„Nečekejte na to, až vás někdo povede; začněte sami, člověk člověku.” Matka Tereza nás učí svým příkladem,

co znamená opravdově žít podle Evangelia. Víra beze skutků je mrtvá.

Občasník Nadace sv. Františka z Assisi

č.5, březen 2009

Papež Jan Pavel II.: „V úsměvu Matky Terezy, v jejích slovech a skutcích

Ježíš znovu procházel po cestách tohoto světa jako Milosrdný Samařan.“

BLAHOSLAVENÁ

MATKA TEREZA SVÝMI SLOVY

2

OBSAH Úvod .................................................................................................................................................................. 3 1. Práce Nadace ................................................................................................................................................. 4 2. Nevaž se, odvaž se… aneb světová finanční krize ........................................................................................ 4 3. Tuberkulóza ................................................................................................................................................... 7 4. Raoul Follereau: Domov hrůzy.................................................................................................................... 11 5. Ve škole církevních Učitelů - o lásce k chudým .......................................................................................... 12 

- svatý biskup Alfons z Liguori (narozen 1696 Marinelle v Itálii, zemřel 1787 Nocera) ..................... 12 - svatý Jan Zlatoústý .............................................................................................................................. 13 - blahoslavená Matka Tereza ................................................................................................................. 14 

6. Počuli sme slovo Pánovo (Mk 10, 23-27) ................................................................................................... 15 7. Úcta k lidskému životu ................................................................................................................................ 15 

Blahoslavená Matka Tereza o potratu ................................................................................................... 15 Děti, kterým babyboxy pomohly zachránit život .................................................................................. 16 Hlavně nebýt našim na obtíž ................................................................................................................. 18 

Zamysleme se nad sebou a přiznejme své hříchy... ......................................................................................... 21 

Nadace sv. Františka z Assisi Nadace byla založena v roce 1993 v Brně s cílem pomáhat těm nejchudším z chudých. Proto Nadace

úzce spolupracuje s indickou řeholí Misionářky lásky, kterou v Kolkatě založila blahoslavená Matka Tereza. Tyto sestry a bratři jsou známi svou obětavostí, s jakou pracují pro chudé, a také svou velkou skromností, nenáročností a evangelijní chudobou. Od roku 1999 poslala Nadace Misionář-kám lásky do indické Kolkaty 23 velkoobjemových kontejnerů s více než 234 tunami zboží v celkové hodnotě přes 50 milionů korun. Kontejnery obsahují zdravotnický materiál: obvazy, gázu, vatu, injekční jehly a stříkačky, infúzní soupravy, léky a léčiva (vitamíny, hroznový cukr Glukopur aj.), dezinfekci do ran, invalidní vozíky, berle, kojenecké lahve. Zdravotnický materiál využívají Misionářky lásky především k léčení malomocných.

Další oblastí činnosti Nadace sv. Františka je ochrana života člověka od početí do přirozené smrti.

Babybox v nemocnici Ústí nad Orlicí. Nakládání 23. kontejneru vrcholí.

3

Úvod Děkujeme Bohu za to, že můžeme pokračovat v našem společném díle – díle naší Nadace a díle Vás

dárců, kteří tak ochotně otevíráte své dlaně. Bez Vašich darů bychom nemohli podporovat životní dílo Matky Terezy – zachraňovat ohrožené životy nejubožejších, v nichž nalézáme Krista podle jeho slov: „Jestliže jste to učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste to učinili.“ Stále větší počet našich nešťastných sester a bratří, postižených nepředstavitelnou bídou, není jistě plánem Božím, ale výsledkem chamtivosti a nezájmu těch, kteří si nepočínají jako moudří správcové majetku svěřeného jim Bohem. S radostí v srdci však sledujeme, že stále více lidí s námi spolupracuje v tomto celosvětovém boji Lásky proti Sobectví. To ukazuje, že v naší společnosti je stále ještě mnoho dobrých lidí. Mnozí z nich však nejsou dostatečně informováni o velikosti světové bídy a o možnosti vytrvale, intenzivně zachraňovat nevinně odsouzené k smrti.

Proto se na Vás, naši vážení spolupracovníci, obracíme s naléhavou prosbou: Setkáte-li se s lidmi dobré vůle, kteří dosud nevědí, komu a jak pomáhat, povězte jim o díle Misionářek lásky Matky Terezy v Indii. Můžeme Vám poslat knižní a fotografické materiály, abyste pro ně měli potřebné informace. V případě Vašeho zájmu můžeme také udělat přednášku (s množstvím dokumentárních fotografií) o práci Misionářek v Indii. Samozřejmostí je, že přednáška je zcela bezplatná.

Stejně jako Vy a stejně jako další lidé dobré vůle jsme si položili otázku: Kdo pomáhá poctivě a rozumně? Tak poctivě, aby umírající ve třetím světě dostali všechno, co jim Vaše láska posílá? Poznali jsme a na základě dlouholeté spolupráce (34 roky) dále poznáváme, že daleko nejspolehlivější jsou právě Misionářky lásky. Je pro nás ctí, že můžeme spolupracovat právě s nimi.

A abychom následovali ducha blahoslavené Matky Terezy, znamená to například, že si - promýšlíme organizaci své pomoci, aby se k Vašim darům nedostali příživníci a zloději; - neposíláme pomoc do zemí, kde se válčí, protože Vaší pomoci by se zmocnila armáda (doplnila by

si zásoby) a právě ti nepoctiví, kteří jsou pro svou chamtivost a nečestnost příčinou světové bídy a světových krizí, a války by se tím jen prodlužovaly;

- znamená to ještě, že nezbývá, než abychom do společenství naší pomoci (do Nadace) přijímali jen lidi čestné, spolehlivé a inteligentní. Lidi, kteří jsou upřímní a milující.

A co si přečtete v tomto čísle Občasníku? V první části se budete moci dozvědět více podrobností o 23. kontejneru. Ten jsme mohli v polovině prosince 2008 odeslat Misionářkám lásky jen díky Vaší pomoci, kterou mnozí z Vás i za cenu vysokých osobních obětí a odříkání stále zvyšujete.

V rubrice globálních problémů se zamyslíme nad finanční krizí, dvěma slovy, která momentálně otřásají světem. Povíme si o příčinách této krize a jejím dopadu na chudé země třetího světa.

V tradičním medicínském okénku Vám představíme dalšího velkého zabijáka chudých, a to tuberkulózu, která je jednou z nejčastějších příčin úmrtí na infekční (nakažlivá) onemocnění na světě. Porovnáme stav tuberkulózy u nás a v rozvojovém světě.

V dalším vyprávění o práci francouzského spisovatele a novináře Raoula Follerea, který zasvětil svůj život malomocným, se dozvíte, jak v jeho době vypadaly „domovy malomocných“ bez péče a lásky. A jako protiklad předkládáme pohled do života malomocných v městečku Misionářek lásky v Indii.

Ve škole církevních Učitelů se seznámíte s učením svatého biskupa Alfonse z Liguori, svatého biskupa Jana Zlatoústého a blahoslavené Matky Terezy o skutcích milosrdenství. Poté se společně s autorem knihy „Počuli jsme Slovo Pánovo“ zamyslíme, v čem spočívá skutečné bohatství křesťana.

V části Ochrana lidského života Vám připomeneme všechny děti, které byly od 1. června 2005 (datum zřízení první schránky) zachráněny pomocí českých babyboxů, které jsme Vám představili v minulém čísle Občasníku. Budete si také moci přečíst příběh staré nevyléčitelně nemocné ženy, která chtěla spáchat sebevraždu, jen aby nebyla svou nemocí dětem na obtíž.

V části Zamysleme se nad sebou si tentokrát připomeneme pronásledování svatého biskupa Alfonse z Liguori, svatého Dona Boska a blahoslavené Matky Terezy. Tato pronásledování, podněcována tím Zlým, pravidelně doprovázejí každé dobré, podle Evangelia konané dílo.

4

1. Práce Nadace Dar Vaší lásky pro nejubožejší – 23. kontejner – byl odeslán

Vážení dobrodinci, milí spolupracovníci, oznamujeme Vám, že Vaše dary a příspěvky na pomoc nejpotřebnějším v Indii v hodnotě 4 655 998 Kč o hmotnosti nákladu 11,7 tuny, jsme odeslali z Brna do Kolkaty Misionářkám lásky blahoslavené Matky Terezie v pořadí 23. kontejnerem 16. prosince 2008.

Do kontejneru jsme nakoupili, darem od dodavatelů získali a do Kolkaty odeslali zdravotnický materiál za 4 616 007 Kč, z toho jsme uhradili obvazový materiál (gázu, obvazy, pružná obinadla), dva tisíce infúzních souprav, injekční jehly a stříkačky, chirurgické rukavice aj. za 2 791 217 Kč, léčiva za 1 824 790 Kč (léky proti bolesti Panadol a Veral, 500 000 tablet multivitamínu, 220 000 tablet vitam. C, 100 000 tablet šumivého vápníku, 1 500 kg hroznového cukru Glukopur, 360 l dezinfekce do ran Betadine a 8 600 tub masti Betadine).

Pro zmrzačené malomocné jsme darem získali 12 invalidních vozíků, ručně pletené obvazy, gázu, buničitou vatu, injekční jehly a stříkačky, 1,25 litru dezinfekce do ran Betadine. Pro odložené kojence věnovaly maminky z celé ČR 62 kojenecké lahve. Kon-tejner jsme nakládali v pondělí 15. prosince ve výrobně obvazové-ho materiálu Batist v Červeném Kostelci a v úterý 16. prosince ve skladu bývalých pekáren v Brně.

Kontejner byl naloděn v Hamburku na loď ′ANDAMAN SEA′ americké lodní společnosti K-Line 21. prosince. Cestou byl přeložen na Srí Lance. Do kolkatského přístavu loď doplula 6.února 2009.

S Vaší pomocí jsme už před odesláním 23. kontejneru začali připravovat 24. kontejner. Chtěli bychom jej odeslat na jaře 2009, jakmile se sejdou potřebné hmotné a finanční prostředky.

Pán Ježíš hodnotí Vaši pomoc těm nejpotřebnějším, jako byste ji prokázali jemu osobně. Za Vaši vytrvalou pomoc se Vám odmění požehnáním a pomocí na přímluvu blahoslavené Terezie a štěstím věčného života. „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“ (Mt 5,7)

Děkujeme Vám jménem zachráněných. ThMgr. Dana Jarošová, předsedkyně správní rady

P. S. Televizní zprávu o nakládání kontejneru můžete sledovat na internetu na adrese: http://www.rta.cz/?article=124212 v rámci pořadu Minuty z regionu. Záznam se jmenuje „Do Indie putuje pomoc za 4,5 milionu“. Pro přehrání videa klikněte pod fotografií na slovo Video. Článek o nakládce 23. kontejneru uveřejnil na internetu červenokostelecký redaktor pan Oldřich Nermuť. Článek naleznete na adrese http://nachodsky.denik.cz/zpravy_region/nalozili-kontejner-s-pomoci-pro-nejchudsi-20081216.html Poďakovanie

Nadácia sv. Františka z Assisi ďakuje aj všetkým žiakom, študentom a učiteľom z Humenného (ZŠ Kudlovská, ZSŠ hotelových služieb, CSŠ sv. Cyrila a Metoda, ZŠ Hrnčiarska) a zo ZŠ Kamenica nad Cirochou, ktorí svojimi finančnými darmi v roku 2008 (celkove v hodnote 20 000 Sk) prispeli k odoslaniu pomoci do Indie pre najúbohejších.

