I. ANTIGONA Peloil JOSEF KRL.

Po smrti Oidipa, krle thebskho, oba synov jeho Eteokles a Polyneikes spolen kralovali v Thebch. Avak mlad Polyneikes od vldychtivho Eteokla ze zem byv vypuzen a vldy zbaven, prchl do Arga ku krli Adrastovi. Pojav dceru jeho za cho, pemluvil jej, e v ele jinch jet knat podnikl vpravu k Thebm, aby Polyneikovu spoluvldu odatou opt vymohl. Ale vojsko argejsk rznm odporem Theban pemoeno, oba brat Eteokles i Polyneikes v boji rozhodnm na vzjem se proklli. Vldy dostalo se Kreontovi, bratru choti Oidipovy Iokasty. Kreon, jakmile na vldu nastoupil, rozkzal, aby tlo Eteokla, jen padl vlasti hje, estn bylo pohbeno, tlo vak Polyneikovo, jeto brannou moc proti vlasti vytrhl, aby zstalo nepohbeno. Tomuto pkazu Kreontovu ope se Antigona, sestra padlch bratr, a tm pon dj mistrovsk tto tragoedie, provozovan nejspe r. 443 p. K.

OSOBY: Antigona, Ismena, dcery Oidipovy, sestry padlch bratr Eteoklea a Polyneika. Kreon, vlada thebsk. Hlda. Haimon, syn Kreontv. Teiresias, vtec. Posel. Eurydike, cho Kreontova. Sbor 15 kmet, rdc krlovch.

Dj odehrv se ped palcem krlovskm v Thebch. Zadn stnu jevit zaujm palc krlovsk; na prav stran jevit (ze stanoviska divkova) vyobrazena ulice thebsk, na levo jest cesta vedouc za msto.

Vstup prvn. Prologos. Antigona. Ismena.

Antigona (vystoup s Ismenou z pravch pobonch dve palce, majc v ruce konev s litbou pohebn). sourod Ismeny hlavo sestersk, za jakou strast zn zavinnou Oidipem, j nestihal by Zeus1 ns jet za iva?

Vdy nen dn pohromy ni alosti, ni zneuctn ani hanby, kter v tvch bych nebyla i ve svch shldla trapch. A nyn jak pr zas obci veker dal rozkaz vlada ped nedvnem ohlsit? Zda o nm v a slyelas? i tajno ti, e naim milm od neptel hroz zlo?

Ismena. Mne, Antigono, o milch ni radostn ni aln zvsti od t doby nedolo, co pozbyly jsme ob obou brat svch, ji zhynuli v den jeden rukou vespolnou. Co dothlo vak odsud vojsko argejsk dnes v noci, nad to nevm vce nieho, ni e bych astna byla vc ni neastna.

Antigona. To vdla jsem dobe; proto vyvedla jsem z bran t domu, bys to sama vyslechla.

Ismena. Co jest? Tys pobouena zvst njakou!

Antigona. Co z naich brat nepisoudil jednomu est pohbu Kreon, druhmu ji odepev? Dle zkona a prva, je pr pro dn jen obany jest platno, ve hrob uloit dal Eteokla, hodna mrtvch v podsvt; vak Polyneika tlo bdn padlho, jak obanm dal rozhlsiti, nikdo pr ni rovem pokryt nesm ani oplakat, ne m bt nechn neoslzen, nepohben, jak sladk poklad chtivm dravcm v lib plen. A ten pr rozkaz tob Kreon pedobr i mn, ba mn t pravm, prv ohlsil, a kr sem, tm oznmit to zeteln, kdo o tom dosud nevd; i nebe pr na lehkou to vhu, nbr bude ten,

kdo zprotiv se, kamenovn ve mst. Tam m se vc a v krtkm ase osvd, zdas lechetna i zdrnch dcera nezdrn.

Ismena. m j mm pispt, takli tomu, blhov, ten uzel hledc rozvzat nebo zadrhnout?

Antigona. Hle se mnou spolit ruku svou i jednn.

Ismena. K jakmu inu smlmu? Co zaml?

Antigona. Tu mrtvolu s mou spolu rukou pochovej!

Ismena. Ty chce ho pohbit, a jest lidu zkaz dn?

Antigona. J pohbm jej je mm i tvm , kdy nechce ty!

Ismena. odvliv, a to Kreon zakzal?

Antigona. Vak nem prva to mi brti, co jest m!

Ismena. bda! sestro, pova jen, jak neslavn a nenvidn vemi skonal otec n, kdy sm sv vlastn provinn odhaliv svou sm si rukou ob oi vybodnul; pak matka, je mu chot byla zrove, e bdn zahynula smykou provazu; a konen, dva brat nai jednm dnem e vradce se sami rukou vespolnou los spolen si pipravili, neblaz. I viz, e nyn opt my, je jedin jsme zbyly, bdn zhyneme, kdy rozkazu se zprotivme aneb moci vladask. Ne dluno nejprv uvit, e eny jsme, jim nen sluno poutti se s mui v boj, a pak, kdy poddny jsme vld mocnjch, e v tom nm teba povolit i v nejtrapnjm. A tedy j v tom podlhajc pesile, by shovli mi, nebotk poprosm a uposlechnu vrchnosti; neb pokouet se o nemonost, hol jest jen nerozum.

Antigona. Ji nepobdla bych t vc, a kdybys mn i chtla pispt, milo by mi nebylo; ne bu si, jakou bti chce. J pohbm jej a krsn bude smrt m pro in takov. Tak zbon zloin vykonajc s milkem, jsouc jemu mil, budu dlt; neb del as se lbit musm podzemskm, ne tmto zde. Vdy tam dlt budu stle. Avak, chce-li, ty, co bozi za ctn maj, mj si v nect.

Ismena. Vdy nemm toho v nect; vak slba jsem, bych vzprala se vzdorn vli oban.

Antigona. Jen mj si tuto zminku; j pjdu vak, bych bratru pedrahmu nasypala rov.

Ismena. el! Jak o tebe se dsm neblahou.

Antigona. Neboj se o mne! Svho hle si osudu!

Ismena. Vak nezmiuj se aspo o tom nikomu, co pon, ne taji to a s tebou j.

Antigona. bda! Jen to rozhlas! Mlc bude mi tm protivnj, vem-li o tom nepov.

Ismena. M vel srdce ve vci tak mraziv.

Antigona. Tm lbm se, jim nejvc mm se zalbit.

Ismena. A jenom me; nebo chce, co nemono.

Antigona. Nu, sla-li mne opust, pak ustanu.

Ismena. Vak za nemonm vbec hnt se nemme.

Antigona.

Kdy takto mluvit bude, zprotiv se mn, i zesnulmu prvem bude protivna. Ne nech i mne i nerozum mj utrpt ty hrzy; nebo neutrpm vru nic tak zlho, abych smrt sela neestnou.

Ismena. Nu, chce-li, jdi si; to vak vz, a nerozum t vede, pece e jsi mil milm svm. (Antigona odejde na levo, Ismena vrt se do palce.)

Vstup druh. Sbor (vystoup z prav strany do orchestry a rozestav se ve tverhran). Parodos.

Strofa prvn. Jasn plpole slunce, jen Theby sedmi branm v tak krse nikdy jsi nevzeel, zapllos konen, oko zivho dne, nad tokem Dirinch2 pramen vyedi. Argejsk voj ttobl, jen se zbrojn sem pivalil, prchati rue svoj ot bystej jsi vybdlo!

Nelnk sboru. Do vlasti na jej Polyneikes, byv hateivm popuzen svrem, pihnal; s velkm skekem on jak orel se v nad n vznesl kraj rodn blou jako snh perut zdoben, ve zbroji hojn, kryt pilbami vlsinatmi.

Antistrofa prv. Nad mstem stanuv otp v kruh sevel krve dychtivch st sedmera bran kolem; vak odthl, ne napojil sv si hrdlo krv na, ne vnec hradeb ohn smolnm nm zachvcen jest plamenem. Zazvuel kol zad mu tak zbran lomoz Ardev,3 v sei t lisn hada odpor.

Nelnk sboru. Diu velmi se chvst chlubnch jazyk protiv; proe on spativ je, kterak proudem valnm se hrnou, pyn chestem zbran sv zlatit, bleskem mvne plamennm a sraz mue, jen na vrcholku hradeb vtzstv ji provolat chtl.

Strofa druh. Pdem onen dunivm tu dol se skcel ohnmetec;4 zuivou ena v boj se vn dil lit, zlobou nejprudm vichrm podoben.

Tento los ml tak; los jinak zas na jin seslal Ares vrad je, statn v bitv pomocnk.

Nelnk sboru. Sedm vdc, ji proti sedmi branm povstali rovn naproti rovnm, kovovou zanech Diu vtzi da;5 mimo neastn dva ty bratry, kte zrozen z rodi tch dvojsmrtn proti sob kop naphli a ji losu vespoln smrti doli.

Antistrofa druh. Vak hle! zavtala k nm slaven tu Nike,6 Thebu blac hledem usmvavm bojovnou. Boj jest ji dokonn, z mysl jej zapume nyn! Ne z boh slavme vech ve svatynch te celono- n rej a v Thebch plesajc bu v ele Bakchos!7

Nelnk sboru. Hle, Menoikea syn kr tu Kreon, krl zem na, jen ustanoven jest z vle boh nhl vladaem toho msta novm. Jakov to chov zmr v dui sv, e kmet ten sbor k rad dal povolat, sem obeslav ns vyzvnm k sob spolenm?

Vstup tet. Epeisodion prvn. Kreon. Sbor. Pozdji hlda.

