1

2

agent

John Francis Ková�

9

ZATM�NÍ

Jan Hlávka

PRVNí RYZE �ESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!

3

Copyright © Jan Hlávka. 2007 Cover Art ©Jan Dolážek, 2007 Design © Jan Dolžálek, 2007 Edition © 2007 All rights are reserved

3

Od: KlLLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranlátor EF báze HU-MAN IV tech Komu: GODovi - Centrální Nad-inteligenci EF Subjekt: Agent John F. Ková� Vyhrazení: Materiál nep�ístupný lidem

Agent John F. Ková�:

Statut: p�erušená rekonvalescence Rekapitulace: Velmi úsp�šn� vy�ešil problém katalogizovaný pod názvem Kalibr .45, a to i p�es nep�edpokládanou indispozici Vincenta Vegy. Bohužel se dostal do st�etu s globální v�deckou politikou agentury - viz relokace zygonitem zmutovaných nedosp�lých humanoidních jedinc� do laborato�í. Spole�enská analýza týmu Bytewské okolo JFK na požadavek Centrální Nad-ínteligence GODa: Ljuba Bytewská objevila a angažovala ve svém odd�lení Dextera Whi-tackera, a to navzdory zápornému posudku psycholog�. P�ekvapiv� se osv�d�il jak po v�decké, tak i ak�ní stránce. Prov��it úrove� sociální inteligence Bytewské - podle jejích posledních úsp�ch� sahá daleko za hodnoty posledního platného osobního profílu.

Vztah Vincenta Vegy a Johna Francise Ková�e se upevnil na úrove� nemanipulovatelnou Agenturou (bez použití sofistikovaných drog �tvrté generace), v terminologii polních psycholog� je ozna�ován termínem "na život a na smrt". Nutno uvážit p�i dalším rozd�lování úkol�. Nikdy je nestav�t proti sob�!

Loajalita J. F. Ková�e v��i Agentu�e umenšena. Vést v patrnosti a dále zkoumat.

4

Poznámka: P�i dalším nasazování agentek na JFK brát v úvahu jeho zatím nevysv�tlenou "psychologickou i sexuální afinitu" v��i opa�nému pohlaví. P�i p�ípadném dalším vyšet�ování up�ednostnit psychopatické nebo alespo� psychologicky maskulinní typy agentek, aby byla zaru�ena loajalita a spolehlivost s pravd�podobností v�tší než devadesát procent.

KILLER

Poznámka: materiál není ur�en do lidských rukou, mohlo by ovlivnit deformace kauzality.

5

"Te� �aromocmá chvíle no�ní jest, kdy zejou h�bitovy a samo peklo mor dýše v sv�t, te� vroucí krev bych pil a konal kruté dílo, nad nímž den by chv�l se hr�zou.

Hamlet, III. 2.

PACIENT C 384

No�ní m�ra narazila na drát�nou klec žlut� zá�ící žárovky a ve spirále spadla do klína muže sedícího na vypolstrované podlaze. Toho to zaujalo. Pokusil se natáhnout a dotknout se jí, ale marn�, v utažené sv�rací kazajce st�ží dýchal. Se zna�ným úsilím nakonec ohnul trup i ovázanou hlavu, aby na m�ru dokázal aspo� fouknout. Proud vzduchu ji shodil na zem, poda�ilo se jí ale narovnat pošramocená k�ídla a nejist� vzlétnout k zam�ížovanému okénku u stropu. Zmizela ve tm� a v mužov� tvá�i se objevil nep�ítomný úsm�v. Jako by n�kde hluboko litoval, že nem�že ud�lat totéž, ale nakonec jen op�el hlavu O st�nu a propadl se zp�t do mlhavé, p�íjemn� teplé prázdnoty.

Na chodb� zatím ošet�ovatel Pelc provád�l rutinní obch�zku. Noc byla klidná a slabý �ev t�ch pár magor�, kte�í se navzdory ko�ským dávkám sedativ ješt� drželi p�i v�domí, a� už to znamenalo cokoliv, nemohl pohodu narušit. Pelc pro formu otevíral okénka pod chorobopisy zav�šenými na dve�ích a kontroloval obyvatele cel, v�tšinou se jen váleli na podlaze, stejn� jako vždycky. To mu vyhovovalo. Dávno už, je nepokládal za lidi, sta�ilo mu, když žádného nenapadlo, aby si t�eba pro zábavu ukousnul jazyk, protože kdo by asi uklízel ten binec ...

Zastavil se i u cely s �íslem 19, a tentokrát se dovnit� díval déle. Zvláštní, ten chlap vypadal dost neškodn� na n�koho, kdo m�l nad�lat, takovou spouš�. Když ho p�ivezli, bl:íbolil n�co o spiknutí, prý dozíral na

6

bezpe�nost sv�t� nebo co, ale obvyklá dávka na uvítanou ho zklidnila bez problém�. Pelc to soukrom� tipoval na schizofrenii, možná vylepšenou n�jakým svinstvem, i když na fe�áka se zdál dost

7

PACIENT C 384 v kondici, ale co. Odtud pacienti beztak odcházeli jen dol� do márnice, a dokto�i neznali ani jeho jméno ...

Pelc dokon�il obch�zku a rychle prošel kolem dve�í na pravé stran� chodby. I tady byly cely, jenže bez oken, s mnohem byteln�jšími dve�mi opat�enými varovným znamením m�sí�ního srpku. Správn� m�l zkontrolovat i ty, ale tak hloupý nebyl. Na tyhle zmetky žádná sedativa nezabírala a on si pamatoval chlapa z denní sm�ny, který tam loni vstr�il ruku - te� se dloube v nose kovovou protézou.

Otev�el dve�e služebního pokoje a kývl na par�áka Branderse. „Všechno v pohod�. Tak co, už funguje?“ „Houby funguje!“ odsekl Branders, sklon�ný nad malým televizorem,

obrazovka zá�ila mihotajícím sn�hem. "Krám, musel zkapat dneska! Vsadil jsem na ten zápas p�t stovek!“

"Sm�la. Zkusil jsi volat dol�? T�eba je to ve vysílán.“ "Ale jo. Nikdo to nebere, zase tam chrápou nebo co ... sakra!“ Branders

korunoval kletbu ranou p�stí, po které obrazovka zhasla definitivn�, Pelc jen p�ikývl.

"No co, zjistíš, že jsi prohrál, až ráno .. , ud�lám kafe," Branders se rozvalil na prošoupaném gau�i a sáhl po novinách v rohu. "Hele!" zadíval se na titulek. „Tak on to Erskin nakonec p�eci projel!" „No a?" mávl Pelc otráven� rukou. „Sejde na tom, jestli ty bestie

krmí von nebo n�kdo jinej? Kdyby aspo� cht�ly pochcípat ty, co jsou tady, mám z nich kop�ivku."

"Nebu� rasista, brácho!“ zasmál se Branders. "Všichni nejsou zlí. Sousedovic kluk loni v únoru spad do �eky, krátil si cestu z kina a neuneslo ho to. Jeden šel náhodou kolem, sko�il tam a vytáhl ho zpod ledu, jako nic. Nebejt jeho, m�l to spo�ítaný, kdo jinej by to dokázal?"

Pelc se jen ušklíbl. M�l na v�c sv�j názor, který jedna pitomá historka rozhodn� nemohla zm�nit, ale než vymyslel odpové�, vzduch bez varování pro�ízlo ostré zazvon�ní.

„A sakra!" Branders vyd�šen� vysko�il a Pele rázem zapomn�l na kafe. Nebylo moc lidí, kte�í by v p�l druhé ráno chodili na st�ežené odd�lení v�ze�ské psychiatrie, šeptalo se však, že nový primá� má takové akce v oblib�, a nenahlíží p�ízniv� na zábavu v pracovní

8

AGENT JFK - ZATM�NÍ

dob�, o chlastu nemluv�. Branders se rychle pokusil uklidit pod gau� televizi, jednu prázdnou a druhou ješt� neotev�enou láhev slivovice, zatímco Pelc vylet�l z pokoje jako st�ela ve snaze návšt�vu zdržet. Poklusem se hnal chodbou k zam�ené m�íži na konci … a strnul.

Na druhé stran� nestál nikdo. Zše�elá chodba byla až k zatá�ce úpln� prázdná, jen mrtvé ticho, náhle p�erušené dalším zazvon�ním. Pele ner-vózn� došel blíž, ale nevid�l nic. Nev��il na strašidla, p�esto cítil, jak mu náhle nasko�ila husí k�že, Branders zatím dokon�il provizorní úklid a vy-str�il hlavu ze dve�í, na jeho tázavé gesto však Pelc jen pokr�il rameny.

V tu chvíli zvonek zazvonil pot�etí. Pelc váhav� natáhl ruku ... a najednou mu svitlo. N�kdo z t�ch lempl�

dole se nejspíš nudí a vymýšlí vtípky. P�imontovat na zvonek dálkový spína� a vyd�sit n�koho, d�sná legrace. Nejspíš ten v�l Vácha, byl elektriká�, vyznal se v takových v�cech. Pele vztekle vydoloval z kapsy klí�, vrazil ho do zámku a trhnutím otev�el doko�án. Jen po�kej, dobytku, nad�lám ti z toho pimprlata a pak ...

Shora, z místa p�ímo pod stropem, se jako blesk vymrštila ruka v ru-kavici, chytila ho za vlasy a trhla jím obrovskou silou dop�edu. Nesta�il se ani podivit, když narazil �elem do boku m�íže, zadun�lo to jako dob�e odlitý zvon, v bezv�domí se složil a klí�e mu vypadly z ruky. Branders to celé vid�l, a na to, kolik už vypil slivovice, zareagoval pozoruhodn� hbit�. Tryskem vystartoval k tla�ítku alarmu na opa�n�m konci chodby. Zdálo se, že to stihne bez problém�, ale d�íve než se pohnul, tak otev�enou m�íží prolétl stín. V d�sivém tichu se mihl chodbou, jako by se ani nedotýkal zem�, a dostihl Branderse práv�, když natahoval ruku po alarmu. Neude�il. Prost� ho v pln�m b�hu chytil za límec a mrštil jím dop�edu, ošet�ovatel narazil do zdi vedle tla�ítka a jak dlouhý tak široký se skácel, nos zlomený, ruce i nohy rozhozené. Pachatel, vysoký muž s ryšavými vlasy, vydechl úlevou.

"To bylo o chlup. Skv�le, Falku!" Zpoza m�íže se elegantním skokem spustil chlap v �erném, který visel

jako netopýr za jednu ruku a nohu na stropní konzole, aby nepozorovan� dosáhl ke zvonku.

"Dobrá práce, Dany," p�ikývl. "Tak pohyb!"

9

PACIENT C 384

Chytil bezvládného Pelce za límec a jako balík špinavého prádla ho táhl chodbou, zatímco Dany u�inil totéž s Brandersem. Z chodby vešla ješt� vysoká žena, beze slova zav�ela m�íž a došla ke služebnímu pokoji, kam Falk s Danym uklidili oba muže. Dany zamkl, s punti�ká�skou pe�livostí zlomil klí� v zámku a narovnal se.

"Páni, to je díra," zhodnotil spo�e osv�tlenou chodbu. "Kde ten chlap v�bec je?“

Falk pokr�il rameny: "Nevím. Hauser �íkal, že poldové jméno ne- mají, zkusíme papíry."

Za�ali zkoumat chorobopisy na dve�ích a po chvíli Dany kývl. "Hele, tady. Žádný jméno, jenom pacient C 384." Falk otev�el okénko cely 19 a zadíval se na muže, zhroucen� sedícího v

rohu. "To bude asi on. Sef, zvládneš to? Podle Borise jsou dve�e napojené na alarm, radši bych otev�el potichu."

Žena v �erném neodpov�d�la. Jen položila dla� na pláš� elektronického zámku, v jejím obli�eji se na okamžik objevil stejn� nep�ítomný výraz jako u pacienta uvnit� ... a prsty se jí s jistotou rozb�hly po �íselníku.

"Šikovná!" ocenil Dany, když dve�e cvakly a kontrolka nad zámkem se rozsvítila zelen�.

Falk trhnutím otev�el a s odporem zadržel dech p�ed oblakem perfektn� smíchaného zápachu mo�i a špitální dezinfekce.

"Hej!" zat�ásl muži ramenem. ,John Ková�! Jsi to ty?!" Oslovený nereagoval. Až po chvíli oto�il hlavu a po tvá�i se mu rozlil p�ihlouplý úsm�v.

,,Ahoj. Z jakýho seš vesmíru?" Falk z�stal stát jako uhranutý a Dany vyprskl smíchy. "No nazdar, to je

troska! Kdo chce, proboha, tohle zachra�ovat?" „Nevím. Ale za šest set litr� je mi to fuk, i kdyby to byl t�eba Charlie

Manson," odsekl Falk. Žena za Danym rychle p�elétla �ádky chorobopisu. "Thorazin, haloperidol, podívej ty dávky. To by uzemnilo slona, a ten

obvaz ... ne�íkal Hauser, že m�že mít ránu na hlav�?" „�íkal“ souhlasil Falk. „To bude on. Tak pohyb."

10

AGENT JFK - ZATM�NÍ

Zvedl Ková�e za kazajku na nohy, ale Johnovi se okamžit� podlomila kolena a bez odporu sklouzl zpátky na zem. P�ekvapen� se tomu zachechtal.

"Hele, já jsem n�jak lehkej! To musel bejt po�ádnej mejdan ... " ,Jo, to byl,“ kývl Falk úse�n�. "Hosty z n�j vezli rovnou na krchov ...

musíme ho nést.“ Chytil Ková�e za konce kazajky a s ostrým zvukem ji roztrhl jak starou

ponožku. Žena mu pomohla vymotat z cár� ruce, zavadila pohledem o masivní prsten na Ková�ov� levém prost�ední�ku, a pak si p�ehodila jednu jeho paži p�es rameno a držela. V této pozici dokázal John jakž takž stát, jen se opile kymácel. Zamžoural a pokusil se zaost�it na její tvá�, po�ád mu plavala v té protivné mlze.

"Díky, krásná dámo. Bojím se, že jsme nebyli prezd ... pžeš ... pre ... jak se jmenuješ, kot�?“

Dany vyprskl, ale sta�il její pohled a úsm�v mu zmrzl na rtech. "Sefora,“ odpov�d�la krátce. M�la hluboký hlas s podivným cizím p�ízvukem. "To je ale divný jméno. Jak ten ... �eckej kv�tiná�. Já jsem John ...

Ková�... JFK. Ty, podrbeš m� na zádech? Nem�žu si tam-" "Pozd�ji," p�erušila ho klidn�. "Falku ... " „Jasn�." Falk vytáhl z kapsy malou vysíla�ku. "Jak jste na tom?" "Dobrý!" odpov�d�l n�kdo šeptem. "Tady Max. Na marodce jsme

uzemnili hlídku a otev�eli sejf, vypadá to na p�t, možná osm litr�!“ „Fajn, máme toho chlapa. Dod�lejte to a padáme." "Rozumím. Kolik zbývá �asu?" "Smy�ka na kamerovým okruhu pob�ží ješt� dvacet minut, pohoda.

Hlavn� ticho a klid." Falk schoval vysíla�ku a mávl na Danyho: "Balíme." "A co ostatní?" kývl Dany s po�ouchlým úsm�vem ke zbylým celám.

"Co kdybysme je pustili na vzduch'? Vypadalo by to, že se tenhle jenom zatoulal... aspo� bude cvrkot."

"Nevím," zaváhal Falk, „kdoví, co je to za cvoky. Radši ne." P�esto neodolal a otev�el záklopku na prvních dve�ích po prav� stran�.

11

PACIENT C 384

"Pus�te m�, hajzlové!" zaje�el n��í p�ekvapiv� jasný hlas zevnit�. ,Já jsem normální, chci vid�t slunce!"

"Chudák!“ Falk se soucitným výrazem mrkl na chorobopis. „Ten V-speed je svinstvo ... a tohle je vážn� hnusná díra, nejvyšší �as-„

Nedomluvil. Ticho bez varování pro�ízl výst�el a vzáp�tí druhý, ješt� hlasit�jší. O sekundu pozd�ji se chodbou roze�vala odporná, vychrapt�lá siréna a Falk s kletbou sáhl po vysíla�ce.

"Kdo to byl?! Který hovado-" "Tady Eliot!" p�erušil ho n��í vyd�šený hlas. "N�kdo tu je! Vyst�elil na

m�!" "Pitom�e!“ utrhl se Falk vztekle. „Za p�t minut tu jsou poldové ...

slyšíte?!“ "Jo, a ochranka jde nahoru!" odpov�d�l další hlas vyd�šen�. "Resetujou

bezpe�nostní systém, vyhmátnou nás!" "Nechte všeho a pry�! Každej jinam, sraz v úkrytu ... a kdo sejme

poldu, nemusí se už vracet, se speciálkou nechci nic mít!" Falk sklapl vysíla�ku a Dany nezú�astn�n� kývl stranou. "S ním daleko neute�eme. Nenecháme ho radši tady?" "A vybodneme se na šest set litr�?" "Co, šest set tisíc?" John Ková� p�ekvapen� zamžoural. „Dolar� nebo

eur?" "Zmlkni!" zavr�el Falk a rozpa�it� se zadíval na Seforu. „Myslíš, že

bys mohla-" "Bez problém�,“ p�erušila ho klidn�. "Vezmeme to horem." "Fajn. Zdržíme ochranku.“ Falk se oto�il, nedbalým pohybem vytáhl z opasku sta�e vypadající pi-

stoli a zamí�il zpátky k východu, John Ková� se za ním lítostiv� díval. "Po�kejte! Já se chci taky prát!“ „Pozd�ji“ slíbila Sefora znovu a táhla ho opa�ným sm�rem k nouzovému

schodišti. Ková� sotva pletl nohama, ale vlekla ho, jako by byl jen p�erostlý hadrový panák, siréna jim dál �vala nad hlavami a do toho se rychle p�idávala kakofonie dalších zvuk�, ojedin�lé výst�ely, dupot a tlumené rány. Pozdvižení navíc probralo z letargie i ostatní obyvatele cel, kte�í se ihned ochotn� zapojili svým �evem, je�ením a více �i mén� srozumitelnými prosbami.

12

AGENT JFK - ZATM�NÍ

„Pomozte mi, tohle není m�j sv�t!" kvílel n�kdo tiše z posledních dve�í v chodb� a John Ková� zpozorn�l... ale než se stihl zamyslet, Sefora ho táhla dál, zastavili se až v mezi pat�e u okna, tentokrát ne zam�ížovaného, pouze zakrytého hustou drát�nou sítí. Sefora ho nep�íliš ohledupln� složila na podlahu, chytila okraje rámu a trhla.

Zask�íp�lo to a zapraskalo. Konstrukce rámu se viditeln� zkroutila, z míst, kde byl zapušt�ný do zdi, se sesypal oblak omítky. Sefora zabrala podruhé a horní skoba se vytrh1a i s notným kusem zdi. Ková� na to zíral s ústy doko�án.

„Páni! Ty posiluješ?" Selora neodpov�d�la. Ze zdi strhla hasicí p�ístroj a rozmáchla se jako

kladivem, sta�ily dv� rány a zbylé skoby s lupnutím ulet�ly. Popadla m�íž a vytrhla ji, sou�asn� se ozval dupat a od schod� se vy�ítil první chlap v �erné kombinéze s pistolí v ruce.

"Bacha!" sta�il za�vat. "Jsou to u-" Sefora se oto�ila a bez p�ípravy po n�m hodila p�ístrojem. Desetiki!ový

válec ho srazil zpátky ze schod�, p�itom s sebou strhl ješt� dva další, chumel t�l se s �evem kutálel dol� jako v grotesce a John Ková� se zachechtal, byla to legrace, jenom ta mlha ...

Sefora se vyšvihla do okna. Mávla a d�ev�ný k�íž i se sklem vylet�l ven jako zátka z lahve, chodbou zavanul sv�ží vzduch. Letmo pohlédla dol�.

"Jdeme!" Ková� se op�el o ze� a s krajním úsilím se postavil, chytila ho a bez

námahy vytáhla k sob�. Podíval se a zato�ila se mu hlava, odhadl to na druhé, možná t�etí patro. Sev�ela ho pod rameny! m�la chladné ruce a stisk hydraulického sv�ráku.

"Drž se.“ John ne�ekl nic. N�kdo uvnit� jeho blavy nezú�astn�n� zašeptal, že je to

šílenství a oba se zabijí, ale bylo mu to jedno. Ne, vlastn� to bylo zábavné, zahih�al se a najednou let�li dol�, kolem �erná tma, v uších hvízdající vítr.

Dopadli na st�echu auta a Ková� m�l pocit, jako by mu ulet�l vršek hlavy a vybuchla každá kost v t�le. Plech pod nimi se prolomil, okna explodovala v gejzíru st�ep�.

13

PACIENT C 384

Sefora sklouzla a vysko�ila rovnou na nohy, bez jediného škrábnutí, chytila Ková�e v pase, hodila si ho p�es ralneno a rozb�hla se, blízko nich se odrazily dv� kulky.

John se vzpamatoval, až když zastavili. Kolem vládla noc a ticho, jen v dálce bylo slyšet kvílení sirén. Sefora svalila Ková�e ze zad a op�elia ho o néjakou ze�, chladný vzduch p�íjemn� �istil hlavu. Zadíval se na ni a poprvé si doopravdy všiml její tvá�e, bledé bez lí�ení, s tenkými rty, �ernými vlasy a modrýma o�ima. Nebyla ani udýchaná, jako by vyšla odn�kud z divadla. Zpod bl�zy jí vyklouzl st�íbrný �etízek s plochým medailonem, ale schovala ho d�ív, než si Ková� všiml podrobností, a ost�e se na n�ho zadívala.

"Za dv� hodiny svítá. Ne�ekej, že t� celou cestu ponesu." "Ne. Díky.“ John polkl a postavil se. Po�ád byl slabý a všechno se s ním to�ilo, ale už

to šlo. Kývl na Seforu a napadlo ho, že to byla nejdelší v�ta, jakou zatím �ekla.

14

PÁR LITR�

John Francis Ková� si promnul t�eštící hlavu. Obvaz si strhl už p�ed chvílí, opatrn� prozkoumal obrovskou bouli na temeni, ale nebylo to k ni�emu, rad�ji se v�noval okolí.

Do úkrytu dorazili jako poslední. Kam, to John v�bec netušil, v�tšina cesty se mu ztrácela v zapomn�ní, vypadalo to jako n�jaký zav�ený bar, omšelé stoly a židle, prkny zatlu�ená okna. Por�znu tu sed�lo t�ináct chlap�, bídné sv�tlo obstarávaly jen dv� zá�ivky u stropu a nálada tomu odpovídala, protože jedna židle z�stala prázdná.

"Kdo to vid�l?“ Muž oslovovaný ostatními Falk, evidentn� šéf, p�ejížd�l pohledem z

jedné tvá�e na druhou a z o�í mu šlehaly blesky. "Vid�l to v�bec n�kdo?“ „Já," ozval se zachmu�en� chlap s bradkou v opa�ném rohu, ale ne-

vím, co p�esn� se stalo, utíkali jsme, on byl p�ede mnou a najednou ... " „Víš jist�, že je mrtvej?“ "M�l jenom p�l hlavy, tak co bys �ek?" Falk jen sev�el rty, ticho kolem se prohloubilo. „No“ ušklíbl se Dany, „takže n�jakej šmejd z ochranky nejspíš nev�d�l

co s vejplatou a našet�il si na extra kanón. Rollyho je škoda. „Jo!" vybuchl chlap s bradkou vztekle. "A nestalo by se, kdyby náš

chlape�ek udržel svý d�lo v kalhotách! Musel jsi tam za�ít st�ílet, že jo, blbe�ku jeden?!"

„N�kdo po mn� šel!" Sv�tlovlasý mladík s trochu d�tským výrazem rozho��en� vysko�il. „�íkal jsem, že z vedlejší st�echy na m� st�ílelil co jsem m�l-" "Sklapni! Chceš se jenom vykecat... n�kdo by musel p�edem v�d�t,

že tam jdeme!“ "Správn�. A když jsme u toho, jakpak to, Borisi, že jsi to neschytal

taky?" vložil se do toho nenápadný muž vzadu.

15

PÁR LITR�

"Cože?“ otázal se muž s bradkou, p�estože jeho tón nazna�oval, že rozum�l velmi dob�e.

"No, �íkáš, že jsi byl vzadu," vysv�tloval muž klidn�. "Tak pro� to schytal zrovna Rolly?"

"Jak to mám v�d�t... co tím chceš, sakra, �íct?!" "Já nic ne�íkám. Jenom se ptám. A ur�it� nejsem jedinej, koho to

zajímá," "Hele, ty-“ "Tak dost," p�erušil je Falk stroze. „Borisi, vychladni. A ty, Pavle,

nech si to do toho svýho škváru, kecy Rollyho stejn� nevrátí." Boris cosi zavr�el a Pavel pokr�il rameny. "V pohod�. Edo, p�ines

ke�up. Mám žíze�." Oslovený se rychle zvedl a zamí�il k baru. Vylovil karafu r�žové

tekutiny, opatrn� odlil do sklenice a donesl ke stolu. Pavel ji do sebe obrátil na jeden hlt a vzáp�tí se zatvá�il, jako by vypil kádinku louhu.

"Pfuj, chutná to jako ko�i�í chcanky s klihem." "Žasnu, co všechno už jsi pili" ušklíbl se Boris. Ale nikdo se nezasmál... a John Ková� znovu ucítil zamrazení. Co to

bylo za lidi? Všichni mladí, vysocí, v tmavém oble�ení s podivn� bledými tvá�emi, jako by trávili v�tšinu �asu n�kde v podzemí. Vypadali úpln� normáln�, ale on se stále nedokázal zbavit pocitu, že n�co není v po�ádku. P�i Borisov� poznámce si kone�n� uv�domil, co. Bylo to v jejich jednání, v tom jak sed�li a pohybovali se, žádná zbyte�ná gesta, žádné vrt�ní na židlích nebo jiné bezd��né pohyby. Vypadali jako precizn� se�ízené stroje nebo odpo�ívající šelmy, bylo v nich cosi tísnivého ... byli to vúbec lidi?! John sebou p�ekvapen� trhl, jak ho tohle napadlo ...

"P�inesli jsme asi p�t litr� �ervený," nabídl Eda ochotn�. „A v Rollyho bedn� taky n�co bude, co si trochu dop�át? P�ece dostaneme-" „Ješt� nic nemáme!" u�al Falk. "A Rollyho v�ci nech být, aspo� dneska bu� tak slušnej.“

"To je pravda. M�li bychom se za n�j pomodlit." Tenhle hlas poznal Ková� okamžit�. Hned po p�íchodu se Sefora uklidila

ke stolku v kout�, zády k ostatním. Na nikoho nemluvila

16

AGENT JFK - ZATM�NÍ

a Johnovi neušlo, jak si od ní všichni udržují nenápadný, le� patrný odstup. Po jejích slovech n�kdo vyprskl a Boris vztekle vysko�il.

"Tak ješt� tyhle kecy mi tu chyb�ly! Jdu spát, už na to nemám náladu!" Vyšel ven, praštil dve�mi a Ková� slyšel souhlasné mru�ení. Falk se

s povzdechem oto�il. „Sef, nemohlo to po�kat? A co ty, po�ád si nic nepamatuješ?" John

pochopil, že ta otázka platila jemu, a jen se kysele usmál. "Ne ... v jakým že jsme m�st�?“ Falk pochopil, že nežertuje, a zachmu�en� pot�ásl hlavou. "V Plzni. Takže po�ád nevíš, co ti stalo p�ed tou cvokárnou?" "Ne. Mám naprosté okno, nevíte n�co vy?" "Málo. P�ed t�emi dny n�kdo p�epadl Exxycorp, Erskinovu hlavní

laborato�. Z�stala tam hromada mrtvol a protože t� sebrali n�kde pobhlíž s boucha�kou a bez dokladú, spadlo to na tebe. Str�ili t� na zotavenou do cvokhausu a víc nevíme."

John potla�il povzdech. Nem�l ani potuchy, o �em mluví, a navíc chápal, že na vyptávání není vhodná doba, ne dokud kolem obchází duch nebožtíka Rollyho.

„A vy? Jak jste se k tomu dostali?" "P�es Hausera, to je jeden šíbr, co nám ob�as sjednává kšefty. Tví lidi ho

najali, aby t� dostal ven, a on to dohodil nám." Ková� ucítil další varovné bodnutí. "Jaký lidi?" „Neptal jsem se, máme dost svých problémú. V�d�t, jak to skon�í, hyl

bych zv�dav�jší, ale je pozd�, a dohoda platí, jsi tu. Tví kámoši slíbili šest set litr� mínus provizi pro Hausera, sch�zka je zítra. Dají je a jsme si kvit, víc m� nezajímá.“

"A když nedají?" "Tak moment!" Falk vysko�il a najednou stál p�ímo p�ed ním, Ková� si ani nesta�il

uv�domit, jak. Z jeho tichého hlasu mrazilo. "Koukej, mn� je fuk, kdo jseš nebo co jsi provedl. Ale Rollyho jsem znal

dýl než jsi na sv�t� a te� je mrtvý, takže jestli je to bouda, dob�e si ji rozmysli, protože i když tvý kámoši nezaplatí, po�ád m�žeme vycucnout tebe!“

17

PÁR LITR�

„V po�ádku!" zvedl John smí�liv� ruce. "Na m� se vztekáš zbyte�n�, vím ješt� mí� než ty. Ale i když to byl obchod - díky za pomoc."

Vypadalo to, že �ást Falkova vzteku vyprchala. „Dobrý. Asi mi ujíždí nervy ... a t�eba ti pom�žeme, Sef, co jeho šaty?" „Leží n�kde v policejním skladu. Tyhle dostal až po zat�ení, jsou

k ni�emu." „Hmm." Falk�v pohled se zastavil na Johnov� ruce. "A prsten? Ten

p�ece musel mít už p�edtím. „Možná." Sefora položila knihu, kterou celou dobu �etla.

„P�j� mi ho." Ková� se pokusil vyhov�t, ale nešlo to. Prsten sed�l napohled voln�, ale

a� tahal jak cht�l, nemohl ho sundat, byl jako p�ilepený. Sefora zavrt�la hlavou.

„Tak mi podej ruku. Ková� zaváhal. "Pro�?" "Chci zjistit, co si pamatuje.“ „Ten prsten?" John se málem rozesmál. "Jist�. Sef je stopa� - nejlepší, co znám, mimochodem," Falk se na Johna

zadíval, jako by nechápal n�jakou zcela samoz�ejmou v�c. "Ne�íkej, že jsi o nich nikdy neslyšel."