2. Nevaž se, odvaž se… aneb světová finanční krize Příčiny krize

Vývoj společnosti v křesťanské části světa byl po bezmála dva tisíce let formován třemi hlavními hodnotami – vírou, láskou a nadějí. Od těchto tří „božských ctností“ se odvíjelo chování obyvatel k sobě samým, k druhým, k minulosti, budoucnosti či využití zdrojů Země, jakožto dědictví předků, Božího daru, který je třeba předat dalším generacím ve stejné, ne-li vyšší kvalitě. Se vzrůstajícím zesvětštěním a

Loď ANDAMAN SEA dopravuje Vaše dary do Indie.

5

odkřesťanšťováním vyspělých zemí, které donedávna tvořily a stále se snaží tvořit základ křesťanského světa, začíná být společnost ovlivňována novými „hodnotami“. Tyto hodnoty však již nejsou Bohem dané, ale společnost si je sama vytváří. Jde především o bezpracný blahobyt, zábavu, nevázanost a spotřebu, tedy „hodnoty“ vytvářející konzumní společnost. Tyto antihodnoty zapáchají podvodem a peklem. Představují formu úniku do prázdna, které vzniklo po vytěsnění Boha, úniku od strašlivé konečnosti a bezvýchodnosti vlastního bytí. Člověk chce mít všechno okamžitě, touží po bezpracném blahobytu, po bezpracném zisku, za který si může dopřávat zážitky, kupovat si radost a tak uspokojovat a povyšovat sám sebe, vlastní já, vlastní velikost. Člověk se nechce ničím vázat, nechce být spoután pravidly, nechce vytvářet trvalé a prospěšné hodnoty, ale chce se odvázat, užívat si za každou cenu bez ohledu na druhé. Má přece právo (lidské právo) mít se dobře. Člověk se chce ubavit k smrti.

Užívání se stalo drogou, která dokáže vyvolávat až zhoubnou závislost. Ale všechno něco stojí, dopřávání není zadarmo a je třeba zaplatit. A pokud si na okamžité užívání nelze vydělat prací, půjčit si je přece tak snadné, stačí jeden podpis. Není třeba myslet na budoucnost, ta je přece růžová, protože se všichni máme stále lépe a lépe. O tom přece mluví vážení politici, uznávané „celebrity“ zábavního průmyslu a všudypřítomná reklama. A tak půjčky u bank a zadlužování rostou neuvěřitelným tempem a staly se i předmětem obchodu. Za sjednávání půjček dostávají příslušní pracovníci bank nemalé peněžní odměny (provize) a tak půjčovali každému, jen aby i oni sami mohli uspokojit svou závislost. Půjčovali i lidem, kteří by si nikdy nemohli dovolit nějakou půjčku, tedy sociálně slabým – lidem bez zaměstnání, po návratu z vězení apod. Finanční instituce posléze prodávaly balíky nesplatitelných půjček s velkým ziskem dalším finančním institucím po celém světě s tím, že se jedná o splatitelné půjčky silného a rychle rostoucího trhu, především amerického. Protože své půjčky považovaly za svůj normální produkt, s kterým obchodují, nezkoumaly, zda jsou dluhy splatitelné. Není příliš překvapivé, že světový finanční systém začal krachovat, když se ukázalo, že miliony údajně kvalitních půjček, na nichž finanční instituce založily svůj budoucí zisk, jsou jen bezcennými cáry papíru. V důsledku tohoto zjištění začaly krachovat banky po celém světě. A žití na dluh pod vidinou levných a snadných půjček vyústilo ve finanční krizi.

Důsledky krize ve vyspělých zemích Finanční krize zasáhla či ještě zasáhne většinu obyvatel vyspělých zemí.

Nejbolestivěji však zasáhne jejich chudé obyvatele. V důsledku krachu bank mohou lidé přijít o své celoživotní úspory. Finanční krizi doprovází nedůvěra nejen v banky, ale v celý finanční systém. Problémy lze očekávat i u penzijních (důchodových) fondů, které velkou část svých prostředků investovaly do akcií, jejichž ceny se zhroutily. Ti, kdo si spořili na důchod pomocí soukromých penzijních fondů, se tak mohou dočkat nepříjemných překvapení. Aby se zabránilo úplné panice, zachraňuje důležité krachující instituce stát. Potřebné peníze na to získá pomocí vyšších daní, které postihnou zejména drobné, daně poctivě platící občany. Závažnost současné ekonomické krize prohlubuje to, že současně nastala i krize hospodářská. Podnikům se nedaří prodávat své výrobky, proto omezují výrobu, ruší závody a propouštějí, což vede k růstu nezaměstnanosti.

Krize naopak vůbec nezasáhne nejbohatší, tedy manažery finančních institucí a jedny z hlavních viníků krize, kteří díky spekulacím a „zlatým padákům“ (tj. vysokému odstupnému) získají ještě více. To se projeví v prohlubování sociálních rozdílů, jejichž přílišná hloubka může vyvolat sociální nepokoje. Ironií osudu je, že většina manažerů finančních institucí, které se významně podílely na vyvolání finanční krize, dosud zastává své funkce a nebyla předvolána k zodpovědnosti příslušnými státními orgány.

Nakupování již dávno přestalo být pouhým koupením si věci,

kterou potřebuji

Zábava se stále častěji stává cílem našeho

života.

6

Náklady na překonání krize Politici vyspělých zemí, vedeni snahou o zajištění voličských hlasů,

hájením zájmů velkých průmyslových koncernů a snahou o setrvání na vysokých místech v politice, schvalují záchranné plány, jejichž hlavním nástrojem je přidání značných finančních prostředků do bank a prů-myslových podniků, které mají snížit jejich zadluženost, zvýšit důvěry-hodnost a v důsledku zvýšit výdaje bohatých lidí. Tedy opět pomoci lidem, aby mohli pokračovat v konzumním způsobu života a nevázaně si užívat.

Záchranné plány počítají pro normálního člověka s těžko představitelnými částkami. Tak např. USA chtějí zvýšit státní výdaje a snížit daňovou zátěž o více než 16 000 miliard korun1, Německo plánuje program záchrany hospodářství s rozpočtem více než 1300 miliard korun, Japonsko hodlá utratit 5 800 miliard korun a Francie 670 miliard korun. Evropská unie schválila záchranný plán s částkou přesahující 5 600 miliard korun.

Avšak kde vyspělé země získají takové finanční prostředky, když neustále bojují s vlastním zadluže-ním? Jedinou možností je vydání dluhopisů, tedy další zadlužení. Dluhopisy vyspělých zemí jsou velmi žádaným zbožím pro rychle se rozvíjející ekonomiky, jakými jsou Čína (např. Čína je největším věřitelem USA), Indie či země těžící ropu. V těchto zemích nejsou často prostředky z rychle se rozvíjejí-cího hospodářství využívány na modernizaci společnosti – na modernizaci sociálního, zdravotního a školského systému, ale k posílení moci a k vytváření bezpracného zisku v podobě nákupu dluhopisů vyspělých zemí. Je paradoxem moderní doby, že země, které dostávají mezinárodní rozvojovou pomoc od států a finančních institucí, a země, které stojí před úkolem modernizace společnosti a hospodářství, poskytují půjčky vyspělým zemím, a tak zachraňují konzumní způsob života jejich obyvatel.

Důsledky krize v rozvojových zemích Ačkoliv média a politici stále hovoří o hloubce možných dopadů

finanční krize na vývoj světového hospodářství, jen málo se mluví o možných tragických následcích krize pro země rozvojového světa. Vývoj těchto zemí z velké části závisí na mezinárodní rozvojové a humanitární pomoci, jejímž hlavním poskytovatelem jsou státy, které jsou nejvíce postiženy finanční krizí a na její překonání dávají největší prostředky. Tyto prostředky, kterých je využito v podstatě k překonání krize konzumní společnosti a obnovení růstu blahobytu, výrazně převyšují výdaje na rozvojovou a humanitární pomoc. Jen pro porovnání: USA vynakládá na rozvojovou pomoc v přepočtu jen 570 miliard Kč2 (porovnejme tuto částku s 16 000 miliardami vydanými na zachránění blahobytu, či částkou 11 400 miliard korun3, která tvoří vojenské výdaje USA, na mezinárodní rozvo-jovou pomoc tak USA vynakládají jen 3,6 % prostředků vydaných na záchranu svého blahobytu či 5 % výdajů na zbrojení!), Německo 220 miliard Kč, Japonsko 270 miliard Kč a Francie 210 miliard Kč.

Dá se očekávat, že vyspělé země, vedeny snahou o záchranu svého fi-nančního systému a obnovení hospodářského růstu, začnou nejdříve šetřit na poskytování humanitární a rozvojové pomoci. Prostředky, kterých mělo být původně využito na rozvojové aktivity, např. na zlepšení přístupu k pitné vodě, stavbě škol, nemocnic, silnic, budou využity k tomu, aby pokryly

1 Aktuální články o finanční krizi lze nalézt na http://ekonomika.ihned.cz/index.php?p=001B00; http://ekonomika.ihned.cz/c6-20004885-33470200-001000_d-ucet-za-pomoc-americkym-bankam-az-ctyri-biliony-

dolaru , http://ekonomika.ihned.cz/c6-20004885-33594580-001000_d-v-nemecku-vzrostl-pocet-nezamestnanych-nejvice-za-ctyri-roky

2 Databáze Organization for Co-operation and development, http://stats.oecd.org/qwids/ 3 Wikipedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Military_budget_of_the_United_States

Jaké asi budou důsledky krize pro ty, kteří již teď

nic nemají a každý večer usínají

hladoví?

Nepředstavitelné množství peněz, které vlády vydávají

na záchranu finančního sektoru, budou v konečném

důsledku zaplaceny daňovými poplatníky.

7

škody vyvolané lehkovážným chováním řady obyvatel vyspělých zemí a bezohlednými manažery finančních institucí.

Finanční krize s sebou přinesla nejistotu na finančním trhu, což vedlo investory k stahování svých investic z rozvojových zemí, což tyto země oslabuje jednak tím, že se jim nedostává kapitálu např. k podpoře rozvoje podnikání, či poklesem kursu jejich měn. To zdražuje řadu dovážených výrobků, mezi nimi i výrobky nutné k zlepšení zdravotního stavu obyvatel – léků, zařízení na úpravu vody apod.

V průběhu hospodářské krize zahraniční podniky přehodnocují své působení po celém světě a zavírají pobočky, továrny v různých rozvojových zemích, protože se snaží o zachování, či jsou vládami svých domovských zemí vedeny k zachování pracovních míst ve vyspělých zemích. Zavírání továren vyvolává vysokou nezaměstnanost a prohlubuje chudobu v rozvojových zemích, ve kterých nefunguje sociální systém a nezaměstnaní nepobírají žádnou podporu v nezaměstnanosti.

Dalším možným negativním jevem je snaha nadnárodních společností o maximalizaci zisku v továr-nách umístěných v rozvojových zemích, jejichž zisku má být využito ke krytí ztrát vytvářených v mateřských podnicích ve vyspělých zemích, což se může projevit ve zhoršení životní úrovně a zdra-votního stavu chudých dělníků z rozvojových zemí. Továrny se snaží snížit náklady na pracovní sílu a najímají k těžké práci děti, kterým je tak zamezen přístup ke vzdělání a možnosti kvalitnějšího života.

Těžké situace rozvojových zemí v období krize si začínají všímat mezinárodní finanční instituce. Jejich podpora je však nedostatečná a zcela zanedbatelná ve srovnání s částkami, které spolyká záchrana blahobytu ve vyspělých zemích. Např. Světová banka hrdě ohlásila zvýšení své finanční pomoci rozvojovým zemím. Toto navýšení bude během následujících 3 let představovat pouhé 2 miliardy Kč.