Kreon (vystoup prostednmi dvemi palce, provzen jsa dvma hlasateli). Lo msta, mui, prudkou bou zmtanou zas ku bezpen plavb bozi vzpmili. Tu j, vs ze vech zvoliv, k sob obeslal jsem skrze posly, dobe vda, Laiova8 e trnu moc jste vezdy v ct chovali, a dokud tmto vldl mstem Oidipus, i kdy pak skonal, k obou jich e potomkm jste rovn pevn stli s mysl nezvratnou. Kdy tedy oni dvojm losem v jeden den se usmrtili, bratr zrann od bratra a bratra raniv s vlastn ruky poskvrnou, tu na mne peel jejich trn i vecka moc dle prva pbuzenstv s bratry padlmi. Vak nelze vyzkoumati mue dnho ni ducha ani smlen ni zsady, ne ve vld se osvd a zkonech. Mn vru ten, kdo vldna mstem vekerm, vdy nejlepho nechpe se myslu, ne z bzn jaks jazyk v stech zamyk, i dv i nyn patnm zd se obanem; a kdo by ve kladl svho ptele ne vlast, ten u mne nem ceny nidn. Neb vru j, vz Zeus to vecko vidouc, bych ani nepomlel vida, zhuba e msto spsy hroz stihnout obany, ni neptele vlasti nikdy nezvolil bych sob za ptele, jeto poznvm, e ta jest nae spasn lo, a jen kdy ta nm zpma pluje, ptely si volme. Dle takch zsad hodlm msto zvelebit a spznn s tm rozkaz prv rozhlsit jsem mstu dal o Oidipovch rozencch: by Eteokles, jento v boji za obec tu padl, estn proslaviv se otpem, byl pochovn a poctn vemi obady, je dn nebotky provzej v hrob; vak Polyneikes, bratr jeho pokrevn, jen vrtiv se jak psanec, zemi oteckou a bohy rodn plamenem si umnil seehnout na prach, umnil si pbuznou se napst krv, ty pak odvst v otroctv, ten, tak jsem kzal, nebu nikm z oban ni ve hrob vloen ani nikm oplakn, ne budi nechn nepohben a od ptactva

i od ps rozedrn, hrozn oku na pohled. To m jest vle; nikdy pocty ode mne se spravedlivch nedostane bezbonm, ne ten, kdo pzniv obci tto, po smrti i za iva cti stejn dojde ode mne.

Nelnk sboru. Tak tob, synu Menoikev, naloit se vid s vlasti ptelem i se zrdcem; i me jednat po zkonu velikm jak s mrtvmi tak s tmi, kdo jsme na ivu.

Kreon. A tedy osthte toho rozkazu!

Nelnk sboru. Vznes tento ad na nkoho z mladch.

Kreon. Vdy opateni mrtvoly jsou strcov.

Nelnk sboru. Co tedy tm mn naizuje jinho?

Kreon. Vy stezte tch, kdo rozkazu by nedbali.

Nelnk sboru. Tak blhov nen nikdo, aby zemt chtl.

Kreon. To bude tak odplatou; vak nejednou ji lidi zahubila zisku nadje.

Hlda (vystoup z lev strany). pane, neeknu, e hbit ze spchu sv nohy zvedav bez dechu sem pichzm; neb asto zastavily mylnky mj krok a k nvratu jsem na cest se obracel. Neb due m mi domlouvala dtkliv: Pro, neastnku, tam jde, kde t stihne trest? Co, odvlive, vh? Avak dov-li se toho Kreon od jinch, zda nesple? Tak pemtaje nehrub jsem rychle el, a tak se krtk cesta stala dalekou. Ne konen jsem k tob jt se rozhodnu, bych, nic a skoro nevm, pec to oznmil. Neb pichzm tou nasycen jsa nadj, e neutrpm, le co jest mi souzeno.

Kreon. Co stalo se, e tak jsi klesl na mysli?

Hlda. Chci o sob dv promluvit; j nespchal jsem inu toho ani strjce nevidl a neprvem bych ve zlo jak upadl.

Kreon. Ty dobe m, dobe kolem ped inem se hrad. Jist nese jakou novinu.

Hlda. Vdy hrozn vc vdy mnoho strachu psob.

Kreon. Nu ekni to ji a pak hned se odsud kli!

Hlda. Ji dm to tedy: Mrtvolu tu ped chvl kdos pohbiv zmizel, na tlo kdy vyprhlou prst nasypal a obad splnil povinn.

Kreon. Co prav? Kdo se z mu toho odvil?

Hlda. To nevm; nebylo tam ani sekyry zt rny ani re kopnut, ne zem jen pevnou, tvrdou, neujetou kolesy a nezrytou, a ani stopy po strjci. Jak prvn nm to denn strce ukzal, vem zdlo se to dsnm bti zzrakem; neb onen zmizel, ne sic vloen v rov, ne kms snad z bzn svat prst dkou posypn. A stopy dn po psch ani po elmch, e pily snad a spaly ho, nebylo. Zl vitky jsme inili si na vzjem a hlda vinil hldae, ba konen by bylo dolo ke rvace a nebylo, kdo by nm brnil. Bylt kad vinnkem, a nikdo zejmm, ale kad zapral. Tu hotovi jsme byli hav zdvihat kov a kret ohnm, skrze bohy psahat, e nejsme pachateli a e nevme, kdo in ten smyslil ani kdo jej vykonal. Tu konen, kdy marno bylo ptrn, kdos promluvil a spsobil sm jedin, e vickni hlavu sklonili jsme leknutm, jak odmlouvati nevdouce ani jak

se potzati s dobrou. Pravil pak, ten in e tob sluno oznmit a netajit. Ten nvrh pijat, a tu na mne chudka los padl, bych ten pkn kol na se vzal. Tu jsem, ni sob po chuti ni vm, to vm; vdy nemiluje nikdo posla zvst zlch.

Nelnk sboru. pane! e snad in ten bohy doputn, m dvno ji mi pipomn rozvaha.

Kreon. Bu zticha, dv ne e svou mne rozzlob, bys, a jsi kmetem, nebyl shledn zpozdilm. Vdy nelze snsti tak ei, prav-li, e bozi staraj se o tu mrtvolu. Zda jako dobrodince si ho vce jej pochovali, jento piel seehnout jim chrm sloupy zdobench a poklad i zem jejich zmrhat i jich zkon? i vid snad, e bezbonky bozi ct? Ne, nikoliv! Ne na mne jist oban ji dvno, tce nesouce to, reptali a skryt hlavou potsali, pode jhem, jak sluelo, ji nedrce, abych j je mohl dit. Dobe vm, e oni mzdou ty svedli, aby skutek tento spchali. Neb nedostalo vru lidem zzen se nade stbro horho; to vyvrac i msta, to i z domu mue vyhn, to dnch mysl smrtelnk navd a u dopoutt se in hanebnch. I zloin se chpat lidi navyklo a znti velikho dla bezbonost. Vak ti, kdo za penze spchali ten in, si vymohli, e pec je jednou stihne trest! Ne, m-li jakou jet u mne ctu Zeus, to dobe vz, i dokldm se psahou: bu toho, kdo byl pohbu toho pvodcem, mn naleznouce pivedete na oi, neb smrt vm pouh nesta, ne za iva vs dv dm muit, byste zpupn vyznali ten in, a vdouce pak, z eho brti zisk, jej tam si pt chvtili a poznali, e neslu se pi vem zisku hledti; neb shledal bys, e z vc mrzce nabytch vc lid zkzy neli spsy dochz.

Hlda. Smm ci co, i obrtit se mm a jt?

Kreon. Co nev, jak i te mi e tv protivna?

Hlda. Zda sluch tvj hryze zprva m i dui tvou?

Kreon. Co ptr po tom, kde m vz nevrlost!

Hlda. Tvou dui hnte pachatel, j pouze sluch.

Kreon. ! patrno, jak prohnanm jsi ibalem!

Hlda. Vak aspo inu toho j jsem nespchal.

Kreon. Ba spchal, za stbro svou dui zaprodav.

Hlda. Ach! To zl, kdy kiv mn, kdo si umnil.9

Kreon. Jen vtipkuj si s tm mnnm; vak o tom-li, kdo spchal to, mi nepovte, eknete, e netst m v zpt zisk plin. (Odejde do palce.)

Hlda. K najde se jen; avak a ho lapneme, a nelapneme: o tom tst rozhodne sem nepjdu, a ty mne vce neuz. Te nad nadji vyvznuv a tuen jsem vru hojnm dkem bohm zavzn. (Odejde na levo.)

Vstup tvrt. Stasimon prvn.

Sbor. Strofa prvn. Pemnoho jest mocnho, vak mocnj veho jest lovk. Tento pes moe a sin za vtr se burcen pout a rozpnnch vln plav se nvalem. Tr tak prvou z bohy vech, nezmoenou a neseslabenou Zemi, jito rok od roku rdly zorvaje rozrv s kon potomstvem.

Antistrofa prvn. Nastrojenou l chyt bystrch t opeenc rod, jm dav divokch elem, vodn plm mo hlubin st z ok upletenou mu lov obezel. Obratn on krot i horskou elmu divou; kon hustohivho i neskrocenho, jatho v horch tura pout jhem na tl pilehlm.

Strofa druh. Tak e a vtrolet mylnky vypstil a pud, jen obce poj; i krutch se vyhnout mrazv a det stelm jasnm a chmurnm um dmysln: poetile nic nepodnik, co zlem hroz. Tajno jen jest mu, jak se Hada10 zbt; avak z chorob se traplivch zn vylit.

Antistrofa druh. Zrunost maje dmyslnou, moudrost to, jak netuil, brzy ke zlu a zas se ku dobru chl. Kdy vlasti db zkon a prv bohem chrnnch, msto zvelebuje: vyvrac, kdo s odvahou si in nepkn dru. Nestani se smlen ni ohn mho soudruhem, tak kdo jedn.

Nelnk sboru (vida hldae vedoucho Antigonu). Tento podivn zjev ve mn bud nesnz. Jak mm, a dobe to vm, zapt, e nen ta zde Antigonou? neastn, otcem zplozen neastnm! Jak? Nevedou tebe snad, es krlovskch slov nedbala neb e nerozvnm pi skutku jakm t dopadli?

