, Menyanthes trifoliata +.

Vysvětlivky viz tab. 18.

108

109


Flóra a vegetace širšího okolí Čertovy

a Kněžské skály na Křivoklátsku

Flora und Vegetation der weiteren Umgebung von Felsen Čertova

a Kněžská skála im Landschaftsschutzgebiet Křivoktátsko

Jiň KOLBEK - Václav PETŘÍČEK

ÚVOD

Na podkladě dohody Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody s

Botanickým ústavem ČSAV se od roku 1981 provádí botanický a ochranářský prů-

zkum Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, zaměřený především na potenciální

zátopovou zónu projektované údolní nádrže na Berounce. Jedno z nejcennějších

území, které by bylo výstavbou uvažované přehrady ohroženo, je i Státní přírodní

rezervace Čertova skála. Tato skála by byla z velké části zaplavena a na zbylém

území by byla změnou mezoklimatu pravděpodobně ohrožena význačná

mikroklimato-edaficky podmíněná xerotermní společenstva /změnou jejich druhového

složení/.

Flórou a částečně vegetací Čertovy skály se zabýval RIVOLA (1974), avšak

žádná podrobnější práce nebyla dosud publikována. Kromě vlastního území Státní

přírodní rezervace čertova skála se autoři tohoto příspěvku dále zabývají i Kněžskou

skálou, Písařovým vrchem a Dlouhou horou, tzn. širším okolím, které je geologicky

dosti pestré. Proto se částečně sledoval i vliv různých geologických podkladů na

diferenciaci rostlinných společenstev a na rozdíly ve výskytu druhů.

Nomenklatura uváděných taxonů je uvedena podle práce NEUHÄUSLOVÁ et

KOLBEK /red./ (1982). Dr. Herben a dr. Liška určili mechorosty a lišejníky, za což jim

děkujeme. Autoři rovněž děkují RNDr. V. Skalickému, CSc, za upřesnění některých

údajů.

110

FYZICKOGEOGRAFICKÉ POMĚRY

Studované území leží na levém břehu Berounky mezi obcemi Týřovice a

Nezabudice, asi 9 km západojihozápadně od Křivoklátu a 12 km jihojihovýchodně od

Rakovníka. Toto území převážně tvoří skalnaté svahy /s různou hloubkou půdy/ v

údolí Berounky s východní až jižní orientací a postranní rokle orograficky náleží do

Křivoklátské pahorkatiny.

Podklad nejčastěji tvoří algonkické břidlice, tvrdé horniny, zpravidla šedé barvy,

které se větráním rozpadají na ploché až lupenité droby. Častá je příměs jemného

grafitového prášku a železného kyzu, zbarvující horninu tmavě modrošedě;

zvětšováním této příměsi biochemického původu přecházejí algonkické břidlice do

19. Mapka studovaného území s vyznačenými lokalitami: a-hranice SPR podle výnosu, b-

hranice SPR podle lesního hospodářského plánu, c-hranice lokalit 1 až 6, d-vodní toky, e-

komunikace.

111

kamencových nebo grafitických břidlic s obsahem pyritu, které se v minulosti

těžily např. v údolí Tyterského potoka /severovýchodní okraj sledovaného území/ pro

výrobu dýmavé kyseliny sírové (cf. ČEPEK et ZOUBEK /red./ 1961).

Severně od Týřovic překrývají algonkické vrstvy paradoxidové břidlice tzv.

skryjskotýřovického kambria, obsahující význačnou faunu, hlavně trilobity. O něco

mladší jsou vulkanické porfyry a porfyrové tufy křivoklátsko-roky-canského pásma; do

sledovaného území zasahují jen jako výběžek Týřovických skal z protilehlého břehu

Berounky.

Výrazné skalní ostrohy Čertovy a Kněžské skály s okolím tvoří spility -bazické

vyvřeliny algonkického stáří s častými karbonátovými vložkami. Nadmořská výška

112

ostrohu Čertovy skály je 361 m n. m., tzn., že relativní výška od hladiny Berounky

/246 m n. m./ je kolem 110 m /odečteno podle mapy 1:10 000/. NĚMEC (1983) se

však domnívá, že skutečné převýšení je menší, jen asi 70 m relativní výšky. Vrchol

Kněžské skály dosahuje 293 m n. m., tj. asi 47 m relativní výšky. Spility jsou

masivnější a tvrdší horniny, lépe vzdorují větrání než okolní břidličné sedimenty, z

kterých jsou postupně vypreparovány. Geologické a geomorfologické poměry

Čertovy skály podrobně zpracoval NĚMEC (1983).

Pedologické poměry jsou v souladu s pestrou geologií a geomorfologií značně

různorodé. Pro skloněné skalní stěny a stupně je charakteristický výskyt iniciálních

půdních subtypů /protoranker, mulový ranker/. Kde se může nahromadit větší

množství půdy, vzniká hnědozemní a suťový ranker, které mají značnou příměs

skeletu. Tyto subtypy jsou charakteristické pro společenstva lemů a partie reliktních

borů a zakrslých doubrav. Rozsáhlé plochy svahů zaujímá právě suťový ranker s

výskytem tolitových doubrav. Na rovinatějším terénu a spilitovém úživnějším

podkladu se eutrofní hnědozem /habrové doubravy/ vyskytuje kolem hran svahů a na

terasách hnědozemě podstatně oligotrofního rázu.

20. Pohled z Čertovy skály na dosud přirozené louky u Kouřimeckého přívozu /foto M.Molíková/.

113

Na dnech údolí jsou menší plochy nahromaděné sutě promíšené se svahovou

zeminou, většinou velmi humózní a vlhkou.

KLIMA

Výrazný říční fenomén Berounky se na Křivoklátsku projevuje i v mezoklimatu,

které je zde teplejší než v okolní pahorkatině, hlavně v zimních měsících. Průměrná

roční teplota se pohybuje kolem 7,5 °C. Průměrné roční srážky činí asi 530 mm a ve

vegetačním období je to jen 350 mm; proto toto území patří mezi suché oblasti ČSR.

Nejvíce srážek spadne v červenci - 75 mm (VESECKÝ et al. 1958).

Podobně jako celá centrální část Křivoklátska spadá i toto území do mírně teplé

oblasti, a to do okrsku MT 11 (QUITT 1971), charakterizovaného dlouhým, teplým a

suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem a podzimem a

krátkou, mírně teplou a velmi suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky.

Tyto podmínky velmi ovlivňují i vegetaci. Ve větší Části území je výrazná převaha

xerotermních prvků a jejich společenstev, kdežto mezofilní druhy nalézají svá

stanoviště jen v suťových lesních porostech a na dnech inverzních údolí.

VEGETACE

V území bylo zjištěno zastoupení 13 přirozených jednotek, z nichž 2 jsou

popsány jako provizorní /teplomilné křovinaté pláště a roklinová společenstva nivních

náplavů s dominantní Lunaria rediviva/. Plošně v území převažují lesní společenstva.

Jen asi polovina plochy lesních společenstev je přiřaditelná k jednotkám curyšsko-

montpelliérského systému. Zbytek tvoří kulturní lesy s introdukovanými dřevinami,

které jako edifikátory velmi ovlivnily až zcela změnily bylinné patro. Tato

společenstva kulturních dřevin se nestudovala. Jen ve SPR Čertova skála, pro niž

lesnická typologická mapa vymezuje plochu 2,34 ha, je označeno 30 % plochy jako

zakrslá tolitová doubrava na vyprahlé suti na svahu, 7 % jako středně bohatá

šťavelová dubová bučina se štěrkovitou hnědozemí a 63 % jako habrová javořina s

kakostem na stinné suti. Nelesní vegetace je ve studovaném území plošně méně

zastoupena, avšak pro výrazné geomorfologické jevy Čertovy a Kněžské skály má

velké množství jednotek. Jedna asociace náleží ke třídě Asplenietea trichomanis, 4

asociace ke třídě Festuco-Brometea, 1 asociace ke třídě Trifolio-Geranietea, 1

asociace ke třídě Vaccinio-Piceetea a 6 asociací ke třídě Querco-Fagetea.

114

ASPLENIETUM TRICHOMANO-RUTAE-MURARIAE KUHN 1937

Společenstva skalních štěrbin třídy Asplenietea trichomanis BR.-BL. in MEYER

et BRAUN-BLANQUET 1934 corr. OBERD. 1977 nejsou na Křivoklátsku příliš častá.

Je to dáno nevhodným převládajícím typem rozpadu hornin. Dosud jsou z této oblasti

známa pouze druhově chudá společenstva skalních štěrbin silikátových skalních

substrátů v asociaci Woodsio ilvensis-Asplenietum septentrionalis Tx. 1937 z

porfyritových skal Týřovické skály (KOLBEK 1978: 215) a Asplenietum

septentrionalis SCHWICKERATH 1944 (KOLBEK 1. c: 219) ze skal u obce Týřovice,

které kontaktují se studovaným územím. Druhově chudá společenstva skalních

štěrbin sušších vápencových skal nejsou odsud udávána. Vápence v CHKO chybějí.

Vyskytují se pouze bazické až ultrabazické silikátové horniny /spility ve střední a

východní části a diabasy na jihovýchodním okraji/. Spility, z nichž je právě budována

Čertova a Kněžská skála, jsou charakterizovány vložkami uhličitanu vápenatého,

který do jiných hornin této oblasti neproniká. Velkou Část plochy těchto skal však

osidlují vyvinutější společenstva ze svazu Alysso-Festucion pallentis /viz dále/.

Společenstva štěrbin jsou lokálně vázána jen na malé plošky.

Poměrně příhodné podmínky pro rozvoj tohoto společenstva však vznikly vy-

budováním umělé zídky u silnice pod Kněžskou skálou. Jako materiál byl použit

místní kámen /spilit/ spojený maltou, bohatou na uhličitan vápenatý. Na strmém

sklonu zídky s jižní expozicí se vytvořilo iniciální společenstvo, které lze přiřadit do

svazu Potentillion caulescentis BR.-BL. in BRAUN-BLANQUET et JENNY 1926 k již

jmenované asociaci. Ve snímku se vyskytuje i Aurinia saxatilis, která je na skalách v

okolí velmi častá a na umělé zídce nalézá vhodné podmínky.

Kněžská skála, umělá zídka pod silnicí, jižní expozice, sklon 85°, plocha 1 x 5 m, 250 m n.

m., E1 =40 %,EO = 5 %, 14. 9. 1983 (39/83):

E1 : Asplenium ruta-muraria 2, Aurinia saxatilis 2, Sedum album 1, Inula conyza 1, Acinos

arvensis +, Taraxacum officinale agg. +, Thymus pulegioides +, Artemisia absinthium r,

Artemisia campestris r, Festuca pallens r, Lamium album r;

Eo :Tortula muralis 1, Encalypta cf. vulgaris 1, Camptothecium sericeum + , Trichostomum

crispulum + .

115

Toto společenstvo nelze zařadit do třídy Parietarietea RIVAS-MARTINES ex

RIVAS GODAY 1964, která zahrnuje nitrofilní rostlinná společenstva zdí a skalních

štěrbin /sub/atlantského až mediterráního rozšíření a u nás je reprezentována dosud

jen jednou známou asociací Cymbalarietum muralis GCRS 1966, vázanou na stinné

a vlhčí zdi (cf. KOLBEK et KURKOVÁ 1979). Vztahy společenstev skalních štěrbin a

zdi nejsou na našem území ještě jasné a vyžadují především dostatek srovnávacího

snímkového materiálu.

ALYSSO SAXATILIS-FESTUCETUM DURIUSCULAE KLIKA EX ČEŘOVSKÝ 1949

Tato asciace je vázána na strmé skalní stěny a na Křivoklátsku je poměrně

častá v údolí Berounky na mírně kyselých horninách. Je rozšířena převážně na

expozicích jižního kvadrantu /při výskytu na stíněných stanovištích a severních

expozicích vytváří acidofilní varianty/.

21. Chráněný druh Stipa joannis má z našich kavylů nejširší ekologickou amplitudu, proto

vstupuje na nejsušší skalky i do lemových porostů.

116

Na spilitech čertovy a Kněžské skály není zdaleka tak rozšířena, jak by se

mohlo předpokládat z rozšíření druhu Aurinia saxatilis. Tento druh zde vstupuje

rovněž do příbuzné asociace Asperulo-Festucetum, která zaujímá většinu otevřených

skalních ploch. Alysso-Festucetum /svaz Alysso-Festucion pallentis MORAVEC in

HOLUB et al. 1967 ze třídy Festuco-Brometea BR.-BL. et TÜXEN 1943) má ve

srovnání s ní celkově menší počet druhů ve snímcích a je vázána na půdy s nižším

pH. Dominanty tvoří Aurinia saxatilis a Festuca pallens. Významná je přítomnost

Allium senescens subsp. montanum a Hieracium pallidum agg. Půdním typem je

ranker s nepatrnou vrstvou surového humusu /moder/ s pH pohybujícím se v kyselé

až mírně kyselé oblasti.

Lokality snímků /tab. 20/:

1 - Čertova skála, hlavní hřeben, 16. 6.1982 (37/82);

2 - skalky nad silnicí, 0,3 km jihozápadně od čertovy skály, 7. 6. 1977 (116/77);

3 - Čertova skála, 26. 7. 1971 (43/71);

4 - Čertova skála, 26. 7. 1971 (44/71).

ASPERULO GLAUCAE-FESTUCETUM DURIUSCULAE PREIS IN KLIKA 1939

Toto společenstvo zaujímá většinu plochy strmých skal s mělkou půdou a bez

dřevin. Sklon je mírnější /40-80°/ a pokryvnost bylinného patra vyšší než u předchozí

asociace. Rovněž počet druhů ve snímcích je podstatně vyšší. Dominanty tvoří

Festuca pallens, Seseli osseum, Galium glaucum a dále významné jsou druhy, které

v asociaci Alysso-Festucetum chybějí nebo se vyskytují jen sporadicky:

Pseudolysimachion spicatum, Aster amellus, Pulsatilla pratensis, Jovibarba

sobolifera, Vincetoxicum hirundinaria, Geranium sanguineum a četné další /tab. 21/.

Některé druhy mají schopnost faciálního převládnutí a na omezené ploše v tomto

společenstvu lokálně vytvářejí dominantu. V území Čertovy skály se tak chová

zvláště Geranium sanguineum. Ve společenstvu nachází svoje uplatnění několik

význačných petrofytů, xerotermů a rovněž i vzácné a chráněné rostliny /Aster

amellus, Aurinia saxatilis, Pulsatilla pratensis, Stipa joannis, Anthericum ramosum,

Teucrium botrys, Centaurea triumfettii, Scabiosa columbaria/.

117

Tabulka 20 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Alysso saxatilis-Festucetum duriusculae KLIKA ex ČEROVSKÝ 1949

Snímek 1 2 3 4

Expozice JZ V V SZ

Sklon /°/ 85 68 80 85

Plocha /m2/ 9 25 12 6

Nadmořská výška /m n. m./ 330 260 280 300

Pokryvnost /%/ 25 25 40 30

Pokryvnost /%/ 1 15 5

Tabulka 20a Zastoupení druhů

Druh číslo snímku

1 2 3 4 E1

Festuca pallens 2 1 2 2

Aurinia saxatilis 1-2 2 + 1

Galium glaucum 1 + 2 +

Artemisia campestris + + + r

Potentilla arenaria + + r .

Allium senescens subsp. montanum . 2 1 +

Sedum album . 2 + +

Hieracium pallidum agg. r . . +

Seseli osseum . + r .

Asplenium septentrionale . . 1 +

Asperula cynanchica . . 1 r

Campanula rotundifolia . . + r

EO

Ceratodon purpureus . . 2 1

Polytrichum piliferum . . 2 1

Parmelia taractica . . 1 +

Poznámka: Druhy přítomné v E1 jen v jednom snímku: Potentilla argentea 2:+, Stachys recta 2:+,

Asplenium ruta-muraria 2: + , Euphorbia cyparissias 3: + , Thymus pulegioides 3:r, Pseudolysimachion spicatum 3:r, Pulsatilla pratensis 3:r, Teucrium chamaedrys 3:r, Sedum reflexum 3:r, Hieracium cymosum 3:r, Polygonatum odoratum 3:r, Polypodium vulgare 4:+, Sedum maximum 4:r.

Druhy přítomné v EO jen v jednom snímku: Camptothecium lutescens 2:+, Parmelia loxodes

3:+.

118

Z velkého počtu dalších významných druhů jsou to zvláště: Seseli osseum,

Teucrium chamaedrys, Hieracium pallidum agg., H. cymosum, H. bauhinii, Stachys

recta, Anthemis tinctoria, Veronica teucrium a Scabiosa ochroleuca. Půda je mělká,

typu ranker, s hodnotami pH v mírně kyselé až neutrální oblasti (pH/H2O = 5,7 a 6,2,

pH/KCl = 5,0 a 5,5). Sorpční komplex je nasycený nebo téměř nasycený. Význačné

jsou bohaté vložky uhličitanu vápenatého a jeho prokazatelnost v půdě.


1) - Čertova skála, vystupující skalní útes ze suťových lesů, 26. 7. 1971 (42/71);

2) - Čertova skála, skála na severovýchodním okraji, 26. 7. 1971 (45/71);

3) - Čertova skála, převládnutí Geranium sanguineum, 26. 7. 1971 (46/71);

4) - Čertova skála, pod vrcholem, 26. 6. 1974 (24/74

22. Významný chráněný druh SPR Čertova skála -Aster amellus.

119

Tabulka 21


Asperulo glaucae-Festucetum duriusculae PREIS in KLIKA 1939

Snímek 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Expozice J V Z JV JJV JV JZ JV JZ Z

Sklon /°/ 45 40 80 48 52 41 46 56 40 70

Plocha /m2/ 25 16 25 100 40 36 50 12 20 20

Nadmořská výška

/m n. m./ 270 280 310 320 270 270 280 270 280 280

Pokryvnost E2 /%/ - - 10 - - - 2 - - -

Pokryvnost E1 /%/ 45 40 50 40 40 35 40 50 60

Pokryvnost Eo /%/ 30 - - 5 5 2 1 2 - 15

Tabulka 21a

Zastoupení druhů


1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 E2

Sorbus aria agg. . . 1 . . . + . . .

Rosa canina . . + . . . . . . .

E1

Festuca pallens 2 2 2 2 2 2 1 2 2 2

Seseli osseum 2 2 + r 1 1-2 + + r 1-2

Galium glaucum 1 1 1 2 + 1-2 + 1 1 +

Allium senescens subsp. montanum +-1 r r 2 1-2 + 1 2 1 +

Sedum album + + + + 1-2 + + 1 + +

Artemisia campestris + r r 1 1 1 1 + 1 +

Thymus pulegioides r + r r r r r r 1 +

Aurinia saxatilis r r r r 1 1-2 + + + r

Potentilla arenaria + 1 + 1 2 + 2 . + +

Asperula cynanchica + + + + 1 + + r + .

Euphorbia cyparissias + + r 1 1 2 + . + +-1

Asplenium septentrionale + + . 1 1 1 + + r r

Dianthus carthusianorum + r . + + + r r + 1

Jovibarba sobolifera + . . 1 1-2 1 (r) 1 r 1

Vincetoxicum hirundinaria r + r r r r r . r .

Pulsatilla pratensis r r + + 1 + + . . .

120

Tabulka 21a


1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Geranium sanguineum r . 2 + 1 2 2 r . .

Campanula rotundifolia + + + + . . + . + .

Aster amellus + . r + 1-2 + + . . .

Arenaria serpyllifolia . . . + 1 1 + r r

Pseudolysimachion spicatum + + 1 1 . . 2 . . .

Sedům reflexům + + r + . . + . . .

Arabis hirsuta r + r ° (r) . . . . r

Echium vulgare r . . + + . r . r .

Acinos arvensis . . + + + + + . .

Asplenium ruta-muraria . . . + . . r r . r

Stachys recta . . . + + . + + 1

Hieracium cymosum + . r + . . r . . .

Veronica dillenii + . . 1 + 1 . . . .

Sedům sexangulare r r + . . . + . . . .

Melica transsilvanica r . . r . + . r - .

Verbascum lychnitis r . . . . r . r r

Hieracium bauhinii . . . + r . + . r .

Sedům maximum . . . r r + r . . .

Sanguisorba minor . . . . + r . r r .

Phleum phleoides 1 . . 1 . . r . . . Hieracium pallidum agg. . + . + . . r . . .

Polygonatum odoratum . . r o (r) . r . . .

Coronilla varia . . . o + r . r . .

Galeopsis bifida . . . r + r . . .

Centaurea triumfettii . . . o . . . r r r

Teucrium chamaedrys + . . . . . . . . +

Stipa joannis . . . 1 . o + . . .

Viola tricolor subsp.subalpina . . . r . + . . . .

Sedům acre . . . r . . r . . .

Ajuga genevensis . . . . + + ° . . .

Anthericum ramosum . . . . (+) r o . . .

Fallopia convolvulus . . . . r + . . . .

Asplenium trichomanes . . . . r + . . . .

Anthemis tinctoria . . . . r r . . . .

Hieracium pilosella . . . . r . + . . .

Hypericum perforatum . . . . r . . . r .

Potentilla neumanniana . . . . . . r + . .

Taraxacum laevigatum agg. . . . . . . r . . r

121


1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Scabiosa columbaria . . . . . . . . + +

Viola hirta . . . . . . . . r r

EO

Parmelia taractica 2 . . + l + + . . 2

Polytrichum piliferum 2 . . + . + + . . 2

Ceratodon purpureus 2 . . . 1 + + . . .

Cladonia foliacea + . . + . . . . . .

Cladonia rangiformis + . . . 1 . . . . .

Poznámka:

Druhy přítomné v E1 jen v jednom snímku: Avenula pratensis l:r, Trifolium arvense l:r, Hieracium

racemosum 4:1, Carduus nutans 4:r, Teucrium botrys 5:+, Silene nutans 5:r, Hieracium

umbellatum 5:r, Verbascum nigrum 5:r, Cardaminopsis arenosa 6:+, Scabiosa ochroleuca 8:r,

Rumex acetosella 9:r.

Druhy přítomné v E0 jen v jednom snímku: Bryum argenteum 4:+, Trichostomum crispulum 4:+,

Diploschistes muscorum 4:+, Cladonia pyxidata 4:+, Cladonia chlorophaea 5:1, Cladonia

coniocraea 8:+.

5) - čertova skála, skalky na jihozápadním okraji, bohaté vložky uhličitanu vápenatého, 29. 7. 1974

(35/74);

6) - Čertova skála, skalky na jihozápadním okraji, 29. 7. 1974 (36/74);

7) - čertova skála, skalky na severovýchodním okraji, 29. 7. 1974 (38/74);

8) - Kněžská skála, 20. 6.1973 (53/73);

9) - Kněžská skála, 27. 7. 1971 (47/71);

10) - Kněžská skála, 27. 7. 1971 (48/71).

ALLIO MONTANI-SEDETUM ALBI KLIKA 1939

Společenstvo vázané na mikroterásky a sutě pod skalami, kde se může nahromadit

větší množství surového humusu, promíšeného drobným štěrkem. Náleží k íniciálním

společenstvům svazu Alysso-Festucion pallentis a má schopnost se vyvíjet na jižních

i severních expozicích v xerotermních oblastech, na skalních podkladech s

nejrůznější trofií substrátu /kromě extrémně kyselých a extrémně zásaditých

substrátů, kde je zastoupena příbuznou asociací/. Protože jde o výrazně otevřené,

nenasycené společenstvo s nepříliš ustálenou strukturou, objevuje se často několik

druhů, které sem pronikají z kontaktních společenstev a které se v sukcesně

122

vyvinutějších jednotkách svazu již dále nevyskytují /Impatiens parviflora, Galeopsis

tetrahit, G. pubescens, Alliaria petiolata, Chamerion angustifolium aj./. Společenstvo

bývá druhově bohaté, velmi často se objevují s převládnutím jednoho druhu, což je

opět dokladem dosud neustálených vnitřních vztahů. Ve studovaném území projevují

tuto schopnost Sedum maximum, S. acre, Festuca pallens, Pseudolysimachion

spicatum, Artemisia absinthium a Galeopsis tetrahit, na jiných lokalitách Křivoklátska

pak Anthemis tinctoria. Dominantní druhy tvoří Sedum album, popřípadě jiný druh

rodu /S. acre, S. maximum, S. reflexum/ a Allium senescens subsp. montanum.

Časté jsou dále Aurinia saxatilis, Festuca pallens, Galium glaucum, Melica

transsilvanica a Viola tricolor subsp. subalpina. Pokryvnost bylinného patra se

pohybuje v rozmezí od 30 do 70 %, výskyt mechového patra je v úzké souvislosti s

expozicí a s typem substrátu /pokryvnost od 0 do 40 %/. Půdní typ je ranker nebo

protoranker na skalních teráskách a suťový ranker na pozvolna se zazemňujících,

ale dosud pohyblivých sutích pod skalami. Vzhledem k vysokému obsahu poměrně

bazického a drobného skeletu v půdě /velká plocha styku půdy se substrátem/ je i

acidita půdy neutrální až slabě bazická (pH/H2O = 7,6 a 7,0, pH/KCl = 7,3 a 6,5 u

dvou vzorků z Čertovy skály). Sorpční komplex je plně nasycený. V půdě je

prokazatelná přítomnost uhličitanu vápenatého.

21. Na skalních teráskách exponovaných k jihu se vyskytuje vzácně růže galská /Rosa

gallica/.

123

Lokality snímků /tab. 22/: 1 - Čertova skála, iniciální stadium na suťovém osypu, 26. 6. 1974 (23/74); 2 - Kněžská skála, iniciální stadium na suťovém osypu, 27. 7. 1971 (49/71); 3 - Čertova skála, při silnici, 16. 6. 1982 (41/82); 4 - Čertova skála, iniciální stadium na zazemňující se, pohyblivé suti, 16. 6. 1982

(40/82); 5 - Čertova skála, odlámané skály u silnice, 26. 6. 1974 (2 . 6. 1974 (21/74); 6 - Čertova skála, odlámané skály u silnice, 26. 6. 1974 (22/74); 7 - Čertova skála, společenstvo v zástinu, 29. 7. 1974 (37/74); 8 - Čertova skála, skalka na jihozápadním okraji, 7. 6. 1977 (115/77).

MELICO TRANSSILVANICAE-SEMPERVIVETUM SOBOLIFERI PREIS IN KLIKA

1939

Obecně poměrně vzácnější společenstvo vázané na zazemňující se polohy s

dominantním Jovibarba sobolifera. V území se vyskytuje pouze na východním okraji

Kněžské skály na přechodu mezi skalními společenstvy a lesním porostem. Část dne

je zde zastíněno skalou a modřínovým lesem. Význačným ekologickým jevem je

vyšší půdní vlhkost a stabilnější vlhkostní režim ve srovnání s ostatními společenstvy

svazu. Příčina je v zástinu a ve větší vrstvě půdy. V souvislosti s tím je podpořen

rozvoj mechového patra, které dosahuje vyšší pokryvnosti. Významný je výskyt

některých na vlhkost náročnějších druhů /Poa nemoralis subsp. nemoralis, lnula

conyza, Veronica teucrium/. Významný je výskyt Asplenium trichomanes a A.

septentrionale, které se v této asociaci vyskytují pravidelně. Z dalších

charakteristických druhů se v porostu na Kněžské skále objevuje Centaurea

triumfettii.

Kněžská skála, skalní úklony k východu kryté lesem proti dlouhodobému oslunění,

jihovýchodní expozice, sklon 36°, plocha 16 m2, 250 m n. m., E1 = 70 %, Eo = 30 %, 14.

9. 1983 (38/83)

E1 :Jovibarba sobolifera 3, Poa nemoralis subsp. nemoralis 2, Sedum album 2, Dianthus

carthusianorum 1, Festuca pallens 1, Galium glaucum 1, Potentilla neumanniana 1,

Thymus pulegioides 1, Veronica teucrium 1, Geranium sanguineum +-1, Melica

transsilvanica +, Aurinia saxatilis +, Scabiosa ochroleuca +, Asplenium trichomanes +,

A. septentrionale +, Seseli osseum +, Asperula cynanchica +, Stachys recta +,

Euphorbia cyparissias +, Acinos arvensis +, Coronilla varia +, Sanguisorba minor +,

Artemisia campestris +, Fallopia convolvulus +, Allium senescens subsp. montanum +,

124

Arabis hirsuta +, lnula conyza +, Rosa spec. juv. +, Allium oleraceum r, Centaurea

triumfettii r;

EO: Hypnum cupressiforme 2,Rhytidium rugosum 2.

Na Křivoklátsku je toto společenstvo vzácné a je zatím známo jen z Valachova u

Skřivaně a ve fragmentu z Baby u Křivoklátu.

GERANIO SANGUINEI-DICTAMNETUM ALBAE WENDELBERGER 1954

Toto lemové, převážně bylinné společenstvo ze třídy Trifolio-Geranietea TK.

MÜLLER 1961 vytváří sukcesní přechod mezi skalními porosty a společenstvy

teplomilných křovin. Z topografického hlediska zaujímá velmi výhodné postavení v

terénu, kde je nahromaděna již větší vrstva půdy, a tím je sníženo kolísání půdní

vlhkosti a přitom vytvořeno dostatečné množství živin

24. Chráněný druh Centaurea triumfettii byl zatím zjištěn jen na Kněžské skále.

Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Allio montani-Sedetum

albi KLIKA 1939

125

Tabulka 22

Snímek 1 2 3 4 5 6 7 8

Expozice JV J JV JJV JV V V JV

Sklon /°/ 36 45 33 37 60 54 59 50

Plocha /m2/ 40 16 10 30 20 20 40 24

Nadmořská výška /m n.m./ 260 260 260 270 260 260 270 270

Pokryvnost E1 /%/ 40 60 50 65 30 70 60 60

Pokryvnost EO /%/ - - 15 - 15 10 3 40

Zastoupení druhů Číslo snímku

Druh 1 2 3 4 5 6 7 8

E1

Sedum album 2 3 3 2 2 3 1 2

Sedum maximum 3 . r 1 r 1 1 1

Aurinia saxatilis r + + + r 2 1 .

Allium senescens subsp. montanum

. 1 2 +-1 2 2 2-3 2

Festuca pallens . + . + + + 1 2

Melica transsilvanica . + . + + + + +

Seseli osseum . r + r + . + 1

Galium glaucum . r . 1 + + 2 1

Viola tricolor subsp. subalpina . . . + r + 1 1

Fallopia convolvulus 1 r . . . r + .

Impatiens parviflora 1 . . + + r . .

Hypericum perforatum . r . . . + + +

Asplenium ruta-muraria . . + . + r . 1

Galeopsis ladanum + . . 1 . . r .

Sanguisorba minor . + + . . . . 1

Arabis hirsuta . r + . . . . r

Stachys recta . . + . . + . +

Geranium sanguineum . . + . . r + .

Arenaria serpyllifolia . . + . . r . +

Sedum acre . . . 3 + + . .

Asperula cynanchica . . . + . + . +

Dianthus carthusianorum . . . . + + + .

Euphorbia cyparissias . . . . + + + .

Artemisia campestris . . . . + r + .

Asplenium trichomanes . . . . . + + 1

126

Druh 1 2 3 4 5 6 7 8

Sedum reflexum . . . . . r + 2

Artemisia absinthium . 1 . + . . . .

Veronica teucrium . + . + . . . .

Potentilla argentea . + . . . + . .

Thymus pulegioides . + . . . . r .

Jovibarba sobolifera . . 1 . 1 . . .

Coronilla varia . . + + . . . .

Acinos arvensis . . r . + . . .

Geranium robertianum . . . . . . . +

Ceratodon purpureus . . . . + 2 . .

Cladonia pyxidata . . . . + . + .

Poznámka:

Druhy přítomné v E1 jen v jednom snímku: Galeopsis tetrahit 1:2, Alliaria petiolata l:r, Rubus fruticosus

agg. l:r, Teucrium chamaedrys 2:+, Galeopsis pubescens 2:+, Echium vulgare 2:r, Vincetoxicum

hirundinaria 2:r, Scabiosa columbaria 2:r, Asperula tinctoria 4:1, Cerastium arvense 4:1,

Epilobium montanum 4:1, Salvia pratensis 4:+, Chamerion angustifolium 4:+, Knautia arvensis

4:+, Fragaria vesca 4:+, Verbascum thapsus 4:r, Fumaria spec. 4:r, Ajuga genevensis 5:+,

Taraxacum officinale agg. 5:r, Campanula rotundifolia 5:r, Potentilla neumanniana 5:r, Veronica

chamaedrys 6:+, Valerianella locusta 6:r, Pseudolysimachion spicatum 7:3, Polypodium vulgare

7:+, Verbascum lychnitis 7:+, Potentilla arenaria 7:+, Veronica dillenii 7:+, Asplenium

septentrionale 7:+, Cotoneaster integerrimus juv. 7:r, Hieracium cymosum 7:r, Rosa. spec. juv.

7:r, Geranium columbinum 8:+, Cardaminopsis arenosa 8:+, Teucrium botrys 8:+, Origanum

vulgare 8:+, Fragaria moschata 8:+.

Druhy přítomné v EO jen v jednom snímku: Encalypta streptocarpa 3:2, Tortella tortuosa 3:2,

Abietinella abietina 5:2, Brachythecium reflexum 5:+, Syntrichia intermedia 5:+, Encalypta

vulgaris 5:+, Brachythecium albicans 7:1, Cladonia rangiformis 7:+, Cladonia coccifera 7:+,

Camptothecium lutescens 8:3, Bryoerythrophyllum recurvirostre 8:1.

127

a humusu. Velmi příznivě působí i dostatek světla, kterého v bylinném patře

sukcesně vyvinutějších společenstev rychle ubývá. V tomto společenstvu lze nalézt z

různých ekologických hledisek i nejnáročnější druhy. Vyskytuje se již slabě zapojené

keřové patro s významnými dřevinami: Sorbus aria agg. Juniperus communis subsp.

communis, Cotoneaster integerrimus a Rhamnus catharticus. Pro bylinné patro je

typická výrazná dominance Dictamnus albus, Geranium sanguineum, Polygonatum

odoratum a Veronica teucrium. Z dalších význačných druhů se objevují Digitalis

grandiflora, Hieracium bauhinii, Pyrethrum corymbosum, Poa nemoralis subsp.

rigidula, Lilium martagon, Origanum vulgare, Turritis glabra, Phleum phleoides a

Pseudolysimachion spicatum.

Čertova skála, lem křovin na menším hřbítku asi 50 m nad silnicí, východní expozice, sklon

40°, plocha 25 m2 , 300 m n. m., E2 = 25 %, E1 = 70 %, EO = 50 %, 16. 6. 1982 (36/82):

E2: Sorbus aria agg. 2, Cotoneaster integerrimus 2, Quercus petraea +, Rosa canina +,

Juniperus communis subsp. communis +, Rhamnus catharticus +;

25. Chráněný druh Dictamnus albus z Čertovy skály, typický představitel lemových

společenstev třídy Trifolio-Geranietea.

128

E1: Dictamnus albus 3, Geranium sanguineum 2, Polygonatum odoratum 2, Veronica

teucrium 2, Digitalis grandiflora 1, Pyrethrum corymbosum 1, Pseudolysimachion

spicatum 1, Galium glaucum 1, Hieracium bauhinii 1, Euphorbia cyparissias +, Poa

nemoralis subsp. rigidula +, Lilium martagon + , Sedum reflexum +, Arabis hirsuta +,

Aurinia saxatilis +, Festuca pallens +, Stachys recta +, Origanum vulgare +, Phleum

phleoides +, Sedum maximum +, Hieracium caespitosum +, Fragaria viridis +, Turritis

glabra +, Quercus petraea juv. +, Potentilla arenaria r, Melica nutans r, Tolypodium

vulgare r, Hypericum perforatum r, Thymus pulegioides r, Verbascum lychnitis r,

Artemisia absinthium r, Silene nutans r, Seseli osseum r, Stellaria holostea r;

EO: Dicranum polysetum 2, Hypnum cupressiforme 2, Barbilophozia barbata 1.

Tato asociace je z okruhu lemových společenstev na Křivoklátsku nejčastější

/celkové její rozšíření však nebylo dosud publikováno/. Z hlediska výskytu

genofondově hodnotných druhů je neobyčejně cenná a vyžaduje nejpřísnější

ochranu. Již při zásahu do okolních kontaktních porostů se většinou zásadně mění i

struktura tohoto společenstva a objeví se synantropní druhy, které později

převládnou a vytlačí druhy původní.

POLYGONATO ODORATI-SORBETUM ARIAE ASS. NOVA PROVIS

Tato jednotka zahrnuje druhově velmi bohatá společenstva přirozených

teplomilných plášťů. Jde o primární společenstva podmíněná edaficky, s keřovým

patrem od 10 do 60 % pokryvnosti, v kterém se uplatňují teplomilné dřeviny. Za

význačné druhy lze považovat Sorbus aria agg., Swida sanguinea, Juniperus

communis subsp. communis, Cotoneaster integerrimus, Rhamnus catharticus a Rosa

rubiginosa. Výška keřového patra dosahuje až 4 m. V bylinném patře se uplatňují

xerotermní druhy, a to od výrazných skalních druhů až po druhy teplomilných lesů.

Velmi četné jsou druhy lemů ze svazu Geranion sanguinei TÜXEN in TH. MÜLLER

1961 jako Vincetoxicum hirundinaria, Aster amellus, Inula conyza, Ajuga genevensis,

Polygonatum odoratum, Galium glaucum, Viola collina, Fragaria viridis,

Brachypodium pinnatum, Geranium sanguineum a Phleum phleoides. Kromě těchto

druhů sem v menšině pronikají i hájové druhy /Silene nutans, Poa nemoralis subsp.

nemoralis, Dactylis polygama, Hepatica nobilis, Campanula rapunculoides, C.

trachelium a Pyrethrum corymbosum/. V tomto společenstvu se střetávají, podobně

jako v lemových společenstvech, druhy xerotermních bylinných společenstev s prvky

teplomilných doubrav. Z hlediska genofondu /vysoká druhová diverzita původních

129

domácích druhů/ jsou tyto porosty velmi cenné a zasluhují zvýšenou pozornost a

ochranu.

Snímkový materiál byl porovnán s podobnými společenstvy. Největší afinitu

vykazuje k asociaci Liguatro-Prunetum (FABER 1933) TÜXEN 1952, doloženou z

Německa (DIERSCHKE 1974, WITSCHEL 1980), jejíž přítomnost lze z hlediska

ekologické i floristické podobnosti očekávat v sousedním Českém krasu. Vzhledem k

floristickým rozdílům /převládnutí většího množství xerotermních druhů z třídy

Festuco-Brometea a Trifolio-Geranietea/ a k celkovému nedostatku snímkového

materiálu je křivoklátské společenstvo zatím zařazeno jen provizorně. V rámci

fytocenologického systému, který byl přijat pro ČSR (MORAVEC et al. 1983),

přiřazujeme toto společenstvo prozatímně do svazu Prunion fruticosae TÜXEN 1952

s tím, že na našem území není dosud problematika teplomilných křovinatých plášťů

vyřešena. Otázkou zůstává i zařazení těchto společenstev do samostatné třídy

Rhamno-Prunetea RIVAS-GODAY et BORJA CARBONELL 1961. Lokality snímků

/tab. 23/:

1) - Čertova skála, plášť lesa pod hlavním vrcholem, částečně stíněno, suť, 12. 9. 1983 (31/83),

2) - Čertova skála, poslední skalnatý hřbítek k severovýchodu, málo zazemněný skalní podklad, 16. 6. 1982 (38/82),

3) - Čertova skála, skalky na východním okraji, 12. 9. 1983 (34/83), 4) - Čertova skála, skalní sedýlko, plášť lesa, 12. 9. 1983 (32/83), 5) - Čertova skála, křoviny na jihozápadním okraji, drolina se zahliněnou sutí, 14. 9. 1983

(40/83), 6) - Kněžská skála, křoviny na jihozápadním úbočí pod hřebenem, 17. 6. 1982 (43/82), 7) - Čertova skála, stíněný plášť lesa, 12. 9. 1983 (33/83).

HIERACIO PALLIDI-PINETUM STOCKER 1965

Reliktní borové porosty v údolí Berounky náležejí převážně k této asociaci,

která je zařazena do svazu Dicrano-Pinion Libbert 1933, třídy Vaccinio--Piceetea

BR.-BL. in BRAUN-BLANQUET, SISSINGH et VLIEGER 1939. Jejich plochy

nebývají velké a jsou vázané na vystupující skalky. Porosty jsou prosvětlené, s

dominantní Pinus sylvestris a Quercus petraea ve stromovém patře, se Sorbus aria

agg. v patře keřovém a s četnými xerotermními druhy v patře bylinném. Společenstvo

se vyskytuje na výstupech skal s menší půdní vrstvou, takže se mohou místy uplatnit

i významné skalní druhy /Aurinia saxatilis, Hieracium pallidum agg./. Většina druhů

bylinného patra se uplatňuje i ve společenstvech třídy Festuco-Brometea a Trifolio-

Geranietea /Asperula cynanchica, Festuca pallens, Campanula rotundifolia,

130

Cardaminopsis arenosa a Galium pumilum/. Význačným druhem je Carlina vulgaris,

na jiných lokalitách téhož společenstva na Křivoklátsku Chamaebuxus alpestris.

Reliktní bor na vystupující skalce na severovýchodním okraji SPR Čertova skála, jihovýchodní expozice, sklon 35°, plocha 80 m2, 330 m n. m., E3 =40 %, E2 = 25 %, E1 = 10 %, Eo = 2 %, 12. 9. 1983 (35/83);

E3: Pinus sylvestris 2, Quercus petraea 2;

E2: Sorbus aria agg. 2, Carpinus betulus 2, Rosa canina 1-2;

E1: Aurinia saxatilis 2, Hieracium paliidum agg. 1, Asperula cynanchica 1, Inula conyza 1, Hieracium pilosella 1, Aster amellus 1, Potentilla neumanniana 1, Vincetoxicum hirundinaria 1, Festuca pallens 1, Prunus spinosa juv. 1, Asplenium septentrionale +, Geranium robertianum +, Potentilla arenaria +, Dianthus carthusianorum + , Sedum album +, Campanula rotundifolia +, Seseli osseum +, Ajuga genevensis +, Cardaminopsis arenosa +, Galium pumilum +, Euphorbia cyparissias +, Rhamnus catharticus juv. +, Sorbus aria agg. juv. +, Silene nutans /+/, Carlina vulgaris r;

Eo: Dicranum scoparium 1, Hylocomium splendens 1.

Zařazení tohoto svazu Dicrano-Pinion do třídy Vaccinio-Piceetea spolu se

svazy Piceion excelsae, Pinion mughi, Betulion pubescentis a Athyrio alpestris-

Piceion (cf. MORAVEC et al. 1983) a hlavně v konfrontaci s nevyjasněnou indikací a

charakteristikou společenstev třídy Erico-Pinetea na území Čech se zdá nevyvážené

a bude vyžadovat podrobnou syntaxonomickou revizi.

Tabulka 23

Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Polygonato odorati-Sorbetum ariae ass. nova

provis

Snímek 1 2 3 4 5 6 7

Expozice Z JV V JJV JV JZ J

Sklon /°/ 42 30 30 32 26 30 40

Plocha /m2/ 60 40 45 42 50 80 30

Nadmořská výška /m n. m./ 320 300 290 280 270 280 270

Pokryvnost E2 /%/ 20 15 30 10 40 50 60

Pokryvnost E1 /%/ 35 50 60 50 50 60 50

Pokryvnost EO /%/ 5 - 5 2 3 10 20

131

Tabulka 23a

Zastoupení druhů číslo snímku

Druh 1 2 3 4 5 6 7

E2

Sorbus aria agg. 1 . 2 2 l + 2

Quercus petraea . 1 2 2 . 1-2 .

Carpinus betulus 2 . . . . 1 2

Corylus avellana . 2 1 . 2 . .

Swida sanguinea . 1 1 . . . 2

Rhamnus catharticus . . 1 . 1 3 .

Pyrus pyraster . . + . 2 . 1

Rosa canina . 1 . . . + .

Crataegus monogyna El Vincetoxicum hirundinaria

. . + . . + . 2 1 + + + 2 +

Galium glaucum 1 1 1 1 1-2 1-2 1

Euphorbia cyparissias + 1 + + 1 + +

Polygonatum odoratum + + 1 + + + +

Aster amellus 2 1-2 1 1 2 . 2

Ajuga genevensis 1 r 1 + + + .

Fragaria viridis + . 2-3 + 1 1 2

Inula conyza 2 + r . 2 + .

Thymus pulegioides 1 + 1 . . + +

Coronilla varia 1 . 1 + + 1 .

Seseli osseum 1 . . 1 1 + +

Brachypodium pinnatum + 3 2 2 . + .

Aurinia saxatilis + . + . r + +

Hypericum perforatum r + + + + . .

Arabis hirsuta . + + . 1 +-1 +

Sedum album 1 . . . + + +

Teucrium botrys + + . . 1 + .

Sanguisorba minor + + . . + + .

Sedum maximum + . + + + . .

Cardaminopsis arenosa + . 1 . + . +

Viola collina + . . . r r 2

Stachys recta . + . + + + .

Geranium sanguineum . . . 2 2 3 2

Asperula cynanchica 1 r . + . . .

Sedum reflexum 1 . + 1 . . .

Poa nemoralis subsp. nemoralis + . + + . . .

Potentilla arenaria + . . + + . .

Campanula rotundifolia + . . + . + .

132

Tabulka 23a

Druh 1 2 3 4 5 6 7

Festuca pallens + . . . . + +

Dianthus carthusianorum + . . . . r +

Allium senescens subsp. montanum + . . . + + .

Silene nutans r . . 1 . . 1

Artemisia campestris . r . r . + .

Melica transsilvanica . . 1 . + + .

Pseudolysimachion spicatum . . + + . . +

Rosa spec. juv. + 1 . . . . .

Veronica chamaedrys + . + . . . .

Galeopsis angustifolia + . . + . . .

Lembotropis nigricans + . . + . . .

Hieracium paliidum agg. + . . . . . +

Asplenium trichomanes r . . . r . .

Hieracium bauhinii . 1 . + . . .

Hieracium pilosella . + . . . + .

Asperula tinctoria . + . . . r .

Anthericum ramosum . + . . . + .

Campanula trachelium . (r) + . . . .

Hieracium sabaudum . (r) . . + . .

Phleum phleoides . . 2 2 . . .

Pyrethrum corymbosum . . 1 . . + .

Dactylis polygama . . 1 . . . +

Hieracium murorum . . + . . + .

Fallopia convolvulus . . . + + . .

Arenaria serpyllifolia . . . + + . .

Jovibarba sobolifera . . . . + + .

Rhamnus catharticus juv. . . . . + + .

EO

Hypnum cupressiforme 2 . . . 1 2 2

Dicranum scoparium + . 1 . . 2 .

Cladonia furcata . . 1 . . 1 1

Cladonia pyxidata + . . . . . 1

Poznámka: Druhy přítomné v E2 jen v jednom snímku: Cotoneaster integerrimus 3:1, Juniperus

communis subsp. communis 3:+, Rosa rubiginosa 5:1, Prunus spinosa 6:1. Druhy přítomné v E1 jen v jednom snímku: Bupleurum falcatum 1:2, Galium pumilum 1:+,

Pimpinella saxifraga 1:+, Hepatica nobilis 1:+, Lotus corniculatus 1:+, Hieracium cymosum 1:+, Campanula rapunculoides 1:+, Sedum acre l:r, Acinos arvensis l:r,

133

Carlina vulgaris 2:+, Fragaria vesca 2:+, Swida sanguinea juv. 2:+, Juniperus communis subsp. communis juv. 2:r, Veronica officinalis 2:+, Galeopsis ladanum 2:r, Hedera helix 3:+, Hieracium racemosum 3:+, Rosa gallica 4:2, Origanum vulgare 4:+, Trifolium arvense 4:+, Salvia pratensis 4:+, Verbascum lychnitis 4:+, Acer campestre juv. 5:+, Fraxinus excelsior juv. 5:+, Prunus spinosa juv. 5:+, Rubus fruticosus agg. 5:+, Carpinus betulus juv. 5:+, Asplenium septentrionale 5:r, Stellaria holostea 5:r, Centaurea triumfettii 6:1, Melica picta 6:1, Allium vineale 6:+, Potentilla heptaphylla 6:+, Poa compressa 6:+, Quercus petraea juv. 6:+, Carduus nutans 6:r.

Druhy přítomné v EO jen v jednom snímku: Cladonia conioeraea 1:1, Plagiomnium affine 3:1,

Hylocomium splendens 3:1, Barbilophozia barbata 3:1, Polytrichum piliferum 4:1, Tortella tortuosa 5:1, Bryum spec. 6:+, Parmelia caperata 1:7.

CYNANCHO-QUERCETUM PASSARGE 1957

Svahy.s jižní expozicí, na nichž je z pedologického hlediska možný výskyt

lesních společenstev, jsou z velké části zarostlé porosty asociace Cynancho-

Quercetum /svaz Quercion pubescenti-petraea BR.-BL. 1931/ a zakrslou doubravou

s četnými teplomilnými druhy. V údolí Berounky je tato asociace zastoupena dvěma

subasociacemi: xerofilnější subasociací C.-Q. typicum a mezofilnější subasociací C.-

Q. poetosum nemoralis (BLAŽKOVÁ 1962) NEUHÄUSL et NEUHÄUSLOVÁ-

NOVOTNÁ 1977. Ve studovaném území se vyskytují porosty jen druhé subasociace,

s četnými druhy, které naznačují již výrazné přechody do sukces-ně vyvinutější

asociace Aceri-Carpinetum KLIKA 1941. Sklon svahu se pohybuje kolem 30°, zápoj

stromového patra je asi 80 % a pokryvnost bylinného patra od 40 % do 60 %. Ve

stromovém patře dominuje Carpinus betulus, dále je hojný Quercus petraea; keřové

patro není významné a v bylinném patře se uplatňují kromě dominant /Poa nemoralis

subsp. nemoralis, Vincetoxicum hirundinaria/ také teplomilnější druhy /Hieracium

sabaudum, Brachypodium sylvaticum, Pyrethrum corymbosum, Dactylis polygama,

Anthericum ramosum/ a druhy svazu Car-pinion /Lathyrus vernus, Galium sylvaticum,

Hepatica nobilis, Pulmonaria obscura/. Z ostatních druhů je zajímavý výskyt

Hordelymus europaeus, Senecio nemorensis, Sanicula europaea a významný nález

Cephalanthera rubra. Mechové patro není vzhledem k suťovému charakteru půdy

vyvinuto.

Cynancho-Quercetum poetosum nemoralis stejně jako Aceri-Carpinetum je v

údolí Berounky charakteristickým společenstvem hlavně pro dolní poloviny svahů

kolem řeky, kde má velký půdoochranný význam a' je zahrnuto mezi ochranné

porosty.

134

Tabulka 24


Cynancho-Quercetum PASSARGE 1957

Snímek 1 2 3

Expozice JJV JV J

Sklon /°/ 30 29 34

Plocha /m2/ 300 250 250

Nadmořská výška /m n. m./ 270 280 300

Zápoj E3 /%/ 80 80 80

Pokryvnost E2 /%/ 10 10 30

Pokryvnost E1 /%/ 50 60 40

Tabulka 24a


Druh 1 2 3

E3

Carpinus betulus 4 4 3

Quercus petraea 1 1 3

Acer pseudoplatanus 2 . .

Pinus sylvestris . 1 .

Fagus sylvatica . 1 . E2

Carpinus betulus 1 2 2

Corylus avellana 1 . .

Acer campestre 1 . .

Lonicera xylosteum + . .

Swida sanguinea + . .

Picea abies . + .

Tilia platyphyllos . + .

Rosa spec. . . 1

Crataegus spec. . . 1 E1

Poa nemoralis subsp. nemoralis 2 2-3 2

Vincetoxicum hirundinaria 2 2 2

Hieracium murorum + 1 1

Hieracium sabaudum + + +

Quercus petraea juv. + r 1

Campanula trachelium 1 1 .

Alliaria petiolata 1 r .

Galium odoratum + + .

135

Tabulka 24a

Druh 1 2 3

Lathyrus vernus + + .

Fraxinus excelsior juv. + + .

Pyrethrum corymbosum + . 1

Silene nutans + . 1

Dactylis polygama . + 1

Veronica chamaedrys . . +

Coronilla varia . + +

Inula conyza . + +

Rosa spec. juv. . + +

Euphorbia cyparissias . r +

Poznámka:

Druhy přítomné v jen v jednom snímku: Galeobdolon luteum 1:3, Brachypodium sylvaticum 1:1, Hordelymus europaeus 1:+, Viola riviniana 1:+, Fragaria moschata 1:+, Hedera helix 1:+, Geum urbanum 1:+, Geranium robertianum 1:+, Impatiens parviflora 1:+, Galeopsis pubescens 1:+, Hieracium racemosum 1:+, Epilobium montanum 1:+, Acer campestre juv. 1:+, Acer pseudoplatanus juv. 1:+, Ulmus glabra juv. 1:+, Campanula rapunculoides l:r, Sorbus aria agg. juv. l:r, Senecio nemorensis 2:1-2, Astragalus glycyphyllos 2:+, Stellaria holostea 2:+, Myosotis sylvatica 2:+, Vicia tetrasperma 2:+, Mycelis muralis 2:+, Fragaria vesca 2:+, Pulmonaria obscura 2:+, Linaria vulgaris 2:+, Galium sylvaticum 2:+, Carex pairae 2:+, Viola canina 2:+, Dentaria bulbifera 2:+, Hepatica nobilis 2:+, Tilia platyphyllos juv. 2:+, Sanguisorba minor 2:r, Cephalanthera rubra 2:r, Lathyrus pratensis 2:r, Chaerophyllum temulum 2:r, Vicia sepium 2:r, Sanicula europaea 2:r, Fragaria viridis 3:1, Genista tinctoria 3:1, Trifolium alpestre 3:+, Veronica officinalis 3: + , Anthericum ramosum 3:+, Sedum maximum 3:+, Galium pumilum 3:+, Sorbus torminalis juv. 3:+, Prunus spinosa juv. 3: + , Thymus pulegioides 3:r, Asplenium septentrionale 3:r, Festuca ovina 3:r, Carpinus betulus juv. 3:r.


1 - Čertova skála, 12. 9. 1983 (36/83);

2 - Lesnaté svahy na severovýchodním okraji Čertovy skály, asi 30 m nad silnicí, 16. 6. 1982 (39/82);

3 - Dlouhá hora, asi 0,6 km severovýchodně od Čertovy skály, nad silnicí, 17. 6. 1982 (44/82).

136

MELAMPYRO NEMOROSI-CARPINETUM PASSARGE 1957

Ve studovaném území zaujímají největší část plochy poměrně prudké svahy,

které nejsou pro výskyt lesních společenstev svazu Carpinion ISSLER 1931 em.

MAYER 1937 vhodné. Proto jsou zde tato společenstva proti rovinatějším partiím

Křivoklátska, kde Často tvoří rozsáhlé porosty, vzácnější. Pouze mírně-ji skloněné

svahy terasy Dlouhé hory dávají předpoklad pro jejich rozvoj. Pro fytocenologický

snímek je charakteristický výskyt, kromě typických druhů svazu Carpinion, i

některých dalších druhů, které mají optimum svého výskytu ve společenstvech

podsvazu Eu-Fagenion /Bromus benekenii a Hordelymus europaeus/. výskyt druhů

Dactylis polygama, Lathyrus niger a Pyrethrum corymbosum ukazuje na případný

posun do poněkud teplomilnějšího křídla asociace.

Prosvětlený les pod vrcholem malého hřbítku na první terase Dlouhé hory, asi 1,3 km východně od Hracholusk, jihovýchodní expozice, sklon 18°, plocha 300 m2, 350 m n. m., E3 = 80 %, E2 = 5 %, E1 = 70 %, E0 chybí, 13. 9. 1983 (37/83):

E3: Carpinus betulus 4, Pinus sylvestris 1, Larix decidua 1;

E2: Corylus avellana 1-2, Carpinus betulus 1-2;

E1: Bromus benekenii 3, Hepatica nobilis 3, Galium odoratum 2, Dactylis polygama 2, Galium sylvaticum 1, Stellaria holostea 1, Lathyrus niger 1, Brachypodium sylvaticum 1, Poa nemoralis subsp. nemoralis 1, Chaerophyllum temulum 1, Quercus petraea juv. 1, Cardamine impatiens +, Campanula trachelium +, Pyrethrum corymbosum +, Lamium maculatum +, Urtica dioica +, Galeopsis pubescens +, Mycelis muralis +, Fragaria viridis +, Geum Urbanum +, Astragalus glycyphyllos +, Cephalanthera longifolia +, Senecio fuchsii +, Impatiens parviflora +, Viola reichenbachiana +, Hieracium murorum +, Vicia sylvatica +, Alliaria petiolata +, Hordelymus europaeus +, Carpinus betulus juv. +, Acer campestre juv. +, Melampyrum pratense r, Oxalis acetosella r, Veronica officinalis r, Rosa spec. juv. r.

Snímek lze celkem dobře přiřadit k subasociaci Melampyro nemorosi-

Carpinetum typicum PASSARGE 1957 bez výrazných diferenciálních druhů. Slabý

výskyt Melampyrum pratense a absence dalších acidofilních druhů nestačí k

přiřazení do subasociace M.-C. luzuletosum (PASSARGE 1953) NEUHÄUSL 1982.

Půdy tvoří převážně eutrofní hnědozemě.