Šance pro budoucnost? V současné době zažíváme začátek krize konzumní společnosti, krize materiálního blahobytu zalo-

ženého na levných a snadno dostupných půjčkách, které nebyly podloženy reálnými hodnotami, ale čis-tými spekulacemi a snahou o co největší zisky. Vývoj hospodářství a používané nástroje na překonání krize však nasvědčují, že tato krize nebude jediná, ale že se podobné krize budou v budoucnu stále častěji opakovat s tím, jak stále více lidí bude prahnout po „výdo-bytcích“ konzumní společnosti.

Krize se nedá překonat dalším zadlužováním, ale změnou hod-notového systému. Člověk se musí vymanit z područí blyštivého po-zlátka neustálé spotřeby a uvědomit si své poslání, svou hodnotu a svou zodpovědnost za božský dar v podobě bohatství Země a dědictví předchozích generací. Ale uvědomí si to bez pořádných a bolestivých ran? Dokud je z čeho brát, pak asi nikoliv.

Dosavadní život na dluh platili chudí obyvatelé vyspělých ze-mí, obyvatelé rozvojových zemí a budoucí generace. Je však mož-né a morální, aby tomu bylo i nadále? Neměli bychom se zamyslet, co jsme dnes proti tomuto neblahému vývoji udělali? Přece stačí jen málo. Neopájet se nadbytkem, ale spokojit se s tím, co máme, a mít radost z toho, že se můžeme rozdělit s ostatními.

3. Tuberkulóza Co je tuberkulóza

Tuberkulóza (TBC) je nakažlivé (infekční) onemocnění, které způsobují tuberkulózní bakterie (zejména druh Mycobacterium tuberculosis). Jde o velmi odolné bakterie, které v prostředí vydrží různě dlouhou dobu, často i déle než jeden rok.

Lidé se mohou nejčastěji nakazit při styku s nemocným člověkem, který vylučuje bakterie kašlem nebo kýcháním.

Tuberkulózu je možno dělit podle orgánů, které postihuje. Nejčastěji jde o tuberkulózu dýchacího ústrojí, zejména plic. V menší míře se objevuje tuberkulóza jiných orgánů, např. mízních uzlin, kostí, pohrudnice aj.

Láska se umí rozdělit (Dům pro umírající v Kolkatě

založený blahoslavenou Matkou Terezou).

8

Rozpoznání (diagnostika) onemocnění Provádí se na základě:

rentgenologického vyšetření plic, pěstování (kultivace) bakterií a mikroskopie, metod rozboru dědičné (genetické) informace mykobakterií (molekulární

biologie) K rozpoznání tuberkulózního onemocnění plic se využívá rentgenologického

vyšetření. K potvrzení nákazy se využívá kultivace bakterií z vykašlaného hlenu v případě tuberkulózy dýchacích cest nebo ze vzorků postižených tkání u tuber-kulózy mimoplicní. Kultivace spočívá v naočkování vzorku od pacienta na pevné nebo tekuté mikrobiologické půdy. Sleduje se nárůst kultury bakterií. Nevýhodou kultivačních metod je dlouhá doba, která je potřebná k nárůstu bakterií. Existují také metody rozboru dědičné informace tuberkulózních bakterií, které jsou velmi rychlé, ale podstatně dražší než metody kultivační. Podstatou je hledání určitých částí molekuly DNA (látka obsažená v jádře buňky), podle jejichž přítomnosti lze usuzovat na určitý druh bakterií.

Léčba tuberkulózy léky: antituberkulotika (rifampicin, ethambutol, izoniazid, pyrazinamid, streptomycin)

Léčba TBC je dlouhodobá. Pacient je po dobu prvních dvou měsíců léčen v nemocnici, přičemž užívá čtyř až pěti léků (viz výše), poté může být propuštěn do domácího ošetřování a po čtyři měsíce podstupuje léčbu dvěma až třemi léky s kontrolami. Existují však i formy TBC, které těmto lékům odolávají. Jde o tzv. k více lékům odolné (multirezistentní) tuberkulózy. Tyto formy se objevují v ČR přibližně u 2% pacientů každý rok. Jejich léčba trvá velice dlouho (minimálně dva roky) a téměř polo-vina pacientů umírá. V roce 2006 žilo na celém světě půl milionu lidí s multirezistentní TBC. Předcházení výskytu onemocnění (prevence)

očkování vyhledávání nakažených obyvatel a jejich léčba hygiena

Očkování má za cíl předejít přechod případné infekce do onemocnění a rozsevu bakterií po celém organismu. Je tedy ochranou před velmi těžkými formami tuberkulózy, např. tuberkulózním zánětem

mozkových blan, které mívají smrtelné následky. Při dlouhodobém nebo opakovaném styku s nemocným pacientem, který vylučuje velká množství bakterií, se však i očkovaný člověk může nakazit a případně u něj může dojít k rozvoji například plicní formy TBC. Tuberkulóza v České republice

Česká republika se může pochlubit velmi příznivou situací ve výskytu tuberkulózy. Díky povinnému očkování novorozených dětí jsou počty nově zjištěných případů každý rok velmi nízké. Toto očkování se provádí již od roku 1953.

V roce 2007 bylo hlášeno celkem 871 onemocnění tuberkulózou. Počet zjištěných případů rok od roku klesá.

U dětí byly ve stejném roce hlášeny pouze čtyři případy onemocnění TBC.

Mezi rizikové skupiny obyvatel se řadí zejména bezdomovci, alkoholici, lidé žijící ve špatných hygienických podmínkách, staří lidé a lidé narození mimo ČR v zemích s vysokým výskytem tuberkulózy, u nichž často chybí údaje o očkování. Významným nebezpečným (rizikovým) činitelem je kouření.

Obr. 2 Kolonie tuberkulózních bakterií

Obr. 1 Mykobakterie –

původci tuberkulózy

9

Plicní forma TBC se v roce 2007 podílela na celkovém počtu případů 82%. Menší část případů (necelých 10%) tvořila tuberkulóza mimoplicní, nejčastěji se jednalo o tuberkulózu mízních uzlin a kostí.

Tuberkulózní zánět mozkových blan se v dnešní době vyskytuje pouze zřídka. Zatímco v letech 1950-1960 bylo jenom v Praze hlášeno 78 případů TBC zánětu blan, v letech 2002-2006 onemocně-lo touto formou TBC v celé ČR 10 osob a šest z nich zemřelo.

Plošné aktivní vyhledávání osob nemocných TBC se v ČR od roku 1985 neprovádí. Důraz se přesunul na vyhledávání těchto pacientů v rizikových skupinách, např. u bezdomovců. Takové projekty v ČR řídí Národní jednotka dohledu nad TBC při Fakultní nemocnici na Bulovce v Praze.

Problémem léčby tuberkulózy v podmínkách ČR bývá často nedo-držování předepsané léčby pacientem. Pokud pacient léčbu přerušu-je, riskuje vznik odolných forem onemocnění.

Tuberkulóza v rozvojových zemích

Odhaduje se, že na celém světě je tuberkulózou nakaženo kolem 2 miliard lidí (třetina světové populace), z nichž každý rok asi 9 milionů onemocní a přibližně 2 miliony z nich na následky této nemoci umírají.

Podobný počet obětí si ročně vyžádá také onemocnění AIDS (celkové selhání obranyschopnosti organismu).

Většina obětí pochází z rozvojových zemí Asie a Afriky. Na šíření tuberkulózy v těchto oblastech se významně podílejí zejména nedostatečná výživa,

špatné hygienické podmínky a různá další více či méně závažná onemocnění. Velkým problémem je současná infekce virem HIV, který způsobuje onemocnění AIDS, a tu-

berkulózními bakteriemi. Velice ohroženou skupinou obyvatel jsou děti.

Jak vyplývá ze statistik Světové zdravotnické společnosti (WHO), na prvních pěti místech v počtu nových případů onemocnění TBC za rok jsou Indie, Čína, Indonésie, Jihoafrická republika a Nigérie. Pět zemí, které mají nejvyšší počty nemocných celkem, je uvedeno níže v tabulce. V Indii žije téměř tři a půl milionu lidí nemocných TBC.

Stát Odhadovaný počet nemocných

TBC (rok 2006)* Indie 3 444 685 Čína 2 658 377 Nigérie 889 666 Bangladéš 609 968 Indonésie 578 410

Zdroj: Světová zdravotnická organizace, www.who.int *Statistiky WHO jsou vydávány s dvouletým zpožděním.

Velkým problémem, obzvláště v afrických zemích, je současná infekce TBC bakteriemi a virem

HIV, který způsobuje onemocnění AIDS. Oslabení organismu při infekci HIV usnadňuje nakažení tu-berkulózními bakteriemi a zároveň vytváří příhodné podmínky pro rozvoj TBC onemocnění. Na celém světě žijí odhadem 33 miliony lidí nakažených virem HIV a přibližně třetina z nich je současně nakažena tuberkulózou. U těchto lidí bývá tuberkulóza také nejčastější příčinou úmrtí. V roce 2006 zemřelo v důsledku tuberkulózy přibližně 200 tisíc lidí současně infikovaných virem HIV.

Podle zprávy WHO se v roce 2008 celkové náklady na vyléčení jednoho pacienta ve 22 tuberkuló-zou nejvíce ohrožených zemích pohybovaly od 84 (Indie) do 6389 (Ruská federace) amerických dolarů. Míra hrazení léčby pacientů z fondu WHO a dalších fondů se v jednotlivých zemích také podstatně liší. Například státní zdravotní systém v Indii hradí přibližně 50 amerických dolarů na léčbu jednoho paci-

Obr. 3 Pacient s TBC

10

enta. Celkové náklady na léčbu se odhadují na 84 amerických dolarů. Rozdíl mezi úhradou státu a cel-kovými náklady na léčbu musí být hrazen buď pacientem, zvláštními fondy či charitativními organiza-cemi.

Velká část lidstva žije v tak ubohých podmínkách, že se jejich organismus nedokáže bránit nejen tuberkulóze, ale ani dalším nemocem, jako je například lepra (malomocenství). Uvědomíme-li si, že 1,3 miliardy lidí na celém světě žijí za méně než 1 americký dolar na den, nelze pochybovat o tom, proč je stále toto nebezpečné onemocnění v rozvojových zemích tak rozšířené.

Tuberkulóza je jednou z nemocí, které jsou těsně spjaty se špatnými životními podmínkami, jako je zejména nedo-statek kvalitní hodnotné výživy a nedostatečná hygiena. Lék na tyto světové problémy nám ukázal sám Pán Ježíš, když se z lásky k nám nechal pověsit na dřevo kříže. Láska k bližnímu je lékem na všechny problémy světa. Svět, ve kterém by převládla skutečná a obětavá láska, by jistě našel prostředky, jak odstranit nepředstavitelnou bídu ohromného množství těch nejubožejších. Dokud však ale budou lidé jedné (té menší) části světa žít v nesmírném bohatství na úkor lidí té druhé (mnohem větší) části, nelze očekávat, že by se situace podstatně zlepšila. Málo lidí si uvědomuje, že

skutky milosrdné lásky neprospívají jen těm, kterým jsou určeny, ale také těm, kteří je prokazují. Opravdové skutky milosrdenství nám shromažďují poklad v nebi (Mat 6, 19-21), vytvářejí nám z těch nejubožejších sester a bratří přátele a přímluvce u Boha (Lk 16, 9) a činí z milosrdného člověka svíci postavenou na stole, která svítí ostatním na cestu (Lk 11, 33). Jakmile jsou tyto skutky vykonány pro ty nejubožejší, jsou automaticky vykonány pro Krista (Mat 25, 40). Bez vykonání dobrých skutků podle všech našich možností nelze vstoupit do nebe (Mt 25,41-46).