Vstup pt. Epeisodion druh. Hlda. Kreon. Antigona. Pozdji Ismena.

Hlda (pichz veda Antigonu). Zde jest ta, kter vykonala onen in; tu postihli jsme pi pohbu. Kde Kreon vak?

Nelnk sboru. On z domu prv opt kr mezi ns.

Kreon. Co jest a jak vhod jsem piel nhod?

Hlda. vldce, nem odpsahat smrtelnk se nieho; neb mn vli rozvaha. J chvstal jsem se, e se sotva navrtm sem pro tv hrozby, jimi jsi mne pobouil. Ne netuen, nenadl radosti se vru dn jin rozko nerovn i pichzm, a psahou se zavzav, a vedu dvku, kter byla lapena hrob strojc. Los se tentokrte nemetal, ne mj to lov jest, nikoho pak jinho. A nyn, vldce, vezma si ji sm, jak chce, se vyptvej a vyetuj. J prvo mm, bych bez pokuty vyvzl z t pohromy.

Kreon. A jak a kdes tu dvu jal, ji pivd?

Hlda. Ta pohbvala mrtvolu; ji vecko v.

Kreon. Zda chpe t a pravda-li, co povd?

Hlda. Tu pes tvj zkaz pochovvat mrtvho jsem spatil. Jasna-li m e a zetelna?

Kreon. A jaks ji vidl, jak ji stihl pi inu?

Hlda. Ta vc se mla takto. Jak jsem piel zpt, kdy od tebe tak zle nm bylo hroeno, prach vekeren jsme smetli, jen kryl mrtvolu, a oistili dobe tlo hnijc.

Pak na svahu jsme usedli si za vtrem, by puch k nm z nho nevanul, se stehouce. I pozvbuzoval bedliv druh druha, zlou mu hroze vtkou, kdyby nedbal sluby sv. A to tak dlouho trvalo, a uprosted se blankytu kruh slunce octl ziv a plilo ji vedro. Tu vak vichice vr nhle dsn pozvedi a k obloze pl naplnila, list hje na plni ve smetajc; i pln byl jeho r vzduch. My doputn bo, oi piveve, jsme sneli; kdy po dlouh pak chvli zas ve ztichlo, dvku spatme. Ta vkikem zakvl ostrm, jako ptk, kdy holtek svch przdn, osiel hnzdo zahldne. Tak tak ona, vidouc, e prach s mrtvoly jest smeten, aln zastnala, stihajc zlou kletbou ty, kdo dlo toto spchali. Prst vyprhlou hned vlastn rukou pin a ze mdn konve krsn kovan kol tla s ve troj litbu ukrp.11 My, spative to, spchali a dvu hned jsme lapili, je nic se toho nelekla, a z tohoto i z dvjch jsme vinili ji in. Ona nezapela nieho mn k radosti sic, ale spolu k alosti. Neb pjemno jest lovku, kdy unikne sm pohrom; vak uvede-li v pohromu sv mil, alno. Ale vecko ostatn jest men pro mne ceny ne m zchrana.

Kreon (k Antigon). Ty tam, ty, kter k zemi klon hlavu svou, zda piznv se k inu, i jej zapr?

Antigona. Ba piznvm i nezaprm nikterak.

Kreon (k hldai). Ty, kam ti libo, me odsud odejt, jsa sprotn toho obvinn tkho. (Hlda odejde.) (K Antigon.) Vak ty mi zkrtka, bez prtahu odpovz, zda znala jsi mj zkaz, toho neinit?

Antigona. J znala jsem jej; a jak ne? Byl vbec znm.

Kreon. A tys se osmlila nedbat pkazu?

Antigona. Vdy nebyl Zeus to, jen ten pkaz ohlsil, ni Dike12, spolenice boh podzemskch, tch lovenstvu neurila zkon. A t jsem nemyslila, e m takovou tvj pkaz moc, by nepsan a nezvratn ks smrtelnk sml boh ruit zkony. Vdy nejen dnes neb vera, ale po vky ty ij, a kdo dal je, nikdo nev z ns. A pro n, vle nikoho se neleki, jsem nechtla bt potrestna od boh. e zemru, to jsem vdla, a jak by ne? I kdybys ty to nebyl hlsal. Zemru-li vak ped asem, to za zisk j si pokldm. Nebo kdo v tak hojnch ivot trv v trapch, jak j, jak ten by zemra zisku nedoel?13 Vak tob-li se in mj zd bt zpozdilm, tu zpozdilec as vytk mi zpozdilost.

Nelnk sboru. Jest zejmo, drsnou dcerou otce drsnho e jest ta dva; ustoupit zlu neum.

Kreon. Vak vru vz, e mysl pli urputn nejspe kles; nejtvrd i elezo, kdy pli skehne v ru ohn svaeno, se nejastji polme a poprask; a nepatrnou, vm, e bujn oov se krot uzdou. Neslu se, aby ten se vypnal, kdo jinch lid otrokem. Vak ta ji tehd znala zpupn jednati, kdy pestoupila stanoven zkony; kdy spchala vak in ten, druh zpupnost to, tm chlubit se a po inu se jet smt. J vru nejsem muem ji, vak muem ta, kdy trestu ujde in ten jej svvoln. Ne a z m sestry, a si z jin pochz, je pbuznj nad vekeren nm jest rod, ni sama ani sestra jej nejhor neujdou sudb; nebo vru stejn j i onu vinm, poheb ten e smyslila. Sem hned ji zavolejte; prv spatil jsem ji v dom smysl zbavenou a lc. Tak rdo naped prozrazuje svdom se tch, kdo tajn osnuj vc nekalou. Ne nenvidm toho t, kdo postien byv pi zloinu hled pak jej okrlit.

Antigona. Chce nco vc, ne uchop mne usmrtit?

Kreon. Ba vce nic; neb to mn sta pln.

Antigona. Co tedy vh? Mn z tvch e nelb se nic i nechci, by se mi kdy lbilo, a tak i tob jednn m protivno. Vak m bych slvy byla dola skvlej, ne ve hrob ukldajc bratra vlastnho? Ti vickni zde by vyknuli, e schvaluj ten skutek, kdyby jazyk nevzal jim strach. Vak samovlda jest i jinak blaena, i mluvit j a jednat mono jakkoliv.

Kreon. Ty jedin to vid, ne ti Kadmejt.14

Antigona. I ti to vid, avak ml ped tebou.

Kreon. A ty se jinak chovat ne ti nestyd?

Antigona. Vdy pokrevence ctti nen mrzk vc.

Kreon. Co ten, jen onm zhynul, nen bratr tvj?

Antigona. Mj bratr jest, z t matky, z otce jednoho.

Kreon. Pro tedy vzdv tomuto est bezbonou?

Antigona. V tom nepisvd tob padl nebotk.

Kreon. Ba bezbonou, kdy ct jej rovn s bezbonm.

Antigona. Vdy nezahynul otrok, nbr bratr mj.

Kreon. Le hubil tuto zemi, druh hjil j.

Antigona. Vak Hades pro n prva d rovnho.

Kreon. Ne nen prvem dobr roven patnmu.

Antigona. Kdo v, zda dole platna jest ta zsada.

Kreon. I po smrti jest nemilm nm neptel.

Antigona. Ne nenvist, jen lsku umm sdleti.

Kreon. Kdy milovat chce, miluj dol sestoupc; vak mnou, co iji, nepovldne entina.

Nelnk sboru (vida Ismenu, ji sluhov z palce vedou). Hle u brny stoj tuto Ismene a pro sestru ron slzy svou milenou; mrak zastr elo j a kal tv rumn, spanil j skrpje lce.

Kreon (k Ismen). Ty, jeto jako zmije doma ke mn lnouc jsi krev mou ssla tajn ani vdl jsem, e zkzy dv a trnu chovm zhuby, rci, zda-li piznv se, e jsi tak ty se sastnila pohbu, i ten zape in?

Ismena. in tento spchala jsem, ta-li souhlas,15 jsem astna t viny, nesu jej st.

Antigona. To spravedlnost nedopust; nemlas se k inu, j pak nevzala t na pomoc.

Ismena. Vak v trapch tvch nikterak se nehanbm bt tob drukou v bounch vlnch netst.

Antigona. jest ten in, to Hades v a pozemt. K t nemm lsky, kter slovy miluje.

Ismena. sestro, nemj za nehodnu spolen mne smrti s tebou aneb pohbu bratrova.

Antigona. Ty nijak se mnou nezeme, i nei svm to, eho jsi se netkla; dost, kdy umru j.

Ismena. Jak me ivot mil bt mi bez tebe?

Antigona. Zde Kreonta se zeptej; vdy ty jeho db.

Ismena. Pro tak mne rmout, zisku z toho nemajc?

Antigona. Ba bol mne ten posmch, a-li posmch to.

Ismena. m tedy aspo nyn bych ti pispla?

Antigona. Spas sebe; peji tob, abys vyvzla.

Ismena. el! Co nemm nsti s tebou osud tvj?

Antigona. Tys ivot sob vyvolila, j pak smrt.

Ismena. Vak pec jsem nesmlela svho mnn.

Antigona. Tys mnila vdk init tmto, onm j.16

Ismena. A pec ns obou provinn rovno jest.

Antigona. Jen nezoufej. Ty ije, ale due m ji dvno mrtva, nebotkm na prospch.

Kreon. Ty dvky, tum, ob smysl pozbyly, ta prv nyn, druh, jak se zrodila.

Ismena.

Vdy nepotrv neastnm ni vrozen, pane, rozum, ale vdy je opout.

Kreon. Ba tebe aspo, se zlmi je pe zlo.

Ismena. A na mm ti sama, tto zbavena?

Kreon. Jen nekej ji tato; t ji nen vc.