137

ARUNCO-ACERETUM MOOR 1952

Arunco-Aceretum je specifické roklinové společenstvo s dominantním Aruncus

vulgaris, vázané obvykle na velmi svažité rokliny a pozvolna erodující až surové

svahové hlíny /na rozdíl od asociace Lunario-Aceretum, které je vázána na humózní

sutě/.Na Křivoklátsku se vyskytuje většinou při dnech inverzních roklí, při potocích

nebo příležitostných tocích (cf. též HUSOVÁ 1975). Ve studovaném území se

vyskytuje v inverzi potoka na jihozápadním okraji Čertovy skály, pod cestou vedoucí

k hájovně Křiniště a v údolí potoka jižně od Písařova vrchu.

Ve stromovém patře se objevují Acer pseudoplatanus a A. platanoides, dále je

charakteristická přítomnost Ulmus glabra, Abies alba, Fraxinus excelsior a Picea

abies. Výskyt smrku v tomto společenstvu by si zřejmě z hlediska genofondu dřevin

vyžádal důkladnou studii. Vytváří mohutné, zdravé exempláře vázané právě jen na

dna a nejbližší okolí nivy potoků a vytváří dojem autochtonní dřeviny /na rozdíl od

prokazatelně introdukovaných porostů smrků, ve svahových porostech/. V křovinném

patře se často vyskytuje Corylus avellana, Sambucus nigra, Ulmus glabra, Lonicera

xylosteum a další dřeviny. V bylinném patře většinou dominuje Aruncus vulgaris, dále

Dryopteris filix-mas, Impatiens parviflora, Lamium maculatum a Oxalis acetosella.

Výskyt druhů svazu Carpinion /Hepatica nobilis, Stellaria holostea a Lathyrus vernus/

a ve vyšších patrech dále Acer pseudoplatanus, Abies alba, Picea abies a Tilia

platyphyllos je význačný pro subasociací Arunco-Aceretum abietosum HUSOVÁ

1973, která je právě pro Křivoklátsko charakteristická. Z ekologického hlediska jde o

specifické společenstvo stinných roklin, vázané na rony surové půdy, která má větší

obsah jílovitých částic /jílovitohlinitá až hlinitojílovitá/ a odpovídá hnědozemnímu

rankeru až autrofní hnědozemi. Půda je svěže vlhká /častý je výskyt kolem

pramenných poloh/, s vysokým pokryvem mechorostů, což svědčí i o dobré vzdušné

vlhkosti v uzavřených roklinách.

Toto společenstvo je na Křivoklátsku častější než v jiných oblastech Čech.

Protože je však vázáno na dolní poloviny svahů při dnech údolí, bylo by případnou

zátopou přehrady prakticky na celém území CHKO zničeno.


1 - Hluboká a úzká roklina s potůčkem na jihozápadním okraji Čertovy skály, zastíněná,

16. 6. 1982 (42/82);

2 - Roklina na jihozápadním okraji Čertovy skály, asi 0,3 km od ústí, 7. 6. 177 (114/77);

138

Tabulka 25

Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Arunco-Aceretum MOOR 1952

Snímek 1 2 3 4

Sklon /°/ 50 52 47 40

Expozice S s S s

Plocha /m2/ 180 120 300 100

Nadmořská výška /m n. m./ 270 310 300 300

Zápoj E3 /%/ 80 90 70 90

Pokryvnost E2 /%/ 30 5 30 10

Pokryvnost E1 /%/ 80 35 90 80

Pokryvnost E0 /%/ - - 30 -

Tabulka 25a

Zastoupení druhů

Číslo snímku

1 2 3 4

E3

Fraxinus excelsior 3 1 . 2

Picea abies 2 . 2 4

Ulmus glabra 2 . 2 .

Carpinus betulus 1 1 . .

Acer pseudoplatanus . 3 2 .

Abies alba . 1 3 . E2

Corylus avellana 2 1 2 .

Sambucus nigra 1 . 2 2

Ulmus glabra . + 2 1

Acer platanoides 1 . 1 . E1

Aruncus vulgaris 1 2 4 3

Dryopteris filix-max 1 + 2 1

Impatiens parviflora + + 1 1

Geranium robertianum + r 1 .

Melica nutans + . + +

Lamium maculatum + . 2 2

Oxalis acetosella . + 2 1

Galium odoratum + 1 2

Senecio fuchsii + . + .

Athyrium filix-femina . 1 1 .

Stachys sylvatica . + . +

Rubus idaeus . . 1 +

Urtica dioica . . + +

139

Poznámka:

Druhy přítomné v E3 jen v jednom snímku: Tilia platyphyllos 1:1, Acer platanoides 2:3, Fagus sylvatica 2:2.

Druhy přítomné v E2 jen v jednom snímku: Fagus sylvatica 1:1, Acer pseudoplatanus 2:1, Carpinus betulus 2:+, Abies alba 2:+, Lonicera xylosteum 2:+.

Druhy přítomné v E1 jen v jednom snímku: Impatiens noli-tangere 1:3, Stellaria nemorum 1:2, Chrysosplenium alternifolium 1:1, Myosotis sylvatica 1:1, Stellaria uliginosa 1:+, Poa nemoralis subsp. nemoralis 1:+, Scrophularia nodosa 1: + , Epilobium montanum 1: + , Chaerophyllum temulum 1:+, Galeobdolon luteum 1:+, Festuca gigantea 1:+, Dentaria enneaphyllos 2:2, Galeobdolon montanum 2:2, Dentaria bulbifera 2:1, Alliaria petiolata 2:1, Hepatica nobilis 2:1, Stachys sylvatica 2:+, Fagus sylvatica juv. 2:+, Acer pseudoplatanus juv. 2:+, Anemone ranunculoides 2:r, Rubus idaeus 3:1, Urtica dioica 3:+, Asarum europaeum 4:+, Stellaria holostea 4:+, Lathyrus vernus 4:+.

Druhy přítomné v E0 jen v jednom snímku: Eurhynchium angustirete 3:3, Plagiomnium affine 3:1.

3 - údolí potoka jižně od Písařova vrchu, 14. 9. 1983 (44/83);

4 - údolí potoka jižně od Písařova vrchu, 14. 9. 1983 (45/83).

LUNARIO-ACERETUM SCHLUTER IN GRUNEBERG ET SCHLUTER 1957

Lunario-Aceretum, podobně jako Arunco-Aceretum, je specifické společenstvo

vázané na ekologicky přísně vyhraněné prostředí. Je reprezentantem stinných poloh

roklí a suťových svahů s humózní a vlhkou půdou, kde matečným substrátem jsou

většinou úživnější, nepříliš kyselé horniny. Charakteristickým ekologickým znakem je

velmi dobrý rozklad humusu a jeho vysoký podíl v půdě a dobrý vlhkostní režim.

Ve stromovém patře se vyskytuje Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus a

Picea abies, dále to může být Ulmus glabra, Tilia platyphyllos a Fagus sylvatica. Do

keřového patra vzácněji proniká Carpinus betulus. Složení ostatních dřevin keřového

patra je podobné jako u asociace Arunco-Aceretum. Pro bylinné patro je význačný

dominantní výskyt Lunaria rediviva, dále Mercurialis perennis, Lamium maculatum,

Oxalis acetosella a Ranunculus lanuginosus.

Pro Křivoklátsko udává HUSOVÁ (1975) subasociací Lunario-Aceretum

lunarietosum (KLIKA 1941) HUSOVÁ 1982, která je charakterizována přítomností

140

druhů svazu Carpinion. Ve snímku z rokle na jihozápadním úpatí Písařova vrchu

však diferenciální druhy této subasociace chybějí a celková druhová chudost porostů

a výskyt Hordelymus europaeus přiřazují toto společenstvo spíše k subasociaci

Lunario-Aceretum elymetosum (MIKYŠKA 1943) HUSOVÁ 1982, která zatím z

Křivoklátska není udávána (cf. HUSOVÁ in MORAVEC et al. 1982).

Údolí potoka jihozápadně od Písařova vrchu u Týřovic, východoseverovýchodní expozice,

sklon 32°, plocha 10 x 30 m, 300 m n. m., E3 = 70 %, E2 = 20 %, E1 = 70 %, E0 = 20 %,

14. 9. 1983 (41/83):

E3: Fraxinus excelsior 3, Acer pseudoplatanus 2, Picea abies l; E2: Acer platanoides 2,

Carpinus betulus 2;

E1: Lunaria rediviva 3, Mercurialis perennis 3, Lamium maculatum 2, Oxalis acetosella 2,

Ranunculus lanuginosus 1-2, Dryopteris filix-mas 1, Galium odoratum 1, Asarum

europaeum +, Urtica dioica +, Impatiens noli-tangere +, Senecio fuchsii +, Veronica

chamaedrys +, Circaea lutetiana +, Geranium robertianum +, Melica nutans +,

Hordelymus europaeus +, Rubus idaeus + , Lonicera xylosteum juv. +, Festuca

gigantea /+/;

E0: Eurhynchium angustirete 2, Rhizomnium punctatum 1.

LUNARIO REDIVIVAE-ALNETUM GLUTINOSAE ASS. NOVA PROVIS

Na širších nivách potoků v inverzních roklích Křivoklátska se v polohách, kde

lze předpokládat výskyt společenstev asociace Stellario-Alnetum, často objevuje

společenstvo s dominantním druhem Lunaria rediviva. Tyto porosty svou fyziognomií

a druhovou strukturou poněkud připomínají asociaci Arunco silvestris-Alnetum

glutinosae TX. 1957, která je známa nejblíže z Plzeňské pahorkatiny. Některé druhy

/Ranunculus lanuginosus, Stellaria nemorum aj./ jsou shodné zvláště se subasociací

Arunco-Alnetum mercurialietosum perennis NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ 1974. Ve

snímcích z různých částí Křivoklátska jsou však patrny výrazné rozdíly: Lunaria

rediviva vytváří v tomto společenstvu dominantu, kdežto v asociaci Arunco-Alnetum

se vyskytuje jen sporadicky. V této asociaci zcela ve stromovém patře chybí Alnus

incana a z druhů bylinného patra chybějí Primula elatior, Caltha palustris, Campanula

latifolia, Thalictrum aquilegiifolium, Aruncus vulgaris, Phalaris arundinacea, Veratrum

lobelianum, Melandrium album a některé další. Naopak v porostech z Křivoklátska se

vyskytují Lonicera xylosteum, Carpinus betulus, Galium odoratum, Cardamine

141

impatiens, Melica nutans, Euphorbia dulcis, Arctium nemorosum, Lamium

maculatum, Impatiens parviflora a některé další (of. NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ in

MORAVEC et al. 1982). Tyto kvalitativní rozdíly, ale i výrazné kvantitativní převládnu-

tí Lunaria rediviva jsou důvodem k vylišení dosud prozatímní jednotky, která bude s

rozsáhlejším snímkovým materiálem podrobena zevrubnější analýze na jiném místě.

Z ekologického hlediska se společenstvo vyskytuje ve výrazných inverzích na

periodicky zaplavovaných nivách kolem potoků.

Asociace je zařazena do podsvazu Alnenion glutinoso-incanae OBERDORFER

1953.


1 - údolí potoka jihozápadně od Čertovy skály, asi 0,3 km od ústí, 7. 6. 1977

(113/77);

2 - údolí potoka jihozápadně od Písařova vrchu u Týřovic, 14. 9. 1983 (42/83);

3 - údolí potoka jihozápadně od Písařova vrchu u Týřovic, 14. 9. 1983 (43/83).

FLÓRA

Celkem bylo ve sledovaném území, které zahrnuje rozlohu asi 8 km2, zjištěno

kolem 450 taxonů vyšších rostlin uvedených v seznamu podle jednotlivých lokalit:

1. Postranní rokle údolí Berounky v okolí a na úpatí Písařova vrchu, většinou jen

sezónně zvodněné, vyznačující se výraznou teplotní inverzí. Z rostlinných druhů

zde převažují vesměs psychrofilní lesní prvky suťových porostů a údolních niv.

2. Bezejmenný vrch /kóta 376/, ležící asi 1 km jihozápadně od Písařova vrchu, kde

převažují mezofilní lesní prvky.

3. SPR Čertova skála s prvky výslunných spilitových skal, suťových osypů, teplých

křovin a zalesněných suchých a krátkých roklí a zářezů.

4. Širší okolí Čertovy skály ohraničené z jihozápadu a severovýchodu roklemi,

které směřují k hájovně Křiniště jihovýchodně od Hracholusk. Většinou jde o

lesní prvky. Z okolí hájovny ještě přistupují prvky travnatých úvozů, mokřadní

prvky ze sezónně zvodněné deprese, pasekové a některé ruderální prvky.

142

Tabulka 26 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Lunario redivivae-Alnetum glutinosae ass. nova prov. Snímek 1 2 3 Expozice JV JV V Sklon /°/ 3 5 3 Plocha /m2/ 150 300 500 Nadmořská výška /m n. m./ 320 300 340 Zápoj E3 /%/ 75 80 90 Pokryvnost E2 /%/ 10 15 5 Pokryvnost E1 /%/ 90 90 95 Pokryvnost E0 /%/ 5 2 2 Tabulka 26a


Druh 1 2 3

E3

Alnus glutinosa 3 4 5

Acer pseudoplatanus 1 3 2

Picea abies 2 1 .

Carpinus betulua 1 . 2

Ulmus glabra 2 . . E2

Acer platanoides 2 2 .

Ulmus glabra 1 1 .

Sambucus nigra 1 . .

Lonicera xylosteum + . .

Abies alba . . 1

Carpinus betulus . . 1

Sambucus racemosa . . + E1

Lunaria rediviva 3-4 4 3

Ranunculus lanuginosus 2 1 1

Stellaria nemorum 2 + 2

Mercurialis perennis 1 + 3

Urtica dioica 1 + 3

Athyrium filix-femina + 2 1

Stachys sylvatica + 1 1

Chrysosplenium alternifolium + + +

143

Tabulka 26a

Druh 1 2 3

Arctium nemorosum r ( + ) +

Oxalis acetosella 2 1 .

Circaea lutetiana + + .

Asarum europaeum + . +

Fraxinus excelsior juv. r . +

Lamium maculatum . 1 3

Dryopteris filix-mas . + +

Impatiens parviflora . + + E0

Rhizomnium punctatum 1 1 1

Plagiothecium denticulatum 1 1 1

Plagiomnium undulatum 1 . .

Poznámka:

Druhy přítomné v E1 jen v jednom snímku: Galium odoratum 1:2, Galeobdolon montanum 1:2, Geranium robertianum 1:1, Cardamine impatiens 1:1, Stellaria holostea 1:1, Senecio fuchsii 1:1, Dentaria enneaphyllos 1:1, Anemone nemorosa 1:+, Dentaria bulbifera 1:+, Euphorbia dulcis l:+, Melica nutans 1:+, Paris quadrifolia l:+, Impatiens noli-tangere 1:+, Ficaria bulbifera 1:+, Alliaria petiolata 1: + , Veronica montana 1:(+), Pulmonaria obscura l:r, Daphne mezereum l:r, Sambucus racemosa l:r, Tilia cordata l:r, Cardamine amara 2:1, Ranunculus repens 1:+, Geum urbanum 1:+, Epilobium monta-num l:+, Carex sylvatica 1:+, Acer pseudoplatanus +, Ajuga reptans ( + ), Aegopodium podagraria 3:2, Polygonatum multiflorum 3:+, Ulmus glabra 3:+.

5. Dlouhá hora - zalesněné skalnaté svahy mezi Čertovou a Kněžskou skálou. Převažují teplomilnější až mezofilnější lesní druhy a lokálně druhy osluněných lesních pasek a cest.

6. Kněžská skála s okolím - území od rokle západně od skály až po hranu údolí Tyterského potoka; bezlesé skály, křoviny, plášťová a lesní společenstva a přilehlé louky /dříve asi pastviny/.

Přehled o výskytu druhů na jednotlivých lokalitách je uveden v tabulce 27.

Kromě přirozených rozdílů, které jsou patrny z fyziognomie porostů jednotlivých

lokalit a z toho plynoucích odlišností v jejich flóře, je zajímavé srovnání floristického

složení Čertovy a Kněžské skály, i když jejich geologický podklad je v podstatě stejný

a vzdálenost je jen asi 1,4 km. Druhová

144

Tabulka 27

Druh Lokalita

1 2 3 4 5 6

Abies alba X X X X X X

Acer campestre . X X X X X

Acer platanoides . X X X X .

Acer pseudoplatanus X X X X . .

Achillea collina (cf. sensu Dostál) . . X . . .

Achillea millefolium subsp. millefolium . . X X . X

Acinos arvensis . . X X . X

Acorus calamus . . . X . .

Actaea spicata X X . X X X

Adoxa moschatellina X X X . . .

Aegopodium podagraria X X X . X X

Aethusa cynapium X . . X . .

Agrostis capillaris . . X X . X

Agrostis stolonifera . . . X . .

Ajuga genevensis . . X X X X

Ajuga reptans X X . . . .

Alchemilla xanthochlora . X . . . .

Alliaria petiolata X X X X X

Allium oleraceum . . . . X X

Allium schoenoprasum . . X X . .

Allium senescens subsp. montanum . . X X . X

Allium vineale . . . . X X

Alnus glutinosa X . . . . .

Alopecurus geniculatus . . . X . .

Alyssum alyssoides . . . . . X

Alyssum montanum . . . X . .

Anchusa officinalis . . . . X X

Anemone nemorosa X X X X X X

Anemone ranunculoides X X . X . .

Antennaria dioica . . X . . .

Anthemis austriaca . . . . X .

Anthemis cotula . . . X . .

Anthemis tinctoria . . . X . .

Anthericum liliago . . X X . .

Anthericum ramosum . . X X X X

Anthoxanthum odoratum . . . X . X

Anthriscus sylvestris . . X X . .

145

Pokračování tabulky 27

Druh 1 2 3 4 5 6

Arabidopsis thaliana . . X X . .

Arabis hirsuta . . X X . X.

Arabis pauciflora . . . . X .

Arctium minus . X X X . .

Arctium nemorosum X X X X X .

Arenaria serpyllifolia . . X X . X

Arrhenatherum elatius . . . X . X

Artemisia absinthium . . X X X X

Artemisia campestris . . X X . X

Aruncus vulgaris X . .. . . .

Asarum europaeum X X . . . .

Asperula cynanchica . . X X . X

Asperula tinctoria . . . X . X

Asplenium ruta-muraria . . X X . X

Asplenium septentrionale . . X X X X

Asplenium trichomanes . . X X X X

Aster amellus . . X X . .

Astragalus glycyphyllos . . X X X X

Athyrium filix-femina X X . X . .

Atropa bella-donna X . . . X .

Aurinia saxatilis . . X X X X

Avenula pratensis . . . X . .

Avenula pubescens . . . . . X

Bellis perennis X . . X . .

Berteroa incana . . . . . X

Betonica officinalis . . . X . .

Betula pendula . X X . . .

Brachypodium pinnatum . . . X X X

Brachypodium sylvaticum . X . X X X

Bromus benekenii X X . X X .

Bromus erectus . . . . . X

Bromus hordeaceus subsp. hordeaceus

. . X X . .

Bromus inermis . . . X . .

Bromus sterilis . . X . . X

Bupleurum falcatum . . X X . .

Calamagrostis epigeios . . . . X .

Camelina microcarpa . . . X . X

Campanula persicifolia X X . X X X

Campanula rapunculoides . . X X X .

Campanula rotundifolia . . X X X X

146


Druh 1 2 3 4 5 6

Campanula trachelium X . X X X .

Cardamine amara X X . . X .

Cardamine impatiens X X . X X .

Cardamine pratensis . . . X . .

Cardaminopsis arenosa . . X X . .

Carduus acanthoides . . X . X .

Carduus crispus . . . X . X

Carduus nutans . . X X . X

Carex brizoides X . . . . .

Carex hirta . . . X . X

Carex montana . . . X . .

Carex ovalis . . . X X .

Carex pairae . . . X . X

Carex pallescens . . . X . .

Carex praecox . . . . . X

Carex remota . . . . X .

Carex spicata . . . . X X

Carex sylvatica X X . X X X

Carlina vulgaris . . X X . X

Carpinus betulus . X X X X X

Carum carvi . . . X . X

Centaurea cyanus . . . X . .

Centaurea jacea agg. . . . X . X

Centaurea rhenana . . . . . X

Centaurea triumfetii . . . . . X

Cephalanthera damasonium . . . . . X

Cephalanthera longifolia . . . . X .

Cephalanthera rubra . . X . . .

Cerastium arvense . . X X . X

Cerastium glomeratum . . . X . .

Cerastium glutinosum . . . X . .

Cerasus avium . . . . . X

Chaenorhinum minus . . X . X .

Chaerophyllum aromaticum . . . X . .

Chaerophyllum bulbosum . . . . . X

Chaerophyllum temulum . . X X X .

Chamerion angustifolium . . . X . .

Chelidonium majus X . X X . X

Chrysosplenium alternifolium X X . X X .

Circaea lutetiana X X . . . .

Cirsium acaule . . . . . X

147

Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6

Cirsium palustre X . . . X .

Cirsium vulgare X . . . . .

Clinopodium vulgare . X X X X .

Convallaria majalis . . X . X .

Convolvulus arvensis . . . . . X

Conyza canadensis . . . X . .

Coronilla varia . . X X X X

Corydalis intermedia . . X . . .

Corylus avellana . X X X X .

Cotoneaster integerrimus . . X X . X

Crataegus laevigata . . X . . X

Crataegus monogyna X X 3

Cruciata glabra . . . X . X

Cystopteris fragilis . . . X . .

Dactylis glomerata X . X X . X

Dactylis polygama . . X X X X

Daphne mezereum . X . . . .

Dentaria bulbifera X X X X X X

Dentaria enneaphyllos X X . . . .

Deschampsia flexuosa . . . . X .

Dianthus carthusianorum . . X X . X

Dictamnus albus . . X X . .

Digitalis grandiflora X . X X . .

Drybpteris filix-mas X X X X X .

Echium vulgare . . X X X X

Equisetum arvense X . . . . X

Epilobium collinum X . X . X .

Epilobium montanum . X . X X .

Erigeron acris . . X X . .

Erophila verna . . X X . .

Euonymus europaeus . . X X X X

Euphorbia cyparissias . . X X X X

Euphorbia dulcis . X . . . .

Euphorbia esula . . . X . .

Fagus sylvatica X X X X X X

Fallopia convolvulus . . . X . X

Fallopia dumetorum . . X . . X

Festuca altissima . . . . X .

Festuca gigantea X X . X X .

148


Druh 1 2 3 4 5 6

Festuca heterophylla . . . . X .

Festuca ovina X X . X X X

Festuca pallens . . X X . X

Festuca rubra agg. . . . X . X

Festuca rupicola . . . . X X

Ficaria bulbifera X X X X . .

Filaginella uliginosa . . . . X .

Fragaria moschata . . X X . .

Fragaria vesca X . X X . .

Fragaria viridis X . X X X X

Fraxinus excelsior X X X X . .

Fumaria officinalis agg. . X X X . .

Gagea lutea X . X . . .

Gagea pratensis . . . X . .

Galeobdolon luteum X X X X X X

Galeobdolon montanum . X X . . .

Galeopsis angustifolia . . . X . .

Galeopsis bifida . . . X . .

Galeopsis ladanum . . X X . X

Galeopsis pubescens . . . X X X

Galeopsis speciosa X . . . . .

Galeopsis tetrahit . . X X . .

Galium aparine . . X . X X

Galium glaucum . . X X X X

Galium odoratum X X X X X X

Galium x pomeranicum . . . X . .

Galium pumilum . . . X X X

Galium sylvaticum X . X X X .

Genista tinctoria . . . X X X

Geranium columbinum . . . X . .

Geranium pratense . . . X . .

Geranium pusillum . . . X . .

Geranium robertianum X X X X X X

Geranium sanguineum . . X X X X

Geum urbanum X X X X X X

Glechoma hederacea . . X X . X

Glyceria aquatica . . . X . .

Grossularia uva-crispa . . X X . .

149


Druh 1 2 3 4 5 6

Hedera helix . X X X X .

Helianthemum nummularium subsp. obscurum . . . . . X

Hepatica nobilis . X X X X .

Heracleum sphondylium X . X X . .

Herniaria glabra . . X X . .

Hieracium bauhinii . . X X . X

Hieracium caespitosum . . X X . .

Hieracium cymosum . . X X . .

Hieracium cf. echioides /sterilní/ . . . X . .

Hieracium lachenalii agg. X . . X . .

Hieracium laevigatum . . . . X .

Hieracium murorum . X . X X X

Hieracium pallidum agg. /schmidtii/ . . X X . X

Hieracium pilosella . . X X . X

Hieracium racemosum /cf. sensu Dostál/ . . X X X .

Hieracium sabaudum . . . X X X

Hieracium umbellatum . . X X . .

Holcus lanatus . . . X . X

Holosteum umbellatum . . . X . .

Hordelymus europaeus X . X X X .

Humulus lupulus X . X X X X

Hyoscyamus niger . . . . X .

Hypericum hirsutum X . . X . X

Hypericum perforatum X . X X X X

Hypochoeris radiacata . . . X . .

Impatiens noli-tangere X X . X . .

Impatiens parviflora . X X X X X

Inula conyza . . X X X X

Jasione montana . . . . . X

Jovibarba sobolifera . . X X . X

Juncus articulatus . . . X . .

Juncus effusus X . . X X .

Juniperus communis subsp. communis . . X X X X

Knautia arvensis . . X X X X

Koeleria macrantha . . . X . .

150


Lactuca perennis . . X . . X

Lactuca serriola . . X . . X

Lactuca viminea . . . . . X

Lamium album . . X . . X

Lamium maculatum X X X X X .

Lamium purpureum . X . . . .

Lapsana communis X . X X . X

Larix decidua . . X X X X

Lathyrus niger . . . X X .

Lathyrus pratensis . . . X . .

Lathyrus vernus X X X X X .

Lembotropis nigricans . . X X X .

Leontodon autumnalis . . X . . .

Leontodon hispidus . . . . . X

Lepidium campestre . . . X . .

Leucanthemum vulgare . . . X . X

Ligustrum vulgare . . X . . X

Lilium martagon . . X X . .

Linaria vulgaris . . . X . .

Linum catharticum . . . X . .

Lonicera xylosteum X X X X X .

Lotus corniculatus . . X X . .

Lunaria rediviva X X . . . .

Luzula campestris . . . . . X

Luzula luzuloides X X X X .

Luzula pilosa X . . . . .

Lychnis flos-cuculi . . . X . .

Lysimachia nummularia X . X X . .

Lythrum salicaria . . . X . .

Maianthemum bifolium . . . X . .

Medicago lupulina . . . . . X

Medicago minima . . . X . .

Melampyrum pratense . . . . X .

Melandrium album . . . . . X

Melica nutans X X X X X .

Melica picta . . . X X X

Melica transsilvanica . . X X . X

Mentha arvensis . . . X . .

Mercurialis perennis X X X X . .

Milium effusum . X X X . .

Moehringia trinervia . . X X . .

151


Druh 1 2 3 4 5 6

Molinia coerulea . . . . . X

Mycelis muralis X . X X X X

myosotis laxiflora X . . X . .

Myosotis ramosissima . . . X . .

Myosotis sparsiflora . X . X . .

Myosotis sylvatica . . . X . X

Myosoton aquaticum X . . . . .

Neottia nidus-avis . . X . . .

Neslia paniculata . . . X . .

Oenothera biennis . . X . . X

Omalotheca sylvatica . . . X X X

Omphalodes scorpioides . . X . . .

Origanum vulgare . X X X . .

Oxalis acetosella X X . X X X

Papaver argemone . . . X . .

Papaver dubium . . . . . X

Paris quadrifolia . X . . . .

Peucedanum oreoselinum . . . . . X

Phalaris arundinacea X . . X . .

Phleum phleoides . . X X . X

Picea abies X X X X . .

Pimpinella saxifraga . . . X . X

Pinus nigra . . . . . X

Pinus sylvestris X X X X X X

Plantago lanceolata . . X . . X

Plantago major X . . . . .

Plantago media . . X . . .

Poa angustifolia . . X . . X

Poa annua . . . X . .

Poa compressa . . . X . X

Poa nemoralis subsp. nemoralis X X X X X X

Poa nemoralis subsp. rigidula . . X X . X

Poa trivialis X . . . . .

Polygonatum multiflorum . X X . . X

Polygonatum odoratum . . X X . X

Polygonum aviculare agg. X . . . . .

Polypodium vulgare X . X X X .

Potentilla anglica . . . X . .

Potentilla anserina . . . X . .

152


Druh 1 2 3 4 5 6

Potentilla arenaria . . X X . X

Potentilla argentea . . X X X X

Potentilla heptaphylla . . X X . X

Potentilla neumanniana . . X X X X

Potentilla pusilla . . X . . .

Potentilla reptans . . . X X X

Prenanthes purpurea X . . . . .

Prunella vulgaris X . . X . .

Prunus spinosa . . X X X X

Pseudolysimachion spicatum . . X X . .

Pseudotsuga menziesii X . . X . .

Pulmonaria obscura X X . X X .

Pulsatilla pratensis . . X X . X

Pyrethrum corymbosum . X X X X X

Pyrus pyraster . . X X . .

Quercus petraea . X X X X X

Quercus robur . . . X . .

Ranunculus lanuginosus X X . . . .

Ranunculus repens X X . X . .

Rhamnus catharticus . . X X . X

Robinia pseudacacia . . X X . X

Roegneria canina . . X . X .

Rosa agrestis . . . X . .

Rosa canina . . X X X .

Rosa corymbifera . . . X . .

Rosa gallica . . X X . X

Rosa rubiginosa . . X X . .

Rubus fruticosus spec. agg. . . X X X X

Rubus idaeus X X X . . .

Rumex acetosa . . X . . .

Rumex acetosella (inc. angiocarpus) . . X X . X

Rumex crispus . . . X . .

Rumex obtusifolius . . . X . .

Rumex sanguineus . . . X . .

Rumex thyrsiflorus . . . . . X

Sagina procumbens . . . X . .

Salvia pratensis . . X X . X

153


Sambucus nigra X X X X . X

Sambucus racemosa X X . X X .

Sanguisorba minor . . X X . X

Sanicula europaea X . . X X .

Saponaria officinalis . . X X . X

Scabiosa columbaria . . . . . X

Scabiosa ochroleuca . . . . . X

Scleranthus annuus . . . X X .

Scleranthus perennis . . . . . X

Scrophularia nodosa X . . X X .

Sedum acre . . X X . .

Sedum album . . X X . X

Sedum maximum . . X X X X

Sedum spurium . . X . . .

Sedum reflexum . . X X . .

Sedum sexangulare . . X X X X

Senecio fuchsii X X X X X .

Senecio jacobaea . . . . . X

Senecio nemorensis . . . . X .

Senecio viscosus . . . . X .

Seseli osseum . . X . . X

Silene nutans . . X X X X

Silene vulgaris . . . X X X

Sisymbrium strictissimum . . X . . .

Solanum nigrum . . . . X .

Sorbus aria agg. . . X X . X

Sorbus aucuparia . . . X . .

Sorbus torminalis . . X X X X

Spergula arvensis . . . . . X

Spergularia rubra . . . . X .

Stachys recta . . X X X X

Stachys sylvatica X X . X . .

Stellaria holostea X X X X X X

Stellaria media . . X . . .

Stellaria nemorum X X . X . .

Stellaria uliginosa X . . X . .

Steris viscaria . . . . X .

Stipa joannis . . X . . .

Swida sanguinea . . X X . .

Symphoricarpos albus . . . . . X

154


Tanacetum vulgare . . . X X X

Taraxacum laevigatum agg. . . X X . X

Taraxacum officinale agg. . . X X . X

Teucrium botrys . . X X . X

Teucrium chamaedrys . . . X . X

Thlaspi caerulescens . . X X . .

Thymus pulegioides . . X X X X

Tilia cordata . X X X . .

Tilia platyphyllos . . X X . .

Torilis japonica . . X X . .

Tragopogon orientalis . . . . . X

Trifolium alpestre . . . X X X

Trifolium arvense . . X X . X

Trifolium campestre X . X . . X

Trifolium repens . . . X . .

Trifolium atriatum . . . . . X

Turritis glabra . . X X . .

Tussilago farfara . . . X . .

Typha latifolia . . . X . .

Ulmus glabra . X X X X X

Ulmus minor . . X X . .

Urtica dioica X X X X X X

Valerianella locusta . . X X . X

Verbascum densiflorum . . X X X .

Verbascum lychnitis X . X X . X

Verbascum nigrum . . X X X X

Verbascum nigrum x lychnitis . . . X . .

Veronica beccabunga X . . . . -

Veronica chamaedrys . X . X X .

Veronica dillenii . . X X . .

Veronica montana X X . . . .

Veronica officinalis X . . X X X

Veronica serpyllifolia . . . X . X

Veronica sublobata . . X X . .

Veronica teucrium . . X X . X

Viburnum opulua X . . . . .

Vicia angustifolia . . . . . X

Vicia cracca . . . X . .

Vicia dumetorum X . . X . .

155


Druh 1 2 3 4 5 6

Vicia hirsuta X . . X . X

Vicia lathyroides . . . X . .

Vicia pisiformis . . . . X .

Vicia sepium X . X X X X

Vicia sylvatica X . . X X X

Vicia tetrasperma . . . X . .

Vincetoxicum hirundinaria . . X X X X

Viola canina . . X X . .

Viola collina . . X X . X

Viola hirta . . X . . X

Viola reichenbachiana X . . X X X

Viola riviniana . . X X X .

Viola tricolor subsp. subalpina . . X X . .

Viscum album subsp. abietis . . X . . .

Druhová diverzita Čertovy skály je vyšší /také skalní těleso Čertovy skály je

podstatně mohutnější/. Ze skalních druhů a z druhů plášťů světlomilných lesů zde

bylo zaznamenáno několik druhů, které nebyly na Kněžské skále dosud nalezeny:

Alyssum montanum, Antennaria dioica, Anthemis tinctoria, Anthericum liliago,

Arabidopsis thaliana, Aster amellus, Avenula pratensis, Betonica officinalis,

Bupleurum falcatum, Carex montana, Cephalanthera rubra, Clinopodium vulgare,

Corydalis intermedia, Cystopteris fragilis, Dictamnus albus, Digitalis grandiflora,

Epilobium collinum, Erophila verna, Gagea lutea, Gagea pratensis, Galium x

pomeranicum, Hieracium caespitosum, Hieracium cymosum, Hieracium umbellatum,

Koeleria macrantha, Lilium martagon, Linum catharticum, Medicago minima,

Myosotis sparsiflora, Omphalodes scorpioides, Potentilla anglica, Potentilla pusilla,

Pseudolysimachion spicatum, Sedum acre, Sedum reflexum, Stipa joannis, Swida

sanguinea, Thlaspi caerulescens, Vicia lathyroides, Vicia tetrasperma aj.

Na Kněžské skále byly naopak nalezeny další druhy, které jsme na Čertově

skále dosud nezjistili: Allium oleraceum, Allium vineale, Alyssum alyssoides, Avenula

pubescens, Berteora incana, Bromus erectus, Carex praecox, Carex spicata,

Centaurea rhenana, Centaurea triumfettii, Cephalanthera damasonium, Cirsium

acaule, Festuca rupicola, Helianthemum nummularium subsp. ovatum, Jasione

montana, Lactuca viminea, Medicago lupulina, Peucedanum oreoselinum, Sagina

156

procumbens, Scabiosa columbaria, Scabiosa ochroleuca, Scleranthus perennis,

Spergula arvensis, Trifolium striatum atd. /cf. uvedený seznam/.

POZNÁMKY K OCHRANĚ FLÓRY A VEGETACE

Návrh na ochranu lokality čertova skála podal doc. dr. Vachtl, aby se ochránil

"nejkrásnější odkryv polštářových spilitových láv v celém českém algonkiu". Úředně

byla státní přírodní rezervace Čertova skála zřízena z uvedených důvodů vyhláškou

ministerstva školství, věd a umění ze dne 27. ledna 1949.

Vůdčím fenoménem ochrany je tedy geologie a geomorfologie, což potvrdila i

prověrková komise státní ochrany přírody v roce 1962 a navrhla území k přehlášení

na chráněný přírodní výtvor, kategorii podle zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně

přírody, pro "zejména krasové jevy, skalní útvary, významné stromy a jejich skupiny".

Tento návrh nebyl do současné doby realizován. Naopak v rámci nových prověrek

chráněných území ČSR bylo v roce 1983 doporučeno rozšířit původní motivaci

ochrany pro toto území a po terénním šetření vzhledem k zajímavým společenstvům

na celý ekosystém, a tím ponechat dosavadní kategorii státní přírodní rezervace.

RIVOLA (1974) se ke kategorizaci nevyjadřuje, ale na podkladě botanické

revize chráněného území a okolí nedoporučuje případné územní rozšíření /kým

navrhováno?/, protože přilehlé porosty jsou velmi narušeny výsadbou introdu-

kovaných dřevin /smrk, borovice a modřín/.

Výnosem MŠVÚ bylo chráněné území vymezeno parcelou č. 449 v katastrálním

území Hracholusky plochy 2,34 ha /bez silnice, která je součástí parcely,pouze 2,18

ha/. Protože území leží na lesním půdním fondu, je z praktického hlediska vymezeno

lesními porosty /c1 a d1 oddělení 40 a bezlesí 81 v polesí Slabce/. Celkově jde o

poněkud větší plochu, na kterou se vztahují ochranné podmínky vyplývající z výnosu:

"na ploše rezervace bude hospodaření usměrněno tak, aby byl zachován přírodní ráz

rezervace". Z chráněných druhů podle vyhlášky MK ČSR č. 54/1958 Ú. l. se ve

sledovaném území vyskytuje celkem 15 taxonů, z toho byly jenom v území SPR

Čertova skála nalezeny Anthericum li-liago, Aster amellus, Cephalanthera rubra,

Dictamnus albus, Lilium martagon a Stipa joannis. Naopak jen na Kněžské skále

Centaurea triumfettii a Cephalanthera damasonium, na Dlouhé hoře Cephalanthera

longifolia a ve stinných roklích kolem Písařova vrchu Daphne mezereum a Lunaria

rediviva. Prakticky po celém území roztroušeně rostou na výslunných svazích z

157

chráněných druhů Anthericum ramosum, Aurinia saxatilis, Juniperus communis

subsp. communis a Pulsatilla pratensis; částečně chráněná je Primula veris.

Z taxonů červeného seznamu (HOLUB, PROCHÁZKA et ČEŘOVSKÝ 1979) se

ze skupiny C II, taxony silně ohrožené, vyskytují ve sledovaném území Cephalanthe-

ra rubra a Pulsatilla pratensis, ze skupiny C III, tj. ohrožených, pak Abies alba,

Anthemis cotula, Anthericum liliago„ Aruncus vulgaris, Aster amellus, Aurinia

saxatilis, Cephalanthera damasonium, C. longifolia, Daphne mezereum, Dictamnus

albus, Jovibarba sobolifera, Juniperus communis subsp. communis, Lactuca

perennis, Omphalodes scorpioides, Primula veris, Rosa gallica a Stipa joannis a

konečně ze skupiny C IV, taxonů zasluhujících zvýšenou pozornost, zde roste

Hieracium pallidum agg., Lactuca viminea, Lunaria rediviva, Melica pieta, Myosotis

sparsiflora, Peucedanum oreoselinum, Pseudolysimachion spi-catum, Seseli osseum

a Trifolium striatum.

Z hlediska vegetace jsou prakticky všechna přirozená společenstva velmi

cenná. Nejvíce druhově nasycena jsou lemová společenstva a zvláště společenstva

teplomilných křovin, kde se stýkají xerotermní skalní druhy s lemovými i teplomilnými

hájovými druhy. Tyto porosty jsou nepravidelně vytvořeny na sutích a hlinitých

kuželech pod skalami a jsou vzhledem k možnosti zátopy ohroženy nejvíce /úplné

zničení/. Podobný osud by stihl i roklinová společenstva /Arunco-Aceretum, Lunario-

Aceretum, Lunario-Alnetum/ v hlubokých inverzích, která by se svou mimořádně

cennou vegetací zmizela rovněž beze stopy; část xerofilních skalních společenstev

by zůstala zachována jen při vrcholu Čertovy skály. Kněžská skála by se svou

pestrou vegetací zcela zmizela pod vodou. Zmizel by rovněž typ tolitové doubravy

/Cynancho-Quercetum poetosum/, který je spíše vázán na dolní poloviny svahů /na

rozdíl od Cynancho-Quercetum typicum/. Relativně nejméně ohrožena jsou tedy z

tohoto hlediska společenstva při hranách svahů.

ZÁVĚR

Čertova a Kněžská skála jaou považovány za význačný geologický a geomorfo-

logický fenomén, který se krajinářsky výrazně uplatňuje především z pohledu od řeky

Berounky. Geologická stavba byla také motivací pro vyhlášení územní ochrany u

Čertovy skály. Z geologického i geomorfologického hlediska je i širší okolí velmi

různorodé, což spolu s expozičními změnami vytváří předpoklady pro velkou

158

druhovou a vegetační pestrost, která byla autory ověřena. Ve sledovaném území

bylo zjištěno kolem 450 druhů vyšších rostlin a bylo zaznamenáno 13 přirozených

rostlinných společenstev. Na úrovni asociace se přitom z fytocenologického hlediska

nestudovala sekundární vegetace a kulturní porosty. Značná diverzita druhů i

společenstev podtrhuje přírodovědecký význam dosavadního chráněného území.

Motivaci ochrany je nutno proto rozšířit i na flóru a vegetaci v souladu se závěry

ochranářské prověrky z roku 1983.

Vegetaci skalních stěn tvoří zablokovaná sukcesní stadia společenstev svazu

Alysso-Festucion pallentis, která se změnou sklonu a s přibývající půdní vrstvou

přecházejí přes společenstva lemů třídy Trifolio-Geranietea a teplomilných křovin do

lesních společenstev skalních sutí a svahů. Z hlediska režimu ochrany přírody je

proto možno ponechat bez zásahu skalní a lemová společenstva včetně

společenstev teplomilných křovin a pozornost věnovat dosavadním lesním

společenstvům vlastního chráněného území i bezprostředního okolí. Tato

společenstva jsou poznamenána lesním hospodářstvím, např. nevhodnou strukturou

stejnověkých porostů a introdukcí nepůvodních dřevin /Pinus nigra, Larix decidua/,

jejichž porosty mají nepříznivý vliv na vegetaci bylinného patra. Proto je nutné

introdukované dřeviny nahradit stanovištně odpovídajícími druhy /Carpinus betulus,

Quercus petraea, v suťových polohách Tilia platyphyllos, Acer platanoides, A.

pseudoplatanus/. Z floristického hlediska představuje komplex Čertovy a Kněžské

skály, kromě Týřovické skály, Baby a Kabečnice, nejbohatší lokalitu Křivoklátska.

Spolu s blízkou Týřovickou skálou, Velkou Pleší a údolím Úpořského potoka tvoří

organický přírodní celek koncentrující většinu typů ekosystémů Křivoklátska. Tato

skutečnost by měla mít rovněž význam při ochranářské zonaci CHKO Křivoklátsko.

Zusammenfassung

In weiterer Umgebung von Felsen Čertova und Kněžská skála im

Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko /Mittelböhmen/ wurden ca 450 Pflanzenarten

festgestellt. Zu den selten vorkommenden und geschützten Arten gehoren Anthericum

liliago, A. ramosum, Aruncus vulgaris, Aster amellus, Aurinia saxatilis, Centaurea triumfettii,

Cephalanthera damasonium, C. longifolia, C. rubra, Daphne mezereum, Dentaria

enneaphyllos, Dictamnus albus, Digitalis grandiflora, Hieracium pallidum agg., Juniperus

communis subsp. communis, Lactuca perennis, Lilium martagon, Lunaria rediviva, Melica

159

picta, Poa nemoralis subsp. rigidula, Pulsatilla pratensis, Rosa gallica, Scabiosa columbaria,

Stipa joannis und Veronica montana.

Die natürlichen Pflanzengesellschaften /13 Assoziationen/ bilden eine Reihe von den

Inizialstadien auf den sonnigen Felsen /Verband Alysso-Festucion pallentis/, über die

Saumgesellschaften /Trifolio-Geranietea/ und die Gesellschaften der xerothermen

Sträuchern zu den Waldgesellschaften /Cynancho-Quercetum, Helampyro-Carpinetum/.

Der Felsen Čertova skála ist ein geologisches Naturschutzgebiet /polsterförmige Lava/.

Auf Grund der botanischen Untersuchung schlagen die Autoren vor, die

Naturschutzmotivierung auch an die Flora und Vegetation erweitern.

Literatura

ČEPEK,L. et ZOUBEK,V. /red./, 1961: Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000. - 214. p., Praha.

ČEŘOVSKÝ,J. et HOMOLÁČ.M., 1963: Závěrečná zpráva z prověrky chráněných území Středočeského kraje za rok 1962. - 158 p., Praha.

DIERSCHKE,H., 1974: Saumgesellschaften im Vegetations- und Standortsgefälle an Waldrändem. - Scr. Geobot., Gottingen, 6: 1-246.

HOLUB, J.; PROCHÁZKA,F. et ČEŘOVSKÝ, J., 1979: Seznam vyhynulých, endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR /l. verze/. - Preslia, Praha, 51: 213-237.

HUSOVÁ,M., 1975: Suťové a roklinové lesy na Křivoklátsku. - Bohem. Centr., Praha, 4: 72-83.

KOLBEK,J., 1978: Beitrag zur Kenntnis des Woodsio-Asplenietum und Asplenietum septentrionalis in Böhmen. - Preslia, Praha, 50: 213-224.

KOLBEK,J. et KURKOVÁ,J., 1979: Cymbalarietum muralis GÖRS 1966 v průhonickém parku. - Zprv. Čs. Bot. Společ., Praha, 14: 23-25,

MLADÝ,F., 1983: Fytogeografické zákonitosti květeny a vegetace Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. - Bohem. Centr., Praha, 12: 35-89.

MORAVEC,J. et al., 1982: Die Assoziationen mesophiler und hygrophiler Laubwälder in der Tschechischen Sozialistischen Republik. - In: Vegetace ČSSR, ser. A 12: 1-292, Praha.

MORAVEC,J. et al., 1983: Rostlinná společenstva české socialistické republiky a jejich ohrožení. - Severočes. Přír., Litoměřice, 14(1983), append. 1: 1-110 et (1)-(19).

NĚMEC,J. 1983: Geologie Státní přírodní rezervace Čertova skála. - Bohem. Centr., Praha, 12: 7-18. N

EUHÄUSL0VÁ,Z. et KOLBEK,J. /red./, 1982: Seznam vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat´BÚ ČSAV. - 224 p., Průhonice.

QUITT,E., 1971: Klimatické oblasti Československa. - Stud. Geogr., Brno, no. 16: 1-73.

RIVOLA,M., 1974: Zpráva o revizi SPR Čertova skála. - ms., /depon. SÚPPOP, Praha/.

VESECKÝ,A. et al., 1958: Atlas podnebí Československé republiky. - 1-13 p. et map., Praha.

160

WITSCHEL,M., 1980: Xerothermvegetation und dealpine Vegetationskomplexe in Südbaden. - Beih. Veroff. Naturschutz Landschaftspflege Baden- Württemberg, Karlsruhe, 17: 1-212.

Adresy autorů:

RNDr. Jiří Kolbek, CSc.,

Botanický ústav ČSAV, 252 43 Průhonice

RNDr. Václav Petříček,

Státní ústav památkové péče a ochrany přírody,

Valdštejnské nám. 1, 118 01 Praha 1

161


Skupiny druhů pro ochranářskou a chorologickou indikaci

v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a ve zbývající

části okresu Rakovník

Die Artengruppen der chorologischen Indikatoren für Naturschutz und Landschaftspflege im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko und im

benachbarten Teil des Kreises Rakovník

František MLADÝ - Jiří KOLBEK

Květena určitého území je otevřený a dynamický systém, ve kterém se trvale

mění kvalita i kvantita jejího druhového složení. Počet druhů cévnatých rostlin,

zjištěný v současné době, jejich rozšíření a kvantitativní zastoupení ve vymezeném

územním celku je výsledkem florogenetických změn v postglaciálním a

pravděpodobně i v pleistocénním období za posledních asi 15 000 let, tj. v nejmladší

etapě vývoje přírody. V období od pozdního glaciálu až po subrecent rozlišujeme 8

rozdílných časových úseků (LOŽEK 1980), které byly klimaticky různě příznivé pro

šíření a pronikání rostlinných druhů do ne-zaledněných částí střední Evropy z jejich

glaciálních refugií.

V prvních fázích probíhal postglaciální vývoj květeny spontánně a bez pod

statných vlivů člověka. V době asi před 8000 lety začal člověk-zemědělec svou

činností a postupnou redukcí ploch lesních porostů intenzivněji ovlivňovat přírodu, a

tím usměrňovat její vývoj. Intenzita jeho vlivu se v dalších obdobích stále zvyšovala

a do území byly zavlečeny druhy, které sem v té do bě přirozenou migrací nemohly

proniknout /archeofyta/. Tento stav trval po několik tisíciletí a vlivem dále pokračující

lidské činnosti vznikla zhruba před 1500 lety kulturní krajina blízká přírodě, jejíž

vegetační strukturu tvořily podle lokálně rozdílných stanovištních podmínek lesní,

luční, past-vinné a polní porosty v různém vzájemném plošném poměru.

V historické době s přibývajícím počtem obyvatel se dále zvyšoval stupeň

ovlivňování přírody. Ke změnám složení květeny a dosud nedotčených ekotypů

162

přispěla např. stavba hradů, zakládání rybníků, zvýšená potřeba dřevní hmoty po

častých požárech středověkých měst apod. Vlivem rozšiřujícího se pohybu obyvatel

na větší vzdálenosti se stále častěji zavlékají další většinou ruderální druhy, jak se to

nezáměrně stávalo i v historické době /neofyta/.

Dalším mezníkem, kdy proběhly velkoplošné a rozsáhlé změny ve složení ve-

getace, byl začátek lesních kultur /od poloviny 18. století/. V té době se v nižších

polohách začalo s výsadbou borovice, později hlavně smrku a v menším množství

také modřínu na úkor dříve převažujících listnatých porostů s jedlí a s vzácným

tisem. Ve 2. polovině 19. století ovlivnily podmínky pro pronikání dalších druhů

rozvíjející se důlní činnost a stavba železniční sítě.

V současnosti je příroda stéle intenzivněji a více ovlivňována. V 50. letech to

byla zprvu hospodářsko-technická úprava zemědělských pozemků, některé

nevhodné meliorační zásahy, rychle pokračující chemizace zemědělství a všeobecně

se zvyšující znečisťování přírodního prostředí, tzn. ovzduší, vod i půd. Po roce 1970

vlivem zjednodušení přirozené diverzity ekologických podmínek zanikly mnohé

ekotypy vyznačující se specifickými vlastnostmi, byly zničeny ostrůvky rozptýlené

zeleně a zredukovaly se luční, pastvinné a pramenišť ní druhy, a to v rozsahu, který v

minulosti neměl obdoby. Na mnoha místech tak byla nezvratně porušena

mozaikovitost výskytu ohrožených druhů odpovídající přirozeným geomorfologickým,

pedologickým a hydrologickým podmínkám a byla tak otevřena cesta pro

velkoplošnou invazi ruderálních druhů.

Uvedené důvody byly podnětem k vypracování dále uvedeného přehledu o

současném stavu rozšíření ohrožených druhů rostlin v nejzápadnější části Středo-

českého kraje. Připojený seznam 550 vybraných druhů se týká území, které zahrnuje

okres Rakovník a CHKO Křivoklátsko včetně jejích částí přesahujících do okresů

Plzeň-sever, Rokycany, Beroun a Kladno s celkovou rozlohou 1233 km2 Za dobu 200

let trvání botanického výzkumu (HAENKE 1786) bylo v území zjištěno zhruba 1200

planých, zplanělých a zavlečených druhů cévnatých rostlin. Z toho je 300-400 druhů

obecně rozšířených a 250 vzácných. Ostatní druhy se vyznačují středním stupněm

hojnosti, i když v jednotlivých fytogeografických okresech je jejich rozšíření podle

odlišných stanovištních podmínek velmi rozdílné, popřípadě v některých jejich

částech mohou tyto druhy i chybět.

Z fytogeografického hlediska území náleží převážně obvodu mezofytikum s

fytogeografickými okresy /dále fyt. okr./ 30 - Jesenicko-rakovnická plošina a 32 -

163

Křivoklátsko. Menší část území patří fytogeografickému obvodu termofytikum

reprezentovanému fyt. okr. 6 - Džbán a drobnými přesahy fyt. okr. 2. Střední Pohoří

na severu /v okolí Vlkova, Vrbice a Jesenice/ a fyt. okr. 8 -Český kras v jihovýchodní

části území /u Trubína a u Trubské/.

V připojeném seznamu je značkami uvedeno rozšíření druhů v uvedených třech

fytogeografických okresech /6, 30, 32/, které se odlišují kvalitativním i kvantitativním

složením květeny. Rozdíly způsobují vlastnosti geologického podkladu a z toho

26. Mapa území: plná linka - hranice fytochorionů; tečkovaná linka - CHKO Křivoklátsko;

čárkovaná linka - hranice okresu Rakovník; B-Džbán, C-Jesenicko-rakovnická plošina, D-

Křivoklátsko.

164

vyplývající pedologické podmínky a geomorfologie povrchových tvarů terénu. Podél

hranic těchto fytogeografických celků jsou soustředěny gradientové linie vyjadřující

nejvýraznější změny ve složení flóry /květenný kontrast/.

STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA FYTOGEOGRAFICKÝCH OKRESŮ

FYTOGEOGRAFICKÝ OKRES 2 - DŽBÁN

V tomto okrese převažují sedimenty křídového útvaru s degradovanými plo-

šinami a s hlubokými jednostrannými erozními údolími zaříznutými do karbonské-ho

podloží. Charakteristickými typy vegetace jsou společenstva na slínech, opukových

hranách a stráních, výchozech cenomanských pískovců, svahových pramenných

horizontech a na údolních loukách poloslatinného typu. Mnohá stanoviště mají

reliktní ráz. Větší část je lesním územím. K význačným druhům patří např. Anemone

sylvestris, Arctostaphylos uva-ursi, Carex flacca, C. pediformis, C. tomentosa,

Cephalanthera damasonium, Chamaebuxus alpestris, Corallorhiza trifida, Coronilla

vaginalis, Cypripedium calceolus, Erysimum odoratum. Gentianella ciliata, Orchis

purpurea, Pleurospermum austriacum, Tetragonolobus maritimus a Viburnum

lantana. Kromě skalních druhů chybí např. Aruncus vulgaris, Dentaria bulbifera, D.

enneaphyllos, Corydalis cava, C. intermedia. Comarum palustre, Lamium

maculatum, Thlaspi caerulescens a Steris viscaria. Výjimečný je výskyt

montánnějších typů v chladových kotlinách v údolích /v tzv. dolech/. Vysoký podíl na

složení květeny mají termofyta.

FYTOGEOGRAFICKÝ OKRES 30 - JESENICKO-RAKOVNICKÁ PLOŠINA

Geologický podklad zde tvoří horniny karbonu a krystalinika čistecko-

jesenického masivu. Na krystaliniku jsou vyvinuty málo úživné půdy. Podobně je

tomu na měkkých a labilních karbonských sedimentech a na neogenních štěrcích

trvale vystavených, zvláště mimo les, denudací a erozi, které modelují převážně

nevýrazný terén s malou reliéfovou energií. Původními porosty na zemědělském

půdním fondu byly v minulosti většinou acidofilní doubravy. Zbytky přirozenější

vegetace se maloplošně zachovaly na písčitých půdách, sprašových návějích a

zrašeliněných údolních aluviích. Lokálně /Jesenicko, Novostrašecko/ se uplatňuje i

rybniční květena. Vápnitější podklady kromě spilitového ostrůvku u Drahouše a

165

svahových hlín na jižním úpatí Džbánu chybějí. Vzhledem k vlastnostem podkladu

rovněž chybí skalní květena a význačnější termofyta, která sem pronikají ve směru

hřbetnice mezi dvěma větvemi Rakovnické kotliny od severozápadu z Podbořanska,

popřípadě v novější době podle železniční trati ze Žatecka. Z význačných druhů se

vyskytují: Cirsium heterophyllum,Corynephorus canescens, Drosera rotundifolia,

Sedum villosum, Viola palustris a v minulosti Chimaphila umbellata a hojné

Parnassia palustris a Trollius altissimus.

FYTOGEOGRAFICKÝ OKRES 32 - KŘIVOKLÁTSKO

Osou území je hluboké údolí Berounky, kde na převládajícím skalním podkladu

s členitým reliéfem vhloubeným do algonkické paroviny se vyskytují ekotopy s

extrémními stanovištními podmínkami. Patří k nim skalní kulisy a ostrožny

orientované k jihu a chladové kotliny v údolí toků. Uplatňuje se tu zvrat vegetačních

stupňů. Většinu území zaujímá les. Chybějí zde druhy rašelinných a písčitých

ekotopů, s výjimkou výskytu na štěrkopískových terasách. Kromě lesní vegetace je

dominantní vegetace skal a údolní druhy v nivě a na říčních terasách. Četná

naleziště jsou reliktního charakteru. Vysokým podílem v bylinném patře lesních

porostů jsou zastoupeny taxony význačných druhových skupin indikující

společenstva bučin, habrových doubrav a svahových subxerofilních doubrav na

kyselém podkladu. Z chorologicky význačných druhů v území rostou Allium strictum,

A. ursinum, Arctium nemorosum, Aruncus vulgaris, Corydalis cava, C. intermedia,

Cardamine flexuosa, Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos, Festuca altissima, Gagea

bohemica, Galium saxatile, Isopyrum thalictroides, Lamium maculatum, Lysimachia

nemorum, Melica picta, Omphalodes scorpioides, Orthantha lutea, Poa badensis,

Polygonatum verticillatum, Primula elatior, Saxifraga paniculata, S. rosacea, Sesleria

albicans, Stipa joannis, Taxus baccata, Thlaspi caerulescens, Veronica montana a

Woodsia ilvensis. Některé kalcikolní druhy Džbánu a českého krasu buď úplně

chybějí, nebo se jen výjimečně a ojediněle vyskytují na diabasech při jižní hranici

CHKO Křivoklátsko; rovněž se zde nevyskytují druhy písčitých a rašelinných ekotopů,

např. Anemone sylvestris, Carex ericetorum, Cypripedium calceolus, Diphasiastrum

complanatum, Hypericum humifusum, Lycopodium annotinum, Menyanthes

trifoliata, Orchis purpurea, Thymus serpyllum aj.