Misionářky lásky, které založila blahoslavená Terezie z Kolkaty, se v Indii starají také o pacienty s tuberkulózou. Do kontejnerů pro ně nakupujeme podle požadavků sester zdravotnický materiál (infúzní soupravy, desinfekci do ran, injekční stříkačky a jehly, léky proti bolesti aj.) a také doplňky pro výživu hladovějících (hroznový cukr Glukopur, vitamíny a minerály).

Poděkování: Děkujeme za poskytnutí cenných informací MUDr. Jiří Wallenfelsovi z Národní jednotky dohledu nad tuberkulózou při FN Na Bulovce, Praha.

Použitá literatura: 1. Bártů V. Tuberkulóza a její rezistentní formy. Pneumologická klinika 1.LF a Fakultní Thomayerovy nemocnice, Praha, http://pneumologie.lf1.cuni.cz/article.asp?nDepartmentID=2813&nArticleID=4941&nLanguageID=1 2. Mykobakteria. In: Votava M. a kol. Lékařská mikrobiologie speciální. Neptun, 2003, str. 159-168. 3. Tuberkulóza a respirační nemoci 2007. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2008. ISBN 978-80-7280-748-2. www.uzis.cz 4. Křepela K. (2004): Problematika dětské tuberkulózy a BCG vakcinace. Pediatrie po promoci, 3, str. 55-59. 5. TB/HIV fact sheet 2008, World Health Organisation. Lze najít na adrese: www.who.int 6. Global tuberculosis control: surveillance, planning, financing. WHO Report 2008. ISBN 978 92 4 156354 3. Lze najít na adrese: www.who.int 7. Human Development Report 2005, http://hdr.undp.org/en/reports

Zdroje fotografií: Obr.1 http://medicineworld.org/news/news-archives/infectious-disease-news/May-31-2006.html Obr.2 http://dj003.k12.sd.us/SCHOOL%20NOTES/chapter_06.htm Obr.3 http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/tuberkuloza-stale-hrozi-pozor-na-opilce-a-bezdomovce_49692.html Obr.4 http://www.rozhlas.cz/lekari/tuberkuloza/_galerie/439826?type=image&pozice=1 Autor snímku: Petrana Ford

Obr. 4 Šestiletý HIV-pozitivní* chlapec se svým HIV-pozitivním otcem, který se léčí na TBC. Kambodža. *HIV-pozitivita neznamená onemocnění AIDS. Toto onemocnění vzniká postupně působením viru na obranyschopnost organismu nakaženého člověka. Dříve nebo později k němu dochází.

11

4. Raoul Follereau: Domov hrůzy

Z knihy „Cesty kolem světa za malomocnými“ (r.1953) Dnes je Bílá sobota. Bílá sobota – to jsou vlastně již Velikonoce. Je to den, kdy na nikoho nečekáme,

tedy jsme také nic nepřipravili. Doprovázel mě americký lékař. Typ vskutku odvážný. Zanechal za sebou svou vlast a svůj dům a vyměnil to všechno za tuto pustou zemi ve víře a naději, že tu bude činit dobro. Činit dobro je úkolem jeho života. A pokouší se o to s naivitou, které nechybí nic na velikosti; pečuje o lidi, kteří se mu posmívají a bezohledně ho šidí… Došli jsme k domovu malomocných. U vchodu stojí stráž – s puškami a rádiem. Pušky! Proklatě! Strážný neměl už kdy, aby se převlékl za ošetřovatele nemocných. Volám na svého přítele, který se zastavil před rádiem a vrtí smutně hlavou.

Rádio je americký dar – pro malomocné. Abychom se však dostali k malomocným, musíme napřed jít kolem strážných.

A strážci – donesete-li nějaké rádio – si snadno představí, že malomocní jsou oni, že tedy rádio je jejich.

Na zdech dvorany visí statistiky, jež říkají pravdu: 297 nemocných. A slyším, jak mi dobrák doktor šeptá: „Přece se mluvilo o šesti stech. Posílám vždy peníze a potraviny pro šest set!“

Milý doktore, jsou tu také strážci, ti jsou velmi hladoví. Především jsou hladoví, když dávají Američané a Francouzi…

Vejdeme dovnitř. Jedním slovem: hnusné, hanebné! Jsou tu idioti s pohledem do prázdna, chromí, epileptikové, vřískající pomatenci a přirozeně též malomocní. Musejí tu přece být, vždyť se to tu nazývá „domov malomocných“. Není to však žádný domov pro malomocné. Je to jáma špíny a hnusu. Páté přes deváté jsou sem vrženy odpadky lidské společnosti. Protože ti, kteří je sem poslali, jsou příliš zbabělí na to, aby je zabili, a proto je zde nechávají hnít. A napomáhají ze všech sil, aby shnili. Nedomnívám se, že jsem kdy viděl něco hnusnějšího.

Cítím, jak jsme bezmocní, zbyteční, spoutaní. Chtěli bychom být daleko odtud, pryč, přejeme si, abychom sem nebyli nikdy vkročili, abychom nikdy nic nebyli viděli. Nyní jsme to my, kteří jsou zbabělí…

Nemám odvahu vyfotografovat toto kvílící, zkroucené stvoření, jehož nohy a ruce jsou neustále vykloubeny a jež s odvrácenou tváří naplňuje svým řevem domov malomocných..

Neodvažuji se vyfotografovat tohoto snětí postiženého a chřadnoucího muže, jehož zavřené oči jsou pokryty bílou plísní. Musím se přemáhat, abych na něho nezavolal: „Pospěš si přece umřít!“ Přemáhám se, abych nekřičel.

Neodvažuji se zachránit toto děťátko, ležící smutně vedle těchto lidských odpadků, ani nemám sílu, abych se přiblížil k této dýchající mrtvole, na jejíž rozpukané pokožce mokvá žlutavá, zapáchající tekutina. Nemám odvahu. Nemám síly k ničemu. Stydím se. Hledíme na sebe, starý lékař a já. A beze slova se bereme spolu za ruce, neboť v této chvíli nemůžeme být sami, abychom nepociťovali strach. Neboť strach to je, jenž v nás roste.

Pochmurný byl náš návrat za soumraku. Strážci bezpochyby viděli, jak my dva cizinci odcházíme mlčky, jak se držíme za ruce a jak jim mizíme z očí v nastávající noci. A pak si pustili z rádia veselou písničku.

Nastupujeme zpáteční cestu. Nad kanálem leží nesmírné ticho. Potkáváme kocábky s milenci, kteří se objímají a zpívají.

A znovu a znovu vidíme onoho pomatence, který se svíjí a kroutí jako nestvůrný červ. A shnilého muže, jenž nechce zemřít, a pušky a strážce a stařičkou slepou, která žne plevel na nepatrném oploceném místě, kde latě mají podobu křížů. Dobrák lékař uhodl mé myšlenky a tiskne mi ruku:

Jsme přátelé, spojenci, protože oba milujeme ty, které nikdo nemiluje, tam v tom hrozném hromadném hrobě. Milujeme ty, kteří umírají tak, jak se narodili a jak žili: bez naděje.

Domov malomocných bez lásky je hřbitovem …

Bílá skvrna na tváři dítěte

potvrzuje, že děvče trpí

malomocenstvím.

12

Jak dokazují Misionářky lásky, tam, kde je Láska, tam domovy malomocných nejsou hřbitovem živých, ale opravdovým Domovem.

Péče o malomocné u Misionářek lásky v Indii „Shantinagar“ neboli „Místo pokoje“ představuje vrchol práce Matky

Terezy pro malomocné. Shantinagar je soběstačná vesnice, ve které žijí malomocní jako svobodní občané bez obav, že budou vyhnáni policií, a bez pokořování lidmi, kteří by je odháněli za okraj společnosti. Matka Tereza zde vytvořila oázu, kam se mohou obrátit lidé postižení malomocenstvím pro lékařskou pomoc a radu bez ohledu na své politické přesvědčení či náboženské vyznání. Je to také místo, kde mohou staří lidé dožít svůj život

v klidu a důstojnosti. Tato vesnice leží 260 kilometrů od Kolkaty, poblíž hranic se sousedním státem Bihár. Je to oáza

zeleně, plná alejí a květinových záhonů. Řídí ji jedna ze sester Matky Terezy. Každá rodina, která zde bydlí, má svůj malý, čistý domek z cihel, který si s pomocí sester postavila. Sestry malomocné učí, jak mají pečovat o svá znetvořená těla. Místní usedlíci pracují v obchodech, dílnách, na polích a v chovu prasat a slepic. V nemocnici jsou jen nejtěžší případy. Děti, které se narodí, chodí v Šhantinagaru do školky i do školy a jsou pod trvalým lékařským dohledem, aby se případná nákaza odhalila v samých počátcích a mohla být ihned zastavena. Nechybí ani jednotka rekonstrukční chirurgie. V ní lékaři,

dobrovolníci za asistence kvalifikovaných sester Misionářek lásky zdarma provádějí jednoduché zákroky, které umožňují pacientům znovu používat nějaký prst nebo palec, což jim dává možnost alespoň zvedat předměty.

S malomocnými žijí ve vesnici také zdraví lidé, z velké části spolupracovníci sester, kteří svou přítomností a normálním chováním k ne-mocným předcházejí jejich případnému vylučování za okraj společnosti, a vracejí tak nemocným důstojnost lidských bytostí, na niž nemocní mají právo. (Navin Chawla: Matka Tereza)

5. Ve škole církevních Učitelů - o lásce k chudým - svatý biskup Alfons z Liguori (narozen 1696 Marinelle v Itálii, zemřel 1787 Nocera)

Pocházel ze skvělé neapolské šlechtické rodiny. Když opustil právnickou praxi, stal se ve 30 letech knězem a věnoval se chudé mládeži. Ve Scale v roce 1732 založil kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele, která pořádala lidové misie pro chudé pastýře, venkovany a horaly, o které se dosud nikdo jiný nestaral. Posláním kongregace je: „Hlásat Evangelium chudým“. Napsal mnoho duchovních a teologických knih, zvláště vynikl jako moralista. V roce 1762 se stal svědomitým biskupem v Agate de Goti. Již za jeho života docházelo na jeho přímluvu k četným zázračným uzdravením. Zemřel v 91 letech.

Jedna z jeho nejvýznačnějších ctností byla láska k chudým. Podle příkladu Ježíše Krista měl zvláštní lásku k těm, kteří neměli pozemský majetek.

Láska svatého Alfonse k chudým „V listopadu r. 1763 vypukl v Neapolském království hlad. Brzy bylo

málo chleba i zeleniny a hlad zuřil zejména v oblastech, které byly vzdáleny od hlavního města. Z hladu brzy povstal mor. Zástupy žebrajících, páchnoucích již jako mrtvoly v rozkladu, přenášely mor do měst a vesnic. Neapol se stala hnízdem nákazy. Za půl roku zemřelo přes 300 000 lidí. Diecéze svatoagatská (Alfonsova), vklíněná mezi hory, byla z těch, které trpěly nejvíce. Když pekaři přestali prodávat chléb, obrátili se chudí i bohatší na biskupa, otce všech, Alfonse. 400 až 500 prosících se dostavilo každý den do velkého sálu na biskupství a na kolenou prosili o kousek chleba. Alfons dával všem ze zásob. „Dávejte těmto lidem – říkal – dávejte všem, žádají o to, co jim patří.“ Tím chtěl říci, že všechen majetek biskupa je majetkem chudých, zvláště v čas nouze.