Ismena. Co na smrt vyd syna svho nevstu?

Kreon. Vdy tak jinch role mono vzdlvat.

Ismena. Ne tak, jak hodilo se t i onomu.

Kreon. Mn protiv se, by mj syn ml patnou cho.

Ismena. Jak hanob t otec, mil Haimone!

Kreon. Ji pli se mi i s tm satkem protiv.

Ismena. Co pece syna svho o ni oloup?

Kreon. Jest Hades to, jen satek tento pekaz.

Ismena. Jak zd se, rozhodnuto, e ta zahyne.

Kreon. I mnou i tebou.17 Nevhejte, sluhov, a odvete je do vnit; od t chvle pak a eny jsou a vzdaj se v svvole. Vdy prchaj i udatn, kdy shledaj, e jest jim konec ivota ji na blzku. (Sluhov odvedou Antigonu a Ismenu do vnit. Kreon potrv zamylen na jeviti.)

Vstup est. Stasimon druh.

Sbor. Strofa prv. astn ti, jejichto ivot nepoznal trap; neb domem kdy bh komu otese, pohrom spousta vekerch se val rodu na ve lenstvo. Po slni jak kdy rozzu bouliv se vichrov thrt a do moe hlubiny vlnu sraz; tu proud vyn ze propasti ern kal za boue vymlet, jekotn beh, lehn vlnou, burc.18

Antistrofa prv. Zm, od starodvna e v dom Labdakovc19 strast se za strast zhynulch ene pedk. Rod nem svzel z rodu snt; ale bh ho kc jaks a konce strast nem. Neb haluz zbylou, kter jasnm svitem ozaovala dm ten Oidipv, tu podzemskch boh utn me nyn zkrvcen i mysli zmmen a zpozdilost slov.

Strofa druh. Moc tvou, Zeve, zda me sml- stv jak pekonat lid, ji nezme ni spnek ve pojmajc bh ni msce vn; nikdy ty nestrna asem na vch vlada olympskch,20 v zi se jasn skvoucch. Jako dve tak v budoucch povldne tak vcch toto pravidlo: dn lidskho it hch neunikne pohrom.

Antistrofa druh. Nadj sic tkav mnohm jest ku spse lidem, mnohm vak cht peludem pouze lehkovnch. Nic netu nidn lovk, a ohnm nohu svou popl si havm. Pemoudr kdos slovo vykl slavn: e se zd zlo bti dobrem tm, jimto zavst chce bh mysl do vru pohrom. Krtkou dobu jen jsou ivi prosti pohrom.

Nelnk sboru (vida pichzeti Haimona). Hle, tu jest Haimon, rodu tvho to plod nejmlad. Zda jsa pro Antigonin zarmoucen osud, nevsty svoj, spje sem, zmaen ele satku?

Vstup sedm. Epeisodion tet. Kreon. Haimon.

Kreon (k nelnku sboru). Vak brzo zvme nad vtce to jistji. (K Haimonovi). synu, zda jsi piel, zvdv rozhodn sv o nevst vrok, hnviv na otce? i jsme ti mili, a jednme jakkoliv?

Haimon. Jsem, ote, tvj. Ty maje dobr zmysly mne jimi d, j pak vdy jich poslechnu, a vru nidnho satku nebudu si vit vce nad tv dobr veden.

Kreon. Ba to m, hochu, v srdci tkvti smlen, e ve jest podrobeno vli otcov. Neb proto lid planou touhou, potomky si odchovati v rodin sv poslun, by nepteli kadmu zlem splceli a ptele si, jako otec, vili. Kdo nezdrn vak zplodil dtky, o tom-li co jinho lze ci, ne e trampoty si zplodil jen a u neptel hojn smch? A proto, dt, nepodlhej rozkoi a nepozbvej mysli pro enu, ne vz, e mraziv to objmn, doma-li m nkdo za manelku enu zlou. i jest snad vt rna njak ne ptel zl? Ne dvkou tou jak neptelem povrhni, a nech j, a se v Hadu s nkm zasnoub. Neb j, kdy jsem ji postihl, e z oban se vekerch mn zprotivila jedin, sm sebe lhem neosvdm ped mstem, ne usmrtm ji. Proe necha vzv si jen Dia, rodu ochrnce; neb nekze kdy odchovm si v rod, tm sp u cizch. Vdy ten, kdo v domcnosti muem dnm jest, se tak v obci spravedlivm osvd; kdo ze svvole vak bu nedb zkona, bu pikazovat v myslu m vladam, ten pochvaly m nijak dojt neme. Ne koho msto zvol, toho poslouchat m v malm, velkm, dobrm nebo nedobrm. A tak mu by, troufm, vldl dobe sm, i dal by tak dobe sebou vldnouti, a kdyby postaven byl v kop lomozu,

v nm trval by jak dn, chrabr bojovnk. Vak nad bezvldn nen vt pohromy; to msta vyhlazuje, lidsk vyvrac i pbytky; to na tk t strhuje voj spojenc. Vak tch, kdo v kzni trvaj, st velkou zachrauje v boji poslunost. A tak vdy sluno osthati zkona a nikterak se nepoddvat entin. Neb lpe jest, kdy nutno, mui podlehnout, a pak by nezvali ns poddanmi en.

Nelnk sboru. Nm zd se, a-li st snad ns neklame, e o tom, o em mluv, mluv rozumn.

Haimon. ote, bozi lidem rozum vtpuj, vech statk, kter mme, nejvzcnj dar; a j, e slova tvoje nejsou rozumna, bych ani ci nechtl ani nemohl. Vak tak v jinm dobr me vzniknout soud. J vru spe ne ty, mohu prohldnout, co lid mluv, konaj neb kraj. Neb oko tvoje ds mue prostho, kdy mluv to, co slyet tob nelibo. Vak j ve mohu vyslechnouti potaj, jak pro tu dvku cel msto nak, e nejmn jsouc toho hodna ze vech en m za in slavn bdn ivot dokonat. Ta, jeto bratra zhynulho v souboji a nepohbena nenechala rozspat ni ptactvem dravm ani od ps hltavch, zda zlat pocty nen hodna dvka ta? Ten hlas se tie v obci tajemn. Mn dobe-li se da tob, ote mj, nidn statek nad to nen vzcnj. i me bt co vt otci ozdobou, ne dobr povst dtek, tm pak otcova? A proto nemj v srdci toho mnn, e to jen dobr, co d ty, a vce nic! Neb kdo si mysl, e jen sm jest rozumn, e e aneb duchem ped nad jin, ten odhalen byv przdnm vdy se osvdil. Vdy nen k hanb mui, by i moudr byl, kdy d se pouiti a jest povolnm. Viz, kterak stromy rozvodnnch u bystin, kdy povol, sv ratolesti zachrn, vak vzdoruj-li, vyvrt je z koen proud. A tak i lano korbu kdo plachetn nathna pevn nepovol, zvrt lo

a na zvren potom pluje palub.21 Ne povol, dopej vli sv t obratu. Neb slu-li mn jak soud, a mlad jsem, pak mnm ovem, daleko e nejlep, kdy lovk ve vem sm m dosti rozumu; vak ne-li nebo takto vdycky nebv i tch, kdo moude rad, dobe poslechnout.

Nelnk sboru. vldce, vyslechni ho, mluv-li co vhod, a tebe on; neb moudr obou vs jest e.

Kreon. My tak ji sta budeme se uiti snad od takho nedosplce moudrosti?

Haimon. Vdy dn nepravosti; avak jsem-li mld, ne na vk sluno hledt, nbr na mou vc.

Kreon. Co tv to vc jest, neposlun v ct mt?

Haimon. A tak bych t nevybdl ctti zl.

Kreon. Co nen ona stiena tm neduhem?

Haimon. Tak nikdo z cel obce thebsk nesoud.

Kreon. Co obec bude rozhodovat msto mne?

Haimon. Hle viz, jak nedosplec te jsi promluvil.

Kreon. Zda ciz radou mm se dit, i vlst sm?

Haimon. To nen obec, je jest v moci jednoho.

Kreon. Co nen obec toho, kdo v n vldcem jest?

Haimon. Tu krsn bys pak zemi przdn vldl sm!

Kreon. Ten bojuje, jak zd se, spolen se enou.

Haimon. A jsi-li ty snad enou; dbm j o tebe.

Kreon. bdne, kdy o pravdu se s otcem pe?

Haimon. Vdy vidm, kterak proti pravd chybuje.

Kreon. Co chybuji snad, kdy si vm vldy sv?

Haimon. Vak nev si, poctou boh zhrdaje.

Kreon. podl, en podlehl povaho!

Haimon. Vak neshledal bys, e bych hanb propadl.

Kreon. Tv aspo vecka slova hj dvy t.

Haimon. Ba tebe t, i mne i boh podzemskch.

Kreon. Ta za iva tvou chot nikdy nebude.

Haimon. Nu zeme; avak zemrouc zhub nkoho.

Kreon. Jak? Ty i hrozbou smle na mne dolh?

Haimon. Co snad to hrozba, nerozumu vzdorovat?

Kreon. Mj rozum s plem naprav, jsa prost ho sm.

Haimon. Bys otec nebyl, dl bych, e jsi zpozdilec.

Kreon. Ji netrap mne svm tlachem, enin otroku.

Haimon. Chce mluvit sm, vak mluv, nechce slyet nic?

Kreon. Aj, opravdu? Vak pi sm Olymp, dobe vz, e vtky tv a vsmch trestu neujdou. (K jednomu ze sluh). Hned pive sem tu ohavu, by zemela zde ihned ped oima svho snoubence.

Haimon. Vak pede mnou, t mylnky si nepipus, ta nezahyne; ale ty t nikdy vc m hlavy svma nezahldne oima, bys na ty z ptel soptil, jim to po chuti. (Odkvap na levo.)