166

VYSVĚTLIVKY K DRUHOVÉMU SEZNAMU

V jednotlivých skupinách jsou vybrané druhy uvedeny abecedně podle latin-

ských jmen. Nomenklatura je uvedena podle NEUHÄUSLOVÁ et KOLBEK (1982).

Charakteristika výskytu druhů je uváděna těmito symboly:

A - výskyt v celém území, tj. ve všech třech fytogeografických okresech;

B - výskyt ve fytocenologických okrese Džbán v rámci hranic okresu Rakovník;

C - Jesenicko-rakovnická plošina v rámci hranic okresu Rakovník včetně dvou přesahujících malých výběžků fytochorionu střední Poohří;

D -fytocenologický okres Křivoklátsko v rámci hranic CHKO včetně přesahující části fytocenologického okresu Český kras.

Velká písmena /A, B, C, D/ označují vzácný výskyt, malá /b, c, d/ hojnější výskyt.

Bližší informace o jednotlivých druzích jsou uvedeny číselně:

1. druhy vícekrát neověřené, pravděpodobně zaniklé, vyhynulé, popřípadě vy-

2. hubené ;

3. ohrožené druhy;

4. druhy prokazatelně původní, zjištěné až v posledních 40 letech;

5. druhy taxonomicky nově vylišené;

6. druhy v území dosud nezjištěné, s možností okrajového průniku z okolních území;

7. reliktní druhy;

8. archeofy;

9. neofyt.

Za některými druhy je uveden první autor nálezu nebo sběru, popřípadě autor

posledního zjištění s citací, popřípadě s doplňující poznámkou. Rok uvedený za

jménem autora po pomlčce značí nepublikovaný údaj nebo datum uvedené na

schedě herbářové položky. U některých vzácných druhů je na konci řádku za

pomlčkou uveden počet dosud zjištěných lokalit, i když jejich počet je v současnosti

zpravidla menší. Označení, uvedené v závorce, např. /C 8/, znamená druhotné

stanoviště, zkratka introd. znamená po introdukci dále se šířící druh.

Autoři děkují RNDr. V. Skalickému, CSc, za upřesnění některých údajů.

I. SKUPINA

K této skupině patří druhy chráněné a částečně chráněné podle vyhlášky 54 ze

dne 18. dubna 1958. Částečně chráněné druhy jsou označeny /§/ před jménem

druhu. V této skupině je začleněno celkem 83 druhů.

167

Aconitum variegatum B 2, D 2, Aconitum vulparia B 2, D 2, Anemone sylvestris B 2, Anthericum liliago B 2, D 2, Anthericum ramosum B 2, D 2, Aquilegia vulgaris B 2, D 2, Arctostaphylos uva-ursi B 2, 3, 6, Arnica montana A 2, Aster amellus B 2, D 2, Astragalus cicer A 2, Astragalus onobrychis D 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), Aurinia saxatilis D 6.

Blechnum spicant B 8, C 8, Botrychium lunaria A 2.

Campanula glomerata B 2, D 2, Centaurea triumfettii B 2, D 2, Cephalanthera damasonium A 2, Cephalanthera longifolia B 2, D 2, Cephalanthera rubra B 2, D 2, 3, Ceteracah officinarum D 1 (ROHLENA 1924, KAVINA 1928) - 1, Chamaebuxus alpestris b 2, 6, C 2, 6, D 2, 6, Clematis recta B, D, Clematis vitalba A 8 introd., Coeloglossum viride B 2, C 2, Cornus mas B 2, D 2, Cypripedium calceolus B 2.

Dactylorhiza fuchsii C 2, Dactylorhiza majalis A 2, Daphne mezereum A 2,

Dianthus superbus D 2, Dictamnus albus B 2, D 2, Diphasiastrum complanatum C 2, Drosera rotundifolia C 2.

Epipactis atrorubens D 2, Epipactis helleborine A 2, Epipactis palustris C 2 - 3, Epipactis purpurata A 2.

Gagea bohemica D 2, 3 - 1, /§/ Galanthus nivalis D 1 (MALOCH 1934), Gentiana cruciata B 5, C 2-2, Gentiana pneumonanthe C 2, D 2, Gentiana verna B 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), D 1 (WURM 1903) - 2, Gentianella amarella C 1 (ČELAKOVSKÝ 1877, WURM 1903), Gentianella baltica C 2, D 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), Gentianella ciliata A 2, Gentianella aspera C 1 (STŘÍBRSKÝ 1932, KRIST 1934 ut Gentiana germanica), Gymnadenia conopsea D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883) - 1.

Huperzia selago B 5.

Iris pseudocorus A 2, Iris sibirica A 2. Juniperus communis A 2.

Ledum palustre C 1, 6 (GEBHART, RATAJ et OSVALD 1949) - 1, Leucojum vernum C 1 (ČELAKOVSKÝ 1883a, NETUŠIL 1943), D 2, Lilium martagon A 2, Linum tenuifolium B 1 (ČELAKOVSKÝ 1886), Lunaria rediviva D 2, Lycopodium annotinum B 2, 3 - 1, Lycopodium clavatum A 2.

Melittis melissophyllum A 2, /§/ Menyanthes trifoliata C 2.

Nuphar lutea C 8 introd., D 2, Nymphaea alba A 8 introd., Nymphaea candida A 8 introd., Nymphoides peltata D 2, 3 - 1.

Ophioglossum vulgatum B 2, C 2, Orchis coriophora D 1 (OPIZ 1823, VESELÝ 1944), Orchis morio A 2, Orchis purpurea B 2, Orchis ustulata D 2.

Platanthera bifolia A 2, Platanthera chlorantha A 2, /§/ Primula elatior B 5, D 2, /§/ Primula veris A 2, Pulsatilla pratensis B 2, D 2.

168

Saxifraga paniculata D 2, 6, Saxifraga rosacea D 2, 6, Stipa joannis D 2, Stipa pulcherrima D 2.

Taxus baccata D 2, 6.

Verbascum phoeniceum B 5, C 1, Veratrum nigrum B 5, /§/ Vinca minor A 2, 8 introd.

Woodsia ilvensis D 6 - 3.

II. SKUPINA

Druhy této skupiny jsou ve vymezeném území vzácné a jsou ohrožené; mají

zvláštní význam florogenetický a ekologický. Tuto skupinu doporučujeme pro její

genofondový význam lokálně chránit vyhláškou příslušných ONV. Většina těchto

druhů je vázána na stanoviště, která jsou v dnešní době vystavena mimořádnému

civilizačnímu tlaku a jejich výskyt je velmi plošně redukován. Z formačního hlediska

byly mezi ohrožené a vzácné druhy zařazeny druhy mokrých luk, které vzhledem k

dnešnímu způsobu hospodaření rychle mizí, dále druhy teplomilné, jejichž rozšíření

je vázáno na území kolem toku Berounky a severní část okresu Rakovník a je nutné

znát jejich pronikání do ostatních částí, dále druhy obecně citlivé na změny v

hospodaření, druhy obecně vzácné a druhy, které sem pronikají ze sousedních

fytogeografických celků a mající jen několik lokalit. Je zahrnuto též několik druhů ze

skupin starých osídlenců provázejících kulturní rostliny /archeofyta/ a některé druhy,

které do území pronikají v nejmladší době /neofyta/. Jde rovněž o druhy, které v

určitých částech území neměly ani v minulosti příliš vhodných stanovišt, a to skalní a

údolní /v území Džbánu a Jesenicko-rakovnické plošiny/ druhy a druhy rašelin a

písčin /na Křivoklátsku/. Sem jsou zahrnuty i druhy, které se vyskytují v okrajových

částech území a jejichž rozšíření navazuje na hojnější výskyt v sousedních

oblastech. Dále sem lze zahrnout některé segetální druhy, jejichž úbytek je vázán na

změnu zemědělského hospodaření, a druhy s výjimečným a izolovaným výskytem. V

této skupině je 110 druhů:

Achillea ptarmica A 2, Agrostemma githago A 1, 7 (KREJČ 1858-1874, MLADÝ -

1958), Allium scorodoprasum D 2, Allium strictum D 2 - 2, Allium ursinum D 2,

Alyssum montanum B 5, D 6, Androsace elongata D 2, Armeria vulgaris A 2,

Arnoseris minima C 1 (WURM 1903, STŘÍBRSKÝ 1940), D 1 (DOSTÁL 1948--

169

50), Aster linosyris B 2, D 2, Artemisia pontica B 2, D 2, Aruncus vulgaris B

(zplanělý), d.

Berula erecta A 2, Buglossoides purpurocaerulea B 2, 6, D 2, 6, Butomus umbellatus

D 2.

Cerasus fruticosa D 2, Cerinthe minor A 2, 7?, Chimaphila umbellata C 1

(STŘÍBRSKÝ 1932, 1940, MLADÝ - 1949, vyhubena alpinkáři) - 2, Cirsium

pannonicum B 2, D 2 - 2, Corallorhiza trifida B 2, Coronilla vaginalis B 2, 6,

Corynephorus canescens B 2, C 2.

Dentaria enneaphyllos D, Dianthus seguieri A 2, 6, Digitalis grandiflora A 2.

Epipogium aphyllum C 1 (NETUŠIL 1940), Equisetum hyemale C 1 (NETUŠIL 1940--

1944) - 1, Equisetum x moorei C 1, 3 (MLADÝ 1958 ut E. hyemale, MLADÝ

1974) - 1, Equisetum ramosissimum B 2, Eriophorum angustifolium A 2,

Eriophorum latifolium A 2.

Ficaria calthifolia B 5.

Gagea arvensis B 1 (NETUŠIL 1944, MLADÝ - 1949), Gagea minima D 1

(ČELAKOVSKÝ 1883), Galium tricornutum B 1, 8 (NETUŠIL 1940-1944), Geum

rivale A 2 Gnaphalium luteo-album D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883) - 1, Goodyera

repens D 1 (ČELAKOVSKÝ 1889, KOLBEK - 1964).

Helichrysum arenarium C 2, D 2, Hierochloe australis B 2, D 2, Hydrocharis morsus-

ranae D 2, Hypericum humifusum C 2, Hypochoeris glabra C 2, 7?.

Inula britannica B 2, D 2, Inula germanica C 1 (WURM 1903, HROUDA 1972) - 1,

Inula hirta B 2, D 2, Inula salicina A 2, Isopyrum thalictroides D 2, 6.

Jovibarba sobolifera D 2.

Lactuca perennis D 2, Laserpitium latifolium B 2, D 2, Linaria arvensis A 1

(ČELAKOVSKÝ 1883, MLADÝ 1958), Lonicera nigra D 3 - 1.

Melampyrum cristatum B 2, 6, D 2, 6, Moehringia muscosa D 1, 6 (ČELAKOVSKÝ

1883, GINTL - 1905 sched., zaniklo zátopou přehrady) - 1, Moneses uniflora A 2.

Nonea pulla A 2, 7?.

Orthantha lutea D 2, 6-1, Oxytropis pilosa D 2.

Parnassia palustris A 2, Pedicularis palustris A 2, Pedicularis sylvatica A 2,

Phyteuma orbiculare A 2, Pinguicula vulgaris C 2, Poa badensis D 1 (MLADÝ

1960) - 1, Poa bulbosa C 1 (WURM 1902, STŘÍBRSKÝ 1940), D 2, Poa remota

B 2 - 1, Podospermum laciniatum C 1, 8? (ČELAKOVSKÝ 1883a, WURM 1903),

Polemonium caeruleum C /původní ?/ - 1, Polygala oxyptera A 2, Polygonatum

multiflorum A 2, Polygonatum verticillatum D 2, Polygonum bistorta A 2,

Polystichum aculeatum C 1 (ČELAKOVSKÝ 1883, WURM 1903) - 1, Potentilla

170

alba B, C, d, Potentilla recta D, Potentilla rupestris 0, D, Prunella grandiflora b 2,

C 2, D 2, Pseudolysimachion longifolium D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883, VESELÝ

1944), Pulmonaria angustifolia B 2, D 2.

Sagittaria sagittifolia D 2, Salix rosmarinifolia C 2,6, Scabiosa canescens B 2, D 5,

Scabiosa columbaria C 2, D 2, Scorzonera humilis A 2, Sedum villosum C 1

(WURM 1903, MLADÝ 1952), Serratula tinctoria A 2, Silaum silaus B 5, D 2,

Silene otites A, Spiranthes spiralis D 1 (STŘÍBRSKÝ 1932, 1940), Stellaria

palustris A 2, Stipa capillata B 2, D 2, 7?, Symphytum bohemicum C 2, 6 - 1.

Tetragonolobus maritimus B, Teucrium botrys D 2, Thalictrum aquilegiifolium D 2,

Thalictrum flavum B 1 (ČELAKOVSKÝ 1883a, MLADÝ - 1954, zaniklo rozoráním

luk) - 2, Thalictrum minus B 2, D 2, Thesium alpinua A 2, Thesium linophyllon A

2, Thesium pyrenaicum A 2, Tofieldia calyculata C 2, Triglochin palustris A 2,

Trollius altissimus A 2.

Veronica austriaca D 2, 3, 6 - 1, Veronica montana D 2, 3, Viburnum lantana B 2, D

2, Vicia dumetorum D 2, Viola palustris A 2, Vicia pisiformis D 2.

III. SKUPINA

V této skupině jsou druhy jednak s roztroušeným výskytem a jednak relativně

hojnější, ale s významnou chorologickou a cenologickou indikací. Jde převážně o

druhy specifických stanovišť, které byly v minulosti nepoměrně častější a v současné

době jsou stále více redukovány. Tato skupina je nejpočetnější a zahrnuje 215 druhů.

Acer campestre b, C, d, Achillea nobilis D 2, Achillea setacea D 2, Acinos arvensis B,

D, Acorus calamus A 8, Actaea spicata b, C, d, Adonis aestivalis B 2, 7?, D 2,

7?, Adoxa moschatellina A 2, Agrimonia eupatoria b, 0, D, Ajuga chamaepitys B

5, D 2, 7? - 1, Allium senescens subp. montanum B 2, d, Alyssum alyssoides A,

Anemone ranunculoides A 2, Antennaria dioica A 2, Anthemis tinctoria B, C, d,

Aphanes arvensis A 2, Arabia pauciflora B,D, Artemisia absinthium b, C, d,

Artemisia campestris b, 0, d, Asarum europaeum A, Asperugo procumbens A 8,

Asperula cynanchica A 2, Asperula tinctoria A 2, Asplenium x alternifolium D,

Asplenium ruta-muraria A (C 8), Asplenium septentrionale C, d, Asplenium

trichomanes A, Astrantia major b, 0, D, Atriplex nitens b 8, c 8, d 8, Atropa

bella-donna B, D.

Berteroa incana A 2, 7, Betonica officinalis A 2, Bifora radians B 1 (F. SÝKORA -

1905 in SLAVÍKOVÁ, CHRTEK et KŘÍSA 1972) - 1, Bothriochloa ischaemum C

2, D 2, Bunias orientalis A 8, Bupleurum falcatum b, C, d, Bupleurum

longifolium D 5, Bupleurum rotundifolium A 1, 7 (MLADÝ 1958) - 2.

171

Cardamine flexuosa D 2, Cardamine impatiens b, C, d, Cardaminopsis halleri D,

Cardaminopsis petraea C 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), D 2, Carduus crispus B, d,

Carlina acaulis B, c, d, Caucalis platycarpos b 2, 7? C 2, 7? D 2, Centaurium

erythraea A 2, Centunculus minimus A 2, Chaerophyllum hirsutum b,C, d,

Chenopodium vulvaria A 2, 7, Chondrilla juncea A 2, Cicuta virosa C 1, D 1

(WURM 1903), Cirsium acaule b, C, D, Cirsium canum b, C, d, Cirsium

eriophorum b, C, D, Cirsium heterophyllum A 2, Colchicum autumnale A 2,

Collomia grandiflora D 8, Consolida orientalis C 8, Consolida regalis A 2, 7?,

Coronopus squamatus A 2, 7?, Corydalis cava C, d, Cotoneaster integerrimus

B, D, Cruciata glabra C 8, D 8.

Dentaria bulbifera C, d, Dianthus carthusianorum b, c, d, Dianthus deltoides B, c, d.

Elodea canadensis A 8, Eryngium campestre b, c, D, Erysimum marschallianum A 8,

Euonymus europaea b, C, d, Euphorbia dulcis b, C, d, Euphorbia exigua A 2, 7.

Festuca altissima D, Filipendula vulgaris A 2.

Galium boreale A, Galium glaucum B, d, Galium rotundifolium A 2, Galium sylvaticum

b, C, d, Genista germanica A, Genista tinctoria A, Genistella sagittalis B 1, 8

(KORELUŠ 1939) - 1, Geranium columbinum b, C, d, Geranium pyrenaicum A

8, Geranium sanguineum B, D, Geranium sylvaticum B 2, D 2, Glyceria maxima

A 2, Gymnocarpium robertianum B, D.

Hedera helix b, C, d, Helianthemum nummularium subsp. obscurum A, Hepatica

nobilis b, C, d, Heracleum mantegazzianum A 8, Herniaria glabra A 2,

Holosteum umbellatum A 2, Hordelymus europaeus D, Hordeum murinum C 8,

Hyoscyamus niger A 2, 7, Hypericum hirsutum b, C, d, Hypericum montanum A,

Hypericum tetrapterum A 2.

Impatiens noli-tangere b, C, d, Isatis tinctoria C 1, 8 (ČELAKOVSKÝ 1884), D 8.

Juncus bulbosus C 1 (MLADÝ - 1949), Juncus filiformis C 1 (WURM 1902) - 1,

Juncus inflexus b, C, D, Juncus squarrosus C 1,3 (MLADÝ 1958) - 2, Juncus

tenuis A 3, 8.

Lactuca viminea D 2, 7?, 8?, Lamium maculatum d, Lathraea squamaria A 2,

Lathyrus aphaca C 1, 8 (WURM 1903, MLADÝ 1949, MLADÝ - 1955), Lathyrus

linifolius C,D, Lathyrus niger B, D, Lathyrus nissolia C 1, 8 (MLADÝ 1949,

MLADÝ -1955) - 1, Lathyrus tuberosus b 7, C 7, D 7, Lathyrus vernus b, C, d,

Lembotropis nigricans A, Lepidium perfoliatum C 1, 8 (KUŠTA 1879, WURM

1903), Limosella aquatica D 2, 3 - 1, Lithospermum officinale C 2, D 2,

172

Loranthus europaeus B 2, D 1 (WURM 1903), Lychnis flos-cuculi B, c, D,

Lysimachia nemorum D 2.

Malva sylvestris A 8, Medicago falcata A 2, Medicago minima D, Melandrium

noctiflorum b 7, C 7, D 7, Melica transsilvanica B 2, d, Milium effusum B, D,

Misopates orontium C 1 (ČELAKOVSKÝ 1868), D 2, Myosurus minimus A 2.

Nardus stricta B, c, D, Neottia nidus-avis A 2.

Omphalodes scorpioides C 5, D, Ononis spinosa b, C, D, Onopordon acanthium b 8,

C 8, D 8, Oreopteris limbosperma B, C - 4, Origanum vulgare B, D, Orthilia

secunda A 2.

Papaver argemone B 7, c 7, D 7, Paris quadrifolia A 2, Peucedanum cervaria B 2, D

2, Peucedanum oreoselinum b, C, d, Peucedanum palustre C, Phegopteris

connectilis C, D, Phleum phleoides B, d, Phyteuma spicatum b, C 2, d, Picris

hieracioides b, C, D, Pleurospermum austriacum B 2, Polygala comosa b, C, D,

Polygonatum odoratum A, Polypodium vulgare B, C, d, Potentilla anglica B, c,

D, Potentilla arenaria B, d, Prenanthes purpurea A, Pseudolysimachion

spicatum B, D, Pulmonaria obscura b, C, d, Pyrethrum corymbosum b, C, d.

Ranunculus lanuginosus b, C, d, Ranunculus lingua C 2, Rapistrum perenne B 8,

Reseda lutea A 8, Reseda luteola A 8, Rhamnus catharticus b, C, d, Ribes

alpinum D, Rosa pendulina C, D 6, Rumex aquaticus A, Rumex maritimus A, 8?

Salvia pratensis b, C, d, Sambucus ebulus A 8, Sanguisorba minor A, Sanguisorba

officinalis A 2, Sanicula europaea b, C, d, Saxifraga granulata A, Scleranthus

perennis B, C, d, Sclerochloa dura C 1, 7 (KREJČ 1858-1874), Scrophularia

umbrosa B 2, D 2, Sedum album d, Sedum reflexum B, C, d, Senecio vernalis C

2, D 1 (NETUŠIL 1940-1944), Seseli hippomarathrum B 2, D 1 (ČELAKOVSKÝ

1883, ROHLENA 1926), Seseli osseum d, Sesleria albicans B, D, Sherardia

arvensis A 2, Silene vulgaris b, 0, d, Sorbus torminalis b, C introd., d,

Sparganium emersum A, Stachys germanica B 8, D 8, Stachys recta B, D,

Stellaria holostea b, C, d, Stellaria uliginosa A 2, Steris viscaria B, C, d, Succisa

pratensis A 2, Symphytum tuberosum D 2.

Teesdalia nudicaulis C 1, 8 (STŘÍBRSKÝ 1932, NETUŠIL 1940-1944) - 1, Teucrium

chamaedrys B 2, D 2, Thlaspi caerulescens d, Thlaspi perfoliatum B 8, D 8,

Trifolium alpestre A, Trifolium fragiferum A 2, Trifolium montanum A, Trifolium

ochroleucon C 1, 8? (NETUŠIL 1940-1944, MLADÝ - 1951), Trifolium rubena B

1, D 1 (HAENKE 1786), Trifolium spadiceum C 2, D 2, Trifolium striatum A 2.

173

Valeriana dioica A 2, Verbascum blattaria D 3, 8? - 1, Verbascum nigrum A 2,

Verbena officinalis A 2, 7, Veronica prostrata A 2, Veronica scutellata A 2,

Veronica teucrium b, C 2, d, Vicia sylvatica A, Vincetoxicum hirundinaria B, d,

Viola mirabilis B, D.

IV. SKUPINA

U těchto kritických druhů /relativně obtížněji určovatelných/ je obecně málo

údajů a mnohé z nich jsou nesprávné. Dosavadní údaje vyžadují revizi a nová

zjištění je třeba doložit herbářovým materiálem. V této skupině je zařazeno 130

druhů:

Agrostis vinealis D 3, 4, Aira caryophyllea A, Aira praecox C - 2, 8, Allium paradoxum

B 8, D 1, 8 (KUŠTA 1879, WURM 1902), Anthemis austriaca B 2, Anthriscus

caucalis C 2, 7, D 2, 7, Anthriscus cerefolium C 2, 8?, D 2, 8?, Arabis hirsuta B,

D, Arctium nemorosum D, Artemisia scoparia D 8, Avenula pratensis A.

Blysmus compressus B 2, C 2, Bolboschoenus maritimus A 2.

Camelina microcarpa A 7, Campanula bononiensis D1(KREJČ 1858-1874),

Campanula latifolia D 1, 8 (KREJČ 1858-1874), Carex bohemica C 2, D 1

(HAENKE 1786), Carex canescens A 2, Carex davalliana B 2, C 2, Carex digitata

A 2, Carex distans C 1 (WURM 1902), D 2, Carex ericetorum B 2 - 1, Carex

flacca b, C, D, Carex humilis A 2, Carex montana B, D, Carex panicea A 2, Carex

paniculata A 2, Carex pediformis B 2 (ČELAKOVSKÝ 1889), Carex praecox B, D,

Carex tomentosa B 2 - 1, Carex umbrosa B 2, D 2, Carex vulpina C, Carlina

vulgaris subsp. intermedia D 2, Carlina vulgaris subsp. vulgaris A, Chamerion

dodonaei D 8 - 1, Chaerophyllum aureum C, D, Chaerophyllum bulbosum D,

Circaea alpina C, D, Corydalis intermedia D 2, Corydalis solida D 2, Crepis

capillaris A 2, Crepis foetida D 2, Crepis praemorsa B 2, C 1 (MLADÝ 1958,

MLADÝ - 1962), D 2, Crepis succisifolia C 2, D 2, Crepis tectorum C 2, 7?.

Dryopteris pseudomas D 3, 4.

Eleocharis acicularis C 5, D 2, Eleocharis ovata C 2, D 2 - 3, Eleocharis quinqueflora

C 2, Elytrigia intermedia D, Epilobium obscurum A, Epilobium palustre A 2,

Epilobium parviflorum A, Epilobium tetragonum A, Erysimum crepidifolium D,

Erysimum odoratum B, D, Erysimum repandum A 5, Euphorbia platyphyllos B 5.

Fallopia dumetorum B, C, d, Festuca heterophylla B, D, Festuca valesiaca D.

174

Galeobdolon luteum B, C, d, Galeobdolon montanum B, C, d, Galium x pomeranicum

A 3, 4, Galium saxatile D 3 - 1, Galium verum subsp. wirtgenii A 2.

Hieracium cymosum D, Hieracium echioides D 2, Hieracium lactucella A 2, Hieracium

pallidum apec. agg. D, Hieracium umbellatum D.

Impatiens glandulifera A 8, Isolepis setacea C 2.

Juncus alpino-articulatus B 1 (ČELAKOVSKÝ 1884).

Knautia dipsacifolia D, Koeleria macrantha A 2, Koeleria pyramidata A.

Laserpitium prutenicum D 1 (MALOCH 1934), Lavatera thuringiaca D 1 (HAENKE

1786), Logfia arvensis A 2, Logfia minima B 2, C 2, Lotus uliginosus A 2.

Malva alcea B, D, Malva pusilla B 2, 8, D 2, 8, Melampyrum arvense A 2,

Melampyrum nemorosum A 2, Melampyrum sylvaticum C 2, Melica picta D,

Melilotus altissima D 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), Molinia arundinacea A 3, Molinia

caerulea A 2, Monotropa hypopitys A 2.

Ononis procurrens A.

Papaver dubium A, Pastinaca sativa subsp. urens C, D, Petasites albus A, Pimpinella

major A, Plantago major subsp. intermedia A 3, 4, Potentilla inclinata A 2,

Potentilla pusilla D, Potentilla thuringiaca D, Pulicaria vulgaris C 2, D 2, Pyrola

chlorantha A 2, Pyrola minor D 1 (HAENKE 1786), Pyrola rotundifolia A 2.

Ranunculus nemorosus A, Ranunculus polyanthemos A, Rosa gallica A, Rosa

majalis B 2, 8?, Rumex tenuifolius A 3, 4, Rumex thyrsiflorus A 8, Rumex

sanguineus b, C, d.

Saxifraga tridactylites D 2, 3, Schoenoplectus lacustris A 2, Scleranthus polycarpos A

3, 4, Senecio aquaticus C 2, Sisymbrium altissimum A 8, Sisymbrium loeselii A 8,

Sisymbrium volgense A 8 - 1, Sorbus aria agg. b, C, d, Spergula morisonii C 2.

Taraxacum laevigatum agg. B 3, D 3, Thymus pannonicus B 5, Thymus praecox B 5,

D 2, Thymus serpyllum B 5, C 2.

Verbascum densiflorum d, Viola hirta A 2, Vicia lathyroides D, Viola rupestris A 2.

Zannichellia paluatris C 3 - 2.

175

V. SKUPINA

Tuto skupinu tvoří mylně uváděné druhy z území; jejich výskyt je zpravidla z

fytogeografického hlediska nepravděpodobný. Skupina zahrnuje 12 druhů:

Ajuga pyramidalis C ? (KREJČ 1858-1874), Allium carinatum C (KREJČ 1858--

1874), Androsace septentrionalis C (KREJČ 1858-1874),

Campanula rapunculus D (HAENKE 1786), Carex pilosa C (DOSTÁL 1947),

Centaurea montana C,D (WURM 1902, jde o záměnu s C. triumfettii), Cyclamen

purpurascens D (ČELAKOVSKÝ 1868, STŘÍBRSKÝ 1928) - 2 /? pěstován/.

Danthonia alpina C (DOSTÁL 1947), Dianthus arenarius D (HAENKE 1786).

Geranium molle B (STŘÍBRSKÝ 1940 a).

Rosa arvensis D (HAENKE 1786).

Senecio erucifolius A (WURM 1903).

DODATEK K DRUHOVÉMU SEZNAMU

Římské číslice v tomto seznamu udávají příslušnou skupinu.

II. Allium angulosum D 3 (ROUBAL 1974 in sched.) - 1; IV. Calamagrostis villosa B 2 -

1, c 3, d 3; IV. Cerastium lucorum D 3, 4; II. Comarum palustre C 2, 3, D 2; II. Cucubalus

baccifer D 1 - 2 (HAENKE 1786, MALOCH 1934); II. Dianthus armeria C 1 (ČELAKOVSKÝ

1868-1883); IV. Equisetum pratense C 3 - 1 (MLADÝ 1957 in litt.), I. Gentiana pannonica B

8 introd. - 1; I. Hieracium aurantiacum C 8 - 1 (KOLBEK 1981 in litt.); IV. Potamogeton

alpinus B 3 - 1 (HEJNÝ et MLADÝ 1949 in litt.); II. Potentilla collina D 2; IV. Senecio

integrifolius B 1 (ČELAKOVSKÝ 1883a); I. Soldanella montana D 2 II. Stachys annua D 1

(STŘÍBRSKÝ 1940); IV. Stellaria neglecta D 3, 4 (MLADÝ 1982 in litt.); IV. Taraxacum

paucilobum D 3, 4 (DEYL et TRAKAL 1948 in sched.); II. Tulipa sylvestris D 8 - 1 (KOLBEK

1970 in litt.); IV. Valeriana wallrothii D 3 (KOLBEK in litt.); IV. Veronica catenata B 3, 4

(ROUBAL et MLADÝ 1971 in litt.).

176

ZÁVĚR

Předložený seznam je kromě jeho obecného informativního charakteru určen

hlavně místním pracovníkům, členům Českého svazu ochránců přírody, zeměděl-

ským, lesnickým a vodohospodářským odborníkům a rovněž i pracovníkům státní

ochrany přírody. Kromě toho je určen i dalším zájemcům, kteří mají možnost i

povinnost průběžně sledovat ohrožení naší flóry a vegetace, vyplývající ze změn

životního prostředí. Seznam taxonů pomáhá získat přehled jednak o kvalitativním

složení flóry tohoto území a jednak o kvantitativních rozdílech /jejich zastoupení v

jednotlivých fytochorionech/. Znalost aktuálního stavu rozšíření a dynamiky dalších

vývojových změn těchto taxonů je cenným poznatkem zvláště pro pracovníky

ochrany přírody při posuzování vhodnosti hospodářské činnosti, zásazích do krajiny

a pro poskytování informací správním orgánům. Pro zemědělsky a lesnicky

orientované odborníky má význam při úvahách o změnách v hospodaření a zavádění

nových kultur. Rozšíření a znalost životních nároků jednotlivých taxonů, které jsou

indikátory ekologických podmínek prostředí, pomáhá při určení optimalizace

stanovištních podmínek a zamezuje provést neuvážené zásahy, převážně

nevratného rázu.

Zusammenfassung

Die Pflanzenliste ist für die Fachleute in der Landschaftspflege, für die Forster und

Landwirte bestimmt. Sie gibt eine Übersicht der qualitativen Gliederung der Flora und

Vegetation im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko und im benachbarten Teil des Bezirkes

Rakovník /Mittelöohmen/. In der Liste sind 550 Taxa angeführt, die in 5 Gruppen eingeteilt

wurden. Die erste Gruppe umfasst 83 in der Tschechischen Sozialistischen Republik

teilweise und völlig geschützte Pflanzenarten. Indie zweite Gruppe gehören 110 Taxa, die im

Untersuchungsgebiet sehrselten vorkommen und den florogenetischen und ökologischen

Zeigewerthaben. Die dritte Gruppe befasst sich mit 215 Taxa von der wichtigen

chorologischen und phytozonologischen Bedeutung. Die vierte Gruppe umfasst 130

taxonomisch kritische Taxa. In der fünfte Gruppe sind die irrtümlichen Angaben beigefugt.

Abkurzungen:

A - Vorkommen in ganzem Bereiche des Gebiet;

B - Pflanzengeographisches Gebiet Džbán;

C - Pflanzengeographisches Gebiet Jesenicko-rakovnická plošina;

D - Pflanzengeograpbisches Gebiet Křivoklátsko.

177

Der grosse Buchstabe /A, B, C oder D/ bezeichnet nur seltene Verbreitung der Art und der

kleine Buchstabe /b, c oder d/ bezeichnet häufige Verbreitung der Art im

entsprechenden pflanzengeographischen Gebiet.

1 - in die letzte Zeit unbestatigte Taxa;

2 - bedrohte Arten;

3 - ursprungliche, erst in letzte 40 Jahre gefundene Arten;

4 - taxonomisch neugegliederte Taxa;

5 - im Gebiet bisher unbekannte Arten mit der Möglichkeit der Durchsdringung von den

Nachbargebieten;

6 - Relikte;

7 - Archaeophyten,

8 - Neophyten.

Literatura

ČELAKOVSKÝ,L., 1868-1883: Prodromus květeny České. - Archív pro Přírod. Výzk. Čech. -

Díl I: 1868, II: 1873, III: 1877, IV: 1883, Praha.

ČELAKOVSKÝ,L., 1883a, 1886, 1889: Resultate der botanischen Durchforschung Böhmens

im Jahre 1882, 1885, 1888. - S.B. Koenigl. Boehm. Ges. Wiss. Cl. 2., Prag, 1883/2: 34-

83, 1886/5: 3-48, 1889/8: 91-113.

DOSTÁL,J., 1948-50: Květena ČSR. - Praha.

DOSTÁL,J., 1947: Stříbrského přírodní reservace na Borech u Olešné. -Věstn. Mus. Spol.

Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 1947/32: 47-52.

GEBHART,A.; RATAJ,K. et OSVALD.V., 1949: O výzkumu hmyzu rovnokřídlého, brouků a

motýlů na Rakovnicku. - Věst. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu

Rakov., Rakovník, 1948/33: 45-50.

HAENKE,T., 1786: Tagebuch einer botanischen Reise in einigen Bezirken des Rakonitzer

und Berauner Kreises in Böhmen, im Augustmonat 1785. -Abh. Boehm. Ges. Wiss.,

Prag 1786, 1. Folge, 2. Band: 94-135.

HROUDA,L., 1972: Inula germanica L. in der Tschechoslovakei. - Preslia Praha 44: 227-243.

KAVINA,K., 1928: Kyvor lékařský v Čechách. - Věda Přír., Praha, 9: 145--149.

KORELUŠ,J., 1939: Nové naleziště dvou vzácných rostlin. - Vesmír, Praha, 18: 21.

KREJČ,R., 1858-74 /Roky uvedené v literatuře u práce R. Krejč: Recueil značí období jeho

působení v Rakovníku, práce je bez data./: Recueil des plantes qui ccoissent dans les

alentours de Rakonitz en Boheme. Plantes vasculaires. - ms., 2 p. /Fotokopie, depon. F.

Mladý, BÚ ČSAV Průhonice/.

178

KRIST,V., 1934: Hořce Československé republiky. - Sborn. Klubu Přírod. Bmo, 16/(1933):

60-139.

KUŠTA,J., 1879: Řeřicha prorostlá (Lepidium perfoliatum L.) u Rakovníka. - Vesmír, Praha,

8: 284.

LOŽEK.V., 1980: Vývoj přírody středních Čech v nejmladší geologická minulosti. - Studie Čs.

Akad. Věd, Praha, No 1: 9-43.

MALOCH.F., 1934: Rostlinné útvary a společenstva rakovnického okresu. -Věstn. Mus. Spol.

Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 24: 18-64.

MLADÝ,F., 1949: Dva vzácné hrachory na Rakovnicku. - Čs. Bot.Listy, Praha, 1 (1948): 118.

MLADÝ,F., 1952: Studie o květeně Rakovnicka a její vztahy a členění vzhledem k územím

sousedním. - ms., Disert. Práce Depon. Knih. Kat. Bot. Přír. Fak. UK Praha).

MLADÝ,F.,1958: Nové údaje o rozšíření cévnatých rostlin na Rakovnicku. -Muz. Zpr. Praž.

Kraje, Poděbrady, 3: 18-22.

MLADÝ,F.,1960: Drei neue Fundorte in Nordwestböhmen. - Novit. Bot. Horti Bot. Univ. Carol.

Pragensia, Praha, 1960: 17-19.

NETUŠIL,J., 1940-44: Materiály ke květeně okolí N. Strašecí. 1. 50 stran 1940. 2. Seznam A:

Přehled nalezišť dosud nehlášených 1941. 3. Seznam B: Nová naleziště rostlin

hlášených již 1940. 4. Seznam C: Seznam rostlin, jejichž doklad byl sebrán z nalezišť již.

min. r. hlášených 1941. 5. Druhová kartotéka. 6. Herbářové položky č. 983, 986 a,

1014-1120. 1943--1944. - ms. (1.-5. Depon. Vlastivěd. Muz. Nové Strašecí, 6. Depon.

PRC Praha).

NEUHÄUSLOVÁ,Z. et KOLBEK,J. (eds.),1982: Seznam vyšších rostlin, mechorostů a

lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ČSAV. - Průhonice.

OPIZ,P. M.,1823: Naturalientausch. -4: 21-28.

ROHLENA,J., 1924: Příspěvky k floristickému výzkumu Čech. 4. - Čas. Nár. Mus. Praha,

odd. Přírod., 98: 63-72, 133-139.

SLAVÍKOVÁ,Z.; CHRTEK,J. et KŘÍSA,B.,1972: Poznámky k rozšíření štěničníku

paprskujícího - Bifora radians M. - Bieb. v Československu. - Zpr. Čs. Bot. Společ.,

Praha, 7: 83-88.

STŘÍBRSKÝ,J., 1928: Lidová jména léčivých rostlin v politickém okrese Rakovnickém. -

Věstn. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 18: 40-58.

STŘÍBRSKÝ.J., 1932: Vzácnější rostliny našeho kraje. - Vestn. Mus. Spol. Král. Města

Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 22: 11-28.

STŘÍBRSKÝ,J., 1940: Rostliny nalezené na Rakovnicku a Křivoklátsku. - ms. (104 p. Depon.

F. Mladý, BÚ ČSAV Průhonice).

179

STŘÍBRSKÝ.J., 1940a: Rostlinstvo rakovnicko-křivoklátského kraje. - Věstn. Mus. Spol. Král.

Města Rakovníka a polit. Okresu Rakov., Rakovník, 30: 26-51.

VESELÝ,J., 1944: Příspěvky ke květeně Čech. VI. - Věda Přír., Praha, 22: 244-246.

WURM, F., 1902, 1903: Botanické příspěvky z okolí rakovnického. - Výr. Zpr. Vyš. Školy

Reál. Rakovník, 69 (1901-1902): 22-32, 70 (1902-1903): 4-33.

Adresa autorů:

RNDr. František Mladý,

RNDr. Jiří Kolbek, CSc.,

Botanický ústav ČSAV, 252 43 Průhonice

180

181


Poznámky k historii průzkumu rostlin Českého krasu

Bemerkungen zur Geschichte der Pflanzenforschung

des Bömischen Karstes

Vladimír SKALICKÝ

Počátky botanického průzkumu českého krasu spadají do konce 18. a začátku

19. století. Jsou spojeny zejména se jmény F. W. Schmidta, J. J. Steinmanna, T.

Haenkeho, J. E. Pohla,I. Tausche a bratří Preslů. Schmidtovi, Steinmannovi,

Tauschovi i Preslům vlastně nešlo o přímý výzkum této krajiny, nýbrž v rámci studií o

květeně Čech se u jednotlivých vzácnějších rostlin vyskytly dosti početné lokality z

Českého krasu, kdežto T. Haenke podnikl botanickou expedici z Prahy na

Křivoklátsko a zpět, která vedla přes Český kras. Tehdy 231etý J. E. Pohl byl první

botanik, který se vydal přímo do Českého krasu; cílem byla vlastně dnešní Státní

přírodní rezervace Karlštejn. Výsledky své cesty popsal (POHL 1806) v dosti obsáhlé

zprávě pro Hoppeho ročenku Neues botanischee Taschenbuch, která společně s

řezenským časopisem Botanische Zeitung /po odmlce byl vydáván pod změněným

názvem Flora/ vytvořila na přelomu století botanickou publikační základnu v rámci

nejstarší botanické společnosti na evropském kontinentu. U zrodu této společnosti

stál Kašpar hrabě Šternberk, který zprostředkoval styk s pražskými botaniky. Obě

periodika jsou u nás vzácná. Téměř kompletní jsou v botanickém oddělení Národního

muzea v Průhonicích /z knihovny K. Šternberka/, ročníky časopisu Botanische

Zeitung /Flora/ má téměř kompletní knihovna botanických kateder přírodopisné

fakulty UK v Praze /z knihovny V. Kosteleckého/. Není proto divu, že nejen Pohlův

článek, ale i desítky dalších článků unikly při zpracování Dominovy bibliografie ke

květeně ČSSR a nejsou rozepsány ani v tzv. Dominově materiálu. O Pohlově cestě

182

na Karlštejnsko i o tištěné zprávě se zmiňuje MAIWALD (1904) a excerpoval ji OPIZ

ve své botanické dokumentaci Botanische Topograpbie Böheims. Výsledky

průzkumu Českého krasu během období před činností Opizova výměnného ústavu

později upadly v zapomenutí. Domin opomenul v bibliografii (FUTÁK et DOMIN 1960)

několik prací, které nejen určitě znal, ale které i sám napsal. Domin Pohlovu práci

určitě neznal, protože v zmíněných ročenkách neuvádí ostatní články, avšak

především proto, že by nepsal článek (DOMIN 1940) o správném pojmenování Velké

hory u Karlštejna, neboť Pohl tento problém vyřešil již více než před 100 lety.

Exkurzní trasa Pohla s 2 přáteli měla dále uvedený průběh: 1. den - Praha -

Košíře-Stodůlky-Tachlovice-Kuchař-Mořina-Haknovec-Kněží hora-Karlštejn; 2. den -

okolí hradu, a to údolím Hluboká k severu a dále západním směrem na Velkou horu

/polední přestávka v nějakém příbytku, asi někde u Bubovic/, Sv. Jan pod Skalou /a

večerní obhlídka okolí/; 3. den - Sv. Jan pod Skalou, a to skála západně od obce a

návrat ke klášteru, děle Loděnice, po berounské silnici ku Praze, Motol, Hvězda a

Praha; 4. den - zakládání herbářového materiálu. Zpráva o exkurzi byla napsána

dodatečně.

Výsledky třídenní jarní exkurze roku 1805 /sotva až 1806/ nebyly sice zvláště

bohaté, ale všímají si téměř všech význačnějších rostlin, z nichž mnohé znali odtud

již jeho předchůdci Schmidt a Haenke. Za několik let poté se Pohl pokusil o vydání

květeny Čech; nikdy ji však neukončil, neboť; se věnoval studiu brazilské květeny.

Jako význačnější Pohlovy nálezy lze uvést:

Aconitum variegatum - východní svah Velké hory. Adonia vernalis - podle kytice utržených květů nepříliš daleko od Sv. Jana pod Skalou, lokalitu však nenašel. Anemone sylvestris - Kněží hora, Velká hora. Biscutella laevigata - Sv. Jan pod Skalou. Centaurea triumphettii - Kněží hora. Chamaebuxus alpestris - severně od Mořiny podél úvozové cesty. Corallorhiza trifida - Velká hora, v údolí pod hradem Karlštejn. Cornus mas - Kněží hora. Dactylorhiza sambucina - někde poblíž Velké hory. Daphne cneorum - západní svah Velké hory. Daphne mezereum - mezi Mořinou a Karlštejnem. Dictamnus albus - Kněží hora, západní svah Velké hory. Dracocephalum austriacum - Velká hora níž na svahu. Galium glaucum - Kněží hora. Lathyrus pannonicus - Kněží hora.

183

Lithospermum purpureocaeruleum- Kněží hora, západní svah Velké hory. Omphalodes scorpioides - Sv. Jan pod Skalou. Orchis morio - někde u Řeporyj, lesík severně od Kuchaře, Velká hora. Orchis purpurea - Kněží hora, západní svah Velké hory. Prunus fruticosa /jako P. pumilio F. W. Schmidt/ - severně od Mořiny a mezi Mořinou a

Karlštejnem. Pulsatilla pratensis - Kněží hora, Velká hora níž na svahu. Saxifraga decipiens /sponhemica/, jako S.cespitosa, S. groenlandica a S. palmata - dále S.

paniculata a S. tridactylites - Sv. Jan pod Skalou. Sesleria varia, jako Cynosurus caeruleus - Velká hora. Thlaspi montanum - Karlštejn. Veronica dentata - Velká hora níže na svahu. Viola mirabilis - Kněží hora.

Nejasné je, co má být u kláštera ve Sv. Janu pod Skalou Silene rupestris, na

více místech uváděná Veronica romana sensu F. W. SCHMIDT. Zřejmě byly chybně

určeny Ajuga pyramidalis /?=A.genevensis/, Cardamine parviflora a Potentilla aurea.

K tomuto výčtu z Pohlova příspěvku, cenného kromě floristických nálezů i

přesnější lokalizací než v květenách Čech, je třeba připočítat i další druhy, které tu

byly ve zmíněném počátečním období průzkumu české květeny objeveny:

Karlštejn a okolí - Aconitum lycoctonum, Adenophora liliifolia, Adonis vernalis, Anacamptis

pyramidalis, Crepis praemorsa, Cypripedium calceolus, Dianthus gratianopolitanus,

Helianthemum canum, Hordelymus europaeus, Lathyrus heterophyllus, Melampyrum

cristatum, Melittis melissophyllum, Scorzonera purpurea.

Velká hora /dosud neuvedené druhy/ - Aster amellus, Campanula bononiensis, Linum flavum

/až Opiz - asi vysazen/, Orthantha lutea, Pulsatilla patens /pravděpodobně vysazen/,

Scabiosa canescens, S. columbaria, Seseli hippomarathrum, S. osseum, u Sv. Jana

pod Skalou Minuartia setacea, Quercus pu-bescens, Thalictrum foetidum a Veronica

praecox.

Je to překvapivě mnoho, i když výzkum Českého krasu byl tehdy nesoustavný.

Pozornost se zaměřovala jen na několik bohatých lokalit; tato situace tu však trvala

celé 19. století a dokonce přetrvávala až do 2. světové války.

Nesporně kladné hodnocení nálezů z tohoto období však kalí i nános později

nepotvrzených údajů rostlin, které byly asi jen zčásti chybně určeny, ale v mnoha

případech byly chybně uváděny vlivem špatné paměti nebo byly v romantické snaze

obohatit českou květenu fantastickými nálezy úmyslně smyšleny. Uvedu jen několik

příkladů těchto nálezů:

184

U Karlštejna - Avenula versicolor, Goodyera repens, Iris pumila, Melica uniflora,

Polygonatum verticillatum, Primula elatior; na Velké hoře - Virga (Dipsacus)

pilosa;

u Sy. Jana pod Skalou Allium angulosum/= ? A. montanum F. W. SCHMIDT/,

Epipactis microphylla, Imperatoria ostruthium, Limodorum abortivum,

Narthecium ossifragum, Verbascum phoeniceum aj.

Čelakovský většinu těchto údajů přešel mlčením, pravděpodobně proto, aby se

vyhnul polemice.

Tradice podivných údajů i sběrů podle etiket pocházejících z Českého krasu

pokračovala i později (např. J. Ruda!), ale již podstatně méně /mnohé z nich najdeme

v Čelakovského květeně pražského okolí/. Týká se to např. druhů: Euonymus

verrucosa /3 lokality/, Viburnum lantana, Astragalus onobrychis, Hypochoeris

maculata, Stipa tirsa a herbářových sběrů bez rozdílu- stáří, např. Pulsatilla vulgaris

(viz SKALICKÝ et HROUDA 1981:386-388), Melica ciliata, Spergula morisonii.

Z Pohlova článku a z dobových údajů z českého krasu vyplývá:

a) I když se v dalších obdobích výzkumu květeny Čech samozřejmě prohloubily

znalosti o květeně českého krasu, většina nápadnějších rostlin byla již tenkrát odtud

známa. Při průzkumu území se po hrubé orientaci snažili starší autoři najít lokality

zvláště bohaté a mimořádné a odlišující se tím od průměrných lokalit v okolí. Výzkum

Českého krasu nebyl soustavný, přesto byl dosti reprezentativní.

b) Vznik tradice lokalit u Karlštejna /zejména Kněží hora, Velká hora, Sv. Jan

pod Skalou/ je spojen s nejstarším obdobím výzkumu české květeny. Tak zvané

obohacování tradičních lokalit v Českém krasu lze zaznamenat rovněž od nej-

staršího období. Prokopské údolí a Velká hora byly patrně mezi prvními takto

obohacovanými lokalitami, kdežto na ostatních lokalitách začala výsadba až mnohem

později, kdy tyto lokality byly jíž tradičními /např. Radotínské údolí až za

Velenovského/. Jako příklady vysazení v předopizovském období, kdy rostliny

setrvaly jen v omezeném prostoru uvedených lokalit dodnes, jsou Saxifraga hostii

TAUSCH nebo Pulsatilla patens L.

c) První organizovaný regionální průzkum květeny Čech /včetně zájmu o kon-

krétní lokality rostlin/ byl teprve v náplni činnosti Opizova výměnného ústavu.Téměř

jedinou formou předopizovského regionálního příspěvku /výjimkou jsou např. některé

185

příspěvky F. W. Schmidta/, ale i pozdějších příspěvků, bylo uveřejnění zprávy o

exkurzi, která se někdy více podobala fejetonu, kdežto

někdy více obsahovala výčty rostlin na zajímavějších lokalitách. Pohlův článek

zaujímá asi střední polohu. Líčení krajiny, počasí, místních občanů, trampoty

účastníků včetně smrtelných nebezpečí, které na ně číhaly, pochválení výborných a

zatracení špatných hostinců /ve vesnici Kuchař neměli ani kousek chleba, jen

smradlavou vodu/ pobaví čtenáře i dnes. Zápisky z cest podává kromě Pohla v této

době také Schmidt, Haenke, Gerle, Šternberk, Lindacker a mnozí další; kratší

zápisky mívaly formu otevřeného dopisu příteli /obvyklé u Šternberka, ale i u

ostatních, např. o rostlinách na Soosu se dozvídáme až z posmrtně vydaného dopisu

F. W. Schmidta Romerovi/. Tyto články bývaly psány dosti brzy po vykonané exkurzi,

dokud si autor ve svých vzpomínkách na všechny zážitky pamatoval. Skutečné

zápisky během exkurze nikdo v té době nepořizoval /pro nás je to dnes samozřejmé,

ale tato tradice je nedávná/. Na exkurzi se chodilo, sbíralo, povídalo, nezapomněla

se navštívit hospoda, v poledne se třeba v klidu odpočívalo /to vše popisuje Pohl/, ale

nepsalo se. Mnoho lidí si tehdy vedlo deník. Tak vypadají např. Opizovy deníky, které

se nám zachovaly v jeho rukopisné pozůstalosti /některé snadno najdeme již podle

názvu, jiné jsou skryty jako kapitoly např. v jeho článku Flora Czaslaviensis, kde

popisuje cestu ke Sv. Janu pod Skalou a ke Karlštejnu - viz SKALICKÝ 1971:153/.

Jsou psány až po skončeném výletě a maji literární formu vzpomínek a dojmů.Zprávy

o podniknutých botanických výletech a expedicích musely čtenáře zaujmout nebo i

pobavit /proto je leccos možná i přifabulováno/ a přitom i poučit. Také tím lze vysvětlit

některé podivné údaje. Pohl napsal zprávu dříve nebo později po exkurzi podle

vzpomínek a snad i podle nemnoha sebraných rostlin /3 dny sbíral, teprve 4. den je z

torby zakládal k sušení, a to ke svému úžasu čerstvé/.Botanikové před obdobím

činnosti Opizova výměnného ústavu totiž v Čechách sbírali kromě Tausche poměrně

málo /doklady většinou v herbářích přírodovědné fakulty UK-PRC/. Často zachováva-

li jako doklad vyobrazení /viz SKALICKÝ 1982/ nebo pěstovali živou rostlinu v

tehdejší botanické zahradě hr. Canala /v tzv. Kanálce/. Pěstováním rostliny se někdy

mohlo opravit původní určení /např. Viola apetala F. W. SCHMIDT uváděná i Pohlem

v tomto příspěvku = V. canina L./. Proto musíme počítat s tím, že lokalizace nálezů

nemusí být přesná a že výčet druhů nemusí být reprezentativní a navíc ne vždy

spolehlivý.

186

Závěrem bych se rád zmínil o všech neověřených sběrech a údajích z celého

Českého krasu. Někteří botanikové velmi přesně rozlišují stupně žebříčku na údaje

nepublikované, údaje literární /littera scripta manet/ a herbářové doklady. Osobně

rozlišuji jen spolehlivé a nespolehlivé údaje bez ohledu na jejich formu.

V jedné věci mají herbářové doklady vyšší a nezastupitelnou hodnotu - odhalují

totiž determinační omyly nebo i taxonomické pojetí. Jinak mají herbářové sběry

stejnou informační hodnotu nebo někdy dokonce nižší než nepublikované nebo

literární údaje. Herbářové položky označené na etiketách např. Karlštejn nebo

Radotín velmi Často znamenají podstatně širší okolí. Některé z nich však odtud ani z

širšího okolí nepocházejí /např. doklady Melica ciliata a Spergula morisonii/. Některé

lokality na herbářových etiketách jsou pravděpodobně smyšlené /např. Pulsatilla

vulgaris z Prokopského údolí/, často jsou údaje lokalit v literatuře nebo v

nepublikovaných pramenech /zápisníky, kartotéky, fytocenologické snímky a jiné

dokumenty nemající literární formu nebo údaje v rukopisných neotištěných pracích/

přesnější a podrobnější než údaje na etiketách jim odpovídajících herbářových sběrů;

zcela výjimečně je tomu naopak. Mnohdy nemůžeme lokalitu na etiketě herbářového

sběru ztotožnit s lokalitou uvedenou v literatuře nebo v rukopisných pramenech, i

když je pravděpodobné, že jde o tentýž, ale různě pojatý údaj. Herbářové položky

však mají ještě jeden velký nedostatek. Záměna herbářových etiket při manipulaci s

materiálem, chyby vzniklé při pozdním zpětném etiketování nebo výslovné vymýšlení

lokalit /např. při prodeji herbářového materiálu nebo žertíky až podvody studentů,

kteří musí odevzdat sebrané herbářové doklady/ jsou reality všech veřejných

herbářů.

Známe-li dobře zkoumané území, pak musíme po shromáždění pramenů

provést hodnocení. Známe-li dobře stanovištní podmínky druhu a jeho rozšíření v šir-

ších souvislostech /tedy nejen ve zkoumaném území/ a zhodnotíme-li kriticky

shromážděné údaje, můžeme se vrátit k otázce překvapivých údajů těchto rostlin z

Českého krasu.

Některé nápadné rostliny v českém krasu lze považovat za zavlečené, a to Cruciata

glabra /např. Radotínské údolí/, Astragalus danicus a A. cicer /u lochkovské cementárny/,

Cirslum eriophorum /pražská část Českého krasu, okolí Tetína/, Libanotis pyrenaica /Praha-

Hodkovičky, Karlštejn/, Xeranthemum annuum /mezi Srbskem a Karlštejnem, leg. V.

LOŽEK/, Virga strigosa /pražská část Českého krasu/, Salvia glutinosa /Králova studně/,

Sisymbrium strictissimum /např. pod Velkou horou/ atd., jiné za vysazené nebo vyseté /často

187

se vysazovalo zejména na Velké hoře, v Karlíckém, Radotínském a Prokopském údolí/,

např. Pulsatilla grandis /Prokopské údolí, leg. K. KOPECKÝ, okraj šipákové-ho porostu nad

Velkou Chuchlí - V. FERÁKOVÁ et V. SKALICKÝ/, Smyrnium perfoliatum /dolní část

Chuchelského háje/, Dianthus lumnitzeri /Hemrovy skály nad Novou Vsí/, Iris aphylla /asi

všechny lokality na vápenci - v Českém krasu původní na chuchelské skále, jinde v Čechách

na bazických vyvřelinách/, na Pání hoře Pulsatilla slavica a P. patens, leckde Linum

austriacum, Bromus erectus atd.; mnohé nepodložené údaje byly asi způsobeny dojmy -

Anthericum liliago x ramosum /Radotínské údolí/, Pulsatilla patens na Kodě, Stipa tirsa v

Radotínském údolí atd., neboť se k nim ani sami autoři později nehlásili.

Pak nám zůstane několik rostlin, které dnes v území nerostou nebo jsou vy-

sázeny na podezřelém místě, avšak v minulosti byly uváděny nebo i doloženy, o

nichž asi zůstanou i v budoucnosti určité pochybnosti. Sem patří např. Gentiana

cruciata, Globularia punctata, Lunaria rediviva, Nasturtium officinale, Potentilla

rupestris, Trifolium ochroleucum, Veronica montana a některé další rostliny

jmenované z 1. období floristického výzkumu českého krasu.