13

Rozdávalo se každodenně; počet hladovějících byl čím dále větší, až byly zásoby docela vyčerpány. (Také dnes vyčerpávají biskupové všechny zásoby ve prospěch umírajících? Využívají moderní dopravy pomoci do všech dílů světa?) Brzy se Alfons vydal ze všech peněz, ano, musel si i vypůjčit, aby mohl všem pomoci. Dostal z Accery s velikou námahou a za přemrštěnou cenu novou zásobu bobů a z Neapole prostřednictvím rodného bratra Herkula dost velkou zásobu obilí. Mohl tedy nějaký čas podporovat strádající i ostýchavé chudé, které dobře znal. Každý dostal svůj podíl, pokud nové zásoby stačily.

Když i ty došly a Alfons neměl peníze, odhodlal se nějakou sumu si vypůjčit. Nikdo mu však nechtěl půjčit. Umínil se tedy prodat všechny své klenoty, náprsní kříž, stříbrné příbory, 2 velmi draho-cenné prsteny po příbuzných. Chtěl prodat i rochetu a hodinky, ale v tom mu domácí lidé zabránili, že jsou to potřebné věci a utržil by za ně málo peněz.

Na jaře r. 1764 byly státní zásoby potravin zcela vyčerpány. Nešťastný lid se živil listím a trávou. Bylo vidět zástupy lidí, vyhublých jako kostry, s bledou tváří, s vytřeštěnýma očima, v rozedraných šatech, jak mlčky čekají, až je zastihne smrt, nebo křičí v zoufalství. V této nejvyšší nouzi prosil Alfons papeže, aby mu dovolil dát do zástavy biskupské statky. Přikázal všem patronům, kteří udržovali a financovali 24 kostelů ve svatoagatské diecézi, aby dali do zástavy všechny stříbrné kostelní nádoby.

Lid bez rozvahy začal hledat viníka a chtěl se mu pomstít, za všechno, co trpí. Označil za hlavního viníka Dominika Cervo, měšťana, který měl dozor nad potravinami. Hned se hrnuly zástupy ze všech stran k jeho domu. Dveře domu byly zavřeny. Začali do nich bušit sekyrami. Naštěstí utekl Cervo jinými dveřmi a hledal útočiště u Alfonse v biskupském paláci. Když se to lid dověděl, hnal se zuřivě tam a vnikl až dovnitř, křiče, aby byl vydán původce hladu. Alfons dobře ukryl nešťastného don Cerva a šel sám vstříc lidu. „Chcete-li nějakou oběť – pravil – tu jsem já!“ „Ne, ne! – křičel zástup – my chceme měšťana, jenž je příčinou, že umíráme hlady!“ Tu začal Alfons konejšit lid, dokazoval mu, že dozorce na potravinami je nevinen, dovolával se křesťanského citu svého lidu, objal ty, kteří mu byli nablízku, a nakonec slíbil, že jim vydá všechny své zásoby. V témž okamžiku dal rozdělovat chléb a mouku, zásoby, určené za almužnu pro dva následující dny a lid se utišil. Zajisté více toužil po tom, aby se najedl, než aby vraždil, a proto se brzy rozešel. Zdálo se, že nastane klid, ale vláda nerozvážným činem nalila oleje do ohně. Bylo rozkázáno 60 jezdcům, aby se odebrali do sv. Agaty na ochranu Dominika Cerva a postarali se, aby se podobné výtržnosti neopakovaly. Toto opatření bylo podnětem k novému vzbouření. Bylo se třeba obávat, že nastanou krvavé půtky mezi lidmi a vojáky. Alfons prosil důstojníky, aby jednali mírně a lid pobízel k trpělivosti. Zatím jednal s vládou, aby vojsko odvolala. A opravdu, když vojsko odešlo a opět se rozdělovaly potraviny, lid se uklidnil.

(Z životopisu P. Berthe: Sv. Alfons de Liguori. Hlučín, 1931)

- svatý Jan Zlatoústý Z Homílie svätého biskupa Jána Zlatoústeho antiochijskému ľudu, Homília 36,

Príchylnosť k bohatstvu je prekážkou na ceste dokonalosti Deti zámožných rodičov nosia na krku náhrdelníky. Nikdy ich neodkladajú,

ale nosia ich ako znak svojho vznešeného pôvodu. Podobne sa máme, milovaní bratia, aj my stále ozdobovať almužnou a tým ukazovať, že sme deťmi milosrdného Otca, ktorý dáva tomuto slnku vychádzať nad dobrých i zlých. Že daktorí neveria? Iba potom uveria, keď budeme takto robiť. Keď uvidia, že sa nad každým zľutúvame a nosíme tento znak Učiteľa, spoznajú, že to robíme ako jeho nasledovníci.

Almužna je veľký dar alebo — lepšie — veľké dobro. Ak sa naučíme pohŕdať peniazmi, priučíme sa aj ostatnému. Len pozri, koľko dobra z nej plynie. Kto dáva almužnu, ako treba dávať, učí sa opovrhovať bohatstvom. Kto sa naučí opovrhovať peniazmi, preťal koreň nejedného zla. A tak získa väčšie dobrodenie, ako dáva. Veď v almužne sa nielen spláca dlh a získava odmena, ale aj duša sa stáva múdrou, ušľachtilou a bohatou.

Kto teda dáva almužnu, nebude obdivovať peniaze ani zlato. A takto zameranou mysľou zaistí si najlepšie prístup do nebeskej blaženosti a prekoná nespočetné príležitosti napätí, sporov, závisti a

14

smútku. Veď viete, aj vy dobre viete, že toto všetko je pre peniaze, aj nespočetné vojny sú pre peniaze. Kto sa teda učí pohŕdať nimi, zaisťuje si trvalý pokoj.

- blahoslavená Matka Tereza „Nechováme se k chudým jako k našim popelnicím, kam dáváme vše, co nepotřebujeme nebo

nemůžeme sníst? Nemohu jíst toto jídlo, dám to tedy chudým! Nepotřebuji už tuto věc, tyto šaty, dám to chudým! Ztotožňuji se pak s chudobou chudých? Dělím se s nimi tak, jako se Ježíš rozdělil se mnou?“

„Před několika týdny jsem dostala dopis od děvčátka z Ameriky. Dívka se připravovala k prvnímu svatému přijímání. Řekla rodičům: ,Nedělejte si starosti s mými šaty k prvnímu svatému přijímání. Půjdu ve své školní uniformě. A nechystejte také žádnou oslavu. Dejte mi, prosím, místo toho peníze, chci je poslat Matce Tereze.‘ Podívejte se, jak už ta malá dívenka, sedmi až osmiletá, uměla milovat, až to bolelo.“

(Nejenom nemoci, ale i láska je nakažlivá...) „Nedávno mi psal jeden Brazilec, že ztratil víru v Boha i lidi. Vzdal

se svého postavení a vůbec všeho a chtěl spáchat sebevraždu. Jednoho dne šel kolem jakéhosi obchodu a spatřil ve výkladní skříni televizor a na jeho obrazovce Nirmal Hriday (Domov pro umírající) a sestry Misionářky lásky, které pečovaly o nemocné a umírající. Psal mi, že po zhlédnutí této scény poklekl opět po několika letech před Bohem. Rozhodl se vrátit k Bohu a věřit v lásku, protože viděl, že Bůh ještě stále miluje svět.“

„Od té doby, kdy jsme začaly naši práci, se děje cosi skvělého: Stále více chudáků přichází z venkova do Kalkaty, ale je tu rozdíl – lidé začínají přemýšlet. Předtím prošli okolo umírajícího jen tak, ale teď, když vidí na ulici umírajícího, okamžitě něco udělají. Když nedostanou sanitku, dovezou nemocného na rikše nebo zaplatí taxík, a přivezou ho do Kalighatu. Někdy aspoň zatelefonují. Rozhodující je, že nejsou lhostejní, že něco dělají. Není to ohromné? Přinejmenším to, že nemají otupený cit. A chudí se už tak nebojí. Předtím měli strach, že policie proti nim použije násilí, ale teď vědí, že existuje místo, kam mohou přijít, a sestry, které jim pomohou.“

„Před několika týdny k nám přišli dva mladí lidé a dali mi mnoho peněz, abychom mohly koupit jídlo pro chudé. Zeptala jsem se jich: ,Odkud máte tolik peněz?‘ Odpověděli mi: ,Měli jsme před dvěma dny svatbu. Před svatbou jsme se rozhodli, že si nekoupíme svatební šaty a neuspořádáme svatební hostinu, ale že dáme peníze vám.‘ Vím, co to pro hinduistickou rodinu znamená, a jak velikou oběť přinesli. Proto jsem se jich zeptala: ,Ale proč jste to udělali?‘ Odpověděli mi: ,Chtěli jsme se rozdělit o

radost z naší vzájemné lásky s lid-mi, kterým sloužíte. A tuto radost z lásky jsme také zakusili.‘ – A kde začíná tato láska? Doma. – A jak začíná? Tím, že se dělíme, až to bolí, že milujeme, až to bolí.“

„ ,Jestliže jste to udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste to udělali‘ (Mt 25,40). ,To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás‘ (Jan 15,12). Odstraňte tato přikázání a celé velké dílo Kristovy Církve se rozpadne v trosky. Neboť Ježíš přišel na svět, aby dal lásce k bližnímu její náležité místo v srdcích lidí. Řekl: ,Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem‘ (Jan 13,35). Toto přikázání bude trvat po celou věčnost. (Láska nikdy nepřestává, 1 Kor 13,8) Pravou lásku k našemu bližnímu projevujeme tím, že mu přejeme jen to dobré a to dobré také uskutečňujeme.“

Snažně Vás prosíme, získávejte další spolupracovníky pro dílo Matky Terezy z lidí dobré vůle.

15

6. Počuli sme slovo Pánovo Ako ťažko vojdú do Kráľovstva bohatí Mk 10, 23-27

Ježiš sa rozhliadol po svojich učeníkoch a takto im povedal: „Ako ťažko vojdú do kráľovstva Božieho takí, čo majú bohatstvá!“ Učeníci však užasli nad jeho slovami. No Ježiš im znovu hovoril: „Dietky, ako ťažko vojdú do kráľovstva Božieho ľudia, ktorí svoju dôveru skladajú v bohatstvo! Ľahšie prejsť ťave uchom ihly, ako vojsť boháčovi do kráľovstva Božieho.“ Oni sa ešte väčšmi zadivili a hovorili si takto: „Ktože potom môže byť spasený? V tom Ježiš pohliadol na nich a povedal im: „U ľudí je to nemožné, nie však u Boha. Lebo Bohu je všetko možné.“

Od mládenca, ktorý sa chcel spasiť, žiadal Kristus dobrovoľnú chudobu ... A keď tento smutný odchádzal, pretože mal veľké majetky, povedal Ježiš dvanáctim, že je tak ťažké, ba nemožné dostať sa bohatému do kráľovstva nebeského, ako je ťažké, ba nemožné, prejsť ťave cez ucho ihly.

Znie nám to možno preexponovane, pritvrdo. Nie sme prví, ktorí majú tento dojem. Apoštoli sa pýtali zhrozene hneď na mieste: „Ktože potom môže byť spasený?“

A prečo je náš Pán taký požadovačný? Prečo môžu, podľa jeho vyhlásenia, získať nebo len chudobní ? Zaujíma nás táto otázka a radi by sme počuť odpoveď. Pokúsme sa dať si ju sami pomocou toho, čo sme už čítali na iných miestach v Evanjeliu.

S dostatočnou istotou možno tvrdiť, že každý, kto má nadbytok, protirečí dvom najzákladnejším náboženským pravdám. Kto má zbytočne mnoho majetku, popiera svojou praxou, že by nám bol Boh otcom a ľudia bratmi.

Veď ak mám na nebi všemohúceho a nekonečne dobrého Otca, načo sa strachovať o zajtrajšok? Stačí naň myslieť, podľa svätého Františka Saleského, potom, keď sa stane dneškom.