Nelnk sboru. Ten mu, pane, rychle v hnvu odeel, a mysl mlad, pekyp-li, bud strach.

Kreon. A jedn si a pch silou nadlidskou; tch dv vak vru jejich losu nesprost.

Prvn len sboru. Co poml snad ob dti usmrtit?

Kreon. Tu ne, je nedotkla se inu; dobe d.

Druh len sboru. A jakou asi smrt chce ji utratit?

Kreon. Dm tam ji zavst, kde je przden lidu kraj, a v kobce skaln uvzniti za iva; i dm j nco krm, co bych hchu zbyl, by cel obec unikla t poskvrn.22 A tamto Hada, jeho z boh jedin ct vechnch, vzvajc si ivot vypros neb pozn aspo nyn, kterak daremn jest namahn ctti to, co Hadovo. (Odejde do palce.)

Vstup osm. Stasimon tet. Sbor. Pozdji Antigona.

Sbor. Strofa prvn. Erote23, vtz jsi v bojch, Erote, pod jamo uv- d ty, je napad; heboun- km na dvin lku h, lt i pes t moe, dvor- cv i do poplunch. z nesmrtnch ti ujt nikdo neme, z kehkho ni lidstva; vak kdo v srdci chov t, blouzn.

Antistrofa prvn. Spravedlivch mysli ke zlm ty nepravostem strhuje, ty tak tuto soukreven- skou rozepi mu jsi vzbouil; neb vtz krsa o dviny pvabn, mocnch zkona prv nic si nevc. Vdy bez boje s lidmi zahr- v si jen Afrodita.24

Nelnk sboru (vida Antigonu, ji sluhov odvdj na smrt.) Ji zkona sm si nevm vc, kdy vc tu vidm, i nemono mi ji proud slz zadret, kdy Antigonu shldm zde, kterak se ubr v , vnm spnkem ve dac.

Epeisodion tvrt. Kommos.

Strofa prvn. Antigona. oban vlasti moj, hle vizte cestu mne ji konat posledn a na z slune- n posledn patit a ji nikdy vc; vede mne vemor- n ji Hades jet ivou tam k Acheronta25 proudm. Los mi nen uren satku;jet svatebn zpv nikdy mne neslavil, vak se mm Acherontu zasnoubit.

Prvn len sboru. Vak slavna, a ct zdoben do on se nebotk skre ubr; nezashl chorob tebe mor hubivch ani mzdou jsi me neklesnula26, ne vlastnm popudem jedin ty z lid sestoup, jsouc iva, k Hadu.

Antistrofa prvn. Antigona. Doslechla jsem, strastipln e fryskou stihla cizinku smrt, Tantalovnu,27 kterou sipyl- sk na strni opjala jak bean pevn skla kolem. Te tonouc stle v slzch, jak lidu povst, sm de ji a snh, plem svch o slzavch skrp ji; podobn t bostvo v sen mne vrh nyn vn.

Druh len sboru. Vak jest bohyn a z boh zrozen, my smrteln vak jsme, rozenci lid; a jest velikou slvou zhynulm, kdy s bohy stejn je osud potkal. uu uu uu uu uu uu uu 28

Strofa druh. Antigona. ach! to vsmch!29 rci, pro bostva m otec- k, pro pak mne tup ivouc,

pro ne a umru? Vlasti ty m! Blaz vy m vlasti rodci! el! Dirke, j proud tvj, hj t Theb krsnovozch vyzvm, aspo vy mi svdky bute, jak neoplakna od milch zkonem jakm v al neobvykl on se hrobky brti mm. j neastn! Nesdlm u ivch ni mrtvch, ni u smrtelnch ni v i stn.

Strofa tet. Prvn polosbor. Na kraj smlosti, a na v vkroivi trnu Diky, v ten jsi osud upadla, dt m. Pyk za hch jaks oteck.

Antistrofa druh. Antigona. Vzbudils v prsou mch upomnky velmi al- n na strast vemu lidstvu znmou otcovu, veken n na osud, jak slavn Labdaka rod ml. el! ! manelstv krevn m bdn matky a lko hn, je mj s mate otec sdlel, v nm kdys tak mna ach! zplodil neblahou. Nevdna j, prokleta nyn krm do sdla ji jejich. el! v neastn satek, brate mil, jsi vstoupil;30 mne tys smrt svou zniil ijc.

Antistrofa tet. Druh polosbor. Je zbono ctti zesnul; kdo vldne vak moc, nijak tomu protivit se neslu; kles vn ty dobrovolnou.

Dozpv. Antigona. Bez ptele, neoslzena, ne- provdna pou tu konm urenou, neblah! Zrati tto pochodn plameny svat j peuboh nemm vc;

mj osud neoelen neo- ple nikdo z ptel.

Vstup devt. Kreon. Pedel.

Kreon (vystoup z palce). Co nevte, e alu nikdo ped smrt by nenechal a nk, kdyby zskal tm? Co nejrychlej ji odvete a zavrouce ji ve klenut kobce, jak jsem pikzal, tam zanechte ji samu, a ji zemt chce, a ti v takovmto hrobnm pbytku. My isti jsme, co t se dvy dote; jen obcovn s lidmi bude zbavena.

Antigona. hrobko, ty komnato m svatebn, podzemsk ty vn ali, v nj j jdu ke svm drahm zesnulm, jich pijala ji hojn poet Fersefassa31 v podsvt. J posledn z nich, vech daleko bdnji, tam krm, dv ne los mi it uplynul. Vak tou se kojm nadj, a pijdu tam, e mil budu otci, mil tob t, matko, mil tob, hlavo bratrsk. Vdy zesnul vs vlastnma jsem obmyla a vystrojila rukama i pohebn vm vzdala ob; te vak, Polyneiku, tv e pohbila jsem tlo, tu mm odmnu, a rozumnch jsem dbala soudu, tebe ctc.32 Vak e jsem poctila t t dle zsady, to provinnm zdlo se bt Kreontu a hroznm smlstvm, m hlavo bratrsk. A nyn nsilnou tak rukou odvd mne nevdanou, je satku ani manelstv jsem nedokala ani dtek pstn, ne od ptel tak oputna do sdel j neastnice iva krm zesnulch. A jakho jsem prva boh nedbala? Co k bohm jet vzhlet mm, j neblah, neb koho volat na pomoc? Vdy vitky jsem bezbonosti dola za svj zbon in. Vak jeli vru toto krsnm ped bohy, trest vytrpc snad poznm, e jsem chybila; vak chybuj-li tito, a je nepotk zlo vt,33 ne jm proti prvu stihli mne.

Nelnk sboru. Dosavde tot vn prudk tch v mysli jej bou vichr.

Kreon.

Proto t ti, kte ji vedou, spl, a stihne jejich vhn trest.

Antigona. ach! tato e svd, e k mne co nejdv smrt.

Kreon. Netm t nijak tou snad nadj, e nevezme konec tato vc takov.

Antigona. vlasti moj msto oteck, bozi pedk, hle tu ji mne vedou i nevhm vc. velmoov Theb, vizte mne, je z krlovskch dcer zbyla jsem jedin34, co trpm a jac mne lid trzn, e jsem uctila zbon, co zbono. (Sluhov odvedou Antigonu za msto.)

Vstup dest. Kreon (pohen v mlen). Sbor.

Sbor. Stasimon tvrt.

Strofa prvn. Slin t Danae35 strdala, nezc v temnostech kovov sn nebesk svit. Vznna jest v bezpenm kryt kobce ve hrobn, a pec svm byla, m dt, rodem slavn, a s lskou zlatodet- n Dia plod pstila. Ne moc jest sudby zajist veleasn. tst nijak ni sil jarost, ni hradba j ni lo moem bit, ern ujt neme.

Antistrofa prvn. Edonv i vlada, syn to Dryantv36 prchl, sv pro drz byl tupen spoutn, byv Dionesym do skal- nho ale uvznn. Dsn takto a bujn se ze lenstv krev proud; brzo pak seznal onen, bostvo e jen v lenstv utrhanm jazykem drdil. Rej en ruil bohem vzatch, i r plesem provzen, milovn hudby Musy kdlil.

Strofa druh. U moe tam kde dvojho skaliska se pnou tmav37, bosporsk beh a Thrcka nehostinn hrad Salmydessos; Ares, msta panovnk, tam rnu spatil obou Fineovch rozenc, kterou neltostiv cho on oslepila dlky, a po pomst zrak volal, krv potsnnou rukou byv vyrvn a bodcem tkacho lunku.

Antistrofa druh. Hynuli, nad nebohou neboz lkali matky sv strast, z lsky majce potek neblah. Jsouc rodem staroslavnm ta potomkm blzk Erechteovm, ve sluji vzdlench skal vyrostla v bouch vtrv oteckch, Boreova pehbit dcera, na horch strmch,

bo plod. Pec ji vak moc svou dostihly, m dt, Moiry38 vn.

Vstup jedenct. Epeisodion pt. Kreon. Teiresias (vystoup, veden jsa hochem).

Teiresias. vldci thebt, jdeme cestou spolenou, dva jednm zrakem hledce; neb slepcm jest jen cesta mona, vede-li je prvod.

Kreon. Co jest zas, stare Teiresie, novho?

Teiresias. J eknu tob, t vak vtce poslechni.

Kreon. Vdy dv jsem aspo rady tv se nestranil.

Teiresias. A proto t jsi dobe dil msta lo.

Kreon. e astn se mi vedlo, mohu dosvdit.

Teiresias. Vak vz, e stoj na ost te osudu.

Kreon. Co stalo se? Mne hrzou pln slova tv!