"Snad, nepamatuji se.“ S pokr�ením ramen podal Sefo�e ruku. Chladnými prsty mu sev�ela dla�

a ukazovákem p�ejížd�la po hladkém kovu, v obli�eji se jí znovu objevil prázdný výraz.

"Není to jenom prsten," konstatovala po chvilce. "Má význam, n�co ukazuje.“

„Co?“ Nepatrn� zaváhala, její prsty se pohnuly. "N�co, �eho se bojíš. Dala

ti ho žena. Blondýna, siln�jší postavy. V��íš jí. �íká ti to n�co?“ Ková� zavrt�l hlavou. "Ne. Víš jméno?“ Další zaváhání. "Ljuba.“ "To je mi pov�domé!" vydechl John. "Ur�it� ji znám. Kdybych si

vzpomn�l...“

18

AGENT JFK - ZATM�NÍ

"Když ti ho dávala, byli tam i n�jaký muž ... Ross. A profesor von Wonder.“

Ková� jen zavrt�l hlavou. "N�co po tob� cht�li. M�l jsi n�co rychle ud�lat ... n�co d�ležitého

p�inést, vrátit.“ "Víš co?" otázal se Falk napjat�. "Ne.“ Sefora vydechla a pustila Johnovu ruku, náhle vypadala unaven�. "Je mi líto. Ta amnézie smazává obrazy, ale je tam ješt� n�co, n�ja-

ká bariéra. Jako by ten prsten nebyl odsud." "Jak, odsud?“ Sefora neodpov�d�la. Jen zvedla obo�í a John se navzdory údivu usmál. "T�eba je ten prsten zásnubní. Možná je Ljuba bohatá vdova a platí vás

ona, protože já nemám zrovna ani desetník." Falk se na n�j p�ekvapen� zadíval: "Co po�ád máš s t�ma prachama?

Myslíš, že bysme šli do n��eho takového pro n�jaký teploušský drobný?" "Jak drobný? Šest set tisíc se mi zdá celkem dost." "Matko, jakých šest set tisíc?!" Falk zíral na Ková�e s naprosto zmateným výrazem a ten si p�ipadal,

jako by se ocitl zpátky v blázinci, navíc post�ehl, jak na n� stejn� udiven� civí i všichni ostatní v místnosti. N�co tady rozhodn� bylo špatn�.

"Koukni," vypravil ze sebe, "�íkal jsi, že mý lidi slíbili šest set litr�, když m� dostanete ven, správn�?"

"Správn�, a?" "A myslel jsem, že šest set litr� znamená šest set tisíc, p�eci se to �íká.

Sakra! �eho t�ch šest set litr� vlastn� je?!" položil John kone�né tu správnou otázku, než však Falk stihl odpov�d�t, Dany u svého stolu náhle vybuchl smíchy, že ani nemohl promluvit.

"Falku, ty to nechápeš?!" kuckal ze sebe. "On nic neví! Je tak mimo, že v�bec nechápe, o co jde. Myslí si, že jsme normální teplouši!“

Z ni�eho nic se za�ali šklebit i ostatní a najednou se všichni smáli nahlas a zírali na Johna Ková�e, který se cítil jako klaun na naroze-

19

PÁR LITR�

ninové oslav�. Jediná Sefora nehnula brvou a Falk, p�estože mu cukalo v koutcích, pot�ásl hlavou.

„V tom p�ípad� t� asi �eká malý p�ekvapení. Víš, já i ostatní nejsme tak úpln� ... b�žný lidi. Vlastn� se dá �íct, že pat�íme k místní menšin�."

„A k jaký? Bar u Modrý úst�ice?" p�inutil se Ková� zasmát, p�estože mu veselo nebylo.

„Ne, trochu jiný. Víš, t�ch šest set litr� je vážn� šest set litr� - šest set litr� krve. Protože já i ostatní ji tak trochu pot�ebujeme ... k pití."

„Co?!“ Falk rezignovan� obrátil o�i v sloup. „Koukej!“ Dv�ma prsty nadzvedl sv�j horní ret... a John Ková� šokovan� zíral na

dva dokonale bílé špi�áky, o dobrého p�l centimetru p�esahující zbylé zuby ve Falkov� dokonalém chrupu, zatímco se Dany znova zašklebil.

„Jsme upí�i, už ti to došlo?"

20

PROTISTRANA

Robert Erskin zamyšlen� zkoumal údaje na obrazovce po�íta�e. Spletitá pavu�ina dce�iných firem, skrytých kont a krycích organizací na p�ti kontinentech m�la jen jediný ú�el: Utajit peníze. Erskin byl realista. V�d�l, že až vyjde najevo plný rozsah jeho �inu, rázem se stane jedním z nejhledan�jších lidí na Zemi, a v�d�l také, že ho nikdy nechytí. V zásuvce stolu m�l už p�ipraveny pasy na t�i r�zná jména. Osobní tryská� ho �ekal na letišti jen pár kilometr� odsud, b�hem hodiny opustí vzdušný prostor Evropské unie, a pak m�l p�ed sebou karibské ostrovy, švýcarské plastické chirurgy, tajná konta v afrických bankách. Jen v rovníkovém pásmu si vybudoval takovou sí�, že mu tam pat�ily prakticky celé vlády. Na n�ho budou krátcí... uv�domil si, že už zase svírá v prstech ten malý kousek železa na �etízku u krku. Zabloudil pohledem ke Kate�inin� fotografii na stole a usmál se, hezky jedno po druhém.

Pomsta nejlíp chutná zastudena. Ozvalo se zaklepání a do kancelá�e vešel vysoký mladík v dokonale

st�iženém obleku, jak z reklam na mladého byznysmena. "Zdravím, pane Viku," kývl Erskin. "Jak pokra�ují p�ípravy?“ "Uspokojiv�. Naše záležitost v Pákistánu je vy�ízena. A technici do-

kon�ili instalaci záložního zdroje energie. Pokud bychom to za�ízení ješt� použili, nedojde už ke komplikacím a zbytek úprav bude hotový do zítra. Nem�jte obavy," ušklíbl se Vik spokojen�. "Nemají žádné podez�ení.“

„Výborn�. A Ferrelova banka?" Vik se zadíval stranou. "Bohužel. Pan Ferrel se ukazuje být velmi

tvrdohlavý. Zvýšili jsme nabídku už trojnásobn�, p�esto stále odmítá prodat sv�j podíl."

"Mrzuté." Ferrel�v bankovní d�m m�l výbornou pov�st a v Erskinov� stroji

p�edstavoval d�ležité kole�ko. Bohužel Fenel pat�il mezi finan�níky

21

PROTISTRANA

staré školy se všemi t�mi hloupými etickými zásadami. Popravd� už za�ínal být dost otravný.

„Pan Ferrel má vnuka na Cornellu," nadhodil Erskin zamyšlen�. „Jednou jsem se s ním setkal, nadaný mladík. D�de�ek je na n�j právem

hrdý.“ "Rozumím," Vik�v levý koutek vylétl vzh�ru. „Navrhujete n�jakou ...

nehodu?" “Ale ne, to že jsem �ekl?" zavrt�l Erskin pobou�en� hlavou. "Jaká

nehoráznost, jsme snad n�jaká mafie? I když, teoreticky by podobná tragická událost jen uspíšila odchod pana Ferrela do penze a jeho nástupce by byl mnohem p�ístupn�jší dohod� ... "

„Chápu. Zavolám našim lidem ve Státech." Vik vyšel ze dve�í a Erskin se zasmál. Svým zp�sobem se mu ten mladík

zamlouval. Bylo p�íjemné, rozum�t si s n�kým bez zbyte�ného vysv�tlování, na druhou stranu nezapomínal na jeho zdravotní záznamy. Zejména psychiatrický posudek byl poutavé �tení, pan Vik skrýval pod seriozním zevnéjškem choutky, kterým ob�as dal pr�chod, a za fakt, že to zatím prošlo bez následk�, mohl d�kovat jen otci, poslanci Evropského parlamentu. Z toho d�vodu ho Erskin držel zkrátka ... t�ebaže s tím soláriem m�l dobrý nápad, to musel uznat.

Další návšt�vník vešel do kancelá�e bez klepání a rovnou si sedl do m�kkého k�esla proti stolu. Nikdo jiný by si tohle nedovolil ani ve snu, ale on to ud�lal naprosto samoz�ejm�. Robert Erskin se díval do jeho bledé tvá�e a znovu si uv�domoval, co pro n�j ten muž znamená. Byl jediný, kdo od samého po�átku znal celý rozsah jeho plánu, nenahraditelný spojenec. A cítil k n�mu takový odpor a nenávist, že málem zvracel, kdykoliv na n�ho jen pohlédl.

„Takže nemáte nic, Hesse," konstatoval. "Zdá se, že ta banda ne-schopných ubožák�, jak jste je prve nazval, vás p�kn� dob�hla,“

Úmysln� vkládal do slov nejv�tší výsm�ch, jakého byl schopný, p�estože chápal, že je to pošetilé. Hesse za nic nemohl a situace, která vznikla, byla nebezpe�ná hlavn� pro n�j, ale Erskin si prost� nedokázal pomoci. Oslovený jen pokr�il rameny.

„Nemyslím. Byli rychlejší, dostali se k n�mu d�ív. Nevadí. Vyzvedneme si ho zítra."

22

AGENT JFK - ZATM�Nf

„A do té doby všem �ekne, co ví!“ "Kdyby n�co v�d�l, už by to ud�lal. A brzy bude pozd�." "P�esto, uv�domujete si, co se m�že stát? Práv� te�, když jsme krok

p�ed cílem? Laborato�e jsou p�ipravené, ale nem�žeme za�ít a pokud data nezískáme do týdne ... "

"Získáme je. Skon�íme p�esn� podle rozvrhu .. , Ale co to slyším? Snad ne strach?“

Po bledé tvá�i stovky let starého mladíka se mihl pohrdlivý úsm�v a Erskinem zacloumala vlna vzteku, st�ží se ovládl.

„Ne!" odsekl. "Opatrnost, tu vy z�ejm� neznáte. Mimochodem, v mrazáku dole našla služba t�lo jedné laborantky. N�který z vašich cucák� se už zase neudržel, že?“

V Hesseho tvá�i se objevilo znechucení: "Faffy, Dohlédnu, aby se to neopakovalo.“

"To doufám. Vydržte se svojí bandou ješt� ten týden. Pak se m�žete vy�ádit, moc rád se budu dívati jak vás naráží na k�l!"

Hesse ztuhl. Štíhlé prsty se mu napjaly, st�íbrný medailon na krku se zachv�l, ale nakonec se jen usmál, v tom úsm�vu však nebyl humor, jen zlá, chladná povýšenost.

"D�kuji.“ Bez ohlédnutí vyšel ven, v zádech p�i tom cítil Erskin�v vít�zný pohled,

V p�ední místnosti na n�j už �ekali dva muži. První, jehož výraz z jistého úhlu pozoruhodn� p�ipomínal krysu, se vesele zašklebil.

"Tak co? Dostal jsi na�ezáno od šéfí�ka? Dej bacha, abys p�íšt� nešel spát bez ve�e�e!"

Hesse neodpov�d�l. Ude�il bez p�ípravy, levou rukou, rychle jako kmitnutí motýlího k�ídla. Faffy p�elet�l celé atrium, smetl kv�tinový stolek a narazil do zdi. Zhroutil se na kolena a s rukou na ústech se rozkašlal, mezi prsty mu proudem tekla sv�tle r�žová krev, na podlaze zazvonily oba vyražené špi�áky.

"To je za tu holku. Varoval jsem té už jednou, te� m�žeš pít krev leda z hrnku. A pamatuj si: P�íšt� t� zabiju!“

Hesseho hlas byl naprosto klidný. „Ja-ká hol-ka! Vo-vo �em to mluvíš?" koktal Fafty ot�esen�, ale Hesse se oto�il, v�noval jeden chladný úsm�v vyd�šené tvá�i Roberta

23

PROTI STRANA

Erskina, který vše sledoval prosklenými dve�mi kancelá�e, a zamí�il pry�. Druhý muž ho následoval, byl vyšší ale o poznání starší, s šediv�jícími vlasy na skráních.

"Co se stalo?" otázal se mírn�. "Ne�ešíme disciplinární otázky ra- d�ji v soukromí?"

„Ano. Ale n�kdo pot�eboval lekci. " "Faffy je hlupák." "Jeho nemyslím." Hesseho tvá� zk�ivil trpký úsm�v. "Pan Erskin si zase

rozhodl zavzpomínat na minulost." Muž zachmu�en� pot�ásl hlavou. "Nelíbí se mi to, Gerdi. Ty to nevidíš, ale ten �lov�k t� nenávidí.

Nenávidí nás všechny, ale tebe nejvíc, a je to po�ád horší. D�ív nebo pozd�ji se p�estane ovládat."

„Výborn�,“ p�ikývl Hesse, "už se nem�žu do�kat. Idiot! Vid�l jenom spálenou mrtvolu v márnici. Já se ale musel dívat, jak-„

Nedomluvil. Jen dlouze vydechl a zbytek v�ty z�stal poh�bený v jeho nitru, jako vždycky ... Jochen Merck si tiše povzdechl.

Zahnuli z hlavní chodby a prošli bezpe�nostním uzáv�rem do koridoru podél laborato�í. Za prosklenými st�nami se v podtlakov� chrán�ných prostorách už týden �inili technici, Erskin na�ídil n�jaké stavební úpravy. Hesse nechápal pro�, když to tu celé brzy ztratí význam, ale bylo mu to up�ímn� jedno, teprve po dlouh� chvíli znovu promluvil.

„A co ty, Jochene? Zdá se, že si dnes vezmeš zase volno, mám pravdu?" „Asi. Stejn� tu nejsem k ni�emu.“ „Hmm ... stojí aspo� za to?“ Hesse p�ejel pohledem Jochenovo ležérní sako a pe�liv� u�esané vlasy a

jeho úsm�v se nepatrn� rozší�il. „Doufám, že sis našel n�koho svého v�ku.“ „To bych musel hledat p�íliš dlouho! Carpe diem, Gerdi, co záleží na

stá�í? Myslím, že bys to m�l taky zkusit. Trávíš moc �asu prací a vzpomínkami. To není dobrá spole�nost.“

„Bez obav. Na rozptýlení bude �as, až skon�ím." Jochen se tentokrát neusmál. „No, práv�. D�lá mi starosti ... co kon�í.“ „Jak to myslíš?“

24

AGENT JFK - ZATM�Ní

"Jak?" Jochen Merck se zastavil. "Ty se ješt� ptáš, Gerdi? Skute�n� se ti zdá správné, co chystáme, necítíš ani stín pochybností?“

„Ne.“ „To já ano, a velký. Copak vážn� v��íš, že tohle n�co zm�ní'!" "Zm�ní. Probudí nás to!“ „Probudí? Nep�ipadá mi, že bych zrovna spal." „Opravdu?“ Hesse se zastavil. ,,Jochene, podívej se na nás. Ztrácíme sami sebe, krok za krokem, a ani

to nevidíme. Žijeme v jejich m�stech, posloucháme jejich zákony, místo krve se už živíme jejich um�lým hnusem a zdá se nám to normální, dokonce správné! Sílu a nesmrtelnost m�níme za pohodlí, které nás ni�í... �ekni, �teš ješt� noviny?“

„N�kdy.“ „Já je �tu poslední dobou po�ád. Víš, že projekt mapování genomu bude

dokon�en nejpozd�ji do osmi m�síc�? A víš, že v Americe už te� existuje firma, která nabízí rodi��m p�edem si vybrat, jakého bude jejich dít� pohlaví? Všichni jsou z toho nadšení - zamyslel ses, kde to skon�í?“

„Ne. Ale p�iznávám, že v�decké zázraky už pro m� trochu ztrácí kouzlo, asi jsem jich vid�l p�íliš mnoho.“

Jochen p�esto zvážn�l a Gerhard Hesse se naléhav� p�edklonil. „Chceš v�d�t, co je už od úsvitu �asu v o�ích lidí ten nejhorší zlo�in?

Není to vražda, sodomie ani kací�ství, to všechno dokážou omluvit, odpustit, dokonce se tím pyšnit. Ne, je to odlišnost. P�es všechny slavné žvásty o toleranci je odlišnost n�co, s �ím se u druhých nikdy nesmí�í. Zatím nem�li na vybranou. Ale te� drží kone�n� klí� k ateliéru, jen za�ít tvo�it. Nelíbí se vám syná�ek s hn�dýma o�ima? Píchncme injekci a hned budou modré. Nebo madam radši zelené? S politováním vám oznamujeme, že podle analýzy DNA bude vaše krásná dcera tak trochu lesba. Strašné, ale sta�í tahle injekce a všechno bude, jak má být. To je ta jejich krásná budoucnost: Modroocí chlape�ci , z katalogu!"

„P�eháníš,“ Jochen Merck se usmál. „Vím o lidech víc než ty, ale tak hloupí zase nejsou.“

25

PROTI STRANA

"Jsi naivní, Jochene. Jsou stádo, které chce jen dv� v�ci: pastvu a klid. Zruš sociální podporu a cikáni budou stát fronty na injekce, až je budou mít. Kolik negr� myslíš, že bude chtít z�stat negry, když vážn� dostanou na vybranou? Kolik arabáku se bude radši na každém letišti svlékat do naha, než aby se za�adili k v�tšin�? A my? Už te� nás p�edvádí jako ubohé, nemocné chudáky, za jak dlouho asi budou mít n�jakou injekci i pro nás? Takovou, po které budeme zase normální?!"

„Máme svou v�li. M�žeme odmítnout." "A ty v��íš, že budou tak laskaví? Tisíce let jsme se živili jejich krví,

vyhrávali nad jejich lovci, pronásledovateli, inkvizitory, dokazovali jim, že jsme chyt�ejší, siln�jší - vážn� myslíš, že nám to jenom tak odpustí? Zm�kli jsme, nechali se omámit jejich pohodlím, a to nám zlomí vaz, kone�n� se jim povede, co nedokázali celá staletí. Práv� te� je možná poslední šance to zastavit, vrátit nás zpátky k tomu, co skute�n� jsme. To je d�vod, pro� to d�lám - a p�ísahám Matce, Jochene, zabiju každého, kdo mi bude stát v cest�!"

26

�EKÁNÍ

"Hej, ty! Kam, kruci, myslíš, že jdeš?!" John Ková� ztuhl s rukou na klice. Zamrazilo ho, p�esto odpov�d�l

klidn�. "Ven. Když se trochu projdu, t�eba si vzpomenu ... " "A zmizíš, než dostaneme zaplaceno! To ur�it� - tady budeš!" Boris�v p�íkaz byl jasný, a pravdou bylo, že p�esn� to Johna napadlo,

by� z jiných d�vod�. Koutkem oka se ohlédl. Boris tu byl sám. Nevypadal ani ozbrojený, Ková� zaváhal... a stáhl ruku zp�t. Ze svého út�ku si pamatoval jen útržky, avšak to, jak Sefora holýma rukama trhá zazd�nou m�íž a ská�e s ním ze t�etího patra, zapomenout nedokázal, na rva�ku s n�kým podobným se rozhodn� necítil.

„Divný“ zavr�el, "Falk se nezmínil, že jsem tu zav�ený.“ "Nezájem. Žaluj m�!" ušklíbl se Boris a zavrt�l hlavou. "Stejn�, kam I

bys cht�l jít? Nikoho neznáš, nemáš prachy ani papíry a seš hledanej. Co bys d�lal? Vyžíral popelnice a spal pod mostem, dokud t� nesbalí a nehodí zpátky do cvokhausu?"

Ková� musel uznat, že v tom má pravdu. "Kdybych si aspo� na n�co vzpomn�l!“ "Jo, máš to blbý“ souhlasil Boris s neskrývanou škodolibostí. "Ale

Sefora �íkala, že traumatická amnézie v�tšinou netrvá dlouho, tak se ti snad �asem rozsvítí.“

John zabloudil pohledem ke stolku v rohu. Tlustá kniha ležela tam, kde ji Sefora odložila, neodolal a zvedl ji. Byla vázaná v k�ži a vypadala sta�e, bez jakéhokoliv nápisu na desce. Nahodile otev�el a p�ekvapen� zíral na sloupce znak� z úzkých šipek, n�jaké klínov� písmo.

"Bejt tebou, ned�lal bych to. Jestli Sefora pozná, že jsiI šahal na její krámy, povezeme t� kámoš�m na kriplká�e, když budeš mít št�stí.“

"Chápu," položil Ková� knihu. „Nic ve zlým, ale co je Sefora za�? Zdá se, že mezi vás n�jak nezapadá.“

27

�EKÁNÍ

"Jo, to se už magor�m stává. Z t�ch jejích kec� jsou všichni na hlavu, kdyby do ní Falk nebyl ud�lanej, dávno by ji-"

V tu chvíli bouchly dve�e a Boris rychle zmlk!.John se ostražit� na-rovnal, ale dovnit� se protáhl jen malý chlapík v bund� a vytahaných džínách.

"Klid, panstvo, to jsem já. Borisi, jak slyším, po�ád ti to kecá. Bejt tebou, nechám Falka a Sef na pokoji, nebýt jich, jsme už všichni aspo� dvakrát tuhý."

„Mluv za sebe!" odsekl Boris, avšak p�esto viditeln� zkrotl. Návšt�vník mrkl na Johna. "Tak ty jsi ten poklad? V�era to nešlo zrovna podle plánu, ale t�ší m� -

já jsem Matyáš." ,,]ohn“ zavrt�l Ková� hlavou. "N�kde jsem �etli že upí�i bývají p�es den

spíš zalezlí.“ „To bude asi tím, že nejsem upír,“ rozesmál se Matyáš. Jenom pro

Falka ... pracuju.“ "Tak co?" zavr�el Boris. "Je velkej randál?“ Matyáš zvážn�l. "Ne. Prohlídl jsem noviny, zprávy i Internet a ani �uk - nikdo se nikam

nevloupal, nezbouchal ochranku a nepustil jednoho cvoka, všechno je naprosto a dokonale v po�ádku."

Ková� pochopil, že mluví o jeho v�erejším út�ku. "Trochu divný, ne?“ namítl. "Jo," souhlasil Matyáš. „Hodn� a napadají m� jenom dv� vysv�tlení.

Bud' tvý kámoši všechno ututlali, anebo to stornovala speciálka." Tentokrát Boris neodpov�d�l, ale Ková� v jeho o�ích zahl�dl úlek. "Co je speciálka?" "Speciální útvar ministerstva zdravotnictví pro kontrolu nemocí," ušklíbl

se Matyáš. "Tak se to jmenuje ú�edn�. Ve skute�nosti je to oddíl, co dohlíží, aby upí�i ned�lali bordel, a když ho ud�lají, aby o n�m nikdo nev�d�l."

"Jo," kývl Boris, "a moc se s tím nepá�ou. Poldové t� zav�ou nebo zast�elí. Ale jak namíchneš speciálku, prost� zmizíš - takhle!" luskl prsty.

"P�lka toho oddílu jsou prej lidi a p�lka upí�i, elitní stopa�i,

28

AGENT JFK - ZATM�NÍ

který krmí mati�ka vlast, takže žádnej ke�up. Jsou jak sme�ka ps�, ne· zbavíš se jich ve dne ani v noci, dokud t� nedostanou.“

"Doufali jsme, že je to nebude zajímat,“ navázal Matyáš. "Speciálka ne�eší klukoviny, jen velký pr�sery, ovšem tohle ticho ... "

Nucen� se usmál. "No, m� to bude stejn� brzy fuk ... ale hele, mám i dobrý zprávy!"

hodil na st�l noviny, palcový titulek hlásal: Rozsudek v kauze Exxycorp potvrzen. "Ne�íkal jsem, jak to dopadne?“

"Pche!“ Boris se opovržliv� ušklíbl. "Cár papíru. Zm�ní se kulový, Erskin skoupí konkurenci a zas bude všechno p�i starým."

To Ková�e zaujalo. Zadíval se pod titulek na fotografii vysokého muže st�edního v�ku s buldo�ím výrazem ve tvá�i. Popisek byl stru�ný, jako by �ekal, že každý p�esn� ví, o koho jde - Robert Erskin.

"Tak toho jsem m�l p�epadnout? A co vlastn� je ... hemosyntetlcká reptura t�etí generace?" p�e�etl slovní spojení z �lánku.

"Co, ty neznáš ani ke�up?" Boris se znova rozesmál, ale Matyáš trp�liv� zavrt�l hlavou. "Ale že upí�i pijí krev snad víš?“ "Jo," ušklíbl se Ková� k�iv�, „to jsem už n�kde slyšel.“ "No. A hemosyntetikum je prost� náhražka krve pro upíry, �íkají mu

ke�up. První verzi prý vyrobil sir Francis Bacon n�kdy ve t�ináctým století, ale tahle je pochopiteln� ú�inn�jší, pár lok� tejdn� a nepot�ebuješ ani kapku krve.“

„A ten Erskin?“ "Erskinova firma, Exxycorp, má výhradní licenci na dodávky ke�upu v

celý Evropský unii i Americe. Vyrejžovali už majlant, ale taky proti sob� poštvali kdekoho, až padla kosa na kámen, pár malých výrobc� je dalo k soudu. Táhlo se to osm let, ale ted' padl rozsudek - na základ� antimonopolních zákon� Unie Erskin ztrácí výsadní právo na patenty a je povinen uvolnit receptury t�etí generace konkuren�ní výrob�."

„Zajímavý. A kolik upír� tu vlastn� je? „Dv� procenta sv�tový populace, tak si to spo�ítej - a p�edstav si ty

prachy.“ "Tak to má pan Erskin asi radost, ale co já? Pro� bych p�epadával jeho

laborato�?"

29

�EKÁNÍ

"Jo, s tím ti neporadím,“ pokr�il Matyáš rameny. "Erskin je divnej patron, má pov�st... ale to je na dlouho a musím jít. Jo, kdybys cht�l, doleva po schodech mám kutloch. M�žeš tam zalízt, když už t� nepustí ven."

"Díky, to se hodí“ Ková� zavrt�l hlavou. „Stejn�, jak to vlastn� funguje? Chci �íct, upí�i a krev je jasné, ale co zbytek? T�eba slunce ... "

„Jo, to taky funguje,“ souhlasil Matyáš. "Slunce, UV sv�tlo, rentgeny ... moc špatný."

„A rakve?" „Myslíš bedny? Jasn�, máme, docela moderní. „K�íže? esnek?“ "Cože vyprskl Boris. "Chceš nás dusit v kostele topinkama? Sakra, ty asi

do cvokárny fakt pat�íš, že jo?" John Ková� jen vydechl. „MysIím, že si p�jdu radši lehnout. N�co mi

�íká, že dneska bude dlouhá noc. Nashle." "Jo. Dlouhá a možná p�kn� horká, chlape�ku."

Gerhard Hesse sed�l a nechával vznešené tóny hudby rozeznívat svou mysl. P�ed okamžikem m�l ješt� zav�ené o�i, ale otev�el je, když p�es koncert uslyšel kroky.

"Otto," usmál se slab�. "D�je se n�co'?" „Ne, majore, všechno je v po�ádku. Je vám dob�e?" "Ano. A takhle mi už ne�íkej." "Pro�? Je to p�ece vaše hodnost." "Byla. A nejsem na to nijak pyšný." Lehce zesílil hudbu "Víš, co to je?" "Opera?“ Hesse se zasmál, hudba byla sice pro Ottu špan�lská vesnice, ale aspo�

um�l být stru�ný. "Správn�. Verdiho Rekviem. Tahle �ást se jmenuje Dies irae, Den

hn�vu. Na podzim roku 1944 jsem ji slyšel zpívat v�zn� v Terezín�, N�mci uspo�ádali koncert pro ty blázny z erveného k�íže, aby p�edvedli, jak se tam Žid�m dob�e žije. To už jsem v�d�l, jak to skon�í, ale tohle mi otev�elo o�i definitivn� - druhý den jsem zb�hl. Zvláštní,

30

AGENT JFK - ZATM�NÍ

že? Žijeme staletí a nikdo z nás nikdy nevytvo�ll nic takového. N�kdy p�emýšlím, �ím to je ... možná kratší svíce vážn� ho�í jasn�ji. Pantarei �íkala-„

"Kdo?" Hesse sebou trhl. Až te� si uv�domil, že vyslovil její jméno, poprvé za

dlouhou dobu. Zavrt�l hlavou. Mohl Ottu odbýt. Na druhou stranu, on a Hans byli jediní, kterých si tém�� vážil. Oba byli Nachtskriege�i a za války dosáhli d�stojnické hodnosti stejn� jako on, ostatní byli jen pakáž, kterou posbíral b�hem út�ku, po�ínaje tím zmetkem Faffym, kterému bohužel dlužil. Trpce se ušklíbl.

"Pantarei, má žena. Už nežije." Otto p�ekvapen� zvedl obo�í: "Netušil jsem, že jste m�l ženu.“ "To bylo dávno. Poznali jsme se v Alexandrii, byla správkyní Velké

knihovny. A potom ... " Hesse nedokon�il. Celý ten p�íb�h znal jen Jochen Merck, který na to

m�l právo, a a� si Otty váži1 jak cht�l, tak to z�stane. Ten jeho pocit vycítil a rychle obrátil list.

"Dokon�ili jsme bezpe�nostní a po�íta�ovou kontrolu. Bez výsledku.“ Hesse znovu kývl, nep�ekvapilo ho to. "Takže po�ád netušíme, odkud

p�išlo to varování p�ed Ková�em?" "Ne," zavrt�l Otto hlavou. "Jestli ho sem poslali od nich, nechápu, pro�

byl sám a hlavn�, pro� nás varovali. Nedává to smysl.“ "Nedává to smysl nám. Nevidíme do toho, ale na tom nesejde. Musíme

dostat Ková�e a Falka, dokon�it plán. Pak p�ijde na �adu Mallory, slídí už kolem p�íliš.“

"To je pravda“ souhlasil Otto. "Má dobré muže, v�tšinou veterány, navíc zbran� i kontakty, vybudoval si tu vlastní sí�. Je mnohem nebezpe�n�jší než Falk."

Hesse v t�ch slovech post�ehl jemnou výtku, ale zavrt�l hlavou: "Tomu nerozumíš, neznáš ho. Falk je hmyz, který ti bzu�í u hlavy,

bodne, kde to nejvíc bolí, a zmizí, než se stihneš ohnat. Dva roky jsem ho m�l za války na krku, dostal jsem každého, koho znal, ale on byl po�ád o krok nap�ed, pozabíjel polovinu mých muž�, smál se mi p�itom do o�í... jen kv�li n�mu m� štvalo, že jsem utekl. Opakovat se to nebude, tentokrát to dotáhnu do konce."