Nacházejí se stále i nové druhy v Českém krasu, které však mohly ujít

předchozím generacím botaniků pozornosti. Tak byly např. nalezeny druhy Poa

badensis na Herinkách, Poa supina na Vysoké stráni, Stellaria neglecta u Sv. Jana

pod Skalou, v centrální části Českého krasu také Gagea bohemica /svah Políčka k

Zadní Třebáni/, dále některé rostliny v okrajovém území,kam se téměř nechodilo;

skutečně nápadné rostliny Českého krasu, které jsou v něm původní, byly však téměř

všechny nalezeny již v nejstarších obdobích floristického výzkumu území. Lze

samozřejmě připustit, že něco málo i z nápadných rostlin, co dnes objevíme při

detailním průzkumu, mohlo uniknout pozornosti, ale je to spíše výjimka. To je nutno

mít na zřeteli, najdeme-li lokality nápadných rostlin v Českém krasu. Proto jsem se

úmyslně vrátil se znovuobjeveným Pohlovým příspěvkem k historické problematice,

která je však pro kritický hodnotící pohled na současné nálezy právě v českém krasu

zcela aktuální.

Zusammenfassung

Während des Aufsuchens bibliographischer Ergänzungen zur Flora von

Tschechoslowakei wurde die vergessene älteste Beschreibung der botanischen Exkursion in

den Böhmischen Karst (POHL 1806) wieder gefunden. Aus der Analyse dieser Arbeit und

folgender Quellen ergibt sich, dass die meisten auffallenden Pflanzen des Böhmischen

Karstes schon in der Anfangsperiode /vor Gründung der Opitzschen Naturalientauschanstalt/

188

entdeckt wurden; systematische Pflanzenforschung in dieser Gegend beginnt erst in den 40.

Jahren dieses Jahrhunderts. Positive Wertung der Anfangsperiode wurde leider durch

manche zweifelhafte Pflanzenangaben getrübt. Sie sind auf verschiedene Ursachen

zurückzuführen, z. B. falsche Bestimmung, zufälliges eingeschlepptes Vorkommen,

absichtliche Aussaat, aber auch sonstige Irrtümer: Verwechselung der Herbaretiketten,

Gadächtnisversagen, ausgedachte Pflanzen oder deren Fundorte usw. Bei Wertung des

ursprünglichen Vorkommens muss man besonders im Fall der traditionellen Fundorte

/Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, Hugel Velká hora usw./ sehr vorsichtig sein.

Literatura

DOMIN,K., 1940: Velká či Vysoká hora u Karlštejna? - Věda Přír., Praha, 20: 62.

FUTÁK.J. et DOMIN,K., 1960: Bibliografia k flóre ČSR do r. 1952. - 883 p. Bratislava.

MAINWALD.V., 1904: Gesohichte der Botanik in Böhmen. - 8+297 p., Wien et Leipzig.

POHL,J.E., 1806: Botanische Frühlings-Exkursion in die einige Meilen von Prag entlegene Gegend des Schlosses Carlstein und St. Ivani. - Neues Bot. Taschenb., Nürnberg et Altdorf, 1806: 20-44 /Knih. Nár. Muz. Praha sign. 37 E 58/.

SKALICKÝ,V., 1971: Rukopisné materiály ke květeně Prahy z období Opizova floristického výzkumu. - Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 6: 151-154.

SKALICKÝ,V., 1982: Index iconum plantarum vascularium initio botanice bohemicae 1. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 17: 393-420.

SKALICKÝ,V. et HROUDA,L. /red./, 1981: Materiály ke květeně Černokostelecka a přilehlého okolí. - 435 p., Praha.

SKALICKÝ,V. et JENÍK,J., 1974: Květena a vegetační poměry Českého krasu z hlediska ochrany přírody. - Bohem. Centr., Praha, 3: 101-140.

Adresa autora:

RNDr. Vladimír Skalický, CSc,

katedra botaniky přírodovědecké fakulty UK,

Benátská 2, 128 01 Praha 2

189

Bohemia centralis, Praha, 14: 189 – 224, 1985

Některé výsledky průzkumu arachnofauny

Státní přírodní rezervace Týřov

Einige Ergebnisse der Arachnofaunaforschung

im Staatlichen Schutzgebiet Týřov

Jiří ŠMAHA

ÚVOD

Příroda Státní přírodní rezervace Týřov náleží k nejzachovalejším na

Křivoklátsku. Botaniky toto území zaujalo již v 18. století (HAENKE 1786 in KNÍ-

ŽETOVÁ 1975). Rovněž entomologický, malakozoologický, herpetologický,

mammaliologický průzkum (LOŽEK 1975, PECINA 1979, LAŇKA 1980, ŠMAHA

1984) a v současné době probíhající podrobnější ornitologický průzkum ukazují, že je

přírodovědecky velice cenné.

Lze tedy předpokládat, že jde o lokalitu významnou i po arachnologické stránce.

Již MILLER (1940) zde zjistil různé pozoruhodné druhy pavouků. Několik sběrů

pavouků z dolní části Oupořského údolí zahrnul do své habilitační práce BUCHAR

(1972), i když křivoklátské lokality nebyly hlavním objektem jeho práce. Některé

vzácné druhy epigeických pavouků v biotopech u dolní části toku Oupoře zjistil

KNOBLOCH (1979) a ve fauně stromového a keřového patra části tohoto území

HOTSKÁ (1981) /viz kapitola Diskuse/.

Protože je potřeba dále prohloubit průzkum této rezervace, provedl jsem v roce

1982 v rámci celkové zoologické inventarizace podrobnější průzkum výskytu

epigeických pavouků ve 13 stanovištích v severovýchodní části rezervace a u

Prostředního potoka. Hlavním cílem průzkumu bylo získat další faunistické údaje z

území SPR Týřov, aby se upřesnily jeho faunistické významnosti, přičemž se měla

190

věnovat pozornost též diverzifikaci zdejší arachnofauny v závislosti na různých

stanovištích a biocenózách, které jsou zde velmi pestře zastoupeny.

Materiál se získával převážně metodou několikaměsíčního odchytu do jedno-

duchých zemních pastí s konzervační tekutinou. Vliv časově omezené negativně

binomiální distribuce pavouků (TURNBULL 1973 in SCHAEFFER 1976) i

konkurenčních vztahů mezi členy týchž arachnoasociací (LUCZAK 1953)na výsledky

sběru se tak snižuje, zejména vlivem většinou necílených pohybů epigeických druhů

v terénu (SCHAEFFER 1976). Na stanovištích se současnou účastí druhů, které mají

tendenci vytěsňovat se do rostlinných pater (LUCZAK 1953), mohou se ovšem

pozměnit pravděpodobnosti jejich odchytu v souhlasu s diverzifikací biocenóz.

Detailní vysbírávání vzorkových plošek (KAJAK 1960, BEER 1967) nebylo možno již

provádět z časových důvodů. Aplikace Barberových pastí speciálně adaptovaných k

vychytávání pavouků z hrabanky (KACZMAREK, KACZMAREK 1956) by podstatně

zkomplikovala možnosti srovnání získaných hodnot s výsledky mnoha autorů, kteří

takové adaptace pastí nedělají.

Odchytem se získal poměrně početný materiál a zjistily se zde další velmi

vzácné druhy a subspecie arachnofauny včetně druhů nových pro české země.

Vzorky z jednotlivých stanovišť ovšem neobsahují všechny druhy vyskytující se v

biocenózách daných stanovišť, nicméně podobnost ekologických nároků různých

druhů a často i jejich vzájemné zastupitelnost opravňovaly udělat pokus o porovnání

arachnofaunul jednotlivých stanovišť metodou výpočtu konfigurace podobností

arachnofaunul matematickým škálováním hodnot Jaccardova indexu. Podkladem

výpočtu byly reprezantativně odchytávané čeledi /viz v kapitole Metodika/. Je možno

předpokládat, že se výpočtem konfigurace sníží význam náhodných, ojedinělých

nálezů taxonů, které jsou v těchto biocenózách nekonstantní. Zjištěná konfigurace

má ovšem platnost především z hlediska porovnání výsledků sběrů ze studovaných

konkrétních stanovišť. Výsledky získané tímto výpočtem je třeba také porovnat s

postuláty hlubší kvalitativní analýzy materiálů z jednotlivých stanovišť a i s

konfiguracemi podobností arachnofaunul sérií stanovišť z jiných lokalit /viz kapitola

Diskuse/.

Autor děkuje RNDr. P. Pěničkovi /Matematický ústav ČSAV, Praha/, který

provedl matematické zpracování výsledků pomocí computerové techniky. Autor dále

děkuje doc. RNDr. J. Bucharovi, CSc, z přírodovědecké fakulty UK, Praha, za

191

laskavé zapůjčení srovnávacího materiálu některých vzácnějších druhů a faunistické

informace o dosud nepublikovaných nálezech. Děkuje rovněž RNDr. M.

Husové, CSc.,z Botanického ústavu ČSAV, Praha, a vedoucímu Správy CHKO

Křivoklátsko ing. P. Šťěpánkovi za pomoc při ověřování vegetačních charakteristik

stanovišť. Laboratorní přístroje laskavě zapůjčila katedra systematické zoologie

přírodovědecké fakulty UK v Praze.

METODIKA

Průzkumem se měly prošetřit hlavní typy porostů a biocenóz na pravé straně

SPR Týřov /směrem po proudu Oupoře/ a biotop koryta Prostředního potoka. Při

plánování akce byly proto stanoveny lesní typy a biotopy, které dostatečně

reprezentují rozsah celkové biocenologické diverzifikace tohoto terénu, zejména

pokud jde o zastoupení hlavních skupin lesních typů a biotopů. Rekognoskace terénu

byla provedena na základě literárních botanických údajů vlastním terénním

průzkumem (HUSOVÁ 1975, KNÍŽETOVÁ 1975, MORAVEC, HUSOVÁ,

NEUHÄUSL, NEU-HAUSLOVÁ-NOVOTNÁ 1982), podrobné lesotypologické mapy

tohoto území (PRŮŠA 1978-79) a upřesňována ještě konzultacemi v terénu s RNDr.

M. Husovou, CSc, a ing. P. Štěpánkem. Na základě předběžného posouzení terénu

podle botanických a geomorfologických hledisek byla jako vzorkové plochy k

provedení arachnologického průzkumu vybrána ta stanoviště reprezentativních

lesních typů a biotopů, která jsou svou relativní rozlohou ve studovaném území

největší a přitom jsou dostatečně homogenní. Průzkum bylo ovšem nutno usměrnit i

na některé specifické biotopy, která jsou v terénu zastoupeny jen malými ploškami.

Na pravé straně rezervace bylo k průzkumu vybráno celkem 12 stanovišť, která jsou

situována v její severovýchodní části, tj. od Týřovských skal po Honzův loužek

včetně. Na levé straně rezervace byl odchyt proveden ve stanovišti kamenitých břehů

Prostředního potoka. Tato stanoviště jsou popsána v dalším textu. Rozloha osmi

studovaných lesních porostů byla 0,5 - 3,5 ha, skalní stepi 1 ha, kamenného pole 70

x 100 m, břehového biotopu potoka Roudný v hlavní jeho části s bučinou 2-5 m x 400

m a v části s javořinou ve strži 4 m x 30 m a rozloha břehového biotopu Prostředního

potoka 2-5 m x 900 m.

Do terénu těchto 13 stanovišť bylo ve dnech 15.-16. 3. 1982 instalováno celkem

36 zemních formalínových pastí. Jako zemní pasti byly použity půllitrové zavařovací

sklenice, zakopané až po hrdlo do země a naplněné do jedné třetiny konzervačním

192

roztokem 4% formalínu. Do roztoku se v listopadu a prosinci přidával chlorid sodný,

aby se roztok ochránil proti zamrznutí. Ústí sklenic byla během akce kromě listopadu

a prosince volně otevřená, zejména aby bylo možno jejich aplikaci víceúčelově

využít, např. k odchytu rovnokřídlé-ho hmyzu, sekáčů a jiné fauny. V listopadu a v

prosinci byla ústí sklenic kryta sololitovými destičkami podepřenými v rozích kameny

nebo kusy dřeva tak, aby jejich odstup nad horním okrajem sklenic byl 5-10 cm. Pasti

se pokládaly doprostřed terénu již zmíněných 13 stanovišt; do osmi stanovišt byly

položeny pasti po dvou, jen jedna past byla aplikována do rozlohově nejmenšího

stanoviště s javořinou udatnovou a 3 - 5 pastí do čtyř stanovišť s vyšší

geomorfologickou variabilitou terénu a s vyšší pravděpodobností des-aktivace pastí

zasypáním a do míst podél vodotečí /viz tab. 28/. Rozestup pas tí v každém

stanovišti byl minimálně 10 m.

Materiál z pastí se odebíral 6.-7. 4., 7.-9. 5., pak vždy v pravidelných měsíčních

intervalech na rozhraní jednotlivých měsíců až do začátku listopadu a kromě toho

ještě uprostřed července a srpna, kdy se na výslunných stanovištích konzervační

tekutina rychle odpařovala. Konečný sběr materiálu a odvoz pastí z terénu byl

proveden 15.-16. 12. 1982. Při odběrech materiálu se sběry ze všech pasti v každém

stanovišti z technických důvodů většinou slévaly do jednoho stanovištního vzorku.

Vzorky se během července a srpna zpracovávaly v rámci sumárních materiálů za

celý příslušný měsíc. Konzervační tekutina se při sběrech vždy vyměňovala nebo

alespoň doplňovala.

Na skalní stepi Týřovských skal byl dne 21. 8. 1982 též proveden sběr

smýkáním z bylinné vegetace po dobu asi 10 minut.

Determinaci odchycených pavouků provedl autor. Kromě několika výjimek

/některé samice, poškozené kusy/ byly všechny adultní kusy determinovány. Některé

nejvzácnější taxony revidoval doc. dr. J. Buchar, CSc., jak je uvedeno v tabulce 29.

Aby se umožnilo přesnější zhodnocení materiálů při analýze výsledků, byly

taxony diferencovány na základě stupně jejich náročnosti na zachovalost a

ekologické podmínky prostředí podle Buchara (BUCHAR 1972, 1975). Tak se

rozlišily relikty prvního řádu, tj. žijící pouze v přirozených stanovištích, poměrně málo

narušených činností člověka, ekologicky nespecifické /neutrální/ druhy bez

výrazného teplotního preferenda, dále termofilní, psychrofilní a synantropní druhy a

vzácné i velmi vzácné taxony. Při tomto výčtu bylo přihlédnuto i k dosud

nepublikovaným údajům z posledních let /viz kapitola Diskuse/. Možnosti

193

charakterizace druhů a subspecií pavouků podle těchto kritérií jsou využity dále v

textu v různých souvislostech a v tabulkách 28 a 29.

Matematické porovnání podobnosti vzorků arachnofaunul bylo provedeno na

základě druhového zastoupení; přítomnost taxonů devíti čeledí, jejichž odchyt do

zemních pastí je podle literárních pramenů dostatečně reprezentativní -

Amaurobiidae, Dysderidae, Gnaphosidae, Lycosidae, Agelenidae, Zodariidae,

Zoridae, Linyphiidae a Erigonidae (TRETZEL 1954, 1955, cf. BUCHAR 1963).

Zpracování matice hodnot Jaccardova indexu /poměru počtu společně se vy-

skytujících druhů a všech druhů ve dvojicích stanovišť/ provedl RNDr. P. Pěnička

metodou vícerozměrného škálování (MARDIA et al. 1979) na počítači Hewlett-

Paccard 9830 A /srovn. výsledné konfigurace z jiných křivoklátských lokalit: ŠMAHA

1983a - ilustrace a komentář, ŠMAHA 1983b - komentář ke konfiguraci/.

POPIS STANOVIŠŤ

Stanoviště leží v nadmořské výši 260 - 510 m. Jejich geologickým podkladem je

zejména porfyrit, méně se vyskytují jiné horniny, např. lamprofyry v části Týřovských

skal (ZIEGLER 1973). Geomorfologie terénu je velmi složité. Pokryvnost povrchu

terénu kameny a kamenným štěrkem se dále v popisu jednotlivých stanovišť udává

na základě odhadu ve čtyřech stupních: kamenitost 0. stupně - povrch terénu

pokrývá zemina s hojnými bylinami nebo travním drnem, kameny jsou nejvýše na 10

% plochy terénu, kamenitost 1. stupně - kameny pokrývají přibližně 25 - 50 % plochy,

na povrchu substrátu jsou též rozptýlené travní drny; kamenitost 2. stupně - drobný

kamenný štěrk i větší kameny pokrývají 75 - 90 % plochy, byliny se zde vyskytují

sporadicky a jen jednotlivě, kamenitost 3. stupně - souvislé kamenné pole bez

vyšších rostlin /telomofyt/. V porovnání s předchozím arachnologickým průzkumem

na Křivoklátsku (ŠMAHA 1983a, b) byl při akci v SPR Týřov též získán

arachnologický materiál z dalších lesních typů a četnější materiál z bučin.

Stanoviště jsou v seznamu sestavena do přibližného pořadí podle nároků jejich

vegetačních společenstev na teplotní podmínky prostředí a podle předpokládaného

teplotního gradientu mikroklimatu od relativně nejteplejšího stanoviště 1 směrem k

psychrofilním stanovištím.

1. Xerotermofilní stanoviště skalní stepi na hlavním masívu Týřovských skal -vegetace přísluší převážně svazu Hyperico /perforato/ - Scleranthion perennis MORAVEC 1967 a asociaci Festuca ovina - Jasione montana KKA 1941. Po

194

vegetační a zřejmě i geologické stránce je tato formace mozaikovitá. Výrazně acidofilní charakter má formace v části na hřebeni a na severovýchodním sklonu pod hřebenem, kde jsou pouze rozptýlené travní drny a sporadické keříčky vřesu; z trav se zde vyskytuje zejména kostřava ovčí /Festuca ovina/. V druhé části skalní stepi na jižním svahu jsou hlinité plošky s porosty kavylu /Stipa sp./; k povrchu zde snad vystupuje žíla bazičtější horniny. Obě části jsou zastoupeny v celkové rozloze této formace asi rovným dílem. Vzhledem k jejich nejasné fytocenologické diferenciaci i z technických důvodů byly materiály z celého stanoviště hodnoceny jako jeden vzorek, pouze v určitých souvislostech jsou v textu a v tabulce 28 poznámky s bližší lokalizací, přičemž jižní Část společenstva je provizorně označována jako kavylová. Kamenitost stanoviště je 1. stupně.

2. Termofilní zakrslá doubrava - náleží ke svazu Quercion pubescenti-petraeae BR.-BL. 1931; je fragmentárně vyvinuta na ostrém hřebeni. Stromové patro má jen částečný vodorovný zápoj, je zde takřka souvislý travní drn a vyskytuje se zde dobromysl /Origanum vulgare/ i jiné teplomilné byliny. Kamenitost doubravy je 0. stupně.

3. Souvislé kamenné pole /osyp/ pod Týřovskými skalami - vyšší rostliny se v tomto stanovišti nevyskytují, kamenitost je 3. stupně a kameny jsou většinou velké 10 - 15 cm, kostkovité a ostrohranné. Sklon kamenného pole má jihozápadní expozici. Biotop přechází po stranách do suťového lesa dalšího stanoviště 4.

4. Suťový les - vegetačně patří k asociaci Aceri-Carpinetum KKA 1941 a odpovídá lesnímu typu habrová javořina kakostová. Porost je v dolní části příkrého, severozápadně exponovaného svahu, s kamenitostí 1. stupně. Bylinné patro tohoto porostu tvoří rozptýlené travní drny, mezi nimiž je většinou štěrkovitá, pohyblivá suť.

5. Habrová doubrava kyselá - náleží k subasociaci Melampyro nemorosi - Carpinetum luzuletosum (PASSARGE 1957) NEUHÄUSL 1982, vyvinuté zde na příkrém svahu s jižní expozicí a kamenitostí 2. stupně jako lesní typ buková doubrava kyselá.

6. Habrová doubrava typická /živná/ - porost subasociace Melampyro nemorosi-Carpinetum typicum PASSARGE 1957 je na mírném jihozápadním svahu s kame-nitostí 0. stupně.

7. Lesní společenstvo fytocenologicky přechodného typu mezi habrovou doubravou a bučinou - ve stromovém patře převládají buky. Stanoviště je v místě kontaktu asociací typické habrové doubravy a bučiny s Hordelymus europaeus. Náleží k lesnímu typu vlhká dubová bučina. Biotopem je mělká pánev nad prameništěm, mírně skloněná západním směrem. Kamenitost je 0. stupně.

8. Dubová bučina třtinová - tato bučina náleží stejně jako všechny níže uvedené lesní typy bučin k asociaci podhorských bučin Tilio cordatae-Tagetum MRÁZ 1960 em. MORAVEC 1977. Porost je v horní části Vysokého vrchu, na mírném severním sklonu s kamenitostí 1. stupně.

9. Dubová bučina šťavelová /svěží/ - nachází se v mírně vyhloubené náčepné pánvi s prameništěm. Dno pánve je takřka vodorovné. Kamenitost bučiny je 0. stupně.

195

10. Dubová bučina mařinková s lipnicí - porost je na mírném, severozápadně exponovaném sklonu horní části vrchu, jehož kamenitost je 0. stupně.

11. Kamenité břehy Prostředního potoka - břehový supraaquální biotop s kamenitostí 2. stupně stejně jako následující dvě stanoviště. Potok běží na dně úzce pánvovitého, chladného a vlhkého údolí. Lesní porost podél úseku, kde potok probíhá rezervací, tvoří vlivem vegetační inverze často lesní typy dubová a lipodubová bučina kapradinová.

12. Kamenité břehy potoka Roudný v úseku s bučinou - koryto je ostře zaříznuto do chladného a vlhkého údolí a je široce lemováno porostem lesního typu lipodubová bučina bažanková.

13. Kamenité břehy potoka v hluboké rokli - vodoteč zde probíhá přes kaskády; rokle je zakřivená v podélném směru a v dolní části jejích svahů je porost javořiny roklinové /udatnové/, náležící k asociaci Arunco-Aceretum MOOR 1952. Past byla umístěna u úpatí vodopádu.

VÝSLEDKY

Celkový materiál adultních pavouků byl 5142 kusů /včetně 20 kusů

sesmýkaných z bylin/. Juvenilní kusy, které převážně nelze určovat do druhu, tvořily

jen několik procent z celkového materiálu. Nejvíce bylo juvenilních pavouků ve sběru

ze stanoviště 1, odběr 3. 8. 1982 /232 adult. + asi 90 juv. ks/ a ze stanoviště 5, odběr

29. 9. 1982 /70 adult. + asi 50 juv. ks/.

V materiálu bylo celkem obsaženo 199 taxonů /incl. 198 druhů/ pavouků.

Počet kusů a druhů adultních pavouků, odchycených na jednotlivých

stanovištích, je uveden spolu s některými dalšími základními údaji v tabulce 28.

Zjištěné vzácné a velmi vzácné taxony a relikty prvého řádu /sensu BUCHAR

1972, 1975/, tj. žijící pouze v přirozených, lidskými zásahy relativně málo narušených

stanovištích naší přírody jsou uvedeny na tabulce 29.

Ostatní zjištěné druhy a subspecie jsou obsaženy v dále uvedeném seznamu x)

Kvantitativní údaje o těchto ostatních taxonech jsou uvedeny v inventarizačním

X) E - expanzivní taxony, tj. šířící se i na uměle odlesněná stanoviště, S - synantropní druhy;

čísla za symboly ekologické kategorizace označují stanoviště, podtržená čísla stanoviště, v nichž bylo

odchyceno více než 10 kusů adultních pavouků daného druhu; + směr smýkáním na bylinách.

196

Tabulka 28 Sběr arachnofauny v SPR Týřov do zemních pastí

Stanoviště 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13

Počet pastí 7 3 2 2 2 2 2 2 2 2 4 5 1

Počet kusů pavouků 924 555 236 329 392 344 506 287 274 368 406 469 32

Počet taxonů /N/ 94X) 54 37 44 41 57 36 30 28 30 42 48 17

Vzácné taxony

počet 16 2 6 3 3 6 1 1 2 - 3 6 2

% z N 17,1 3,7 16,2 6,8 7,3 10,5 2,8 3,3 7,1 - 7,1 12,5 11,8

Termofilni taxony

počet 37 10 8 6 7 6 1 1 1 1 1 1 -

% z N 39,4 18,5 21,6 13,6 17,1 10,5 2,8 3,3 3,4 3,3 2,4 2,1 -

Psychrofilní taxony

počet 10 14 6 18 15 14 16 18 15 17 30 31 11

% z N 10,6 25,9 16,2 41,0 36,6 24,6 42,8 60,0 53,6 56,7 71,4 64,5 64,7

x) Ve stanovišti 1 chyceny smýkáním na bylinách také druhy Mangora acalypha a Tibellus sp.

197

Tabulka 29 Vzácné taxony /druhy a subspecie/ a taxony přirozených stanovišť - počet adultních samců a samic z jednotlivých stanovišť SPR Týřov

Druh Ekologická

Kategorizace (EK)

Stanoviště

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13

ATYPIDAE :

Atypus affinis EICHW. a, b T I 4/0 . . . 1/0 . . . . . . . .

Atypus piceus (SULZ.) c T I 3/0 . . . . 6/0 . . . . . . . AMAUROBIIDAE :

Titanoeca obscura (WALCK.) T I 1/0 . 1/0 . . . . . . . . . . GNAPHOAIDAE :

Callilepis achuazteri (HERM.) T I 1/0 . . . . . . . . . . . .

Gnaphosa bicolor (HAHN) T I . 1/0 1/0 2/0 . . . . . . . . .

Gnaphosa lucifuga (WALCK.) T I 3/0 . . . . . . . . . . . .

Gnaphosa lugubris (C.L.K.) T I 2/0 . 0/1 . . . . . . . . . .

x) Haplodrassus cognatus (WESTR.) d P . . . . . 0/1 . . . . . . .

Haplodrassus kulczynakii LOHM. T I 1/0 . . . . . . . . . . . .

Haplodrassus soerenseni (STR.) ? 0/2 . . . . 1/1 . . . . . . .

Zelotes electus (C.L.K.) T I 10/4

. . . . . . . . . . . .

Zelotes erebeus (THOR.) T I 1/0 . 3/2 0/1 1/0 . . . . . . . .

Zelotes praeficus (L.K.) T 1 0/4 . . . . . . . . . . .

Zelotes pumilus (C.L.K.) ? . . . . . 1/0 . . . . . . .

Zelotes villicus (THOR.) T I 3/1 2/0 1/0 . . . . . . . . . .

198

Pokračování tabulky 29 EK 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13

CLUBIONIDAE :

Agroeca cuprea MGE T I 2/1 1/2 . 3/0 2/2 1/1 . . . . . . . XAgroecina striata (KULCZ.) e ? . . 0/2 . . . . . . . . . .

Clubiona compta C.L.K. ? I . . . . . . . . . 0/2 . . .

ANYPHAENIDAE :

XAnyphaena furva MILLER a, f ? . . 1/0 . . . . . . . . . .

THOMIAIDAE :

Oxyptila nigrita (THOR.) T I 2/2 . . . . . . . . . . . .

Xysticus ninii THOR. g T I 154/44

. . . . . . . . . . . .

Xysticus robustus (HAHN) T I 0/1 . . . . . . . . . . . .

SALTICIDAE :

Aelurillus festivus (C.L.K.), T I 3/1 . . . . . . . . . . . .

Evarcha laetabunda (C.L.K.) h T I 7/2 . . . . . . . . . . . .

Evophrys aequipes (O.P.CBR.) T I 1/0 . . . . . . . . . . . .

Pellenes nigrociliatus (L.K.) T I 2/0 . . . . . . . . . . . .

Pellenes tripunctatus (WALCK.) T I 2/2 . . . . . . . . . . . . LYCOSIDAE :

Alopecosa sulzeri (PAV.) T I 4/2 . . . . . . . . . . . .

Arctosa figurata (SIM.) T I 9/0 . . . . . . . . . . . .

Pardosa bifasciata (C.L.K.) T I 90/103

. . . . . . . . . . . .

Pardosa riparia (C.L.K.) N I 3/6 . . . . . . . . . . . .

Tricca lutetiana (SIM.) T I 5/1 3/1 . . . . . . . . . . .

Trochosa robusta (SIM.) T I 0/1 . 1/1 . . . . . . . . . .

199


Druh EK 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

11 12 13 THERIDIIDAE: Euryopis flavomaculata (C.L.K.) N I l/0 . . . . . . . . . . . . Pholcomma gibbum (WESTR.) N I 0/1 . . 1/0 . . . . . . . . . ARGIOPIDAE :

Cercidia prominens (WESTR.) N I . . . . . 0/1 . . . . . . . LINYPHIIDAE :

X Bathyphantes eimilis KULCZ. ch ? . . . . . . . . . . 0/1 0/1 0/1 Centromerus silvicola (KULCZ.) i P . . . . . . . . 4/0 . . . . Hilaira exrisa (O.P.CBR.) P I . . . . . . . . . . . 0/1 . Lepthyphantes collinus L.K. N I . . 1/0 0/2 . . . . . . . . . X Lepthyphantes kochi KULCZ. a,j P I 1/0 . . . . . . . . . . . . Lepthyphantes notabilis KULCZ. k ? . . 9/23 0/3 . . . . . . . . . Leptorhoptrum robuatum WESTR. P . . . . . . . . . . . 1/0 . Porrhomma pygmaeum convexum (WESTR.) . . . . . . . . . . 1/1 1/1 . X Porrhomma microphthalmum microps (ROEWER) a, 1

? . . . . . . 0/1 . . . . . .

ERIGONIDAE :

X Diplocephalus helleri (L.K.) m P I . . . . . . . . . . 3/0 2/0 1/1 X Erigonopterna jarmilae MILLER n T I 2/0 . . . . . . . . . . . . X Glyphesis servulus (SIMON) o ? . . 1/0 . . . . . . . . . . Gonatium corallipes (O.P.CBR.) N I . . . . . 1/1 . . . . . . . Gongylidiellum edentatum MILLER P . . . . . . 1/0 1/0 . . 1/0 . Lochkovia inconapicua MILL. et VAL. T I 1/0 . . . . . . . . . . . . Panamomops affinis MILL. et KRAT. P . . . . 1/0 1/0

. . . . . . . .

200

Druh EK 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13

Panamomops mengei SIM. N I . . . . . 0/1 . . . . . . .

Peponocranium orbiculatum (O.P.CBR.) ? I . 0/1 . . . . . . . . . . .

Prosopotheca monoceros (WID.) N I . 0/1 . . . . . . . . . .

Prosopotheca simplex (KULCZ.) T I . . 0/1 . 2/2 0/3 0/1 . 0/2 0/4 1/0 . .

Trichoncus kulczynskii MILLER T I 3/2 1/0 . . . . . . . . . . .

Trichopterna oito (O.P.CBR.) p T I 23/8 0/1 . . . . . . . . . . .

Vysvětlivky:

x - velmi vzácné taxony /viz text/; podtrženi - taxony vzácné v ČSSR, známé jen z ojedinělých nalezišť § a - alespoň 1 kus materiálu

uvedeného druhu ze SPR Týřov revidován doc. dr. J. Bucharem, CSc.; b - 1 ?! 30.6., 1 ??? 30. 7., 2 ?! 30. 8., 1 ?! 29. 9.; c - 7 ?! 30.

6., 2 ?! 3. 8.; d až f - 30. 6.; g - incl. 3 ?! a 3 ??? odchycení smykem; h - incl. 3 ?! a 2 ??? odchycení smykem; ch - stanoviště 11 2. 8.,

stanoviště 12 a stanoviště 13 1.-11.; i - 16. 12.; j - 6. 4.; k - stanoviště 5. 4. až 15. 12., stanoviště 4 7. 5., 3. 8. a 15. 12.; 1 - 3. 8.; m -

stanoviště 11 - 2 ?! 7. 4., 1 ?! 9. 5., stanoviště 12 - 3. 6. a 1. 7., stanoviště 13 - 1 ?! l. 7. a 1 ??? 1. 9.; n„ o - 30. 6., p - stanoviště 2 -

15. 12.; T - termofilní druhy; P - psychrofilní taxony; N - ekologicky nespecifické, neutrální druhy bez výrazného teplotního

preferenda; ? - taxony, jejichž nároky na prostředí nejsou dostatečně známé; I = relikty prvního řádu /sensu BUCHAR 1972,

1975/, tj. žijící pouze na přirozených stanovištích přírody poměrně málo narušené člověkem; zlomky - v čitateli počet samců, ve jme-

novateli počet samic.

201

elaborátu, uloženém na SSPPOP Středočeského kraje.

Amaurobiidae: Amaurobius claustrarius (HAHN), 68/2 - P, 1-6, 7, 8, 9-13; A. fenestralis

(STROM.), 7/1 - P, E, 6-8, 12.

Dysderidae: Dysdera erythrina (WALCK.), 1/4 - T.E. 1, 3-5; Harpactes hombergi (SCOP.),

5/0 - N, 1, 4-6; H. lepidus (C.L.K.), 15/17 - P, 1, 2, 4-6, 8-13; Harpactocrates

rubicundus (C.L.K.), 21/13 - S, E, 1-3, 4, 5.

Pholcidae: Pholcus opilionoides (SCHR.), 10/1 - S, E, 3, 4.

Zodariidae: Zodarion germanicum (C.L.K.), 8/0 - T, 1, 2, 6.

Gnaphosidae: Drassodes lapidosus (WALCK.), 34/11 - N, 1, 3-6; D. pubescens (THOR.), 1/0

- N, 1; Haplodrassus signifer (C.L.K.), 10/4 - N, 1; H. silvestris (BL.), 22/4 - ?, 1, 2, 4-7,

10, 12; H. umbratilis (L. K.) 3/0 - N, 6; Zelotes apricorum (L.K.), 1/0 - ?, 6; Z. petrensis

(C.L.K.), 16/15 - T, 1, 2, 11; Z. subterraneus (C.L.K.), 3/3 - ?, 2, 5, 6; Zelotes sp., 0/1 -

1.

Clubionidae: Agroeca brunnea (BL.), 9/4 - N, 7, 9, 11, 12; Apostenus fuscus WESTR., 19/14

- N, 2, 4, 5, 6, 10, 12; Clubiona terrestris WESTR., 8/4 -N, 2, 6-9; Liocranum rupicola

(WALCK.), 4/1 - S, E, 3; Micaria sp., 1/0 - 1.

Zoridae: Zora nemoralis (BL.), 4/0 - N, 5, 6; Z. silvestris KULCZ., 2/0 - ?, 2, 7; Z. spinimana

(SUND.), 4/0 - P, 2, 5.

Anyphaenidae: Anyphaena accentuata (WALCK.), 1/0 - ?, 10.

Thomisidae: Philodromus collinus C.L.K., 0/1 - P, 11; Thanatus formicinus (CL.), 0/1 - ?, E, 1;

Tibellus sp., 0/1 - 1+; Xysticus audax (SCHR.), 2/0 - N, E, 1, 6; X. bifasciatus (C.L.K.),

0/1 - N, E, 1; X. cambridgei (BL.), 13/2 - ?, 1, 5, 6, 7; X. cristatus (CL.), 0/1 - N, E, 1; X.

erraticus (BL.), 6/1 - ?, E, 1, 2, 6; X. kochi THOR. 6/5 - ?, E, 1; X. lanio C. L. K., 1/0 - P,

9.

Salticidae: Aelurillus litera-v-insignitus (CL.), 8/5 - N, 1; Evarcha flammata (CL.), 1/0 - N, 2;

Heliophanus aeneus (HAHN), 3/0 - ?, 3; Phlegra fasciata (HAHN), 2/0 - T, E, 1;

Saltious scenicus (CL.),1/0 - S, E, 1.

Lycosidae: Alopecosa accentuata LATR., 44/22 - T, E, 1; A. aculeata (CL.), 0/1 - P, 6; A.

cuneata (CL.), 28/3 - N, E, 1; A. pulverulenta (CL.), 5/0 - N, E, 1, 3, 6, 8; A. trabalis

(CL.), 0/1 - T, 1; Pardosa amentata (CL.), 21/5 - P, E, 11, 12; P. lugubris (WALCK.),

413/86 - N, 1-6, 7-11, 12; P. pullata (CL.), 4/2 - N, E, 1; Pirata hygrophilus THOR., 1/1 -

P, 11, 12; Trochosa spinipalpis (F.CBR.), 1/0 - P, 12; T. terricola (DE GEER), 107/62 -

N, E, 1, 2, 3-5, 6, 7-9, 12; Xerolycosa nemoralis (WESTR.), 8/4 - N, 1, 5.

Pisauridae: Pisaura mirabilis (CL.), 3/2 - ?, 1, 2, 4.

202

Agelenidae: Cicurina cicur (F.), 50/6 - N, E, 1-3, 4, 5-8, 9, 11, 13; Coelotea inermis (L.K.),

234/15 - P, 1, 2, 3, 4, 5-7, 8, 9, 10-12. 13; C. ter-reatris (WID.), 949/114 - N, 1, 2, 3, 4-

12. 13; Cybaeus anguatiarum L. K., 68/20 - P, 11, 12, 13; Histopona torpida (C.L.K.),

129/31 - P, 1, 2, 4-7, 8, 9, 10-12. 13; Tegenaria silvestris L.K., 16/11 - N, 1-4, 7, 8, 11,

12; Textrix denticulata OLIV., 27/1 - ?, 1, 3, 4.

Theridiidae: Asagena phalerata (PANZ.), 10/1 - N, E, 1; Enoplognatha ovata (CL.), 10/1 - T,

E, 1, 1+ , 2; Episinus truncatus LATR., 0/2 - N, 1; Robertua lividua (BL.), 2/0 - P, E, 1,

11; R. neglectus (O.P.CBR.), 3/0 -N, 6.

Argiopidae: Araneus cucurbitinus (CL.), 0/2 - N, E, 1, 5; A. diadematus CL., 0/2 - N, 1, 13; A.

umbraticus-CL., 1/0 - P, E, 1; Mangora acalypha (WALCK.), 0/1 - S, E, 1+; Meta

mengei (BL.), 0/1 - P, 12; M. segmentata (CL.), 5/10 - P, E, 1, 4, 5, 7, 11, 12; Singa

albovittata (WESTR.), 3/2 - N, 1.

Linypbiidae: Aprolagus saxatilis (BL.), 11/1 - ?, 2, 6; Bathypbantea gracilis (BL.), 0/2 - N, 3, 4;

B. nigrinus (WESTR.), 1/3 - ?, 6, 11, 12; B. parvulus (WESTR.), 1/0 - ?, E, 7;

Bolyphantes alticeps (SUND.), 4/1 - P, 2; Centremerita bicolor (BL.), 0/1 - P, E, 12;

Centromerus expertus (O.P.CBR.), 6/2 - P, E, 11, 12; C. incilium (L.K.), 13/13 - N, 1, 2,

6, 11, 12; C. jacksoni DENIS, 1/0 - P, 8; C. sellarius (O.P.CBR.), 18/5 - P, 4, 8, 10-13;

C. sylvaticus (BL.), 60/16 - N, 1, 2, 6, 7, 8-10, 11, 12; Drapetisca socialis (SUND.), 1/0 -

P, E, 11; Helopbora insignis (BL.), 8/15 - P, E, 4, 5, 7, 8-13; Labulla thoracica (WID.),

0/1 - ?, 8; Lepthypbantes alacris (BL.), 2/3 - P, 11; L. angulipalpis (WESTR.), 2/0 - N, 2,

7; L. cristatus (MGE), 14/2 - P, 7-12; L. flavipes (BL.), 105/98 - N, 1, 2, 4-7, 8, 9, 10, 12;

L. keyserlingi (AUSS.), 2/1 - T, 2; L. leprosus (OHL.), 2/6 - S, E, 2, 3, 5, 8; L.

mansuetus (THOR.), 19/17 - P, 1, 2, 4-7; L. mengei (KULCZ.), 4/2 -N, E, 2, 6, 7, 10; L.

minutus (BL.), 1/8 - P, 2, 6, 7; L. pallidus (O.P. CBR.), 3/4 - N, 1, 4, 6, 10; L. tenebricola

(WID.), 77/45 - P, 4, 5, 6, 7_, 8, 9-12; Linypbia hortensis (SUND.), 5/0 - N, 2, 5, 9, 12;

Macrargus rufus (WID.), 160/28 - P, 2, 3, 4, 6-12: Meioneta rurestris (C.L.K.), 10/8 - N,

1, 1+; Microneta viaria (SIM.), 29/13 - P, 2, 3, 5, 6, 7, 8-12; Nereine

clathrata (SUND.), 1/0 - P, 3; N. emphana (WALCK.), 0/1 - P, 5; Porrhomma

pygmaeum pygmaeum (BL.), 3/0 - P, E, 11-13; Stemonyphantes lineatus (L.),

2/2 - N, E, 1, 6; Stylopaora concolor (WID.), 66/41 - P, 4, 7-10, 11, 12,

13; Tapinopa longidens (WID.), 0/1 - ?, 7.

Erigonidae: Abacoproeces saltuum (L.K.), 9/6 - T, 6; Araeoncus humilis (BL.), 5/0 - N, E, 4;

Ceratinella brevis (WID.), 11/3 - P, 2, 4, 8; C. scabrosa (O.P.CBR.), 0/1 - ?, 2;

Diplocephalus cristatus (BL.), 7/2 - P, E, 3, 4, 11, 12; D. latifrons (O.P.CBR.), 71/23

- P, 5, 7, 9, 10, 11, 12, 13; D. picinus (BL.), 163/27 - N, 3-6, 7, 8, 9, 10, 11, 12;

Dismodicus bifrons (BL.), 2/1 - P, 2, 4; Erigone atra BL., 1/8 - N, E, 1+, 3, 6, 7, 13; E.

dentipalpis (WID.), 4/2 - 1, 1+, 4, 5, 8, 10; Erigonella hiemalis (BL.), 1/0 - P, 13; Maso

203

sundevalli (WESTR.), 0/1 - P, 10; Micrargus herbigradus (BL.), 9/4 - P, 1, 6, 7-11;

Nothocyba subaequalis (WESTR.), 0/1 - ?, E, 1; Oedothorax agrestis (BL.), 39/23 - 4,

11, 12,13; 0. fuscus (BL.), 4/0 - P, E, 11, 13; 0. sp. /tuberosus vel gibbosus/, 0/2 - P,

11, 12; 0. retusus (WESTR.), 1/0 - P, E, 12; Pelecopsis elongata (WID.), 1/0 - P, 6; P.

parallela (WID.), 0/2 - P, 2; P. thoracata (O.P.CBR.), 9/2 - P, 2, 4; Pocadicnemis

pumilla (BL.), 2/5 - ?, E, 2, 3, 12; Prosopotheca corniculans (O.P.CBR.), 2/3 - P, 9, 10;

Saloca diceros (O.P.CBR.), 8/0 - P, 8, 10-12; Tigellinus furcillatus (MGE), 3/0 - T, 4-6;

Trachynella obtusa (BL.), 2/0 - P, 11, 12; Trematocephalus cristatus (WID.), 2/1 - P, 2,

4; Typhochraestus digitatus (O.P.CBR.), 6/2 - T, 1, 4; Wideria antica (WID.), 7/10 - N,

E, 1, 2, 5, 6; W. cucullata (C.L.K.), 2/0 - P, 2, 5; W. fugax (0. P. CBR.), 5/0 - P, 6, 7; W.

melanocepbala (O.P.CBR.), 9/2 - ? 1, 5-7, 9, 10, 12; Wideria sp., 1/0 - 3.

Analýza arachnologického materiálu přispívá k biologické charakteristice SPR

Týřov, zejména zjištěním 33 vzácných druhů a subspecií, což představuje 16,6 %

celkového počtu taxonů v materiálu. Kvantum vzácných taxonů je poměrně velké i

vzhledem k celkovému množství odchycených kusů pavouků - 0,6 %. Vzácné taxony

byly zjištěny mimo stanoviště 10 ve všech ostatních dvanácti stanovištích, kde tvořily

2,8 - 17,1 % druhového spektra pavouků odchytaných do pastí; nejvíce jich bylo

zjištěno na skalní stepi /17,1 % druhového spektra tohoto stanoviště/, v kamenném

poli /16,2 %/ a v břehových biotopech s vegetační inverzi, a to na stanovišti 12 /12,5

%/ a 13 /ll,8 %/. Z hlediska porovnání množství vzácných taxonů a celkového

množství kusů odchycených na stanovišti by bylo nejhodnotnější stanoviště 13 u

vodopádu potoka /6,3 %/ a na druhém místě kamenné pole, tj. stanoviště 3 /2,6 %/; u

stanoviště 13 však mohlo dojít ke zkreslení skutečného stavu chybou malých čísel

/byly zde chyceny celkem pouze 32 kusy pavouků/.

Mnohé stenobiontní a vzácné taxony byly v materiálech zastoupeny pouze ně-

kolika kusy nebo jen jediným kusem, takže tyto nálezy samy o sobě nemohou vý-

znamně přispět k arachnologické diferenciaci jednotlivých stanovišť. Bylo by možno

očekávat, že charakteristiku jednotlivých stanovišť mohou poskytovat nejvíce druhy,

které jsou v daném stanovišti nejhojnější a které se přitom do pastí snadno

odchytávají. Jak ovšem vyplývá i z údajů v tabulce 29, mají poměrně velké a velmi

pohyblivé druhy poměrně větší aktivační hustotu v terénu než např. mnohé druhy

čeledi Erigonidae malé tělesné velikosti a se sítěmi těsně nad zemí (cf.

HEYDEMANN 1961). Hodnota aktivační hustoty slíďáků je údajně asi 3krát vyšší než

jejich absolutní hustota v terénu (BREYMEYER 1966). Ve spektrech penetračně

204

dominantních druhů /tj. druhů, které jsou zastoupeny ve vzorcích z pastí množstvím

kusů přesahujícím 5 % počtu kusů všech pavouků ve vzorku/ se přitom často

vyskytují, zejména v mezofilních stanovištích, ekologicky neutrální druhy, jejichž

výskyt může překrývat diferenciální charakteristiky stanovišť. Z tohoto hlediska je

třeba posuzovat i uvedenou hodnotu poměru počtu vzácných druhů zjištěných v

rezervaci Týřov k počtu odchytaných kusů pavouků. Tak např. dva hlavní ekologicky

neutrální druhy se značnou aktivační hustotou, Coelotes terrestris /1063 kusů/ a

Pardosa lugubris /499 kusů/, tvoří v celkovém materiálu /5142 kusů/ dohromady 32,9

%. Pro jednotlivá stanoviště ovšem mohou být kromě zjištěných penetračně domi-

nantních druhů rovněž charakteristické některé další druhy a kvalitativní atributy,

přičemž by však jejich konstantnost v uvedených biocenózách nebo i v biocenózách

příbuzných typů musela být ověřena studiem dalších lokalit.

Dominantní druhy svou četností v materiálech z jednotlivých stanovišť a jiné

zjištěné kvalitativní atributy, pravděpodobně rovněž ekologicky vázané na daná

stanoviště, jsou dále uvedeny v seznamu charakteristik jednotlivých stanovišť:

Stanoviště 1, skalní step - jsou zde dominantní druhy: Alopecosa accentuata,

Pardosa bifasciata a Xysticus ninii. Všechny tyto druhy se vyskytují v acidofilní i

kavylové části stepi. Pozoruhodná je velká hojnost poměrně vzácného stepního

druhu Xysticus ninii /192 kusů na 7 pastí/; velmi podobnou hodnotu penetrace

do pastí zde vykazoval i slíďák Pardosa bifasciata /193 kusů na 7 pastí/. Oba

tyto druhy jsou zřejmě podstatně hojnější v kavylové části stepi než v části

acidofilní. Ve stanovišti jsou hojné druhy především z čeledí Gnaphosidae,

Thomisidae, Salticidae a Lycosidae. V celkovém druhovém spektru jsou

obsaženy též druhy Atypus affinis, A. piceus, Callilepis schuszteri,

Haplodrassus soerenseni, Zelotes erebeus, Xysticus robustus, Evarcha

laetabunda, Pellenes nigrociliatus, Arctosa figurata, Tricca lutetiana, Pardosa

riparia, Erigonopterna jarmilae, Lochkovia inconspicua, Trichoncus kulczynskii a

Trichopterna cito. Sklípkánci /Atypus spp./ se vyskytují v obou částech stepi;

druh Xysticus robustus byl zjištěn jen v kavylové a druh Zelotes erebeus jen v

acidofilní části stepi.

Stanoviště 2, zakrslá doubrava s travním drnem - dominantní druhy: Coelotes

terrestris, Pardosa lugubris, Lepthyphantes flavipes, Trochosa terricola a

Coelotes inermis /viz kapitola Diskuse/. Byly zde zjištěny též druhy Tricca

lutetiana, Trichoncus kulczynskii a Trichopterna cito.

205

Stanoviště 3, kamenné pole - dominantní druhy Lepthyphantes notabilis a Par-dosa

lugubris. V druhovém celkovém spektru jsou mimo jiné druhy Anyphaena furva

/viz kap. Diskuse/, Pholcus opilionoides, Agroecina striata, Liocranum rupicola,

Lepthyphantes collinus a Glyphesis servulus.

Stanoviště 4, suťový les - dominantní druhy: Coelotes terrestris, Pardosa lugubris,

Lepthyphantes flavipes a Apostenus fuscus. Byly zde zjištěny mimo jiné i druhy

Pholcus opilionoides, Zelotes erebeus, Lepthyphantes notabilis a L. collinus.

Stanoviště 5, kyselá habrová doubrava - dominantní druhy: Coelotes terrestris,

Pardosa lugubris a Lepthyphantes flavipes. Vyskytují se zde mimo jiné i dru hy

Atypus affinis, Zelotes erebeus a Panamomops affinis.

Stanoviště 6, typická habrová doubrava - dominantní druhy: Coelotes terrestris

Pardosa lugubris, Trochosa terricola, Lepthyphantes flavipes a Centromerus

incilium. Jsou zde mimo jiné i druhy Atypus piceus, Haplodrassus cognatus,

Zelotes pumilus, Panamomops affinis a P. mengei.

Stanoviště 7, přechodný vlhký typ bučiny - dominantní druhy: Coelotes terrestris,

Lepthyphantes tenebricola, Diplocephalus picinus, D.latifrons, Stylophora

concolor a Macrargus rufus. Čtyři posledně jmenované druhy zde byly chytány

v poměrně největším množství ve srovnání s ostatními stanovišti. Kromě jiných

zde byla nalezena i plachetnatka Porrhomma microphthalmum microps.

Stanoviště 8, třtinová dubová bučina - dominantní druhy: Coelotes terrestris, C.

inermis, Macrargus rufus, Histopona torpida, Amaurobius claustrarius a

Lepthyphantes tenebricola. Žije zde též plachetnatka Centromerus jacksoni.

Stanoviště 9, šťavelová dubová bučina - dominantní druhy: Coelotes terrestris,

Diplocephalus picinus a Lepthyphantes flavipes. Početní zastoupeni Diplo-

cephalus latifrons ve vzorku činilo 5 %. Byla zde odchycena i plachetnatka

Centromerus silvicola a pavučenka Prosopotheca corniculans.

Stanoviště 10, mařinková dubová bučina s lipnicí - dominantní druhy: Coelotes

terrestris, Macrargus rufus a Diplocephalus picinus. žije zde i pavučenka

Prosopotheca corniculans.

Stanoviště 11, kamenité břehy Prostředního potoka s častými bučinami podél koryta -

dominantní druhy: Coelotes terrestris, C. inermis, Cybaeus angustiarum,

Histopona torpida, Oedothorax agrestis, Stylophora concolor a Centromerus

sylvaticus. Vyskytují se zde rovněž taxony Pirata hygrophilus, Bathyphantes

similis, Diplocephalus helleri a Porrhomma pygmaeum convexum.

206

Stanoviště 12, kamenité břehy potoka Roudný v bažankové lipodubové bučině -ve

spektru dominantních druhů je obsaženo prvních pět druhů jmenovaných u

stanoviště 11 a pavučenka Macrargus rufus. Byly zde odchytávány rovněž

všechny čtyři taxony posledně jmenované u stanoviště 11 a plachetnatka

Leptorhoptrum robustum.

Stanoviště 13, kamenité břehy vodoteče v rokli ,s javořinou udatnovou - z tohoto

stanoviště bylo získáno malé množství materiálu /32 kusů/, nicméně jsou v něm

obsaženy taxony vyjmenované u stanoviště 11, kromě Centromerus sylvaticus,

Pirata hygrophilus a Porrhomma pygmaeum convexum, které se však zřejmě

rovněž vyskytují na březích. Plachetnatka Diplocephalus helleri byla ve

stanovišti 13 nalezena v nadmořské výšce pouhých asi 270 m. Výskyt této

plachetnatky v údolních stanovištích SPR Týřov je nejspíše dán jejich

vyhraněným mikroklimatem.

Zjištění diskordance výskytu nebo abundančních hodnot různých druhů pavou-

ků v některých stanovištích, dané diskordancemi jejich nároků na různé faktory

prostředí, mohou dokumentovat význam vícerozměrných modelů k demonstraci

biocenologických vztahů. Určité diskordance vyplývají již ze složení spekter

penetračně dominantních druhů na různých stanovištích. Na základě výsledků akce v

SPR Týřov je možno ukázat příklady takových pravděpodobných diskordancí, z nichž

nejprůkaznější se ovšem týkají dominantních a nejhojnějších druhů. Různí

termofilové, např. Tricca lutetiana a Trichoncus kulczynskii, byli chytáni pouze v

nejprosvětlenějších, teplých stanovištích skalní stepi 1 a doubravy 2, kdežto

termofilní skálovka Zelotes erebeus s noční aktivitou byla zjištěna jak na skalní stepi,

tak i v suťových biotopech 3 a 4. Sklípkánci rodu Atypus, kteří vyhrabávají hluboké

nory, byli zjištěni po 1 - 6 kusech ve vzorcích ze skalní stepi a lesních porostů 5 a 6;

v suťových biotopech 3 a 4 se značně nestabilizovaným substrátem však zjištěni

nebyli /vyskytují se zřejmě i v teplých doubravách, jak lze soudit z jiných lokalit/.

Slíďák Pardosa lugubris, ekologicky poměrně nespecifický a lovící kořist při probíhání

terénem, dominoval ve stanovištích 2 až 6 /tedy i v suťových biotopech/ a v každém z

nich byl podstatně hojnější /20 - 59 kusů na 1 past/ než ve stanovištích 1 a 7 - 13 /l -

4 kusy na 1 past/. Pouze v obou suťových biotopech, ale v žádných jiných, byly

odchytávány druhy Pholcus opilionoides a Lepthyphantes collinus /1-3 kusy na 1

past/, které jsou zřejmě v přírodě charakteristické pro biocenózy skal a určitých typů

sutí. Oba tyto biotopy 3 a 4 též frekventuje plachetnatka Lepthyphantes notabilis, ale

207

jen ve stanovišti 3 byla dominantní a byla tam také hojnější /16 kusů na 1 past/ než

ve stanovišti 4 /2 kusy na 1 past/. Plachetnatka Macrargus rufus byla dominantní v

psychrofilních biocenózách 7, 8 a 12 a plachetnatka Stylophora concolor pouze ve

stanovištích 7 a 11, přičemž diskordance hodnot výskytu těchto druhů ve stanovišti 8

vyplývá i z absolutní výše odchytu /M. rufus - 21 kus na 1 past, S. concolor - 4 kusy

na 1 past/.

Z výsledků porovnání četnosti termofilních a psychrofilních taxonů pavouků v

celkových druhových spektrech /srovnej tab. 28/ vyplývá, že procentuální zastoupení

termofilů v teplých až klimaticky středních stanovištích 1 až 6 mělo klesající trend a

procentuální zastoupení psychrofilů ve studených stanovištích 7 až 13 mělo naopak

stoupající trend ve smyslu pořadí 1-3-2-5-4-6-7-9-10-8-12-13-11. Tato sekvence

arachnofaunul SPR Týřov odpovídá pořadí příslušných klimaxových

fytocenologických asociací a subasociací vyšších rostlin podle gradientu nároků

rostlinných společenstev na teplotní podmínky. Při tomto porovnání je třeba brát v

úvahu, že sub-asociace kyselé habrové doubravy je zde vázána na teplejší biotop,

jak tomu bývá i v jiných lokalitách (cf. MORAVEC et al. 1982), že asociace 4 i 6 jsou

mezofilní a že stanoviště 8, 9 a 10 náleží k téže rostlinné asociaci. Toto kongruentní

šestistupňové pořadí rostlinných společenstev má tvar: 1 - 2 - 5 - (4+6) - 7 -

(8+9+10). Pokud jde o břehové potoční biotopy, je z hlediska vzácných psychrofilních

druhů pavouků nejméně extrémní stanoviště 11 a pak následuje stanoviště 12, kde

byl též dokázán výskyt vzácné plachetnatky Hilaira excisa; nejextrémnější je zřejmě

stanoviště 13, a to alespoň z hlediska relativně nejvyššího procenta vzácných druhů

vzhledem k počtu odchycených pavouků v porovnání s hodnotami téhož ukazatele z

jiných stanovišť /jak je uvedeno dříve/.

Druhová spektra arachnofaunul jednotlivých stanovišť kromě stanoviště 13,

zastoupeného malým materiálem, byla déle porovnávána po dvojicích pomocí

Jaccardova indexu /tab. 30/.