Teiresias. Vak zv to ze znamen mho umn. Kdy na star jsem sdlo vtn zasedl, kde vekerch mi opeenc pstav byl, tu zaslechl jsem ptk zvuk mn neznm, ji zmatenm a divm skekem kieli. I poznal jsem, e drpem rvou se krvavm; neb tepot kdel dobe bylo slyeti. Tu zaklenuv se na oltch planoucch hned ob zakoum zpalnou; vak nelehal ze ertev plamen, nbr na popelu tuk se rozplval a z kt se prtil obtnch a adil jen a prskal; lu pak do ve se rozptlela, tak e kty leely, kdy tuk s nich stekl, bez mastnho obalu. A ve to zvdl od hocha jsem tohoto, jak neda se vtba znak zlovstnch. Neb hoch ten mn jest vdcem, jinm opt j. A neduh tento obce tvj duch zavinil. Neb olte a krby nae posvtn

jsou plny krm ptactva dravho a ps, ji z neastnho Oidipovce urvali. A proto necht pijat proseb obtnch ji bozi od ns ani ertev plamen, a blahovstnch nevydv zvuk ptk, kdy napsl se tuku mue padlho. To tedy, dt, rozva! Nebo dopoutt se chyb, jest vru vechnm lidem spoleno; kdy vak kdo chyb, ten ji nen nemoudrm a neastnm, kdo ve zlo jak upadna jest stupnm a hled chybu zhojiti. Vdy nepovolnost tr vtku zpozdilstv. Nu povol nebotku, vc ho nebodej. Co jest to chrabrost mrtvho ji ubjet? Tak dobe tob radm s dobrm myslem, a milo dobr rady dbt, kdy prospna.

Kreon. stare, vickni jako stelci do tere mte na mne, ba i vtc umnm ji na mne dolhte; od lid pak tch jsem dvno za penze zrazen, zaprodn. Jen dbejte zisku, sardsk kov39 si kupujte, kdy tak vm libo, nebo zlato z Indie; vak onoho pec nevlote do hrobu, i cht-li rozedrat ho Dia orlov a za pokrm si k trnu jeho odnsti. Ni tak j tto poskvrny se nezdsm a nedopustm pohbit jej; vdy dobe vm, e boh lovk poskvrniti neme. Vak, star Teiresie, pdem hanebnm i velemoud klesaj, kdy ze zisku e mrzkou slovem pronej lahodnm.

Teiresias. Ach! Zda v kdo z lid, zdali um povit

Kreon. A co? Co obecnho to zde povd?

Teiresias. Jak nejpednj vech jest statk rozvaha.

Kreon. As tak, jak nejvt jest zkzou nerozum.

Teiresias. Vak t jsi prv takov pln choroby.

Kreon. J hanou vtci odplatiti nehodlm.

Teiresias. Ba odplc ka, e jest liva vtba m.

Kreon. Vdy plm vtc vecko stbra dychtivo.

Teiresias. A plm vldc miluje jen mrzk zisk.

Kreon. Zda v, e, co jsi ekl, ekls vladai?

Teiresias. Ba vm; vdy vldne mstem, mnou je zachovav.

Kreon. Tys moudr vtec, miluje vak bezprv.

Teiresias. Co v mysli tajm, pinut mne vyslovit.

Kreon. Nu netaj to, vak nemluv jenom za ziskem.

Teiresias. Ba za tvm ziskem as ji mluvit nebudu.

Kreon. Vak vz, e nikdy nezakoup mysli m.40

Teiresias. Nu dobe vz, ne zvodc kolesa se slunce nkolikrt jet oto, e za mrtvoly tyto jinou mrtvolu, plod vlastn krve, nhradou ty pod sm, es, na svt co bylo, svrhl v podsvt a ivot lidsk ve hrob zavel hanebn, vak nebotku k bohm sejt pozemskm e brn, upev pohebn mu obady. Ten ani tvj ni boh nen nebeskch, vak podzemskm ty odnm jej nsiln. A proto Erinye,41 Hada mstitelky i boh, sld po tob ji zlokrn, bys prv takou postien byl pohromou. I pova, zda tak mluvm, jsa snad podplacen. Neb neuplyne dlouh as a kvlen v tvm dom zavzn nad mui i enami.42

Ty py z hnvu, e mne drd, nechybn jsem po tvm srdci jako stelec vymrtil, jich palivosti nikterak se nevyhne. hochu, ty n odsud dom odvedi, by ten svou zlobu vylval si na mladch a nauil se jazyk mti klidnj a mysl rozvnj, neli nyn m. (Odejde.)

Nelnk sboru. Ten mu, pane, s hroznou vtbou odeel. A dobe vme, od tch dob, co ediny nm hlavu kryj msto ernch kade, e nikdy mu ten liv mstu nevtil.

Kreon. I sm to vm a pomaten jsem na mysli. Neb povoliti hrozno jest; vak hroznj jest vzdorovat a ducha stihnout pohromou.

Prvn len sboru. Tu, Menoikev synu, teba rozvahy.

Kreon. Nu, co mm tedy init? Rci, j poslechnu.

Tet len sboru. Jdi, propus dvku z on hrobky podzemsk a ve hrob ulo pohozenou mrtvolu.

Kreon. A to mi rad mn, abych ustoupil?

tvrt len sboru. Co nejdv, vldce; v okamiku sthv msta boh rychlonoh lidi zlovoln.

Kreon. bda! St mnm jen svj mysl; vak nesnadno jest bojovati s nutnost.

Druh len sboru. Nu jdi a i tak, jinm toho nesvuj.

Kreon. Tak, jak tu jsem, hned pjdu. Sem, sem, sluhov, kde kdo jste, pojte; chopte v ruce sekery a na onu tam rychle spjte vinu.43

A j, kdy tak se mysl mj obrtil,

sm uvznil jsem dvu, sm ji vyprostm. Neb bojm se, e nejlpe jest v ivot vdy stanoven zachovvat zkony. (Odejde se sluhy.)

Vstup dvanct. Sbor. Stasimon pt.

Strofa prv. Bohat jmeny44, Kadmejsk rozenky chloubo, jejto Zeus zplodil velebouiv, nad proslulou ty bd Ikari45, ty t Eleu- sinsk jsi Deie luh46 vldcem hostinnch. Rd v Bakchantek domov ty dl v Thebch, Bakchu, na chladivch ismenskch47 proudech, san kde div vyrostla setba.

Antistrofa prv. Tebe bleskotav vd dm dvojhbet na vi48, sbor kde Nymf tebe koryckch plesem bav, i proud Kastaliin. Peasto hor t Nysskch49 betanov hj hust, bujn rvoplodn i vspa vysl, kdy jsavm hlaholem boskch psn oslavovn do Theb se td ubr.

Strofa druh. Ct sv msto vt da ne vecka jin, tv i matka bleskov. Te t, kdy cel vlast nae jest ltou postiena chorobou, spasnm krokem spchej semo s Parnassa bu skal srznch aneb moe pes jekotn.

Antistrofa druh. Hejs! Vdce ohnm dcch hvzd50 a rej sprvce jsavch v noci! Zevem plm pol, tu se nm se svou zjev, vladai, druinou Thyiad, kter celou tebe noc nadenm plesem vldce oslavuj Iakcha.

Vstup tinct. Posel. Pozdji Eurydika. Exodos.

Posel (vystoup z lev strany). sousedov domu Amofionova51 a Kadmova, j nechvlil ni nehanil bych ivot lidsk, blah ani neblah. Neb osud ni, osud tak povzn jak neastnka vezdy, tak i astnho, a z ptomnho vtit nikdo neum. Byl blahoslaven Kreon dv, jak soudm j; vdy od neptel zachrnil vlast Kadmovu a svrchovanou nad zem pak pejal moc i vldl ulechtilm kveta potomstvem. Te ztraceno jest vecko; nebo rozkoe kdo zekne se, ten po mm soudu neije, ne za ivou jen pokldm jej mrtvolu. Mj, libo-li ti, v dom skvl bohatstv a v ndhee ij krlovsk; kdy radosti vak nem, ani za stn dmu ostatn bych za rozko s tm muem vru nesmnil.

Prvn len sboru. A jak zvstuje zas vldc netst?

Posel. Jsou mrtvi; iv smrti jich jsou pinou.

Druh len sboru. Kdo koho zabil? A kdo zhynul? Vypravuj!

Posel. Jest mrtev Haimon; svou se ruku usmrtil.

Tet len sboru. Zda sv snad mysli popudem i otcovy?

Posel. Sv vlastn, na otce jsa hnviv pro vradu.52

tvrt len sboru. vte, jak si v pravd splnil slovo sv.

Posel. Kdy tak jest tomu, ostatnho teba dbt.

Nelnk sboru. Hle, Eurydiku ubohou zm na blzku,

cho Kreontovu; z domu prv vychz bu o synu svm zalechi neb nhodou.

Eurydika. (vystoup z domu s dvma slukama). oban, to poselstv jsem zaslechla, kdy ku dvem jsem krela chtc vyjti, bych k bohyni se pomodlila Pallad.53 A dve prv, odstrkujc zvoru, jsem otvrala, kdy mi ve sluch ude zvst o domcm netst; i leknu se a do nru sluek klesnu ve mdlobch. Vak znova rcete, jak byla zprva ta. Chci vyslechnout ji, znal jsouc ji netst.

Posel. J, pan mil, svdkem byl jsem oitm a povm ve, ni slova pravdy nesmle. Na bych t klamal slovem libm, je by pak se livm osvdilo? Pravda trv vdy. J ve prvodu tvho el jsem manela a na konec t pln, na n uboh trup Polyneikv leel, od ps rozspn. Tu k bohyni se pomodlive rozcest a Plutonu54, by milostiv ztiili svj hnv, trup koupel jsme svatou obmyli a na erstvch, co zbylo, vtvch seehli. Pak nasypave ze zem mu oteck rok vysok, dl ku klenut kreli jsme hrobce zdn, dvky sni svatebn. Tu kolem neblah t kobky zaslechne kdos pronikavch nk zvuky zdaleka a pnu hned to oznmit jde Kreontu. A k nmu hlasu nejasn zvuk bdnho, kdy ble kr, dor i zastn a slovo vykne alostn: J nebok! Zda jsem snad vtcem? Snad pec nen cesta ta vech cest mch neastnj, je jsem konal dv? Hlas synv ke mn pronik. Nu, sluhov, bl spjte rychle; pistoupce ku hrobu odvalte kmen,55 otvorem tm vniknte a ku vchodu a popatte, zda Haimonv hlas vskutku slym i mne klamou bohov. Dle vybdnut zdenho vladae jsme do vnit pohlednuli a tu v pozad jsme kobky dvku zakrcenou zahldli a obenou v oku psky ntnm. On na n sklesl tlo jej objmal a na smrt mrtv nevsty sv aloval i na satek svj neblah a otcv in.