Boh sa o mňa postará najprv tým, že mi dá vždy toľko zdravia, sily a príležitosti, aby som si mohol zarobiť na chlieb, na šaty a bývanie toľko, koľko potrebujem ja a moja rodina.

A ak mi to z nejakej, len jemu známej príčiny odoprie, nájde ľudí s dobrým srdcom a pomocou týchto sa o mňa postará.

A ak budú mať všetci vôkol mňa hluché uši a tvrdé srdcia, urobí aj zázrak, ale nedá mi zahynúť. Ak je mi Boh Otcom, ktorý ma Evanjeliom uisťuje, že má v presnej evidencii všetky moje potreby,

načo potom bezohľadne zhŕňať a ustrachovane skrývať peniaze na čas choroby, staroby, kvôli deťom a kto vie, kvôli čomu ešte...? A ak to predsa robím, urážam ho nedôverou v jeho moc a dobrotu.

A uvažujme ďalej. Ak je mi Boh Otcom, tak ako je ním aj môjmu susedovi, ktorý sa už roky pasuje so svojou biedou, ak je Otcom aj osamotenej stareny, čo býva v tej istej ulici, aj Otcom detí, čo zostali bez živiteľa, ak je aj Otcom hladných v Indii a v Biafre, tak sú mi všetci títo bratmi.

Ale potom nemôžem držať bez viny u seba ako zbytočnosť to, čo iným chýba... A ak predsa len mám a aj ďalej zháňam zbytočnosti, chovám sa nebratsky voči ľuďom a nesynovsky

voči Bohu a nemôžem sa naozaj diviť, ak ma Kristus upozorňuje, že ma pri poslednom súde vyhlási za navždy vylúčeného zo svojho kráľovstva. A ak pomyslím aj na to, aké je bohatstvo zvodné a ako veľmi lesk zlata oslepuje ľudské oči, budem Kristovu prísnosť v tomto ohľade považovať za najväčšiu samozrejmosť.

Pane, nauč ma vyjadrovať pravdu, ktorú si mi zjavil, praktickým presvedčením, že bohatstvom tvojich verných si ty sám. (A. Faudenom, Počuli sme slovo Pánovo, kapitola č. 241. Řím, 1979, s.744)

7. Úcta k lidskému životu Blahoslavená Matka Tereza o potratu

„... Proto je potrat takový hrozný hřích. Nejenže jím člověk zabíjí život, ale sám sebe staví nad Boha: Lidé rozhodují o tom, kdo má žít a kdo má zemřít. Lidé chtějí být všemohoucím bohem. Chtějí vzít do svých rukou Boží moc. Jako kdyby chtěli říci: ,Obejdu se bez Boha. Já sám

Autor knihy Počuli sme slovo

Pánovo

16

rozhoduji.‘ Je to nejďábelštější, co může lidská ruka vykonat. Proto platíme těmi nejhroznějšími pohromami, které se ve světě dějí. Je to trest, je to výkřik těch nevinných dětí, který ustavičně vystupuje před Boha. Je to v protikladu s obyčejným zdravým rozumem: věnujeme miliony na prodloužení života starého člověka, který je už víceméně mrtev. A zatím tady jde o mladý život, o jeho budoucnost ... Nemohu to pochopit. Nedá se to vyjádřit. Proti potratu bojujeme adopcí.“

(Matka Tereza, myšlenky na každý den, Praha, 1995) (Nebojujeme-li proti potratu ze všech sil, hřešíme spoluvinou na vraždě nebo lhostejností. „Nevykonal jsem, co jsem měl vykonat.“) Povinná vstupenka do nebe při posledním soudu je důsledné, promyšlené a účinné milosrdenství.

Děti, kterým babyboxy pomohly zachránit život První z 21 babyboxů, které zatím byly v Česku zprovozněny, spatřil světlo světa v GynCentru

v pražském Hloubětíně přesně na Mezinárodní den dětí, 1. června roku 2005. Co se za již více než tříletou historii českých babyboxů odehrálo a kterým miminkům tyto schránky zřejmě zachránily život?

1. Sonička Téměř měsíc starou holčičku odložila její matka do babyboxu jako první

dítě. Stalo se tak 17. února 2006 v GynCentru v pražském Hloubětíně. Bylo to jedno z jejích dvojčat. V přiloženém dopise svůj čin vysvětlila tím, že by jako matka samoživitelka vychovávat obě děti nezvládala. Po 14 dnech však žena své rozhodnutí náhle změnila. Sonička se tedy znovu šťastně ocitla u své sestřičky a mohou vyrůstat spolu.

2. Janička V sobotu 25. února 2006 byla do babyboxu v GynCentru v pražském

Hloubětíně odložena pečlivě oblečená a čistá, asi měsíc stará holčička. K dítěti byl přiložen rodný list. V pondělí 27. 2. telefonovala maminka holčičky zřizovateli našich babyboxů Ludvíku Hessovi a vysvětlila mu, že ji k zoufalému kroku vedly sociální důvody. Obávala se kontaktu se sociálními úřady, proto jí přišlo nejjednodušší dítě svěřit do adopce přes babybox. Hesse požádala, aby dítě bylo prozatím svěřeno do péče Klokánku FOD. Podle rodného listu dítěte matku vypátraly sociální pracovnice libereckého magistrátu, nabídly jí sociální dávku a příspěvek na bydlení. Matka se pak rozhodla vzít si dítě z kojeneckého ústavu zpět. 3. Petřík

V neděli 26. února 2006 byl do babyboxu v GynCentru v pražském Hloubětíně odložen čistý, zdravý, dobře oblečený chlapeček. Nebylo mu více než 6 týdnů. Matka chlapce se už neozvala. Od března 2006 je chlapeček v adoptivní rodině.

4. Liduška Liduška patří k brněnským nalezencům. 9. června 2006 kolem 16.

hodiny ji přímo na vrátnici brněnské Nemocnice Milosrdných bratří po chvíli postávání před babyboxem zanesla osobně její matka. Pouhých 12 dní poté stačilo k tomu, aby došlo k osvojení miminka. Happyend se konal již 21. června, kdy si noví rodiče odvezli Lidušku domů.

Sonička se svou sestřičkou Ivankou

17

5. Adam Ježíšek Chlapec starý několik dní dostal poněkud netypické jméno – Adam Ježíšek. Nalezen byl totiž 21.

prosince 2006, oblečený a ve fusaku, a to v babyboxu GynCentra v pražském Hloubětíně. Zdravé miminko bylo převezeno na novorozenecké oddělení nemocnice U Apolináře v Praze. 6. Mário

V úterý 3. dubna 2007 brněnský babybox Nemocnice Milosrdných bratří vydal další „poklad“. Sedmiměsíční chlapeček se smál na všechny své zachránce. Přinesla ho sem jeho babička, která důvod svého činu vysvětlila v přiloženém dopisu. 7. Staník

Prvním nalezencem babyboxu ve Fakultní nemocnici v Olomouci se stal 9. června 2007 v 8.55 hod. chlapeček, kterému sestry začaly říkat Staník. V době nálezu byl starý pouhé 2 až 3 hodiny, vážil 3 280 gramů a jeho zdravotní stav byl dobrý. Na sobě měl košilku a dupačky. 8. David

Osmé miminko v historii babyboxů přinesla opět schránka v pražském Hloubětíně. Stalo se tak v neděli 1. července 2007 ve 14 hodin, chlapec byl pouze několik hodin starý, zcela v pořádku. Byl zabalený v plenách a dobře ošetřený. Matka se i po jeho odložení nadále zajímala o jeho zdravotní stav. 9. Zoja

Třítýdenní holčička byla nalezena jako šesté miminko v pražském babyboxu v úterý 9. října 2007. Podle ošetřující lékařky dostalo zdravé dítě jméno Zoja. 10. Lenka

Desátý nalezenec byl do rukou zdravotníků předán 13. prosince 2007 opět prostřednictvím babyboxu v pražském Hloubětíně. Holčička dostala jméno Lenka, byla zcela zdravá. Stalo se tak jen pár hodin poté, co v Praze - Spořilově nalezl bezdomovec jiné živé miminko odhozené v kontejneru na odpadky. 11. Petra

Až v noci 12. února 2008 se odvážila matka asi třídenní holčičky svou dceru odložit do pražského babyboxu. Dostala jméno Petra. Neměla u sebe rodný list ani žádný průvodní dopis. Proto mohlo dojít k jejímu rychlému osvojení.

12. Terezka V pořadí 12. miminko bylo nalezeno 17. 3. 2008 v babyboxu

v Olomouci. Holčička pojmenovaná jako Terezka nebyla starší než dvě hodiny. Podle ušpiněných dupaček pocházela zřejmě ze sociálně slabé rodiny.

13. Lucinka Třinácté zachráněné miminko přišlo na svět poněkud netradičním

způsobem. Jeho matka se 17. července 2008 telefonicky ozvala zřizovateli babyboxů Ludvíku Hessovi. Měla těsně před porodem a o dítě se nemohla starat. Ludvík Hess jí v nemocnici v Mladé Boleslavi dohodl vyšetření i následný porod. Občanské sdružení Babybox pro odložené děti Statim za nepojištěnou cizinku zaplatilo 15 tisíc Kč. 14. Klárka

Měsíc stará holčička, zdravá, čistě oblečená, nakrmená, v pořadí již 14. miminko z babyboxu, dostala jméno Klárka. Nalezena byla 20. srpna 2008 v pražském Hloubětíně a je to již 9. zdejší dítě. 15. Zorka

Patnácté miminko byla 3 měsíce stará, čistě oblečená, blonďatá

18

holčička, která dostala od zdravotníků jméno Zorka. Nalezena byla 26. ledna 2009 v ostravském babyboxu krátce po 16. hodině. Matka nechala v boxu krabici kojenecké výživy. Po 3 týdnech

vystoupila z anonymity a prohlásila, že si chce holčičku vzít zpět. Poslední zprávy naznačují, že se matka ze zdravotních důvodů o dcerku opravdu nemůže postarat a nabídne ji prostřednictvím kojeneckého ústavu k adopci.

16. Chlapeček XY

Do sokolovského babyboxu byl odložen v úterý 24. března 2009 odpo-ledne chlapeček. Ihned se dostal do péče nemocničního personálu, který jej také prohlédl. Chlapec byl zdravý, dobře oblečený, starý 4 měsíce. Zhruba

za hodinu si pro něj přišli babička s dědečkem a otcem dítěte. Babyboxů, tj. vyhřívaných schránek ve zdravotnických zařízeních, kam mohou matky beztrestně

odložit nechtěné dítě, je v ČR v současné době 22. Do konce roku 2009 by jich mělo být zřízeno dalších 8. Celkem bylo do babyboxů odloženo 16 dětí.

V Občasníku číslo 3 jsme se podrobně věnovali eutanázii. V tomto čísle Vám přinášíme skutečný příběh staré nevyléčitelně nemocné ženy, která si chtěla vzít život, aby nebyla svým dětem na obtíž. Pokud by ležela v nemocnici a v našem státě by byla dovolena eutanázie, zdravotníci by jí bez problémů vyhověli a píchli smrtící injekci.

Hlavně nebýt našim na obtíž MUDr. Marie Svatošová Určitě je těžší nechat si posloužit než sloužit. Přijímat péči, to vždycky vyžaduje i kus pokory,

zvláště od člověka, který býval nadprůměrně aktivní nebo dominantní. Pokora není dnes moderní a drtivá většina lidí se v ní během života určitě neprocvičuje. Lze proto předpokládat, že nemalá část žádostí o eutanázii by i u nás jednou mohla být motivována právě snahou nebýt na obtíž. Nesoběstačnost nemocného může zaskočit tak, že zareaguje zkratkovitě, jako v následující kazuistice. I když v ní nejde o eutanázii, je možné na ní demonstrovat jeden ze způsobů, jak těmto lidem pomoci neutíkat ze života.