31

�EKÁNÍ

"Chápu. Musím te� jít. Kdybyste pot�eboval, majore ... " "Zavolám. A ne�íkejte mi tak!“ Ale Otto už byl pry�. Poslední dobou po�ád n�kam sp�chá, blesklo

Hessemu hlavou, ale pak jen zav�el o�i, znovu zesílil zvuk a nechal rty tiše opakovat latinská slova písn�.

Onen hrozný den hn�vu prom�ní všechno v popel. Jaká hr�za nastane, až p�ijde soudce, aby všechno p�ísn� rozsoudil. Nic nez�stane bez odplaty.

Usmál se a znovu si vybavil její tvá�.

32

KRVAVÝ KŠEFT

Dany položil na st�l d�ev�nou krabi�ku a �ernou tubu se šroubovacím uzáv�rem. Vysypal z krabi�ky hrst kovových vále�k� s hluboko vyrytými �ísly a písmeny a zaklepal tubou o st�l.

"Hej, Sef, dáme si jedno kolo? Dneska t� roznesu, cejtím to v kostech!" "Rad�ji ne. Nerada bych ti zas ublížila." Sefora, sedící op�t zády v rohu, se ani neoto�ila. "To nic. Nechali jsem se unýst, no. Ale dneska mám formu, p�ímo

slyším týct �ervenou!“ Boris vyprskl smíchy: „Nekecej. Ty m�žeš ješt� n�co prohrát?" "Sklapni! Mám ulitý zásoby, dobrý dva litry. No tak, Sef!!“ "Falk t� roztrhne vejp�l," varoval Pavel vážn�, "víš, co bylo posledn�.“ "Ale, to bylo nedorozum�ní! Sef, nenech se prosit!" Sefora si dlouze povzdechla. "Jak chceš. Tak to sestav - deset kamen�?" "Jasn�!“ Dany zru�n� vybral z hromádky desítku vále�k�, jeden po druhém za�al

ládovat do tuby a John Ková� se zv�dav� naklonil k Pavlovi. „O co b�ží?" „To je virgo, upírská hra," vysv�tlil Pavel polohlasn�. "První hrá� sestaví

kameny a druhý je má p�e�íst. St�ídají se a �ím déle hrají, tím je to t�žší, kameny nabírají echa, když skon�í, musí se vy�istit v kyselin�.“

Dany mezitím zašrouboval ví�ko a hodil tubu Sefo�e. „A te� se p�edve�!" Sefora ji chytila v letu a jen jednou p�ejela prsty po povrchu. "První je dvojka. Potom A, �ty�i, Q Z, osm, �ty�i, nula, T." S každým dalším slovem Danyho nadšený výraz vadl. "Poslední je devítka. �íkáš dva litry?"

33

KRVAVÝ KŠEFT

N�kolik lidí vyprsklo, Boris nejhlasit�ji, a Dany zrudl. "Sklapn�te!“ vybuchl. "Po�ád m�žu vyrovnat, d�lej, sestav to!“ hodil

Sefo�e krabi�ku. „Takže to je jako s tím prstenem?“ otázal se John. „Ona prost� pozná,

které tam vložil?“ "Jist�," p�ikývl Pavel, "myšlenky ulpívají na v�cech zrovna jako otisky

prst�, dají se �íst. Každý z nás to trochu umí, asi jako umí zpívat, jenomže n�kdo je holt um�lec jako Sef a n�kdo ... "

Starostliv� ztišil hlas. "Když to spolu rozjeli posledn�, Dany prohrál úpln� všechno a pak se porvali, málem ho zabila. Falk to zatrhnul a prohlásil, že jak tu uvidí n�koho hrát, z�ídí ho, že m�síc nevstane. To špatn� skon�í, a m�že za to ten šmejd Boris, po�ád do Danyho reje."

"Zdá se mi, že Boris reje do každého,“ neodpustil si John. "P�es den jsem si taky užil.“

„To v��ím. Proto ho Falk v�tšinou nechává hlídat, aby ned�lal dusno. Dany zatím p�evzal zp�t pouzdro a se soust�ed�ným výrazem ho obracel

v prstech. "První je V“ oznámil po chvilce. „Potom šestka, I, �ty�ka, devítka... ne,

�ty�ka, osmi�ka, C, L t�i... ne, sakra, S t�i..." "Ne." Sefora mírn� zavrt�la hlavou. "Nehádej. Poslouchej, musíš to

v�d�t, Dany, nep�emýšlet o tom!" „P�esta� m� pou�ovat!" vysko�il Dany a praštil tubou o st�l. "A p�esta�

mi do toho žvanit, chceš m� akorát rozhodit!" "P�i tom, jak hraješ, to nepot�ebuje," ušklíbl se Boris. "A v�bec, kdo si, sakra, myslíš, že-" Dany rázem dosedl na židli s výrazem nevi�átka a pár dalších, kte�í

pobaven� p�ihlíželi, se rychle oto�ili a d�lali, že nic nevidí. D�vod byl z�ejmý - Falk stál ve dve�ích a s mrazivým výrazem hled�l do místnosti. Rázem se rozhostilo ticho a Ková� se neubránil úsm�vu, p�ipomínalo to t�ídu, kam o p�estávce vpadl obávaný u�itel.

"Vidím, že máte zábavu,“ konstatoval Falk tiše. "Dany, ne�íkal jsem o tom n�co?"

"Ale, vždy� to nic nebylo. Sef mi jenom ukazovala-" "Jist�. Radím ti, nau� se aspo� prohrávat, když ne hrát, až tohle

34

AGENT JFK - ZATM�NÍ

p�edvedeš U Tornáda, vynesou t� po kouskách. A ty, necht�la sis ješt� n�kam zajít?“

"Ano," položila Sefora knihu. Prošla kolem, ale náhle se zastavila u Johnova stolu.

"Nedovolila jsem ti sahat na mé v�ci,“ promluvila s tím cizím p�ízvu- Kem, Ková� koutkem oka zachytil Boris�v škodolib� nedo�kavý pohled.

"Ne," odv�til klidn�. „Byl jsem zv�davý, promi�.“ "V po�ádku,“ pokývla lehce hlavou. "P�íšt� se zeptej.“ Bez ohlédnutí vyšla ze dve�í a Pavel hlasit� vydechl. "Máš ty št�stí," zašklebil se na Johna. "Když pomyslím, jak vyvád�la,

když jsem jí na tu blbinu sáh já ... " Ková� pokr�il rameny. "N�co nového?" "Ne." Falk dosedl k Johnovu stolu. "Mluvil jsem s Hauserem. Setkání je

dneska v p�t." "Trochu pozd�, ne?" ušklíbl se Pavel. "Svítá v šest.“ „Taky m� to napadlo, asi se cht�j ujistit, že je nebudeme sledovat. A ty? Žádná zm�na?" "Bohužel. Nejde to odložit? Aspo� pár dn�, než si na n�co vzpomenu.

Nevím pro�, ale nelíbí se mi to." „To jsme dva. Ale tvý kámoši na tom trvají, nemáme na vybranou.

Mimochodem, Matyáš odpoledne p�inesl poštu - Pavle," vyndal Falk tlustou obálku.

Pavel ji nedo�kav� roztrhl a vytáhl malý paperback. Obálku zdobil ký�ovitý obrázek upíra zakusujícího se do krku v�eštící nahé blondýny, titulek zn�l: "Al Žamboch, lovec upír�, svazek 18: Krvavé námluvy. Autor: Pavel Danert.“

Ková� vyprskl smíchy. "Ne�íkej, že to píšeš ty!" "Jasn�," zašklebil se Pavel. "A má to úsp�ch, to bys koukal." "A ví nakladatel, že jsi..." "Upír? Jist�, pro� myslíš, že to ode m� bere? Nech si ji. Jen dej pozor, a�

to nevidí Sef." "A co se jí na tom nelíbí?" "Ale nic," Falk si povzdechl. "Sefora je prost� v��ící. A bere holt víru

vážn� .. ."

35

KRVAVÝ KŠEFT

"Jakou víru?“ John zavrt�l hlavou. "Myslíš k�es�anství?“ "Proboha, ješt� to!" vyprskl Pavel. "Ne, myslím upírskou víru, lillit-

hiánskou. Vid�l jsi Knihu? A medailon, co nosí? Moc se v tom nevyznám, ale jsou tam i v�ci, který má každej upír dodržovat, jako nehanobit sv�j národ, a podle ní spadá AI Žamboch n�kam do týhle kategorie. Zkus se jí zeptat, až budeš mít tak t�i hodiny �as - samý kecy."

„N�co na tom ovšem je,“ namítl Falk. "Lidi se na nás po�ád dívají p�es prsty. A tenhle brak to živí, každej idiot, co si ho p�e�te, pak vážn� myslí, že noci trávíme takhle,“ píchl prstem do obálky. Sou�asn� se ozval mobil v jeho kapse, Falk okamžik poslouchal a vstal.

"Konec legrace. Matyáš je tu, jde se na v�c." Pavel rázem zvážn�l. "Všichni?" "Nechci tam dav. Ino s Maxem a Tonym povezou náklad a pak už jen

my se Seforou ... ty nejdeš!" zarazil Falk další otázku d�ív, než mohla být vyslovena.

"Ale no tak!" protestoval Eliot. "To není fér!“ „Bez �e�í. Chci mít pár hodin náskok, tak vezm�te boucha�ky a jdeme,

ostatní po�kají.“ Nikdo další neprotestoval a Ková� se nad tou disciplinou neubránil

údivu, ale ml�el. Falk odemkl bednu za barem plnou zbraní, v�tšinou pistolí, všechny vypadaly opot�ebovan�. Každý si vzal, co cht�l, a John nakonec neodolal a hrábl dovnit� taky. Spíš náhodou mu v ruce zústala malá beretta, vstr�il si ji dozadu za opasek a na chvilku ho napadlo, že si toho t�eba nikdo nevšiml...

"Fajn. Ale zkus to na n�koho z nás a budeš si ji tahat z krku.“ Falk se ani neoto�il. Vyšli ze dve�í a John se s úlevou nadechl sv�žího vzduchu. Ulice kolem

byla tichá, ale pak na rohu zablikalo sv�tlo a p�ed vchod p�edjelo auto. P�i pohledu na n�j Falk vyt�eštil o�i.

"Matyáši, ty cvoku jeden!" vypravil ze sebe. "�ekl jsem n�co nená-padného! Matko, pro� jsi nevzal rovnou prezidentskou limuzínu?!“

„Sorry, Falku,“ zašklebil se Matyáš a s odzbrojujícím úsm�vem uvolnil místo �idi�e terénního Volkswagenu Touareg v dokonalé meta1íze. "Já mám prost� rád velký káry. A když v tom autosalonu mají tak mizernej alarm. Aspo� bude kam natáhnout nohy, ne?"

36

AGENT JFK - ZATM�NÍ

Dany v sob� dusil záchvat smíchu, Falk jen zavrt�l hlavou. "Doufám, že aspo� na zboží jsi vzal n�co normálního!"

"Jasn�," kývl Matyáš na omlácenou dodávku p�es ulici. "A skladišt� s mrazákem je taky v cajku. N�co dalšího? Sotva stojím na nohou, rád bych se trochu vyspal"

"Fajn, dobrá práce. Když to vyjde, snad si kone�n� oddechneš." T�i chlapi zamí�ili k dodávce, Falk si sedl za volant Volkswagenu

a Ková� zaujal místo vedle n�j. "Kde je Sefora?" nadhodil. "Nem�la se taky zú�astnit?" "P�ipojí se. Poslal jsem ji n�co za�ídit," odv�til Falk a nastartoval. "Kam vlastn� jedeme?“ "Podzemní parkovišt� v centru. Do jedné tam jsme, radši pár hodin

po�kám." "Myslíš, že je to podraz?" vyslovil Pavel kone�n� bez obalu to, co

Johnovi táhlo hlavou. "Snad ne. Hauser je krysa, ale k nám byl vždycky seriózní. A místo hraje

pro nás, kdyby cht�li n�co zkusit, šli by spíš ven, nasadit odst�elova�e. Na druhou stranu se mi nelíbí ta cena, trochu moc za jednoho chlapa. Možná jsi n�jakej terorista nebo pr�myslovej špion, kolem Erskina to poslední dobou dost smrdí."

"Matyáš mi n�co nazna�il,“ p�ikývl Ková�. "Že vyrábí tu um�lou krev pro upíry, ke�up. Ale to asi nebude všechno, že?"

"Ne," povzdechl si Falk. "Erskin byl vždycky žralok, ale jinak nic ne-obvyklého ... do tý v�ci s jeho rodinou. M�l ženu a malýho kluka. P�ed osmi lety si dv� bandy upírských grázl� vy�izovaly v Praze ú�ty p�ti kilama semtexu a oni se k tomu p�ipletli, bylo to zlý. Erskin se pak stáhl do sebe a za�al bejt divnej, zvláš� když rozjeli ten soud s jeho firmou. D�ly se p�i n�m r�zný v�ci. Pár sv�dkú si vyrazilo zaplavat ksichtem dol� v Labi, jeden právník zkusil skákat bez padáku z letadla, a tak. A naposled p�ed týdnem našli tady v Borským praku doktora Gellera, to byl šéf Erskinova výzkumu, co dostal licenci s Nobelovou cenou, spálenýho. N�kdo se na n�m p�ed tím hezky vy�ádil, Ncp�ál bych ti to vid�t. Taky se �íká, že Erskin má n�co jako zvláštní ochranku, pár upír�, co pro n�j vy�izují jistý záleži-tosti. Nevím. Ještl� p�ed pár lety bych tomu nev��il, ale te� ... "

37

KRVAVÝ KŠEFT

"Chápu,“ p�ikývl John. "A co znamená dostal licenci?" "Ministerstvo a vláda ud�lují každý rok ur�itej po�et licencí, myslím

povolení stát se upírem. V�tšinu dostávají nevylé�iteln� nemocný, ale zavedly se i licence za zásluhy, t�eba za Nobelovu cenu. Geller ji m�l za n�co kolem vakcíny na AIDS, nevím p�esn�."

"Zajímavé. Takže upírem nem�že být každý?" „Blázníš?" Dany se rozesmál. „Už te� je Zem� p�elidn�ná. A kdyby

p�lka lidstva žila dv� st� let a nemohla p�es den vystr�it nos z bedny, kdo by na n� makal? Všechno by se za pár let totáln� rozsypalo."

"Ale funguje to p�ece tak, že když upír n�koho kousne, nakazí ho? To se nestane, že prost� n�koho...“

"Bací a vysaje? Jist�. Když mu pak hezky zlomí vaz a chytnou ho, vyfásne padesát let za vraždu. Ale za �ernou p�em�nu je teoreticky doživotí, v p�ípad� dohody pro oba - ovšem teoreticky, protože to by �ešila speciálka, a ta upíry nezavírá. Prost� se vypa�í...“ „A navíc, pro� by to kdo d�lal?" pokr�il Pavel rameny. "Uv�dom si, že ani upí�i necht�jí moc dalších upír�, už tak je ke�up drahej. P�íd�ly od ministerstva sta�í akorát, abys nechcípl jinak se musí každý hezky ohán�t. ím mí� nás je, tím je život snazší."

"Dob�e. Ale jak jste se potom vy všichni-" "Stali upírama? Narodili jsme se tak, cos myslel? Že nemáme sex?“

vyprskl Dany. "Nenapadlo m� to,“ p�iznal John. „A kolik vám vlastn� je?“ "Mn� bylo vloni padesát, Pavlovi táhne na �ty�icet a tady šéf je asi u

stovky, ne?“ "Osmdesát p�t," opravil Falk stru�n� a zastavil na k�ižovatce. ,,Jenom by m� zajímalo, kolik je, sakra, Sef," dumal Pavel. "jednou jsem

se zeptal, ale koukla na m� tak, že jsem radši rychle vypadnul." „Nechápu,“ namítl znovu Ková�. „P�ece vypadá jako vy." „To je složit�jší. My všichni jsme vyrostli na ke�upu, což je náhražka.

Zažene žíze�, ale jinak nic. Teoreticky by upír, který pije jenom ke�up, m�l žít stejn� dlouho jako normální �lov�k a mít jen minimální schopnosti. My si ob�as dáme �ervenou, když se povede n�jakou schrastit, takže jsme na tom líp. Ale Sefora je ze starý generace, myslím fakt starý, celej život pila jenom pravou krev, a proto je ta-

38

AGENT JFK - ZATM�NÍ

ková... sakra, co ta musela všechno vid�t. Kdyby ob�as otev�ela hubu, nakladatel by mi urval ruce," zalitoval Pavel.

"A je takových hodn�?" "Ne,“ zavrt�l Falk hlavou a znovu se rozjel. "V�tšina dnešních upír� je

jako my, mladá garda. T�ch vážn� starých moc nez�stalo, d�ív jsme to nem�li snadný ... a ti, co vydrželi do dneška, se radši neukazujou. Pro� taky. Po tom, co zažili, cht�jí mít klid, a masoví vrazi nejsou zrovna oblíbený, i když nem�li na vybranou.“

"Rozumím. Stejn� je to divný. „Co?“

„Já,“ John Ková� zavrt�l hlavou. „Mám ztrátu pam�ti, fajn. Ale nejsem úpln� vygumovanej. Pamatuji si d�tství, jak jsem byl v armád�, potom záchraná�...“

„A“ "A žádné upíry. Myslím nanejvýš ve filmech. P�ece bych musel v�d�t,

že aspo� existujete! To jsem spadl odn�kud z Marsu nebo jsem vážn� cvok?!“

Falk pokr�il rameny: "Jestli t� to uklidní. já si to nemyslím. Je na tob� n�co divného, fajn, a jak se Sef tvá�ila u toho prstenu ... ale snad ti kámoši dají pár odpov�dí."

„Jestli to jsou mý kámoši!“ „Jestli nejsou, m�žeš z�stat s námi. Že máme kšeft neznamená, že je mi

všechno fuk. Jeden z nás u toho za�val. Taky bych rád zjistil, o co krá�í.“ "Díky."

John Ková� vydechl a navzdory nap�tí ucítil úlevu. Najednou mu bylo jedno, co je Falk vlastn� za�, n�co v t�ch slovech ho opravdu zah�álo. Nadechl se - a propíchl další bolavou ránu ve své mysli.

"A to p�epadení? Co p�esn� jsem m�l ud�lat? Zabil jsem tam hodn� lidí?"

"Nevím“ odv�til Falk stru�n�. "Zprávy hlásily deset mrtvých a te-roristický útok, ale co se d�lo doopravdy ... n�kdo si dal práci, aby se to rychle p�ikrylo. Erskin má konexe vysoko, v jeho p�ípad� nem�žeš v��it ani novinám, a ur�it� ne pold�m. Pokud jde o m�, kdoví, jestli jsi tam v�bec byl, to tvrdí akorát Hauser, což je prolhanej šmejd.

39

KRVAVÝ KŠEFT

Navíc ta laborato� je pevnost. Dráty pod proudem, UV lampy, k tomu regiment ochranky. Nechce se mi v��it, že by jeden �lov�k ud�lal takovou paseku a vyvázl jen s boulí na hlav�."

"Navíc," dodal Pavel bez obalu, „kdybys byl n�jakej trhlej zabiják, jestli myslíš tohle, Sefora by to ur�it� poznala, jako s Mallorym-"

Z bo�ní ulice vyrazil na �ervenou jasn� rudý spor�ák a p�edvedl divokou myšku v protism�ru. Falk šlápl na brzdu, ale šofér se nalepil vedle n�j, zpo-za �erných skel bylo slyšet opilecké hulákání. Dany na zadním sedadle vy-str�il hlavu z okénka. Ne�ekl nic, jen p�edvedl široký úsm�v a sou�asn� odhrnul okraj kabátu, aby bylo dob�e vid�t pouzdro se zbraní. V tu chvíli šofér spor�áku dupl na brzdu, až se sto�il do smyku, a s rachotem zastavil v popelnicích. Dany se ot�ásal smíchy, Falk jen zavrt�l hlavou.

"Ty si prost� nedáš pokoj. Chováš se jak n�jakej teplej puber�ák, navíc p�i akci... m�l bys radši koukat kolem, už jsme skoro na míst�."

John Ková� vzhlédl - p�ímo p�ed nimi se otevíral temný jícen, ozá�ený odlesky reflexních sv�tel. Falk zpomalil a vjel dovnit�, zdálo se, že tu je prázdno. Zato�il doleva po kruhovém koridoru dol�, koutkem oka sledoval navád�cí tabule na betonové zdi.

"Druhé podlaží, sekce G. Tady." Zastavil a zpoza sloupu vyklouzla tmavá postava, pružná a tichá jako

stín. Ková� sebou trhl, ale vzáp�tí zahlédl odlesk st�íbra na jejím krku. „Jsme sami?" otázal se Falk tiše. Sefora p�ikývla. "P�ed dvaceti minutami p�ijel jeden ú�edník. Všechno,

co tu stálo p�edtím, jsem zkontrolovala, i ob� patra nad námi, je tu jen jeden východ - nic zvláštního.“

"A dál? Našla jsi n�co?“ Sefora mu n�co podala a Falk to zvedl ke sv�tlu, dlouhá lesklá ná-

bojnice. "N�mecká mauserovka, nejspíš odst�elovací z války. Dobrej model,“

zhodnotil stru�n�. "Na st�eše, d�m vedle blázince. Na zadním východu byl �erstv� ulomený

zámek,“ odpov�d�la Sefora na nevyslovenou otázku. Falk jen sev�el rty. "No vida. Takže Eliot nekecal. N�kdo nás musel �ekat. Vyst�elil, aby

vyvolal poplach, a možná pak sejmul i Rollyho, hezký."

40

AGENT JFK - ZATM�Nf

"Když jsi jednal s tím Hauserem, �ekl jsi, kdy pro m� p�jdete?" otázal se Ková�.

"Ne. V�d�li jsme to jen my ... takže máme díru." "No, po�kej,“ hlesl Dany zaražen�. "To nemyslíš vážn�, že by n�kdo z

nás-„ "Dám krk, že ten zmetek Boris!" vybuchl Pavel. "Až se vrátíme, tak-" "Tak nic!“ p�erušil ho Falk ost�e. "Budeš zticha, a ostatní taky, až tohle

skon�í, ud�láme po�ádek. Byly na tý nábojnici stopy?“ "Ano," p�ikývla Sefora. "Plno. N�kdo ji nechal pár dn� pod sedadlem na

nádraží." "Tím se zmate stopa�,“ vysv�tlil Pavel Ková�i. „Když necháš n�jakou

v�c na hodn� ve�ejným míst�, nabere od lidí tolik echa, že z ní nikdo nic nep�e�te, známej trik. Proto taky tu nábojnici nesebral. Nejspíš �ekal, že se tam p�jdeme podívat, d�lá si z nás blázny."

"Nevykašleme se radši na to?" navrhl Dany nejist�. "Ne," rozhodl Falk. "Chci v�d�t, s kým máme tu �est, a jak jinak to

zjistit? Dáme pozor.“ Dany p�ikývl a kolem znova zavládlo ticho. Falk se opíralo auto, Pavel

sed�l uvnit� a nikdo nepromluvil, ani se nehýbal. John si uv�domil, že práv� ta nelidská trp�livost zvyšuje jeho nervozitu mnohem víc než �ekání samotné. Pouze Sefora n�kolikrát bez varování zmizela ve tm�, po chvíli se vždy ozval zvuk p�ijížd�jícího auta. Ková� si domyslel, že jí sta�il jen dotek a v�d�la nejspíš p�esn�, kdo v n�m sed�l i pro�, stejn� tiše se vždy vrátila a ostatní se na nic neptali - když nepromluvila, nebyl k tomu d�vod. Po neskute�n� dlouhé dob� se Pavel zadíval na hodinky a kone�n� promluvil.

"P�t pry�. Co vlastn� ud�láme, když nep�ijdou?" "Coby?" pokr�il Falk rameny. "Pojedeme dom� a zítra pokecáme s

Hauserem." John si pomyslel, že by mu taková možnost v�bec nevadila, když náhle

uslyšel zvuk motoru, evidentn� v�tšího auta. Oto�il se, ale hled�l do prázdna, tam, kde Sefora p�ed okamžikem stála, nebyl nikdo. Pavel vystoupil, zabouchl dve�e a sou�asn� nedbalým pohybem rozepnul bundu, z podpažních pouzder tr�ely ohmatané pažby dvou pistolí.

41

KRVAVÝ KŠEFT

erný bavorák následovala dodávka neur�it� špinavé barvy. Ková� ro- zeznal za volantem dva muže, v aut� byli nejmí� další t�i. Zastavili, co by kamenem dohodil, dví�ka bouchla, šofér prvního vozu vystoupil.

„Hej, jste to vy? Posílá nás Hauser," Muž mluvil práv� tak hlasit�, aby nek�i�el.

"Ano. Máte zboží?" Falk se rozhodl p�esko�it zdvo�ilosti. "Jist�. Johne, jsi tam? Všechno v po�ádku?" "Jsem tady! Je mi fajn, relativn� vzato“ dodal Ková� tiše, cítil, jako by

mu uvnit� hrudníku vibrovalo napjaté pero. "My se známe?" ,Jasn�! D�láme spolu ... sakra. Tak Hauser s tou ztrátou pam�ti asi

nelhal, co?“ Muž došel blíž a zkoumav� si Ková�e prohlížel, byl malý, oble�ený v

šedém kabát�, bez viditelné zbran�. Co ovšem Johna hned zaujalo, byla obrovská podlitina na jeho tvá�i a z�etelná mezera v zubech.

"A co se stalo tob�? Taky vypadáš, žes do n��eho p�kn� vrazil." "Ty nevíš? P�i tý akci mi dali co proto, nebýt tebe ... jen klid, Johne, to

bude v po�ádku.“ Muž kývl na Falka. "Díky. Dostali bychom ho ven sami, ale trvalo by to,

a p�ece nenecháme kámoše hnít v takový dí�e. Náklad si klidn� zkontrolujte, au�ák je v cen�."

"Máme vlastní odvoz. Co kdyby vás t�eba napadlo, nechat tam št�nici a v poledne si to vzít zpátky? Nic ve zlém, ale tak dob�e se neznáme, p�eložíme zboží a m�žete si tu káru vzít."

Falk ustoupil, Dany beze slova došel ke druhé dodávce a odsunul dve�e, Ková� zahlédl dlouhé mrazící boxy. Dany jeden otev�el a cosi kutil uvnit�, zvedl ruku se zdviženým palcem.

"Takže hotovo. Mimochodem, víte, že jednoho z nás p�i tom zabili?“ Falk�v pohled byl ostrý a pronikavý. Mužovu tvá� zk�ivil nehezký úšklebek, na okamžik Johnovi najed-

nou p�ipomínal krystu. „To je mi líto. Chcete odškodné? T�eba sto litru navíc?“ Falk se znechucen� ušklíbl: "Díky. Soucit vždycky pot�ší. Johne?" Ková� rychle p�emýšlel. Ten chlap ho z�ejm� znal, ale on si na n�j

nepamatoval a nep�ipomínal ani ty, o kterých mluvila Sefora. Hlavou mu bleskl nápad.

42

AGENT JFK - ZATM�NÍ

"Jak se má Na�a?“ S úsm�vem zvedl ruku s prstenem. "Možná jsem zapomn�l na tebe, ale jí si pamatuju po�ád ... i tenhle dárek."

„Á, Nad� je fajn, znáš ji. Už se t� nem�že do�kat, pojedeme?" "Hned." John cítil, jak mu na jeden úder vynechalo srdce. Falk musel ta slova

slyšet, p�esto nehnul brvou - co ud�lá? A� tu šlo o jakýkoliv podrlaz, jeho se netýkal, zaplaceno práv� dosta1.1 kdyby te� domn�lí par�áci Ková�e na míst� st�elili do týlu, šlo jen o jejich v�c, na druhou stranu tu byl mrtvý Rolly a Falk�v slib. Ovšem pokud John odmítne odejít, z obchodu nejspíš sejde, takže co bude horší? Vyložit karty ncbo hrát hloupého a pokusit se o n�co cestou?

"Víte co?" usmál se Falk. "Za chvíli svítá, pro� to komplikovat? Vez-meme všechno. Kone�n�, partne�i si mají d�v��ovat a dobrý auto se hodí, ne?“

Dany se zatvá�il p�ekvapen�, ale hned p�ešel dop�edu, cizí šofér ochotn� uvolnil místo.

"To je fakt.“ Muž s krysím obli�ejem vypadal, že se mu ulevilo, a John ucítil dal-

ší záchv�v. Pochopil, kam Falk mí�í: Te� jsou p�ipraveni k rychlému odchodu s ním i bez n�j, jak bude chtít.

"Tak jedeme?" ,,]asn�," usmál se John, "jenom vte�inu, nechci vypadnout bez roz-

lou�ení.“ Oto�il se a o�ima odm��il vzdálenost, hezky v klidu. "Moment!“ "No?" John se neohlédl, druhý krok. "Koukej z�stat stát!" Z mužova hlasu rázem vyprchala srde�nost, hra skon�ila. Ch�apl Ková�e

za p�edloktí, vyrazil mu pistoli z ruky a vzáp�tí ho držel za krk, byl o hlavu menší, ale John si s hr�zou uv�domil, že se špi�kami st�ží dotýká zem�, zmítal se v železném sev�ení jak ryba na há�ku ...

"Tak, hajzle, vybal to! Kde je-" Nedokon�il, místo toho zavyl bolestí, pravou rukou mu skrz naskrz

procházel krátký šíp. Pustil Ková�e a ten se vrhl stranou, sou�asn� t�eskl výst�el, Falk najednou držel v ruce pistoli. Dany kopnutím

43

KRVAVÝ KŠEFT

srazil stojícího �idi�e, vyhoupl se do dodávky, a vzáp�tí se roze�val automat.

Ková� dopadl na b�icho, p�evalil se a vysko�il. Falk se kryl za bokem Volkswagenu, ve dve�ích se z�eteln� rýsovala �ada d�r, Pavel ležel vy~ klon�ný na zadním sedadle, ob� jeho zbran� chrlily ohe�. Dany prudce sešlápl plyn. Ostrým obloukem projel s dodávkou p�ímo v palebné linii a na sekundu poskytl kryt, to sta�ilo, aby Falk s Ková�em nasko�ili a nastartovali. Cizí šofér dodávky p�itom ležel na zemi, ale spolujezdec s krátkým samopalem pálil jednu dávku za druhou, náhle upustil zbra�, ve sv�tle reflektor� Ková� vid�l, jak mu z krku tr�í další šíp a Pavel se ušklíbl.

"Sef je kapku staromódní, nemá ráda boucha�ky. Co je to, sakra, za chlapy?!"