Ten, jak ho spat, zabduje alostn a kr do vnit k nmu, s plem volaje: neastnku, cos to spchal? Kam se dl tvj rozum? Jak rna tebe zniila? Poj ven, m dt, pnliv prosm, poj. Vak syn tu pohldl na zrakem posupnm a s povrenm neodvtiv jemu nic svj dvojsen me vytas. Vak chybil se; neb otec dal se na tk. Tu neastnk hned na sebe sm zanevev me nastav i vraz si jej do prsou a jet iv slbnouc pa dvku k sob pivine a chropt prudk krvavch de krpj j na blostn lce jej vychrl. I le mrtev na mrtv tam nebok, a v hadu satku posvcen doshnuv a lovenstvu ukzav, e kadmu jest nerozvaha pohromou vdy nejvt. (Eurydika odkvap do domu.)

Nelnk sboru. Co o tom soud? Odkvapila pan zpt, nic zlho nepronesi ani dobrho.

Posel. J asnu sm. Vak tou se kojm nadj, e o synov uslyevi netst, se styd kvlet ped mstem, ne ulo snad doma robm nad zlem lkti domcm. Vdy nen nezkuen, aby chybila.

Nelnk sboru. Ba nevm; mn se mlen zd plin tak nebezpenm, jako hlasn kvlen.

Posel. Vak zvme, zdali v srdci hoem sklenm snad tajn zmr neukrv njak, v dm vstoupce; neb rozumna jsou slova tv. I plin jest nebezpeno mlen. (Odejde do domu.)

Nelnk sboru. (vida pichzeti Kreonta s mrtvolou Haimonovou). Aj, vizte, vlada se tu bl sm a v rukou nese svch zejm znamen, a smm-li mluvit, e ciz nechybil, ne vlastn zaslepenost.

Vstup trnct. Vystoup Kreon, provzen jsa sluhy, nesoucmi na nostkch mrtvolu Haimonovu; pozdji posel. Sbor. Kommos.

Strofa prvn. Kreon. ach! Nerozvlivch smysl zblouzen vraedn, krut! hle, vizte, tu vrah se zavradnm pbuzn rodem. ach! peneblah ty zmysly m! ach! chlape, mld, pedasnou smrt k el! k el! jsi zemel, zahynul, a m vinna tm, ne tv zpozdilost.

Nelnk sboru. Ach, jak jsi pozd, zd se, pravdu pochopil!

Strofa druh. Kreon. Ach! Ach! Ji j pebdn chpu to, vak mou hlavu tehd bostvo, pdnou tehd ranou zashi v neschdn mne drhy zahnalo. el, v prach zalplo vechnu mou radost! el! el! lid trapn trpen.

Posel (vystoup z domu). pane, zd se, e jsi piel hojnost zla oplvaje; jedno v rukou netst si nese, druh brzo doma uvid.56 Tv prv cho, m nebotka tohoto, se zavradila erstvou ranou, neboh.

Antistrofa prv. Kreon. ach! nesmliv Hadv pstave, co ty m, co m hub! ty, jen zvst jsi zlou mi hokou podal, jak slovo jsi dl? Ach! Ach! novou mne mrtva skcels ranou. Co d, hochu? Jak, prav zas, e los k el! k el! manelin nov vraedn mne sth ku zkze m? (Mrtvou Eurydiku vynesou na jevit.)

Nelnk sboru. Lze vidt to, neb ji to nen ukryto.

Antistrofa druh. Kreon. Ach! Ach! Druhou vidm, hle, j chudk, zde pohromu. Jak jet los, jak mne to ek? V loktech drm vlastn tu dt, mrtvolu druhou hle nebok vidm zde ped sebou. el! el! neblah m, el, dt m.

Posel. Ta u olte bitkm meem protknuta v sloup obrtila kaln zrak, los padlho dv Megarea57 oplakavi slaven a pak los toho, poslze pak stihnuvi zlou kletbou tebe, vraednka synova.

Strofa tet. Kreon. K el! K el! Hruzou jsem zden! pro nevrazil ve hru nkdo ji dvojbitk mi me? Ach jak jsem uboh a ubohm tak hoem postien!

Posel. I toho vinu netst i onoho jen tob pitala tato neboka.

Kreon. A jakm zahynula vrady zpsobem?

Posel. Svou vlastn rukou prsa sv si probodla, jak o synov aln smrti zaslechla.

Strofa tvrt. Kreon. el! Nikdy j pitat jinm to nesmm lidem, jsa tm sm vinen. Neb j, j jenom t, neboh, zabil, j bych pravdu dl! Sluebnci, pry mne odvete rychle, odvete mne! J ji vce nejsem, ne nic hol!

Nelnk sboru. Jak-li prospch ve zlu, rad prospn. Neb nejlpe jest pohled na zlo ukrtit.

Antistrofa tet. Kreon.

pij, pij, zavtej mi ji posledn osud, jak toum, pive konen mi den it mho. Spj, dne bych ji jinho neshldl vc.

Nelnk sboru. To v budoucnosti; o ptomn teba dbt. Neb ono tm, jim slu to, jest na pi.58

Kreon. Vak po em toum, zahrnul jsem v pn sv.

Nelnk sboru. Vc nieho si nepej; nebo nemohou se sprostit lid urenho osudu.

Antistrofa tvrt. Kreon. Nu odvete ji mne blhovce pry, jen tebe, dt m, zabil jsem nerad, i tebe, neblah j! el! nevm, na koho dv se mm vrhnout; neb v rukou se p mi vecko, avak na mou nesnesn osud se stil hlavu. (Odvedou ho do domu.)

Nelnk sboru (odchzeje se sborem). Rozvnost jen blaenosti prav jest zklad; vak proti bostvu heit se nijak nesm. Neb e mocn chlubnch, mocnou strestna ranou, teba ve st lidi rozvnosti uv.

POZNMKY. Odviv se po vbornm pekladu ohajov znova pevdti na jazyk esk

Sofokleovu Antigonu, uinil jsem tak jen proto, e kritika i exegese textu Sofokleova pokroila od t doby mrou velikou a e i nae metrick poadavky jsou nyn psnj, ne byly za doby, kdy pekldal ohaj. Novm pekladem star nikterak ovem nepozbv ceny.

Pekldno jest dle textu, jak jsem si jej upravil ve svm vydn Antigony, vylm r. 1881, od nho i nyn jen v nepatrnch vcech bych se uchlil (a na pijet nkterch nejnovjch nvrh, zkaen text vhodn opravujcch). Vid se mi jet podotknouti, e se hiat (v etin velmi neobvyklch) v peklad nikterak nevysthm, jako e nyn po lep rozvaze zavrhuji naprosto nepkn nkdy vokalizovn pedloek, zavdn za novj doby za odstrannm domnl tvrdosti zcela proti duchu jazyka. Kdo um esky, vyslov tak zdnliv tvrdosti lehce i pkn, a komu se etina nelb, tomu takm zpsobem libj a snaz ji neuinme.

1 V. 3. Zeus (gen. Dia, nevy bh eck) sth ns velikmi strastmi, jich lpe bylo ani se nedokati, polmi

z hroznch in otce naeho Oidipa. Oidipus toti nevda zabil otce svho Laia a rozeiv hdanku sfingy, je Thebm netstm hrozila, obdrel jakoto slbenou odmnu trn v Thebch i ruku ovdovl Iokasty, choti Laiovy, sv matky. 2 V. 105. Dirke, pramen v Thebch.

3 V. 125. Ares, bh vlky.

4 V. 135. Ohnmetec jest Kapaneus, jeden ze sedmi knat, kte s Polyneikem proti Thebm vythli; chvstal

se, e zni msto i proti vli Diov a na tt svm zobrazena ml mue mvajcho pochodn s npisem: zaplm msto. 5 V. 143. Sarkasticky d bsnk, e sedm vdc neptelskch zanechalo Diovi da kovovou, t. j. zbra svou,

kterou Theban, pemohe je, obtovali jako trofej Diovi Vtznmu. Brat vak oba padli, nemohl tedy jeden, jsa vtzem, zbra druhho, pemoenho, Diovi obtovati. 6 V. 148. Nike, bohyn vtzstv.