Začátkem ledna se na mobilní hospic, fungující při Hospici svatého Štěpána v Litoměřicích, telefonicky obrátily s prosbou o pomoc sestry z jedné vzdálenější agentury domácí péče. Nežádaly zapůjčení pomůcek z půjčovny, zvládaly velmi dobře i péči o tělesné potřeby svěřené pacientky, ale měly jiný problém. Nemocná s diagnózou pokročilého generalizovaného nádoru, prakticky upoutaná na lůžko, prožila v pohodě se svou hezkou a vzorně pečující rodinou Vánoce. Bez jakéhokoliv varování se pak před Silvestrem dvakrát pokusila o sebevraždu spolykáním našetřených tablet. Na druhý pokus se jí to téměř podařilo. Z nemocnice se vrátila domů, ale ke všemu jí přibylo ještě několik hlubokých

proleženin. Sestry z agentury se obávaly pokusu třetího, proto pacientce nabízely zprostředkování pomoci místního psychologa, případně duchovního. Ta však odmítla obojí. Nakonec přistoupila na kompromis. Byla ochotna si popovídat, ale jedině s někým cizím, s odborníkem odjinud. Nepochybně tam hrál roli i stud. A tak jsem se za ní rozjela.

V podobných situacích nemá smysl si předem připravovat nějaká moudra, protože je stejně vždycky všechno jinak. Každý člověk je jedinečný, jedinečná je každá jednotlivá situace a jedinečné je i její řešení. Nezbývá, než se maximálně snažit vžít do kůže člověka, který

se mi právě svěřuje, a s důvěrou se spolehnout, že mě napadne v pravou chvíli to pravé slovo. Dcera odešla do kuchyně, abychom byly samy. Židle vedle lůžka byla poměrně nízká, anebo lůžko bylo vyšší, už přesně nevím. Každopádně to byl šťastný začátek, protože jsem to nebyla já, kdo se shora dolů díval na paní X, ale shora dolů se dívala ona na mě. Je dobré hned v úvodu uznat, že to nemocný nemá snadné, a vyjádřit tak snahu a ochotu chápat, porozumět. O sebevraždě nepadlo jediné slovo. Nebylo to nutné. Vyprávěla mi o své rodině, o svých dětech, o tom, co ji nejvíc trápí. Jedna dcera měla před sebou zřejmě skvělou kariéru u zahraniční firmy, ale rozhodla se na čas přerušit práci a ošetřovat maminku. A právě

19

tohle maminka neunesla. Začala jsem tedy nahlas uvažovat asi takhle – jestli je ta firma slušná, pak naopak ocení, že si vaše dcerka dovede určit priority a pro vyšší zájem dokáže i něco obětovat. A jestli firma slušná není, pak není co ztratit. Paní X byla potěšena, že uvažuji podobně jako její dcera, a potvrdila, že zahraniční firma skutečně situaci chápe a na mladou perspektivní sílu, do které už něco investovala, si ráda počká.

Něco málo se sice vysvětlilo, ale bylo jasně cítit, že pořád ještě chodíme kolem horké kaše. Ta racionálně uvažující žena nutně potřebovala objevit v této zdánlivě nesmyslné situaci nějaký smysl. A ten nenalézala. Nezbylo, než dál sedět a naslouchat a naslouchat. Stále vyprávěla hlavně o rodině a měla se vskutku čím chlubit. Do dětí investovala všechno, vždycky žila především pro ně. A najednou jim kazí život. Po chvíli společného mlčení jsem opět začala uvažovat nahlas. Sledovala jsem přitom pozorně její reakce, abych poznala, jestli jsem či nejsem u kořene věci. Ocenila jsem, jak vzorně vycho-vala děti, ujistila ji, že rozhodně nebude odcházet s prázdnýma rukama. Ne každému se tohle podaří. To přece není málo. V její tváři bylo možné zachytit slabý úsměv, spokojenost. Její dosavadní život byl tedy naplněný, měl smysl. Někdo to uznal.

Po chvíli, aniž ji vyslovila, stála před námi naléhavá otázka: Ale co teď? K čemu je tohle všechno dobré? Jaký to má smysl? Ticho trvalo už několik minut, pochopila jsem, že jsem na tahu já. Znovu jsem začala nahlas uvažovat. Jsme bezdětní, ale vidím to všude kolem sebe. Rodiče se snaží pro své děti udělat to nejlepší. Zametají jim cestičku, odstraňují překážky, kdyby mohli, dýchali by za ně. A zase jsem pozorovala reakci. Bylo to ono. Paní X ožila a začala souhlasně pokyvovat hlavou a dávala mi za pravdu. Přesně tak to vždycky dělala i ona. Dopřála jsem jí chvíli času, aby si to ve vzpomínkách znovu prožila, aby se tím potěšila. Potřebovala to. A pak jsem to opatrně riskla. No jo, ale co z takových dětí může vyrůst? V nejlepším případě průměr. Nic víc. Ale teprve když ty děti prožijí něco takového, jako teď prožívají vaše, a když to zvládnou tak perfektně, jako to zvládají ty vaše, teprve pak mohou uzrát v osobnosti. Já vím, že to nemají lehké, a vy už vůbec ne. Ale když to zvládnou, a vy jim k tomu dáváte příležitost, ručím vám za to, že z nich budou úplně jiní lidé. A připojila jsem pár příkladů ze života, kdy podobné utrpení zformovalo mladého nezralého člověka v obdivuhodnou osobnost. Původní napětí z tváře paní X se zcela vytratilo a vystřídaly ho odhodlání a lehký úsměv. Zavolala do kuchyně na dceru – pojď sem, my jsme si už všechno řekly.

V dalších týdnech jsme byly spolu v kontaktu téměř denně, pomocí SMS. Vyťukat na mobilu krát-kou zprávu, popřát hezký den, pozeptat se, to prakticky nic nestojí. Ale pro pacienta v této situaci to zna-mená mnoho. Především vědomí, že někomu na něm záleží, někdo na něho myslí, někdo je ochoten kvůli němu mít u postele zapnutý mobil i v noci a kdykoliv poradit. Byly jsme v kontaktu i s dcerou, i se sestrami z agentury, které s povděkem kvitovaly výrazné zlepšení psychického stavu pacientky. Rodina byla skvělá. Chtěli slyšet, co mají dělat. Jak mohou mamince pomoci. Syn, který měl už delší dobu známost, doma ohlásil, že se v květnu žení. Pro nemocnou to byl světlý bod na obzoru, silný motiv a velká radost. Přece mu to nezkazí. Žádné další sebevražedné tendence se už neobjevily. Naopak. Asi mě-síc po oněch dvou nezdařených pokusech jsem od paní X obdržela SMS: „Byla krize, nějaké cévní komplikace, ale lékaři na Homolce to zvládli, nebezpečí je zažehnáno.“ Nebezpečí je zažehnáno! Musela jsem se usmívat, když jsem si uvědomila, že to píše nedávný sebevrah. Těsně před Velikonocemi se paní X se mnou podělila o radost z toho, že se jí podařilo ujít se sestrou po nemocniční chodbě patnáct kroků. O Velikonocích tím nečekaně překvapila rodinu a těsně po nich klidně, důstojně a bez bolestí zemřela.

Paní X naštěstí nežila v Holandsku. Tam by sebevraždu páchat nemusela, tam by stačilo podat si žá-dost o eutanázii. Nepochybně by byla kladně vyřízena. Kdy lze vlastně tvrdit, že rozhodnutí žadatele je nezvratné? (Z knihy MUDr. Marta Munzarová a kol. Proč NE eutanazii aneb Být, či nebýt? Ecce Homo, o.s., 2008, http://hospice.cz/hospice1/data/munzarova-kol-eutanazie.pdf)

Jak můžete s námi spolupracovat 1. Účastnit se přípravy kontejnerových zásilek – pravidelně se scházíme:

• v Brně – jednou týdně v suterénu fary kostela svatého Jakuba, Rašínova 5, bližší informace na telefonním čísle 543 331 527 (od 20 do 21 h) a mobilu 608 879 663 • v Praze – jednou za dva týdny v klášteře svaté Voršily u Národního divadla, vchod z ulice Ostrovní, č. 11. Bližší informace na telefonním čísle 732 858 163 • Další centra pomoci jsou: Česká Skalice, Dobruška, Jaroměřice nad Rokytnou, Jihlava, Mladkov,

20

Olomouc, Ostrava, Plumlov, Prostějov, Svratka, Humenné. 2. Přípravou a nabídnutím informativních letáků nebo tohoto časopisu dalším lidem dobré vůle 3. Finančním příspěvkem na účet č. 2028869399/0800 (viz níže Upozornění dárcům). Vašich příspěvků bude využito na nákup zdravotnického materiálu podle požadavků Misionářek lásky 4. Věcnými dary – zdravotnický materiál po předchozí domluvě 5. Překladatelskou prací z anglického, německého a dalších jazyků do češtiny, případně obráceně 6. Podporou osvěty k záchraně nenarozených dětí 7. Pomocí nastávajícím matkám, které životní tíseň podněcuje k umělému potratu, aby dostaly sílu obhájit život dítěte (povzbuzení, konkrétní pomoc, poskytnutí našeho telefonního čísla 776 781 066) 8. Seznamovat lidi dobré vůle s tragedií nejubožejších lidí ve třetím světě – prostřednictvím literatury, fotografií, filmů, které Vám na Vaše přání zašleme poštou 9. Nabídněte naše přednášky o životě a práci Misionářek lásky v Indii, o záchraně nenarozeného života a boji proti eutanázii. Přednášky je možné nabídnout jak jednotlivcům, tak skupinám či kolektivům.

Upozornění dárcům Poděkování, které dárcům posíláme, je podle zákona č.586/92 Sb. o daních z příjmů dokladem k ročnímu

daňovému zvýhodnění: - zaměstnancům se za uplynulý rok část daru vrátí snížením daně, pokud si o ně zažádají do poloviny února ve

své mzdové účtárně; - podnikatelé si mohou o darovanou částku snížit základ daně v přiznání k dani z příjmů.

1) Abychom Vám mohli písemně potvrdit přijetí daru, prosíme Vás o vyplnění adresy a částky na poštovních poukázkách typu „A“ HŮLKOVÝM PÍSMEM a výraznou černou barvou. Ve zprávě pro příjemce nám vždy, prosíme, uveďte, pokud nechcete, abychom Vám písemně odpovídali, anebo jiné Vaše požadavky. 2) Potřebujete-li potvrzení u příspěvků zasílaných z Vašeho účtu nebo u příspěvků zasílaných složenkou přes vlastní účet u některého peněžního ústavu, sdělte nám, prosíme, svou adresu, datum zaslání, způsob zaslání a výši Vašeho příspěvku, a to buď e-mailem, dopisem, telefonicky nebo textovou zprávou na příkazu k úhradě. Potvrzení Vám rádi vystavíme, abyste mohli získat daňovou úlevu.

V příštím čísle Občasníku si budete moci přečíst: 1. Práce Nadace – přednášky, vývěsky 2. Světoví zabijáci – malárie 3. Četba na pokračování – Raoul Follereau (úryvky z dalších knih) 4. Svatý Vincenc de Paul 5. Počuli sme slovo Pánovo 6. Nalezenec Vincek

Kontaktní informace Kontaktní adresa: Nadace svatého Františka z Assisi, Svážná 4, 634 00 Brno – Nový Lískovec telefon/fax/záznamník: 543 331 527 (od 20 do 21 hodin)

mobil 721 550 623 (Mgr. Dana Jarošová) mobil 608 879 663 (Ing. David Cichra) mobil 776 781 066 (Mgr. Ing. Eva Štěpančíková)

e-mail: nadace.svfr@seznam.cz www: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelka/Nadace/ IČO: 48515566 Bankovní spojení: Česká spořitelna a. s., č. účtu 2028869399/0800 Česká spořitelna a. s., č. účtu 1346868389/0800, VS 001 (nenarozený život)

21

Zamysleme se nad sebou a přiznejme své hříchy... Začali jsme v roce 1975 pomáhat nejubožejším. Pomoc stále rostla, ale objevilo se i pronásledování.