V konfiguraci vyznačují jednotlivé body vzorky arachnofaunul z daných sta-

novišť, přičemž pozice každého bodu znázorňuje míru podobnosti vzorku dotyčné

arachnofaunuly s ostatními vzorky. V konfiguraci se na základě porovnání teplotních

podmínek prostředí jejich stanovišť i vzájemné vzdálenosti jednotlivých bodů

stanovily dva hlavní terminální referenční body, a to bod 1, tj. vzorek arachnofaunuly

xerotermního stanoviště 1, a bod 12, tj. vzorek arachnofaunuly extrémně chladného a

vlhkého stanoviště 12. Pak se porovnala pozice

208

Hodnoty

Jaccardova

indexu podobnosti arachnofaunul stanovišť 1-12

Stanoviště Stanoviště

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

12 12,9 21,1 25,0 25,7 18,5 25,8 37,0 38,5 39,9 35,1 56,6

11 12,6 18,1 19,7 21,1 16,7 26,7 39,6 38,3 37,0 29,6

10 15,0 27,4 31,4 37,9 20,8 27,3 41,9 51,3 48,8

9 14,9 21,9 40,2 30,4 21,1 28,4 54,0 62,5

8 16,0 19,4 34,8 31,6 15,7 32,7 51,4

7 17,1 24,5 30,6 28,3 24,5 36,7

6 25,6 30,8 37,7 26,5 34,6

5 21,1 23,4 26,4 19,4

4 25,6 30,1 38,3

3 25,0 32,3

2 25,9

každého z dalších vzorků vzhledem k těmto dvěma bodům triangulační metodou (cf.

MUELLER-DOMBOIS, ELLENBERG 1975). Hodnoty poměrů obou kratších ramen

příslušných trojúhelníků se využily k neparametrickému odstupňování podobnosti

vzorků a k sestavení vzorků do lineárního pořadí. Tímto způsobem se zjistilo toto

dvanáctistupňové pořadí podobnosti arachnofaunul: 1-4-2-5--3-6-7-9-8-11-10- 12.

Pořadí arachnofaunul opět odpovídá, kromě vzorku ze suťového lesa údajně

mezofilní asociace 4, předpokládanému pořadí podobnosti rostlinných asociací i

subasociací vyšších rostlin podle jejich nároků na teplotní podmínky prostředí.

Kongruentní pořadí rostlinných společenstev má šest stupňů, a to 1-2-5-6-7-

/8+9+10/. Na základě posouzení vzájemné pozice bodů 2, 4 a 5 je možno izolovaně

od ostatních bodů v konfiguraci dále konstatovat, že arachnofaunula stanoviště 4 je

podobnější vzorku ze stanoviště 5 než vzorku ze stanoviště 2. Z porovnání vzájemné

pozice posledních pěti bodů u horní špice konfigurace vyplývá, Že arachnologická

podobnost břehových biotopů 11 a 12 je větší než jejich podobnost s bučinami

včetně stanoviště 10. Pořadí tří členů na konci lineárního pořadí arachnofaunul,

konstruovaného na základě uvedené konfigurace, by pak byl 10 - 11 - 12.

209

Konfigurační obrazec ovšem znázorňuje i rozptyl podobností vzorků v příčném

směru, který je značně široký. Od spojnice referenčních bodů je nejvíce vlevo

vzdálen bod 6, který znázorňuje vzorek typické arachnofaunuly z habrové doubravy,

a vpravo bod 3, reprezentující vzorek z kamenného pole. Šíře konfiguračního

obrazce je dána projekcí těchto dvou bodů na příčnou osu obrazce. Konfigurace má

jen o 10 % menší šířku, než je její délka.

Ze srovnání kamenitostí stanovišt, hodnocené na základě stanovených čtyř

stupňů pokryvnosti půdy kameny, s pozicí vzorků arachnofaunul stanovišť v kon-

figuraci vyplývá,že důležitým faktorem, který je s distribucí arachnofaunul v příčném

směru v konfiguraci zřejmě korelován, je kamenitost půdy. Vzorky arachnofaunul z

nejméně kamenitých stanovišť jsou u levého okraje konfigurace /kamenitost 0.

stupně - stanoviště 2, 6, 7, 9 a 10/ a kamenitosti přibývá ve stanovištích s vzorky,

27. Konfigurace podobností vzorků arachnofaunul se stanovišt 1-12 zjištěná metrickým vícerozměrným škálováním Jaccardových indexů se 40 iteracemi: tečkovaná čára - spojnice terminálních hlavních referenčních bodů 1 - 12 a příčná osa konfigurace; kroužek na příčné ose tečkované čáry -střed konfigurace; plná čára - spojení fytocenologicky příbuzných sta-novišť označených x: 1 a 2 - termofilní biocenózy, 3 a 4 - suťový les a do něho přecházející kamenné pole, 5 a 6 - mezofilní habrové doubravy, 7-bučina přechodného typu na kontaktu s habrovou doubravou,8 až 10 - porosty bučin asociace Tilio cordatae-Fagetum; 11 a 12 - kamenité břehy potoků v bučinách.

210

znázorněných blíže ke svislé spojnici referenčních bodů /kamenitost 1. stupně -

stanoviště 4 a 8/ a dále doprava od této spojnice /kamenitost 2. stupně - stanoviště 5,

11/; nejvíce vpravo je v konfiguraci lokalizován bod 3, tj. vzorek z kamenného pole,

jak je uvedeno dříve /kamenitost 3/. Současně je patrno, že existuje i určitá korelace

úživnosti půdy a disperze arachnofaunul v tomto druhém, příčném směru v

konfiguraci. Vzorky z biocenóz s poměrně živným substrátem jsou pouze v levé

polovině obrazce /stanoviště 2, 6, 7, 9 a 10/, kdežto vzorky z biocenóz s převážně

kyselým substrátem /stanoviště 1, 3, 5, a 8/ v pravé polovině obrazce. Rovněž pozice

vzorků arachnofaunul z břehových biotopů 11 a 12 v pravé polovině obrazce

koresponduje s typem substrátu - převážně kameny z kyselých hornin. Poloha vzorku

ze suťového lesa 4 je z hlediska tohoto hodnocení intermediární.

Jak rovněž vyplývá z konfigurace vzorků, podobnost arachnofaunul

psychrofilních stanovišti je podstatně větší než podobnost arachnofaunul z

termofilních a mezofilních biocenóz /rozptyl bodů 8-12 a 1-6/. Ve studovaných

psychrofilních stanovištích se podobnost jejich mikroklimatu i vůdčího vegetačního

společenstva /asociace Tilio cordatae fagetum/ zřejmě projevuje i v potlačení vlivu

struktury substrátu na arachnofaunu. Vzájemná ekologická příbuznost vlhkých a

studených stanovišť s různě strukturovaným povrchem se na Křivoklátsku projevuje i

v lokalizaci nálezů hemitroglobiontních plachetnatek, neboť subspecie Porrhomma

pygmaeum convexum byla zjištěna v kamenitých nánosech na na březích potoků 11

a 12 a subspecie Porrhomma microphthalmum microps v přechodném typu vlhké

bučiny 7 s víceméně souvislou vrstvou hrabanky.

Porovnání hojnosti různých druhů pavouků na stanovištích na základě sumár-

ního hodnocení výsledků sběrů v jednotlivých stanovištích během celé akce lze

upřesnit rozborem aktivity druhů během akce. K publikování fenologických křivek

stačily z materiálů získaných v SPR Týřov sběry pouze některých druhů pavouků.

Hlavní vrchol výskytu /penetrace/ většiny druhů, jejichž fenologické křivky jsou

uvedeny, a zřejmě i většiny z ostatních 176 taxonů byl v květnu až červnu. V

materiálu jsou ovšem zastoupeny druhy s různým průběhem penetrační aktivity.

Během akce např. penetrační aktivita druhu Cicurina cicur dosáhla vrcholu v periodě

mezi odběry 1. 11. - 16. 12. 1982. Vzhledem ke značnému poklesu aktivity většiny

ostatních druhů arachnofauny v pozdním ročním období lze konstatovat, že i tento

druh může v pozdně podzimním a zimním aspektu tvořit důležitou a konstantní

211

28. Fenologické křivky penetrační aktivity pavouků v SPR Týřov v roce 1982 podle

sumárních hodnot ze 13 stanovišť: vodorovná osa - měsíce, svislá osa - počet odchycených

kusů, plná čára - samci, přerušovaná čára - samice:

212

213

složku arachnofaunul různých stanovišť v SPR Týřov. Některé jiné druhy se chytaly

pouze v březnu a dubnu /např. Hilaira excisa, Lepthyphantes angulipalpis, L. kochi a

Trachynella obtusa/, jiné pouze v září až v prosinci /např. Bolyphantes alticeps,

Centromerus silvicola a Drapetisca socialis/ a některé taxony pouze v obou těchto

chladnějších sezónách /Lepthyphantes alacris, L. cristatus a Porrhomma pygmaeum

convexum/. Druhy Helophora insignis a Centromerus sellarius měly trend zvyšování

počtu do září až prosince. Přesvědčivou analýzu výskytu různých druhů pavouků v

závislosti na typu stanoviště a současně i na čase nebo na ročních aspektech bude

možno provést až po nashromáždění dalšího materiálu.

DISKUSE

Devět zjištěných taxonů pavouků /osm druhů a jedna subspecie/ jsou taxony

velmi vzácné v ČSSR i ve světě, jak vyplývá i z dále uvedených výsledků

nejnovějších, dosud nepublikovaných prací:

Haplodrassus cognatus (WESTR., 1891) - nálezy tohoto druhu jsou v ČSSR zcela

výjimečné. MILLER (1940) našel tento druh u Lužné na Křivoklátsku a

214

BUCHAR (1972) jen u Kamenice, okres Praha-východ. Rovněž v zahraničí,

např. v Německu, se vyskytuje jen velmi ojediněle.

Agroecina striata (KULCZ., 1882) - v Českých zemích byl tento druh zjištěn dosud

pouze poblíž Roztok u Křivoklátu roku 1980 (ŠMAHA 1983b); na Slovensku byl

nalezen jen v jediné lokalitě.

Anyphaena furva MILLER, 1967 - nový druh pro české země. Doposud byl celosvě-

tově znám jen jeden kus, rovněž samec, odchycený na skalní stěně v Zadielské

dolině na Slovensku (MILLER 1967). Nález dalšího samce v kamenném poli

SPR Týřov dokumentuje výskyt tohoto druhu i v hercynské oblasti a současně

opět dokládá možnost jeho vazby na kamenné substráty. Při ohledávání partií

Týřovských skal, dostupných bez horolezeckého vybavení, jsem tento druh ne-

zjistil.

Bathyphantes similis (KULCZ., 1894) - nálezy tohoto druhu jsou v ČSSR velmi

vzácné, v Čechách byl zatím zjištěn jen v pohraničních horách. V SPR Týřov

byly nalezeny tři samice, které odpovídají kromě jiných znaků i velikostí

hlavohrudi druhovému popisu. Rovněž tvar epiginy je ve shodě a druhovým po-

pisem velmi podobný jako u běžného druhu B. gracilis. Vulva dotyčných samic

se tvarově liší od vulvy B. gracilis, jejíž tvar vyobrazil např. WIEHLE (1956).

Tvar vulvy nalezených samic odpovídá ilustraci, označené jako Bathyphantes

gracilis v publikaci MILLER, 1947, tab. XII., obr. 13; v této publikaci jsou čísla

obrázků vulv B. similis a B. gracilis zřejmě nedopatřením přemístěna (cf.

WIEHLE 1956).

Lepthyphantes kochi KULCZ., 1898 - nálezy v ČSSR jsou výjimečné, v Čechách ho

BUCHAR (1972) zjistil u Kamenice, okres Praha-východ, a u Kvildy na Šumavě.

Porrhomma microphthalmum microps (ROEWER, 1931) - tato forma byla původně

popsána jako druh /P. microps ROEWER, 1931 = P. kolosvaryi KRATOCHVÍL,

1934/, avšak THALER (1968) jí přisuzuje hodnotu subspecifickou. Kromě

nálezu v SPR Týřov a jedné další, paralelně determinované samice od

Zámělského Borku u Orlice, nalezené roku 1980 RNDr. K. Absolonem není tato

subspecie z českých zemí známa; na Slovensku byla zjištěna jen v jediné

lokalitě u Žiliny. Oba kusy z Čech se shoduji mimo jiné i tvarem vulvy a

dorzálním trnem na stehnech 3. páru noh a popisem subspecie microps

(THALER 1967b, MILLER 1971), dále se shodují navzájem též černým

pigmentovým olemováním očí a poměrnou velikostí očí (cf. MILLER,

KRATOCHVÍL 1940). Samice subspecie P. m. lativela TRETZEL, 1956,

popsané z Moravy /MILLER, OBRTEL 1975/ mají vulvu odlišného tvaru.

Poměrnou velikostí očí se oba kusy a Čech též nápadně podobají druhu P.

215

calypso (BERTK., 1883), ale z minuciózních ilustraci lze též soudit, že

receptakula ve vulvě druhu P. calypso maji šikmější polohu než u P. m. microps

(BOSENBERG 1903 - redeskripce, ROEWER 1965).

Diplooephalus helleri (L. K., 1869) - tento druh je význačný prvek horský a údajně

zejména vysokohorský (THALER 1967b). V Čechách byl zjištěn v Krkonoších,

na Šumavě a na Křivoklátsku (ŠMAHA 1983a).

Erigonopterna jarmilae MILLER 1947 - nálezy této pavučenky jsou v ČSSR a v

Evropě zcela výjimečné.

Glyphesis servulus (SIM., 1884) - z Čech bylo doposud známo pouze naleziště v

Českém středohoří (BUCHAR in verbis).

Kategorie tzv. vzácných a velmi vzácných druhů budou ovšem dalším průzku-

mem ČSSR upřesňovány; rovněž např. druhy Pellenes nigrociliatus a Lochkovia

inconspicua, zjištěné v SPR Týřov, lze patrně pokládat za velmi vzácné v Čechách.

Mezi vzácné druhy, nalezené v SPR Týřov jinými autory, náležejí rovněž druhy

Ceto laticeps (CANESTR.) a Centromerus leruthi FAGE, které byly odchyceny do

zemních pastí v dolním úseku Oupoře, který jsem neprošetřoval (KNOB-LOCH

1979), dále skákavka Leptorchestes berolinensis (C.L.K.), zjištěné ve sběru z dřevin

v severovýchodní části SPR (HOTSKÁ 1981), a slíďák Pirata knorri (SCOP.),

vyskytující se na kamenitých březích Oupoře poblíž jeho ústí do Berounky (BUCHAR

in verbis).

Výsledky dvourozměrného škálování hodnot Jaccardova indexu arachnofaunul

SPR Týřov mohou potvrzovat značnou významnost vlivu jak mikroklimatu, tak i

pedologických struktur na složení arachnofaunul (cf. DUFFEY 1966). Výsledky

dvourozměrného polárního ordinování hodnot Sorenaenova indexu, aplikovaného při

rozboru materiálů pavouků z alpských niválních stanovišť Thalerem (THALER 1981),

rovněž demonstrují korelaci složení těchto materiálů s výskytem rostlin i a typem

struktury substrátu. Byly též popsány případy silnější vazby populací epigeických

pavouků na typ anorganického substrátu než na vlastní fytosociologické /botanické/

charakteristiky (DUFFEY 1968). Extrémní boční deviaci vzorku arachnofaunuly

jalového kamenného pole v konfiguraci Vzorků z různých stanovišť autor zjistil již

dříve při studiu materiálů z jiných lokalit (ŠMAHA 1983b, konfigurační obrazec

nepubl.). Z hlediska dosavadní arachnologické analýzy SPR Týřov je zde též možno

poukázat na značnou diferenciaci arachnofaunul stanovišť 5 a 6, jak se projevuje v

216

konfiguračním obrazci. Obě tato stanoviště jsou výrazně odlišena svou kamenitostí,

ale z fytocenologického hlediska jsou diferencována pouze na úrovni subasociací

/kyselá a typická habrová doubrava/. Slabší ovlivnění arachnofaunul psychrofilních

stanovišť a biocenóz strukturou substrátu, než je tomu u termofilních a mezofilních

společenstev, bylo zjištěno v území SPR Týřov, jak bylo uvedeno již dříve v textu i v

popisu jiných lokalit (ŠMAHA 1983a - viz obr. 37, ŠMAHA 1983b). Arachnologickou

kongruenci bučin, projevující se nálezy hemitroglobiontních plachetnatek rodu

Porrhomma v různě kamenitých bučinách autor může opět doložit zjištěním druhu

Porrhomma profundum M. DAHL, učiněným roku 1983 ve stanovišti bikové bučiny na

levé straně SPR Týřov; v tomto stanovišti jsou jen zcela ojedinělé balvany /publikace

o prvním nálezu tohoto druhu plachetnatky v ČSR je připravena k tisku/.

Rozdílnost arachnofaunul biocenóz s podobným substrátem, ale s rozdílným

mikroklimatem je v dvourozměrných diagramech pravidelně vystižena distribucí

vzorků podle klimatického gradientu např. v konfiguraci ze SPR Týřov - body 6-7, 5-

8. Tomuto postulátu z analýzy dosavadních sběrů v CHKO Křivoklátsko zřejmě

neodpovídá pouze distribuce vzorků ze suťových lesů asociace Aceri-Car-pinetum

KKA 1941. Vzorek arachnofaunuly této asociace ze SPR Týřov je v dolní polovině

konfigurace, kdežto vzorky z údajně totožné vegetační asociace jiných lokalit jsou v

horní polovině až čtvrtině jejich konfigurací (ŠMAHA 1983a, b). Lze tedy

předpokládat, že různá staveniště s vegetací, odpovídající vegetační asociaci Aceri-

Carpinetum KKA 1941 reprezentují na Křivoklátsku odchylné biocenózy. Přitom

všechny porosty této asociace arachnologicky prošetřované autorem zřejmě náleží

do jediné subasociace Aceri-Carpinetum aegopodietosum KKA 1941 em. HUSOVÁ

1982 (MORAVEC et al. 1982, cf. HUSOVÁ 1975).

V biocenózách a stanovištích, kde je kamenitost minimální a terén je úplně krytý

půdou, je složení arachnofaunul významně ovlivňováno zejména tloušťkou a

strukturou hrabanky, přičemž tyto faktory závisí zvláště na detritivorní aktivitě a

druzích dřevin na stanovišti (UETZ 1975, 1979). Vzhledem ke značné dendrologické

pestrosti Křivoklátska se zde tyto faktory mohou rovněž výrazně projevovat.

Arachnologické informace získávané postupně na Křivoklátsku mohou být dodatečně

využity k analýze jejich vlivu.

Biocenózy v navrhované SPR Týřov jsou značně stabilizovány, jak o tom může

svědčit široké druhové spektrum arachnofauny i to, že zde jsou i některé prostorově

malé a ekologicky odlišné biotopy výrazně arachnologicky diferencovány. Výskyt

217

diferenciálních a stenobiontních druhů přitom může dosahovat hodnot penetrační

dominance. Doloženými příklady takových biotopů jsou kamenné pole s dominantní

plachetnatkou Lepthyphantes notabilis a skalní step s dominantním běžníkem

Xysticus ninii. Přímý stabilizační vliv pavouků a zoofágů vůbec (BERMAN 1970) má

ve všech biocenózách značný význam a projevuje se též např. ve vysokých

hustotách pavouků při kalamitním výskytu píďalky tmavoskvrnáče /Bupalus piniarius/,

bekyně mnišky /Lymantria monacha/ a jiných lesních škůdců (SCHWERDTFEGER

1970). Složení arachnofaunul je ovšem pouze jedním bio-cenologickým aspektem

daných stanovišť zejména proto, že jde o nutričně jednostranné euzoofágy. Stabilita

společenstev je dána i dalšími paralelními potravními řetězci a jejich zasíťováním, v

němž mají značný význam hemizoofágové (KACZMAREK 1961). Rovněž se studují

interakce mezi pavouky a parazity lesních škůdců (KIRCHNER 1967 in VACHOLD

1976, SCHAEFFER 1976).

Komplexita vztahů ve fauně společenstev ovšem nutně ovlivňuje i konfigurace

podobností arachnofaunul. Přesné grafické vyjádření skutečných vztahů v

jednotlivých stanovištích a biocenózách zřejmě nelze provést, neboť i niky

jednotlivých druhů jsou hypervoluminózní struktury (in STUGREN 1978). Proto jsou

též opodstatněny pokusy o grafickou aplikaci třetího rozměru, který uplatnili ve své

fytosociologické studii již BRAY a CURTIS (1957). Polárním ordinováním hodnot

modifikovaného Jaccardova indexu tito autoři prokázali,

že s průběhem os je korelováno několik faktorů, a to vývojová fáze společen-

stva vzhledem k cílovému klimaxu, hodnota pH půdy a obsah organických látek, Ca,

P, a iontů HNH+4 v půdě. V této souvislosti je třeba poukázat, že se i v současné

lesotypologii různé intrazonální lesní typy dají jen obtížně zařadit do dvourozměrného

tabelárního systému (PLÍVA 1971-76). Biocenologické vztahy arachnofaunul

intrazonálních lesních typů Křivoklátska, jejichž vzorky se postupně shromažďují,

mohla by významně upřesnit další matematická analýza.

Výsledky průzkumu arachnofauny SPR Týřov mohly být poněkud ovlivněny mi-

mořádně teplým a suchým počasím během roku 1982, kdy akce probíhala. Třebaže

se změny výskytu pavouků v různých letech týkají zejména druhů euryvalentních

(BREYMEYER 1966), lze předpokládat, že stav počasí v roce 1982 mohl mít v SPR

Týřov negativní vliv na výskyt psychrofilních taxonů na površích substrátů. Přesto

sběry i v roce 1982 obsahovaly široké spektrum psychrofilů a vzácné psychrofilní

taxony, což též dokládá stabilizaci biocenóz v terénu SPR Týřov.

218

Při fenologickém hodnocení penetrační aktivity jednotlivých druhů během akce

na základě sumárních materiálů ze všech stanovišť, kde se tyto druhy chytaly, je

třeba vzít v úvahu i diferenciace různých stanovišť. Korekce by bylo možno provést

po nashromáždění dalších materiálů. Mohly by se týkat např. druhů Trochosa

terricola a Coelotes inermis. Tyto druhy dominovaly v úzkém pruhu prosvětlené a

teplé doubravy 2 na ostrém, šikmém hřebeni. Slíďák /Trochosa terricola/

nedominoval, kromě topograficky vzdálené typické habrové doubravy 6, v žádných

jiných studovaných stanovištích ani v kyselé habrové doubravě 4 a v suťovém lese 5

na protilehlých svazích dotyčného hřebene pod stanovištěm 2. Pokoutník Coelotes

inermis dominoval pouze ve stanovištích 2, 8, 11 a 12. To by mohlo naznačovat

migraci těchto druhů na hřeben nebo po hřebeni, která by u samic slíďáka Trochosa

terricola mohla být vyvolávána péčí o vyhřívání kokonů. Maximum výskytu samců T.

terricola v pastech na hřebeni bylo v březnu /chyceno 14 samců/ a samic bylo v

červenci /chyceno 7 samic, tj. polovina veškerého materiálu samic ze všech stanovišť

z července/. Srpnový materiál samců pokoutníka Coelotes inermis se skládal

převážně ze vzorku, odebraného na stanovišti 2, tj. 42 samců; ze všech stanovišť v

srpnu bylo získáno 53 samců. Značně unikátní bylo získání dat ohledně rozložení

penetrační aktivity vzácného, v podstatě horského druhu Lepthyphantes notabilis

během akce. Absolutní získané číselné hodnoty jsou malé, nicméně z odchytu

vyplývá, že výskyt obou pohlaví je, i když nestejnoměrně, zvýšen na jaře a na

podzim. V roce 1983, kdy se odchyt v uvedeném kamenném poli v SPR Týřov

opakoval, projevila se zde opět dvouvrcholovost penetrační aktivity tohoto druhu

během roku.

ZÁVĚR

Území navrhované státní přírodní rezervace Týřov je arachnologicky velmi

významné z hlediska výskytu a hojnosti taxonů vzácných v ČSSR, z nichž některé

jsou vzácné i v rámci celé Evropy. Ze třinácti stanovišť, která jsou dostatečně

reprezentativní pro lesní porosty i otevřené formace pravé strany tohoto území a pro

některé vodoteče, byly ve dvanácti stanovištích zjištěny vzácné druhy a subspecie

arachnofauny; vzorky z jednotlivých stanovišť obsahovaly 32 až 924 kusů pavouků.

Stanovištní ekologické podmínky jsou na území velmi pestré vlivem silně

dynamického reliéfu složité geomorfologie a zčásti i geologické skladby. Přitom se

zde vlivem poměrně malého ovlivnění přírody tohoto území člověkem vyskytují

219

katény mnoha přirozených biocenóz. Výskyt 33 vzácných druhů pavouků, mnoha

stenoekních druhů a mnoha druhů silně vázaných na přirozené ekosystémy i značná

korelace arachnofaunul a prostředím, projevující se i ve výrazné arachnologické

diferenciaci některých biocenóz malého plošného rozsahu, ukazují na stabilizaci

zdejších společenstev.

Arachnologický průzkum potvrzuje význam tohoto území jako výzkumného

modelu s perspektivou bohatého uplatnění v národohospodářské praxi. Je třeba též

poukázat na to, že se ekosystémy území mohou projevovat jako populační báze

užitečných zoofágů na Křivoklátsku, a to zejména v letech zvýšené dynamiky lesních

škůdců.

Všechny tyto údaje významně podporují návrh na zvýšenou ochranu tohoto

území vyhlášením státní přírodní rezervace Týřov v navrhovaných hranicích.

Zusammenfassung

In einem Teil des Staatlichen Schutzgebietes Týřov bei der Ortschaft Skryje /Kreis

Rakovník/ wurde im Jahre 1982 ein Abfang der Spinnen durch-geführt; der Abfang wurde in

36 mit Formaldehydauflosung gefüllten Erdfallen /exponiert an 13 Standorten vom März bis

zum Dezember/ vollgezogen: 1. die Steinsteppe des Verbandes Hyperico /perforato/ -

Scleranthion perennis MORAVEC 1967; 2. verbutterter thermophiler Eichenwald des

Verbandes Quercion pubescenti-petrae BR.-BL. 1931 mit Grasbestand; 3. Steinfeld mit

verschiedenen Flechtenarten; 4. Schotterwald mit Association Aceri-Carpi-netum KLIKA

1941; 5-6. acidophiler und typischer Hagebuchenbestand mit Association Melampyro

nemorosi-Carpinetum PASSARGE 1957; 7. Uebergangstyp des feuchten Buchenwaldes im

Kontakt mit dem Hegebuchenbestand; 8-9. Buchenbestande der Association Tilio cordatae-

Fategum, MRÁZ 1960 em. MORAVEC 1977; 11 - 13. Steinufern der Bächer, tief im Terrain

versenkt, im Gesellschaftskreis der Buchenbestande und in der Association von Arunco-

Aceretum MOOR 1952.

Insgesamt sind 5.142 Stücke /einbegriffen 20 Stucke, die durch das Schleppen

gefangen wurden/ und 199 Taxone der adulten Spinnen erworben worden. An 12 Standorten

wurden 33 in 3SSR rare Taxone festgestellt. Die raresten Taxone waren: am Standort 1 -

Erigonopterna jarmilae MILLER, Lepthyphantes kochi KULCZ; am Standort 3 - Agroecina

striata KULCZ., Anyphaena furva MILLER, Glyphaesis servulus /SIM./; am Standort 6 -

Haplodrassus cognatus /WESTR./; am Standort 7 - Porrhomma microphthalmum microps

/R0EWER/; an den Standorten 11 - 13 - Bathyphantes similis KULCZ., Diplocephalus helleri

/L.K./. Die Art Anyphaena furva ist dabei zum erstenmal in Böhmen gefunden worden /bisher

war überhaupt nur ein einziges Stuck dieser Art bekannt, ein Holotyp aus der Slowakei/. Die

220

Art Agroecina striata wurde nur einmal von dem Verfasser dieses Artikels im Jahre 1980 an

einer Lokalität bei Křivoklát gefangen. Auch der Repräsentant der Subspecies Porrhomma

microphthalmum microps war in Böhmen im einzigen Exemplar bekannt. Die Art Glyphesis

servulus ist ebenfalls bisher nur in einer Lokalität in Böhmen festgestellt worden.

Die Werte des Jaccard-Indexes der Arachnofaunulatypen aus den einzelnen

Standorten wurde mit Hilfe eines Computers mathematisch, unter Anwendung der Methode

der mehrdimensionalen metrischen Skalierung /MARDIA et al. 1979/ analysiert. Aus der

resultierenden Konfiguration /die in 40 Iterationen ausgerechnet wurde/ kommt heraus, dass

der Maßstab der Aehnlichkeitstypeh mit grosster Wahrscheinlichkeit mit zwei Hauptfaktoren

korelliert, d. i. mit den Wärmebedingungen der Umwelt in der sich die Standorte befinden,

und zweitens mit der Art der Schutterde und ihrer Ernährungsmoglichkeiten. Die

Wirkungsachsen beider Faktoren sind parallel mit den beiden Hauptachsen der Konfiguration

/Siehe Ergebnisse vom Stand-ort 1-12 und 3-6/; das Verhältnis der Achsenlange der

Konfiguration bildet 1,1. Die Gewächssubassociation des Schuttwaldes Aceri-Carpinetum

aegopodietosum KLIKA 1941, em. HUSOVÁ 1982 ist wahrscheinlich biozönologisch

komplex, was auch aus den Vergleichungen mit anderen arachnologischen Analysen

anderer Lokalitäten hervorgeht.

Die Resultate der Erforschung unterstutzen bedeutend den Vorschlag dieses Gebiet

aus der Waldwirtschaft auszuschließen und dies als staatliches Naturschutzgebiet zum

Modell des Systems der erhaltenen und stabilisierten Naturbiozönosen zu erklären.

Literatura

BEER,S.A., 1967: Biocenometričeskij metod učeta nazemnych paukov. - Zool. Ž. 46 (3):

439-440.

BERMAN,D., 1970: 0 reguljatornom značeniji izbytka chiščmikov v stabilizaciji čislennosti

životnych. - Ž. obšč. biol. 31: 436-441.

BÖSENBERG,W., 1903: Die Spinnen Deutschlands. - In: Zoologica. Original-Abhandlungen

aus dem Gesamtgebiete der Zoologie, Bd. 14, H. 35. 465 pp., Stuttgart.

BRAY.J.R.; CURTIS,J.T., 1957: An ordination of the upland forest communities of southern

Wisconsin. - Ecol. Monogr. 27: 325-349.

BREYMEYER,A.,1966: Relations between wandering spiders and other epigeic predatory

Arthropods. - Ekol. Pol. ser. A 14 (2): 27-71.

BUCHAR,J., 1963: Luční společenstva pavouků. - Nepubl., Kandid. Diss., Přírodověd, fak.

UK, Praha, 87 pp.

BUCHAR,J., 1972: Rozbor pavoučí zvířeny Čech. Díl I., II. - Nepubl., Habil. Diss.,

Přírodověd, fak.UK, Praha, 394 pp.

221

BUCHAR,J., 1975: Arachnofauna Böhmens und ihr thermophiler Bostandteil. -Věst. Čs. spol.

zool. 39: 241-250.

DUFFEY,E., 1966: Spider ecology and habitat structure. – Senckenbergiana Biol. 47: 45-49.

DUFFEY,E., 1968: An ecological analysis of the spider fauna of sand dunes. - J. Anim. Ecol.

37: 641-674. H

HEYDEMANN,B., 196l: Untersuchungen über die Aktivitäts- und Besiedlungsdichte bel

epigäischen Spinnen. - Verb, dtsch. zool. Ges. Saarbrucken 25: 538-556.

HOTSKÁ,A., 1981: Pavoučí zvířena stromového a keřového patra státní přírodní rezervace

Týřov. - Nepubl., Diss., Přírodověd, fak. UK, Praha, 160 pp.

HUSOVÁ,M., 1975: Suťové a roklinové lesy na Křivoklátsku. - Bohemia centralis 4: 72-83.

KACZMAREK,W., 1961: On the role of euryecious species in biocenotical regulation

phenomena. - Bull. Acad. Polon. Sci. Ser. biol. 9: 41-45.

KACZMAREK,M.; KACZMAREK,W., 1956: o metodyce badań zoocenotycznych w zakresie

badán naziemnej fauny bezkrggowców. - Ekol. Pol. ser. B 2 (2): 131-136.

KAJAK,A., 1960: Zmiany liczebnósci pajakow na kilku lakách. - Ekol. Pol. ser. A 8 (9): 199

KNÍŽETOVÁ,L., 1975: Vegetační poměry Státní přírodní rezervace Týřov. - Bohemia

centralis 4: 151-162.

KNOBL0CH,Z., 1979: Arachnofauna údolí Oupořského potoka Státní přírodní rezervace

Týřov. - Nepubl. Dipl. práce, Přírodověd, fak. UK. 96 pp., Praha.

LANKA,V., 1980: Herpetologická inventarizace SPR Týřov. - Msc, dep. Na SSPPOP

Středočes. k. 15 pp., Praha.

LOŽEK,V., 1975: Přehled měkkýšů Křivoklátska. - Bohemia centralis 4: 104-131.

LUCZAK,J., 1953: Zespoly pajaków lésných. - Ekol. Pol. ser. A 1 4: 57-94.

MARDIA,K.V.; KENT.J.T.; BIBBY.J.M., 1979: Multivariate Analysis. - 521 pp., London, N.

York, Toronto, Sydney, San Francisco.

MILLER,F., 1940: Příspěvek k poznání pavoučí zvířeny Rakovnicka. - Věst. Mus. spolku král.

města Rakovníka a polit. okr. Rakovnického 30: 52-67.

MILLER,F., 1947: Pavoučí zvířena hadcových stepí u Mohelna. - Archiv Svazu na výzkum a

ochranu přírody i krajiny v zemi Moravsko-slezské 7: 1-107, Mohelno.

MILLER,F., 1967: Studien über die Kopulationsorgane der Spinnengattung Zelotes, Micaria,

Robertus und Dipoena nebst Beschreibung einiger neuen oder unvollkommen

bekannten Spinnenarten. - Přír. práce ČSAV v Brně 1: 251-298.

MILLER,F., 1971: Řád pavouci - Araneida. - In: Daniel M.; Černý,V.: Klíč zvířeny ČSSR 4:

51-306.

MILLER,F.; KRATOCHVÍL,J., 1940: Ein Beitrag zur Revision der mitteleuropäischen

Spinnenarten aus der Gattung Porrhomma E. Sim. - Zool. Anz. 130: 161-190.

222

MILLER,F.; OBRTEL.R., 1975: Soil surface spiders in a lowland forest. - Přír. práce ústavů

ČSAV Brno 9 (4): 1-40.

MORAVEC,J.; HUSOVÁ,M.; NEUHÄUSL,R.; NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ.Z., 1982: Die

Assoziationen mesophiler und hydrophiler Laubwälder in der Tschechoslowakischen

Sozialistischen Republik. - In: Vegetace ČSSR - A 12. 291 pp., Praha.

MUELLER-DOMBOIS.D.; ELLENBERG.H., 1975: Aims and Methods of Vegetation Ecology.

- 547 pp. N. York, London, Sydney, Toronto.

PECINA,P., 1979: Příspěvek k poznatkům o zvířeně SPR Týřov. /Zoologický Inventarizační

průzkum./ - Msc, dep. na SSPPOP Středočes. k., 13 pp., Praha.

PLÍVA,K., 1971-1976: Typologický systém ÚHÚL. - Mimo typ. ÚHÚL Brandýs n. L. 90 + 29

pp.

PRŮŠA,E., 1978-1979: Typologická mapa SPR "Týřov" 1: 5.000 /doplněna terestrickým a

fotogrammetrickým měřením v r. 1979/. - Nepubl., dep. na Správě CHKO Křivoklátsko.

1. list., Křivoklát.

ROEWBR.F.C, 1965: 4. Ordnung: Araneae, Echte oder Webespinnen. - In: Brohmer.P.;

Ehrmann,P.; Ulmer,G.: Die Tierwelt Mitteleuropas. Bd. 3, Lief. 2, 144 pp., Leipzig.

SCHAEFPER,M., 1976: Experimentelle Untersuchungen zum Jahreszyklus und zur

Oberstinterung von Spinnen /Araneida/. - Zool. Jb. Syst. 103: 127-289.

SCHWERDTFEGER.F.,1970: Waldkrankheiten. - 3. Aufl. 509 pp., Berlin, Paul Parey Verl.

STUGREN.B., 1978: Grundlagen der Allgemeinen Okologie. - 3. Aufl. 312 pp., Jena.

ŠMAHA,J., 1983a: Fauna pavouků /Araneae/ v různých biocenózách a klimatopech u

Křivoklátu. - Bohemia centralis 12: 183-198.

ŠMAHA,J., 1983b: Beitrag zur Erkenntnis der Arachnofauna einiger Biozönosen des

Křivoklát-Gebietes /Mittelböhmen/. - Věstník Čs. zool. spol. 47: 126-136.

ŠMAHA,J., 1984: Příspěvek k průzkumu drobných savců na Křivoklátsku. - Bohemia

centralis 13 /v tisku/.

THALER,K., 1967a: Beitrag zur Kenntnis der deutschen Spinnenfauna, V. /Arach., Araneae/.

- Senek. biol. 48 (1): 1-36.

THALER,K., 1967b: Zum Vorkommen von Troglohyphantes-Arten in Tirol und dem Trentino

/Arachnida, Araneae, Linyphiidae/. - Ber. nat.-med. Verh. Innsbruck 55: 155-173.

THALER.K., 1968: Zum Vorkommen von Porrhomma-Arten in Tirol und Andersen

Alpenländern /Arach., Araneae, Linyphiidae/. - Ber. nat.-med. Ver. Innsbruck 56: 361-

388.

THALER.K., 1981: Neue Arachniden-Funde in der nivalen Stufe der Zentralalpen Nordtirols

/Österreich/ /Aranei, Opiliones, Pseudoscorpiones/. - Ber. nat.-med. Ver. Innsbruck 68:

99-105.

223

TRETZEL.E., 1954: Reife-und Fortpflanzungszeit bei Spinnen. - Z. Morph. u. Okol. Tiere 42:

634-691.

TRETZEL.E., 1955: Technik und Bedeutung des Fallenfenges fur ökologische

Untersuchungen. - Zool. Anz. 155: 276-287.

TRETZEL,E., 1956: Ein Beitrag zur Systematik und Verbreitung mitteleuropäischer Arten aus

der Gattung Porrhomma /Araneae, Linypniidae/. - Zool. Anz. 157: 42-56.

UETZ,G.W., 1975: Temporal and spacial variation in species diversity of wandering spiders

/Araneae/ in deciduous forest litter. - Environ. Entomol. 14: 719-724, Baltimore.

UETZ,G.W, 1979: The influence of variation in litter habitats on spider communities. -

Oecologia /Berl./ 40: 29-42.

VACHOLD.J., 1972: Význam pavúkov /Araneidae/ v biocenóze lesa. – Ochrana fauny 6: 23-

28.

WIEHLE,H., 1956: 28. Familie Linyphiidae-Baldachinspinnen. - In: Dahl,F. Die Tierwelt

Deutschlands und der angrenzenden Meeresteile nach ihren Merkmalen und nach ihrer

Lebensweise. 44. Teil. Spinnentiere oderÁrachnoidea /Araneae/. 337 pp., Jena.

ZIEGLER.V., 1973: Geologická inventarizace SPR Týřov. - Msc, dep. Na SSPPOP

Středočes. kraje, Praha.

Adresa autora:

RNDr. Jiří Šmaha,

Čiklova 5/646, 128 00 Praha 2

224

225

Bohemia centralis, Praha, 14: 225 -241,1985

Malakofauna splachových uloženin v Čertově strouze u

Malé Chuchle a její význam pro postglaciální historii

okolní krajiny

Weichtierfauna der Abspülsedimente im Ta!e Čertova strouha bei Malá

Chuchle und ihre Bedeutung fur die nacheiszeittiche Lanschaftsgeschichte

Vojen LOŽEK

ÚVOD

Severovýchodní výběžek českého krasu, zasahující na území hlavního města

Prahy, leží sice již mimo území CHKO Český kras, avšak má z ochranářského

hlediska rovněž prvořadý význam, a to nejen díky svému přírodnímu bohatství, ale i

jako území, kde se rozvíjel český přírodovědecký výzkum. Z celého Českého krasu je

tento okrsek nejvíce zasažen různými lidskými vlivy, což je dá no jeho polohou na

okraji rostoucího velkoměsta. Nicméně se zde dodnes zachovalo mnoho cenných

ploch, takže toto území je stále středem ochranářského zájmu. Byla zde vyhlášena

nebo jsou zde navrhována četná chráněná území, některá i značné rozlohy, a širší

ochranu ploch s víceméně zachovaným přírodním prostředím kromě toho zajišťují

další opatření, jako je zřízení přírodního parku Prokopské údolí nebo areálu zdraví v

Chuchli. To vše přináší nemalé ochranářské problémy, neboť je třeba se vypořádat s

různými negativními vlivy, které se zde odedávna projevovaly a zanechaly v krajině

své stopy. Byly to zejména nevhodné výsadby akátu a jiných cizích dřevin, které

velmi poškodily zestepněné pastviny s bohatou flórou a drobnou faunou přímo

navazující na původní skalní stepi a šípákové formace. Dnes často již jen obtížně

odhadujeme, jaký byl původní stav některých ploch, takže každý věcný doklad o

jejich nedávné minulosti má z hlediska péče o tuto oblast značný význam. Proto je

cílem našeho článku shrnout výsledky z jednoho z opěrných nalezišť v tomto území.

226

POLOHA A POPIS NALEZIŠTĚ

K místům, kde se soustředí bohaté zdroje údajů z nejmladšího geologického

období v uvedeném území, patří bezesporu Čertova strouha, krátké údolíčko, které

spadá ze slivenecké plošiny do údolí Vltavy u Malé Chuchle, kam ústí u bývalých

Chuchelských lázní. Ve spodní části údolí vyvěrá krasový pramen (U Kapličky), který

v holocénu usadil ložisko sypkých pěnovcú, z něhož se dnes zachovaly jen erozní

trosky (JAGER & LOŽEK 1968). Obsahuje četné schránky měkkýšů, které uveřejnil

již R. J. SCHUBERT (1898). Na pravém svahu údolí, těsně pod pramenem, je malý

odkryv v pleistocenní spraši, který překrývá rozvláčený půdní komplex s vápencovou

sutí, v němž se nehojně nacházejí ulity interglaciálních lesních plžů (LOŽEK 1969,

str. 456). Na horním konci údolí je malý, dávno opuštěný lom v devonských

vápencích (PROKOP 1951, lom č. 81), jehož vyšší severní stěnu tvoří vápence

dvorecko-prokopské, místy značně zasažené starým zvětráváním, kdežto v jižní

stěně vystupují v menších skalkách vápence řeporyjské. V nadloží vápenců se

nacházejí spraše, fosilní půdy a splachy, které místy obsahují měkkýší faunu; tuto

faunu zde již ve dvacátých letech sbíral J. PETRBOK (1927, str. 154), který rovněž

schematicky zachytil profily krycího souvrství.

Po 2. světové válce vystupovaly tyto sedimenty ještě v severní stěně zářezu

přístupové cesty při jejím ústí na východním okraji lomu. Při povrchním pohledu tyto

uloženiny připomínaly spraš s několika polohami soliflukčních sutí, ovšem bližší

ohledání a zejména zjištěná malakofauna (Helix pomatia L., Monachoides incarnata

(MOLL.), Discus rotundatus (MULL.), Clausilia pumila C. PFR.) ukázaly, že jde o

holocenní splachy s převahou druhotně přemístěného sprašového materiálu. Sběr je

uveřejněn v monografii měkkýšů českého kvartéru (LOŽEK 1964), kde se naleziště

uvádí pod názvem Malá Chuchle-Steinbruch a předběžně se řadí do subatlantiku.

Z těchto starších nálezů je pozoruhodné zejména Clausilia pumila C. PFR.,

poměrně vlhkomilný druh, který je dnes v bližším okolí vymřelý, ačkoli zde původně

žil, jak dosvědčují holocenní nálezy z blízkého Přídolí (LOŽEK a KUKLA 1956) i z

okolí Butovického hradiště (LOŽEK 1973). Vezmeme-li ovšem v úvahu i polohu

naleziště, které se nachází vysoko v suchém úseku Čertovy strouhy těsně pod

okrajem bezlesé parovinné plošiny, vidíme, že tento výskyt ukazuje na podmínky

značně odlišné od současného stavu, které byly podstatně bližší přírodním poměrům.

To byl hlavní důvod, který v roce 1978 vedl k tomu, že celé souvrství bylo odkryto

227

výkopem a bylo podrobně biostratigraficky zpracováno; výsledky tohoto zpracování

shrnuje tento příspěvek. Za obětavou pomoc při výkopu a odvozu vzorků děkuji

pracovníkům Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody,

především ing. Bohumilu Rešovi, který tehdy ještě na středisku působil, a dnes již

zesnulému Luboši Rozhonovi, konzervátorovi z Prahy 5.

Jak bylo již uvedeno, profil byl odkryt v severní stěně zářezu příjezdové cesty

těsně při východním okraji lomu. Jeho přesnou polohu zachycuje plánek a základní

geografické údaje jsou tyto: zeměpisná šířka 50°01´32´´, zeměpisná délka

14°22'52´´, nadmořská výška 295 m, průměrné roční srážky 520 mm, průměrná

teplota roku 8,5 °C, průměrná teplota ledna -1,5 °C, průměrná teplota července 18,3

°C, průměrná teplota vegetačního období 14,5 °C.

Ze stavby profilu je zřejmé, že se vrstevní sled skládá ze tří hlavních členů

29. Nejhořejší úsek Čertovy strouhy s přesnou pozicí zkoumaného profilu.

228

30. Profil splachovým souvrstvím: N-

navážka; 1-10 YR 4/3,5, temněji

hnědošedá humózní drobtovitá sypká

hlína; 2-7,5 YR 4/4, šedohnědá slabě

humózní hrubě drobtovitá hlína s roz-

troušenými úlomky vápence, zvláště na

bázi;. 3-7,5 YR, 4, 5/4, šedohnědá hrubě

drobtovitá hlína s vrstvičkou drobných

úlomků a valounků křemene na bázi; 4-

7,5 YR 5/4,5, narezle šedohnědá hrubě

drobtovitá /náznak polyedrů/ hlína; 5-10

YR 5/4, vápencová suť vyplněná šedavě

žlutohnědou drobtovitou hlínou; 6-7,5 YR

4,5/4,5, hnědá polyedricky odlučná hlína s

polohami hrubší suti, ulity Helicidů; 7-7,5

YR 4,5/4,75, nepravidelně vyvinutá suť s

hojnými valouny křemene, buližníku a

Železňáků, vyplněná hnědou hlínou s mě-

ně výraznou strukturou; 8-7,5 YR 4,5/4,5,

hnědé ulehlá hlína, místy úlomky a

valounky, vlevo di-fúzně přechází do

temnější partie s hojnou vápencovou sutí

/8'/; 9-7,5 YR 4/4, vápencová suť vyplně-

ná temněji hnědou hlínou; 10a-10 YR

3,5/4, hnědošedá humózní hlína; 10b -10

YR 5/4, žlutohnědá hlína se sutí /difúzní

přechod do 10a/; 11-10 YR 5/4,5, tmavěji

žlutohnědá písčitá hlína se světlejšími

narezlými skvrnami; 12-10 YR 5/4,5, svět-

leji žlutohnědá sprašovitá hlína; 13-/10 YR

5,5/ 4,5/, kompaktní suť pestře zvětralých

vápenců s příměsí sprašovité žlutohnědé

hlíny.

1. slabě přemístěná suť pestře zvětralých vápenců se sprašovou příměsí /13/;

2. půdní sedimenty s převahou čemozemního materiálu až koluviální černozem /10-12/;

229

3. mocné souvrství splachových hlín s převahou sprašového materiálu se střídavými

polohami úlomků vápence, popřípadě polymiktních štěrků z křídového a terciárního

pokryvu planiny.

Jde o typickou splachovou výplň nejhořejší úpadovité části údolí, jejíž

morfologie je dnes ovšem velmi porušena lomem. Tato rychlá sedimentace mohla

nastat až v době, kdy velká část plošiny byla odlesněná a obdělávaná. Černo-zemní

sedimenty na spodu pocházejí z doby, kdy zde ještě byly půdy tohoto typu, ovšem

hnědé skvrny ve vrstvě 11 svědčí o vývoji směrem k hnědým půdám teplých lesů,

které dnes všude v bližším okolí převládají. Na spraších v Čertově strouze a na

mnoha místech Chuchelského háje lze dnes sledovat dokonale vyvinuté

parahnědozemě /ilimerizované sprašové hnědozemě/, jen strmé xerotermní svahy

obrácené k jihu mají humozní půdy typu rendzin až úživných bazických rankerů

/Višňovka/.

MĚKKÝŠÍ FAUNA

V některých polohách svrchního souvrství nacházíme celé ulity velkých druhů

/Helix, Bradybaena, Cepaea/, které jsou spolu s většími úlomky dobře patrné na

ovětralém povrchu profilu. Proto byly ze všech vrstev odebrány vzorky zeminy

objemu přibližně 20 000 cm3, které byly rozplaveny a vybrány. Získaný materiál byl

zpracován podle obvyklé metodiky (LOŽEK 1964) a výsledky byly shrnuty v tabulce

31, kde uvádíme i základní údaje o paleoekologickém a biostratigrafickém významu

jednotlivých druhů.

Bazální vápencová suť obsahuje jen ojedinělé zlomky ulit, které do ní byly

pravděpodobně vplaveny z nadloží. V

celém nadložním souvrství pak zůstává fauna poměrně chudá na druhy a

neobjevují se v ní výrazné změny ve složení a podílech jednotlivých prvků kromě

zvratu, který začíná ve vrstvě 5, kdy ustupují lesní /A/ a indiferentní /7/ druhy, kdežto

společenstva otevřené krajiny /B/ postupně nabývají naprosté převahy, která se

projevuje zejména ve 3 svrchním vrstvách /3, 2, 1/. V souvrství humózních půdních

sedimentů /11-10/ dosahuje celková diverzita vrcholu a všechny tři hlavní ekologické

skupiny mají poměrně vyrovnané zastoupení. Pouze zde se objevují Granaria

frumentum (DRAP.), náročný xerotermní prvek skalních stepí Českého krasu /12,

10a/, Carychium tridentatum (RS.) /ll/

230

Tabulka 31 Malakofauna ze splachovéno souvrství v Čertově strouze u Malé Chuchle

Ekologicko- biostratigrafická charakteristika

Seznam druhů

Vrstva

13 12 11 10b 10a 9 8 8' 7 6 5 4 3 2 1

! Acanthinula aculeata (MÜLLER) - - 1 - - 3 - 20 3 51 - - - - -

! Cochlodina laminata (MONTAGU) - 1 2 5 16 5 3 6 l 32 6 4 1 - 1

1 ! Monachoides incarnata (MÜLLER) - 6 3 4 16 26 9 26 2 122 5 10 2 1 1

! Trichia unidentata (DRAPARNAUD) - - - - 5 - - - 1? - - - - - -

(!) Vertigo pusilla MÜLLER - - - - 1 - - - - - - - - - -

A ! Alinda biplicata (MONTAGU) - - 2? 2 1? - - - - - - - - - -

L(M) ! Cepaea hortensis (MÜLLER) - 1? 1 - - - 9 1? - 2 - 1? - - -

2 ! Discus rotundatus (MÜLLER) - - 3 1 4 - 3 28 1 - 1 1 - - -

! Aegopinella minor (.STABILE) - 1? 3 1? 7 3 - 6 - 24 - 2 - - -

L(S) (!) Bradybaena fruticum (MÜLLER) 1? 1? 3 2 2 2 11 33 3 14 2 4 1 1 1

! Helix pomatia LINNÉ - - 1 2 5 1 - 8 2 12 2 2 1? - 1?

3 (G) Clausilia pumila C.PFEIFFER - 5 1? 3 8 10 2 8 2 30 - 3 1 - 1?

M Cecilioides acicula (MÜLLER) - - - - - - - 1 - - - 1 1 4 16

( + ) Granaria frumentum (DRAPARNAUD) - 1 - - 1 - - - - - - - - - -

M Helicella obvia (MENKE) - - - - - - - - - - - - - 2 23

4 + Helicopsis striata (MÜLLER) - 1 3 1 1 1 1 1 - - - - - 1? 1

( + ) Chondrula tridens (MÜLLER) - 1? 1 1 2 1 - - - - - 1 7 2 8

+ Pupilla sterri (VOITH) - (11) (6) (16) (4) (3) (6) - (9) (3) (1) (4) (29) (2) (1?)

B ! ! Cepaea vindobonensis (FÉRUSSAC) - - - 2 1? - - - 2 8 2 3 1 1 1

++ Pupilla loessica LOŽEK, 1? (4) (12) (11) (4) (12) (15) (10) (11) (2) (2) - - - -

+ Pupilla muscorum (LINNÉ) - (4) 3 2 3 - - 1 - - - 1 76 125 122

(!) Truncatellina cylindrica (FÉRUSSAC) - 1 - 2 2 3 2 1 6 12 4 5 60 24 45

5 ( + ) Vallonia costata (MÜLLER) - 2 2 - 5 1 - - - - - - 3 - -

Vallonia excentrica STERKI - - - - - - - - - - - - - 24 1

G Vallonia pulchella (MÜLLER) 1 1 5 3 8 - 1 4 9 10 25 17 45 67 91

(G) Vertigo pygmaea (DRAPARNAUD) - - - - 1 - 5 1 1 3 9 2 30 36 45

231

(!) Cochlicopa lubricella (PORRO) - - 1 - 7? 1? 2 - - - 3 4 8 45 18

(!) Euomphalia strigella (DRAPARNAUD) - 1 2 1 1 1 7 3 2 - - - 1 - 1

(+) Cochlicopa lubrica (MÜLLER) - - - - - - - 2? - - - - - - -

(+) Euconulus fulvus (MÜLLER) - - - - - 2 - 1 1 - 1 (1) - - -

( + ) Limacidae (drobné tvary) - - 1 - 5 - 2 - 2 12 2 6 - - -

G 7 (+) Punctum pygmaeum (DRAPARNAUD) - - 4 1 6 - 3 4 - 33 7 - - - -

+ Trichia cf. hispida (LLNNÉ) - - 1? 1? - 1? - 1? - - - - - - -

! Vitrea contracta (WESTERLUND) - 2 7 4 32 25 2 51 4 4 5 1 1 - -

(G) Vitrina pellucida (MÜLLER) - - - - 2 - 1 1 4 - - - - - -

! Carychium tridentatum (RISSO) - - 2 - - - - - - - - - - - -

Succinea oblonga DRAPARNAUD - (2) 1 2 1 1? 5 2 6 2 2 3 1 2 -

Počet jedinců 3 46 71 67 151 102 93 220 72 376 79 76 269 335 378

Počet druhů 3 18 25 21 28 19 20 24 20 18 17 21 18 15 18

Chronologie EA SB SA SR

Vysvětlivky: Ekologicko-biostratigrafická charakteristika: Hlavní ekologické skupiny: A - les, B - bezlesí, C - les i bezlesí (indiferentní prvky). Ekologické skupiny: 1 - zapojený les; 2 - les, křoviny, pláště, sady apod. (L(M) - les až středně vlhké ne-lesní biotopy, L(S) - les až suché nelesní biotopy, suché lesy, xerotermní křoviny apod.); 3 - vlhký les, luh; 4 - stepi a xerotermní skály; 5 - bezlesí (všeobecně); 6 - suché lesní i nelesní stanoviště; 7 - střed ně až různě vlhká lesní i nelesni stanoviště; 8 - vlhká lesní i nelesní stanoviště. Biostratigrafické údaje: ! - význačné druhy teplých vlhkých období; !! - vůdčí druhy teplých vlhkých období; (!) - eurytermní druhy teplých období; M - moderní přistěhovalci (mladší polovina postglaciálu); + - spra-šové druhy; ++ - vůdčí druhy sprašové; (+) místní a příležitostné sprašové druhy; G - druhy žijící v glaciálu mimo sprašové pásmo; (G) druhy přežívající glaciál jako relikty mimo sprašové pásmo. Kvantitativní údaje: číslice bez závorky - počet jedinců (podle standardního přepočtu); číslice v závorce -druhy redeponované ze spraše; ? - přibližné určení. Chronologie: EA - epiatlantik; SB - subboreál; SA - subatlantik; SR - subrecent (mladší subatlantik).

232

i význačné lesní prvky Trichia unidentata (DRAP.) a Vertigo pusilla MOLL. /oba 10a/.

Složení společenstev svědčí pro krajinu, kde se střídaly čerstvé lesní porosty s

poloxerotermními až xerotermními otevřenými formacemi. Ve vlastním prostoru

naleziště se udržoval les. Vysoký podíl ulit přeplavených z pleistocenních spraší

/zejména Pupilla sterri(VTH.)a P. loessica LŽK./dokládá odnos čerstvého sprašového

materiálu výše na svazích, což v této poloze s nejvyšší pravděpodobností mohla

podmínit jen pastva nebo orba.

Lesní ráz nabývá převahy ve vrstvě 8', což se projevuje jak zvýšenými podíly

zástupců skupiny A, tak malým zastoupením skupiny B. Zato v nadložní poloze 7

vykazují pokles jak lesní druhy, tak druhy xerotermní, kdežto euryekní druhy

otevřených ploch /5/ začínají stoupat a indiferenti se udržují při mírném poklesu

podílů.

Zvláštními poměry se vyznačuje suťové souvrství 7-5, kde zcela mizí některé

stepní druhy jako Chondrula tridens (MULL.) a podobně i Vallonia costata (MOLL.)

nebo Cochlicopa lubricella (PR.). Lesní a indiferentní druhy naposled vykazují

výrazně zvýšené podíly ve vrstvě 6 a pak s konečnou platností ustupují ve vrstvě 5.