"Ur�it� ne kámoši!" popadal John dech, v hlav� mu hu�elo. "Díky. Nebyl jsem si jistej ...“

"Že t� tam nenechám?" zašklebil se Falk. "Napadlo m� to. Spousta našich lidí pošla v takových cvokárnách, tak jsem nebyl proti, dostat n�koho ven. Ale o únosu nebyla �e� ... bacha! Ty dodávky jsou pomalý, musíme je krejt!“

Ková�e udivilo, že je nikdo nehoní, ale pak si vzpomn�l, že po prvních výst�elech slyšel tlumen� rány, Falk s Pavlem museli mí�it druhému autu na kola. Jeli už po kruhovém koridoru vzh�ru, Max se svou dodávkou první, Dany uprost�ed lehce zpomalil a otev�el dve�e, ze tmy se vyhoupla postava s kuší v ruce. Ková� nechápal, jak to mohla stihnout, ale pak si všiml, jak rychle b�ží, jako by se ani nedotýkala zem�. Snadno dodávku dohnala, za jízdy se vyšvihla dovnit� a Pavel se znovu zašklebi1.

„A jsme komplet, hezká práce! Ty šmejdi mysleli, že-" Nedomluvil. Dve�e Danyho dodávky se rozlet�ly a v pln� rychlosti z ní

doslova vylet�ly dv� postavy, žuchly na asfalt a kutálely se p�imo pod kola Volkswagenu. Falk strhl volant a Volkswagen je poslední sekund� minul, s t�eskem narazil do st�ny tunelu, za ním z�stával ohon jisker. Dodávka se šesti sty litry krve pokra�ovala bez �idi�e dál a najednou uprost�ed koridoru vzplanulo jasné sv�tlo obrovské exploze.

44

AGENT JFK - ZATM�Nf

Volkswagen v tu chvíli tém�� stál, oto�ený šikmo dop�edu, a jen to ho z�ejm� zachránilo. Ková� z�eteln� vnímal, jak je tlaková vlna vyzvedla do výše a odhodila o kus dál, vzáp�tí se p�es n� p�elila vlna plamen� a p�edním sklem prol�tlo krupobití trosek. Falk s Pavlem se stihli sklonit, ale Ková� cítil, jak ho n�co ude�ilo do prsou, najednou m�l p�ed o�ima tmu.

Nap�l utržené dve�e se rozlétly, dovnit� vpadl Dany, tvá� samou krev.

"Bomba!“ zachrapt�l. "Byla tam bomba! Sef to poznala!“ "Te� ne!" Falk ho popadl a vytáhl dovnit�, Sefora ho beze slova následovala, do

pekeln�ho hukotu ohn� zazn�l rychle se p�ibližující motor. Falk dupl na plyn, Volkswagen se rozjel a se sk�ipotem pod sebou vlá�el

nap�l utržený nárazník. Ho�ící dodávka stála p�ímo uprost�ed silnice, nedala se objet, ale Falk pokra�oval, odhodil ji stranou, t�sn� se protáhl mezerou - a s vyt�ešt�nýma o�ima zabrzdil.

Maxova dodávka ležela p�evrácená jen pár metr� opodá1. Výbuch ji zasáhl naplno, bok m�la rozervaný, z kabiny šlehal t�ímetrový plamen. V jeho sv�tle byly d�siv� jasn� vid�t zkroucené postavy uvnit� a vzáp�tí zpoza ho�ícího vraku doslova vylet�l �erný mercedes, od oken šlehaly záblesky výst�el�.

Falk zaklel a p�išlápl plyn. Zadní sklo se s t�eskem vysypalo, Dany s Pavlem se p�ikr�ili.

"To není to auto zezdola!" procedil Dany skrz zuby. "Ne," p�ikývl Falk, museli jich mít víc. P�ivezli je asi najatý poslí�ci, aby

nenechali stopy. Bylo to p�ipravený, jenom �ekali, až odpálí tu bombu, aby nás mohli dod�lat.“

"Nechcete toho nechat?!“ p�erušil je Pavel zlostn�. "Máme spole�nost!“ Mercedes jel jen pár metr� za nimi, z oken se po obou stranách vyklán�li

st�elci. Falk strhl volant vpravo a Volkswagen s k�upnutím p�ejel d�lící �áru, dávka pokropila asfalt, levé zrcátko ulet�lo. V tu chvíIi Pavel dvakrát stiskl spouš�, ob� kulky zasáhly p�ední sklo mercedesu p�esn� v míst� �idi�ovy hlavy a zanechaly po sob� jen bílé plošky.

"Do hajzlu! Je to nepr�st�elný. To jsem si m�l vzít minomet?!"

45

KRVAVÝ KŠEFT

„Vem to k nádraží," navrhl Dany. "Nebude tam provoz, set�eseme je v serpentinách."

Falk znovu zato�il, ale úhybný manévr tentokrát nevyšel, st�ely s �in-�ením zasáhly zadní �ást vozu, jen zázrakem minuly kola. Ob� auta prolétla k�ižovatku na �ervenou, mercedes nabral obstarožní škodovku, která skon�ila ve výloze peka�stvÍ, vznesl se další oblak kou�e, v dálce se rozje�ela policejní siréna. A do toho se ozval ješt� jiný zvuk, mnohem tišší, p�esto sta�il, aby všichni krom� Ková�e ztuhli hr�zou: Pipání Falkových hodinek.

„To ne!" Pavel zd�šen� zíral vyst�íleným oknem do bled� modré oblohy, každou

vte�inou jasn�jší. "Svítá! Musíme se jich zbavit, musíme n�kam rychle zapadnout!" Riskantn� se vyklonil a vypálil. Levý st�elec pustil zbra�, zvrátil se v

okn�, jeho kumpán na opa�né stran� však nezaváhal ani okamžik, automat za�val.

"Ne!" Dany zoufale vyk�ikl, Pavlovo t�lo dopadlo v oblaku st�ep� zp�t na sedadlo, na �ele �ernou díru, bylo jasné, že už žádné další dobrodružství Ala Žambocha nenapíše. Dany mu z prst� vykroutil zbra�, zvedl ruku a st�ílel dál, ale na kapot� i skle mercedesu z�stávaly jen šmouhy, projeli zatá�kou, a pak se znovu ozval automat, ob� zadní pneumatiky vybuchly.

Volkswagen se divoce rozkýval.Jek kovu brousícího asfalt rval uši, kabinu za�al plnit štiplavý dým a v tu chvili Falk strhl volant. V�z se oto�il smykem, bo�ní kola na okamžik opustila silnici a plachtila kousek nad ní. Touareg jako beranidlo prorazil drát�ný plot, spiš let�l než jel z p�íkrého náspu dol�, mercedes v záv�su za ním ... a vzáp�tí vzduch pro�ízlo kvílení sirény nákladního vlaku.

Volkswagen s tupou ranou p�esko�il tra�, o centimetr minul bok lo~ komotivy a dopadl na zem ve stejné chvíli, kdy do ní mercedes z druhé strany s ohlušivou detonací narazil a už jako hromada pokrouceného, dýmajícího plechu zasáhl betonový sloup vedle. Jeho konstrukce se s praskotem naklonila, dráty naho�e se vytrhly z izolátor� a ladným obloukem padaly dol�, elektrický praskot vyst�ídalo bafnuti zapáleného benzinu. Ozval se dalši výbuch, tak silný, že p�ehlušil i brzdy vlaku.

46

AGENT JFK - ZATM�NÍ

Touareg dopadl na opa�né stran� trati do hrubého št�rku, naklonil se, až to vypadalo, že se p�evrátí, ale nakonec žuchl zp�t na kola, všechny pneumatiky proražené, okna vysypaná, boky prost�ílené jako �ešeto. Motor jen jednou škytl a zastavil se, zpoza zprohýbané kapoty se táhl sloup dýmu, dva dalši se valily od zadních kol. Ve stejném okamžiku se na blankytn� modrou oblohu vyhoupl zá�ící okraj Slunce.

"Ven! Rychle ven!“ Ot�esený Falk jednou rukou rozepnul pás a druhou trhl dve�mi, které

prost� vypadly, Dany na opa�né stran� ho následoval, na rukou mu už naskakovaly puchý�e.

"Johne, d�lej!“ Ale John Ková� neodpov�d�l. St�ží oto�il hlavu, z úst mu vytékal

pramének krve a Falk si teprve te� všiml, že jí má prosáklou i celou košili. Sefora rozepnula pás a vytáhla ho ven.

„Tam!" zasténal Falk. Sv�t se mu rozpíjel p�ed o�ima, každým nádechem jako by nasával do

plic ho�ící petrolej, ale p�esto vid�lo kus dál vedle kolejí v betonovém �tverci kulaté víko kanaliza�ního poklopu. Vytrhl ho jednou rukou, t�ch pár sekund sta�ilo, aby se mu za�ala odlupovat k�že, Dany ho následoval a nakonec Sefora s Ková�em. P�edloktím si stínila tvá�, ale jak se sehnula, z �erných vlas� na zátylku jí stoupal z�etelný oblá�ek kou�e.

Falk se svíjel bolestí, p�esto po�kal, slezl jako poslední a p�itáhl poklop zp�t, dokonce ješt� vysunul ruku s pistolí a vypálil poslední t�i rány, dv� prod�rav�ly nádrž Volkswagenu a t�eti zasáhla asfalt pod ní. Jiskra vysko�ila p�esn� do benzinu, ale explozi už neslyšel, nap�l v bezv�domí se skácel z krátkého žeb�íku a spadl do proudu zapáchajících splašk�, našt�stí dlouho nepršelo, bylo jich st�ží po kotníky.

,,Jste ... jste celí?" Falk�v hlas p�ipomínal sk�ípot spáleného d�eva. „Ne! Nejsme celí! Pavel je mrtvej. Tony, lno a Max taky. Matko na

nebi." V Danyho hlasu se mísila bolest, hr�za a prázdnota. „A Ková�? Co je s ním?" Sefora se sklonila a rozhalila Johnovu košili. Jediné sv�tlo proníkalo

škvírou v poklopu, pro �lov�ka by to byla skoro úplná tma, ale ona vid�la stejn� dob�e jako v pravé poledne.

47

KRVAVÝ KŠEFT

„Krvácí. Má zlomená žebra, nejspíš proraženou plíci, možná i vnit�- ní zran�ní."

"Sakra!" Dany spálenýma rukama pracn� svlékl kabát a hodil jí ho. „Obvaž ho!" „To je marné.“ Sefora se ani nepohnula. "Do hodiny zem�e na šok.“ „Tak zavolejte záchranku, proboha!" Falk zalovil v náprsní kapse. Místo mobilu vytáhl jen hrst st�ep�,

dáviv� se rozesmál. "M�žeš jít hledat budku!" Dany vy�erpan� zvrátil hlavu do zapáchajícího bláta. "Tak jim to vyšlo. Od za�átku ho cht�li odd�lat, najali nás jenom,

abychom jim ho donesli, a vyhráli. I kdybysme tu �vali jak cht�li, venku nic neuslyší, vyšlo jim to, sviním! Ale ta krev byla pravá! P�ísahám, ochutnal jsem ji!"

"Jist�," zasípal Falk zt�žka, "na to spoléhali. V�d�li, že když bude zboží pravé, nepošleme stopa�e kontrolovat auto. Koho by napadlo, že odpálí šest set litr�, jen aby nás dostali, proto byla cena tak vysoká. Je to má vina, nem�li jsme-„

"T�eba ne," Sefo�in tichý hlas ho p�erušil. "Cože?" Falk se zarazil. „Jak to myslíš?" "Dany �íká, že když zem�e, projde jim to. Nemusí. Virus už v první

fázi urychluje regeneraci a ú�inn� tlumí šok ... " Dany se prudce oto�il a zíral na ni, jako by nev��il svým uším. "Co?! Snad nechceš, abysme ho ...“ "Pokud má žít, je to jediná možnost.“ „Dob�e!" Falk zvedl hlavu. "Ud�láme to!" "Cože?!" Danymu p�esko�il hlas. „Pomátli jste se?! Máte p�edstavu, co

se stane?" „A co bude?!“ Falk zu�iv� vysko�il, až bahno vyšplouchlo. "Co bude,

no? ty�i z nás už jsou mrtví! S Rollym p�t - a myslíš, že to skon�ilo?! Klidn� zahodili šest set litr�, aby ho dostali, te� ztratili vlastní lidi a v

aut� nebudou naše t�la, myslíš, že jenom tak p�estanou?! P�jdou po nás dál, co nám speciálka ud�lá horšího?!"

"A Matyáš? Co �ekneš jemu?" "Matyáš má šest m�síc�. Tenhle má hodinu.“

48

AGENT JFK - ZATM�NÍ

Na t�i vte�iny zavládlo ticho. Když Dany promluvil znovu, hlas se mu jen slab� chv�l.

"Dob�e. Tak tedy jo, jasný ... kdo to ud�lá? Já tedy ne, to se spolehni!" „Ud�lám to já, p�erušila ho Sefora klidn�. "Objektivn� vzato mám nejvíc

zkušeností.“ Dany se po ní oto�il, ale nedokázal rozeznat, jestli se sm�je. Kysele se

ušklíbl. "A napadlo n�koho se zeptat, co on? Možná by radši lístek na druhou

stranu než tohle.“ "Pokud bude chtít. Možná ho dostaneme všichni." Z n��eho v Sefo�in� hlasu tentokrát Falka zamrazilo. Klekla k Johnovi a

p�itáhla si jeho hlavu na klín, Falk polkl a odvrátil se, Dany sklopil o�i. Ková� slab� zasténal, p�es clonu bolesti jako by ucítil dotek, náhle se mu t�lem za�alo rozlévat zvláštní teplo a odn�kud zdaleka uslyšel Danyho hlas, podbarvený starým nádechem veselosti, ale mnohem víc sev�ený strachem.

„No nazdar, to bude pr�ser!"

49

ŽÍZE�

Venku cosi zapraskalo a Filip Hauser vyd�šen� nadsko�il - vzhledem k váze jeho pupku úžasný atletickývýkon. S d�sivou jistotou si znovu uv�domil, že je v brynd�, ve strašné, obrovské brynd�. Hrál s partnery dvojí hru už mnohokrát a vždy na tom získal, vždy um�l být dost obratný a chytrý, aby mu to prošlo - až dote�. Že podtrhl tu Falkovu sebranku ho tolik netrápilo. Ani to sice nebyla legrace, zvláš� Falk m�l svou pov�st, ale mnohem horší bylo, že nesplnil druhou �ást zakázky skládající se z jejich likvidace. Poslal tam nejlepší muže, nájemné vrahy ješt� z �as� KGB, a ta banda amatér� je nejen vy�ídila, ale ješt� n�jakým zázrakem p�ežila, do-konce i s tím Ková�em, a navíc celé to fiasko zjistil až po setm�ní.

Musel rychle vypadnout. Na posteli p�ed ním ležely dva kufry, do jednoho práv� bez ladu a skladu cpal prádlo ze sk�íní, ve druhém už �ekal obsah jeho trezoru. S lítostí se zadíval k vitrín� v rohu plné své chlouby, vzácného �ínského porcelánu, ale na to nem�l �as. Rozt�esen� si hedvábným šátkem set�el z pleše pot a sáhl po domácím telefonu.

„Je auto p�ipraveno?“ "Ano, pane,“ odpov�d�l hlas jeho �idi�e a osobního strážce v jednom.

Nebýt vyd�šený, možná by si Hauser všiml, že mluví n�jak divn�, skoro jako �lov�k, kterému n�kdo drží u krku n�ž, ale v tu chvíli ho to ani nenapadlo. Popadl kufry a s hekáním zamí�il ke dve�ím. Pomalu za�ínal v��it, že to zvládne, Falk má ur�it� jiné starosti, a co se toho druhého týkalo, pro� by m�l... Prásk! Dvojnásobn� zajišt�ná petlice se vytrhla, zárube� praskla a celé dve�e se v oblaku prachu vyvalily do místnosti. Hauser klopýtl p�es kufry, jako žok padl na zem a v hr�ze zíral na postavu v chodb�.

"Nazdar, Hausere! Sp�cháš n�kam?“ Falk ne�ekal na odpov��. Jedním skokem p�ekonal vzdálenost, která je

d�lila. Chytil Hausera za tlustý krk a zvedl ho, jako by nevážil ani kilo.

50

AGENT JFK - ZATM�NÍ

"ty�i chlapi!" zasy�el mu do obli�eje. "ty�i mí chlapi tam za�vali, ty tlustá be�ko hnoje, a ty chceš zdrhnout?!"

„Ne!“ zasténal Hauser. "To - tak není, Falku, co-„ „Zmlkni! Drž hubu, nebo t� zabiju rovnou te� - �í to byla práce?! Máš jedinou šanci zachránit si krk - kdo ten podraz objednal a pro� cht�jí Ková�e?!“

Falk vypadal strašliv�. Šaty na n�m visely v cárech, ve tvá�i mu jako maskovací barva zaschla mozaika krve, bláta a spálených flek�. Kolem se ší�il neskute�ný zápach stoky. Z jeho hlasu, pohledu a hlavn� páru vycen�ných špi�ák� Hauserovi vstávaly i poslední zbytky vlas� na hlav�, p�esto zavrt�l hlavou.

„Falku, prosím t�, to nem�žu! Zabili by m�! Vem si peníze, tady v ku-fru-"

Falk kufr nakopl, až p�elet�l celou místnost. Nárazem se otev�el a ven se vyvalily bankovky a srolované što�ky obligací Britské královské krevní banky, upír se po nich ani nepodíval.

„Tak znova - kdo v tom jede s tebou?!" „To ti nem�žu �íct, nem�žu - ááááá!" Falk jen máchl rukou a Hauser doslova vlet�l pozpátku do vitríny s

porcelánem. Ta se rozlet�la na kusy, z obsahu zbyla hromada barevných st�ep�, ostré úlomky d�eva a skla se zaryly Hauserovi do tlustého zadku. Za�al šílen� je�et, �áste�n� bolestí, �áste�n� vztekem p�i pohledu na tu spouš�. Falk srazil z cesty k�eslo a vytáhl ho za krk z trosek.

„Rozbourám to tu všechno a tebe použiju jako kouli - kdo je to, Erskin?! Je to Robert Erskin?!“

S každou další otázkou Falk p�itvrdil stisk na Hauserov� krku. Cloumal s ním jako kocour chycenou myší a Hauser, bez sebe strachem, p�estal myslet rozum�, p�estal v�bec myslet, a hrábl rukou do kapsy kabátu.

I proti �lov�ku by to byl ubohý pokus. Proti upírovi to bylo naprosté šílenství. Falk jen chytil Hausera za p�edloktí, malý browning bouchl n zem a Hauser hrozn� za�val, ruka se mu ohnula skoro o devadesát stup��, zlomené kosti protrhly k�ži, bílá košile zrudla.

"Tak co?!" zasy�el mu Falk do obli�eje. "Zazpíváš, nebo pokra�ujeme? Je to Erskin?!"

51

ŽÍZE�

"Ne. Jsem to já. Máš se, Falku?“ Nekone�ná vte�ina ticha. Falk, stále svírající Hauser�v krk, se oto�il a zíral na vysokého muže ve

dve�ích a dva další za ním. Nebyli to lidé - žádný �lovék by se nedokázal p�iblížit tak tiše-, ale Falka zarazil ten hlas, slyšel ho jen dvakrát v život�, ale p�esto ho okamžit� poznal.

Nepromluvil. Vší silou se odrazil, pustil Hausera a sko�il, p�ímo do balkonového okna. Sou�asn� t�eskly výst�ely druhých dvou muž�, kulky prolétly Falkovi t�sn� nad hlavou, ale to už padal v dešti st�ep� rovnou ze druhého patra dol�. V letu se chytil balkonu, ale i tak p�istál tvrd�, po�ezaný ve tvá�i si vyrazil dech a pohmoždil kotník, p�esto okamžit� vysko�il a b�žel, jako by m�l v patách smrt.

Hauser kvílel a jako p�evrácený chrobák se hrabal na nohy, zlomenou ruku si tiskl k t�lu.

"Díky ... díky Bohu, že jste p�išel, Gerharde!" koktal. "On by ... by m� fakt zabil!"

"Což by byla hrozná tragédie, že?" p�ikývl Hesse chladn�. P�elétl pohledem místnost a zastavil se na vysypaném kufru. "Copak, chystáš se na cesty?" "Neblázn�te!" Hauser polkl. "Musel jsem pry�, je to blázen. Ale zavolal

bych vám-" "Sklapni. " Hesse se sehnul, jednou rukou ho zvedl z podlahy a p�itáhl si jeho

obli�ej ke svému, na rozdíl od Falka mluvil klidn�, skoro p�ív�tiv�. "Víš, nevadí mi ani, žes tu práci zbabral. To se stává i nejlepším a oba

víme, že ty jsi b�ídil. Ale žes mi to pak ani neohlásil, chceš zdrhnout a ješt� lžeš... Hausere, Hausere."

Hauser zoufale polykal, vypadal, že se brzy rozbre�í. "Prosím, ne! Napravím to, p�ísahám, najmu další lidi, za svoje, hned

zejtra, všechno bude-„ "Psst!" p�erušil ho Hesse tiše. "Nenamáhej se. Tvé lidi už do toho tahat

nebudeme. Když chceš n�co po�ádn�, ud�lej si to sám, nem�l jsem na to zapomenout, takže jsi z toho venku. A co se zbytku tý�e máš pravdu. Napravíme to hned!"

52

AGENT JFK - ZATM�NÍ

Hesse jako blesk sklonil hlavu, zaryl zuby do Hauserova krku a trhnutím rozerval tepnu. Krev vyst�íkla obloukem až na tapety, Hauser strašliv� vyk�ikl, zmítal se v sev�ení jako �erv, Hesse nastavil rudému oblouku ústa a rychlými doušky pil.

Když skon�il, krev už nest�íkala, jen tekla, a Hauser jen tiše chroptél. Hesse zvedl hlavu a hodil nap�l bezvládn� t�lo svým spole�ník�m. „Dáte si, Hansi?" "Díky, šéfe," zašklebil se oslovený a p�itiskl ústa ke krvácející rán�. Hesse sebral Hauser�v šátek a ut�el si krev z brady. „Až skon�íte, všechno tu vypalte, policejní stopa�i nesmí nic najít.

A nezapome�te sebrat drobné,“ ukázal s úsm�vem na kufr, „ješt� musím n�co za�ídit."

Oto�il se, jako blesk se odrazil a prolet�l na milimetr p�esn� vyraženým oknem. Dopadl na zast�ižený anglický trávník, až se zabo�il patami hluboko do zem�, ani nezavrávoral a rozb�hl se, rychle a naprosto tiše, s vrozenou elegancí šelmy. Cítili jak mu Hauserova krev proudí t�lem a uvádí ho do nádherné, vzrušující extáze. To byl skute�ný život, pravá podstata toho, �ím byl, �ím všichni doopravdy byli: Dravci. A už brzy se k tomu zase vrátí. ..

Rozlehlý pozemek okolo vily kon�il t�ímetrovou cihlovou zdí. Hesse nezpomalil. V plném b�hu vysko�il, zachytil se prsty, ladným pohybem se vyšvihl vzh�ru - a strnul.

N�co tady nehrálo. Hesse nebyl stopa�, aJe bylo jasné, že Falk tudy šel, zápach spáleniny a fekálií, pro �lov�ka st�ží patrný, visel v nehybném no�ním vzduchu jako mlha. Z vrcholku zdi m�l dokonalý p�ehled, p�esto nevid�l nic, bylo p�itom vylou�eno, aby se Falk dostal tak daleko ... musel se tedy skrývat poblíž.

Sáhl k opasku a vytáhl levou rukou n�ž, poctivou vojenskou dýku s vyrytou orlicí a svastikou - jako v�tšina starých upír� ani Hesse nikdy nep�išel na chu� moderním zbraním a spoléhal se rad�ji na klasické prost�edky. Pomalu krá�el po vrcholku zdi a st�íbrný medailon na jeho krku se leskl, svaly uvoln�né, všechny smysly napjaté.

Prask! Hesse se bleskov� oto�il, ale zahlédl jen ko�ku mizící ve tm�. Možná byl Falk rychlejší, než si myslel. Mohl se dostat k silnici a chytit

n�jaké auto.

53

ŽÍZE�

"Hej, p�íteli!" Zavolal tiše. "Nechceš radši vyjít? Vy�ešíme to jednou provždy, co �íkáš - neunavuje t�, po�ád utíkat? P�ece víš, že t� nakonec najdu! A ne�íkej, že po tom taky netoužíš. No tak, Falku, slyšíš m�?"

Nikdo však neodpovídal, ve vlahé noci se nepohnul ani líste�ek. Hesse se oto�il k obrysu Hauserovy vily v dálce. V jednom z oken se

objevilo rudé sv�tlo a rychle sílilo. Hauser m�l styky, jeho smrt neprojde bez povšimnutí. Brzy se sem sjedou hasi�i, za nimi poldov� a speciálka, nejvyšší �as jít. Hesse pokr�il rameny.

"Asi tu už nejsi. A když, tak brzy sbohem, vojáku. Znáš m�." Vysokým obloukem sesko�il a rozb�hl se pry�.

Po chvíli se u paty zdi n�co pohnulo. Hauserovi hlídací psi tu kdysi, než je páne�ek dal utratit, protože mu rozbili kus porcelánu, vyhhrabali díru, která zarostla trním. Falk se tam nacpal v návalu zoufalství a te� se drápal ven, stálo ho to další kusy šat� a krvavé šrámy. Ani po�ádn� netušil, jak to ud�lal. Hesse stál p�ímo nad ním, zachránila ho asi jen ta ko�ka, která spala opodál a on po ní hodil kamínek. Znechucen� si odplivl.

"Máš pravdu,u zavr�el. "Znám t�. A už se nem�žu do�kat, hajzle, ale te� mám práci.“

S námahou p�elezl ze� a zamí�il zpátky do úkrytu - byla sotva p�lnoc, Ková� ležel v kritickém stavu a on m�lo �em p�emýšlet.

V dálce se ozvala první hasi�ská siréna.

John Ková� otev�el o�i a zíral na rozpraskaný, odlupující se strop. V hlav� m�l prázdno, na jazyku kovovou pachu� a když si pokusil prot�ít o�i, narazil na �erstvý obvaz na �ele. Odhrnul p�ikrývku a uvid�l, že má další kolem cel�ho hrudníku.

Opatrn� se posadil, ale necítil bolest, jen podivnou ztuhlost v kloubech, jako by se p�íliš dlouho nepohnul. Pot�ásl hlavou a snažil si vybavit, co se v�era d�lo. Pamatoval si, jak jeli na setkání s jeho údajnými p�áteli, ale pak. .. prázdno.

Ušklíbl se - vzhledem k tomu, že po�ád ležel v Matyášov� pokoji a byl zran�ný, asi se to rande moc nevyvedlo, pokud v�bec n�jaké bylo. Spustil nohy na zem a po pár nejistých krocích došel k zrcadlu v rohu. Opatrn� odmotal obvaz z hrudníku. Byl ztvrdlý krví, ale na

54

AGENT JFK - ZATM�NÍ

k�ži m�l jen zarudlé šrámy. Udivilo ho to, ale pak pokr�il rameny, vždycky se hojil rychle a nakonec, kdoví jak dlouho tu ležel. Netušil ani, kolikátého je.

Ta myšlenka Ková�e probrala. Šaty m�l složené p�es židli v�etn� nové košile, zbra� sice chyb�la, ale snad ji nebude pot�ebovat. Rychle se oblékl, p�itom náhodou zavadil pohledem o prsten a p�ekvapen� se zarazil. Po lesklé kovové plošce se táhl �erný šrám, vypadalo to jako rez nebo saze, ale a� ho �istil sebevíc, byl tam po�ád. Kdoví pro� ho to znepokojilo, ale nakonec mávl rukou a potichu se vykradl ven.

Falkova základna byla nezvykle tichá. V hlavní místnosti leželo n�kolik povalených židlí, dva stoly byly sražené k sob� a kolem se válely obvazy a smotky tampon�, všechno siln� zakrvácené - najednou ho zamrazilo. Napadlo ho prohledat zbytek budovy, ale druhé dve�e hyly zam�ené, nenašel nic, �ím by je vyrazil a mnohem víc ho zajímalo, co se d�je venku. Vrátit se p�ece mohl kdykoliv, když bude chtít.

Potichu vyklouzl na ulici. Slunce jasn� zá�ilo a John cítil, jak se mu poprvé za poslední dobu zlepšuje nálada, kone�n� byl volný. V kapse našel dokonce mobilní telefon a pen�ženku s pár stovkami, peníze vypadaly stejn�, jak si pamatoval a on si uv�domil, že ani nejedl.

Zapadl do malé restaurace, s odporem odmítl specialitu, houbový guláš, a objednal si dvojitý steak a brambory. Sn�dl všechno do posledního kousku, zapil sklenicí piva a nakonec si u stánku koupil plán m�sta. V Plzni se trochu vyznal a nezdálo se, že by se tu moc zm�nilo, snad jen n�které ulice se jmenovaly jinak a místo Škodovky se rozkládal komplex ozna�ený jako "Exxycorp, Home Divislon, a.s." Znovu ho mírn� udivilo, jak samoz�ejm� p�ijal myšlenku, že se nachází v jiném sv�t�, ale na druhou stranu, prost� bral v�ci tak, jak byly.

U dalšího stánku si koupil noviny, Plze�ský deník, a plátek, který mu padl do oka svým názvem, No�ní pohled. Deník se skoro celý zabýval rozborem p�edpokládaných následk� Erskinovy soudní porážky na zam�stnanost a prosperitu regionu, nic zvláštního, zato No�ní pohled Johna opravdu zaujal. Šlo v n�m hlavn� o problematiku upír�, by� pojímanou lehce bulvárním stylem. Pobaven� p�e�etl úvodník odsuzující nové uvedení Coppolovy verze Draculy, kterou redaktor srovnával s díly typu Žid Süs, a �lánek o možné upírské p�em�n� Muam-

55

ŽÍZE�

mara Kaddáfího. Zabral se do pojednání kritizujícího americké ud�lení �estné licence za pokrok Billu Gatesovi a pobavené glosy z internetových fór, kterak te� bude šéf Microsoftu svým zákazník�m pít krev i doslova, ale nakonec ho upoutal krátký sloupek rozebírající neschopnost policie objasnit brutální vraždu doktora Gellera. Dál nedo�etl, náhle ho rozbolela hlava a vedrem až lapal po dechu. Ková� to nechápal, byl zvyklý na horko a dokonce i na pouš�, ale snad to bylo zran�ním, v posledních dnech toho m�l hodn�.