Jestliže naše pomoc směřuje podle Kristovy podmínky pro vstup do nebe opravdu těm nejubožejším na světě, musíme počítat s tím, že nás čekají nepříjemnosti od lidí, kteří by se pod záminkou charity chtěli obohacovat sami. Nejsmutnější na tom je, že se proti pomoci Misionářkám lásky zaměřují lidé, kteří by měli ze všech sil pomáhat. Ale není to výjimka. Promyšlené a tvrdé pronásledování zažili nejvíc právě ti, kteří nejvíc pomáhají zachraňovat lidské životy, vydané na smrt hladem, zimou, nemocemi, nezaměstnaností. A tak nás toto pronásledování nepřekvapuje a upevňuje v tom, že jdeme po správné cestě. Až příliš dobře promyšlené útoky na své dílo zažili i nejlepší členové Církve, např. svatý Alfons z Liguori, Učitel Církve, svatý Don Bosko a samozřejmě v dnešní době i Misionářky lásky.

Blahoslavená Matka Tereza o tom říká: „Pokoření přicházejí z míst, odkud to nejméně očekáváme, jako by to byli lidé, které k tomu Bůh sám zvolil: od biskupů, kněží, řádových sester. Někteří se na nás dívají spatra pro naši nedostatečnou kulturu a vzdělanost nebo pro neúspěšnost naší práce vzhledem k naší nedostatečné kvalifikaci nebo pro naši hloupost. Někteří nechápou náš způsob života nebo naši lásku k chudým, a proto nás kritizují. Právě tak byl Ježíš pokořován velekněžími a farizei. A tak jsme opět šťastné, že máme stejný úděl jako Kristus, i když jen v nepatrné míře.“ (Z knihy Matka Tereza, myšlenky na každý den. Uspořádal Angelo Devananda. Praha, 1995)

Ale i vynikající dobrodinec nejopuštěnější mládeže svatý Don Bosko byl v 19. století tvrdě pro-následován.

„Nejvíce zkusil od turínského arcibiskupa Gastaldiho. Arcibiskup měl své představy o povznesení diecéze a vlastní plány s využitím Jana Boska. Pokud by se však Bosko podrobil, jeho nadějně se rozvíjející dílo by zahynulo. Arcibiskup nesnesl odpor a neváhal stíhat Boska i jeho spolupracovníky církevními tresty. Zakazoval jim kázat, zpovídat. Klerikům zakazoval Donu Boskovi pomáhat, odmítal kandidáty na kněžství

vychované Boskem a nutil je opustit Boska a vstupovat do jeho semináře. Boskovi nařídil obnovit kolej ve Valsalice, která byla určená pro hochy z bohatých rodin. Psal také velmi kritické dopisy o Boskově práci a jeho kongregaci. Těmto kritikám se zaujetím naslouchala zejména ta část církevní kurie, která si zakládala na důstojnosti svého stavu církevních knížat a na majetku. Mezi římskými církevními hodnostáři bylo mnoho Boskových nepřátel, kteří mu kromě jiného záviděli přátelský vztah s papežem Piem IX. Tito Boskovi nepřátelé mimo jiné způsobili to, že až v roce 1874 (tj. patnáct let po jejím založení) Řím definitivně schvaluje Stanovy Salesiánské společnosti. Nicméně ani po tomto schválení nepřestali nepřátelé ztěžovat Donu Boskovi práci.“ (Teresio Bosko, Don Bosco, 1975).

Prosíme Vás tedy, abyste se u nás dobře informovali v této situaci a nedali se strhnout útoky proti těm nejpotřebnějším a neměli účast na křivdách proti nim. Vyčítají nám například, že nemáme církevní schválení. Ve skutečnosti

však konáme práci, která je nejnaléhavěji přikázána přímo samým Božím Synem, Ježíšem Kristem. Když mluví o vstupu do nebe, říká: „Pojďte, požehnaní, a vládněte nebeským královstvím. Když jsem byl ohrožen na životě, zachraňovali jste mě. Odejděte, zlořečení do věčného ohně; když jsem byl ohrožen na životě, nechali jste mě zemřít. Kdo z lidí může mít tolik drzosti, aby si dovolil schvalovat nebo neschvalovat, za co jediné slibuje Boží Syn nebe a za co nesplněné posílá všechny, kteří mohli a neslitovali se, do věčného ohně? Nikdo! Lidé nemají právo dovolovat nebo zakazovat plnění Evangelia. Pán Ježíš učí např. o manželství: „Co spojil Bůh, člověk nerozlučuj.“ A ani papež si nedovolil povolit manželskou rozluku anglickému králi, i když ten vyhrožoval a provedl odloučení celého státu od katolické Církve. Také na dobré skutky je bezpodmínečný příkaz Božího Syna a nikoliv schvalování od lidí, kteří o bídě třetího světa vědí, ale milosrdenství bohatších směřují na své bohatství a výzdobu kostelů. (Papež Jan Pavel II.píše: Je to přímo zločin a je třeba se zbavit staveb už ozdobených, které jsme převzali z minulosti, abychom měli možnost poskytnout chléb, nápoj, oděv a přístřeší těm, kdo je postrádají). Ti, kteří naši práci zpochybňují, měli by napřed ukázat poslušnost Pánu Ježíši, když budou co nejintenzivněji zachraňovat lidi odsouzené na smrt tím, že chamtivci shromažďují ve svých rukou nesmírná bohatství.

Je dvojí zákonodárství: vyšší Boží a nižší lidské. Očekávali bychom, že lidské zákonodárství těch, kteří se hlásí ke Kristu, uzná zákony Stvořitele a samo vyvine co největší a nejúčinnější iniciativu právě na poli blíženecké milosrdné lásky. Často bývá pravdou úplný opak. Zavíráme oči, abychom „neviděli“ strašlivou bídu miliard lidí, odsouzených na smrt potraty, hladem a zimou, nemocemi, válkami, eutanázií. Proto také

22

nedokážeme ocenit kvality člověka, který vše, co dokáže ušetřit, poskytne těm nejpotřebnějším. Člověka, který využije nejen svého dobrého srdce, ale i lidského rozumu. A tedy dá pozor, aby pomoc neskončila v rukou těch, kteří číhají u cesty, aby se zmocnili této pomoci pro zvýšení svého fantastického bohatství. Takový člověk je nám nepříjemný, protože svým životem poukazuje právě na to, před čím zavíráme oči. Připomíná nám, že podle katolické Církve vše, co dokážeme ušetřit, patří podle přirozeného práva těm, kteří jsou bez naděje v nebezpečí smrti. Než však opět zavřeme oči a zacpeme si uši, uvědomme si, že Boží soud nepřijímá výmluvy a je vševědoucí.

Církevní dějiny nás učí, že ti, kteří se neupřímně vloudili do Církve, nejtvrději pronásledují právě ty nejobětavější, ať už na úseku vyučování, nebo na úseku tělesného milosrdenství. Uveďme například krátkou ukázku ze života Učitele Církve, svatého Alfonse z Liguori, o jehož vztahu jako biskupa k majetku jste si mohli přečíst výše (s. 12-13).

„Aby se dvacet světských kněží, řeholníků a duchovních zbavilo Alfonse, který stavěl kostel a klášter v této diecézi, podali žalobu ke králi Karlu III. a později i k papeži do Říma. V žalobě uváděli, že prý řeholníci jsou poběhlíci, žijí z almužen, které ubírají místním kněžím světským i řeholním a zkracují je o poplatky, které kněží vybírají za odsloužení mší svatých.‘ Neštítili se ani spáchat zločin. V noci vložili do základů kláštera dva soudky střelného prachu, aby jej vyhodili do povětří. Avšak Bůh nedopustil, aby došlo ke katastrofě. Jeden ze spiklenců nemohl snést výčitky svědomí, vyzvedl střelný prach a oznámil chystaný zločin Alfonsovu řeholnímu spolubratru.“ (Životopis sv. Alfonse)

Křivdy, zaměřené proti Misionářkám lásky, velmi jemně vysvětlují slova Matky Terezy, která jsme uvedli v tomto článku. (str.21)

Jako malou ukázku jednoho z mnoha pokusů svést pomoc umírajícím do vlastní kapsy bohatých, si dovolujeme uvést následující útok proti naší práci:

Při rozdávání informačních letáků Nadace svatého Františka z Assisi na pomoc nejubožejším jsme se stali obětí fyzického napadení od kněze, člena Interdiecézního soudu arcidiecéze: Vysokoškolsky vzdělanou profesorku katolického náboženství nejdříve oslovil: „Už jseš tady zas, parchante?“ Pak ji dvakrát uhodil do zad, potom vlekl za ruku z veřejně přístupného místa před kostelem, kde rozdávala letáky… Mnohem horší než fyzické útoky však jsou jedovatá prohlášení typu: „Kdo ví, co Nadace dělá s vašimi dary…“. Je smutné a těžko pochopitelné, že taková nebo podobná zpochybňování našich úmyslů neustále opakují i osoby, které dobře vědí, že naše Nadace má za sebou více než 15 let poctivé práce.

Podle našeho názoru jsou indické Misionářky a Misionáři lásky v současnosti nejlepší řeholí, kterou Církev má. Jen velmi těžko lze chápat důvody, proč někteří naši odpůrci kazí podporu této řehole, vždyť bychom se měli v Církvi radovat z každého dobrého díla. Jak velmi aktuální je verš z Evangelia, který má napsán na hrobě Matka Tereza: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“ (Jan 15,12).

Nepotřebujeme, aby nás lidé obhajovali, obhajoba je nejlepší od Boha. Lidé se mají starat o to, aby dobře ze všech sil pomáhali a aby se pomoc neztratila cestou. Proto raději obracíme svou pozornost na Matku Terezu, která nás učí: „... My potřebujeme chudé, abychom se naučili rozdělit se s nimi, abychom se naučili milovat Krista právě v těch nejchudších z chudých.“

Ve světle těchto slov se tedy každý poctivě zamysleme sám nad sebou a přiznejme své hříchy, dokud nám ještě Bůh dává čas na polepšení.

Kontakt: Nadace svatého Františka z Assisi, Svážná 4, 634 00 Brno – Nový Lískovec,

telefon 543 331 527 (20 až 21 hod.), mobil 608 879 663, e-mail: nadace.svfr@seznam.cz Občasník vychází pro vnitřní potřeby Nadace svatého Františka z Assisi a je neprodejný.

Kostel Misionářek lásky v Kolkatě – ukázka maximální chudoby. Tak Misionářky lásky šetří prostředky na záchranu umírajícího Krista v je-

ho nejubožejších.

Papež Jan Pavel II., v encyklice (okružní dopis papeže světu) Sollicitudo rei socialis z roku 1987 naléhá: „Doléhá-li nouze, je přímo zločinem hledět si více nádhery chrámů a bohoslužeb, než jiných nezbytných potřeb; právě naopak je žádoucí to všechno přenechat jiným, aby se mohl poskytnout chléb, nápoj, oděv a přístřeší těm, kdo je postrádají.“

Prosíme, půjčujte lidem dobré vůle Chybějí-li vám starší čísla Občasníku, rádi Vám je zašleme.