Tyto zvláštní poměry patrně souvisí se změnou substrátu díky přínosu většího

množství vápencové suti do údolí, čímž se zlepšují stanovištní podmínky pro mnohé

druhy plžů, zejména se středními nároky na vlhkost. Les se v údolí dosud udržuje v

poměrně nenarušeném stavu, výše ve svazích však působí silné odnosné pochody.

Bezprostředně potom se již projevuje velké narušení až ústup lesa, který trvá až do

poměrně nedávné doby. Dnešní stav pak byl způsoben až posledním stoletím.

Zmíněné odlesnění dokládá druhotný nástup a prudké zvyšování podílů druhu

Pupilla muscorum (L.) spolu se vzrůstem dalších druhů bezlesí, jako Truncatellina

cylindrica (FÉR.) a Vertigo pygmaea (DRAP.), k nimž se druží Cochlicopa lubricella

(PORRO) a ve dvou svrchních polohách i moderní přistěhovalci Cecilioides acicula

(MOLL.) a Helicella obvia (HTM.). Zřetelně stoupá i stepní Chondrula tridens

(MOLL.). Pozoruhodným rysem je i značné zastoupení druhu Vallonia excentrica

STERKI ve vrstvě 2, která se u nás váže jen na náhradní otevřená stanoviště a v

xerotermní oblasti středních Čech je dnes celkem vzácná, čemuž odpovídá i její

prudký pokles v povrchové poloze 1.

Celkový obraz vývoje fauny velmi připomíná poměry zjištěné na periférii

černozemní oblasti, kde je rovněž jen slabě zastoupena lesní složka (SMOLÍKOVÁ,

LOŽEK 1973, 1978). Ze složení fauny, především z přítomnosti druhů jako Alinda

233

biplicata (MTG.), Monachoides incarnata (MOLL.) nebo Trichia unidentata (DRAP.) i

nepřítomnosti staroholocenních prvků je zřejmé, že ani bazální vrstvy nejsou starší

než malakozóna E (LOŽEK 1982b). S tím souhlasí nízký podíl druhu Vallonia costata

(MOLL.) i dočasný výskyt Carychium tridentatum (RS.). To vše svědčí pro zařazeni

do epiatlantiku.

Malakologicky výrazné jsou ovšem 4 svrchní vrstvy, Výskyt moderních druhů,

které jsou vůdčími fosiliemi nejmladší fáze holocénu, nasvědčuje, že souvrství 1-2

patří subrecentu, tedy historické době, kdežto nejméně 2 podložní polohy lze klást do

subatlantika. V této souvislosti jsou pozoruhodná zejména nálezy z vrstvy 4, které

naznačuji mírné zvlhčení proti vrstvě 5.

Vyčlenění suchého subboreálního výkyvu na čistě malakologickém podkladě na

ráží na tomto nalezišti na obtíže. Zde je třeba přihlédnout i ke složení sedimentu.

Subboreál v pojetí K.-D.JAGERA (1969) se zejména v suchých teplých oblastech

vyznačuje u nás zvýšeným pohybem a hromaděním sutí. Tyto sutě jsou značně

zastoupeny v souvrství 7-5, které lze proto zařadit do této fáze, i když vývoj

malakofauny tomu v podstatě nenasvědčuje. Uvážíme-li širší souvislosti, rozpor je

jen zdánlivý. Dočasný rozmach lesní fauny ve vrstvě 6 je zřejmě podmíněn

zlepšením stanoviště vlivem přínosu vápencové suti nehledě k tomu, že lesní

společenstvo je druhově chudé a vesměs se skládá z druhů odolných proti suchu. Již

v nadložní poloze 5 pak nastává konečný zvrat ve prospěch druhů otevřené krajiny,

tzn.že nastává vývoj, který se v tomto časovém úseku projevuje i na mnoha dalších

lokalitách (LOŽEK 1982a).

Z pozoruhodných malakologických nálezů zaslouží zvláštní zmínky především

výskyt druhu Trichia unidentata (DRAP.), která se dnes vyskytuje nejblíže na Závisti

a dále k jihu na Vltavě, jinak až v okolí Srbska a v řevnických Hřebenech. Je to jeden

z mála význačně lesních druhů, který pronikl až do této oblasti, odkud je znám

rovněž ze středního holocénu v sousedním Přídolí (LOŽEK & KUKLA 1956).

Pokud jde o faunu popsanou J. PETRBOKEM (1927), pochází zřejmě z

odkryvu, kde byla zachycena i pleistocénní spraš, jak dosvědčuje společenstvo

označené jako fauna 2: Helicopsis striata (MÜLL.), Pupilla muscorum(L.) a Succinea

ob longa DRAP. Naproti tomu fauna 1 ze spraše nad černozemí svým složením

jasně dokládá Monachoides incarnata (MÜLL.), Cepaea vindobonensis (FÉR.) a

Cochlodina laminata (MTG.), že jde o holocén a že vrstva, z níž pochází, není pri-

mární spraš, nýbrž přemístěný sprašový materiál. Z toho je zřejmá, že Petrbokova

234

černozem i nadložní spraš včetně rezavé hlíny a ornice na povrchu odpovídají

zhruba našemu fosilifernímu souvrství.

VÝZNAM MALAKOLOGICKÝCH POZNATKŮ PRO HISTORII KRAJINY

Popsaný vývoj měkkýších společenstev se vyznačuje malým zastoupením les-

ní složky i v době epiatlantického lesního optima (LOŽEK 1982a), kdy se sice

objevuje několik druhů, které později v uvedené oblasti opět mizí, avšak druhové

bohatství ani zdaleka nedosahuje té úrovně, jako mají středoholocenní fauny na

Karlštejnsku nebo Křivoklátsku. To neplatí jen pro nálezy z Čertovy strouhy, nýbrž i

pro jiné holocenní malakofauny z pražského prostoru, např. z Bašty (HORÁČEK,

LOŽEK 1982) a Klukovického amfiteátru (LOŽEK 1973) v Prokopském údolí nebo z

nivy Únětického potoka u Trojanova mlýna v Tichém údolí. V hlubších údolních

zářezech, např. v pěnovcích ve spodním úseku čertovy strouhy (SCHUBERT 1898),

ve svahovinách v Přídolí (LOŽEK, KUKLA 1956) nebo v pěnovcích a svahovinách

Kopaninské rokle v SPR Radotínské údolí je vzhledem k výhodné poloze lesních

druhů o něco více, ovšem ani zde nelze mluvit o plném rozvoji lesní složky. U

popisovaného naleziště je ovšem nutno vzít v úvahu i jeho polohu na okraji parovinné

plošiny, kde jsou podmínky pro rozvoj bohatší malakofauny podstatně horši než v

hlubokých údolních zářezech. Ovšem ani to nemusí být rozhodující, jak dokazuje

rozbor holocenního sledu na nalezišti Kobyla-Západ u Koněprus, jehož poloha je

podobná a kde se podařilo malakologicky doložit plně vyvinuté druhově bohaté lesní

optimum.

Fauna z lomu v Čertově stroze tak svým složením plně zapadá do rámce pomě-

rů v severovýchodní části českého krasu i v celém blízkém okolí Prahy, které

představuje periferní pásmo vnitročeské černozemní oblasti vyznačené neúplným

vývojem společenstev lesního optima středního holocénu, tj. epiatlantiku. Znamená

to, že mnoho běžných středoevropských lesních druhů do této oblasti během

postglaciálu nikdy neproniklo.

Příčinou tohoto stavu může být jen dávné pravěké osídlení uvedeného území,

které již od konce atlantiku narušovalo rozvoj lesních biocenóz a bránilo šíření

zejména těch druhů, které přicházely a šířily se až během epiatlantiku. Nepřímým

důkazem, že tomu tak opravdu bylo, je i stav lesních společenstev v údolí Vltavy nad

Zbraslaví, kde se tento rušivý prvek mnohem více uplatnil a kde proto dodnes

235

nacházíme bohaté lesní fauny a mnoha druhy, které do severovýchodní části

českého krasu ani do bezprostředního okolí Prahy nikdy nepronikly.

31. Přehled vývoje sedimentů, malakofauny a prostředí.

236

Místo souvislých lesů přerušovaných jen otevřenými enklávami na skalách a

hranách srázů se zde od středního holocénu vyvíjela parkovitá krajina, v níž se

střídaly plochy lesů s otevřenými formacemi, které se šířily i v místech, kde by jinak

převládal les. Důsledky pro ochuzení lesních společenstev a naopak pro šíření

xerotermních a stepních elementů není třeba již dále rozvádět.

OCHRANÁŘSKÉ ZHODNOCENÍ

Se stavem popsaným v předchozí části je třeba počítat i při ochranářských

opatřeních v této oblasti. Je ovšem nutno dodat, že poslední doba, zejména výsadby

na přelomu 19. a 20. století, přinesly několik zásahů do celkových poměrů v krajině,

která se dosud poměrně harmonicky vyvíjela od hlubokého pravěku vlivem

dlouhodobého působení člověka na přírodu. Výsledek těchto zásahů nejlépe dokládá

současný stav malakofauny Čertovy strouhy podle souborného hrabankového vzorku

/tab. 32/. Druhy označené x již nenacházíme živé.

Tabulka 32 Současné malakofauny Čertovy strouhy Druh Počet nálezů

Acanthinula aculeata (MULL.) 19 Cochlodina laminata (MTG.) 7 Ena obscura (MULL.) 27 Monachoides incarnata (MULL.) 20 Alinda biplicata (MTG.) 50 Discus rotundatus (MULL.) 58 Aegopinella minor (STAB.) 41 Helix pomatia L. 1 Cecilioides acicula (MULL.)X 13 Punctum pygmaeum (DRAP.) 4 Helicella obvia (MENKE)X 1 Chondrula tridens (MULL.)X 2 Pupilla muacorum (L.)X 10 Truncatellina cylindrica (FÉR.)X 15 Vallonia costata (MULL.) 14 Vallonia excentrica STERKIX 9 Vallonia pulchalla (MULL.)X 14 Cochlicopa lubricella (PORRO) 9 Cochlicopa repentina HUDEC 1 Oxychilus draparnaudi (BECK) 34 Nesovitrea hammonis (STR.)X 2

237

Granaria frumentum (DRAP.)X 1 Vitrea contracta (WEST.)X 19 Vitrina pellucida (MULL.) 2 Carychium tridentatum (RS.) 214

Poznámka:

Druhy jsou seřazeny podle ekologických skupin jako v tabulce 31.

Náš vzorek ovšem zahrnuje celou Čertovu strouhu, tedy i její spodní vlhčí

lesnatou část. Lesní druhy, pokud jsou zastoupeny, mají Vesměs schopnost pronikat

i na středně vlhká až suchá bezlesá stanoviště. Významně se dnes uplatňují zejména

Alinda biplicata (MTG.) a Discus rotundatus (MULL.), které oba běžně pronikají do

velmi antropogenně ovlivněných míst; z druhů, které se více omezují na přirozenější

stanoviště, jsou to Cochlodina laminata (MTG.), Aegopinella minor (ST.) a

Monachoides incarnata (MULL.), tedy plži, kteří se udržují i ve značně narušených

porostech. Z náročnějších lesních druhů se neudržel ani jeden druh.

Druhy otevřených ploch s výjimkou Vallonia costata (MULL.) zde dnes již nežijí,

ačkoli zde byly dosti hojné donedávna, jak nasvědčují jejich dosud poměrně čerstvé

ulity. Vymizely ovšem i takové druhy jako Vitrea contracta (WEST.), Bradybaena

fruticum (MULL.) nebo Euomphalia strigella (DRAP.), jimž by současné prostředí na

první pohled vyhovovalo. Naproti tomu překvapuje velmi silné a životaschopné

populace druhu Carychium tridentatum (RISSO) i výskyt synantropního prvku

Oxychilus draparnaudi (BECK), který se v pražském okolí zřejmě šíří v poslední době

i na stanoviště víceméně přirozeného rázu.

Ústup plných 2/5 z celkového počtu druhů nepochybně souvisí s výsadbou lesa

na levém svahu Čertovy strouhy obráceném k jihu. Tím zanikly někdejší ostepněné

pastviny až stepi, které se zde rozkládaly ještě na konci minulého století a táhly se

nepřetržitě až k Barrandově skále. Jejich zbytky se dodnes zachovaly na

diabasových výchozech na blízké Višňovce, kde zalesnění vzhledem k extrémním

půdním poměrům neuspělo. Vlastní lom, kde leží námi popsaný profil, je dnes rovněž

zcela zarostlý, a protože je jeho dno prohloubené, představuje periodicky zamokřené

stanoviště v inverzní poloze. Šíří se sem zmíněné odolné lesní druhy, např.

Cochlodina laminata (MTG.).

Uvedený rozbor ukazuje, k jakému ochuzeni vedlo nevhodné zalesnění levého

svahu Čertovy strouhy. To se ovšem netýká jen měkkýšů, nýbrž především flóry i

238

dalších skupin drobné fauny. Výsledkem jsou ruderalizované akátové porosty

nevalné hospodářské i estetické hodnoty, které smutně kontrastují

se zachovalými přírodními úseky, jako je třeba Chuchelská stráň v jižním

sousedství, která dodnes představuje plochu s vysokou přírodní i estetickou

hodnotou a je právem chráněna. Naproti tomu rozsáhlý pás strání směrem k

Barrandově skále postihl podobný osud jako k jihu obrácený svah Čertovy strouhy.

Podobně tomu ovšem bylo i jinde v severovýchodním výběžku Českého krasu nebo v

širším pražském okolí.

V současné době se chrání nebo připravuje k ochraně několik takto naru-

šených míst a vyvstává otázka, jak bude třeba zaměřit aktivní péči, aby se navodil

stav odpovídající cílům ochrany. Poznatky z rozboru našeho profilu mohou podstatně

přispět k řešení tohoto problému.

Stav před zmíněnými výsadbami, který se vyvinul především v historické a

pozdně předhistorické době, se vyznačoval velmi silným narušením až potlačením

lesů ve prospěch otevřených xerotermních stanovišť, kam pronikaly mnohé druhy

skalních stepí a zčásti ovšem i některé prvky ruderální povahy. Tento stav dokládají i

některé dobové fotografie. Výsadby tento obraz zcela změnily a vyvolaly značné

ochuzení předchozích biocenóz, aniž přinesly podstatnější hospodářský, rekreační

nebo estetický užitek. Z tohoto zorného úhlu se jeví jako optimální stav, který zde byl

před velkým pravěkým odlesněním v subboreálu, kdy otevřené plochy byly již rovněž

uměle značně rozšířeny, ale nebyly tak pusté jako později a kdy se mnohem více

uplatňovaly porosty teplomilných dřevin v podobě šípákové lesostepi. Z toho vyplývá

požadavek, aby se aspoň v chráněných územích této oblasti cizí dřeviny postupně

odstraňovaly a nahrazovaly se na vhodných místech místními xerotermními

dřevinami, jako jsou šipák, dřín, muk a další zástupci teplomilných společenstev

Českého krasu. Regenerace je aspoň zčásti ještě možné a podstatně by přispěla ke

zvýšení přírodních, rekreačních i estetických hodnot tohoto okrajového území Prahy.

ZÁVĚR

Rozbor splachového souvrství na horním konci Čertovy strouhy u Malé Chuchle

přinesl tyto hlavní výsledky:

a) splachové souvrství odkryté na okraji bývalého lomu odpovídá mladší

polovině poledové doby (holocénu) a dokládá krajinný vývoj, který zde probíhal;

239

b) lesní společenstva v této oblasti nikdy nedosáhla plného rozvoje, což souvisí

s časným pravěkým rolnickým osídlením, která zatlačovalo les ještě před příchodem

mnoha významných lesních prvků;

c) profil dokládá vývoj na okraji parovinné plošiny, tedy v poloze, odkud

prozatím nemáme dostatek údajů;

d) od středního holocénu se zde rozvíjela harmonická parkovitá krajina se

značným zastoupením otevřených xerotermních formací, které v posledních 2

tisíciletích nabyly značné převahy.

e) tento stav se udržel až do doby velkých lesních výsadeb na zlomu století,

které však vzhledem k nevhodnému složení představují zásah převážně záporného

rázu;

f) protože se v současné době velká část těchto ploch chrání nebo navrhuje k

ochraně, doporučuje se péče /management/ směřující ke stavu, jaký byl před velkým

pravěkým odlesněním.

Zusammenfassung

Die untersuchte Fundstelle befindet sich im dellenartigen Anfangsabschnitt des Tales

Čertova strouha bei Malá Chuchle am Südwestrand von Prag. Im Eingang eines ehemaligen

Kalksteinbruchs sind mächtige Abspulsedimente aufgeschlossen, die großenteils aus

umgelagertem Lössmaterial bestehen und ziemlich konchylienreich sind.

Sämtlichen makroskopisch unterscheidbaren Schichten wurden etwa 3

20.000 cm3 grosse Erdproben entnommen, geschlämmt und ausgelesen. Die

Ergebnisse sind in einer Obersichtstabelle zusammengefasst, in der auch die Angaben über

die biostratigraphische und palaookologische Bedeutung der einzelnen Arten zu finden sind.

Die Schneckenfauna ist relativ arm an Waldarten und bleibt im grossten Teil der

Schichtenfolge ziemlich monoton. Nur in den obersten 5 Schichten (5-1) ist ein Ruckzug von

Wald- und indifferenten Elementen zu beobachten. Die Offenlandarten beherrschen hier die

Molluskenbestande und in den oberstem zwei Schichten sind auch die modernen

Einwanderer Helicella obvia (MENKE) und Cecilioides acicula (MULL.) vertreten, die

beweisen, dass diese Schichten im Lauf der historischen Zeit /jungeres Subatlantikum,

Subrezent/ abgelagert wurden.

Aus der Zusammensetzung der Weichtierbestande der untersten Schichten, vor allem

des Schichtkomplexes 12-10, ist zu schließen, dass diese nicht alter als epiathlantisch ist.

Nur hier erscheinen solche Arten wie Trichia unidentata (DRAP.), Vertigo pusilla MOLL.,

Carychium tridentatum (RS.) und sehr spärlich auch Granaria frumentum (DRAP.).

Die subboreale Trockenperiode ist an dieser Fundstelle malakologisch kaum

nachweisbar. Man muss deshalb die Zusammensetzung der Sedimente, vor allem den

hohen Kalkschuttanteil im Schichtpaket 7-5 in Betracht ziehen, da das Subboreal s. str.

240

(JAGER 1969) in trockenen Gebieten der mitteleuropäischen Mittelgebirgszone meist durch

eine intensive Schuttbildung gekennzeichnet ist. Die Zusammensetzung der

Schneckenfauna stimmt jedoch mit dieser Deutung nicht ganz überein, da in der mittleren

Schicht des Schuttpakets /6/ die Waldelemente einen auffällig erholten Anteil aufweisen.

Dies geht höchstwahrscheinlich darauf zurück, dass die Schuttanhäufung am immer noch

bewaldeten Talgrund günstigere Lebensbedingungen für mehrere Schneckenarten bot,

obwohl die anliegenden Hange bereits entwaldet waren und stark erodiert wurden.

Eine landschaftsgescbichtliche Ausdeutung der erörterten Befunde kann

folgenderweise zusammengefasst werden:

Im älteren Abschnitt /Schichten 12-6/ dehnte sich in der Umgebung der Fundstelle eine

Parklandschaft aus, in der sowohl anthropogen versteppte Flächen /dichte urgeschichtliche

Besiedlung der weiteren Umgebung!/ als auch naturnahe Waldbestände vorhanden waren.

Während des Subboreals /7-5/ wurde der Wald weiter zurückgedrängt und schliesslich

/Schicht 5/ auch der Talgrund im Bereiche der Fundstelle entwaldet. Erst im letzten

Jahrhundert wurden die Talhänge wieder mit Robinie und Schwarzkiefer aufgeforstet,

wodurch die xerotherme Weichtierfauna zum grossten Teil ausgerottet wurde. Die

gegenwärtige Fauna von Čertova strouha /s. Tabelle im tschech. Text/ besteht grössatenteils

aus widerstandsfähigen Waldarten. Von Interesse ist der Einzug von Oxychilus draparnaudi

(BECK) sowie ein Aufschwung von Carychium tridentatum (RISSO). Hingegen ist

bemerkenswert auch der Ruckzug solcher Arten wie Bradybaena fruticum (MOLL.) oder

Vitrea contracta (WEST.), bei denen eher zu erwarten wäre, dass sie sich den

gegenwärtigen Standortverhältnissen gut anpassen konnten.

Heutzutage steht das gesamte Gebiet unter Schutz und es erhebt sich die Frage,

welche Massnahmen hier der Naturachuttz treffen soll. Es wird vorgeschlagen, durch

geregelte Eingriffe Verhältnisse herzustellen, die denjenigen zu Beginn des Subboreals etwa

gleichen wurden. Es wurde sich um eine Parklandschaft handeln, in der die ursprünglichen

Holzarten des Böhmischen Karstes, vor allem die Flaumeiche und die Kornelkirsehe, die

aufgeforsteten Robinienbestande ersetzen wurden.

Literatura

HORÁČEK,I.; LOŽEK,V., 1982: Vývoj přírodních poměrů návrši Bašta u Hlubočep v

poledové době. - Československý Kras, 32, 8. 21-39. Praha.

JAGER,K.-D., 1969: Climatic Character and Oscillations of the Subboreal Period in the Dry

Regions of the Central European Highlands. - Quaternary Geology and Climate, a. 38-

42; National Academy of Sciences, Washingtom.

JAGER,K.-D.; LOŽEK,V., 1968: Beobachtungen zur Geachichte der Karbonatdynamik in der

holözanen Warmzeit. - Československý Kras, 19, a. 5-20. Praha.

LOŽEK,V., 1964: Quartärmollusken der Tschechoslowakei. - Rozpravy Ústředního ústavu

geologického, 31, 374 s., Taf. 1-XXXII, Beil. 1-IV. Praha.

241

LOŽEK,V., 1969: Über die malakozoologische Charakteristik der pleistozänen Warmzeiten

mit besonderer Berücksichtigung des letzten Interglazials. -Berichte d. Deutschen

Gesellschaft f. Geol. Wissenschaften, R.A.-Geologie u. Paläontologie, 14, 4, s. 439-469.

Berlin.

LOŽEK,V., 1973: Význam krasu pro poznání přírodní historie krajiny. - československý Kras,

24, s. 19-36, 2 tab. Praha.

LOŽEK,V., 1982a: Faunengeschichtliche Grundlinien zur spät- und nacheiszeitlichen

Entwicklung der Molluskenbestande in Mitteleuropa. - Rozpravy ČSAV, ř. MPV, 92, 4, s.

1-106, Taf. 1-8, 4 př. Praha.

LOŽEK,V., 1982b: Contribution of Malacology to the Chronological Subdivision of the Central

European Holocene. - Striae, 16, s. 84-87. Uppsala.

LOŽEK,V., KUKLA,J.,1956:. Profil holocenními svahovinami ve Velká Chuchli (V Dolích). -

Anthropozoikum, 5, s. 407-423, tab. I. Praha.

PETRBOK,J., 1927: Měkkýši českého plistoccenu (2. Sděleni). - Sborník Státního

geologického ústavu ČSR, 7, s. 143-174. Praha.

PROKOP,F., 1951: Okresy Praha-město a Praha venkov-sever. - Soupis lomů ČSR, 42, 188

s., 1 mapka. Praha.

SCHUBERT,R.J., 1898: Beitrag zur Kenntnis der pleistocänen Conchylienfauna Böhmens. -

Lotos, NF 18(46), s. 260-273. Praha.

SMOLÍKOVÁ, L.; LOŽEK,V., 1973: Der Bodenkomplex von Velký Hubenov als Bei-spiel

einer retrograden Bodenentwicklung im Laufe der Nacheiszeit. -Časopis pro mineralogii

a geologii, 18, 4, s. 365-377. Praha.

SMOLÍKOVÁ,L.; LOŽEK,V., 1978: Die nacheiszeitlichen Bodenabfolgen von Poplze und

Štětí als Beleg der Boden- und Landschaftsentwickung im böhmischen

Tschernosemgebiet. - Beiträge zur Quartär- und Landsehafts-forschung (Festschrift z.

60. Geburtstag v. J. Fink), s. 531-549; Verl. F. Hirt, Wien.

Adresa autora:

RNDr. Vojen Ložek, DrSc,

Kořenského 1, 150 00 Praha 5

242

243


Významné životní jubileum RNDr. Vojena Ložka, DrSc.

RNDr. Vojen Ložek, DrSc. - bedeutungsvolle Lebensjubiläum

Jiří KOVANDA

Dne 26. července 1985 dovršil dr. Ložek uprostřed své práce - pro nás, jeho

kolegy, neuvěřitelné - šesté desetiletí svého plodného života. Chci mu proto při této

slavnostní příležitosti za vše vykonané poděkovat a popřát, aby zůstal i nadále stejně

mlád jako doposud, aby mohl v příštích letech ve zdraví a s optimismem dále

obohacovat vědu o stále nové poznatky.

V. Ložek studoval v letech 1945-48 zoologii na přírodovědecké fakultě Karlovy

univerzity. Již jako vysokoškolák byl externistou zoologického oddělení Národního

muzea v Praze. Od roku 1949 do 1963 byl vědeckým pracovníkem na kvartérním

oddělení Ústředního ústavu geologického. V té době pracoval na nejrůznějších

úkolech jako geolog-mapér, specialista biostrátigraf, paleontolog, paleoekolog, ale i

jako autor souboru map přirozených hnojiv a minerální síly půd v měřítku 1:200 000.

Roku 1963 přešel do Geologického ústavu ČSAV, dnešního Ústavu geologie a

geotechniky ČSAV, kde působí dosud.

Kromě řádného zaměstnání vedoucího vědeckého pracovníka na svém

pracovišti V. Ložek vykonává ještě několik funkcí, zvláště v souvislosti s vydáváním

různých přírodovědecky zaměřených časopisů, a to jednak jako vědecký recensent,

jednak jako výkonný redaktor časopisu Československý kras a člen redakčních rad

časopisů Živa, Vesmír, Naší přírodou, Památky a příroda a publikace Bohemia

centralis. Mimoto je členem vědeckého kolegia geologie a geografie a kolegia

biologie organismů, populací a společenstev ČSAV, Honorary Member of

Philosophical Society of Cambridge a nositelem medaile Alberta Pencka, kterou mu

za zásluhy o výzkum kvartéru udělila Deutsche Quartärvereinigung.

244

Hodnotit dosavadní činnost dr. Ložka je jistě předčasné, ale přesto si

neodpustím alespoň několik dalších řádků. Oblast Ložkových badatelských zájmů je

nesmírně obsáhlá a rozmanitá. Seznam jeho vytištěných publikací dávno přesáhl

sedm set titulů. Zahrnuje jak drobné články a sdělení, popisy nových nálezů a

recenze, tak i práce větší, samostatné nebo zpracované ve spolupráci s odborníky

dalších vědních disciplín; vyvrcholením jeho tvorby je několik velkých knižních

monografií. Kromě tištěných publikací existují ještě další desítky Ložkových zpráv a

posudků, uložených v archívech některých vědeckých ústavů, vysokých škol, na

nejrůznějších úřadech a institucích. Jejich seznam se snad již nikomu nepodaří

sestavit. Jen jako příklad jedné taková rozsáhlé nepublikované práce chci uvést již

citované mapy 1:200 000, sestavené takřka pro celé území státu včetně podrobně

psaných vysvětlivek k jednotlivým listům map /jen pro srovnání - podobná edice

geologických map téhož měřítka je výsledkem práce celého velkého týmu pracovníků

Ústředního ústavu geologického v Praze, Geologického ústavu Dionýze Štúra v

Bratislavě a dalších geologů z vysokých škol atd./.

Veškerá činnost V. Ložka vždy směřovala jedním směrem - dokonale poznat a

chránit přírodu. Nejprve začal studovat naše recentní měkkýše, ale jíž záhy se

vyslovuje i k jejich ochraně stejně jako k ochraně nejrůznějších přírodních vzácností

a památek a rovněž i lokalit a zdánlivě běžných biologických objektů, jimž však hrozí

nebezpečí zničení nebe vyhubení, a tedy možná absence v přírodě jako celku.

Ochranářství v nejširším slova smyslu jako hlavní náplň veškeré jeho práce je proto

nosným programem celého jeho života. Tím mám na mysli nejen Ložkovu publikační

činnost /povšimněme si jen, kolik prací uveřejnil v časopise Ochrana přírody i v

dalších ochranářských sbornících z celého Československa a kolik dalších článků je

s ochranou přírody těsně spjato/, ale stejně tak i jeho aktivitu v nejrůznějších

ochranářských organizacích, institucích a spolcích, počínaje ústředními orgány přes

orgány krajské, okresní až místní, v nichž všude aktivně spolupracuje, přednáší a

školí desítky nových dobrovolných pracovníků ochrany přírody.

V rámci komplexního poznávání přírody, dějů a změn v ní se dr. Ložek dostává

od recentních měkkýšů /tedy od zoologie, zoogeografie, ekologie a botaniky/ ke

kvartémí biostratigrafii, geologii čtvrtohor a pedologii stejně jako k problematice

archeologie, absolutního datování atd. Spolupracuje přitom s mnoha významnými

odborníky, zvláště s geology K. Žeberou, Q. Zárubou, J. Tyráčkem a 7. Šibravou,

sedimentologem J. Kuklou, osteology 0. Fejfarem a I. Horáčkem, pedoložkou L.

245

Smolíkovou, antropologem E. Vlčkem a e archeology F. Froškem a J. Bártou, z nichž

zvláště F. Prosek byl snad nejbližším Božkovým spolupracovníkem a často

inspirátorem mnoha společných výzkumů.

V. Ložek začíná svou vědeckou práci pod vedením legendárního J. Petrboka

nejprve pečlivým sběrem materiálu, který následně podrobně určuje a dále analyzuje.

Zevšeobecněním výsledků svých výzkumů syntetizuje své v Evropě zcela jedinečné

monografie, shrnující nepředstavitelné množství svědomitě utříděných údajů.

Zpracovává úplnou recentní i kvartérní malakofaunu Československa, buduje a

rozpracovává systém detailního chronologického členění post-glaciálu i pleistocénu,

založený na statisticky vyhodnocených desítkách a stovkách profilů v nejrůznějších

typech kvartérních sedimentů, které jsou zpracovány detailní paleoekologicky

podloženou malakoanalýzou. Vypracováním této nové metodiky výzkumu kvartérní

stratigrafie, založené na dokonalém poznání všech zákonitostí zkoumaných vývojů

paleoekocenóz, posouvá československou kvartérní stratigrafii a geologii do čela

celé Evropy. S Ložkovou knihou Quartamollusken der Tschechoslowakei (1964) se

můžeme setkat jako s jedinou prací toho druhu na stolech paleontologů a geologů

kvartéru jak ve Velké Britanii, Holandsku a Francii a samozřejmě i v obou německých

státech a v Rakousku, ale i v Maďarsku, Polsku a SSSR, a to většinou již notně opo-

třebovanou, což je nejlepší důkaz její stálé využivatelnosti.

Činnost V. Ložka se však neomezovala jen na území ČSSR, o čemž svědčí

mnoho prací o fosilních měkkýších a stratigrafii kvartéru z mnoha evropských států.

Stejně jsou známé i jeho přednášky a referáty na zahraničních vysokých školách,

vědeckých pracovištích, na mezinárodních konferencích, sympoziích kongresech. Dr.

Ložek rovněž pracuje v několika mezinárodních geologických a malakozoologických

organizacích.

V. Ložek je však dobře znám i jako nadšený badatel v krasových oblastech,

jako skvělý znalec topografie a geologie celého Československa, jako živoucí

encyklopedie biologické a kvartérně geologické literatury, jako osvědčený pedagog a

výborný znalec cizích jazyků, ale především jako nesmírně pilný a cílevědomý

badatel, který každý volný večer a každý víkend věnuje své práci, jež je pro něho

celoživotním posláním. Nerozřešené problémy ho stále nutí hledat nové metody

studia složitých dynamik vývojů přírodních prostředí a jejich změn, a tak dokonale

poznat základní zákonitosti přirozeného vývoje naší přírody modifikovaného i

246

antropogenní činností. Vyvrcholením této jeho činnosti jsou vždy fundovaně podané

návrhy na její aktivní ochranu.

Mohl bych ještě svého učitele a kolegu V. Ložka hodnotit z dalších pohledů a

hledisek, ale domnívám se, že přiložený seznam jeho publikací je nej-dokonalejším

dokladem o jeho píli a výsledcích dosavadní činnosti, obohacující cennými údaji

ihned několik vědních oborů.

SEZNAM PUBLIKACÍ RNDr. VOJENA LOŽKA, DrSc.

V častěji se vyskytujících časopisech a periodikách byly použity zkratky:

A - Anthropozoikum, Praha

AfM - Archiv für Molluskenkunde, Frankfurt am Main

AL - Akvaristické listy, Praha

AR - Archeologické rozhledy, Praha

B - Biológia, Bratislava

BC - Bohemia centralis, Praha

BI - Bulletin International /České akademie věd a umění/, Praha

BL - Biologické listy, Praha

ČK - Český kras, Beroun

ČMG - Časopis pro mineralogii a geologii, Praha

ČNM - Časopis Národního musea, oddíl přírodovědný /do r. 1976/, řada přírodovědná /od roku 1977/, Praha

ČSBL - Československé botanické listy, Praha

ČSK - Československý kras; Brno /do ročníku VII/, Praha /od ročníku VIII/

ČSOP - Československá ochrana přírody, Bratislava

EuG - Eiszeitalter und Gegenwart, Öhringen

GPB - Geologické práce, Bratislava

GPP - Geologický průzkum, Praha

GSbSAV - Geologický sborník Slovenskej akademie vied, Bratislava

HS - Hortus sanitatis, Praha

CHKOŠ - Chráněná krajinná oblast Šumava, Zpravodaj, České Budějovice

IGP - Instytut Geologiczny, Prace, Tom XXXIV, Czwartorzed Europy srodkowej i wschodniej, Czesc I, Warszawa

KSb - Krasový sborník, Praha

LZ - Lidé a země, Praha

NP - Naší přírodou, Praha

OP - Ochrana přírody, Praha

OPVP - Ochrana přírody, Výzkumné práce z ochrany prírody, Bratislava

P - Příroda, Brno, Praha

247

PA - Památky archeologické, Praha

PBZ - Práce Brněnské základny ČSAV, Brno

PP - Památky a příroda, Praha

PSbOK - Přírodovědecký sborník Ostravského kraje, Opava

PSbSAV - Přírodovědný sborník Slovenskej akadémie vied, Bratislava

PIISSAV - Práce II. sekcie Slovenskej akadémie vied, biologická séria, Bratislava

RČSAV - Rozpravy Československé akademie věd, Rada matematických a přírodních věd, Praha

SA - Slovenská archeologie, Bratislava

SbČSSZ - Sborník Československé společnosti zeměpisné, Praha

SbGV-A - Sborník geologických věd - Antropozoikum, Praha

SbJM - Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy, České Budějovice

SbKVM - Sborník Krajského vlastivědného muzea v Českých Budějovicích, Pří- rodní vědy, České Budějovice

SbMAP - Sborník Masarykovy akademie práce, Praha

SbVPP - Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, Benešov

TOP - Tábor ochráncov přírody, Prehlad odborných výsledkov, Martin

V - Vesmír, Praha

VČSZS - Věstník Československé zoologické společnosti, Praha

VP - Věda přírodní, Praha

VÚÚG - Věstník Ústředního ústavu geologického, Praha

ZbPTNP - Zborník prác o Tatranskom národnom parku, Tatranská Lomnice

ZČSSB - Zprávy československé společnosti botanické, Praha

ZGÚ - Zprávy geografického ústavu ČSAV, Brno

ZGV - Zprávy o geologických výzkumech v roce ....,Praha

Ž - Živa, Praha

ROK 1939

1. Přezimování hlemýždě zahradního-V, XVII, 8, 202.

ROK 1942

2. Skalní step u Prahy-V, XX, 8, 204. - 3. Pozorování o hlemýždi-V, XXI, 4, 95.

ROK 1943

4. Truncatellinacostulata NILSSON - nový plž pro Čechy-VP, XXII, 4, 104-105. - 5. Dva noví

plži pro Čechy. Polita depressa Sterki-VP, XXII, 5, 149-150.

248

ROK 1944

6. Nová naleziště některých vzácných měkkýšů-VP, XXII, 7, 209-211. - 7. Cepaea hortenaia

MÜLLER f. trochoidea CLESSIN-VP, XXII, 9, 275-276. - 8. Žije Laciniaria plicata

DRAP. ve středních Čechách?-VP, XXIII, 1, 26-27. - g.. Rozšíření plže Vitrea

contracta WESTERLUHD ve středních Čechách-VP, XXIII, 2, 62-63. - 10. Vitrea

inopinata (ULIČNÝ) zjištěna v severozápadních Čechách-VP, XXIII, 3, 83-84. - 11.

Poznámka k článku Miroslava Dvořáka-V, XXII,8, 170.

ROK 1945

12. Vypalování travních i jiných porostů vždy škodí-V, 24, 2, 54. - 13_. Zajímaví měkkýši

ledečských vápenců-VP, XXIII, 5, 154-155. - 14. Několik nových poznatků o rozšíření

plže Retinella pura v Čechách (Zonitidae)-VP, XXIII, 7, 214-215. - 15_. Praménka

Bythinella austriaca FRAUENFELD-VP, XXIII, 8, 243. - 16. 0 výskytu okružáka

Planorbis corneus LINNÉ v jižních Čechách-VP, XXIII, 9-10, 290.-17. Vallonia

enniensis GREDLER - nový měkkýš pro Čechy-VP, XXIII, 9-10, 296-297.

ROK 1946

18. Malakozoologický průzkum středočeské vápencové oblasti-ČNM, CXV, 1-2, 73-82. - l9,.

Některé nové nálezy vzácnějších měkkýšů-ČNM, CXV, 1-2, 148--151. - 20. Laciniaria

cana HELD ve středních Čechách-ČNM, CXV, 1-2, 152-153.

ROK 1947

21. Klíč k určení československých měkkýšů /Mlži/-V, 25, 9-10, 196-197. -22. Ekologická

studie plže Helicella striata O. F. MÜLLER-ČNM, CXVI, 1, 65-79. - 23. Příspěvek k

poznání československých plžů z čeledi Vitrinidae. Nouvelles trouvailles de

Semilimax kotulae WEST. et Phenacolimax kochi AND. en Tchécoslovaquie-ČNM,

CXVI, 1, 87-91. - 24. Malakozoologické novinky z ČSR. I-ČNM, CXVI, 2, 125-134.

25_. Měkkýši dolního Povltavi-ČNM, CXVI, 2, 135-148. - 26. Rozšíření plže Clausilia

pumila C. PF. v Čechách -ČNM, CXVI, 2, 204-207. - 27,. LOŽEK V. - LEISKÝ 0.:

Zoologické obrázky z Nízkých Tatier-Príroda, II, 6, 87-88 a 7, 100-101. Turč. Sv.

Martin.

ROK 1947-1948

28. Klíč k určení československých měkkýšů /Plži-Prosobranchia, Basommatophora/-V, 26,

3-4, 70-73. - 29_. Klíč k určení československých měkkýšů /Plži--Stylommatophora/-

V, 26, 6-7, 133-138.

249

ROK 1948

30. Českoslovenští měkkýši-P, 40, 6, 124-128. - 31. Malakozoologické novinky z

Muráňského krasu-P, 41, 4, 89-90. - 3_2. Přehled československých druhů rodu

Pupilla LEACH.-ČNM, CXVII, 1, 32-49. - 33. URBANSKI J. : Klucz do oznaczania

krajowych miecsaków /Molluska/-ČNM, CXVII, 1, 104. - 34. Studie plže Vitrea

inopinata ULIČNÝ na území Československa-ČNM, CXVII, 2, 140-148. - 53.

Předběžná zpráva o malakozoologickém výzkumu Moravského kra-au-ČSK, I, 4, 97-

103. - 36. Přehlížené druhy měkkýšů ve středních Čechách -HS, 1, 2, 141-143. - 37.

Příspěvek k ekologii plže Chondrina avenacea BRUGUIÉRE V Českém krasu-HS, I,

2, 146-148. - ,38. Xerothermní květena Husova kostela v Komárovském pohoří-HS, I,

5, 97. - 39.. Nový plž z rodu Chondrina v ČSR-VČSZS, 12, 83-88. - 40. Naši okružáci-

AL, XX, 1, 3-4. -41. Makkýše Juhoslovenského krasu-Prírodovedný sborník, III, 2-3,

87-116. Turč. Sv. Martin /Prievidza/. - 42. LOŽEK V. - LEISKÝ 0.: Juhoslovenský kras

- perla Západných Karpát-Príroda, III, 4, 49-52. Turč. Sv. Martin. -43. Prodromus

českých měkkýšů-Příroda a věda, 3, 1-177. Praha.

ROK 1949

44. Malakozoologická exkurze-P, 42, 3-4, 35-38. - 45_. Reliktní měkkýši Československa a

jejich ochrana-OP, IV, 3, 49-59. - 46. Nové výzkumy v jižní části Povážského Inovce-

OP, IV, 6, 130-134. - 47. Studie českých stepí na základě recentních i fosilních

mškkýšů-Rozpr. II. tř. Čes. akad., LVIII, 18, 1-90. Praha. - ,48. Étude des steppes en

Bohéme sur la base des mollusques récents et fossile-BI, XLIX, 18, 1-41. Praha. - 49.

Kritický přehled československých měkkýšů-Sbor. Nár. musea, V.B., 3 /Zoologia, 1/,

1-43. Praha. - 50. Žije Chondrina avenacea (BRUG.) opravdu v Moravském krasu?-

ČSK, II, 7-8, 229-230. - 51. Malakozoologické výzkumy v Sudetském mezihoří-HS, II,

4, 169-173. - 52. Plž Fusulus varians C. PFR. ve Vysokých Tatrách-HS, II, 6, 273-

274. - 53. Několik zajímavých malakozoologických nálezů z okolí Pop-radu-HS, II, 6,

274-275. - 54. Halakozoologické výzkumy na Broumovsku-Broumovsko, III, 7-8, 53-

56. Broumov. - 55. Makkýše Muránského krasu-PSbSAV, IV, 119-159. - 56. Stepní

měkkýši Žatecka-Krajem Lučanů, XV, 7-8, 54-57. Žatec.

ROK 1950

57. Náš nejmenší mlž-V, 28 (1949-50), 9-10, 167-168. - 58. Některé přírodní památky v

jižních Brdech-OP, V, 3, 52-55. - 59. Nástin přírodních poměrů Džbánu s hlediska

ochrany přírody-OP, V, 5-6, 97-104. - 60. Malakozoologický výzkum jeskyně

"Propadlá" u Budňan, okres Beroun-ČSK, III, 1, 2-5. -61. Měkkýši maďarovské

kulturní vrstvy na krasovém ostrohu Bašta u Ivanovou nad Váhem-ČSK, 111, 4-5,

133. - 62. Zpráva o malakozoologickém výzkumu československých krasových oblasti

v letech 1940-1950-ČSK, III, 6-7, 156-163. - 63. Několik malakozoologickýeh nálezů z

250

jižní části Tribečských hor-ČSK, III, 9-10, 294-295. - 64. Zpráva o pedogeologickém

mapování na listu Chomutov-Všst. Stát. geol. úst. ČSR, XXV (1950), 2-3, 141-144.

Praha. - 65. Malakozoologické výzkumy v okolí Mariánských Lázní-SbMAP, XXIV, 3-

4, 204-217. - 66. Nález tisu /Taxus baccata/v Malých Karpatech-ČSBL, II, 8-9, 121-

122. - 67. K rozšíření tařice chlumní /Alyssum montanum L./ na Žatecku-ČSBL, II, 10,

148-149. - 68. Rozšíření bahenky žíhaně /Viviparus fasciatus MÜLLER/ v

Československu-AL, XXII, 7, 125-126.

ROK 1951

- 69. Malakozoologické novinky z ČSR. II-ČNM, CXVII-CXIX (1949-1950), 31-40. -70.

Malakozoologický výzkum Ústeckého kraje-ČNM, CXX, 1, 10-20. - 7l.Ma-

lakozoologické poměry luhu Černínovsko u Libiše OP, VI, 1, 18-19. - 72.

Malakozoologické poměry reservace Peliny u Chocně-OP, VI, 1, 19-20. - 73_.

Měkkýši reservace Kuzov a Lovoš v českém Středohoří-OP, VI, 2-3, 46-47. - 74.

Malakozoologické poměry reservací Čertova a Týřovická skála v údolí Berounky-OP,

VI, 2-3, 47-48. - 75. Měkkýši reservace v Kopči u Neratovic-OP, VI, 2-3, 52. - 76. Dvě

památná naleziště měkkýšů na jižní Šumavě-OP, VI, 5, 109-110. - 77. Několik

poznámek o reservaci Kuchyňka a jejím okolí-OP, VI, 5, 111-112. - 78. PROŠEK F. -

LOŽEK V.: Zpráva o výzkumu kvartéru v Letkách nad Vltavou-VÚÚG, XXVI, 1-3, 101-

104. - 79 PROSEK F. - LOŽEK V.: Zpráva o výzkumu kvarteru paleolitického sídliště

v Bojnicích-VÚÚG, XXVI, 1-3, 104-107. - 80. Přehled měkkýších faun kvartér-ních

sedimentů na základě novějších výzkumů-Sbor. Ústř. úst. geol. XVIII, 553-572.

Praha. - 81. Zpráva o výzkumu karlštejnské chráněné oblasti v Českém krasu-ČSK,

IV, 1-2, 23-24. - 82. Nové nálezy plže Vertigo arcti-ca VALL. v Bielských Tatrách-

ČSK, IV, 7-8, 193-194. - 83. Plž Schistophallus orientalis CL. v Muráňském a

Jihoslovenském Krasu-ČSK, IV, 9, 219-223. - 84. Nové malakozoologické výzkumy

na Českolipsku-SbMAP, XXV, 138-139, 349-364. - 85. Vodní měkkýš Fagotia esperi

FÉRUSSAC v Československu-AL, XXIII, 1, 3-4. - 86. Vodní měkkýši na Šumavě-

AL, XXIII, 7, 97. - 87. Malakozoologické výskumy v Malých Karpatoch-PSbSAV

(1950), 20--57.

ROK 1952

88. Nástin malakozoologických poměrů Pavlovských vrchů-ČNM, CXX, 2, 103-112. - 89.

Zpráva o malakozoologickém výzkumu Poľany-ČNM, CXXI (1952), 1, 71-75. - 9O.

Nové nálezy plže Vitrea inopinata (ULIČNÍ) v ČSR-ČNM, CXXI (1952), 2, 200. - 21-

Další naleziště plže Truncatellina claustralis (GREDLER) v Českém Krasu-ČNM,

CXXI (1952), 2, 200. - 92. Měkkýši Malého Ružínku a několik připomínek k

ochranářským otázkám v údolí Hornádu nad Košicemi-OP, VII, 3, 63-64. - 93. Zpráva

o ochranářském průzkumu Gaderské doliny ve Velké Fatře-OP, VII, 5, 116-118. - 94.

Kvartérní měkkýši sídliště "Zámeček" u Nitrianského Hrádku-A, I (1951), 37-52. - 95.

251

AMBROŽ V. - PROŠEK F. - LOŽEK V.: Mladý pleistocén v okolí Moravan u Piešťan

nad Váhom-A, I (1951), 53-142. - 96. Jaroslav Petrbok se dožívá sedmdesáti let-A,I

(1951), 235-236. - 97. LOŽEK V. - PROŠEK F. - VLČEK E.: Zpráva o zasedání

diluviální sekce na VI. pracovní konferenci státních archeologických ústavů v Brně-A,

I (1951), 237-239. - 98. Zpráva o pedogeologickém mapování na listu Rychnov nad

Kněžnou-VÚÚG, XXVII, 3-4, 135-141. - 99. Zpráva o paleontologickém výzkumu

kvartéru v okolí Štúrova. -VÚUG, XXVII, 3-4, 174-179. - 100. PROŠEK F. - LOŽEK V.:

Výzkum sprašové-ho pokryvu v Sedlci u Prahy-VÚUG, XXVII, 6, 250-254. - 101.

PROŠEK F. - LOŽEK V. - HOKR Z. - VLČEK E.: Zpráva o výzkumu pleistocénních

uloženin v jeskyni na Zlatém koni u Koněprus-VÚUG, XXVII, 6, 254-257. - 102. Plž

Vitrea transsylvatica CLESSIN v Moravském Krasu-ČSK, V, 1-2, 14-15. -103. LOŽEK

V. - PROSEK F.: Nález jezerních sedimentů v Českém krasu /Předběžná zpráva/.-

ČSK, V, 5, 112-115. - 104. LOŽEK V. - BÁRTA J.: K otázce stáří holocenních

travertinových poloh v našich jeskyních-ČSK, V, 6, 137--139. - 105. Výzkum jeskyně

Zlatého koně u Koněprus (Zpráva za I. výzkumné období r. 1951 /2. část./) Rozbor

měkkýší fauny-ČSK, V, 7-10, 170-172. 106. Cochlodina remota sp. n.-nový plž z

čeledi Clausiliidae-VČSZS, XVI, 1-2, 135-3 42.

ROK 1953

107. Měkkýši reservací v okolí Štúrova-OP, VIII, 1, 16-17. - 108. Několik poznámek o

reservaci na Štěpánovském vrchu v Českém Středohoří-OP, VIII, 1, 17-18. - 109.

Vrch Baba u Ladmovců - památné naleziště měkkýše Jaminia tridens albolimbata (L.

PFR.)-0P, VIII, 3, 68-69. - 110. Nový nález praménky Bythinella austriaca FRFLD. v

chráněné šárecké oblasti-OP, VIII, 4, 92-93. - 111. Malakozoologický výzkum

reservace Žebračka u Přerova-OP, VIII, 5, 115-116. - 112. Výzkum ložiska

sladkovodní křídy u Malého Újezda na Mělnicku-A, II (1952), 29-92. - 113. PROŠEK

F. - LOŽEK V.s Mesolitické sídliště v Zátyní u Dubé-A, II (1952), 93-160. - 114.

ŽEBERA K. - LOŽEK V.: Postglaciální, preneolitická strž ve spraších "Na křižo-

vatkách" u Buštěhradu-A, II (1952), 173-186. - 115. MAZÁLEK M. - ŽEBERA K. -

ZÁZVORKA V. - LOŽEK V.: Housterské sídliště s buližníkovou a křemennou industrii

na buližníkovém hřbetu u Lobkovic /Brandýs nad Labem/ -A, II (1952), 187-199. - 116

Možnosti paleontologického výzkumu pleistocénu v Předmostí u Přerova-A, II (1952),

279-280. - 117. SKŘIVÁNEK F. LOŽEK V.: Šestá sluj na Chlumu u Srbska-ČSK, VI,

2-3, 63-65. - 118. Nové nálezy interglaciálních malakofaun v Českém krasu-ČSK, VI,

8-10, 223-224. - 119. 0 systematickém postavení plže Laciniaria nitidosa (ULIČNÝ) n.

emend.-Rozpr. II. tř. Čes. akad. věd a umění, LXII (1952), 5, 1-18. Praha. - 120. On

the Taxonomie Position of the Snail Laciniaria nitidosa (ULIČNÝ) n. emend-VI, LIII

(1952), 5, 1-10. - 121. LOŽEK V. - PROŠEK F. WOLDSTEDT P.s Norddeutschland

und angrenzende Gebiete im Eiszeitalter -AR, V (1953), 1, 115-116. - 122.

Pleistocénní měkkýši z gravettského sídliště u Dolních Věstonic, in: KNOR A. -

252

LOŽEK V. - PELÍŠEK J. - ŽEBERA K.: Dolní Věstonice /Výzkum tábořiště lovců

mamutů v letech 1945-1947/. -Monumenta Archeologica, II, 45-51. Praha.

ROK 1954

123. Malakozoologické výzkumy v ČSR v létech 1951-1952-ČNM, CXXII (1953), 2, 123-139.

- 124. Pupilla bigranata (RSSM.) v Horehroní-ČNM, CXXIII (1954), 1, 126. - 125.

Nový nález okružáka Anisus septemgyratus (BLZ.) v Potiské nížině-ČNM, CXXIII

(1954), 1, 126-127. - 126. LOŽEK V. - MÁCHA S.: Zeměpisné rozšíření plže

Laciniaria moravica Brabenec /Čeleď Clausiliidae/-ČNM, CXXIII (1954), 2, 148-155. -

127. Návrh na zřízení reservace Obrany v Hostýnských horách-OP, VIII, 6, 132-133. -

128. ŽADIN V. I.: Moljuski presných i solonovátych vod SSSR-OP, VIII, 6, 3. strana

desek. - 129. Měkkýši pralesní reservace Mionší u Jablunkova-OP, IX, 1, 23-24. -

130. Měkkýší fauna luhu Království u Grygova-OP, IX, 2, 60-61. - 131. Malako-

zoologický výzkum reservace Borec v Českém Středohoří-OP, IX, 3, 93-94. -132.

Měkkýši Milešovky-OP, IX, 4, 123. - 133.. Měkkýši Demanovské doliny-OP, IX, 5,

153-154. - 134. VESELÝ J.: Příroda Československa, její vývoj a ochrana.OP, IX, 5,

159-160. - 135. WAGNER H. : Die Raublungenschnecken-Gattungen Daudebardia,

Testacella und Poiretia-OP, IX, 6, 192. - 136. Měkkýši Francké hory u Milešova-OP,

IX, 7, 218-219. - 137. Měkkýši stepní reservace v Debři u Mladé Boleslavi.OP, IX, 8,

250. 138. Malakozoologické poměry reservace Radobýl u Litoměřic-OP, IX, 9, 275. -

139. Měkkýší reservace Milé u Loun-OP, IX, 10, 310. - 140. ŽEBERA K. - LOŽEK V.:

Profil kvartérními sedimenty v Posadovickém štěrkopískovníku u Vlíněvsi na

Mělnicku-A, III (1953), 29-35. - 141. Rozbor měkkýší fauny ze slovanského hradiště v

Libušině /okres Slaný/-A, III (1953), 127. - 142. Zpráva o výzkumu kvartemích

měkkýšů ČSR v roce 1952-A, III (1953), 129-134. -143. Zpráva o paleontologickém

výzkumu cihelny v Zájezdu u Buštěhradu-A, III (1953), 135-138. - 144.

Malakozoologický výzkum Ostravska v roce 1952-in: ŽEBERA K. - POKORNÝ S. -

AMBROŽ V. - HOLÁNEK F. - POULÍK J. - LOŽEK V.: Výsledky výzkumů

čtvrtohorních pokryvných útvarů Ostravska za rok 1952-A, III (1953), 265-279. -145.

ŽEBERA K. - LOŽEK V.: Příčný řez buližníkovým hřbetem s mousterienským

sídlištěm u Lobkovic a jeho malakofauna-A, III (1953), 281-288. - 146. PROŠEK F. -

LOŽEK V.: Sprašový profil v Bance u Piešťan /západní Slovensko/-A, III (1953), 301-

323. - 147. Noví měkkýši československého pleistocénu. Vertigo pseudosubstriata

sp. n., Pupilla museorum densegyrata ssp. n. a Pupilla loessica sp. n.-A, III (1953),

327-342. - 148. Měkkýši vrchu nad jeskyní Domicou a jejich význam pro poznání

paleogeografie Jihoslovenského krasu-ČSK, VII, 2-4, 65. -149. Nález plže Iphigena

latestriata A. SCH. /Clausiliidae/ v bojnickém holocénu-ČSK, VII, 2-4, 65-66. - 150.

VESELÝ J.: Příroda československa, její vývoj a ochrana-ČSK, VII, 2-4, 87-88. - 151.

Profil holocénem na svahu Děvína a jeho význam pro poznání původní tvářnosti

Českého krasu--ČSK, VII, 5-7, 134-136. - 152. Měkkýši Hrubého Jeseníku-PSbOK,

253

XV, 1, 16-65. - 153. Malakozoologický výzkum Slezska v posledních 5 letech-Slezský

studijní ústav, 61. zpráva /únor 1954/, 1-2. Opava. - 154. PROŠEK F. LOŽEK V.:

Stratigrafické otázky československého paleolitu-PA, XLV (1954), 35-74. - 155.

Historický vývoj naší přírody a její přetváření člověkem - in: KODYM O. - LOŽEK V. -

MAŘAN J. - NOVÁK F. A. - SMOLÍK L. VESELÝ J. - ZÁRUBA Q.: Ochrana

československé přírody a krajiny - díl I., 35-54. Praha.

ROK 1955

156. Měkkýši okolí Skalska /u Mladé Boleslavi/-ČNM, CXXIV (1955)-ČNM, CXXIV (1955), 1,

82-85. - 157. Měkkýši okolí Lubné /u Rakovníka/-ČNM, CXXIV (1955), 1, 86-88. -

158. Měkkýši lanšperské soutěsky u Ústí nad Orlicí. -ČNM, CXXIV (1955), 1, 96-98. -

159. Plž Cochlodina commutata (ROSSM.) na Hřebečově-ČNM, CXXIV (1955), 2,

221. - 160. Okružák Gyraulus riparius WEST. na Velkém Žitném ostrově-ČNM,

CXXIV (1955), 2, 221-222. -161. Malakozoologické poznámky z okolí Brlohu u Loun-

ČNM, CXXIV (1955), 2, 222. - 162.Měkkýši Kalvarie u Velkých Žernosek-OP, X, 4,

117-118. -163. Měkkýši luzní reservace u Kozel nad Labem-OP, X, 6, 186. - 164.