Otev�el dve�e a vešel do prvního krámu, na který narazil, náhodou šlo o knihkupectví. Panovalo tu šero a p�íjemný chlad, párkrát se zhluboka nadechl a ulevilo se mu, jen hrozná žíze� z�stala. Rozhlédl se po regálu a do oka mu padl svazek nadepsaný stru�n�: D�jiny upírství. Prodava� byl u pultu sám zabraný do thrilleru Jeffryho Deavera, nijak mu nevadilo, když John knihu vytáhl a za�al �íst. Šlo mu to rychle, obracel stránky jednu za druhou a p�itom mu v pam�ti zustávalo každé slovo, až se na okamžik podivil.

Kniha se zabývala historií fenoménu upírství. Podle archeolog� se p�edkové dnešních upír� potulovali už po paleolitických nalezištích ve Špan�lsku, první písemné zmínky pocházely ze starov�ké Mezopotámie, kde byli upí�i kastou kn�ží, p�i�emž soužití s lidmi bylo bezproblémové. V období �ímské �íše byly zavedeny první zákony upravující "legální upírství“. Pat�il k nim zákaz libovolné p�em�ny, nárok na ni m�ly pouze osoby schválené Senátem a císa�em, dále byl stanoven po�et upírských obyvatel s právem získávat obživu z vlastních otrok�, a existoval rovn�ž legální obchod s krví pro upírské pot�eby, už tehdy se vyskytovaly p�ípady "krevního pirátství", kdy zlo�inecké bandy hlavn� v zim� vraždily pocestné a jejich krev prodávaly. Samotní upí�i �asto p�sobili jako cen�ní armádní poradci, poslové nebo v�dci, slavným se stal kup�íkladu upírský léka� Paracelsus.

S rozpadem �ímského impéria se situace upír� zhoršila, hlavn� vinou rozmachu k�es�anství, které se s nimi muselo st�etnout už z principu, upírská nesmrtelnost na zemi se prost� t�žko srovnávala s ideálem života v��ného v nebi, o který jedin� m�l �ádný k�es�an usilovat. Perzekuce za�ala jejich vylou�ením z církve a pokra�ovala s upev�ováním pozice k�es�anství v tehdejším sv�t�. Negativn� zap�sobil ze-

56

AGENT JFK - ZATM�NÍ

jména zákaz legálního obchodu s krví, zavedený poprvé v byzantské �íši. Vedl k rychlému r�stu upírské kriminality a "krevního pirátství", které dále podnítilo restrikce. Upír�m byla nakonec odep�ena jakákoliv lidská práva i identita, byli postaveni na úrove� zví�at a legáln� vybíjeni, a� soukromými osobami za odm�nu, nebo církví prost�ednictvím svaté inkvizice, p�esto se sporným efektem.

Upí�i se ilegalit� rychle p�izp�sobili. Za�ali se sdružovat do klan� a díky dlouhov�kosti �asto skryt� disponovali zna�ným majetkemsvého �asu koloval nap�íklad po Florencii vtip, podle n�hož polovinu m�sta vysávají upí�i a tu druhou Cesare Borgia. Rovn�ž �ada šlechtických rod� podporovala navzdory dogmat�m církve skupiny upír�, které pro n� utajen� pracovaly, a upí�i reagovali též na aktuální politické zm�ny: Po roztržce mezi Anglií a katolickou církví následovala vlna imigrace, která z ostrovní �íše u�inila pravou "upírskou velmoc". Anglie také jako jediná ve své dob� obnovila legální obchod s krví a anglikánská církev dokonce povolila p�ijímání upír�. Zde se datují první pokusy s um�lou krví i oficiální využívání upír� v armád� v podob� "night ships", lodí se smíšenou posádkou proslulých nelítostnými p�epady pob�ežních m�st Francie a Špan�lska, nebo stopa�� uplatn�ných v erné komo�e, tajném odd�lení britského Ministerstva pošt v�nujícím se �tení diplomatických zásilek.

Ková� rychle oto�il pár stránek a p�ešel na práh moderního v�ku. Zatímco Anglie, podobn� jako Spojené státy, uznala upíry za plnoprávné ob�any již po�átkem vlády královny Viktorie, ve zbytku Evropy bylo upírství ješt� po roce 1900 považováno za nebezpe�nou chorobu a dopadení upí�i byli v�tšinou internováni ve speciálních sanatoriích, kde �elili krutému zacházení a r�zným pokus�m o "lé�ení", dopadajícím obvykle tragicky. Úplnou rovnoprávnost zavedlo iako další Švýcarsko, a t�ebaže zlí jazykové tvrdili, že se o to spíš než tolerance zasloužily hromady upírského zlata ve sklepeních curyšských bankovních dom�, ostatní státy postupn� následovaly. První sv�tová válka proces integrace jen urychlila.

V roce 1933 se v N�mecku chopil moci Adolf Hitler, avšak o�ekávaná vlna upírského pronásledování se nekonala. Upí�i Hitlera fascinovali a dodnes kolují pov�sti o spojení nacist� s tajnými upírskými

57

ŽÍZE�

klany nebo o n�meckých vykopávkách v mytické pravlasti upír� v Ba-bylonu. V�tšina �istokrevných upír� navíc vzhledem dob�e zapadla do nacistických rasových teorií, což díky vyšinutosti hrstky chorých mozk� zp�sobilo, že se stali v N�mecku doslova elitou. To op�t p�itáhlo vlnu imigrace. Negativní stránky režimu p�itom v�tšina upír� i po vypuknutí války p�ehližela a mnoho z nich fašismus podporovalo velmi aktivn�. Hroznou pov�st získaly zejména dv� upírské brigády elitních oddíl� SS "Nachtskrieger�," stejn� jako upírští velitelé gestapa �i dozorci p�sobící v koncentra�ních táborech. Na opa�né stran� proslul upírský wing no�ní perut� RAF "Night Hawks" nebo americké upírské ponorky, nicmén� se rozsah nasazení upír� mezi Spojenci n�meckému ani zdaleka nevyrovnal.

N�které události prob�hly jinak, ztráty na obou stranách byly o dobrou �tvrtinu vyšší, ale druhá sv�tová válka skon�ila stejn� a dokonce ve stejné dob�, jak si Ková� pamatoval. Upí�i p�edstavovali menšinu, která nedokázala zm�nit nevyhnutelné, teprve po válce však za�aly vycházet najevo detaily jejich �innosti v nacistických službách a s následky se upírská komunita potýká dodnes. Zejména v Sov�tském svazu vypukla vlna teroru, jaká p�ekonala všechny úsp�chy svaté inkvizice, a posléze se p�elila i na území komunistických satelit�. Práv� zde se projevila jistá výjime�nost �eských zemí. eši nem�li nikdy v�elý vztah ke katolictví, až na výjimky se tu neda�ilo

ani inkvizici, a to sta�ilo, aby upír�m skýtaly vítané úto�išt�. es-koslovenská republika zavedla navíc navzdory Hilsnerovu upírskému skandálu rozhodnutím prezidenta Masaryka rovnoprávnost hned po Švýcarsku. Díky tomu zde za okupace vznikl rozsáhlý upírský odboj, známý hlavn� zajišt�ním návratu �eských výsadká�� do Anglie po atentátu na Reinharda Heydricha. Tyto �iny nedokázala pop�ít ani komunistická propaganda, a tak práv� na �eskoslovenském území vznikla oáza, kde upí�i p�ežívali i v dobách nejtužšího komunismu.

Na záv�r se v knize nacházela kapitola v�novaná lillithiánství, upír-skému náboženství, zvláštní víry bez chrámú i bez kn�ží, stojící �ist� na individuálním p�esv�d�ení. Zakládala se na Bibli Soumraku, katolickou církví dodnes zakázané knize považované bu� za legendu, nebo zkomolený p�epis historických událostí. Pojednávala o stvo�ení upí-

58

AGENT JFK - ZATM�NÍ

r� sumerskou bohyní noci a m�síce Lillith a vzniku první upírské �íše pod vládou bratr� Enkiho a Enlila, kte�í se nakonec st�etli v boji a zap�í�inili její zkázu - v detailech to siln� p�ipomínalo biblické p�íb�hy o ráji nebo Kainu a Abelovi, což byl hlavní d�vod, pro� církev knihu tak urputn� potírala. Navíc obsahovala Zákon, kodex upírského chování, kde nechyb�la na�ízení o �estné sebevražd� nebo krevní mst�. Tou lillithiánské klany prosluly už ve st�edov�ku. V�tšinou šlo o brutální vraždy církevních hodnostá��, �asto však i o akce namí�ené proti lidem všeobecn�, využívající hlavn� upírské imunity v��i jed�m otravováním studní nebo zakládáním epidemií ve m�stech. Po rozší�ení um�lé krve shledala rovn�ž �ada lillithián� její užívání v rozporu se Zákonem a následovaly pumové útoky na p�íslušné továrny, vraždy upírských "krve zrádc�" a hlavn� lillithiánská podpora nacist� za druhé sv�tové války. Zejména díky ní zažívalo dnes upírské ná-hoženství éru hluboké recese a i mezi upíry byli jeho vyznava�i považování za velmi �erné ovce, Ková� si vybavil nechu� ostatních k Sefo�e a pochopii. V knize byl vyobrazen i st�íbrný medailon s portrétem Lillith a klínopisným heslem, kterým se lillithiáni poznávali. Zn�lo stru�n�: To jsme my.

Ková� zav�el knihu a vrátil ji do regálu. Oto�il se, a jen pohled na proslun�nou ulici sta�il, aby mu vyschlo v krku a žíze� se zm�nila v k�e� kroutící doslova všechny vnit�nosti.

Uv�domil si, že je z1e. A� s ním bylo cokoliv, nemohl si dovolit omdlít a nechat se odvézt do nemocnice, bez doklad�, s policií v patách. P�i nejlepším by skon�il tam, kde za�al - a p�i vzpomínce na zápach vy-polstrované cely mu nasko�ila husí k�že. Musel zpátky do Falkova baru, vydržet do ve�era a doufat, že ostatní n�co vymyslí, p�ece i upí�i snad n�kdy stonali.

P�inutil se vyjít ze dve�í. Držel se zastín�né strany chodníku, ale stejn� se koupal v potu a vrávoral jako opilý, zaslechl pár posm�šných poznámek, že dnes za�al opravdu brzy. St�ží sledoval cestu a p�ed o�ima se mu míhaly zvláštní obrazy, mo�e, palmy vyr�stající z hromad lidských lebek. Nakonec n�kde špatn� odbo�il, vyno�il se na nám�stí Republiky a p�ekvapen� zaregistroval, že ve stínu majestátní v�že svatého Bartolom�je zur�í malá fontána.

59

ŽÍZE�

Z posledních sil se dopotácel blíž, nabíral vodu rukama a polykal ji, jako by m�l za sebou pochod Saharou, najednou po ni�em netoužil tak, jako se po�ádn� napít.

Znovu ur�il sm�r k Falkovu baru a vyrazil, nebyl už daleko, ale sta�ilo pár krok� p�es proslun�né nám�stí a bylo to zpátky, vedro, závra� a dokonce i žíze�. P�edtím spolykal snad dva litry vody, p�i každém kroku mu žblu�kala v žaludku, ale stejn� se mu jazyk lepil na patro, v krku pachu� spáleniny ... náhle cítil, jako by mél odpov�� na dosah, jen se natáhnout...

Nedokázal už ani to, nemohl logicky p�emýšlet. Zbývaly dv� ulice, ale v�d�l, že nedojde, musel si n�kde odpo�inout. Po pam�ti zahnul do K�ižíkových sad�, našel lavi�ku ve stínu a zhroutil se na ní, rukama si zakryl tvá� a t�žce oddechovali všechno se s ním to�ilo.

"Ahoj! Nestalo se ti n�co?" Ková� malátn� zvedl hlavu ... a p�ekvapen� zíral do tvá�e možná sed-

mileté hol�i�ky se školní brašnou na zádech, která stála u lavi�ky a zv�dav� si ho prohlížela modrýma o�ima.

"Maminka �íká, že nemám mluvit s cizími. Ale paní u�itelka dneska �ekla, že máme pomáhat druhým a ty vypadáš divn�. Nestalo se ti n�co? Nejsi nemocný?"

"Ne ... nevím,“ p�iznal John po pravd�. "Já byla nemocná. Méla jsem ch�ipku a bylo mi moc špatn�. Ch�ipka je

moc zlá v�c." "To máš pravdu. Málem jsem na ni um�el.“ Ková� odpov�d�l naprosto automaticky - ale a�koliv netušil, jak to ví,

náhle nepochyboval, že je to pravda. Hol�i�ka chápav� p�ikývla. "M�j králí�ek taky nedávno um�el. Maminka �íkalal že byl moc starý.

Te� mám jin�ho ... ale ten první se mi líbil víc. Chceš v�d�t, jak se jmenoval?"

"Ano.“ "Vále�ek. Ale brácha mu �íkal tlustej lazare ... m�j bratr je tak hloupý."

"To se ti m�že zdát," p�ikývl John, nedokázal se zbavit pocitu, že n�co podobného už zažil, n�kde hodn� daleko ... "Ale i když se chová hloup�, ur�it� t� má rád.“

"Možná. A ty máš sourozence?“

60

AGENT JFK - ZATM�NÍ

Ková� zaváhal. "Vlastn� nevím. Víš, stala se mi taková v�c. Uhodil jsem se do hlavy a

od té doby si nem�žu vzpomenout na n�které v�ci.“ Hol�i�ka se nadšen� rozzá�ila. "Takže jsem m�la pravdu! Jsi nemocný! M�l bys hned jít dom�, leh-

nout si do postele a požádat maminku, aby ti uva�ila horký �aj!“ Ková� se neubránil úsm�vu.

"Vlastné jdu dom�. Jenom si chci trochu odpo�inout." "Aha. A m�žu z�stat s tebou?“

"Jestli chceš.“ "Tak jo. Já se jmenuju Zuzka." "John.“ Zuzka se vyhoupla na lavi�ku a p�itáhla si na klín brašnu. "John? „To je anglicky, vi�?" "Správn�. Jsi moc chytrá.“ "Já umím anglicky. Koukej!“ Zuzka otev�ela brašnu a za�ala p�e- hrabovat uvnit�. "Tady mám sešit, tady u�ebnici, a tady ... au!“ Rychle vytáhla ruku, na ukazováku jasn� �ervenou kapku. "Hloupé desky! Vždycky se o né �íznu - Johne? Je ti n�co, Johne?" Ková� neodpov�d�l. Náhle se mu zatm�lo p�ed o�ima, jako by do-

stal ránu, s vyt�ešt�nýma o�ima zíral na stékající kapku krve a cítil, jak se mu ústa plní slinami, srdce se mu šílen� rozbušilo, sv�t kolem z�ernal. Najednou nebylo nic, neexistovalo nic, jenom ta krev, krev, t�i a p�l litru nádherné, sladké krve-

Jako šílený vylet�l z lavi�ky a rozb�hl se pry�, každý nerv v t�le se mu svíjel, �val, táhl ho zpátky. Klopýtal, padal, ale zase vstával a utíkal, nevnímal kam, ale na tom nezáleželo, jen co nejdál, d�ív než ...

N�kdo ho chytil za rameno, smýkl jím až upadl a p�itiskl ho k zemi. Násilím mu zvrátil hlavu, do úst narval hrdlo sklen�n� ba�ky a John

Ková� se kone�n� napil, kuckal se, hltal teplou lidskou krev, až se dusil. Vzáp�tí p�išla bolest, strašlivá k�e� ze žaludku do celého t�la, kroutil se v hlin� jako p�eseknutý �erv, pak z�stal prost� ležet...

"Ud�lal jsi n�co?!“ N��í ruce s ním prudce zat�ásly. "Prober se, sakra - tak ud�lal?!“

61

ŽÍZE�

Ková� t�žce zavrt�l hlavou a Matyáš, snad ješt� vyd�šen�jší než on, hlasit� vydechl.

"To bylo o chlup! Idiot Boris, m�l t� hlídat. Doufám, že ho Falk zabije!“ „Co mi to ud�lali?!“ zasténal John zoufale, t�ásl se jako list. "Co to se

mnou provedli?" "Zachránili ti život, pitom�e! Tak si, sakra, vzpome�!" Ková� cht�l odseknout, ale najednou to p�išlo, jako by n�kdo oto�il

spína� a on si vzpomn�l, na sch�zku v garážích, úder do prsou, rozlévající se tma a dotek na krku, to chv�jivé teplo ... sáhl rukou vzh�ru a vlevo na hrdle ucítil malou, sotva zahojenou ranku.

"Pane Bože!" Paže mu klesla, zíral do prázdna a mozek jako by ten fakt nedokázal

zpracovat, jako by to šlo n�kde mimo n�j, najednou se šílen�, hystericky rozchechtal.

"Já jsem upír!" Matyáš�v obli�ej odrážel sm�s úlevy, pobavení a vzteku. "Našt�stí ne, to by už bylo po tob�. Nemáš pon�tí, o co tu b�ží! Pros

všechny svatý, a� ta holka jenom utíká dom�!“ Jen ta myšlenka sta�ila, aby Johna znovu sev�ela hr�za. "Ne! Málem jsem ... " "Jo, málem. Žasnu, žes to zvládnul. Ale te� se hni, ješt� z toho zdaleka

nejsi venku!" Ková� se omámen� rozhlédl a poprvé si uv�domil, že leží v k�oví a

všude kolem se válí odpadky. Zápach navíc jasn� dokazoval, že si tu ob�as n�kdo i ulevit a zdaleka ne jen malou pot�ebu. Znechucen� se ušklíbl.

„Upír a ješt� ve sra�kách, bezva!" Pracn� se vyhrabal na nohy, kolena se mu t�ásla a po�ád cítil závra�,

ale pocit nesnesitelného vedra a hlavn� ta žíze� byly pry�. Matyáš mu hodil �epici se dv�ma štítky kryjícími �elo i zátylek a krabi�ku masti.

"Nat�i si ruce a obli�ej, než ti sleze k�že - a to si vem taky," podal mu �erné brýle. "Snaž se koukat dol� nebo oslepneš."

"Díky.“

62

AGENT JFK - ZATM�NÍ

Ková� si roztíral krém po tvá�i a p�itom si všiml, že už mu na rukou naskákaly puchý�ky jako po p�ílišném opalování, svédilo to k nevydržení.

„Nešlo to jinak?" otázal se tiše. "Nemohli-„ "Ne,“ p�erušil ho Matyáš klidn�. "Museli v tom kanále z�stat do ve�era,

a tak dlouho bys nevydržel. I tak jsi málem exnul, Sefora ti ukáže ten šrot, co z tebe vytahala.“

Ková� si vybavil poražené židle a obvazy od kve. “Chápu. To ona m�-„ "Jo. Prý v tom má praxi, ale jde o víc. Každý upír má svou unikátní

sekvenci viru, n�co jako otisk prstu, a ta �áste�n� p�echází na každého, koho nakazí. Speciálka má registr, kde jsou všichni, co byli na vojn�, v base, a tak. Oficiáln� se využívá jen k vyšet�ování, ale na to bych nesázel. Falk i Dany tam jsou, Falk z armády a Dany kv�li n�jaký pitomin�, ale Sefora ne - tedy snad, protože kdoví."

„Takže, když m� dostanou a ud�lají testy, je menší šance, že najdou i vás,“ shrnul Ková�.

"Jo. Ovšem speciálka má svý stopa�e. Sta�í, aby na tebe sáhl, a mají nás všechny, konec.“

Ková� si vzpomn�l na hovor v aut�. „Ale p�ece jste mi tím zachránili život!" „Blázníš? Jak se proflákne �erná p�em�na, odnesou to všichni jak za

Hilsnera, a to speciálka nikdy nep�ipustí, nezapome�, že jsou v ní taky upi�i. Na n�jaký úmysly kašlou, sejmou tebe, m�, každýho ... i když m� ani nemusí.“

Matyáš se náhle zarazil a zadíval se Johnovi do tvá�e. "�ekl ti Falk, pro� tolik cht�l tu krev, i když tušil, že to smrdí?" "Ne,“ odv�til Ková� p�ekvapen�. "Myslel jsem, že prost� pro sebe, pro�?" "Nic," zadíval se Matyáš stranou. "Já jenom, jestli jsi to v�d�l, než t� Sefora kousla." "Co?“ „Že ta krev m�la být pro m�." „Ne�íkej, že chceš být taky upír!" rozesmál se John unaven�. "Nechci. Musím." Matyáš z�stal vážný.

63

ŽÍZE�

„Mám rakovinu. Zbývá mi pul roku, nejvýš.“ John Ková� ztuhl. "Nem�l jsem tušenÍ. A nedá se ... " "Ne. Je to mezoteliom, nádor pohrudnice. Bydlel jsem u azbestový

fabriky, tam to m�l každý druhý. Mám metastáze v plicích i mozku, kone�ná, zachrání m� jenom p�em�na. S Falkem se znám dlouho, slibil mi, že když získá dost krve, ud�lá to, jenže ted' ... "

Ková� zvedl obo�í. Mezi t�mi dv�ma toho muselo být vic, když byl upír ochotný riskovat tohle. Zavrt�l hlavou.

"Pro� on? Vláda p�ece dává licence nevyl��iteln� nemocným." "Prosím t�!" Matyáš se ho�ce rozesmáL ,Já nemám tátu ministra, ani se

nejmenuju Gates - nebo fakt v��íš, že je to pro každýho? Nevylé�iteln� nemocnej? Co je to? Máme p�ece chemoterapii, oza�ování, vždycky existuje ur�itá možnost vylé�ení. Tak to �íkají, ur�itá možnlost vylé�ení. Vypadají ti vlasy, t�i m�sice budeš blít vnit�nosti než kone�n� pojdeš, jako t�icetikilová troska, samoz�ejm� ne na rakovinu, ale na nep�edvídatelné komplikace, protože p�ece existuje ur�itá možnost vylé�ení. D�kuju, nechci. Radši beru t�ch p�t m�síc�."

Ková� chápal, že projevy ú�asti by momentáln� vyzn�ly cynicky. Ml�el a Matyáš se p�inutil usmát. "Zapome� na to. A promi�, že jsem se ptal. Falk m�l pravdu, mám ješt�

�as." "Stejn� to nechápu," zavrt�l John hlavou. "P�ece, když mohli kous- nout m�, tak pro� ...“ "Prost� neud�lají totéž se mnou?" Matyáš si povzdechl. "To není tak jednoduchý, však uvidíš. Mimochodem, Falk byl v�era za

Hauserem, pokecat si o tom podrazu, a asi se n�co zvrtlo, protože jenom �ek, že p�išel pozd�. Když se vrátil, vypadal - no, takhle jsem ho ješt� nevid�l, od rána jenom chodí po kvartýru a ml�í. A Hauserovi n�kdo zapálil barák, když byl uvnit�, myslím, že tvý v�erejší kámoši. Po�ád netušíš, co jsou za�?"

„Asi ode m� n�co cht�li, ale jinak nemám pon�tí," pokr�il John ramenya v tu chvíli p�ed sebou uvid�l známou budovu baru. Práv� v�as. Místo žízn� a horka najednou cítil obrovskou únavu, jako by práv� dob�hl maraton. Matyáš otev�el dve�e, v tichosti sešli po schodech.

64

AGENT JFK - ZATM�NÍ

Navzdory ranému odpoledni byli te� dole všichni, nálada na pohled napjatá. Falk odm��en� rázoval po místnosti a v prvním okamžiku se mu ve tvá�i vyst�ídala škála pocit� od úlevy až k zlosti.

"Proved n�co?!" vyjel ost�e místo pozdravu. Matyáš zavrt�l hlavou. "Bylo to o fous, ale ne. Taky už mu to došlo a není zrovna nadšenej." „Tím chce �íct,“ dokon�il Ková� s nuceným úsm�vem, "že jsem se

ješt� nerozhodl, jestli mám d�kovat nebo st�ílet." "Snad budeš mít �as to zjistit," souhlasil Falk suše. "Jiný by za to dali

hodn�, ale chápu, že to m�žeš vid�t jinak, prost� už se stalo. Vysv�tlil ti Matyáš situaci?"

"Jako, že je ze m� hezká trofej na odst�el? To jsem pochopil. Ale co m� vlastn� �eká?"

Falk rozpa�it� pokr�il rameny a Sefora se ujala slova, klidn�, jako by jen �etla p�ednášku.

"Jsi v první fázi p�em�ny. Ta je nejnebezpe�n�jší, t�lo se snaží bojovat s virem a ty jsi navíc oslabený zran�ním, podle m� je tak dvacetiprocentní riziko, že zem�eš následkem alergické reakce nebo šoku. Pokud p�ežiješ další t�i dny, budeš z nejhoršího venku a p�em�na vstoupí do druhé fáze. Virus p�ebuduje tv�j organismus od DNA až po bun��nou stavbu, orgány, strukturu mozkov� k�ry, všechno. To trvá asi �ty�i týdny, záleží na individuálních dispozicích. Po tu dobu budeš mít návaly žízn�, migrény, žalude�ní k�e�e, závrat�. Mohou se objevit i zm�ny chování, deprese, záchvaty zu�ivosti nebo smyslové výpadky. P�íznaky dosáhnou vrcholu koncem druhého týdne. Pak by m�ly slábnout, až odezní a ty budeš pln� p�em�n�ný. N�jaké otázky?"

John Ková� neodpov�d�l. Poslouchal ten d�sivý vý�et s úžasem, jako by se ho netýkal.

„A co pam��?" vyrazil ze sebe. „Po�ád si nem�žu vzpomenout, pomuže mi tohle?"

"Upí�i mají až na výjimky eidetickou pam��, p�i naší délce života je to nutnost. P�em�na by tím m�la uzdravování urychlit, ale ... " Sefora poprvé zaváhala. "M�že nastat problém."

"Jaký?" ,,�ek! ti Matyáš o d�di�ných sekvencích upírského viru?"

65

ŽÍZE�

"Ano, že se tak dá poznat, který upír koho nakazil.“ „To ovšem není jejich hlavní smysl. D�di�né sekvence p�enáší ur�ité

individuální vlastnosti z nositele na nakaženého. Netýká se to jen t�ch fyzických, ale i psychometrického nadání. Protože mé je dost silné, pravd�podobn� jim budeš disponovat také. Jenže práv� u p�em�n�ných stopa�� se nej�ast�ji vyskytuje pam��ový šok, p�etížení mozku p�ijatými vjemy nebo vzpomínkami, a ten by mohla tvá amnézie zásadn� zhoršit. Nikdy jsem to nezažila! ale slyšela jsem o tom ... a vid�la následky.“

„A ty jsou?“ „Šílenství, katatonie, v�tšinou ale koma a následn� smrt." "Prima“, p�inutil se Ková� ušklíbnout. „ím dál lepší. Dá se proti tomu n�co d�lat?“ "Nem�l bys z�stávat o samot�. N�kdo bude po�ád s tebou, kdyby se to

stalo, ale jinak nic.“ Sefora se zadívala stranou. „Omlouvám se. Ne-uv�domila jsem si, co ti mohu zp�sobit. Kdyby ano, požádala hych, aby t� zm�nil n�kdo jiný."

"Což te� není hlavní problém," navázal Falk klidn�. "Jde o to, kde pro tebe sehnat krev.“

"Pro�?" vzpomn�l si Ková� na Matyášovu poznámku." Copak ten ke�up-„

"Je jen pro hotové upíry,“ potvrdil jeho p�edtuchu Falk. „B�hem p�em�ny pot�ebuješ pravou krev a navíc ve výrazn� vyšších dávkách.“

,,Jak moc vyšších?“ "Normálnímu upírovi sta�í tak litr a p�l týdn�. B�hem p�em�ny je to kolem p�ti litr�.“ "To ujde.“ "Denn�.“ V tichu, které následovalo, John z�eteln� slyšel bzu�ení mouchy n�kde

vysoko u stropu. „A nejde to obejít?' otázal se tiše. „etI jsem, že se krev dá koupit.“ „Ale ne tady. Legální obchod je v Anglii a Americe, u nás jenom na

�erném trhu, a i to je riskantní, poldové �asto fingují kšefty, aby chytali zákazníky. Navíc litr stojí p�t tác�, a p�ipadáme ti jako prachá�i?"

66

AGENT JFK - ZATM�NÍ

"Takže co?" John si vybavil zmínku v knize a ot�ásl se. "Jestli máte v plánu n�jaký pirátství, tak to ne! To se radši jdu udat... anebo to skon�ím.“

Až ho zamrazilo, jak snadno z n�j ta v�ta vyšla, ale Falk zavrt�l hlavou. "Tak daleko to nedojde. P�inejhorším m�žeme v parku n�koho uspat a

vypustit mu pár deci, ale to ud�lám, jen když nebude na vybranou, a ur�it� nikoho nezabiju. Chce to p�ežít pár dn�, mezitím n�co vymyslíme."

Rozhlédl se kolem. "Vezeme se všichni, takže hybaj, pánové, vybalte rezervy. Mám asi p�t

litr�, Grime?“ "Taky tak," p�ikývl vysoký chlap se zádum�ivým výrazem. Ostatní se

postupn� p�idávali, bez v�tšlch protest�, a Ková� v duchu po�ítal - ale byla to bída, když skon�i1i, nesešlo se víc než t�icet litr�.

"To je sotva na týden," shrnul Falk zaražen�. "Žádná sláva.“ "Já mám asi padesát litr�“ promluvila tiše Sefora. "Zítra to p�inesu.“ Po jejich slovech znovu zavládlo ticho, ale tentokrát ohromené. Ko- vá� vid�l, jak se Boris za�íná šklebit, aie Falk ho zarazil. "Nech si svý kecy, dneska už jsi pod�lal dost. M�žeme být rádi, po�ád to

sice nesta�í, ale máme aspo� náskok.“ "A co náš druhej problém? Nevíme, kdo ho cht�l dostat, co když po nás

p�jdou dál?“ Dany promluvil poprvé za celou dobu. "V první �ad� by nás museli najít, což se nestane. Po�káme, až si

John vzpomene, a pak to vy�ídíme." "A jestll m�l Pavel pravdu a máme tady krysu?" „Nemáme," Falk�v hlas zn�l jist�. "A jestli p�eci?“ "Ne," Falk se nepatrn� ušklíbl. "Nechal jsem Seforu proklepnout vaše

bedny. Jsou �istý." Tentokrát ticho trvalo jen okamžik. Vzáp�tí se místností p�elila vlna

mrazivého šepotu a Boris vztekle vysko�il. „A to �íkáš jenom tak?!“ vybuchl. „Kdo ti to, sakra, dovolil! A co když

je práska� práv� ona?! Kdo zkontroloval její rakev, co?!“ "Posluž si!" Sefo�in hlas byl ostrý jako n�ž. "Stojí dole, m�žeš si ji

p�e�íst. Ale tohle už radši nevyslovuj!"