7 V. 154. Bakchos, bh vna, v Thebch zrozen a proto tam zvlt sv reje provdjc.

8 V. 165. O Laiovi viz pozn. 1 k v. 3.

9 V. 323. Hlda vtipkuje se slovem mniti, chtje ci toto: Vru alostno, m-li kdo patn mnn (jako

Kreon, soud-li, e hldai in spchali) a na tomto kivm mnn umnn, zatvrzele trv. 10

V. 362. Hades, bh podsvt; zde = smrt. 11

V. 431. Troj litbou, t. j. vnem, vodou, smenm medem a mlkem, obyejnou to obt, konanou zesnulm. Prst sype opt na mrtvolu Antigona, jak ji dve uinila, jeto bylo posvtnm zkonem u ek mrtvolu nepohebenou aspo prst posypati, aby nebotk v podsvt doel pokoje. 12

V. 451. Dike jest bohyn spravedlnosti. 13

V. 464. Po tomto veri nsleduj v rukopisech nemstn a podvren vere: Tak tedy toho, e mne tento stihl los j neelm; vak kdybych byla trpla, by syn m matky padnuv leel nepohben, tm j bych rmoutila se; to mne nermout. 14

K v. 508. Kadmejt = Theban, zvan tak po Kadmovi, zakladateli Theb. 15

V. 536. Slovy ta-li souhlas, Ismena potaj, aby toho Kreon nepozoroval, dv Antigon na jevo, aby nepravd, j pron, neodporovala a tak j monm uinila, aby mohla zemti s n. 16

V. 557. Antigona prav: Tys chtla se zavditi jednnm svm Kreontovi, j Polyneikovi a bohm podzemskm. 17

V. 577. S ironi tv se Kreon, jakoby tak Ismena s rozhodnutm jeho o Antigon souhlasila, jsouc pesvdena jeho dvody, jen aby nalhn jejmu uinil konec. 18

V. 591. Strast v dom Laiov za strast se enouc pirovnv se k vlnm, je jedny za druhmi za boue ku behm se val. 19

V. 594. Labdakos byl otcem Laiovm, ddem Oidipovm. 20

V. 609. Olympos, hora v Thessalii, byl sdlem boh. 21

V. 717. Ironicky eeno msto ten utone. 22

V. 776. Bylo zvykem tm, kdo k pohben za iva byli odsouzeni, dvati nco pokrm do hrobu. Tm mnili sta svaliti se sebe vitku, e usmrtili odsouzence hladem, co pokldno za hch. 23

V. 781. Eros (Amor), bh lsky.

24 V. 800. Smysl antistrofy jest tento: Krsa o Antigoninch, je vzbudila lsku Haimonovou, vtz,

ponoukajc Haimona k tomu, e protiv se i otci a pkazm, zkonm jm danm. Tot mn initi sbor (sr. v. 801), prolvaje slzy nad Antigonou, pro neposlunost odsouzenou. Afrodita (Venus), bohyn lsky. 25

V. 812. Acheron, eka v podsvt. 26

V. 820. Mzda me jsou rny. 27

V. 825. Frysk cizinka jest Nioba, dcera Tantalova, zasnouben Amfionovi, krli thebskmu. Mla sedm syn a tolik dcer; vecky tyto dti jej usmrtili vak bohov Apollon a Artemis, e se Nioba ve zpupnosti sv plodnost svou nad matku jich Letu (Latonu) vynela. Nioba z bolu nad ztrtou svch dtek ztuhla v kmen a zanesena jest do vlasti sv Lydie, je tuto smuje se s Frygi, na horu Sipylos. Dle sluje z boh rozenou, jeto Tantalos, otec jej byl synem Diovm. 28

V. 837. Po slovech tch vypadl v rukopisech ver. Posledn jest zachovn, ale nepodv sm o sob smyslu a proto nen ani peloen. 29

V. 839. Za vsmch pokld Antigona, e sbor bdn osud jej pirovnv k blaenmu osudu bohv. 30

V. 870. Polyneikes zasnoubil se s dcerou krle argejskho Adrasta a tm jej pohnul, e vpravu proti Thebm s nm podnikl. 31

V. 804. Fersefassa (Persefona, Proserpina), cho Hadova, vldkyn v podsvt. 32

V. 904. Po tomto veri nsleduj v rukopisech tyto vere, nepkn a s charakterem Antigoninm se nesrovnvajc, je pozdji do textu byly vadny: Vdy kdybych byla snad i dtek mate neb kdyby cho mi zemra leel nepohben, to nebyla bych obci na vzdor podnikla. Dle jak tak vak mluvit mohu zsady? By cho mi zemel, jinho bych mohla mt a dt, jedno ztratc, z mue jinho; kdy matka vak i otec v Hadu prodlv, tu bratr se mi vce zrodit neme. 33

V. 928. A je nepotk zlo vt eeno ironicky; t. j. aspo tak velik, jako jest m hoe; i na tom budou mti dosti. 34

V. 941. Ismenu, je vedl n zbv jet z potomstva Oidipova, Antigona pokld za odpadlici, rodu jejich nehodnou, a proto k n ani nem zen. 35

V. 944. Akrisios, krl argejsk, vtbou varovn byv, e usmrcen bude od vnuka svho, dal Danau, dceru svou, zavti v pevnou s kovovmi deskami pobitou; avak Zeus pece v podob zlatho det k n proniknul a splodil s n Persea. 36

V. 955. Lykurgos, syn Dryantv, krl Edon v Thrakii, upoutn jest na rozkaz boha Dionysa ve sluji na hoe Pangaii a od o roztrhn, e ruil reje Bakchantek, en bohem tm vzatch a za svitu pochodn tancem na horch jej oslavujcch, i zpvy Mus. 37

V. 966. U dvojho moe, t. j. v in nyn caihradsk (mezi moem ernm a propontidou) stly dle bje ek ern skly, i Symplegady zvan, kter, plulo-li se jimi, se srely, a lo Argo vezouc Iasona s druhy jeho do Kolchidy pro zlat rouno, prv jimi proltla; od t doby pr stoj. Salmydessos, msto thrack, v nm vldl krl Fineus. Ten ml za prvou cho Kleopatru, dceru boha vtru Borea a krlovsk dcery athensk, pochzejc z rodu prvho krle athenskho Erechthea, Oreithyie. Tuto cho vak Fineus zapudil a pojal za manelku Eidotheu, je syny jeho z prvho manelstv oslepila a i s matkou jich do vzen uvrhla. 38

V. 987. Moiry (Parky, Sudice), bohyn osudu. 39

V. 1037. Sardsk kov (elektron, smenina zlata a stbra) jest kov ze Sard, bohatho msta lydskho, pochzejc. Drah kovy sardsk a indsk uvdj se asto za pklad velikho bohatstv. 40

V. 1063. Kreon chce ci: Mluv si co mluv, nezsk mne pece pro sv mnn, nepesvd mne. 41

V. 1074. Erinye (Furie, Ltice) mstitelky vrady. 42

K v. 1079. Po tomto veri nsleduj v rukopisech tyto vere neprav: I stihne zhoubn rozbroj msta veker, v nich zv neb psov spajce mrtvoly neb opeenci drav roznej puch jich bezbon kol po vech msta ohnitch. 43

V. 1110. Tuto jest v rukopisech mezera nkolika ver, v nich Kreon pravil as, e pochovaje tlo Polyneikovo pjde osvobodit Antigony. 44

V. 1115. Bh Dionysos (Bakchos ili Iakchos, srv. v. 1152) byl syn Div a dcery Kadma, krle thebskho, Semely, je, kdy se j Zeus v pln sv slv objevil, nemohouc snsti pohledu jeho, bleskem zahynula. Proto ne sluje bleskov. Dionysos sluje tuto bohat jmeny, jeto vzvn s hojnm potem pjmen. 45

V. 1119. Ikarie, ddina attick, v n Bakchos prvn rvu zasadil a obzvlt ctn byl.

46 V. 1120. Eleusinsk Deo jest bohyn orby Demeter (Ceres). Ctna byla slavnmi tajnmi obady (mysteriemi)

hlavn v Attice, v Eleusin, kam schzelo se ron mnoho poutnk (proto sluje tuto Eleusis hostinn). Pi obadech tch vzvn tak Bakchos pode jmnem Iakchos. 47

V. 1124. Ismenos eka v Thebch; dra setbou nar se na bj, dle n Kadmos pied do zem thebsk ltou sa zabil a zuby jej zasil. Z nich vyrostli pr ozbrojenci, kte vespolek v zpase se ubili a na pt. Z tch pak pochzelo pr obyvatelstvo thebsk. 48

V. 1127. V dvojhbetou mn bsnch vrch Parnasos, na jeho dvou vrcholcch pr Bakchos s druinou Bakchantek (ili Thyiad v. v. 1151) plesy sv v noci slavval; ples tch astnily se tak Nymfy (vly) bydlc ve sluji koryck na Parnase. S Parnasu proudil se i pramen kastalsk. 49

V. 1131. Nysa, hora, na n Bakchos byl vychovn a rd prodlval. Hor toho jmna uvdlo se nkolik. Zde mn bsnk jist Nysu na ostrov Euboii (je oznaena slovem vspa ve v. 1133). 50

V. 1146. Obrazotvornost ek domnvala se, e i hvzdy na obloze rej Bakchantovch se astn. 51

V. 1155. O Amfionovi viz poznmku 27. k v. 825. 52

V. 1177. Pro vradu, t. j. odsouzen Antigonino, otcem zpsoben, kter Haimon pokld za vradu. 53

V. 1185. Pallas Athena (Minerva), bohyn i v Boiotii a Thebch hojn ctn. 54

V. 1200. Pluton (= Hades), bh podsvt a poklad v zemi skrytch. Bohyn rozcest jest Hekate. Ne ve v. 1206 sluje kobka, do n Antigona zavena jest, neblahou, jeto Antigona pohbena byla za iva bez posvtnch obad pohebnch. 55

V. 1216. Kobka, do n Kreon zavti dal Antigonu, byla nejspe kamenn, zem zasypan stavba, rodinn to hrob. Hroby tak zachovny dosud Orchomenu, Mykench a v Menidi (v Attice). Vchzelo se do nich dlouhou chodbou, jej konen otvor zavalen byl velikm kamenem. 56

V. 1280. Po tchto slovech nsleduje v rukopisech poruen ver: Kreon: Co jest? Zda nad zlo jet nco horho? Vynech-li se ver ten poruen, odpovdaj si pesn vere vloen po strof druh (12781283) a antistrof druh (13011306) svm potem. 57

V. 1303. Megareus, syn Kreontv a Eurydiin, jen v boji prv skonenm za spsu vlasti dobrovoln se obtoval. 58

V. 1335. Starost o budoucnost osudu lidskho nle bohm.