LOŽEK V. - GULIČKA J.:Zoologický výzkum pralesní reservace "Stužice" ve

slovenských Východních Karpatech /Mollusca, Myriapoda/-OP, X, 7, 202--209. - 165.

Měkkýši luhu Zástudánčí u Kojetína na Hané-OP, X, 10, 310--311. - 166. Měkkýši

československého kvartéru-Rozpr. Ústř. úst. geol., XVII, 1-510. Praha. - 167. KUKLA

J. - LOŽEK V.: O některých profilech v kvartérních sedimentech Jihoslovenského

krasu-A, IV (1954), 53-69. -168. Měkkýši pleistocénních travertinů v Gánovcích-A, IV

(1954), 91-105. - 169. PROŠEK F. - LOŽEK V. : Výzkum sprašového profilu

v Zamarovcích u Trenčína-A, IV (1954), 181-211. - 170. Malakozoologický výzkum

Ostravska v roce 1953-in: FEJFAR 0. - KNEBLOVÁ V. - DOHNAL Z. - LOŽEK V.:

Paleontologický a cenologický výzkum kvartérních sedimentů Ostravska v

roce 1953-A, IV (1954), 269-284. - 171. ŽEBERA K. - LOŽEK V. - KNEBLOVÁ

V. - FEJFAR O. - MAZÁLEK M.: Zpráva o II. etapě geologického výzkumu

kvartéru v Předmostí u Přerova na Moravě-A, IV (1954), 291-362. - 172.

Zpráva o VIII. pracovní konferenci Archeologických ústavů ČSAV a SAV-

-A, IV (1954), 493-496. - 173. Zpráva o malakozoologickém výzkumu Vel-

kého Žitného ostrova v roce 1953-PIISSAV, I, 6, 1-31. - 174. Hippeutis

riparius (WESTERLUND) im Donau-Tiefland-AfM, 84, 1-3, 107.

ROK 1956

175. Měkkýši Komorního Hrádku a Staré Dubé-ČNM, CXXV (1956), 1, 79-80. -176.

Malakozoologická novinky z ČSR. III.-ČNM, CXXV (1956), 2, 142-151.-177. Hlemýžď

Cepaea vindobonensis (FÉR.)u Skoupého na Sedlčansku-ČNM, CXXV (1956), 2,

202-203. - 178. Malakozoologické nálezy z oblasti Čertova břemene-ČNM, CXXV

254

(1956), 2, 203-204. - 179. LOŽEK V. - PROŠEK F.: 0 změnách přírodních poměrů

Jihoslovenského krasu v nejmladší geologické minulosti-OP, XI, 2, 33-42. - 180.

Několik poznámek o reservaci Tobiášův vrch-OP, XI, 4, 119. - 181. Měkkýši

Vyšenských kopců u českého Krumlova-OP, XI, 8, 20. - 182. Malakozoologický

výzkum reservace "Teplice" u Jasova-OP, XI, 9, 264-268. - 183. Seznam státních

přírodních reservací /recenze/-OP, XI, 10, 314. - 184. LOŽEK V. - SEKYRA J.: Zpráva

o výzkumu jeskynních sedimentů v roce 1955-ZGV 1955, 103-106. - 185. Výsledky

výzkumu kvartérních měkkýšů v Čechách po druhé světové válce-A, V (1955), 146-

152. - 186. Sprašové pokryvy v Sedlci u Prahy-A, V (1955), 176-177. - 187. LOŽEK

V. - KUKLA J.: Holocenní "klíny" ve sprašové strži u Hostimi-A, V (1955), 219-232. -

188. Malakozoologický výzkum Ostravsko--karvinské pánve-A, V (1955), 337-350. -

189. Vertigo pseudosubstriata LOŽEK v pleistocénu v Horkách nad Jizerou-A, V

(1955), 363-364. - 190. LOŽEK V. - KUKLA J.: Profil holocenními svahovinami ve

Velké Chuchli (V Dolích)-A, V (1955), 407-423. - 19l. Interglaciální malakofauna z

Předmostí u Přerova-A, V (1955), 439-454. - 192. Klíč československých měkký-šú-

SAV, 1-437. Bratislava. - 193. Měkkýši křešické holocenní slatiny.-in: KNEBLOVÁ V.:

Nález holocénní flory v Křešicích u Litoměřic-Preslia, 28 (1956), 2, 119-121. Praha. -

194. Měkkýši Hrabětického lesa u Jeseníku nad Odrou-PSbOK, XVII (1956), 1, 153-

154. - 195. Měkkýši vrchu Svince a "Tropického údolí" u Nového Jičína-PSbOK, XVII

(1956), 4, 596-597. -196. Měkkýši doliny Zabó ve Slovenském Rudohoří-B, XI, 8,

472-479. - 197. Vertigo moulinsiana (DUPUY) in Czechoslovakia-Basteria, 20, 1, 12-

17. Leiden.

ROK 1957

198. Malakozoologické sběry v údolí Střely-ČNM, CXXVI (1957), 1, 99. - 199. Měkkýši Velké

Hůrky u Tříman-ČNM, CXXVI (1957), 1, 99-100. - 200. Malakozoologické poznámky

ze středního Posázaví-ČNM, CXXVI (1957), 2, 159--166. - 201. K měkkýší fauně

okolí Libáně-ČNM, CXXVI (1957), 2, 191. -202. Okružák Anisus vorticulus

(TROSCHEL) v Moravské bráně-ČNM, CXXVI (1957), 2, 192. - 203. LOŽEK V. -

FEJFAR 0.: K otázce staropleistocénní fauny ze Stránské skály u Brna-VÚÚG, XXXII,

4, 290-294. - 204. K otázce stáří hranovnických travertinů na Slovensku-VÚÚG,

XXXII, 6, 427-429. -205. Měkkýši reservace Blatenský vrch-OP, XII, 7, 221. - 206. Jak

vypadaly Pavlovské vrchy v interglaciálu-OP, XII, 10, 285-288. - 207. Plzák Arion

intermedius NORMAND v reservaci "Soutěsky" u Hřenska-OP, XII, 10, 295. - 208.

LOŽEK V. - KNEBLOVÁ V.: Paleontologický výzkum interglaciálních travertinů v

Hradišti pod Vrátnom-A, VI (1956), 103-117. - 209. LOŽEK V. - SEKYRA J. - KUKLA

J. - FEJFAR O.: Výzkum Velké Jasovské jeskyně-A, VI (1956), 193-282. - 210.

Výzkum ložisek přirozených hnojiv ve středních Čechách-ZGV 1956, 104-105. - 211.

LOŽEK V. - PROŠEK F.: Krasové zjevy v travertinech a jejich stratigrafický význam -

ČSK, 10, 4, 145--158. - 212. Československé druhy rodu Carychium MÜLLER

255

/Mollusca, Basommatophora/-VČSZS, XXI, 3, 225-232. - 213. Daudebardia falax

SÓÓS na Ostravsku /Mollusca, Stylommatophora/-VČSZS, XXI, 4, 326-331. - 214.

LOŽEK V. - MÁCHA S.: Nástin malakozoologických poměrů Vsetínských vrchů -

PSbOK, XVIII (1957), 3, 342-357. - 215. Malakozoologické výzkumy na horním

Hronu-B, XII, 1, 44-62. - 216. Helicella (Xerocincta) neglecta (DRA-parnaud) in

Böhmen und Thüringen-AfM, 86, 4/6, 167-170. - 217. PROŠEK F. - LOŽEK V.:

Stratigraphische Übersicht des tsehechoslowakischen Quartärs-EuG, 8, 37-90. - 218.

Quaternary travertines of Czechoslovakia-INQUA, V. Congres Internat., Résumés des

Communications, 110-111. Madrid-Barcelona.

ROK 1958

219. Měkkýši Křemešníku u Pelhřimova-ČNM, CXXVII (1958), 1, 72-73. - 220. Měkkýši

vápencové oblasti u Padouchova na jižním svahu Ještědu-ČNM, CXXVII (1958), 1,

73. - 221. Malakozoologické novinky z ČSR.IV.-ČNM, CXXVII (1958), 2, 120-131. -

222. Arion fasciatus (NILSSON, 1822) v ČSR-ČNM, CXXVII (1958), 2, 219-220. -

223. K ochraně Velkého Blaníku-OP, XIII, 1, 20-21. - 224. Několik poznámek o vrchu

Hradišti u Březiny na Rokycansku-OP, XIII, 3, 77-78. - 225. Připomínky k ochraně

Libochovské strouhy a hlediska malakozoologie-OP, XIII, 4, 110-111. - 226. Měkkýši

reservace Čičov u Hořence na Lounsku-OP, XIII, 5, 137-138. - 227. Měkkýši státní

přírodní reservace Choustník-OP, XIII, 7, 193. - 228. Měkkýši reservace "Rač" u

Lochočic-OP, XIII, 10, 263. - 229. ZÁRUBA Q. - LOŽEK V.: V. kongres

Mezinárodního sdružení pro studium kvartéru ve Španělsku v roce 1957-VÚÚG,

XXXIII, 3, 156-163. - 230. K otázce stáří pleistocénní malakofauny z Chlupáčovy sluje

na Kobyle u Koněprus-VÚÚG, XXXIII, 5, 380-384. - 231. Stratigrafie a měkkýši

holocenních travertinů v Háji u Turni-A, VII (1957), 27-36. - 232. Nové interglaciální

malakofauny ze Slovenska-A, VII (1957), 3-475. - 233. Quartäre Weichtiere der Drei-

Ochsen-Höhle-in: PROŠEK F.: Die Erforschung der Drei-Ochsen am Kotýs-Berg bei

Koněprusy-A, VII (1957), 47-78. - 234. LOŽEK V. - TYRÁ-ČEK J.: Stratigrafický

výzkum travertinu v Tučíně u Přerova-A, VII (1957), 261-286. - 235. Výzkum

kvartérních měkkýšů Ostravska v roce 1956-A, VII (1957), 287-289. - 236. KUKLA J. -

LOŽEK V.: K problematice výzkumu jeskynních výplní-ČSK, 11, 19-83. - 237.

Krasové studie v referátech předložených V. mezinárodnímu kongresu INQUA ve

Španělsku 1957-ČSK, 11, 226-227. - 238. Výzkum krasových oblastí a jeho cíle-KSb,

I, 3-11. - 239. Z výzkumu Velkého jezera u Hrhova v Jihoslovenském krasu-KSb, I,

35-38. - 240. HUDEC V. - LOŽEK V. - MÁCHA S.: K výskytu plže Laciniaria

/Pseudalinda/ riloensis (A. J. WGN.) na území severovýchodní Moravy-PBZ, XXX, 8,

335-368. - 241. Nové nálezy vzácnějších hrachovek /Pisidium,Bivalvia/ na Ostravsku-

PSbOK, XVIII (1957), 4, 578-579. - 242. Cochlicopa nitens (KOKEIL) in

Czechoslovakia-Basteria, 22, 4-5, 69-74. Leiden.

256

ROK 1959

243. Měkkýši Chýlavy u Blovic-ČNM, CXXVII (1959), 1, 88. - 244. Měkkýši vrchu Vápenný

/789 m/ u Jitravy-ČNM, CXXVII /1959/, 1, 88-89. - 245. Malakozoologické novinky z

ČSR. V.-ČNM, CXXVII (1959), 2, 146-151. - 246. Malakozoologické nálezy na horní

Šembeře-ČNM, CXXVII (1959), 2, 204-205. - 247. Malakozoologický výzkum

reservace Skařina u Mikulčic-OP, XIV, 1, 20-21. - 248. Malakozoologické poměry

reservace "Studený vrch" u České Kamenice-OP, XIV, 2, 54-55. - 249. Měkkýši

reservace Pučanka u Hejné-OP, XIV, 3, 90-91. - 250. Malakozoologické poměry

hradu Lopata u Šťáh-lav-OP, XIV, 4, 115. - 251. Malakozoologický výzkum kdyňských

reservací-OP, XIV, 6, 169-170. - 252. Alt-Thüringen /Jahresschrift des Museum für

Ur- und Fruhgeschichte Thuringens/. Dritter Band 1957/58, Weimar-VÚÚG, XXXIV, 5,

393-394. - 253. Výzkum ložisek přirozených hnojiv v oblasti Českého masivu-ZGV

1957, 123-124. - 254. Zoopaleontologický výzkum pleistocénních travertinů-ZGV

1957, 124-126. - 255. Kvartérní travertiny Československa-ČMG, IV, 1, 85-90. - 256.

ZÁRUBA Q. - LOŽEK V.: Exkurze během V.kongresu INQUA ve Španělsku-ČMG, IV,

1, 112-115. - 257. LOŽEK V. - MACH V.: Profil nivou Suchomastského potoka u

Litohlavského mlýna-A, VIII (1958), 159-176. - 258. LOŽEK V. - TYRÁČEK J. -

FEJFAR 0.: Die Quartären Sedimente der Felsnische auf der Velká Kobylanka bei

Hranice /Wiesskirchen/-A, VIII (1958), 117-203. - 259. LOŽEK V. - TYRÁČEK J.:

Pleistocénní travertiny u Radslavic na Přerovsku-A, VIII (1958), 227-235. - 260.

Výzkum kvartérních měkkýšů Moravské brány v roce 1957-A, VIII (1958), 277-278. -

261. LOŽEK V. - VLČEK E.: Zpráva o Fuhlrottově oslavě a pracovním zasedání

kvartérních badatelů středního Německa a jihovýchodní Evropy-A, VIII (1958), 285-

289. - 262. Zpráva o pracovní cestě do Maďarska v létě 1956-A, VIII (1958), 289--

295. - 263. Měkkýši lidického katastru /Z výzkumu území nově budované obce

Lidice/-Musejní zprávy Pražského kraje, III (1958), 5-6, 114-118. - 264. ZÁRUBA Q. -

LOŽEK V.: K otázce stáří podhorských kuželů na úpatí Malé Fatry-GSbSAV, X

(1959), 2, 291-300. - 265. Zur Verbreitung von Laciniaria turgida und Iphigena tumida

im Bohmerwald-AfM, 88, 1/3, 69-74. - 266. LOŽEK V. - KUKLA J.: Das Lossprofil von

Leitmeritz an der Elbe, Nordbohmen-EuG, 10, 81-104.

ROK 1960

267. Malakozoologické novinky z ČSR. VI.-ČNM, CXXIX (1960), 1, 72-78. - 268. Měkkýši

Poráčského járku a doliny Vernárskáho potoka-ČNM, CXXIX (1960), 1, 102-103. -

269. Měkkýši hradu Landštejna-ČNM, CXXIX (1960), 1, 103-

-104. - 270. Měkkýši Pohanské u Plaveckého Mikuláše-ČNM, CXXIX (1960), 2, 201.

- 271. Malakozoologické poznámky z kraje mezi Plzní a Klatovy-

ČNM, CXXIX (1960), 2, 202. - 272. K výskytu rodu Gastrocopta v čs. pleistocénu

257

/Mollusca/-ČNM, CXXIX (1960), 2, 202-203. - 273. K ochraně zbytku

suťového lesa v zámeckém parku v Opočně-OP, XV, 4, 124. - 274. Měkkýši

Nedošínského háje-OP, XV, 4, 124. - 275. K výzkumu travertinu u Sv. Jana pod

Skalou-OP, XV, 6, 177. - 276. SCHMID E.: Höhlenforschung und

Sedimentenanalyse-VÚUG, XXXV, 1, 7-8. - 277. WERNER J.: Zur Kenntnis dern

Braunen Karbonatböden /Terra fusca/ auf der Schwäbischen ALB.-VÚÚG, XXXV, 1,

59-60. - 278. LOŽEK V. - TYRÁČEK J. s Stratigrafická posice "vysoké terasy" v

Turčianské kotlině-VÚÚG, XXXV, 1, 61-63. - 279. Quartär 10/11 (1958)-VÚÚG,

XXXV, 1, 64. - 280. Festschrift zum 70. Geburtstag von Paul Woldstedt-VÚÚG,

XXXV, 2, 165-166. - 281. MAIGNIEN R.: Le cuirassement des dols en Guinée

/Afrique Occidentele/-VÚÚG, XXXV, 2, 166. - 282. ZÁRUBA Q. - LOŽEK V. - KUKLA

J.: Starokvartémí sedimenty v hliništi cihelny u Žalova-VÚÚG, XXXV, 3, 225-228. -

283. BRUNNACKER K.: Zur Kenntnis des Spät- und Postglazials in Bayern-VÚÚG,

XXXV, 4, 317-318. - 284. ZOTZ L. F.s Kösten, ein Werkplatz des Praesolutréen in

Oberfranken- VÚÚG, XXXV, 4, 333-334. - 285. PÉCSI M.: A Magyarországi

Dunavolgy Kiala-kulása és felszínalak-tana-VÚÚG, XXXV, 5, 355-356. - 286.

FELGEHAUER E.: Willendorf in der Wachau-VÚÚG, XXXV, 5 , 406. - 287. VÉRTES

L.: Untersu-chungen an Hohlensedimenten-VÚÚG, XXXV, 6, 450. - 288. Muráňská

brekcie-VÚÚG, XXXV, 6, 469-471. - 289. FRANZ H.: Feldbodenkunde-VÚÚG, XXXV,

6, 472. - 290. Výzkum ložisek přirozených hnojiv v západní polovině ČSR. -ZGV

1958, 86-88. - 291. Výzkum pleistocénních měkkýšů ČSR-ZGV 1958, 88-89. 292.

Problematika stratigrafie mladého pleistocénu-ČMG, V, 2, 226-227. 293. Význam

krasových oblastí pro paleontologii kvartéru-ČSK, 12, 123--170. - 224. Jak vypadal

Zlatý Kůň ve středověku-KSb, II, 4-16. - 295. K otázce stáří svahových hlín pod

spodním červeným převisem nedaleko ústí Kačáku u Srbska-KSb, II, 19-24. - 296.

Nález interglaciální malakofauny v krasových dutinách u Jelšavy-KSb, II, 43-52. -

297. LOŽEK V. - TYRÁČEK J.: Příspěvek k poznání vývoje údolí Váhu mezi

Trenčínem a Piešťany-SbČSSZ, 65, 1, 6-14. - 298. K současné problematice

stratigrafie mladopleistocénních spraší a časového zařazení mladého paleolitu-AR,

XII (1960), 4, 560--579. - 299. spoluautor hesel in: SVOBODA J. a kol.: Naučný

geologický slovník. 1. a 2. díl.-NČSAV. Praha.

ROK 1961

300. Plž Laciniaria gulo (BLZ.) v holocénu u Hranovnice-ČNM, CXXX, 1, 115. -301.Měkkýš

Monachoides umbrosa (C. PFR.) v interglaciálních travertinech v Hradišti pod

Vrátnom-ČNM, CXXX, 1, 115. - 302. Trichia bakowski (PO-LIŇSKI) na Čertovici v

Nízkých Tatrách-ČNM, CXXX, 1, 115-116. - 303. Nálezy interglaciálních měkkýšů z

cihelny v Sedlci u Kutné Hory-ČNM, CXXX, 1, 116-117. - 304. Plž Abida secale

(DRAP.) u Borinky v Malých Karpatech -ČNM, CXXX, 2, 218-220. - 305. Travertin u

Komni v Bílých Karpatech-ČNM, CXXX, 2, 220-222. - 306. Jaroslav Petrbok zemřel-

258

VÚÚG, XXXVI, 2, 155-156. 307. .YOLDSTEDT P.: Das Eiszeitalter (II).-VÚÚG,

XXXVI, 5, 353-354. -308. Nález interglaciálních sedimentů v Pavlově-VÚÚG, XXXVI,

5, 365-368. 309. STARKEL L.: Rozwój rzezby Karpat fliszowych v holocenie-VÚÚG,

XXXVI, 5, 380. - 310. RUSKE R. - WUNSCHE M.: Lösse und fossile Böden im

mittleren Saale- und unteren Unstruttal-VÚÚG, XXXVI, 5, 388. - 311. Eiszeitalter und

Gegenwart /Band II/-VÚÚG, XXXVI, 6, 452. - 312. Výzkum ložisek přirozených hnojiv

v roce 1960 /Dokončení prací v oblasti Čechy a Morava/-ZGV 1960, 172. - 313.

Biostratigrafický výzkum čs. kvartéru v roce 1960-ZGV 1960, 173-175. - 314.

František Prošek a jeho životní dílo-A, IX (1959), 7-14. - 315. Stratigrafický výzkum

travertinu u Skřečoně-A, IX (1959), 35-45. - 316. Stratigrafický výzkum travertinu v

Želátovi-cích u Přerova-A, IX (1959), 47-63. - 317. Stratigrafický výzkum ložiska

sypkých sintrů a slatin u Dluhonic na Přerovsku-A, IX (1959), 65-76. -318. Další

interglaciální malakofauny ze Slovenska-A, IX (1959), 77-85. 319. Měkkýši skupiny

Vysoké Běty v předhoří Šumavy u Netolic-SbKVM, III (1961), 137-146. - 320.

Příspěvek k poznání měkkýšů východních Čech-Práce Musea v Hradci Králové, Série

A: Vědy přír., II, 1-2, 211-223. Hradec Králové. - 321. Stratigraphical Significance of

Quaternary Mollusca -INQUA Intern. Assoc. on Quaternary Research, Vlth Congress,

Abstracts of Papers, 25. Lódz. - 322. Introduction-in Survey of Czechoslovak

Quaternary, IGP, 7-10. - 323. KUKLA J. - LOŽEK V.: Loesses and Related Deposits-

in: Survey IGP, 11-28. - ,324. - Cave Fills-in: Survey..., IGP, 47-51. - 325.

Moorland Deposits-in: Survey..., IGP, 53-54. - 326. KUKLA J. – LOŽEK V.:

Soilsin: Survey..., IGP, 59-63. - 327. Lacustrine Deposits-in: Survey..., IGP, 77-

79. - 328. Travertines-in: Survey..., IGP, 81-86. - 329. Mollusca -in: Survey...,

IGP, 119-124. - 330. Outline of the Stratigraphy of the Czechoslovak Quaternary-in:

Survey..., IGP, 155-170. - 331. KUKLA J. - LOŽEK V. - ZÁRUBA Q.: Zur

Stratigraphie der Lösse in der Tschechoslowakei-Quartär, 13, 1-29. Bonn.

ROK 1962

332. Z výzkumu měkkýšů jihozápadního a středního Slovenska-ČNM, CXXXI (1962), 1, 1-9.

- 333. Okružák Gyraulus laevis (ALDER) v Malém Tisem u Třeboně-ČNM, CXXXI

(1962), 1, 60. - 334. ADAM W.: Mollusques, Tome I, Mollusques Terrestres et

Dulcicoles-ČNM, CXXXI (1962), 1, 62-63. - 335. K poznání měk kyší fauny

Štiavnickeho pohoří-ČNM, CXXXI (1962), 2, 113. - 336. SMOLÍKOVÁ L. - LOŽEK V.:

Nález pleistocénního člověka a interglaciální fauny u Svitávky-ČNM, CXXXI, 4, 232-

233. - 337. Poznámky k malakozoologickým poměrům Kremnických hor-ČNM,

CXXXI, 4, 233-234. - 338. Měkkýši rezervace Jezvinec u Všerub-ČNM, CXXXI, 4,

234. - 339. LOŽEK V. - ŠIBRAVA V.: VI. kongres Mezinárodního sdružení pro výzkum

kvartéru (INQUA) v Polsku v roce 1961-VÚÚG, XXXVII, 2, 149-154. - 340. Výzkum

ložisek přirozených hnojiv v západní třetině Slovenska-ZGV 1961, 245-246. 341.

Biostratigrafický výzkum čs. kvartéru v roce 1961-ZGV 1961, 246-248. - 342.

259

ZÁRUBA Q. - KUKLA J. - LOŽEK V.: Die altpleistozanen Ablagerungen in Žalov bei

Prag-A, X, (1960), 135-162. - 343. LOŽEK V. - TYRÁČEK J.: Die holozanan

Travertine von Bernatice an der Oder-A, X (1960), 171-188. - 344. Jaroslav Petrbok a

jeho význam pro československou kvartérní geologii-A, XI (1961), 7-11. 345.

Interglaziale Molluskenfauna aus dem Lössprofil Litoměřice /Leitmeritz/ II-A, XI

(1961), 13-18. - 346. Der spätglaziale Süsswassermergel von Dobroměřice bei Louny

/Laun, NW-Böhmen/-A, XI (1961), 19-28. - 347. KLÍMA B. - KUKLA J. - LOŽEK V. -

DE VRIES H. s Stratigraphie des Pleisto-#zans und Alter des paláolitischen

Rastplatzes in der Ziegelei von Dolní Věstonice /Unter-Wisternitz/-A, XI (1961), 93-

145. -348. Stratigrafický výzkum jeskyně Dudlavá skala-ČSK, 13 (1960-1961), 121-

146.- 349. Několik poznámek o kvartéru Hrhovského amfiteátru-ČSK, 13 (1960-

1961), 186-189. 350. Pěnitcový převis na Kľaku u Nitranského Pravna-KSb, III, 31-46.

-351. Aké zmeny prekonala príroda Hornej Nitry v najmladšej geologickej minulosti-

Horná Nitra /Vlastivěd, sbor./, I, 203-228. B. Bystrica. - 352. Truncatellina strobeli

(GREDLER, 1853) im bohmischen Pleistozan-AfM, 91, 1/3, 21-23. - 353. KUKLA J. -

LOŽEK V. - BÁRTA J.: Das Lopprofil von Nové Město im Waagtal-EuG, 12, 73-91. -

354. SMOLÍKOVÁ L. - LOŽEK V.: Zur Altersfrage der mitteleuropäischen Terrae

calcic-EuG, 13, 157-177. 355. Soil Conditions and Their Influence on Terrestrial

Gasteropoda in Central Europa.-Progrese in Soil Zoology, 1, 334-342. London-

Rothamsted.

ROK 1963

356. Předožábrý plž Acicula parcelineata (CLESSIN) ve slovenském holocénu-ČNM, CXXXII

(1963), 2, 115-116. - 357. Šedesát let Jaroslava Brabence-ČNM, CXXII, (1963), 3,

174-175. - 358. Plž Vertigo arctica (WALL.) ve skupině Červených vrchů-ČNM,

CXXXII (1963), 3, 175-176. - 359. SMOLÍKOVÁ L. - LOŽEK V.: Interglaciál a nález

pleistocénního člověka u Svitávky-ČMG, VIII, 2, 189-197. - 360. K otázce tvorby

svahových sutí v českém krasu-ČSK, 14, 7-16. - 361. Pěnovec - nový název pro

sypké a polopevné travertiny-ČSK, 14, 113-114. - 362. Bradavičnaté sintry-ČSK, 14,

114-117. - 363. Ein Interglazial in den Pyropschottern bei Podsedice in Nordwest-

böhmen-SbGV-A, 1, 19-32. - 364. Das Profil durch die Nitra-Aue bei Opatovce und

einige Bemerkungen zur Problematik der Flussablagerungen-SbGV-A, 1, 33-49. -

365. Dar altholozäne Dauch von Mrsklesy im Bohmischen Mittel-gebirge-SbGV-A, 1,

63-74. - 366. Biostratigrafický výzkum některých významnějších nalezišť čs. kvartéru

v roce 1962-ZGV 1962, 278-279. - 367. Výzkum ložisek přirozených hnojiv ve střední

třetině Slovenska-ZGV 1962, 282-284. - 368. Malakozoologicky významná území

Slovenska z hlediska ochrany přírody-čs. ochrana prírody, 1, 76-113. Bratislava. -

369. Inter-glaciály na Slovensku a jejich význam pro stratigrafii kvartéru-GPB, 64, 77-

92.

260

ROK 1964

370. Zasedání komise INQUA pro stratigrafii spraší v Československu-VÚÚG, XXXIX, 3,

233-237. - 371. Quartärmollusken der Tschechoslowakei-Rozpr. ÚUG, 31, 1-374.

Praha. - 372. Výzkum ložisek přirozených hnojiv na východním Slovensku-ZGV 1963,

346-348. - 373. Biostratigrafický výzkum významných kvartérních odkryvů v ČSSR-

ZGV 1963, 348-350. - 374. Růžový převis ve Vrátné dolině u Turčianské Blatnice-

ČSK, 15 (1963), 105-117. -375. K otázce vzniku a stáří svislých korozních dutin v

Českém krasu-ČSK, (1963), 125-127. - 376. Eine Lösserie mit roten fossilen

Bodenbildungen bei Milanovce im Nitra-Tal- SbGV-A, 2, 27-40. - 377. SMOLÍKOVÁ L.

- LOŽEK V.: The Holocene Soil Complex of Litoměřice-SbGV-A, 2, 41-56. - 378.

Pěnitcové převisy-Ročenka LZ, 1965, 107. - 379. Genéza a vek spišských travertínov

-Sbor Východoslov. múzea v Košiciach, Séria A - prírodné vedy, V A (1964), 7-33.

Košice. - 380. Neue Mollusken aus dem Altpleistozän Mitteleuropas-AfM, 93, 5/6,

193-199. - 381. LOŽEK V. - BRTEK J.: Neue Belgrandiella aus den Westkarpaten-

AfM, 93, 5/6, 201-207. - 382. Die Umwelt der urgeschichtlichen Gesellschaft nach

neuen Ergebnissen der Quartärgeologie in der Tschechoslowakei-JahresBchrift f.

mitteldeutsche Vorgeschichte, 48 7-24. Berlin. - 383. Stratigraphische Bedeutung der

Quartärmollusken-Report of the Vlth Internat. Congress on Quaternary, Warsaw

1961, Vol. II, 131-143. Lódź. - 384. Mittel- und jungpleistozäne Löss-Serien in der

Tschechoslowakei und ihre Bedeutung fur die Löss-Stratigraphie Mitteleuropas-Re

port of the Vlth Internat. Congress on Quaternary, Warsaw 1961, Vol. IV, 525-549.

Lódź.

ROK 1965

385. Zasedání subkomise INQUA pro stratigrafii spraší v NDR-VÚUG, XL, 1, 77--78. - 386.

LOŽEK V. - ŠIBRAVA V.: Pracovní zasedání subkomise INQUA pro stratigrafii spraší

v Maďarsku-VUUG, XL, 5, 395-397. - 387. SEKYRA J. - LOŽEK V.: Pleistocénní

terasa s měkkýší faunou u Bezděkova na Pardubicku-ČMG, 10, 4, 447-453. - 388.

The relationship between the deve-lopment of soils and faunas in the warm

Quaternary phases /Contribution to theloessstratigraphy/.-SbGV-A, 3, 7-33. - 389-

LOŽEK V. - ZÁRUBA Q.: Pleistocénní suťové brekcie v krasových oblastech

Slovenska-ČSK, 16, (1964), 67-76. - 390. K otázce skalního řícení v Jihoslovenském

krasu--ČSK, 16 (1964), 113-114. - 391. The Formation of Rock Shelters and Foam

Sinter in the High Limestone Carpathians-Problems of the Speleolo-gical Research

/Proceedings of the Internat. Speleol. Conference held in Brno June 29-July 4, 1964/,

73-84. Praha. - 392. Entwickung der Molluskenfauna der Slowakei in der Nacheiszeit-

Sbor. referátov zo seminára Vývoj fauny na Slovensku v poladovej dobe. Informační

zprávy Vysokej školy polnohosp. v Nitře, časť: Bilog. základy polnohosp., č. 1-4, 9-24.

261

Nitra. - 393. SCHLICKUM W.R. - LOŽEK V.: Aegopis klemmi, eine neue Inter

glazialart aus dem Altpleistozán Mitteleuropas-AfM, 94, 3/4, 111-114. -394. Das

Problem der Lossbildung und die Lössmollusken-EuG, 16, 61-75. -395. Molluscan

Fauna and Absolute Chronology-Report of the Vlth Internat. Congress on Quaternary,

Vol. I, 687-697. Warsaw 1961. Lódź. - 396. Stratigrafíčeskoje i paleoklimatíčeskoje

značénije četvěrtíčnych iskopájemych počv Sredněj Jevrópy-Bjull. Kom. po izučéniju

četvěrt. perijoda, 33, 26-46. Moskva. - 397. The Loess Environment in Central

Europe-Internat. Assoc. for Quaternary Research, VII Internat. Congress, Abstracts,

301. Boulder and Denver. - 398. Climatic Zones in Czechoslova-kia during

Quaternary Climatic Phases-Internat. Assoc. for Quaternary Research, VII Internat.

Congress, Abstracts, 302. Boulder and Denver. - 399. Problems of Analysis of the

Quaternary Nonmarine Molluscan Fauna in Europe-Internat. Studies on the

Quaternary, The Geol. Soc. of America, Inc., Spec.,Paper, 84, 201-218. New York.

ROK 1966

400. K malakofauně Pohronského Inovce-ČNM, CXXXV (1966), 1, 24. - 401. Plž Pupilla

sterri (VOITH) na střední Sázavě-ČNM, CXXXV (1966), 2, 73. -402. ZILCH A. &

JAECKEL G. A.: Erganzung zu: EHRMANN P.: Mollusken /Brohmer-Ehrmann-Ulmer:

Die Tierwelt Mitteleuropas/-ČNM, CXXV (1966), 2, 92. - 403. ZÁRUBA Q. - LOŽEK

V.: Interglaciální limnické uloženiny u Mikšové nad Váhom-VÚÚG, XLI, 1, 45-50. -

404. IVANOVA I.K.: Geologíčeskij vózrast oskopájemovo čelavjéka-VÚÚG, XLI, 2,

148. - 405. Sprašová série s třemi interglaciály u Dolních Kounic-VÚÚG, XLI, 3, 203-

207. - 406. ZÁRUBA Q. - LOŽEK V.: Skalním řícením hrazené jezero v údolí Blatné u

Lu-bochně- VÚÚG, XLI, 5, 375-377. - 407. LOŽEK V. - SKŘIVÁNEK F.: The

Significance of Fissures and their Fills for Dating of Karst Processes-ČSK, 17, 7-22. -

408. VÉRTES L.: Tata, eine mittelpaläolitiache Travertin-Siedlung in Ungarn-ČMG,

11, 2, 196. - 409. Geneze spraší a stavba sprašových sérií -ČMG, 11, 4, 501-502. -

410. Mäkkýše hornej Nitry-Horná Nitra, III, 185--218. B. Bystrica. - 411. Die quartäre

Klimaentwickung in der Tschechoslowakei-Quartär, 17, 1-19. Bonn. - 412. Ljosy i

ljosovídnyje parody Čecha-slavákiji-Savrémennyj i četvěrtíčnyj kontiněntálnyj

litogeňéz, 72-82. Moskva.

ROK 1967

413. Vědecký význam vápencových oblastí-OP, XXII, 10, 145-147. 414. Epiatlantikum-ČSK,

18 (1966), 99-100. - 415. Z výzkumu zkrasovělých rozsedlin na Bani u Bešeňové a na

Pažici u Spišského Podhradí-ČSK, 18 (1966), 101-103. - 416. Pseudokrasové dutiny

v rozvětralých dolomitech u Malých Kršteňan-ČSK, 18 (1966), 103-104. - 417.

Puklinová jeskyně y Bojnicích-ČSK, 18 (1966), 114-115. - 418.Barrandien-LZ, 17, 2,

82-86. 419. Geologie a zemědělství-GPP, IX, 7, 219-222. - 420. Měkkýši Šumavy z

262

hlediska ochrany přírody. - CHKOŠ, 6, 6-23. - 421. Beiträge der Molluskenforsehung

zur prähistorischen Archaologie Mitteleuropas-Zeitschr. f. Archaol., 1, 88--138. Berlin.

422. Die Bedeutung der Binnenmollusken für die Rekonstruk-tion der Umwelt des

urzeitlichen Menschen.-"Fruhe Menschheit und Ummelt, T. II" in: Fundamenta

/Monographien zur Urgeschichte/, B, 2, 271-280. Koln-Graz. - 423. Climatic Zones of

Czechoslovakia during the Quaternary-Quaternary Paleoecology/Vol. 7 of the

Proceedings of the Vllthe Con-gress of the Internat. Assoc. for Quaternary Research/,

381-392. New Ha-ven-London. - 424. spoluautor in: ŠIBRAVA V. a kol.: Quaternary of

the Bohemian Massif and the Carpathian Foredeep-Guide to Excurs. 25 AC of

Internat. Geol. Congress, XXIII Sess., Prague 1968. - 425. spoluautor in BOUČEK B.

a kol.: Significant Paleontological Localities in Czecho-slovakia-Guide to Excurs. 30

AC of Internat. Geo.. Congress, XXIII Sess., Prague 1968. - 426. Holozäne

Landschaftsentwickung im nordwestböhmischen Trockengebiet, 122-136-in:

Probleme und Befunde der Holozänstratigraphie in Thüringen, Sachsen und Böhmen.

Arbeitsexkursion der INQUA-Subkommission on Holocene, Berlin-Prag 1967. - 427.

Holozäne Binnenwasserkalke und klastisehe Hangsedimente im Böhmischen Karst,

137-178-ins Probleme und Befunde der Holozänstratigraphie in Thüringen, Sachsen

und Böhmen. Arbeitsexkursion der INQUA-Subkommission on Holocene, Berlin-Prag

1967. 428. JÄGER K. D. - LOŽEK V.: Beobachtungen zur Geschichte der

Karbonatdynamik in der holozänen Warmzeit-ČSK, 19, 7-22. - 429. Paleogeografický

výzkum československého holocénu-ZGV 1966, 355-357. 430. Možnosti korelace

kvartéru Francie a střední Evropy /Zkušenosti z kvartérně geologické exkurze ve

Francii/-ČMG, 13, 3, 347-358. 431. Bedeutung des tschechoslowakischen Raumes

für die Quartärstratigraphie.-Report of XXIII internat. Geol. Congress, Vol. 10, 79-88.

Praha. - 432. Geologický vývoj čs. území ve čtvrtohorách, 242-268-in:

Československá vlastivěda, I, Příroda, sv. 1. Praha. - 433. The loes environment in

Central Europe-in: Loess and Related Eolian deposita of the sNorld, Proceedings of

the VII Congress of INQUA, 12, 67-80. Lincoln.

ROK 1969

434. SMOLÍKOVÁ L. - LOŽEK V.: Mikromorphologie und Molluskenfauna des

mittelpleistozänen Aubodenkomplexes von Brozany /NW-Böhmen/-VÚÚG, XLIV, 2,

107-113. - 435. Pokroky ve výzkumu kontinentálního holocénu ve střední Evropě /z

exkurze subkomise INQUA/-VÚUG, XLIV, 5, 311-324. - 436. Malakozoologický

výzkum významných kvartérních profilů v ČSSR-ZGV,1967, 296--297. - 437.

Paleomalakozoologický výzkum kvartéru ČSSR-ZGV 1968, 268--270. - 438.

Paleogeografický výzkum holocénu středních Čech-ZGV 1968, 271-273. - 439.

Historická biogeografie a význam čtvrtohor.-Studia Geographica, 6, 37-42. Brno. -

440. K vývoju malakofauny Lúčanskej Malej Fatry v postglaciále-in: LISICKÝ M.:

Makkýše Lúčanskej Malej Fatry.-Zbor. Slov. Nár. muzea /Prír. vedy/, XV /1969/, 2, 26-

263

28. Bratislava. - 441. Makkýši Radzimu a Ondrejska.-Zbor. Východosloven. muzea v

Košiciach, Séria A, Geol. vedy, VII A - 1967, 63-67. Košice. - 442. Über die

malakozoologische Charakteristik der pleistozänen Warmzeiten mit besonderer

Berücksichtigung des letzten Interglazials.-Berichte der Deutsch. Gesell. f. Geol.

Wissensch., A, Geol. u. Palaont., 14, 4, 439-469. Berlin. - 443. Zur Sediment- und

Bodenbildung im Altpleistozan der Böhmischen Masse.-Jahresschr. f. Mitteldeutsche

Vorgeschichte, Bd. 53, 1-16. Berlin. - 444. KUKLA j. - LOŽEK V.: Trois profils

caractéristiques de la Bohéme Centrale et de la Moravie du Sud.-Bull. de l'Assoc.

franc. pour l'Étude du Quaternaire, Supplément: La Stratigraphie des Loess ďEurope,

1969 (INQUA), 53-56. Paris. - 445. Paläontologische Charakteristik der Löss-Serien-

43-59-in: DEMEK J. - KUKLA J.: Periglazialzone, Loss und Paläolithikum der

Tschechoslowakei-VIII. Internat. Kongress INQUA, Frankreich 1969. Geogr. Inst.

ČSAV, Brno. - 446. Palontologíčeskaja charakteristika ljósovych sérij.-Ljos-

Periglacijál-Paleolit na teritorii Srédněj i Vastočnoj Jevrópy, 158-179. Moskva. - 447.

Značenije moljuskov dlja izučénija kontiněntálnovo golocéna.-Golocén /K VIII kan-

gresu INQUA, Paříž 1969/, 58-78. Moskva. - 448. Auswertung der Mollus-ken-Funde,

147-150-in: BRUNRACKER K.- BASLER D. - LOŽEK V. - BEUG H. J. -

ALTEMÜLLER H. J.s Zur Kenntnis der Losse im Neretva-Tal.-N. Jhrb. Geol. Paläont.

Abh., 132, 2. Stuttgart.

ROK 1970

449. JENÍK J. - LOŽEK V.: Stepi v Čechách? - V, 49, 4, 112-119. - 450. Pěno-vec a

malakofauna v údolí Kavínky u Trpína na Poličsku-ČNM, CXXXVII (1968), 3/4, 73. -

45_1. Plž Truncatellina claustralis (GRD.) v Českém Středohoří-ČNM, CXXXVII

(1968), 3-4, 118-119. - 452. ŠIBRAVA V. - FEJFAR 0. - KOVANDA J. - VALOCH K.:

Quaternary in Czechoslovakia /History of investigation between 1919-1969/-VÚÚG,

45, 2, 105-106. - 453. FRENZEL B.: Grundzuge der pleistozänen

Vegetationsgeschichte Nord-Eurasiens-VÚÚG, 45, 4, 237-238. - 454. Český kras

chráněnou krajinnou oblastí-LZ, 19, 9, 404-408. - 455. Měkkýši rezervace "Ve

Studeném" u Samechova-SbVPP, 11, 19-27. - 456. LOŽEK V. - MÁCHA. S.: Nové

nálezy karpatského plže Pseuda-linda turgida (ROSSM.) na Šumavě-CHKOŠ, 11, 7-

11. - 457. Stepní měkkýši Chondrula tridens (MÜLLER) a Helicella obvia

(HARTMANN) v jižních Čechách -SbJM, X, 2, 73-79. - 458. VAŠATKO J. - LOŽEK V.:

Příspěvek k poznání měkkýší složky geobiocenóz Polomených hor v okolí Dubé-

ZGÚ, VII, 7, 1-9. -459. - Měkkýši Šimonky a několik poznámek k malakofauně

Slánských vrchů-Ochrana fauny, IV, 4, 165-168. Bratislava. - 460. Zur Grenze

zwischen Pleistozän und Holozan nach konchylienstatistischen Untersuchungen.-

Probleme der weichsel-spätglazialen Vegetationsentwickung in Mittel- und

Westeuropa, 155-166.Frankfurt/Oder.

264

ROK 1971

461. Přílipkovití plži v našich vodách-Ž, XIX, 3, 101. - 462. Nahý plž Boettgerilla vermiformis

WIKTOR v Milešovském Středohoří-ČNM, CXL (1971), 1-2,

18. - 463. KUKLA J. - LOŽEK V.: Význam krasových oblastí pro poznání poledové

doby-ČSK, 20 (1968), 35-49. - 464. Nález plže Vertigo geyeri LINDHOLM v ČSSR a

jeho ochranářský význam.-OP, XXVI, 5, 113-114. - 465. Vý-

voj přírody jižních Čech v nejmladší geologické minulosti-Sbor. pro ochranu a tvorbu

přír. prostředí, VTUI, E, 1971, 3-4, 68-73. Praha. - 466. K

otázce stepí ve střední Evropě-ZČSSB, 6, 3, 226-232. - 467. Sborník pro

ochranu a tvorbu životního prostředí. VTEI, E, 1-2. Terplan-ZGÚ, VIII,

2, 35. - 468. VAŠATKO J. - LOŽEK V.: K postglaciálnímu vývoji malakofauny

Pavlovských vrchů-ZGÚ, VIII, 4, 20-24. - 469. HOSTIČKA M. a kolektiv:

Chráněná území v Západočeském kraji-ZGÚ, VIII, 7, 52. - 470. Měkkýši Hradiště u

Lštění-SbVPP, 12, 21-27. - 471. Karpatský hlemýžď Trichia lubomirski (ŠLÓSARSKI)

na Lužnici-SbJM, XI, 2, 63-66. - 472. Alpský měkkýš

Trichia edentula (DRAP.) na české Šumavě-CHKOŠ, 12, 28-31. - 473. Vorläufige

Kurzauswertung der Molluskenfunde-in: BRUNNACKER K.- HELIER F. - LOŽEK V.:

Beiträge zur Stratigraphie des Quartär-Profils von Kärlich am Mittelrhein-Mainzer

Naturwiss. Archiv, 10, 83-66.Mainz.

ROK 1972

474.Člověk a příroda včera, dnes a zítra?-V, 51, 6, 163-167. - 475. Hlemýžď Helicodonta

obvoluta (MÜLLER) na horní Mži-ČNM, CXL, 3-4, 167. - 476. Nové nálezy plže

Discus perspectivus (MUHL.) v Českém Středohoří-ČNM, CXL, 3-4, 187. - 477.

Xerothermní plž Abida frumentum (DRAP.) u Hudlic na Křivoklátsku-ČNM, CXL, 3-4,

217. - 478.Kras a měkkýši-ČSK, 21 (1969), 7-21. - 479.Chráněná krajinná oblast

"Český kras"-ČSK, 21 (1969), 143--144. - 480. Interglaciály v jeskyních-ČSK, 22

(1970), 7-22. - 481. Profily "pod skálou" a jejich stratigrafický význam-ČSK, 23 (1971),

17-32. 482. Nové výskyty pěnovců v českém metamorfiku-ČSK, 23 (1971), 118-119.

483. Interglaziale Molluskenfauna von Litoměřice III-in: SMOLÍKOVÁ L.: Zur Genese

der Reliktbraunlehme im Böhmischen Mittelgebirge.-čMG, 17, 4, 392-393. - 484. Z

historie přírody Malé Fatry-OP, XXVII, 9, 206-209. -485. Rozbor malakofauny z

výkopů na Velízu u Kublova-AR, XXIV, 5, 578--579. - 486. Droliny českého

středohoří-LZ, 21, 2, 70-72. - 487. Měkkýši Podhrázského rybnika-SbVPP, 13, 42-46.

- 488. VAŠÁTKO J. - LOŽEK V.: Mollusken und Stratigraphie des Dauchlagers von

Pustý Žleb-Štajgrovka im Moravský Kras /Mährischer KarSt/-ZGÚ, IX, 8, 15-26. - 489.

VAŠKOVSKÝ I. LOŽEK V.: To the Quaternary Stratigraphy in the Western Part of the

Basin Liptovská kotlina.-Geol. práce, Správy 59, 101-140. Bratislava. -490.

265

Malakozoologický výzkum Liptova.-Liptov /Vlastivedný zborník/, 2, 43-65.

Ružomberok. - 491. Molluskenfaunen aus Tonhorizonten der Ville--in: BOENIGK W. -

KOWALCZYK G. - BRUNNACKER K.: Zur Geologie des Altpleis-tozans der

Niederrheinischen Bucht.-Zeitschr. d. Deutsch. Geol. Gesell., 123, 119-161.

Hannover. - 492. Zum Problem der Zahl der quartären Klima-schwankungen. -

Quartär, 22, 1-16. Bonn. - 493. LOŽEK V. - THOSTE V.: Eine spätglaziale

Molluskenfauna aus dem Bereich der Niederterrasse südlich von Koln.-Decheniana,

125, 1/2, 55-61. Bonn. - 494. Le loess et les for-mations assimilées: corrálation entre

l'Europe Centrále et la France par la faune de Mollusques.-Études aur le Quaternaire

dans le Monde (VIIIe Congres INQUA, Paris 1969), 597-606. Paris. - 495. Holocene

Interglacial in Central Europe and its Land Snails.-Quaternary Research, 2, 3, 327-

224. New York-London.

ROK 1973

496. Relikty a výsadky.-Ž, XXI (LIX), 5, 180-184. - 497. Čeká nás doba ledová? - V, 52, 1, 3-

7. - 498. Význam krasu pro poznání přírodní historie krajiny-ČSK, 24, 19-36. - 499. Z

výzkumu převisů na Čierném kameni ve Velké Fatře-ČSK, 24, 118-123. - 500.

SMOLÍKOVÁ L. - LOŽEK V.: Der Boden-komplex von Velký Hubenov als Beispiel

einer retrograden Bodenentwicklung im Laufe der Naeheiszeit-ČMG, 18, 4, 365-377. -

5Ol. 0 významu a přínosu ekologických věd /II. část/-BL, 38, 4, 307-309. - 502.

SKŘIVÁNEK F. -LOŽEK V.: Kras v Československu a jeho ochrana-GPP, XV, 7, 193-

196. -503. Příroda ve čtvrtohorách-Academia, 1-372. Praha. - 504. K historii eroze

půdy v holocénu.-Ochrana a tvorba živo. prostředí /úkoly geol. věd./ Sbor. referátů

Symposia konaného 26. IV. 1972/, 16-25. Praha. - 505. Chaty a rekreace v Posázaví-

SbVPP, 14, 7-17. - 506. VAŠÁTKO J. - LOŽEK V.: Der holozäne Bodenkomplex von

Pavlov und seine Bedeutung für die Land-schaftsgeschichte des südmährischen

Tschernosemgebietes-ZGÚ, X, 7, 1-10. 507. Vědecký přístup k otázkám ochrany

přírody-Campanula, 4, 13-26. Ostrava. - 508. Historie zoologické složky biocenóz a

její perspektivy.-Zbor. referátov zo seminára Človek a príroda v dobe vedecko-

technickej revolúcie /Vrátná 25.-25.4.1973/, 111-127. Žilina. - 509. BRUNNACKER K.

-LOŽEK V. - BASLER D.: Beobachtungen am Kalktuff von Jajce, Mittelbosnien. -

Wissensch. Mitt. des Bosnisch-Herzeg. Landesmuseums, III, C /Naturwissenschaft/,

21-27. Sarajevo.

ROK 1974

510. LOŽEK V. - BRABENEC J.: Sylvestr Mácha se dožívá 60 let.-Ž, XXII(LX), 5,181. - 511.

Měkkýši Českého krasu z hlediska ochrany přírody-BC, 3, 163-174. - 512. Příroda

Českého krasu v nejmladší geologické minulosti -BC, 3, 175-194. - 513. Pěnovce v

Krabině a jejich význam pro paleogeografii Českého krasu.-ČSK, 25 (1973), 7-17. -

266

514. SKŘIVÁNEK F. - LOŽEK V.: Z výzkumu skalního převisu na Kobyle u Koněprus-

ČSK, 25 (1973), 87--90. - 515. KOČÍ A. - LOŽEK V. - MALKOWSKI Z.:

Paleomagnetic investigation of the Suchdol terrace of the river Vltava-Studia Geoph.

et geod., 18, 259-265. Praha. - 516. Říční fenomén Vltavy a Sázavy-SbVPP, 15, 7-

15. - 517. Měkkýši vápencového hřebene u Žestova na českokrumlovsku--SbJM,

14,109-111. - 518. vývoj přírody Súlovských skal v nejmladší geologické minulosti.-

Súlovské skaly /ŠPR/, Monografie Vlastived, zbor. Po-važia, 1, 55-76. Martin. - 519.

Měkkýši Súlovských skal.-Súlovské skaly /ŠPR/, Monografia Vlastived, zbor. Považia,

1, 223-241. Martin. - 520. Malakofauna - in: ZMORAY I. et al.: Fauna Tatranského

národného parku.-Zbor. prác o TANAPu, 16, 65-73. Martin. - 521. KOTARBA A.:

Powierzchnio-wa denudacja chemiczna w wapienno-dolomitowych Tatrách

Zachodnich.-Zbor. prác o TANAPu, 16, 115-116. Martin. - 522. Korrelat ion der Quar-

tarformationen des Karpatenbeckens und der Bohmischen Masse auf Grund von

Mollusken.-Carpatian-Balkan Geol. Assoc.-Proceedings of the Xth Congress, Sect. I,

116-125. Bratislava. - 523. MOLDAN B. - JETEL J. -LOŽEK V. - PAČES T. - PÍCHA

F. - POKORNÝ J.: Geologie a životní prostředí. - Knih. ÚÚG, 47, 1-141. Praha. - 524.

BRUNNACKER K. - RAZI R. M. -LOŽEK v. - POPLIN F.: Das Interglazial von

Leutensdorf. Unterer Mittelrhein.-Mainzer naturssiss. Archiv, 13, 197-212. Mainz.

ROK 1975

525. Nález skelnatky Oxychilus draparnaudi (BECK) na přirozených stanovištích v Českém

krasu-ČNM, CXLII (1973), 1-4, 118. - 526. Der Karst und das Steppenproblem in

Mitteleuropa-ČSK, 26 (1974), 7-21. - 527 Několik slov o krasovění křídy a jiných

nezpevněných vápenců.-ČSK, 26 (1974), 104-106. - 528. Přehled měkkýšů

Křivoklátska-BC, 4, 104-131. - 529. Úloha vědy v ochraně přírody-OP, XXX, 5-6, 135-

142. - 530. Biostratigraphy of the Molluscan Fauna, 10-11 - in: BUCHA v. -

HORÁČEK J. - KOČÍ A. - ŠIBRA-VA V. - LOŽEK V.: Paleomagnetic Correlations of

Pleistocene Sediments of Central Europe-Report, 2, Sess. in Salzburg 1974, IUGS-

UNESCO, Internat. geol. Correl. Programme, Project 73/1/24. Praha. 531.

Schneckengemein-schaften der Urwälder von Badín, Dobroč und Klenovský Vepor

vom Gesichtspunkte der nacheiszeitlichen Faunengeschichte-R, 30, 11, 831-840. -

532. Zur Problematik der landschaftsgeschichtlichen Entwicklung in verschie-denen

Höhenstufen der Westkarpaten während des Holozäns.-Biuletyn Geol., 19r 79-92.

Warssawa.

ROK 1976

533. Sivý vrch - jedna z pozoruhodných a málo známých rezervací Tater-v, 55, 11, 342-343.

- 534. Vápenná - jedna z rezervací připravované chráněné oblasti "Malé Karpaty"-v,

55, 11, 349. - 535. Měkkýši pěnovců U Erenita na Křivoklátsku-BC, 5, 147-157. - 536.

267

Stratigrafie a malakofauna výplavového kužele v Lesnici jako doklad

mladokvartérního vývoje krasu Stratenských vrchů - ČSK, 27 (1975), 65-78. p_37,.

Měkkýši propasti Dadová jáma na Muránaké planině-ČSK, 27 (1975), 106. - 538. Z

výzkumu holocenního souvrství ve vchodu jeskyně na Malé Stožce-ČSK, 27 (1975),

106-109. " 539. Dar Karst im klimatischen Zyklus des Quartärs-Proceedings of the 6th

Internat. Congress of Speleology, IV, 261-266. Praha. 540. Význam úživnosti hornin

pro fytogeografické členění - in: HOLUB J. et al.: Problémy fytogeografického členění

zemského povrchu-Studie ČSAV, 13, 73-78. Praha. - 541. Klimaabhängige Zyklen

der Sedimentation und Bodenbildung während des Quartärs im Lichte

malakozoologischer Untersuchungen-RČSAV, 86, (1976), 8, 1-97. - 542. Měkkýší

fauna potoční nivy pod Kuzovem u Třebívlic a její význam pro poznání vývoje přírody

Milešovského středo-hoří.-Severočeskou přírodou, 7, 1-14. Litoměřice. - 543.

VAŠKOVSKÝ I. -LOŽEK V.: Putěvadítěl ekskurziji po golocénu Zapadných Karpat

/Guide to Exc. in the Holocene of the West Carpathians/-6. konf. Holocenní komise

INQUA, 1-110. Tatr. Lomnica-Bratislava. - 544. Malakologie /Paudorf/, 67-70,

Malakologie /Aigen/, 72-75, Malakologie /Hohlweg Furth/, 76=77, Malakologie

/Krems-Schiesstatte/, 84-87 - in: FINK J. - FISCHER H. -KLAUS W. - KOČÍ A. - KOHL

H. - KUKLA J. - LOŽEK V. - PIFFL L. - RABEDER G.: Exkurzion durch den

österreichischen Teil des nördlichen Alpenvorlandes und den Donauraum zmischen

Krems und Wiener Pforte. - Mitt. d. Kommiss. f. Quartärforsch. d. Österr. Akad. d.

Wissen., 1, Wien. - 545. Zur Geschichte der Bodenerosion in den mitteleuropäischen

Lösslandschaften während des Holozäns. - Newsletters on Stratigraphy, 5, 1, 44-54.

Berlin-Stuttgart.

ROK 1977

546. Holocén - geologická současnost-V, 56, 11, 328-335. - 547. Co dnes víme o vývoji

středoevropské krajiny v poledové době-Ž, XXV (LXIII), 4, 122-125. - 548. K

padesátým narozeninám prof. dr. Vladimíra Hudce-Ž, XXV (LXIII), 5, 180. - 549.

Malakozoologické poměry Chráněně krajinné oblasti Český ráj. - BC, 6, 125-142. -

550. Stratigrafie a měkkýši jeskynní výplně v průlomu Dunajce v Pieninách-ČSK, 28

(1976) 75-83 - 551. ZÁRUBA Q. - BUCRA V. - LOŽEK V.: Significance of the

Vltava terrace system for Quaternary chronostratigraphy-RČSAV, 87, 4, 1-89. - 552.

spolupracov ník in: MARŠÁKOVÁ-NĚMEJCOVÁ M. - MIHÁLÍK Š. et al.: Národní

parky, rezer vace a jiná chráněné území přírody v Československu-Academia, 1-474.