67

ŽÍZE�

Boris se na ni díval, Ková� vid�l, jak zatíná p�sti, ale pak se beze slova posadil.

„Chápu, že se zlobíte," pokra�oval Falk mírn�. "Ani mn� se to nelíbilo, ale je to pry�, a máme jistotu. P�esto po�ád nevíme, kdo v tom jede, a znáte ty �e�i o Erskinov� ochrance. Netvrdím, že je to ono, ale musíme po�ítat s tím, že mají stopa�e. Takže hned ve�er odsud vypadneme, pak ve dne v noci zdvojené hlídky a žádný nepovolený výlety."

Ticho. Nikdo se ani neušklíbl, natož aby protestoval, ale tentokrát se už John divil mén�. Pokud ze �tení D�jin upírství n�co pochopil, pak to, že historie upíry nau�ila kázni. Staletí nelítostného pronásledování je nau�ila, že jen opatrnost zaru�uje p�ežití, a t�ebaže se doba m�nila, staré zvyky umíraly t�žko.

"Mimochodem," promluvil unaven�, "co by se stalo, kdyby další upí�i zjistili, jak to se mnou je? Myslíte, že by volali poldy?“

"Ne," ušklíbl se Dany. "Spíš by došli k záv�ru, že když odd�lají tebe i nás, bude to služba ve�ejnýmu blahu. My si svý prádlo perem radši sami.“

Falk jen p�ikývl a Ková� ucítil, jak ho bodl stud, teprve te� si naplno uv�domil, že jeho záchranou opravdu riskují všechno. Zt�žka vstal každý kloub mu ho�el, hlava t�eštila bolestí.

„Myslím, že si p�jdu lehnout," konstatoval tiše a pomalu vyrazil k Matyášovu pokoji s chmurnou p�edtuchou, že nejhorší ho teprve �eká.

68

AGÓNIE

�ev z nitra bedny byl hrozný. Hesse se p�esto klidn� opíralo sténu a ml�el, ostatní se usilovn� snažili nedívat do jeho tvá�e nebo na tu dlouhou v�c v rohu. Vte�iny se vlekly a výk�iky za�aly slábnout, místností zavanul d�sivý pach páleného masa.

"Gerdi..." promluvil Jochen tiše. Hesse ud�lal krok a kopnutím bednu otev�el, p�ed zábleskem modrého

sv�tla se všichni instinktivn� p�ikr�ili. Faffy vypadl ven, z vlas� se mu kou�ilo, prsa i ramena jediná krvavá rána. Dusil se, sténal, ale Hesse ho nelítostn� chytil za vlasy, odtrhl mu ruce z tvá�e a p�inutil ho podívat se na solárium.

"Už pot�etí jsi mé zklamal - Geller, ta holka, a te� tohle. M�l jsi jen dostat Ková�e, Hauserovy gorily by ud�laly zbytek, ale ty jsi to zbabral, znovu! Horšíš se, Faffy, a mn� za�íná být fuk, kolik set let se známe. Další malér a nechám t� usmažit, rozumíš? Vzchop se!"

Pustil ho a Faffy vyvrávoral pry�, na Hesseho se neodvážil ani podívat, ale zavadil o�ima o Jochena Mercka a krysí tvá� mu zk�ivil zlý úšklebek.

"Jak to vypadá, Otto?“ otázal se Hesse. „Nijak,“ pokr�il oslovený rameny. „Ta jejich putyka je prázdná, zmi- zeli asi už v�era." "Stopy?" "Žádné. Všechno po sob� dezinfikovali, kyselina smrdí až ven." „Jist�,

Falk není idiot. A co Frankie u Tornáda? Ozval se už'!" "Ne. To se mi taky nelíbí, jestli Mallory n�co vy�enichal, m�li bychom

to s ním vy�ídit." "D�kuji za radu," p�ikývl Hesse chladn�. "Ale máme jen p�t dní, ne-

zapomínejme na podstatné. Znovu projd�te každý krok od chvile, kdy sem Ková� vnikl, a najd�te Falk�v úkryt. Otto, Hansi, vemte si to na starost, už žádné chyby. Jochene, poj�me."

69

AGONIE

Bez ohlédnutí vyšel ze dve�í a starší muž ho ml�ky následoval, až venku se ho�ce usmál.

"Copak, Gerdi? Taky m� chceš dát oh�át?" "Nebláznil" Hesse se rozesmál. "Chci se zeptat, jak pokra�uješ. Da�í se

ti? A kdy nás seznámíš? Já ti p�ece Pantarei také p�edstavil, pamatuješ?" "Ano.“ Jochen�v výraz získal na v�elosti. "V�štila nám. Že uvidím nový

sv�t.“ "A mé srdce zadáví had. Možná kdybych ji nenechal-" "Nemysli na to!" p�erušil ho Jochen. "Nemohl jsi nic ud�lat a je to

dávno.“ „Ne, ]ochene,“ usmál se Hesse trpce. „Je to v�era. Vidím to p�esn� tak,

slyším to-" Dve�e na konci chodby se otev�ely a vstoupil �len Erskinovy ochranky.

"Pan Erskin s vámi chce mluvit v hlavní laborato�i!“ p�ešel bez pozdravu k v�ci, jako by mluvil s n�jakým sluhou, byly doby, kdy jen oslovit upíra takhle znamenalo rozsudek smrti. Hesse se bolestn� ušklíbl.

"Tak vidíš. Užij si sch�zku, Jochene, m� �eká jiná zábava. Uvidíme se ráno,“

Oto�il se a ml�ky strážce následoval. Prošli koridorem a zamí�ili dol� k nejst�ežen�jší �ásti komplexu, dve�e na jeho konci p�ipomínaly spíš uzáv�r trezoru. Hesse p�i tiskl dla� na skener, doprovod z�stal vzadu, ani on nem�l právo vejít dál.

Robert Erskin sed�l za laboratorním stolem a pravou rukou jako vždy žmoulal �etízek s kovovým úlomkem na krku. Hesse potla�il úšklebek - sentimentální teploušská gesta, navíc siln� zvrácená, asi jako by si on laskal na památku t�ísky z Pantareina k�lu.

"Cht�l jste si promluvit? Pokud mi hodláte znovu p�ipomínat �as, nemusíte. Vím p�esn�, kolik zbývá, a na úsp�chu mi záleží stejn� jako vám.“

„V po�ádku.“ Erskin�v hlas zn�l nezvykle mírn�, pokývl hlavou ke stolu. "Jen jsem

p�emýšlel, jestli jsme nevlezli n�kam, kde nemáme co d�lat." Na sklen�ném stole ležela úhledn� rozložená agentská výbava Johna

Ková�e, T-opaskem po�ínaje a vyst�íleným samopalem kon�e. N�které

70

AGENT JFK - ZATM�NÍ

v�ci byly �áste�n� rozebrané, jiné nesly stopy ohn�, jak se následkem pokus� o otev�ení aktivovaly pojistky Agentury a spolehliv� znehodnotily obsah. Snahy Erskinových v�dc� o analýzu tak nevedly k valnému úsp�chu, ovšem Erskin už od svého kontaktu v�d�l dost, aby si ud�lal p�edstavu. Hesseho to téma také zaujalo, avšak z jin�ho pohledu.

"Lidé z jiných sv�t�, pozoruhodné. I já to m�l za výmysl, dokonce navzdory tamhletomu,“ mávl upír rukou k rozm�rné konstrukci v rohu, te� pe�liv� zakryté plachtou. "Zajímalo by m�, jestli jsou stejné. T�eba v jiných dokážeme p�ežít. Klause je škoda, tu smrt si nezaloužil. Ten váš záhadný p�ítel nás m�l varovat."

„Bohužel,“ ušklíbl se Erskin. "prodal mi jen schéma ovládacího systému, za šestimístnou cifru. Spíš by m� zajímalo, jestli byl Ková� jediný, koho poslali, anebo m�žeme �ekat další... návšt�vy. Vzhledem k tomu, co tu p�edvedl, m� tahle p�edstava neláká."

„To se nestane. A Ková�e si najdu.“ Hesse se usmál. "Gellerovu krev jsem už ochutnal, t�ším se na tu jeho."

Erskin se s odporem ušklíbl. "Myslíte vy ... " zr�dy, do�ekl málem, " ... v�bec n�kdy na n�co jiného? A ten Klaus, kterého tak litujete, víte, co d�lal za války v Treblince?"

"A víte vy, kdo postavil Treblinku?" kontroval Hesse. "Anebo jste to již také zapomn�l, jako hodn� jiných. Zapomínání vám p�ece jde dob�e, jako zabíjení. My k n�mu máme aspo� d�vod - p�ežití, ale vy? Pro� vaše zví�ata postavila Treblinku?"

"Zví�ata, ke kterým jste se ochotn� p�idal!“ Hesse se zasmál. „Ano. P�iznávám, jednou za t�i století ud�lám hloupost dokonce i já.

Vážn� jsem mu v��il, tomu slavnému V�dci, um�l hezky mluvit. Bohužel se ukázalo, že to je všechno. Ovšem kde zrovna vy berete právo m� soudit? Chystáte nejv�tší masakr od konce války, jen abyste ukojil svou touhu po pomst�. Vaše žena aspo� zem�ela rychle. Moje umírala na k�lu hodiny, mn� p�ed o�ima. A váš syn? Ten výbuch p�ece p�ežil, vid�l jsem záznamy. M�l dobrou šanci, možná ochrnutý, ale žil by, kdybyste nebyl zbrklý a necht�l mu vnutit licenci. Varovali vás, že je jeho t�lo oslabené a p�em�nu nemusí vydržet, ale vy jste prosadl! svou, syn velkého Roberta p�ece musel být dokonalý!"

71

AGÓNIE

"Ty ... " Erskin se vymrštil ze židle, tvá� zk�ivenou, mávl p�stí. Rána skon�ila v Hesseho dlani t�sn� p�ed jeho obli�ejem. Chytil ji jako

hozený mí�ek a sev�el, lehce, Erskin p�esto zasténali okamžik a za�nou praskat kosti.

"Omlouvám se." Hesse pustil jeho ruku a s ledovým klidem se usmál. "Necht�l jsem vás rozrušit. Nem�jte strach. Za p�t dní naše malá aliance

zdárn� skon�í a pak si m�žeme své neshody vy�ídit zp�sobem, jaký budete pokládat za nejvhodn�jší. Pokud vás to neurazí, musím �íct, že se už nem�žu do�kat."

Oto�il se, bez ohlédnutí vyšel ven a vztekem sípající Erskin z�stal uvnit� sám.

John Ková� se napjal jako luk. �emeny, kterými byl p�ipoután k l�žku, ho strhly zp�t, jeden p�itom nevydržel, paže okamžit� vylet�la vzh�ru a zkroutila se v k�e�i. Sefora ji opatrn� p�itáhla a znovu p�ivázala. Z Ková�ových úst se vydralo další zasténání, spíš než �lov�ka p�ipomínalo vytí umírajícího vlka. Dany ve dve�ích jen polkl.

"Jestli bude dál tak �vát, za chvíli tu máme fízly. To je normální?" "Ne. Takovou krizi jsem nevid�la, to není samo od sebe."

Na stolku u postele stála karafa s krví. Sefora ji p�iložila Ková�ovi ke rt�m, ten se dvakrát napil, ale vzáp�tí mu hrdlo zkroutil záchvat kašle, rudé kapky pot�ísnily ze� i Sefo�in obli�ej. Danymu zatrnulo.

Sefora se natáhla pro ru�ník a klidn� set�ela nejprve Ková�ovu a potom svoji tvá�. Okamžik poslouchala jeho sípavý dech a zavrt�la hlavou.

"Stále vzdoruje p�em�n�. Musí mít n�co v krvi, posílenou imunitu nebo zbytky n�jakého jedu. Zabije ho to, když nic neud�lám a já nevím, co."

Sefora hled�la do prázdna a Dany v jejím hlasu poprv� slyšel bez-radnost. N�kde v koutku mu bleskla �erná myšlenka, když Ková� zem�e, bude po problému. Zahnal ji, ten chlap se mu docela zamlouval.

"Co zavolat záchranku? Sice všechno vybouchne, ale t�eba by mu pomohli. "

"Pochybuji... ale možná." Sefora zvedla hlavu.

72

AGENT JFK - ZATM�Nf

"Transfúze, vym�nit mu krev. Prober zásoby! Snad tam bude n�jaká nula negativní."

"A jak ji poznám?" málem vyprskl Dany. "Vypadám jak n�jakej gurmán?“ "V rakvi mám oh�íva� a sadu na k�ížovou zkoušku." "Máš co?" Dany na Seforu nechápav� civ�l, jen sev�ela rty. „Hlídej ho, ud�lám to sama." "Co jsi, sakra, za�? N�jakej doktor?!“ Danyho otázka však už sm��ovala do prázdna. O chvíli pozd�ji už byl na Johnovo levé p�edloktí p�ipojen vak plný

oh�áté krve, zatímco z pravého hadi�kou odtékala jeho vlastní. erstvá krev byla �ídká a rudá, vytékající naopak hustá, t�m�� �erná. Selora opatrn� vyjmula napln�ný vak a podala ho Danymu.

"Vylij to a obal spal. Nikdo a� se toho nedotýká. Kolik zbývá nula negativní?"

"Asi t�etina." „Dob�e. Necháme ji téct ješt� �tvrt hodiny, pak mu dáme trochu napít.“

Sefora pohledem zhodnotila Ková�ovu tvá�, byl v bezv�domí, ale dýchal už klidn�, k�e�ovité záchvaty pominuly.

„Myslím, že to zvládne.“ ,,Ale co my?" Falk stojící ve dve�ích se rozhl�dl po pokoji, který te� vypadal jako pra- vá upírská jídelna - krev kapala dokonce i ze stropu - a pot�ásl hlavou. "To nám m�lo vydržet týden, a te�? Kolik zbylo, p�t litr�?" „T�i, ale mám ješt� svou zásobu.“ „A potom?" "Co Mallory?" nadhodil Dany opatrn�. "Ally nám snad píchne." Falk se oto�il, o�i se mu blýskaly a Dany rychle couvl. "Já vím!" zvedl omluvn� ruce. ,,Ale máme na vybranou?“ "Asi ne." Falk dlouze vydechl. "Mallory ... no budiž. Jdu obejít hlídky."

Najednou vypadal unaven� a Dany jen tiše zaklel. O hodinu pozd�ji John Ková� otev�el o�i. M�l pocit, jako by mu na

prsou ležel slon, cht�l promluvit, ale t�ebaže napoprv� vyšlo jen zasípání, Sefora p�esto odpov�d�la.

„Dev�t hodin. Z nejhoršího jsi venku, odpo�ívej."

73

AGÓNIE

"Nechci odpo�ívat!“ Ková� se pokusil vstát, ale st�ží se pohnul, ani si nevšiml, že je po�ád

p�ipoutaný. „Chci n�co d�lat. A chci si už, sakra, vzpomenout!“ "To p�ijde. A pokud nechceš spát, mužeš zkusit tohle, p�ece t� to za·

jímalo," Uvolnila jeho ruce, sáhla za záda a vytáhla tlustou knihu. Opatrn�

rozev�ela tuhé stránky a postavila ji p�ed Johna na postel. Ten p�ejel o�ima �ady znak� a zavrt�l hlavou.

„�íkal jsem, že to nep�e�tu.“ "Tak ne�ti o�ima. Zkus to prsty. A nemysli. Poslouchej." Ková� zvedl váhav� ruku a položil ji na papír, hmatem cítil jeho drsnou

strukturu. Posunul prsty stranou a dotkl se znak�, starý tiska�ský lis je vtla�il hluboko a najednou, bez varování, mu do mysli p�ímo vytryskla slova.

Na po�átku byla tma. Pak na sklonku osmého dne, když M�síc dlel v úpl�ku a život byl mladý, Matka noc, Lillith, procházející se mezi hv�zdami, stvo�ila muže.

Ková� leknutím trhl rukou ze stránky a bylo to pry�, zvedl hlavu a díval se na Seforu, zd�šen� a fascinovan� zárove�.

"Co to-„ "Už to za�alo. Probouzí se nové smysly, protože tv�j mozek se m�ní, a

to není všechno. Podívej.“ Sefora sundala ze st�ny zrcadlo a nastavila ho blíž. Ková� si okamžit�

všiml, jak je bledý, celá tvá� jako by mu pohubla, o�i zapadly, licní kosti a brada naopak vystoupily. Ale to nebylo hlavní, najednou totiž pochopil, z �eho pocházel ten divný pocit v ústech.

Oba horní špi�áky už skoro o polovinu p�esáhly vedlejší zuby a tr�ely mu dol� jako kly.

John Ková� zav�el o�i a zvrátil hlavu na polštá�. Najednou už necítil strach ani údiv, jen holé, pusté poznání pravdy, jako když p�ed lety zem�el jeho otec ... a �ernou prázdnotu.

74

POSLEDNÍ ÚSVIT

Bum! Bum! John Ková� se prudce posadil. Rozhlížel se, lapal po dechu,

ale o vte�inu pozd�ji se vzpamatoval. Stále ležel v pokoji, sám. Sv�tla byla zhasnutá, ale p�ekvapen� si uv�-

domil, že vidí i bez nich, bez problém� rozeznal krvavé cákance na tapetách i �íslice budíku na no�ním stolku. Odsud také pocházel ten hrozný randál: Oby�ejné tikání, které mu zn�lo jako výst�ely z d�la. Vedle budíku stála karafa plná rudé tekutiny a on si uv�domil, že má zase žíze�. Stále cítil odpor, ale prost� se musel napít, chutnalo to dob�e, skoro tak dob�e jako víno, které pil s Andreou ve srubu, když unikli z X-Hawkovy pasti.

P�ekvapen� trhl hlavou, ale vzpomínka ulétla, než ji sta�il zachytit nebo si uv�domit, co znamená. Odhodil pokrývku a opatrn� se postavil. Po�lád cítil slabost, ale ne bolesti, potichu otev�el dve�e a vyšel na chodbu.

Sv�tlo, které se mu d�ív zdálo slabé, bylo náhle oslepující, až se mus,el na chvíli zastavit. Vypadalo to tady jinak, chodba s dve�mi po obou stranách a schodišt�m do haly, jak n�jaký hotel, ale pak si vzpomn�l, že slyšel n�co o st�hování. Pomalu šel dál, každé prasknutí podlahy zn�lo jako výst�el, jedny dve�e se otev�ely.

"To jsi ty, Johne?" Falk se na Ková�e zkoumav� zadíval. "Vypadáš líp. Jak se cítíš?“ "Jako po velkém flámu. A p�ed chvílí jsem m�l dojem, že si na n�co

vzpomínám, ale už je to pry�.“ "Dob�e. Nelámej to p�es koleno, Sefora �íká, že je �as. Matyáš taky

zjiš�oval n�co o tom st�ílení a ohní�ku u Hausera - a hádej.“ "Žádný st�ílení nebylo, jenom n�jací blázni s autem vlet�li pod vlak a

Hauserovi nejspíš vybouchl plyn, správn�?" ušklíbl se John "P�esn�. N�kdo si dává záležet - ti, co po nás jdou, anebo speciálka. Vzhledem k poslednímu vývoji t�žko �íct, co je horší." Falk se trpce

75

POSLEDNí ÚSVIT

ušklíbl. "M�žu si za to sám. Kdybych kašlal na Hauserovy kšefty, nebyla by tahle brynda."

"A já bych hezky hnil ve cvokárn�, dokud by m� tam nenašli a ne-odd�lali," p�erušil ho Ková� mírn�. "Mimoto mi Matyáš �ekl, na co jsi hlavn� cht�l tu krev."

,,O Matyáše nem�j strach. Jeho d�da mi za války zachránil krk. Nenechám ho um�ít, i kdybych m�l za�ít vysávat ty zmetky z minis-

terstva - a tob� se omlouvám. Za�alo to jako kšeft, pak jsem v��il, že to d�lám, abych t� zachránil, ale te� ... Možná chci jen zjistit, co víš, najednou si už nejsem jistej."

"No a?" pokr�il Ková� rameny. "Na tom už nesejde." V tu chvíli se dole na schodech zjevila vysoká postava s taškou v ruce. "Tak jak to vypadá?" nahnul se Falk. Sefo�ina tvá� byla zachmu�ená. "Dob�e ne. Po�ád nás hledají, byli se ptát i �lov�ka, co pro m� schovával

krev." Falk sev�el rty. "Prásknul t�?" "Ne, ale musela jsem mu nechat podíl. A jestli tam p�ijde Hesse,

bude mluvit, m�la jsem ho rad�ji-„ Nedo�ekla, ale z jejího tónu Ková�e zamrazilo. "Kdo je Hesse?" otázal se zmaten�. "Uniklo mi n�co?" Falk neodpov�d�l. Zamra�en� se díval na Seforu, ta zase na n�j, ale

nakonec promluvila. "Upír. Velmi starý a nebezpe�ný." "A?" zavrt�l Ková� mrzut� hlavou. "Nemyslíte, že jsme už na stejný

lodi?" "Dob�e," vydechl Falk neochotn�. ,,]e to jeden z t�ch starých upír�, o

kterých jsem ti �íkal. Nevím, jak se doopravdy jmenuje, ale posledních asi sto let si �íká Gerhard Hesse.]e to ... " rychle pohl�dl na Seforu, ale do-kon�il... "fanatik a blázen, poldové by �ekli terorista z p�esv�d�ení. Ne-návidí lidi a myslí si, že ke�up je nástroj zotro�ení naší rasy nebo podobná pitomost. Za války se chytil Hitlera, dotáhl to na majora SS. D�lal po-bo�níka Heydrichovi a po atentátu na n�j za�izoval odvetu, jeho metody jsou ... proslulý. V té dob� jsem se s ním srazil já, to ti povím jindy. Pozd�ji se dal dohromady s asi tuctem podobných grázl� a zdrhi, než se

76

AGENT JFK - ZATM�NÍ

Reich sesypal, takže ho nedostali. Od té doby se skrývá. Slyšel jsem, že je v Brazílii, v Africe i mrtvý, ale p�edev�írem jsem ho potkal u Hausera, ži-vého až moc. Musíš chápat, co je to za chlapa - je mu možná tisíc let a ni· kdy nevzal ani kapku ke�upu, proti n�mu jsme jenom ubohý nuly."

"Ano," p�ikývla Sefora klidn�. "Znám ho, je chytrý a vytrvalý. Ne-p�estane nás hledat a nakonec usp�je. Musíme rychle sehnat zbytek krve pro Johna a pry� z m�sta, všechno za sebou spálit a zmizet Hessemu z dosahu, to je jediná možnost.“

"Ale co speciálka? Ta ho nehledá?" "Hesseho hledá kdekdo," opá�il Palk. "Zvláš� tady je pro n�j horká p�da,

p�i tom, co d�lal za války. Jediné vysv�tlení, pro� se tu m�že promenovat, je, že ho chrání n�kdo hodn� vysoko.“

"Robert Erskin?" „To je logický záv�r," p�ipustila Sefora. "P�itom zrovna oni by se m�li

nejvíc nenávid�t, vzhledem k tomu, v co Hesse v��í a co se stalo Erskinov� rodin�. Zvláštní.“

"M� to nep�ekvapuje, lump s lumpem se vždycky domluví," ušklíbl se Falk, "a ty máš m�j obdiv, Johne, a� jsi jim provedl cokoliv."

"Zdá se, že umím naštvat správné lidi, co?" zasmál se Ková� nevesele. "Ale pokud tenhle Hesse d�lá Erskinovi ochranku, o které jste mluvili, pro� chce m�?"

"Nevím. A budu moc zv�davý, až si vzpomeneš, ale te� je to vedlejší. I kdyby chystali konec sv�ta, s tuctem lidí nic nesvedeme. Sefora má pravdu, musíme sehnat zásoby a hodn� hluboko se zahrabat. A ostatním nic ne�íkej, už jsou dost nervóznÍ. �eknu jim to sám, až p�ijde �as."

"Za patnáct minut svítá," podotkla Sefora náhle. "Myslím, že bys to m�l vid�t, naposled.“

John Ková� ucítil, jak mu srdcem zavanula prázdnota. Oto�il se a ml�ky ji následoval po schodech ke dve�ím. Otev�el, díval se, jak nový úsvit barví oblohu do modra a sv�t se zvolna rozjas�uje, náhle mu to p�ipadalo nádherné jako nikdy a ani si neuv�domil, když Sefora za ním promluvila, tichým hlasem, který se podivn� chv�l.

"Ob�ad Posledního svítání byl kone�ným stupn�m zasv�cení, když byl smrtelník vybrán, aby se stal jedním z nás - kdysi velmi dávno.

77

POSLEDNÍ ÚSVIT

Pamatuji na ten sv�j, jak se horký vzduch tetelil nad st�echami Aššúru. To jsme ješt� n�co znamenali. Te� jsme jen prach ve v�tru.“

Ková� odtrhl pohled od jasnoucí oblohy a oto�il se. "Pro� myslíš? etl jsem, že jste se kone�n� osvobodili, dosáhli uznání

jako lidé. Nemusíte už zabíjet, abyste žili a až se zapomene na t�ch pár...“ "Jenže na ty se ješt� dlouho nezapomene,“ p�erušila ho klidn�. "lov�k

možná žije krátce, ale lidská pam�� je dlouhá. A svoboda, o které mluvíš, je iluze. Až prožiješ staletí, poznáš, že sv�t je jen opakující se divadlo. Herci p�icházejí a odcházejí, ale hra z�stává stejná, m�žeme si namlouvat opak, ale Matka ví, že p�ed sebou neute�eme.“

Ková� s povzdechem zavrt�l hlavou. „Nedo�etl jsem vaši Bibli. T�mhle v�cem jsem nikdy nerozum�l, vid�l jsem kv�li ví�e umírat moc lidí. Asi je to na m� složité.“

„NáboženstvÍ je složité. Víra je snadná, bu� ji máš a nevíš, kdes ji vzal, anebo nemáš a nevíš, kde ji vzít. Do�ti knihu a poznáš, jestli k tob� Matka promluví.“I

"A k tob� mluví?" otázal se John tiše. "Už ne. Porušila jsem její Zákon, spáchala v�ci, kv�li kterým ode mne

odvrátila tvá�. Je to dávno, ale už ji neuslyším. Také vím, že m� ty �iny dohoní a t�ším se na tu noc, jsem už unavená.“

V tu chvíli zpoza obzoru vyšlehl první šíp slune�ního sv�tla a John Ková� rychle p�iv�el o�i. Pálilo to a bolelo, p�esto se snažil dívat tak dlouho, jak jen mohl, dokud žár nezesílil k nevydržení. Teprve pak rychle ustoupil a zav�el za sebou dve�e, denní sv�tlo pohaslo.

78

MALLORY

John Ková� zavrt�l hlavou a dloubl špi�kou boty do oválného šedé-ho pouzdra, p�es dva metry dlouhého.

"V tomhle že mám spát? Vypadá to jak futrál na lyže." Dany stiskl jedno tla�ítko, víko se odsunulo a odhalilo vypolstrovaný

vnit�ek. "Jasn�. Tady máš zálohovaný napájení, hodiny, senzor UV sv�tla i

radiace a pohybovej detektor, aby t� náhodou n�kdo nevytáhl p�es den oh�át. Zvukot�sná, otevírání na osmimístnej kód, náhodná modulace - když m�níš denn�, ani stopa� ho nerozlouskne. A dole máš místo na ke�up i n�jaký krámy, v�tšinou tam dáváme boucha�ku. Tahle pat�ila Pavlovi, ale �istili jsme ji a Sef to pak proklepla. Nedostaneš žádný echo a Siemens d�lá dobrý nádobí�ko."

"Co vím, d�lal hlavn� mobily a elektrický kartá�ky, diky," zavrt�l Ková� hlavou. „Z�stanu radši u postele.“

Ukázal do rohu, kde stála ješt� jedna rakev, stranou od ostatních a jediná skute�ná, d�ev�ná s krásnými �ezbami na víku.

„Že to uhodnu – Sefora?“ ,Jasn�. Kdyby m�la n�kdy sm�lu, máme ji rozbít a spálit i s ní, zas ty

lillithiánský pitominy. A ty d�lej, jak chceš," pokr�il Dany rameny. „Za chvíli ti poleze na nervy, jak všechno v posteli šustí a ješt� rád si zalezeš dovnit�, uvidíš. Hlavn� si pamatuj, že když je malér, zachra�ujeme hlavn� sebe a bedny. P�inejhorším je pálíme, nep�ítel je nesmí dostat. Když spíš, myšlenky se ti tam otisknou jak do písku, nedá se to kontrolovat - sta�í chvilka a stopa� o tob� ví úpln� všechno.“

Ková� p�ikývl. Už chápal, pro� bylo takové pozdvižení, když Sefora na Falk�v p�íkaz prov��ila rakve ostatních. Sám svá první „echa“, nasbírané myšlenky z p�edm�t�, zažil v�era, když se jen tak op�el o ze� a p�ed o�ima mu najednou nasko�ila zatracen� živá p�edstava chlap�, kte�í tu naposled malovali, málem znova omdlel. Sefora navíc zd�raz-

79

MALLO RY

�ovala, že podobné epizody mohou vyvolat pam��ový šok a dokud se mu všechny vzpomínky nevrátí, nem�l by tu schopnost používat.

„Když už jsme tu, podívej se ješt� sem." Dany ukázal k prot�jší zdi s posuvnými dve�mi. Otev�el a John p�ekva-

pen� hled�l na zadek otlu�ené dodávky. Místnost byla p�itom st�ží dost velká, aby se tam vešla, nikde žádná vrata ... Ková� se neubránil údivu.

"Jak jste to sem, proboha, dostali?" "Po kouskách a pak zase složili uvnit�, byla to docela psina. Koukej."

Dany se protáhl kolem dodávky a Ková� ho následoval, te� vid�l p�ední st�nu, cihly z ní byly vysekané skoro k omítce, zbyla jen tenká

slupka podep�ená napohled chatrnou konstrukcí z prken, zvenku nejspíš vše vypadalo jako normální ze�. Dany odklopil špehýrku a nazna�il Ková�i, aby se podíval: Trávník, masivní železný plot a za ním silnice.

"Chápu," p�íkývl John. "P�edpokládám, že ten plot je bytelný je- nom zvenku, ale zevnit� .. ,“

"Sta�í kopanec," doplnil Dany. "Takže kdyby p�išla návšt�va, m�žete se probourat ven." "A jsme pry�, než se ti hajzlové vzpamatují. Rakve jsou na paletách, za

dv� minuty je naložíme, to máme vyzkoušený. Mimochodem, hele!" Dany otev�el dve�e a odhalil novotou se blyštící motorku Yamaha

Shadow, uloženou vzadu v dodávce. "Moje zásluha!" zašklebil se. "Jeden upírskej frajírek hrál virgo ješt� h��

než já. Dobrý?“ "Ano,“ uznal Ková�. "Kdo to všechno vymyslel, Falk?“ "Jasn�. Byl v odboji, se schováváním má zkušenosti. A co ty, jak se

cítíš?“ zm�nil Dany téma. Ková� si jen povzdechl. Od "posledního svítání" uplynuly dva dny. Pomalu p�ivykal zost�eným smysl�m, trvajícím nával�m únavy st�í-

daným pocity podivné euforie, zvykl si i pít krev, nebo spíš si namluvil, že to je místní druh Coca Coly. P�esto se po�ád cítil jako ve snu, jako by �ekal, že se každou chvíli probudí. Depresivní náladu ješt� zesiloval pobyt v uzav�eném prostoru bez denního sv�tla, prsten, který �ernal den ze dne víc a už z n�j nezbývala ani polovina, ale hlavn� v�domí stup�ujícího se ohrožení. Danymu záhadn� zmizel obsah

80

AGENT JFK - ZATM�NÍ

bankovního konta, Grimovi se n�kdo vloupal do bytu ve m�st� a jako vrchol se v�era v pátrací relaci objevila Ková�ova fotografie s vizitkou nebezpe�ného pedofila. Falk suše konstatoval, že všechno zlé je k n��emu dobré, protože poldové aspo� nebudou hledat upíra, ale Johnovi se neulevilo. Znovu si vzpomn�l na Zuzanu v parku, jeho dokonalá pam�� mu i ve spánku p�ehrávala každý detail, až na to, že v tom snu nedokázal utéct...

A pak tu byl samoz�ejm� Matyáš. V sou�asném obležení na n�m byli doslova existen�n� závislí, jen on jim p�es den obstarával zásoby a vybíral pro ostatní státní p�íd�ly ke�upu. P�itom se doslova ztrácel p�ed o�ima, dnes ráno náhle zbledl a za�al kašlat krev. Sefora ho cht�la ošet�it, ale nenechal na sebe sáhnout, doslova utekl a od té doby se neozval.

„Poslyš, Johne, nedal by sis menší akci?“ p�etrhl Dany chmurné myšlenky.

"S pot�šením!“ Ková� p�ekvapen� zvedl obo�í. "O co p�jde?“ "Dochází nám �ervená, zkusíme s Grimem n�jakou sehnat u Malloryho.

M�žeš se p�idat, ale upozor�uju, že to m�že být kapku nebezpe�ný." "Prima." Ková� se ani nezeptal, kdo je Mallory, bylo mu to fuk, jen když mohl

vypadnout. „Kdy vyrážíme?“ "Hned. Sef s Falkem prohlédli okolí, do p�lnoci jsme zpátky. Vem

boucha�ku a jdem.“ Grim opatrn� vyklouzl ze dve�í a Ková� ho cht�l následovat... když si

najednou uv�domil, že drží zvednutou levou ruku za�atou v p�st. Vyklepal mrtvou mouchu na zem a Dany se uznale zašklebil.

"Slušný, zelená�i, ale Sef je chytá živý mezi dva prsty. A na ty reflexy dej bacha, a� n�komu omylem neurazíš hlavu.“

Bylo po desáté. Slunce dávno zapadlo, ale John vid�l stejn� jako ve dne, dokonce i vzduch m�l náhle úpln� novou v�ni. Rozhlížel se jako omámený, až se Dany neubránil smíchu.

"Koukáš jak vejr, brácho. Kdysi jsem potkal jednoho �erstv� kous-nutýho, pamatuju se, že vypadal podobn�. Musí to bejt síla, co?"

81

MALLORY

"Ano,“ souhlasil Ková� tiše, ,,a to mám dojem, že mi to po�ád nedošlo. Chápu, že to lidi láká, ale když pomyslím, že už nevyjdu na sv�tlo, budu po�ád dostávat ty echa, a pak ta krev.“

"Nevíš, jestli to stojí za to,“ dokon�il Dany chápav�. „Jo, on Einstein, Pasteur a pár dalších asi v�d�li, co d�lají, když odmítli licenci. O tamhle už v�tšina blb�, co slintají po licenci, nep�emejšlí - a když dostanou svý, za pár let si n�kde v bordelu vyst�elí mozek. To je totiž nej�ast�jší p�í�ina smrti p�em�n�ných, sebevražda.“

"Povzbudivý,“ ušklíbl se Ková� nevesele. ,Jo," p�idal se dosud tichý Grim. „Sefora �íká, že �asem t� to utahá.

Všechno jsi vid�l, všude byl, máš pam��, se kterou nic nezapomeneš, takže se za�neš nudit, p�emejšlet, a to je konec. V tom má Dany pravdu, v�tšina teplouš� jsou idioti - tedy, nic osobního, Johne," dodal rychle.

„V po�ádku“ usmál se Ková� ho�ce, už pochytil místní žargon a zvykl si, že tohle sl�vko znamená n�co jin�ho, než je zvyklý, by� se stejn� urážlivým nádechem. "Kone�n�, už jsem teplouš jenom z poloviny, ale co ten Mallory? Kdo to vlastn� je? Asi ne zrovna skautík, co?"

„To tedy ne.“ Dany si povzdechl. "Stephen Mallory je vlastn� odsud. Utek p�ed

Hitlerem do Anglie a sloužil u RAF v no�ní peruti. Jednou ho sundali nad Kanálem a než ho vylovili, slunce mu seškva�ilo ksicht. V Anglii prej jel po válce ve spoust� divných kšeft� a pokra�oval, i když se po revoluci vrátil sem. My se ob�as taky namo�íme, ale MaIlory je gauner par excellence. Má vlastní bandu ješt� z armády a kšeftuje úpln� se vším, zbran�, krev, V-speed, šuma fuk."

„Jasn�,“ p�ikývl]ohn. "Takže od n�j trochu nakoupíme." „Ne,“ Dany se smutn� usmál. "Mallory by nám prodal leda díru do

hlavy, s Falkem se d�sn� nenávidí. D�ív byli kámoši, ale Mallory se prý po válce dost zm�nil, a ty jeho obchody ... "

„V tom to bylo,“ p�isv�d�il Grim. „Fa1k by Mallorymu prominul všechno, ale jak zjistil, že kšeftuje s V-speedem, byl mezi nimi konec. To celkem chápu, vzhledem k okolnostem."

„Sorry,“ zavrt�l Ková� hlavou. „Co je V-speed?“ "Upírská droga, jediná. Není návyková, ale je to kumulativní jed. ím víc a �ast�ji bereš, tím menší dávku pot�ebuješ, až to netrefíš

82

AGENT JFK - ZATM�NÍ

a hotovo. Nezabije t�, ale úpln� zmago�íš, v tom blázinci, odkud jsme t� vytáhli, byl t�eba jeden, co v��il, že je teplouš, a cht�l pustit na slunce! Fašisti to za války používali na upíry v odboji, když Falkovy rodi�e po atentátu na Heydricha chytli, jeden šílenej upírskej nácek se na nich fakt vy�ádil."

Ková� se zarazil. „A nejmenoval se náhodou Hesse, Gerhard Hesse?" ,,Jak to víš?" Dany se p�ekvapen� zastavil.

"Tak," mávl Ková� rukou. „Fa1k se o n��em zmínil“ "To žasnu, nemluví o tom ani s náma. Ale V-speed nenávidí a když

zjistil, že ho prodává Mallory, byl mezi nimi konec.“ „Tak pro� za ním jdeme?“ zavrt�l Ková� hlavou. "Mallorymu pat�í jeden podnik poblíž, dupárna a bordel v jednom.

D�lá tam holka, se kterou se trochu znám. Ally je spíš obchodnice, Mallory pro ni má slabost, tak ji nechává d�lat kšefty pro sebe. Bejvá to s ní t�žk, ale je jediná, na koho se m�žeme spolehnouti že nás nep�edhodí tomu zmetkovi Erskinovi.“

„Chápu. Pro� ho vlastn� upí�i tak nesnáší?" namítl Ková�. "P�ece vám d�lá ten ke�up, nem�l by být spíš dobrák?"

Grim se jen ušklíbl. "Erskin je dobrák asi jako bacil Ebola - jsme pro n�j dobytek, kterej

ždímá, jinak je mu všechno fuk. A co se ke�upu tý�e, ta proslavená t�etí generace je ve skute�nosti úpln� totéž, co m�li náckové už za války. Erskin jenom zefektivnil výrobu, p�itom pár krok� odsud má hlavní laborku, miliardový vybavení, kapacity jako byl Geller - co tam d�lají, míchají �ají�ky pro mimina? Kdyby cht�l, dávno to mohl zlepšit, t�eba aby sta�ilo pít jednou za m�síc místo každý týden, jenomže pak by to už tolik nesypalo. Navíc vlád� se hodí, držet takhle upíry pod krkem, p�ist�ihnout jim d�lku života a schopnost!..."

„Není to p�íliš? Falk �íkali že p�esn� tomu v��í i Hesse, r�zným �e�em o spiknutí."

"No, že je magor neznamená, že nemá v n��em pravdu. A hry na spiknutí my milujeme," zasmál se Dany. "To d�lá ta pam��. Když si pamatuješ úpln� všechno, napadne t� �asem hledat souvislosti i tam, kde t�eba ani nejsou. V�tšinou jsi samoz�ejm� vedle, jenomže nikdy nevíš. Mimochodem, znáš ten fór, jak brali upíra do CIA a-„

83

MALLO RY

John ale neposlouchal. Najednou uvid�l n�co, z �eho z�stal stát jak opa�ený! Dany si všiml jeho pohledu, oto�il se - a rázem ztuhl.

Pár krok� p�ed ním visel na nefungující pouli�ní lamp� hlavou dol� �lov�k nebo spíš n�co, co �lov�ka vzdálen� p�ipomínalo, zkroucená mumie spálená do �erna, maso odpadávající od kostí, všechno drželo pohromad� jen oble�ení, kupodivu naprosto nedot�ené. Zblízka Ková� vid�l, že neš�astník nebyl svázaný provazem, ale ocelovým lanem, p�esto bylo na n�kolika místech tém�� p�etržené, ve spálené lebce se leskly upí�í zuby.

"Kdo to byl?" vydechl. "A kdo mu to ud�lal?" Grim polkl: "Mallory, pochopiteln�, tohle se d�lalo po válce upírským

náck�m. A kdo to byl? Netuším, konkurent, n�jakej k�ivák. .. " Kolem se pomalu trousili další lidé, míjeli mrtvolu bez zájmu, jako by to byla jen sou�ást m�stské výzdoby, a Ková� užasle zíral.

"To ho tu prost� nechají? Co policajti?“ "Tady je no�ní �tvr�. Sem poldové radši nelezou - až za�ne smrd�t, tak

ho sundají, poj�." Dany Ková�e táhl dál a na druhé stran� ulice se zjevil široký vchod

tvarovaný jako gotická brána, krvav� rudý neon nesl nápis Prsaté Tornádo. "To je ono?" Ková� zavrt�l hlavou. "Nevypadá nic moc.“ "Nesmí vypadat nic moc," opá�il Dany. "Je to zást�rka. A pat�í upírovi,

tak je lepší nevy�nívat, ale na p�t blok� kolem nemá konkurenci, o to se Mallory postaral. Co víme, má te� bejt pry�, ale kdoví. Proto jsme t� cht�li s sebou. Nás totiž zná, nem�žeme tam jenom tak naklusat. Ud�láš pr�zkum, Mallory se vždycky rozvaluje u stolu naho�e, jako správnej šéf - omrkneš, jestli tam je, a když jo, nenápadn� vypadneš, jinak p�jdem za chvilku za tebou."

„Dobrá“ schválil Ková�. "Ale já Malloryho neznám, ani jeho lidi.“ "Malloryho znát nemusíš, toho si nespleteš, a jeho lidi proti nám nic

nemají. Jenom koukej, poslouchej, a když bude všechno dobrý, p�ij� nahoru, je to pokoj dev�t. A nezapome�. S nikým se radši nevybavuj a jestli budeš pít, bacha, odkud barman bere sklenici. Jak ji vytáhne zpod pultu, nesahej na ni, sbírá suvenýry pro šéfovy stopa�e. Jasný?"

84

AGENT JFK - ZATM�Nf

"Jasný," p�ikývl Ková� a vyrazil k bráné. Dovnit� i ven se stále trousili hosté, n�kte�í vypadali normáln�, ale

v�tšina byla oble�ená v �erném, nápadn� bledá. Nezdálo se, že s tím má nékdo problém, ob� skupiny si hled�ly svého, což se dalo o�ekávat. Ve dve�ích se na okamžik p�ekvapen� zastavil. Dany m�l pravdu, podnik byl mnohem v�tší, než se zdálo. Panovalo tu šero, hudba hrála pro upírské uši, to znamená p�íjemn� tiše, všude se leskla mosaz a vzácné d�evo ve slad�ných odstínech, a dokonce i tane�nice svíjející se u ty�í byly od pohledu výb�rové zboží. Zadní �ást baru zabíral prostor s kójemi, zaru�ujícími host�m soukromí. Ková� v n�kolika zahlédl bledé tvá�e a na stolech lesklé hromádky virgových kamen�, rychlý pohled odhalil i další postavy, nehybné vy�kávající ve stínech u st�n. Cestou k baru zvedl hlavu k balkonu naho�e - byl prázdný.

„Vítejte!" pozdravil ho dvoumetrový barman s vlasy do uzlu, p�i úsm�vu vycenil horní špi�áky. „Neznáme se. Jste tu poprvé?"

„Dá se �íct,“ p�ipustil Ková�. „Teprve se rozkoukávám. Hezký podnik." "Ten nejlepší," souhlasil barman. „Máme všechny druhy zábavy, jaké si

našinec m�že p�át. Dokonce i spole�nost,“ spiklenecky mrkl ke schod�m. „Tak daleko ješt� nejsem,“ zasmál se Ková�. "Co nap�ed n�co k pití?" "Jak si host p�eje.“ Barman sáhl pod pult, rukou v ut�rce postavil p�ed Johna k�iš�álov�

�istou sklenici, ale než mohl nalít, Ková� zavrt�l hlavou. „Neurazte se, ale já rad�ji použité sklo. Co t�eba tamto?“ ukázal na

sklenice úhledn� srovnané na baru. „Našinec má pak v�tší pocit bezpe�í." Barmanovu tvá� rozjasnil další úsm�v. "Zdá se, že už jste se rozkoukal dost dob�e. Šéf má rád p�ehled o nových

lidech, nic osobního. První jde na podnik, Denní sen." Stáhl �istou sklenici a nalil do jiné. John opatrn� upil, chutnalo to dob�e,

necítil alkohol, zato n�jaké aroma ... když si ale uv�domil, že je to chu� krve, drink mu pon�kud zho�kl.

"Nechcete si zahrát?" ukázal barman ke kójím. "Dnes se sešla vybraná spole�nost."

85

MALLORY

"Rad�ji ne," odmítl Ková�. "Maminka m� varovala p�ed hazardem a vid�l jsem venku, jak n�které hry kon�í. Co ud�lal ten visatec, sázel moc vysoko?"

Barman se zadíval stranou. "Nevím. Ale máte pravdu, pane, n�které hry je lépe nechat být. Vaše matka bude moudrá žena - a ty koukej vypadnout!"

Ková� se p�ekvapen� oto�il, komu ta diskrétní výzva platila. Dany s Grimem se práv� protáhli dve�mi a nenápadn� mí�ili ke schodišti, zato p�ed nimi se valil snad dvousetkilový tlus�och v �erném s mohutným �et�zem kolem krku.

"Ale no tak!" zaprotestoval, jeho hlas prozrazoval, že vypil víc než je zdrávo. "Jenom chvilku, patnáct minut s AlIy!“

"Ne!“ Barman�v hlas byl tvrdý jako ocel. ,,Jasn� jsem ti �ekl, že už nejsi vítanej - a vid�l ses, jak vypadáš?! Vysolíš další deci, skapeš tu a budou maléry s poldama, padej!“

Ková� si teprve te� všiml, jak je muž bledý, a když zvedl ruku, uvid�l na jeho p�edloktí vpichy od infuzní jehly - pochopil, v jaké m�n� se „dámám“ platilo za spole�nost. Tlus�och se pokusil protestovat, ale barman jen kývl a jeden ze stín� v kout� se pohnul, rychlostí blesku chytil nevítaného hosta za límec a táhl ho k východu. Ve chvíli, kdy n�kdo ochotn� otev�el dve�e, se zastavil a jednoduše tlus�ocha vyhodil ven. Let�l dobrý metr nad zemí a s ošklivým žuchnutím p�istál na prot�jším chodníku. P�ihlížející ten výkon odm�nili potleskem, hrá�i v kójích ani nezvedli hlavy.

"Hezkej let," ocenil Ková�. "Za co to bylo?" "Praštil holku. Na to je šéf háklivej - m�l jste p�ijít v�era. Jeden hejsek

byl sprostej na tane�nici a on ho slyšel. Nechal ho svlíknout do naha a p�l hodiny kroutit u ty�e, aby si zkusil, jaké to je. Ten už se tady neukáže."

„Váš šéf musí být veselá kopa." "Ano, zvláš�, když se naštve. A poslední dobou se zlobí skoro po�ád." Ková� post�ehl skryté varování a napadlo ho, že je tu už p�íliš dlouho. "D�kuji," položil sklenici na bar. „Za pití i za radu. Myslím, že je �as na tu spole�nost.“ "Dobrou zábavu, pane," pop�ál mu barman vážn�. „Nezapome�te, kdy

svítá."

86

AGENT JFK - ZATM�Nf

Ková� vyšel po širokých schodech vzh�ru a zv�dav� se rozhlédl po chodb�. Sv�tla byla ješt� slabší, st�ny i dve�e pokoj� kryly husté záv�sy perfektn� tlumící zvuk. Ková� vyrazil hledat devítku, ale ud�lal sotva krok, jedny dve�e po levé stran� se otev�ely a Dany ho vtáhl dovnit�.

"Kde se couráš?!" zavr�el. „Nasával jsem atmosféru - Ally?" st�elil Ková� naslepo a zv�dav� se

rozhlížel po pokoji. Byl prost� za�ízený, nejv�tším kusem nábytku byla mohutná postel, dojem rušil jen infuzní stojan vedle. Dívka oble�ená ve st�ízlivém kostýmu se rychle zvedla z pohovky, Ková�ovi v�bec nep�ipomínala sexy upírku.

„Dany mi �ekl, co jste ud�lali, to se mi snad zdá!" zlostn� zavrt�la hlavou.

P�istoupila ke Ková�i a položila mu ruku na �elo, m�la chladnou dla�. "Hore�ku už nemáš. Chceš napít?"

Ková� zavrt�l hlavou. „Díky. Zjiš�oval jsem n�co o tom pov�šeném venku, Dany, ale nikdo nechce-„

„A ty se divíš?" p�erušila ho. "Stephen ho najal a pak zjistil, že ho sem poslali slídit. Byl úpln� bez sebe, Matko na nebi, jestli vás tu te� najde!"

"Nem�j strach," uklid�oval ji Dany. "Zmizíme v�as, pot�ebujeme jen trochu pomoct."

"Jo, jako vždycky." P�ešla ke komod� v rohu, za d�ev�nými dví�ky byl ukrytý sejf. Rychle

vy�ukala heslo, s klapnutím otev�ela a podala Danymu p�enosný mrazící box.

"Falk vždycky držel slovo, takže zapomenu, jak dlouho jsem �ekala na splátky posledn�. Úrok jako jindy."

"Jasn�, Ally!“ ujiš�oval ji Dany rychle. „Je ale možný, že na chvíli zm�níme vzduch.“

„To bych vám radila! erná p�em�na, Bože - a pak, že to Stephen p�ehání! "

Unaven� klesla na postel. "Ale co. M� to nemusí zajímat, ješt� m�síc a kon�ím. Mám našet�eno na

Berkley, Stephen mi za�ídí pas, a sbohem!" "Berkley, myslíš univerzitu?" zavrt�l Ková� p�ekvapen� hlavou. „Co

chceš studovat?"

87

MALLORY

"Ekonomii! Co tak civíš? Spousta našich se tím živí, manažer nebo ú�etní s dokonalou pam�tí je k nezaplacení. Myslíš, že je tu med? Každej nalitej ubožák se chce v putyce chvástat, že m�l upírku, nemáš páru, jakou dá práci se krotit, abych jim p�i tom nezlámala hnáty! A Stephen? Co chytil toho špeha, jako by se pominul. M�li byste vid�t ten sklad boucha�ek ve sklep�, až sem jednou vletí speciálka, nechci u toho být."

„A jinak?" Dany rozpa�it� žmoulal držadlo boxu. "Víš, cht�l jsem t� pozvat-"

"Na tv�j poh�eb?!" p�erušila ho. "Protože p�esn� tam t� p�íšt� uvidím, když nevypadnete. Seberte se a koukejte mazat, holky vás pustí zadem!"

"Tak sbohem, Ally." Dany s povzdechem vstal. "Hodn� št�stí v Berkley."

"Díky. Kdyby ... kdybys náhodou tohle p�ežil, m�žeš m� tam najít," dodala Ally rychle. Sou�asn� otev�ela ve výmluvném gestu dve�e a Ková� zaslechl ostré hlasy na schodech.

"Ne!" Ally vyt�eštila o�i. "To je Stephen!" "Vemte krev a zmizte!" zareagoval John rychle. "M� nezná, zdržím ho!" Bylo vid�t, že Danymu, ani Grimovi se ten nápad v�bec nelíbí, ale na

�e�i nebyl �as. Ally vtáhla Ková�e zp�t do pokoje a rychle zav�ela dve�e. "Když zjistí, žes nám pomohla, ud�lá ti n�co?" zašeptal John. "O m� se nestarej!" odsekla. "Mallory na ženskou nesáhne, ale tebe

klidn� od- V tu chvíli se dve�e bez klepání rozlet�ly a zavládlo ticho. Všichni upí�i, které zatím Ková� poznal, byli navzdory své síle štíhlí, až

k�ehcí, a proto na sekundu úpln� ztuhl. Mallory vyplnil svým t�lem celé dve�e. Postavou p�ipomínal boxera hodn� t�žké váhy,John však nedokázal odtrhnout pohled z jeho tvá�e, d�sivého, popraskaného strupu p�ipomínajícího m�sí�ní krajinu s �eznou ránou místo úst. Nem�l vousy ani obo�í nebo �asy, z vlas� nad �elem zbylo jen krátké chmý�í, zbytek padal voln� na záda. Vodorovn� p�es o�i se mu táhl pás tmavé k�že, která vypadala mén� poni�ená a Ková� pochopil, že si tenkrát musel n�co uvázat p�es o�i, co ho zachránilo p�ed oslepnutím. Te� to vypadalo, jako by nosil lupi�skou škrabošku.

"Kde jsou?!"

88

AGENT JFK - ZATM�Ní

Ten hlas zn�l jako št�rk sypající se do studny. Mrazilo z n�j, na chodb� p�itom stáli nejmén� t�i další chlapi. Ally zvedla v dob�e hraném údivu obo�í, leknutí už bylo opravdové.

"Kdo?" "Ty víš. Ty dva Falkovi laza�i!“ Ally se na okamžik zarazila, to sta�ilo, aby se Ková� vložil do hry. "Copak?“ ušklíbl se kousav�. "Rodi�e vás neu�ili klepat? A nerušit dámu, když se baví?“ "Vy ml�te!" odsekl Mallory nevzrušen�. "ptal jsem se, kde jsou!" Dv�ma kroky p�elet�l místnost a rozrazil druhé dve�e, za kterými John

zahlédl toaletu. Jeden z jeho pistolník� vešel do pokoje, zbylí z�stali stát venku. Ally se mraziv� ušklíbla.

"Nechceš se mrknout i do sk�ín�? Chováš se jako kretén!" „Souhlasím," p�ipojil se Ková�. "Podnik je formát, ale o majiteli to asi

neplatí, co?“ "Povídám, abyste sklapnul!" Mallory sto�il sv�j d�sIvý pohled na Johna.

"Copak, nácek poslal dalšího vandráka? Že by ješt� nev�d�l, jak skon�il ten první? Snad jste ho cestou vid�l, m�l jste se z toho pou�it! Kdo v�bec jste?“

"Smith!" odsekl Ková�, ani netušil, jak mu to jméno p�išlo na mysl. "John Smith.“

"Originální," ušklíbl se jeden z Malloryho doprovodu. "Ten minu- lej si �íkal Frankie."

"Netuším, o �em mluvíte!“ opá�il Ková� studen�. „A popravd�, p�e- stává se mi tu líbit. Sbohem, pánové!"

Vyrazil ke dve�ím a p�itom rychle p�emýšlel. Ten nácek, pokud se jich tu nepotulovalo víc, musel být Hesse. A chlap, kterého Mallory pov�sil na lampu, byl jeho vyzv�da�. Na okamžik Ková�e napadlo, pov�d�t pravdu, ale kdoví, co se doopravdy d�lo, Mallory mohl s Hessem klidn� táhnout za jeden provaz a tohle bylo jen divadlo.

Jak se dalo o�ekávat, chlap ve dve�ích neuhnul, ješt� se provoka- tivn� op�el rukou o rám.

"Dovolíte'!" požádal Ková� zdvo�ile. „A když ne?“ ušklíbl se.

89

MALLORY

John neodpov�d�l. Vymrštil prava�ku a dlaní ude�il muže na solar. Vložil do rány veškerou sílu, ale výsledek ho stejn� p�ekvapil, chlap odlet�l jako kopnutý kon�m, šikmo chodbou do dalších dve�í, které jen zapraskaly a z�stal ležet. Sou�asn� Ková� máchl levým loktem a zasáhl toho za sebou p�ímo do nosu, kost k�upla, upír se v bezv�domí složil na Allyinu postel. Jak padal, vytrhl mu John z podpažního pouzdra revolver a namí�il Mallorymu p�ímo do tvá�e. Sou�asn� už držel druhou rukou pistoli, namí�enou na posledního muže venku. Ten pohyb si sotva uv�domil, reagoval rychlostí, o jaké netušil, že je jí schopný ... cítil, jak mu srdce buší údivem.

Zatímco chlap na chodb� p�ed zbraní rychle ustoupil s rukama od t�la, Mallory nehnul ani brvou. John znal jen málo lidí, co se dokázali takhle dívat do hlavn� pistole. Dv� sekundy ml�el, pak mu levý koutek vylétl o centimetr vzh�ru, snad to byl úsm�v.

"To nebylo zlé. Nechcete práci? Pokud vážn� nejste, kdo myslím, možná bych n�co m�l."

„D�kuji,“ p�ikývl Ková�. "Prozatím bych rad�ji odešel." "Prosím," vycenil Mallory zuby, v kontrastu k tvá�i dokonale bílé. „Jak si p�ejete!" Ková� pomalu ustoupil ke dve�ím a vyšel ven, Malloryho p�itom držel

stále na mušce, druhý muž mu n�co rychle šeptal do ucha. S Ally se John rozlou�il kývnutím, všiml si, že se tvá�í �ím dál víc rozzu�en�.

Upír, který ležel na chodb�, se omámen� pohnul. P�itom se necht�n� op�el o poškozené dve�e, které s praskotem vypadly, z místnosti za nimi se ozvala zm�� zvuk� - a ke Ková�ovu úžasu vyd�šené be�ení ovce.

"Jen klid, pane minist�e, všechno je v po�ádku!“ uklid�oval n�koho rozt�esený ženský hlas a John si neodpustil úsm�v.

"Máte z�ejm� váženou klientelu.“ Malloryho levý koutek znovu vylétl vzh�ru.

"Inu, n�kdo rád krev a n�kdo n�co jiného. U m� se najde obojí. A když jsme u toho, je vážn� nutné, d�lat další rozruch?" "Ne,“ souhlasil Ková�. Uko�ist�ný revolver položil na první sloupek schodového zábradlí a

pomalu sestupoval dol�, ostražit� hlídal i prostor dole, ale nikdo ho nepronásledoval.

90

AGENT JFK - ZATM�NI

"A pokud snad zm�níte názor, víte, kde m� najdete!" "Ano,“ p�ikývl Ková�. Pobaven� vycenil zuby na barmana, který

zkoprn�le stál a zíral, up�ímn� p�ekvapený, že je John po�ád naživu, vyšel ven a teprve pak se úlevou nadechl. Už se mu zase to�ila hlava ...

Omrá�ený upír se sebral z podlahy, rozzu�en� se rozb�hl, ale Mal- lory ho chytil za loket. "Pomalu, Pierre!“ Oto�il se ke druhému vyhazova�i. ,,Jsi si jistý?" ,Jasn�, šéfe, vid�l jsem ho v�era v bedn�, je to Ková�. Poldové ho mají

za teplouše, hodili na n�j n�jaký hnusy, aby ho snáz dostali, idioti. Myslíte, že je s Falkem?" ,Jestli jo, tak brzy ute�e!" Mallory se krátce zachechtal, zn�lo to jako

krákání vrány. "Tohle je t�žká váha a Falk je moc velkej svatoušek. Seže� ostatní. Chci je tu mít, n�co se brzy semele.“ "Rozkaz. " Zpoza rozbitých dve�í se do ov�ího be�ení po�ád mísil vyd�šený v�ískot

nového ministra zdravotnictví, našt�stí bezpe�n� p�ivázaného k posteli. A k tomu se z vedlejšího pokoje ozval hlas Ally, div neprorazil ze�.

"Stephene! Hajzle jeden, koukej sem jít a sundat si tu špínu z rný postele!"

Oba upí�i se instinktivn� p�ikr�ili a Mallory jen vydechl. D�lat šéfa byla n�kdy sakra d�ina.

91

PROBUZENÍ

John F. Ková� se slastn� protáhl a zamžoural do slunce, které mu svítilo oknem do tvá�e, poprvé po dlouhé dob� se cítil odpo�atý a v dobré nálad�. V�erejší ve�er strávil s Kristýnou Rustovou. Sešli se v malém baru a rozlou�ili se až dlouho po p�lnoci, Ková� si pamatoval její výraz, když mu lí�ila zážitky z výcviku a p�ípravu na první samostatnou misi. Šlo sice jen o rutinní pr�zkum spole�enských zm�n ve sv�t�, který Ková� neznal, ale Kristýna byla u vytržení a John se p�istihl, jak p�i pohledu na její rozzá�ené o�i cítí pýchu, skoro jako otec sledující promoci své dcery, jen jedin�mu tématu se vyhýbali jako ohni:

Frank Boorman. John netušil, co se stalo, ale poslední dny m�l mohutný �ernoch hroznou náladu, zatím to odnesly jen kliky u dve�í a jeden st�l, ale Ková� doufal, že ho v tomhle stavu n�kdo opravdu nenaštve.