Praha. - 553. Jan Šimr a České středohoři.-Stipa /Vlastivědné sešity--ř. ochrany

přírody/, 3, 111-113. Ústí n. L. - 554. JAGER K. D. - LOŽEK V.: Indications of

Holocene Stratigraphy concerning the Changing Natural Structure and Metaboliam of

Landscape in Consequence of Human Impact. - Proceedings of Working Sess. of

Commiess. on Holocene - INQUA /Euro-siberian Subcommission, Tatr. Lomnica-

Bratislava 1976/, 93-110. Bratislava. - 555. Dr. Karol Brančík jako malakozoolog -

268

Zbor. referátov zo seminára k 100. výr. založ. Přírodověd, spolku župy Trenčianskej a

muzea v Trenčíne, 38-45. Trenčín. - 556. KROLOPP E. - LOŽEK V. - JAGER K. D. -

HEINRICH W. D. : Die Konehylien aus des fossilen Tierbautensys-tem von Pisede bei

Malchin.-Wisensch. Zeitschr. d. Humboldt-Univ. zu Berlin, Math. Naturwissensch.

Reihe, XXVI 1977, 3, 257-274. Berlin.

ROK 1978

557. Chráněná krajinná oblast Jeseníky-V, 57, 1, 30. - 558. K rozšíření a současnému stavu

slavíčky v československu. - Ž. XXVI (LXIV), 2, 64. -559. Jak plži osídlují

Zemplínskou Šíravu-Ž, XXVI (LXIV), 2, 66. - 560. ZELENÝ V.: Chráněné a méně

známé rostliny Podblanicka-Ž, XXVI (LXIV), 3, 120. - 561. Odešel Jaroslav Brabenec-

Ž, XXVI (LXIV), 4, 140. - 562. Skalní okno v Kováčovských kopcích-PP, 4 , 253. -

563. Über postglaziale Schwankungen der oberen Waldgrenze im Gebirgskarst der

Westkarpaten-ČSK, 29 (1977), 7-25. - 564. Malakozoologický příspěvek k poznání

vývoje stanovišť na Plešivecké planině-ČSK, 29 (1977), 127-128. - 565. Pracovní

zasedání a exkurze holocenní komise INQUA v Západních Karpatech-ČSK, 29

(1977), 147-148. - 566. Měkkýši Medníku a jejich význam z hlediska ochrany přírody-

BC, 7, 171-184. - 567. Význam kvartérních uloženin v krasu pro poznání vývoje

krajiny.-Speleol. věstník, XI, 19-40. Brno. - 568. Sborník geologických věd,

Antropozoikum 11-VÚÚG, 53, 4, 236. - 569. Spolupráce věd o zemi a archeologie-

Věstník ČSAV, 87, 3, 155-157. Praha. -570. Měkkýši v lesní rezervaci pod Panskou

skálou u Týnce nad Sázavou. -SbVPP, 18 (1977), 55-61. 571. Správa o

malakozoologickém výskume v oblasti Kysúc v roku 1977. - XIII. TOP 1977 (SZOPK,

Okrasný výbor Prievidza a Kysucké muzeum Čadca), 31-38. Prievidza. - 572. I/12

Přírodní prostředí, 51-54: II/1-8 Vývoj přírodního prostředí v kvartéru, 63-84; V/l

Změny přírodního prostředí, 159-163 - in: PLEINER R. - RYBOVÁ A. et al.: Pravěké

dějiny Čech, Academia. Praha. - 573. SMOLÍKOVÁ L. - LOŽEK V.: Die

nacheiszeitlichen Bodenabfolgen von Poplze und Štětí als Beleg der Bodenund

Landschaftsentwickung im böhmischen Tschernosemgebiet.-Beiträge zur Quartär-

und Landschaftsforschung /Festschrift zum 60. Geburtstag von J. FINK/, 531-549.

Verlag F. Hirt, Wien. 574. Molluskenstratigraphie im Gebiet der skandinavischen

Vereisungen. Schriftenreihe f. geo. 'Wissensch., 9, 121-136. berlin. - 575. JXGER K.

D. - LOŽEK V.: Umweltbedingungen und Landesausbau während der

Urnenfelderbronzezeit in Mitteleuropa.-Mitteleuropäische Bronzezeit /Beiträge zur

Archäologie u. Geschichte/, 211-229. Berlin. - 576. JÍGER K. D. - LOŽEK V.: Refunde

und Aussagemöglichkeiten der Holozänstratigraphie uber antropogene Eirnnirkungen

auf den naturliehen Landsehaftshaushalt im ur- und frühgeschichtlichen

Mitteleuropa.-Petermanns Geogr. Mitt., 3, 145-148. Gotha-Leipzig. - 577. Malakologie

/Krems-Schiejsstätte/ - in: FINK J. et al. : Exkurz ion durch den österreichischen Teil

des nördlichen Alpenvorlandes und den Donauraum zwischen Krems und Wiener

269

Pforte.-Mitt. d. Kommiss. f. Quartärforschung d. Österr. Akad. d. Wissenseh.,

Ergänzung zu Bd. 1, 27-31. Wien.

ROK 1979

578. Měkkýši a historie krajiny-V, 58, 2, 35-37. - 579. Chráněné krajinná oblast Velká g-atra-

v, 58, 3,90. - 580. Chráněná, krajinná oblast "Slovenský Raj"-v, 58, 5, 154. - 5J31.

PLEINBR R. - LOŽEK V. & Vesmír: Pravěké dějiny Čech. /Interview/- V, 58, 6, 184. -

582. Akademik Quiáo Záruba - osmdesát let.-V, 58, 6, 186-187. - 5J33° ŠTĚPÁNEK

P. - LOŽEK V.: Křivoklátsko chráněnou krajinnou oblastí. - V, 58, 7, 195-198. - 584.

Zub času-V, 58, 8, 253 - 585. ŠÁLY R.: Poda základ lesnej produkcie-V, 58, 9, 265. -

586. český svaz ochránců přírody zahajuje-V, 58, 10, 306. - 587. Několik slov o

našich sudovkách-Ž, XXVII (LXU), 4, 144-145. -588. Přírodní a krajinné hodnoty

českého krasu-PP, 4,8, 449-452. - 589. Ochranářské otázky kolem hlemýždě

zahradního-PP, 4, 10, 634-635. - 590. K rozšíření plže Aegopinella nitidula (DRAP.) v

Čechách. ČNM, CXLVI (1977), 1-4, 150. - 591. Naše krajina v poledové době. - Roč.

LZ 1979, 22-30. - 592. Möglichkeiten und Perspektiven der Malakoanalyse in

Ablagerungsfolgen des Binnenlandes.-Paleont. konference "77 - Univ. Karlova, 253-

268. Praha. 5J33. Ctiněves pod Řípem, 80-84 - in: ŠIBRAVA V. et al.: Guide to

Excursions of IGCP Program-6th Sess. of the Project 24, Ostrava. - 594.

Malakofauna Polány z hlediska ochrany přírody. - XIV. TOP 1978, 44-51. Prievidza. -

225," Měkkýši CHPV Štangarígel.-XlV. TOP 1978, 62-63. Prievidza. - 596.

Malakofauna Tatier v historickém pohlade-ZbPTNP 21, 103=129. -597. Malakofauna

luhu černínovsko u Neratovic.-ČSOP, 19, 169-177. - 598. KUBÍKOVÁ J. - KŘÍŽ J. -

LOŽEK V. - STREJČEK J.: Pražská příroda a její ochrana /Účel. publ. PSSPPOP/, 1-

61. Praha. - 599. KUBÍKOVÁ J. - KŘÍŽ J. - LOŽEK V. - STREJČEK J.: Naturschutz in

Prag. /Účel. publ. PSSPP0P/-1-38. Praha. - 600. Nejmladší geologická minulost a

plánování krajiny-Praha a inž. geol. /vydáno na počest 80. narozenin akad. Q.

Záruby/, PÚDIS, 65-68. Praha. - 601. A co příroda? Ejhle člověk.- Věda a technika

mládeži (VTM), XXXIII,2, 52-53. Praha.

ROK 1980

602. BÍLKOVÁ D. - LOŽEK V.: Chráněná krajinná oblast, životní prostředí a názory občanů-

V, 59, 1, 24-25. - 603. Jaro na Pálavě-V, 59, 3, 86, 92. 604. Jak se popularizuje

archeologie-V, 59, 4, 116. - 605. Změny říčních údolí za posledních patnáct tisíciletí-

V, 59, 5, 156. - 606. MOL-DAN B. - ZÝKA J. - JENÍK J.: Životní prostředí očima

přírodovědce-V, 49, 8, 232. - 607. MEZERA A. a kolektiv: Tvorba a ochrana krajiny-V,

59, 11, 338. - 608. BOZALKOVÁ I, GALVÁNEK J., SLIVKA D.: Ochrana neživej

přírody Slovenska-V, 59, 11, 345. - 609. PECINA P., ČEPICKÁ A.: Kapesní atlas

chráněných a ohrožených živočichů-V, 59, 12, 378. - 610. Z červené knihy našich

270

měkkýšů-piskořka /Fagoria/-Ž, XXVII (LXVI), 2, 61. - 611. Z červené knihy našich

měkkýšů - žitovka Abida secale-Ž, XXVII (LXVI), 4, 142-143. - 612. Z červené knihy

našich měkkýšů - suchomilka Helicopsis striata-Ž, XXVIII (LXVI), 6, 223. - 613. K

osudu opuštěných lomů v chráněných územích-PP, 5, 6, 359-365. - 614. Z výzkumu

nejmladší geologické minulosti pražských chráněných území-Nika, 8-9, 26-27. Praha.

- 615. Měkkýši Veltruského parku-BC, 9, 215-219. - 6l6. Quaternary Molluscs and

Stratigraphy of the Mažarná Cave-ČSK, 30 (1978), 67-80. - 6l7. K rozšíření plže

Alopia clathrata (RSSM.) ve Slovenském krasu-ČSK, 30 (1978), 132. -618.

Chronological Position of the Last Phase of Slope Retreat in Czechoslovak Karst

Areas-ČSK,31 (1979), 7-17. - 619. Zpráva o biostratigra-fických výzkumech v

jeskyních Řečiště, Srnčí a Holštejnská v Moravském krasu-ČSK, 31 (1979), 114-115.

- 620. FRIDRICH J. - SKLENÁŘ K.: Die paläolitische und mesolitische

Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes-ČSK 31 (1979), 117. - 621. Vzpomínka

na Miloslava Hesse-ČSK, 31 (1979), 126--127. - 622. Když odtály ledy-LZ, 29, 8, 359-

364. - 623. RUBÍN J. - LOŽEK V. - GALVÁNEK J.: Nová chráněná území přírody v

ČSSR-Ročenka LZ, 105-115. - 624. Holocén /Golocen, Das Holozäan/-SA, XXVIII, 1,

107-118.

- 625. LOŽEK V. - HORÁČEK I.: Jeskynní výplně.-Stalagmit, 1-12. Praha. -626.

Výzkum historie krajiny v Gaderské oblasti-OPVP, 3 A, 41-59. - 627. Souborná

zpráva o výzkumu měkkýšů Gaderské a Blatnické doliny-OPVP, 3 C, 55-76. - 628.

Vývoj přírody středních Čech v nejmladší geologické minulosti-Studie ČSAV, 1, 9-43.

Praha. - 629. Vývoj území ve čtvrtohorách, 7-9; Malakologie, 20-21 - in: PETŘÍČEK

V. a kol.: Přírodovědný inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Bílé stráně u

Litoměřic.-Severočeskou přírodou, 11. Litoměřice. 630. Altersstellung und Umwelt

des Aurignacian-/Colloque Internat./ L'aurignacien et le gravettien /périordien/ dans

leur cadre écologique, 139-151. Nitra.

ROK 1981

631. Spraš nebo prachový plášť?-V, 60, 3, 93. - 632. Kdo byl Jaroslav Petr-bok-V, 60, 11,

344-345. - 633. Kvartérní sedimenty a půdy Amazonie-v, 60, 11, 348. - 634. Z

červené knihy našich měkkýšů - pláštěnka Myxas glutinosa-Ž, XXIX (LXVII), 2, 62.

635. Z červené knihy našich měkkýšů drobničky Truncatellina claustralis a T.

costulata-Ž, XXIX (LXVII), 4, 142-143. - 636. Z červené knihy našich měkkýšů -

údolníček Vallonia enniensis-Ž, XXIX (LXVII), 5, 224. - 637. Das Pleistozän von

Burgtonna in Thüringen. Quartärgeologie, 3, 1-339. Berlin-VÚUG, 56, 4, 248. - 638.

Jak člověk přetvářel přírodu-NP, 1, 1, 9-11. - 639. Co dělat -jak začít? -NP, 1, 2, 23. -

640. Výzva k obrazové dokumentaci vývoje chráněných úze-mí-NP, 1, 7, 23. - 641.

Ke spolupráci mezi Českým svazem ochránců přírody a státní ochranou přírody-PP,

6, 1, 63. - 642. Měkkýši jako modelová - skupina v ochranářském výzkumu-PP, 6, 3,

271

171-178.- 643. RYBÁŘ P., PROCHÁZKA F. a kol.: Chráněné druhy rostlin a živočichů

Východočeského kra-je-PP, 6, 8, 511. - 644. Měkkýši státní přírodní rezervace Sv.

Alžběta na Klíčavě-BC, 10, 207-214. - 645. Klonk u Suchomast jako naleziště

měkkýšů-BC, 10, 262-264. - 646. Měkkýši v Praze.-Nika, II, 4, 12-14. - 647.

Malakozoologické nálezy z lokality Šakvice-Štěpničky, 80 - in: UNGER J.: Hradištní a

středověká osada u Šakvic, okr. Břeclav-AR, XXXIII, 1. -648. Měkkýši v archeologii-

AR, XXXIII, 2, 166-175. - 649. Změny krajiny v souvislosti s osídlením ve světle

malakozoologických poznatků-AR, XXXIII, 2, 176-188. - 650. autor, spolupráce in:

KUBÍKOVÁ J. - KŘÍŽ J.: Prokopské údolí. Průvodce naučnou stezkou.-Pražské

středisko památ. péče a ochr. přírody /PSPPOP/, 1-51. Praha. 651. Příroda státní

přírodní rezervace Rozsutec v nejmladší geologické minulosti.-Rozsutec /Štátna

přírod, rezer-vácia/, 31-52. Osveta, Martin. - 652. Měkkýši státní přírodní rezervace

Rozsutec. - Rozsutec /Štátna přírod, rezervácia/, 676-706. Osvěta, Martin. - 653.

Měkkýši Číčovského mrtvého ramene.-Spravodaj Oblast, podunajského muzea v

Komárně, č. 3, 55-60. Komárno. - 654. Zur Altersstellung der jüngsten Tieferosion in

den Tälern der innerböhmischen Hügelländer-Bull. Inst. Geol., 321, Z badan czwart.

w Polsce, t. XXIII, 239-248. Warszawa.

ROK 1982

655. Stydlá voda-V, 61, 1, 25. - 656. Ochmet jako indikátor podnebí-V, 61, 2, 61. - 657.

MÜLLER G. a kol.: Bodenkunde-V, 61, 4, 101v - 658. 80 let akademika Jaromíra

Koutka-V, 61, 4, 123. - 659. KUČERA B. - HROMAS J. SKŘIVÁNEK F.: Jeskyně a

propasti v Československu-V, 61, 5, 153. -660. Osudy našich vod v nedávné

geologické minulosti-V, 61, 6, 170-174. 661. KHOLOVÁ H. a kolektiv: Naše přírodní

ráje-V, 61, 9, 260. - 662. BERANOVÁ M. : Zemědělství starých Slovanů-V, 61, 9, 266.

- 663. KAHLKE H.D.: Das Eiszeitalter-V, 61, 12, 356. - 664. Z červené knihy našich

měkkýšů - sivěnka Alopia clathrata-Ž, XXX (LXvIII), 2, 63-64. - 665. Z červené knihy

našich měkkýšů - zrnovka Pupilla alpicola-Ž, XXX (LXvIII), 4, 145. - 666. Z červené

knihy našich měkkýšů - terčovník Planorbis carinatus-Ž, XXX (LXVIII), 6, 223. - 667.

Prof. MVDr. Václav Dyk se dožívá 70 let-PP, 7, 2, 126. - 668. Otázky ochrany našich

niv a luhů ve světle jejich vývoje-PP, 7, 8, 494-500. - 669 . Dolomity a dolomitový

fenomén-NP, 2, 6, 14-17. - 670. K ochraně sněženek, bledulí a jiných jarních rostlin-

NP, 2, 6, 17. - 671. HORÁČEK I. - LOŽEK V.: Vývoj přírodních poměrů návrší Bašta u

Hlubočep v poledové době-ČSK, 32, 21-39. - 672. Biostratigrafický výzkum suťových

osypů pod skalami Martinky na Pálavě-ČSK, 32, 125-126. - 673. Jaroslav Petrbok a

kras-ČSK, 33, 7-11. -674. Kvartami fauna a stratigrafie převisu v rezervaci Brálie u

Malých Kršteňan-ČSK, 33, 53-67. - 675. K poznání měkkýšů SPR Žehuňská obora-

BC, 11, 155-158. - 676. LOŽEK V. - ŠIBRAVA V.: The Late GLacial of the Labe valley

in Bohemia-SbGV-A, 14, 9-27. - 677. Sborník geologických věd, Antropozoikum, 13-

VÚÚG, 57, 1, 58. - 678. HAVLÍČEK P. - LOŽEK v.: Sympozium IGCP 158

272

"Paleohydrologie mírného pásma" a zasedání Eurosibiřské subkomise INQUA pro

studium holocénu-VÚÚG, 57, 4, 255-256. - 679. Faunen-geschichtliche Grundlinien

zur spät- und nacheiszeitlichen Entwicklung der Molluskenbestände in Mitteleuropa-

RČSAV, 92, 4, 1-106. - 680. Neživá příroda Prahy 5.-Informace ONV v Praze 5, Únor

1982, 14-16. Praha. -681. Měkkýši ŠPR Čierny Kameň ve Velké Fatře.-Ochrana

přírody, 3, 112--133. Bratislava. - 682. Malakozoologický výzkum vybraných území v

okrese Komárno-XVI. TOP, Ostrov Velký Lél-Okres Komárno 1980, 129-140.

Komárno. 683. Nacheiszeitliche Entwicklung der mitteleuropäischen Vertebratenund

Molluskenfauna in gegenseitiger Korrelation-Zeitschr. f. Geol. Wissensch., 10, 7,

1019-1027. Berlin. -684. Mollusca Analysis.-Palaeo-hydrological Changes in the

Temperate Zone in the Last 15 000 Years. Sub-project B.-Project Guide, Vol.III, 149-

163. Lund. - 685. JAGER K. D. -LOŽEK V.: Environmental conditions and land

cultivation during the Urn-field Bronze Age in Central Europ.-Climatic Change in Later

Prehistory, 162-178. Edinburgh.- 686. Contribution of Malacology to the Chronological

Subdivison of the Central European Holocene.-Striae, 16, 84-87. Uppsala.

ROK 1983

687. HADAČ E.: Krajina a lidé-V, 62, 1, 5. - 688. Atlas Slovenskej socialistickej republiky-V,

62, 4, 122. - 689. PAČES T.: Voda a Země-V, 62, 4, 122. - 690. ANDĚRA M. -

HORÁČEK I.: Poznáváme naše savce-V, 62, 5, 142. - 691. ŽEBERA K. - MIKULA J.:

Říp, hora v jezeře-V, 62, 5, 174. - 692. Přírodní park Prokopské údolí-V, 52, 5, 153-

154. - 693. ZMORAY I. - POD-HRADSKÝ V. a kol.: Zaujímavosti slovenskej prírody-

V, 62, 8, 235. - 694. JENÍK J. - VĚTVIČKA V.: Život hor-V, 62, 12, 368. - 695. Z

červené knihy našich měkkýšů - srstnatka Trichia edentula, plž na státní hranici -Ž,

XXXI (LXIX), 2, 65. - 696. LOŽEK V. - ŠTEFEK J.: Z červené knihy našich měkkýšů -

vrkoč Vertigo moulinsiana-Ž, XXXI (LXIX), 4, 145. - 697. Několik dalších slov k našim

páskovkám-Ž, XXXI (LXIX), 5, 186. - 698. LOŽEK V. - SKALICKÝ V.: Hrady očima

přírodovědce-PP, 8, 6, 361-369. -699. ČAPUTA A. - HOLČÍK J. - BERGER Z.: Atlas

chráněných živočíchov Slovenska-PP, 8, 6, 383. - 700. Současný stav přírodního

prostředí Křivoklátska podle výpovědi malakofauny-BC, 12, 91-113. - 701. Rozbor

malakozoologických nálezů z jeskyně 1504 - in: MATOUŠEK V.: Zpráva o druhé

sezoně archeologického výzkumu jeskyně č. 1504 v Údolí děsu u Srbska: 7. kap.-ČK,

VIII, 28-30. - 702. Změny početnosti a problematika ochrany čs. malakofauny-Aktuál.

problémy ochrany fauny v ČSSR /Sbor. referátů z konference, Brno, 18.-19. 11.

1982/, 49-53. Brno /Ústav pro výzkum obratl. ČSAV, KSSPPOP/. - 703. Vývoj přírody

Malej Fatry vo čtvrtohorách - in: PAGÁČ J. - VOLOŠČUK I. a kol.: Malá Fatra

(CHKO), 69-74. Bratislava. - 704. Měkkýší fauna navrhovaných chráněných území

Rakša, Marské vršky a Hriadky-18. TOP 1982, /0NV-odb. kultury Martin-Správa

CHKO Velká Fatra, Martin-Vrútky/, 23-28. Martin. - 705. JAGER K. D. - LOŽEK V.:

Palaeohydrological implications on the Holocene development of climate in Central

273

Europe based on depositional sequences of calcareous fresh-water sediments.-

Quaternary Studies in Poland /Palaeohydrology of the Temperate Zone, Poznaň ´81/,

4, 81-89. Warszawa-Poznan. - 706. Quaternary Malacology and Fauna Genesis in

Central Europe.-8th Internat. Mala-col. Congress, Abstracts, 80. Budapest. - 707.

spoluautor hesel in: SVOBODA J. et al.- Encyklopedický slovník geologických věd. 1.

a 2. díl.-Academia, Praha. - 708. spoluautor monografie: KERNEY M. P. - CAMERON

R. A. D. - JUNGBLUTH J. H.: Die Landschnecken Nord- und Mitteleuropas. -Paul

Parey, Hamburg-Berlin.

ROK 1984

709. K práci sekce ochrany přírody-NP, 4, 5, 1-2. - 710. Měkkýši jako indikátory změn

prostředí-Využití chráněných území k monitorování změn životního prostředí /ČSVTS

- Spol. lesnická, Botan. ústav ČSAV, SÚPPOP Praha/, 86-91. Praha. - 711. Z

červené knihy našich měkkýšů - přežije ovsenka Chondrina avenacea v českém

krasu?-Ž, XXXII (LXX), 2, 65-66. -712. Z červené knihy našich měkkýšů - točenka

Valvata pulchella, glaciál ní relikt našich nížin-Ž, XXXII (LXX), 4, 141. - 713. Variace

klimatu Země ve světle sedimentologie a paleontologie.-Vztahy Slunce-Země - účel.

publ. vydaná VK astronomie a geofyziky ČSAV, VK geologie a geografie ČSAV a

Slov. ústr. amatér, astronomie Hurbanovo, 209-228. Praha /říjen 1983/. - 714. Život,

dílo a odkaz Jaroslava Petrboka.-Sbor. prací ke 100. výročí narození J. Petrboka-

Stalagmit, 2-3. Praha. 715. Nové výzkumy v mladém pleistocénu a holocénu

Českého krasu.-Sbor. prací ke 100. výročí narození J. Petrboka-Stalagmit, 18-21.

Praha. - 716. Late glacial and holocene development of Bohemian river valleys.-

Abstract of papers in: Palaeohydrology of the Temperate Zone in the last 15.000

years, INQUA, IGCP Project 158 A. Mikulčice. - 717. Výzkum kvartami malakofauny v

jeskyních Zlatého koně-ČK, IX, 76-83. - 718. Z červené knihy našich měkkýšů -

zůstane bahenka pruhovaná obyvatelem českých řek?-Ž, XXXII (LXX), 6, 219. - 719.

Měkkýši luhů Vrť a Mydlovar na středním La-bi-BC, 13, 215-223. - 720. 70 let

Sylvestra Máchy-Čas. Slezského muzea, Vědy přír., série (A), 33, 1, 95-96. Opava. -

721. The foam sinter as palaeoclimatic indicator-ČSK, 34, 7-14. - 722. KUČERA B. -

HORMAS J. -SKŘIVANEK F.: Jeskyně a propasti v Československu-ČSK, 34, 130. -

723. LOŽEK V. - HORÁČEK I.: Staropleistocénní fauna z jeskyně na Skalce u

Nového Mesta nad Váhom-ČSK, 35, 65-75. - 724. LOŽEK V. a HORÁČEK I.: Nález

fauny ve vchodu Němcovy jeskyně 1 v Moravském krasu-ČSK, 35, 95--96. - 725.

HORÁČEK I. - LOŽEK V.: Z výzkumu výplně Mladečské jeskyně u Litovle-ČSK, 35,

98-100. - 726. HORÁČEK I. - LOŽEK V.: Nález staro-pleistocénní fauny v krasových

dutinách u Brekova.-ČSK, 35, 100-102. - 727- HORÁČEK I. - LOŽEK V.:

Paleontologické nálezy a jejich stratigraficko-paleoekologické zhodnocení-in: BOSÁK

P. a kol.: Krasové jevy vrchu Turold u Mikulova.-Studie ČSAV, 5, 52-66. Praha.

274

Zusammenfassung

Nach der kurzen Biographie bringt der Verfasser eine vollständige Bibliographie

des bedeutendes Wissenschaftlers anlässlich seines 60. Geburtstag.

Adresa autora:

RNDr. Jiří Kovanda, CSc,

Ústřední geologický ústav, Malostranské nám. 19, 118 21 Praha 1

275

Krátká sdělení

Kurze Mitteilungen

LEPIDOPTEROLOGICKÉ POMĚRY V OKOLÍ DAVLE

Tento článek je závěrečnou částí výsledků lepidopterologického průzkumu v

okolí Davle. Je věnován prvním 40 čeledím řádu Lepidopter. Tyto čeledi zahrnují

drobné motýly; protože jde o málo nápadné druhy, bude mít tento seznam v

budoucnu jistě mnoho doplňků. Způsob zpracování zůstává stejný jako v 1. části (1).

Systém, který se zde používá, je většinou podle HRUBÉHO (2), v některých

případech je však systém již upraven podle modernějších autorů. Pokud není

uvedeno jinak, šlo vždy o sběr imag. Za pomoc při determinaci děkuji přátelům dr.

Felixovi, dr. Kramplovi, dr. B. Starému, G. Elsnerovi a ing. Zouharovi, v souvislosti

se zavedením sítě pro mapování hmyzu je třeba uvést, že všechny lokality, které zde

uvádím, leží ve čtverci 6152 středoevropského síťového mapováni.

Touto částí je tedy uzavřen seznam Lepidopter v okolí Davle. Celkem zde byly

zjištěny 792 druhy, které patří k různým biotopům. Kromě druhů, které zde žijí stále,

byly zjištěny typicky tažné druhy /Vanessa atalanta, Acherontia atropos aj./, dále

druhy zalétlé nebo náhodně se objevivší /Erebia aethiops/ i ojedinělé nálezy

některých druhů, o nichž nelze říci, zda jsou zde domácí. Seznam není samozřejmě

konečný; již nyní mám některé doplňky, kterých bude v budoucnosti větší množství a

budou po čase publikovány v dodatku.

Proto se ukázalo, že motýlí fauna Davle je dosud poměrně bohatá, avšak není

jisté, bude-li tomu tak i nadále. Již nyní mohu konstatovat, že motýlů kvantitativně

ubývá. Hlavní příčinu lze vidět ve stále intenzivnějším zemědělském využívání této

oblasti /ne, kde byly poměrně zdařile vyřešeny meliorace, likvidace mezí, remízků,

dřívějších stepí a lesostepí, používání pesticidů a monokultur/.

276

Je otázkou, nakolik na motýlí faunu působí i to, že Davle je rekreačním

místem mnoha obyvatel Prahy /další zabírání půdy lesů a stepí pro pozemky

chat, umělé osvětlení, výfukové zplodiny, skládky odpadků apod./.

SEZNAM NALEZENÝCH DRUHŮ

Druhy uváděné bez pořadových čísel nebyly zjištěny na lokalitě, nýbrž jen v

jejím nejbližším okolí.

1.Čeleď MICROPTERYGIDAE - (1) Micropterys thunbergella F. - pravidelně nalézán na blízké lokalitě Medník. - (4) Micropteryx osthelderi HEATH. - pravidelně nalézán na blízké lokalitě

Medník. 2.Čeleď ERIOCRANIIDAE (názvosloví podle HEATHA /3/)

1.(11) Eriocrania haworthii BRADLEY - Chlomek 12.4.1982. 2.(12) Dyseriocrania subpurpurella HW. - Chlomek 18. a 25.4.1971.

3.Čeleď HEPIALIDAE 1.(13) Hepialius humuli L. - Chlomek 26.6.1965, 1.7.1967. 2.(16) Triodia sylvina L. - Davle-okolí, Chlomek, Třešňovka; hojný. - (17) Phymatopus hecta L. - nalezen na blízké lokalitě Medník.

3.(18) Korcheltellus lupulinus L. - Chlomek, Třešňovka; několik nálezů. 5.Čeleď NEPTICULIDAE 1.(88) Nepticula argyropeza Z. - Chlomek 9.5.1977; hojně.

6.Čeleď TISCHERIIDAE 1.(93) Tischeria ekebladella BJERKANDER - Chlomek 10.7.1977. 2.(97) Tischeria angusticolella DUP. - Třešňovka - několik nálezů (1972-76).

8. Čeleď INCURVARIIDAE 1. (106) Nematopogon swammerdamellus L. - Davle-okolí, Ďábel, Libřice,

Chlomek; dosti hojný druh. 2. (108) Nematopogon schwarziellus Z. - Chlomek 20.5.1978. 3. (119) Incurvaria muscalella F. - Davle-okolí 25.4.1971. 4. (123) Incurvaria oehlmanniella TR. - Třešňovka 8.6.1973. 5. (128) Nemophora dumeriella DUP. - Ďábel 5.8.1978 ´ 6. (135) Adela reaumurella L. - Třešňovka, Chlomek; hojný druh. 7. (137) Adela rufimitrella SC - Chlomek 9.5.1977; 5 imag. 8. (139) Adela fibulella D. et SCH, - Chlomek, Třešňovka; několik nálezů. 9. (143) Adela ochsenheimerella HB. - Třešňovka 27.5.1979.

277

10. (145) Adela degeerella L. - Davle-okolí, Chlomek, Třešňovka; hojný druh.

9.Čeleď COSSIDAE 1. (146) Cossus C08SUS L. - Pikovice 1963 larva 2. (150) Zeuzera pyrina L. - Třešňovka, Chlomek - několik nálezů.

10.Čeleď TIENIDAE (názvosloví podle ZAGULJAJEVA /4/) 1. (178) Morophaga boleti F. - Sázava 8.7.1972. - (179) Scardia tessulatella Z. - hojně se vyskytuje na blízká lokalitě Medník. 2. (157) Nemaxera emortuella Z. - Chlomek 24.2.1980; larvy v trouchnivém

dřevě /ex IV.1980/. 3. (158) Triaxomera parasitella HB. - Chlomek, Sázava, Třešňovka; několik

nálezů. 4. (151) Nemapogon granellus L. - Třešňovka; několik nálezů. 5. (152) Nemapogon cloacellus HW. - Třešňovka, Chlomek; několik nálezů. 6. (168) Tinea semifulvella HW. - Chlomek 10.7.1977. 7. (169) Tinea trinotella THUNB. - Třešňovka; dosti hojný.

11.Čeleď TALAEPORIIDAE 1. (183) Talaeporia tubulosa RETZ. - Chlomek, Libřice, Ďábel; dosti hojný drah. 2. (187) Solenobia triquetrella F.v.R. - Chlomek, Sázava, Davle-okolí; dosti

hojný druh. 3. (185) Solenobia pineti Z. - Davle, Chlomek; několik nálezů.

12. Čeleď PSYCHIDAE 1.(195) Fumaria casta PALL. - Sázava, Chlomek, Třešňovka, Petrov;

hojný druh. 2.(196) Masonia crassiorella BRUAND - Sázava 30.4.1978 /vak/. 3.(197) Proutky betulina Z. - Chlomek 10.6.1972, 21.5.1977.

16. Čeleď LYONETIIDAE 1. (220) Lyonetia clerkella L. - Chlomek, Třešňovka.

17. Čeleď PLUTELLIDAE 1.(226) Scythropia crataegella L. - Třešňovka, Chlomek. 2.(231) Theristis mucronella SC. - Třešňovka 12.3.1977, 19.5.1978. 3.(234) Harpipteryx xylostella L. - Třešňovka 8.8.1975, 23.7.1977. 4.(235) Ypsolophus vitellus L. - Třešňovka 13.8.1977. 5.(237) Ypsolophus ustellus CL. - Davle-okolí, Třešňovka, Ďábel, Chlomek;

hojný druh. 6.(241) Ypsolophus sylvellus L. - Třešňovka 13.8.1977, 16.9.1974. 7.(243) Ypsolophus alpellus D. et SCH. - Chlomek 10. a 24.7.1977.

278

8. (245) Ypsolophus asperellus L. - Davle-okolí,Třešňovka, Chlomek. 9. (248) Plutella porrectella L. - Třešňovka 20.6.1975. 10.(250) Subeidophasia annulatella CURT. - Třešňovka 17.9.1974, 11.7.1975. 11.(249) Plutella maculipennis CURT. - Třešňovka 1973-1977; tažný druh!

18. Čeleď ARGYRESTHIIDAE 1. (259) Argyresthia mendica HW. - Davle-okolí, Chlomek, Třešňovka /biotop,

kde byl tento druh velmi hojný - trnky pod Chlomkem,byl kompletně zničen při melioracích v 70. letech/.

2. (262) Argyresthia pruniella CL. - Chlomek, Třešňovka; dosti hojný. 3. (268) Argyresthia cornella. F. - Chlomek 10.6.1972. 4. (271) Argyresthia goedartella L. - Třešňovka, Chlomek; hojný. 5. (-) Argyresthia sémifusca HW. - Třešňovka, Chlomek.

19. Čeleď BUCCULATRICIDAE 1.(273) Bucculatrix thoracella THUNB. - Chlomek 13.5.1977. 2.(276) Bucculatrix crataegi Z. - Chlomek 28.5.1977, Třešňovka 6.8.1975.

22. Čeleď LITHOCOLLETIDAE 1. (295) Lithocolletis roboris Z. - Chlomek; hojný druh. 2. (296) Lithocolletis MÜLLERiella Z. - Sázava - 7.5.1972. 3. (301) Lithocolletis cramerella F. - Chlomek; několik údajů. 4. (302) Lithocolletis tenella Z. - Sázava 23.4.1972. 5. (317) Lithocolletis cerasicolella HS - Třešňovka 6.7.1979; larva na třešni. 6. (319) Lithocolletis blancardella F. - Chlomek, Třešňovka; několik nálezů. 7. (331) Lithocolletis quercifoliella Z. - Chlomek 2.2.1979; larva na dubu. 8. (346) Lithocolletis pastorella Z. - Chlomek 7.5.1972. 9. (347) Lithocolletis populifoliella TR. - Chlomek 14.5.1977.

23. Čeleď GRACILLARIIDAE (det. dr. Starý)

1. (-) Parornix finitinella D. et SCH. - Chlomek 7.5.1972 2. (355) Parornix anglicella STT. - Třešňovka 12.8.1973. 3. (360) Parornix anguliferella Z. - Třešňovka 17.5.1973. 4. (361) Callisto denticulella THUNB. - Třešňovka 27.5.1972. 5. (369) Euspilapteryx aurogutella STEPH - Třešňovka; několik nálezů. 6. (363) Acrocercops brongniardella F. - Třešňovka 22.4.1973. 7. (373) Catoptilia alchimiella SC. - Třešňovka, Chlomek; několik nálezů.

24.Čeleď COLEOPHORIDAE

(názvosloví podle PATZAKA /5/) 1. (391-2) Coleophora serratella L. - Ďábel - 19.2.1977; 2 larvy /Hrubý uvádí

tento druh pod chybným jménem/.

279

2. (???) Coleophora trifolii CURT. - Třešňovka 12.7.1975 /Hrubý má opět chybně uvedeno jako synonymum k druhu C. frischella/.

3. (412) Coleophora spissiformis HW. - Třešňovka 12.6.1973. 4. (414) Coleophora anatipenella HB. - Třešňovka 11.7.1975, 8.7.1977. 5. (429) Coleophora vibicella HB. - Ďábel 3.8.1980. 6. (431) Coleophora lixella Z. - Ďábel, Třešňovka; několik nálezů. 7. (434) Coleophora solitariella Z. - Třešňovka 11.7.1975. 8. (435) Coleophora onosmella BRAHM.- Sázava 10.6.1973, 22.4.1978. 9. (436) Coleophora murinipennella DUP. - Třešňovka.

26. Čeleď BLACHISTIDAE (det. dr. Starý) 1- (-) Elachista monticolla WOCKE - Třešňovka 12.7.1975. 2. (495) Elachista triatomea HW. - Chlomek 3.6.1978, Třešňovka 23.5.1975. 3. (496) Elachista argentella CL. - Chlomek, Sázava; několik nálezů.

28. Čeleď YPONOMEUTIDAE (nomenklatura podle HANNEMANNA /6/; Hrubý má některé druhy chybně

uvedeny jako synonyma) 1. (503) Yponomeuta evonymellus L. - Třešňovka 5.7.1973. 2. (504) Yponomeuta padellus L. - Třešňovka 29.7.1978. 3. (506) Yponomeuta plumbellus D. et SCH. - Třešňovka 15.8.1975. 4. (507) Yponomeuta vigintipuncťatus - Třešňovka 7.8.1974. 5. (513) Swammerdamia pyrella VILL. - Třešňovka - hojný druh. 6. (511) Pseudoswammerdamia combinella HB. - Třešňovka; několik nálezů.

29. Čeleď ETHMIIDAE 1. (520) Ethmia terminella FLETCH - Sázava, Třešňovka, Chlomek; několik

nálezů.

31. Čeleď SESIIDAE 1. (543) Sesia apiformis CL. - Chlomek, Petrov - hojně ve dřevě topolů. 2. (545) Sciapteron tabaniforme ROTT. - Chlomek 29. 6. 1967. 3. (564) Chamaesphecia empiformis ESP. - Ďábel 3.8.1980.

36. Čeleď COSMOPTERYGIDAE 1. (597) Batrachetra praeangusta HW. - Chlomek 24.7.1977. 2. (598) Blactodacna atra HW. - Třešňovka 16.6.1974.

37. Čeleď BLASTOBASIIDAE

1. (621) Blastobasis phycidella Z. - Třešňovka 8.6.1974, 11.6.1973.

280

38. Čeleď OECOPHORIDAE (názvosloví podle TOLLA /7/)

1. Borkhausenia schaefferella (L.) - Třešňovka 17.6.1970, 24.5.1975. 2. Borkhausenia minutella (L.) - Třešňovka 21.6.1975, 8.6.1976. - Borkhausenia tripunctana (HW.) - nalezena na blízké lokalitě Medník. 3. Borkhausenia borkhausenii (Z.) - Třešňovka 6.8.1975. 4. Borkhausenia unitella (HB.) - Třešňovka 1974-75; několik nálezů. 5. Borkhausenia formosella (F.) - Třešňovka 7.8.1974, 10.8.1975. 6. Endrosis lacteella (D. et SCH.) - Třešňovka, Sázava, Petrov; dosti hojný

/skladištní škůdce/. - Tubuliferola flavifrontella (HB.) - nalezen na blízké lokalitě Medník. 7. Hofmannophila pseudospretella STT. - Třešňovka; dosti hojný /škůdce v

domácnostech/. 8.Oecophora bractella (L.) - Třešňovka, Sázava; několik nálezů. 9.Harpella forficella (SC.) - Davle-okolí, Třešňovka; několik nálezů. 10. Carcina quercana (F.) - Třešňovka; několik nálezů. Semioscopis anella

(HB.) - nalezen na blízké lokalitě Medník. Semioscopis avellanella (Hb.) - nalezen na blízké lokalitě Medník.

11. Enicostoma lobellum D. et SCH. - Třešňovka 11.6.1973. 12. Epigraphia steinkellneriana D. et Sch. - Sázava 26.3.1972. 13. Agonopteryx applana (F.) - Třešňovka; dosti hojný. 14. Agonopteryx propinquella (TR.) - Třešňovka 2.9.1972. 15. Agonopteryx ocellana (F.) - Sázava 14.4.1979, Třešňovka 12.3.1977. 16. Agonopterys zephyrella (Hb.) - Třešňovka 18.5.1974. 17. Agonopteryx arenella (D. et SCH.) - Třešňovka, Chlomek; dosti hojný. 18. Depressaria pimpinellae Z. - Třešňovka 30.8.1980. 19. Depressaria weirella STT. - Třešňovka 18.7.1975. 20. Depressaria emeritella STT. - Třešňovka 17.5.1975. 21. Depressaria olerella Z. - Třešňovka 1.8.1975. 22. Depressaria albipunctella (Ha.) - Davle-okolí, Třešňovka, Chlomek -hojný

druh. 23. Diurnea phryganella (HB.) - Davle-okolí, Třešňovka, Ďábel, Chlomek,

Petrov; velmi hojný druh. 24. Diurnea fagella (F.) - Davle-okolí, Třešňovka, Chlomek, Petrov, Ďábel -velmi

hojný druh. 40. Čeleď GELECHIDAE

(názvosloví podle LERAUTA /8/) 1. Argolamprotes micella (D. et SCH.) - Třešňovka 4.7.1982. 2. Stenolechia gemella (L.) - Ďábel 12.9.1976, Třešňovka 15.8.1975. 3. Parachronistis albiceps (Z.) - Třešňovka 11.7.1975. 4. Recurvaria nanella (D. et SCH.) Třešňovka; několik nálezů.

281

5. Exoteleia dodecella (L.) - Třešňovka 22.6.1973. 6. Athrips mouffetella (L.) - Třešňovka 6.8.1975, 5.8.1974. 7. Pseudotelphusa acalella (SC.) - Třešňovka, Chlomek, Ďábelg dosti hojný

druh. 8. Teleiodes paripunctella (THUNB.) - Třešňovka 19.5.1977, 20.8.1977. 9. Teleiodes decorella (HW.) (=Adrasteia humeralis Z.) - Chlomek, Ďábel,

Třešňovka; velmi hojný druh. 10. Teleiopsis diffinis (HW.) - Třešňovka 16.6.1977. 11. Bryothropha terella (D. et SCH.) - Třešňovka; dosti hojný druh. 12. Bryotropha senestella (Z.) - Třešňovka 4.8.1975. 13. Chionodes electella Z. - Třešňovka 21.6.1975. 14. Neofriseria peliella (TR.) - Třešňovka 18.7.1975. 15. Gelechia scotinella HS. - Sázava 26.7.1975. 16. Gelechia sabinella Z. - Třešňovka 15.8.1975. 17. Cosmardia moritzella (TR.) - Třešňovka 30.9.1972; nový druh pro 3SR. 18. Caryocolum amaurellum (HER.) - Třešňovka 30.7.1977. Caryocolum

huebneri (HW.) - nalezen na blízké lokalitě Medník. 19. Caryocolum fischerella (TR.) - Třešňovka, Sázava; několik nálezů. 20. Nothris verbascella (D. et SCH.) - Třešňovka 2.9.1972, 19.9.1978. 21. Sophronia sicariella Z. - Davle-okolí, Třešňovka, Ďábel; několik nálezů. 22. Acanthophila alacella (Z.) - Třešňovka; několik nálezů. 23. Anacampsis populella (CL.) - Chlomek 10.7.1977, Třešňovka 18.7.1975. 24. Sitotroga cerealella (OLIV.) - Třešňovka; několik nálezů. 25. Anarsia lineatella Z. - Třešňovka 11.7.1975. 26. Psoricoptera gibbosella (Z.) - Třešňovka 30.8.1980. 27. Dichomeris marginella (F.) - Třešňovka 5.8.1978, 23.7.1980. 28. Brachmia lutalella HS. - Třešňovka; několik nálezů. 29. Syncopacna sangiella (STT.) - Třešňovka 12.9.1974.

Literatura

1. PIPEK,P.; ŠTĚPÁNEK M., 1978: Lepidopterologické poměry okolí Davle,

Bohemia centralis 7, s. 151-161.

2. HRUBÝ,K. 1969: Prodromus Lepidopter Slovenska,1. vyd., Bratislava, NSAV,

962 s.

3. HEATH,J., 1957: The britisch Eriocraniidae and Micropterygidae,, Proc. S. Lond.

ent. nat. hist. soc, s. 115-125.

4. ZAGULJAJEV,A.K., 1964: Fauna SSSR, tom. IV, vyp. 2, Nastojaščije moli

(Tineidae), 1. vyd., Moskva, Nauka, 424 s.

282

5. PATZAK,H., 1974: Beiträge zur Insektenfauna der DDR: Lepidoptera -

Coleophoridae. Beit. Ent., 24, 5. 5-8, s. 153-278.

6. HANNEMANN, H,J., 1977: Kleinschmetterlinge oder Microlepidoptera III. 1. vyd.,

Jena, Gustav Fischer Verlag, 273 s.

7. TOLL,S., 1964: Oecophoridae. Klucze do oznacz. owadów Polski. XXVII, 35.

Warszawa, 174 s.

8. LERAUT.P., 1980: Liste systématique et synonymique des Lepidopteres de

France, Belgique et Corse. Alexanor.

Ing. Petr Pipek, CSc.

283

MOTÝLÍ FAUNA JEZERA V MNICHOVICÍCH-BOŽKOVĚ

Tímto článkem navazuji na práci A. Příhody Jezero v Božkově u Mnichovic a

přehled brouků sbíraných v tomto místě J. Tichým /Bohemia centralis, Praha; 11,

123-133, 1982/.

Na této lokalitě již několik let sbírám motýly a rád bych přispěl k poznání

entomofauny tohoto místa. Protože sama lokalita zabírá malý prostor, motýly jsem

sbíral a zaznamenával v okruhu asi 150 metrů. Tento okruh zahrnuje i malý hájek

osiky /Populus tremula/. Kromě klasického sběru síťkou jsem lovil také na světlo a

vnadidlo.

V seznamu uvádím za jménem druhu stupeň vzácnosti a hlavní živné rostliny

housenek.

Některé druhy determinoval dr. B. Starý a M. Soldát, kterým bych rád tímto

poděkoval.

SEZNAM ZJIŠTĚNÝCH DRUHŮ LEPIDOPTER

ERIOCRANIIDAE

1. Eriocrania unimaculella (ZETT.) - běžný, na lokalitě vzácný; Betula sp.

HEPIALIDAE

2. Phymatopus hecta (LINNE) - běžný, polyfág, různé kořeny.

COSSIDAE

3. Zeuzera pyrina (L.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Alnus, Salix aj.

TALAEPORIDAE

4. Talaeporia tubulosa (RETT.) - běžný; ?.

PSYCHIDAE

5. Fumaria casta (PALL.) - běžný, polyfág, různé trávy.

ARGYRESTHIIDAE

6. Argyresthia goedartella (L.) - běžný; Alnus, na zkoumané lokalitě je

hojná i ssp. splendida /det. Starý/.

LITHOCOLLETIDAE

7. Lithocolletis heegeriella (ZELL.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Quercus.

284

8. Lithocolletis rajella (L.) - nehojný; Alnus /det. Starý/.

9. Lithocolletis dubitella (H. et SCHIF.) - nehojný až vzácný; Salix caprea

/det. Starý/.

10. Lithocolletis froelichiella (ZELL.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Alnus

/det. Starý/.

ELACHISTIDAE

11. Elachista nobilella (ZELL.) - na lokalitě velmi vzácný; Garex /det Starý/

12. Elachista paludum (FREY) - nehojný; Carex.

OECOPHORIDAE

13. Diurnea fagella (F.) - hojný, polyfág, různé listnaté stromy.

GELECHIDAE

14. Brachmia rufescens (HAW.) - vzácný, na lokalitě dva exempláře /9.7.1978,

15.7.1981/, různé bažinaté trávy /det. Starý/.

TORTRICIDAE

15. Pandemis cerasana (HUBNER) - běžný, na lokalitě vzácný; Prunus, Quercus etc.

16. Lathronympha strigana (F.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Hypericum /det. Soldát/.

ALUCITIDAE

17. Platyptilia gonodactyla (D. et SCHIFF.) - běžný; Tussilago, Petasites aj.

18. Stenoptilla bipunetidactyla (SC0P0LI) - běžný stepní druh; na lokalitě jediný exemplář,

a to na suchém palouku; Galium.

19. Merrifieldia tridactyla (L.) - běžný, na lokalitě vzácný; Thymus.

20. Alucita pentadactyla (L.) - běžný, na lokalitě nehojný; Prunus.

21. Gilmeria pallidactyla (L.) - lokální a vzácný; Achilea.

CRAMBIDAE

22. Donacaula forficella (THUN.) - nehojný; Carex.

23. Donacaula mueronella /D. et SCHIFF.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Phragmites,

Carex.

24. Schoenobius gigantellus (D. et SCHIFF.) - nehojný, na lokalitě běžný; Phragmites.

25. Chilo phragmitellus (HUBNER) - nehojný; Phragmites.

26. Calamotropha paludella (HUBNER) - vzácný; Phragmites.

PYRAUSTIDAE

27. Eurrhypara hortulata (L.) - hojný; Urtica.

28. Scoparia arundiana (L.) - nehojný., na lokalitě vzácný; ?,

29. Haritana ruralis (SCOPOLI) - hojný; Urtica.

285

30. Cataclysta lemnata (L.) -- lokální, nehojný až vzácný; některé roky na lokalitě velmi

hojný; Lemna minor, Lemna trisulca.

31. Nymphula nymphaeata (L.) - nehojný; Nymphaea, Nuphar.

NOTODONTIDAE

32. Pheosia tremula (CLERC) - běžný, na lokalitě vzácný; Betula, Salix (det. Soldát/.

33. Leucodonta bicoloria (D. et SCHIFF.) - vzácný, na lokalitě jediný exemplář /5.7.1981/;

Betula.

34. Peridea anceps (GOEZE) - nehojný, na lokalitě vzácný; Quercus.

35. Drymonia dodonea (D. et SCHIFF.) - hojný, na lokalitě vzácný; Betula, Quercus.

36. Notodonta tritophus (ESPER) - vzácný; Salix.

37. Clostera pigra (HUF.) - běžný, na lokalitě nehojný; Salix.

38. Clostera anastemosis (L.) - lokální a nehojný; Salix, Populus

GEOMETRIDAE

39. Brephos parthenias (L.) - běžný; Betula.

40. Brephos notha (HUBNER) - nehojný; Populus tremula.

41. Epirrhanthis paluerata (THUN.) - vzácný; Populus tremula.

42. Hydriomena coerulata (F.) - nehojný; Alnus.

43. Asthena albulata (HUF.) - lokální, nehojný; Betula, Populus, Quercus /det. Soldát/.

44. Geometra papilionaria (L.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Betula, Alnus, Salix.

45. Eulype hastata (L.) - nehojný; Salix, Alnus.

46. Euchoeca nebulata (SC0P0LI) - nehojný; Alnus.

47. Ematurga atomaria (L.) - velmi hojný; Polyfág.

48. Itama brunneata (THUN.) - nehojný; Salix aurita.

49. Hydrelia flammeolaria (HUF.) - nehojný; Alnus, Betula.

50. Epirrhoe alternata (MULL.) - velmi hojný; Galium.

51. Operopthera brumata (L.) - hojný; polyfág.

DREPANIDAE

52. Platypteryx falcantaria (L.) - nehojný; Betula, Alnus.

53. Platypteryx curvatula (BORK.) - nehojný; Alnus.

54. Drepana glaucata (SC0P0LI) - nehojný, na lokalitě vzácný; Prunus.

Sphingidae

55. Smerinthus ocellatns (L.) - běžný, na lokalitě vzácný; Salix, Populus, Prunua aj.

56. Laothee populi (L.) - běžný, na lokalitě nehojný; Salix.

TETHALDAE

57. Thyatira batis (L.) lo, zalétlý; Rubus. - běžný, na lokalitě jediný exemplář ulovený na

svět

58. Tethea octogesima (HUBNER) - nehojný až vzácný; Populus

286

ENDROMIDIDAE

59. Endromis veraicolora (L.) - lokální, vzácný; Betula, Alnus aj. Lymantridae

60. Leucoma salicis (L.) - běžný, na lokalitě vzácný; Salix.

NOCTUIDAE

61. Mormo maura (L.) - lokální a vzácný, na lokalitě jeden exemplář /5.7. 1981/; Alnus,

Salix aj.

62. Apatele alni (L.) - vzácný; na lokalitě pouze dva ex. /7.6.1982/; Alnus, Salix /det.

Soldát/.

63. Apatele cuspis (HUBNER) - velmi vzácný, na lokalitě jediný exemplář /7.7.1982/;

Alnus.

64. Apatele leporina (L.) - nehojný; Alnus, Salix aj.

65. Autographa gamma (L.) - běžný tažný druh, polyfág.

66. Scoliopterys libatrix (L.) - běžný; Salix, Populus.

67. Herminia barbalis (CLERO) - běžný; Alnus, Betula.

68. Hypena proboscidalis (L.) - velmi hojný; Urtica.

69. Agrochola helvola (L.) - nehojný; Alnus aj.

NYMPHALIDAE

70. Apatura iris (L.) - nehojný; Populus, Salix aurita.

71. Apatura ilia (D.) et SCHIFF.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Populus, Salix.

72. Aglais urticae (L.) - velmi hojný; Urtica.

73. Nymphalis antiopa (L.) - nehojný; Salix, Betula, Populus.

74. Melitaea dictynna (ESPER) - nehojný, na lokalitě vzácný; Plantago, Veronica aj.

LYCAENIDAE

75. Lycaena hippothoe (L.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Rumex, Polygonum.

76. Maculinea teleius (BERG.) - nehojný; Sanguisorba offic.

77. Maculinea nausithous (BERG.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Sanguisorba officinalis.

PIERIDAE

78. Gonepteryx rhamni (L.) - běžný; Frangula, Rhamnus.

Z uvedeného seznamu vyplývá, že jsem na zkoumané lokalitě Jezero v Mnicho-

vicích-Božkově zjistil 78 druhů Lepidopter, které náležejí k 25 čeledím. Tento seznam

pravděpodobně není úplný; jistě zde bude zjištěno ještě několik nových druhů. Kromě

hojných druhů se zde vyskytují také vzácné druhy a zejména druhy, vázaná na

287

bažinatá lokality, která se stávají stále vzácnějšími vlivem vysoušení podobných míst.

Uvedená lokalita si plně zaslouží všemožnou ochranu.

Petr Záruba

DALŠÍ NÁLEZ HRABOŠE MOKŘADNÍHO /MICROTUS AGRESTIS/ NA

KŘIVOKLÁTSKU

26. července 1982 se nám při výzkumu kvantitativního a kvalitativního složení

fauny drobných savců v okolí Klíčavské údolní nádrže v chráněné krajinné oblasti

Křivoklátsko /čtverec 5949 středoevropského síťového mapování/ podařilo odchytit

do standardní sklapovací pasti adultního samce hraboše mokřadního /Microtus

agrestis/. Lokalita představuje vlhkou bukohabrovou stráň s vyvinutým bylinným

patrem 25 m od regulovaného přehradního výtoku v nadmořské výšce 269 m n. m.

Tento samec vážil 24 g, mel tělo dlouhé 128 mm, ocas 49 mm, ucho 14 mm a

zadní tlapu 18,1 mm. Doklad je uložen v depozitáři terénní stanice katedry

systematické zoologie přírodovědecké fakulty UK v Praze na Klíčavě.

Pokud je nám známo, jde o třetí lokalitu výskytu tohoto zajímavého hlodavce v

oblasti Křivoklátské vrchoviny; ANDĚRA (1980) udává zjištění z Terešova a z Rudy u

Nového Strašecí, a to obě z roku 1978. Zajímavá je relativně nižší nadmořská výška

lokality, protože většina československých lokalit leží 400 - 800 m n. m. (ANDĚRA 1.

c).

Literatura

ANDĚRA,M., 1980: Distribution of the Field Vole, Microtus agrestis, in

Czechoslovakta /Mammalia, Rodentia/, Věst. čs. Společ. zool., 44: 241-259.

Jan Plesník

288

Účelová neperiodická publikace Není určena k prodeji obyvatelstvu

BOHEMIA CENTRALIS 14

vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody

Středočeského kraje

ve Státním zemědělském nakladatelství v Praze roku 1985

ve Středisku interních publikací

Návrh obálky Miroslav

Rada Vydání první – Počet stran 288

Odpovědné redaktorka Jiřina Benešová

Technická redaktorka Helena Urbanová

Vytiskly Moravské tiskařské závody, n.p., Kyjov - AA 19, 34, VA 19,77

Náklad 500 výtisků - Publikace č. 3863

07-094-85 - 04/15

Documents

BOHEMIA CENTRALIS 14 - AOPK ČR