Vylezl z postele a zamí�il do koupelny. Dop�ál si rychlou sprchu a za�al se oblékat, v Agentu�e ho �ekali až za hodinu, další otravné papírování u toho pedanta Jareka. Když došel k saku, uv�domil si, že má v náprsní kapse n�co nového, obdélníkový kus papíru. Vytáhl ho a p�ekvapen� zamrkal, papír byl �erný a bíle na n�m zá�il vzkaz napsaný �esky, tiskacími písmeny.

JOHNE KOVÁ�I! BHEM P�ÍŠTÍCH HODIN BUDETE ODVOLÁN NA URGENTNÍ MISI SOUVISEJÍCÍ S JISTÝM ÚNOSEM. VYHNTE SE ÚASTI V NÍ. VLIVNÝM OSOBÁM UVNIT� AGENTURY ZÁLEŽÍ NA TOM, ABY SKONILA NEÚSPCHEM A VY JSTE SE UŽ NEVRÁTIL. NKTERÉ KAMENY JE LÉPE NEOBRACET! Podpis nahrazovala jen �íselná �ada: 221163. Dvaadvacátého listopadu 1963 byl v DalIasu zavražd�n prezident John Fitzgerald Kennedy, JFK-

92

AGENT JFK - ZATM�Ní

výmluvné. Ková� nad tím pot�ásl hlavou. Náhle za�al vzkaz v jeho ruce m�nit barvu jako vyvolávaný film, �erná se m�nila v šedou, sv�tlala víc a víc, až se v ní rozplynulo písmo a držel v ruce jen bílý list.

Ková� zkontroloval dve�e - zam�ené, beze stopy násilného vniknutí. P�itom si byl jistý, že když se vrátil ze sch�zky, vzkaz v kapse nem�l. Zna-menalo to, že se n�kdo dostal v noci dovnit�, dal mu ho do saka a zase zmizel. Znepokojivé, kdyby m�l místo papíru t�eba pistoli s tlumi�em ...

John zvážil možnosti. Mohlo jít o pouhý žert nebo provokaci. Pisatel možná �eká, že ud�lá povyk, a až technici Agentury nenajdou na papíru v�bec nic, bude vypadat jako vtipálek nebo paranoik - Ková� znal klepy, které se o n�m poslední dobou ší�ily. A samoz�ejm�, varování mohlo být pravé a skute�n� se na n�j chystá past, nebyla by první. Práv� ta myšlenka Ková�e paradoxn� uklidnila, nebylo to nic nového. Nejlíp bude, vzít varování v úvahu a ml�et, kone�n�, ješt� ho na žádnou misi neodvolali.

Mobil v jeho kapse pronikav� zazvonil a John ucítil zamrazení. „Johne?“ ozval se hlas Ljuby Bytewské. „Omlouvám se, že vám ka-

zím ráno, ale pot�ebuji vás, okamžit�. Stala se taková v�c ... " Ková� se trpce usmál. "Copak, snad n�jaký únos?"

Dv� vte�iny zaraženého ticha. "Jak - ale to je jedno, povíme si to tady. Mimochodem, omluvila jsem

vás u pana Jareka, snad vás to p�íliš nezarmoutí.“ „Nesmírn�," p�ikývl John kousav�, ale mluvil už do zav�šené linky.

Pot�ásl hlavou - a� záhadné varování poslal kdokoliv, smysl pro na�asování mu rozhodn� nechyb�l. Zaváhal, ale pak list vstr�il do kapsy a vyrazil ke dve�ím.

Když s taškou v ruce scházel do hotelové haly, ucítil z ni�eho nic lehkou závra� a podivné déja vu, jako by tohle už zažil. Kývnutím pozdravil recep�ního ... a zavrávoral. Ten pohyb se mu za�ízl n�kam hluboko do mozku a náhle ucítil bolest, celé t�lo ho pálilo, zvedl ruku a na k�ži mu d�sivým tempem naskakovaly puchý�e, v hlav� mu bušilo, pálilo to, ho�elo, oslepující bílý záblesk-

Ledový vítr mu hodil do tvá�e spršku slané vody. Stál na d�ev�n� palub�, v ruce držel v�dro a slyšel hlasy muž� v cizí �e�i, které p�esto rozum�l.

93

PROBUZENI

"Tak d�lej, Jonhe!" pobízel ho chlap s plnovousem a postavou dob�e živeného medv�da. "Teprve �ty�icáté v�dro, takhle to prohraješ!"

Ková� se nadechl, aby mu odpov�d�l, když si uv�domil, že to už zažil, že si vzpomíná, zapotácel se, t�žké v�dro mu vypadlo z rukou - blesk!

Ho�ící pláš� vzducholod� se bortí, ob�í stroj se pomalu naklání, ku-lomety h�mí... blesk ... pásy tank� drtí umírající vojáky v napoleonských uniformách ... blesk ... s puškou v ruce šplhá na ze� ... blesk ... rudá krev na sn�hu ... blesk ... blesk ...

John Ková� zasténal. Miliony vzpomínek mu drtily hlavu, propadal se do nich jako do tekoucího písku, níž a níž do temnoty.

T�lem mu projela hrozná bolest. Lapal po dechu, zíral na bledou tvá� p�ed sebou a snažil se odtrhnout ruce, kterými ho držela, palce zaryté do nervových center pod klí�ními kostmi.

„Co se stalo?!" vyrazil ze sebe, uv�domil si, že leží ve své rakvi ve Falkov� �krytu.

Sefora ustoupila o krok. "Erik t� našel v�era venku u dve�í. Víš, kdo jsi? Kde jsi?" "Jist�! Ale asi - v�era?! Hloupost, ješt� p�ed chvílí. .. " Sefora ho vážn�

pozorovala „V�era. Celý den jsi byl v bezv�domí. Doufala jsem, že se vzbudíš, ale

za�al jsi blouznit, musela jsem t� probrat. Tvé vnímání �asu je narušeno, m�l jsi pam��ový šok."

"Cože?" Ková� se opatrn� postavil. Stále cítil zmatek a uv�domil si, že je to tam

po�ád. Myslí jako by mu tekla dravá �eka, zm�� tvá�í, zvuk�, hlas�, p�ipravená kdykoliv ho pohltit. Hrdlo mu sev�el strach.

"Asi si za�ínám vzpomínat.“ "Já vím. A když se budeš dívat tak zblízka, nevrátíš se. Bu� trp�livý. Mozek se p�izp�sobí, nau�íš se ty vjemy zpracovat." Ková� rychle pot�ásl hlavou. „Co Dany s Grimem? Zvládli to?" "Ano. �ekla bych, že m�li mnohem v�tší strach o tebe. Mallory t�

pustil?“ „Po menší diskuzi. Zabil jednoho Hesseho špeha a myslel si, že jsem

další. Nejspíš si po�ád není jistý." Sefora p�ikývla. "Mallory je tvrdý. On a Hesse, to bude hodn� mrtvých."

94

AGENT JFK - ZATM�NI

V jejím hlasu Ková� znovu zaslechl ho�kost. „Vy se znáte?" nadhodil opatrn�. „Myslím ty s Hessem, prve ses zmí-

nila." Zdálo se, že Sefora neodpoví, ale nakonec p�ikývla, pohled up�ený do

prázdna. „Ano. Kdysi jsme se znali. V té dob� nebyl voják, ale u�enec, filozof.

M�l ženu, Pantarei. Pozd�ji, ve �trnáctém století, je zajala inkvizice v �ím�. Mu�ili je dev�t dní a za soumraku desátého narazili Pantarei na k�l na v�ze�ském dvo�e proti Hesseho cele, aby se mohl dívat. Když ráno vyšlo slunce, ješt� žila. On pak za pomoci jednoho p�ítele uprchl, ale už to byl n�kdo jiný. Vyhledal m�, protože jsem znala jisté v�ci, abych mu pomohla se pomstít... a já mu vyhov�la."

Sefora nedokon�ila. Rychle vstala, vyšla z místnosti a Ková� tam z�stal, na okamžik ho napadlo, co asi p�i délce jejího života znamená "kdysi".

Zbytek Falkovy party sed�l jako obvykle v hlavní místnosti. Nálada byla stále pochmurná, ale s Johnovým p�íchodem nastal rozruch. Dany, Grimem se za�ali vyptávat na Malloryho, posléze se p�ipojil Falk a Ková� odpovídal, jen své stále zmatené vzpomínky rad�ji vynechal.

Nakonec diskuze skon�ila a místnost se vrátila k p�vodnímu klidu. Ková� si sedl do kouta a zaklon�ný zíral do stropu, hlava mu t�eštila a

zase už m�l pocit, že nevidí d�ležité v�ci p�ímo p�ed sebou. "Ví n�kdo, jak je na tom Matyáš?" ozval se Dany od vedlejšího stolu

zpoza novin. Falk zavrt�l hlavou. "Nevid�l jsem ho od toho záchvatu. D�lá mi to

starosti.“ "Bezva!" ušklíbl se Boris. "Bez toho teplouše tu chcípneme hlady. Stálo to za to? Kdybysme z�stali s Mallorym, jsme v suchu, prach� jako

šlupek!" Ková� rychle pohlédl na Falka, ten m�l sev�ené rty, ale nakonec jen

vstal. ,,Jdu spát,“ oznámil stroze a Dany ho následoval. „Tady,“ hodil Johnovi noviny. "Samý kecy, ale aspo� budeš v obraze. „Ková� otev�el a bez v�tšího zájmu zalistoval, další rozbory Erskino-

va procesu, smrt vnuka n�jakého banké�e, spole�enská rubrika. Už

95

PROBUZENÍ

cht�l noviny zav�ít - a ztuhl. S vyt�ešt�nýma o�ima zíral na fotku po-staršího muže nad sloupkem poh�b�, hlava se mu zato�ila, až málem spadl ze židle ...

... a najednou stál v chodb� u kancelá�e Ljuby Bytewské s kapesním po�íta�em v ruce, na tit�rném monitoru stejná fotka prošediv�lého muže s hlubokýma o�ima. John se p�ekvapen� nadechl, ale než �ekl slovo, mladík v bílém plášti, kterému po�íta� p�ed okamžikem upadl, mu ho vyškubl z ruky a poklusem b�žel pry�, ani nepod�koval.

"To je pr�ser, sakra, to je pr�ser,“ mumlal nep�ítomn� a Ková� se za-stavil.

Ve všech kancelá�ích podél chodby, kde se obvykle pracovalo v po-malém klidu, se to hemžilo jako v mraveništi. Lidé b�hali z kouta do kouta nebo soust�ed�n� zírali na monitory, ve tvá�ích nap�tí, pod o�ima íialové kruhy, jako by se už hodn� dlouho nevyspali, všude se válely kelímky od kávy, vylité nebo pohozené na zemi. John nechápav� zavrt�l hlavou.

"Co se d�je? Za�ala n�jaká válka nebo co?" Ale nikdo ho nevnímal. Ud�lal krok - a zarazil se znovu, z druhé strany

se blížil ke kancelá�i Ljuby Bytewské zvláštní pr�vod, dva urostlí chlapi v �erném, evidentn� ochranka, a p�ed nimi starší muž v dlouhém plášti s úpln� bílými vlasy. Ani jediným pohledem nezabloudil stranou, vykra�oval si, jako by mu budova pat�ila, a u dve�í kancelá�e z�stal stát. Nezaklepal, jen �ekal, dokud Ljuba Bytewská neotev�ela, Ková� zaslechl chladný, tvrdý hlas.

"Víte, pro� jsem tady.“ „Ano.“ Bytewská se nucen� usmála. "P�jdete dál?" "Ne. Máte to?" Ljuba Bytewská mu n�co podala, snad externí disk, ale Ková� si ne- byl jistý, protože muž to okamžit� vstr�il do kapsy plášt�. "P�edpokládám, že je tam všechno." Nebyla to otázka a John se jen ušklíbl, d�kovat se nejspíš nebude.

Bytewská se ani nesnažila skrýt znechucení. „Doufala jsem, že na té v�ci budeme pracovat spole�n�.“ "Pracujeme. Ud�láte, co �eknu. A p�estanete se plést do v�cí, které vám

nep�ísluší, vy i vaši proslulí zam�stnanci.“

96

AGENT JFK - ZATM�NÍ

P�i tom slov� se muž poprvé ohlédl na Ková�e, m�l �erné o�i, chladné jako o�i žraloka.

Oto�il se, i se svým doprovodem odcházel a Ková� ho zamra�en� sledoval. V okamžiku, kdy zacházel za roh, se z druhé strany vyno�ila Nikita s náru�í lejster. Jak se snažila uhnout, vrchní �ást se sesypala na zem - a b�lovlasý muž se rychle sehnul a podal jí je. Ne�ekli si ani slovo a do tvá�e mu Ková� nevid�l. Zato vid�l Nikitin obli�ej vážn� se usmála?

Pot�ásl hlavou a oto�il se. Ljuba Bytewská po�ád stála ve dve�ích kancelá�e a za ní vykukovala rozcuchaná hlava profesora von Wondera, i on se tvá�il kysele.

"Hu'tegh veQ! QI'yaH!" Obo�í Bytewské vylétlo vzh�ru. "Rad�ji už ml�te, profesore. Tihle mají

uši všude a klingonsky um�jí taky. Mimochodem, doufám, že to opravdu bylo všechno.“

"Jist�," p�isv�d�il profesor ochotn�. "Bylo tam všechno, úplná kopie fluktuací.“

Bytewská vyt�eštila o�i. P�erušila profesora jediným gestem, Von Wonder vyjel z kancelá�e jako blesk, ale ona jen dál vrt�la hlavou.

"Johne, na co, sakra, �ekáte?!" "D�kuji," kývl Ková�, rád, že už nemusí p�edstírat, že neposlouchá. "Co to bylo za lidi?" "N�kdo, od koho se rad�ji držte dál." Bytewská p�itom stále upirala pohled za Ková�ova záda, ten se oto�il a

uvid�l, že ve stínu na rohu stojí malý chlapík v �erném s bledou nevýraznou tvá�í a soust�ed�n� ho pozoruje. Kývl Ková�i na pozdrav, na krku se mu p�itom n�co st�íbrn� zalesklo. John gesto oplatil, i když nechápal, kdo to je a odkud se tam tak nepozorovan� vzal.

,,Johne! �íkám, pus�te je z hlavy, máme horší problémy!" Bytewská p�ibouchla dve�e kancelá�e a Ková�e ani nep�ekvapilo, že na obrazovce jejího monitoru uvid�l stejnou fotografii jako na po�Íta�i vyd�šeného v�dce.

„Kdo je to?" otázal se kone�n�. "M�l byste ho znát. Profesor Martin Geller, špi�kový biolog a genetik.

Pracuje te� na výzkumu AIDS, prý velmi slibném.“

97

PROBUZENÍ

"Dobrá," p�ipustil Ková�. "P�ejme mu hodn� št�stí. A jaká je ta urgentní míse?"

„Dívejte se,“ Bytewská stiskla spína� na stole. "Záznam z bezpe�nostní kamery v Gellerov� laborato�i, ani ne p�t hodin starý." ernobílý obraz ukazoval místnost s p�ti v�dci sklon�nými nad p�ístroji.

Náhle na okamžik vypadl a když se ustálil, stoly ležely p�evrácen� na podlaze, jako by se laborato�í prohnal tajfun. V rohu se jako liliový kv�t otevíral �o�kovitý útvar, st�ed bíle zá�il, prostor kolem se svíjel a bortil, a pak se z n�j vyhrnuli muži se zbran�mi.

Záblesky výst�el� vypadaly d�siv� i v �ernobíl�m zobrazení, stejn� jako krev vy t�kající z bezvládných t�l. V�dci se kryli za stoly, ale padali jako mouchy, za deset sekund bylo po všem a komando se vracelo k brán�, jediného p�eživšího p�itom táhlo s sebou. I ve špatném sv�tle Ková� poznal tvá� Martina Gellera. Najednou jeden z úto�ník� upadl, z úst i nosu se mu proudem valila �erná tekutina. To je krev, uv�domil si Ková�. Ostatní ho ponechali osudu, naskákali zp�t do portálu, který se vzáp�tí uzav�el.

John pot�ásl hlavou. "Cht�li jen Gellera, ostatní prost� zabili.“ „Správn�. A my nejen, že nevíme pro�, ale dokonce ani netušíme, co k

pr�niku do naší reality v�bec použili. Chápete? P�ístroje Agentury nezachytily nic, žádné narušení �asoprostoru, žádné stopy �asového fantomu. Máme miliardové vybavení, nejlepší v�decké kapacity, a pak zjistíme takový binec až z kamery za padesát dolar�! Ve v�decké divizi budou padat hlavy, ani nevíte, jaké úsilí nás stálo ten incident zakamuflovat, ud�lat z néj oby�ejný teroristický útok."

"Rozumím,“ p�ikývl Ková�. "Takže musíme zjistit, jak to provedli, a dostat profesora dom�. Ale spadá to v�bec pod nás? Tohle snad pat�í spíš vojenské divizi, ne?"

„Ur�it�. Ale mají z�ejm� jiné starosti, nabídli �ešení té v�ci nám.“ Ljuba Bytewská si povzdechla. "P�ijala jsem s podmínkou, že si to ve-

zmete na starost vy, a že to ud�láte dobrovoln�, bez mého rozkazu.“ Ková� na okamžik zaváhal. Rukou se bezdé�né dotkl papíru v kapse - a

pokr�il rameny. "Bez problém�. Ale kde za�neme, když netušíme, ze kterého sv�ta

p�išli?"

98

AGENT JFK - ZATM�NÍ

"Ve skute�nosti jen netušíme, co použili k transportu. Odkud byli víme p�esn�. Což je další problém. Vid�l jste úto�níka, co tam zem�el? Dostal ho Maurbyho efekt."

"Ale! Takže byl kyborg nebo n�co podobného? Technika v jeho t�le tady nevydržela?"

"Nem�l v t�le žádnou techniku. Jeho smrt souvisí s v praxi z�ídka ví-daným aspektem Maurbyho zákona, s biologickou fází. Existuji formy života natolik odlišn� od našeho, že mimo sv�j sv�t nedokáží p�ežít, po-dobn� jako nep�ežije ryba vytažená z vody nebo orchidej p�esazená z pra-lesa n�kam do zahrady. Do takových nekompatibilních vesmír� zpravidla necestujeme, nic odsud nás nem�že ohrozit už v principu, a v�tšinou tam nep�ežijí ani naši lidé, existují ovšem výjimky. Tohle je jedna z nich."

„Takže,“ za�al Ková� pomalu, "ten �lov�k sice vypadal jako �lov�k, ale ve skute�nosti to bylo n�co tak cizího, tak odlišného, že to zabil už jen vstup do našeho sv�ta?"

"Ano. Zhruba tak to je." "A co to tedy bylo?" Ková� nespokojen� zavrt�l hlavou a znovu si vzpomn�l na varování,

nebylo b�žné, aby z Bytewské tahal informace takhle po kouskách. "Johne, myslím, že byste si m�l sednout." Po tvá�i Ljuby Bytewsk� se mihlo cosi jako úsm�v. "Jist� jste si všiml,

že to p�epadení provedli v noci. To m�lo ješt� jiný d�vod než p�ekvapení. etl jste už n�kdy o upírech?"

Následoval okamžik hlubokého ticha - a pak se John Ková� z pl- ných plic rozesmál.

„To myslíte vážn�?“ „Obávám se, že zcela vážn�. Pánové?" Dve�e se otev�ely a dovnit� vešli dva muži. Jedním byl von Wonder,

druh�ho Ková� neznal, malý se sv�tlými vlasy a rozt�kaným výrazem, v ruce žmoulal zma�kaný pytlík v�trových bonbon�.

"Pan Ross z v�decké divize," p�edstavila ho Bytewská. "Pane Rossi, agent Ková� má problémy s ... uv��itelností nékterých fakt�."

"No, ano,“ nervózn� p�ikývl Ross. „Nedivím se. Existenci U04 Agentura rad�ji p�íliš nezve�ej�uje. V podstat� se to má tak, že spolu paraziticky koexistují dv� rasy ...“

99

PROBUZENÍ

Když p�ednáška skon�ila, John Ková� se už nesmá1. Za dobu práce v Agentu�e si zvykl na p�ekvapení, ale tohle ... Pot�ásl hlavou a p�inutil se vnímat pro zm�nu von Wonder�v výklad.

"Problém je, že jako všechny podobn� exotické lokality, je i tato velmi špatn� dostupná. Máme vlastn� št�stí, že ten únos provedli nyní, protože nejbližší okno je vzdáleno pouhých osmnáct hodin. Vím, že vám to nedává moc �asu na p�ípravu."

"A co zpátky?" p�erušil ho Ková�. "Jak je to s návratem]?“ "Pracujeme na n�m," Von Wonder nervózn� p�ešlápl. "Ale v sou�asnosti

vám nemohu zaru�it transport na požádání. Nejbližší dostupný termín je za t�i m�síce.“

„Výborn�," ušklíbl se Ková�. „Takže chcete �íct, že i když Gellera najdu a zachráním, a� p�ed kýmkoliv, budu se pak možná �tvrt roku schovávat p�ed lidmi, co si pochutnávají na krvi, �tou myšlenky z p�edm�t� a holou rukou prorazí ze�?"

"Bohužel Ale pracujeme na tom.“ Ková� jen mávl rukou - pracujeme na tom byla v Agentu�e všeobecn�

rozší�ená fráze pro nemáme v�bec nic. „Samoz�ejm�, jak jsem �ekla, m�žete odmítnout," p�ipomn�la Bytewská.

"Nikdo vám to nebude mit za zlé. Nikdy bych neposlala agenta do podobné mise bez po�ádné p�ípravy."

"Já vím.“ Ková� sev�el rty. Papír s varováním ho doslova pálil v kapse - sta�í slovo

a je z toho venku, bez otázek, bez vysv�tlování. Ale náhle se mu vybavily ješt� jiné vzpomínky, obrazy z doby, kdy sloužil jako voják na humanitární misi v Mali. Pokud kdy spat�il místo, které se víc podobalo peklu, bylo to tam. Nepopsatelná bída, nemoci, smrt bez konce. AIDS trp�l každý t�etí v�etn� novorozenc�, denn� se v polní nemocnici spalovaly po desítkách d�ti, které nem�ly ani identifika�ní �ísla, natož jména. Martin Geller pracoval na tom, aby taková hr�za skon�ila. Podle všeho pracoval dob�e, tahle banda ho unesla a klidn� p�i tom povraždila p�l tucet nevinných lidí. Už to o nich hodn� vypovídalo, navíc si Ková� pamatoval, co dokáží virové nákazy, sv�t tém�� vylidn�ný epidemiemi prudce zavrt�l hlavou.

100

AGENT JFK - ZATM�NÍ

„V po�ádku, jsem p�ipravený," p�inutil se usmát. "Vždycky jsem si cht�l pot�ást rukou s Drákulou."

"Dobrá!" Bytewská vstala. "Musíme sp�chat. Profesor p�ipraví transport a pan Ross za�ídí zbytek. Nabídl nám zázemí, které v tom sv�t� používali jeho lidé p�i pr�zkumu, vysíla�ku a nouzový kanál p�es místní telefon, trochu neobvyklý. Ješt� tohle,“ podala Johnovi krabi�ku s masivním prstenem.

"Pro nejhorší p�ípad, pan Ross vám to vysv�tlí.“ "Rozkaz.“ Ková� vyrazil ke dve�ím a p�i tom vytáhl z kapsy kus bílého

papíru. Zma�kal ho, hodil do koše u stolu a vyšel ven, když se náhle podlaha prudce ot�ásla. Vyt�eštil o�i...

... a realita se rozplynula. Sed�l zp�t u stolu ve Falkov� hotelu a díval se na fotografii Martina Gellera v novinách. Bylo to jako sen, jako by jen oto�il vypína�em a pam�� se mu rázem vrátila. Odn�kud zblízka zadun�la prudká rána následovaná palbou ze samopalu. N�kdo vysko�il až porazil židli a Ková� zaslechl divoké zaklení.

"Poplach! Našli nás!“

101

ÚTOK

Sprška kulek prošla dve�mi a vyzdobila úhlednou �adou d�r prot�jší ze�. Uprost�ed chodby leželo jedno bezvládné t�lo. Falk se vyklonil zpoza rohu a odtáhl ho do bezpe�Í, z�stala však za ním výrazná krvavá stopa, Ková� nepochyboval, že ten muž je mrtvý. V p�edklonu prolet�l p�es chodbu, nad hlavou mu hvízdly další kulky a zaklekl vedle Falka.

"Co jsou za�? Hesse nebo speciálka?" "Nep�edstavili se!" odsekl Falk, pozvedl pistoli a dvakrát vyst�elil. Ve dve�ích p�ibyly nové díry a zavládlo ticho. „Vzpomn�l jsem si!" vyrazil ze sebe Ková�. "Vím, co jsem m�l p�inést,

není to v�c, ale-" "Hej!" p�erušil ho ostrý hlas zvenku. "Chceme jenom Ková�e! Vy- jde ven a ostatní mohou odejít! Máte p�t minut!“ "Tady to máš," zavr�el Falk. "Radši si vzpomínání nech na potom!"

Ková� se ušklíbl. "Asi nepom�že, když se vzdám, co?" "P�esko�ilo ti? Neúto�í práv� proto, že jsi uvnit�. Bojí se, že to koupíš a

už se nic nedoví. Vyjdeš ven a srovnají nás se zemí! Což stejn� ud�lají, když nevypadneme, je jich moc.“I

Falk se oto�il a ztišeným hlasem za�al rychle udílet rozkazy. "Dany, Grime, zadní východ! Rychle naložte krev a bedny! Potichu, máme t�i minuty!“

„Jasn�,“ polkl Dany. "Co Eda?“ "Mrtvej ... všichni budem, jestli sebou nehodíme. Zdržím je, co to

p�jde!" „Z�stanu s tebou," rozhodl John tiše. „Nez�staneš!“ Falk se zlostn� oto�il. "Jestli v tom jsou spole�n� Hesse s Erskinem, p�jde o hodn� a klí�em jsi

ty. Udélám všechno, abych jim to p�ekazil, takže t� nesmí dostat. Dany, ru�íš mi, že odsud zmizí!“

102

AGENT JFK - ZATM�NÍ

Dany zachmu�en� p�ikývl. "Kam pojedeme'!" "Nevím ... a nechci v�d�t. Možná m� dostanou živýho, a když Hess

n�koho vyslýchá ... " Dany sebou trhl. „Hesse?! Snad ne ten-„ "Jo, ten!“ p�erušil ho Falk drsn�. „Potkal jsem ho u Hausera, te� to víš! Padejte!“ "T�i minuty!" oznámil drsný hlas zvenku. "Pojd'!" Dany nekompromisn� sev�el Ková�ovo rameno. "Mizíme!"

Ková� na poslední okamžik zaváhal, díval se na Falka, kr�ícího se s pistolemi v rukou u zdi provrtané kulkami a cítil, jak se v n�m všechno

bou�í. P�inutil se kývnout. "Zlom vaz!“ "Vy taky! Když vyváznu, najdu si vás!" Ková� se oto�il a s Danym rychle prob�hl chodbou. Na koncí práv�

sestupovala ze schod� postava se samost�ílem v ruce. „Sef“ vydechl Dany. "D�lej, je tu Hesse!“ "Dobrá." Sefora p�ikývla, s naprostým klidem. "Z�stávám. Tohle je má

noc." V tu chvíli se od p�edních dve�í znovu roze�valy výst�ely, Ková� za- slechl Falk�v hlas p�erušovaný ranami z pistolí. "Hej! Nevyd�lal sis u Hitlera ani na hodinky, bastarde?!“ "Hodn� št�stí, Sef!" polkl Dany a táhl Ková�e k zadnímu východu. V okamžiku, kdy otev�el dve�e, pro�ízl rachot palby výbuch. Ková� se oto�il, ale Dany ho stáhl zpátky, p�ibouchl za ním posuvné dve�e a

p�iklopil závoru. Místnost s rakvemi byla už prázdná, Boris práv� zavíral zadní dve�e

dodávky, Grim sledoval kukátkem prostor p�ed falešnou zdí. "Nikde nikdo, snad to vyjde. Kde je Falk?“ oto�il se p�ekvapen�. Dany jen zavrt�l hlavou a Ková� zamí�il k motorce, uv�domil si, že už

neslyší výst�ely, takže Falk byl nejspíš- "Kryju ústup. Kam pojedeme'!" Dany nezaváhal. "K Tornádu. Asi nás nep�ivítají v�ele, ale Mallory

nenávidí Hesseho víc než Falka, aspo� se schováme.“ Hodil Ková�i krátký samopal Škorpion. Ten p�ikývl, kone�n� slušná

zbra�.

103

ÚTOK

Dany sedl na místo spolujezdce, Grim oto�il klí�kem. Motor nasko�il, auto se prudce rozjelo. Falešná st�na se zbortila jako dome�ek z karet, zvenku zah�m�ly výst�ely.

Ková� oto�il plynem a vyrazil. O sekundu pozd�ji pustil levou rukou �idítka a vypálil, postava nap�l ukrytá v kou�i se zhroutila, Grim porazil plot. Automat h�m�l, kulky s ošklivým zvukem pokropily bok dodávky, ale ta už mizela za rohem, úto�níci ne�ekali út�k z tohoto sm�ru a jejich auta se blokují navzájem, dva muži se s kletbami snaží nastoupit, Ková� stále st�ílí, jeden z nich padá.

N�co mu prudce ude�ilo do helmy, pustil zbra� a málem se sto�il do smyku, ale hned vyrovnal, zahnul vlevo a byl pry�. Falk se rychle oto�il a vypálil. Stín venku se zhroutil, proud kulek rozt�íštil okno nad ním, jedna mu roztrhla levou ruku nad loktem. Bolestí zalapal po dechu, ale rychle se p�evalil a vyst�elil znovu. Jít s pistolí proti automat�m bylo šílenství, kdyby cht�li, je dávno po všem. V tu chvíli prolet�l oknem malý kovový vále�ek.

Falk se vrhl k zemi, sto�il se do klubí�ka, rukama si vší silou stiskl uši _ pozd�, modrý záblesk a strašlivá detonace. Sv�t se rozpadl v mo�i bolesti, nevid�l, neslyšel, protiupirsk� omra�ující granáty prý užívá i specíálka.

Rozst�ílené vstupní dve�e se zhroutily, dovnit� vpadl první nep�ítel. O sekundu pozd�ji šel k zemi, ope�ený konec šípu mu tr�el z levého oka, špi�ka na druhé stran� hlavy. Druhý muž zvedl automat, ale než stihl vyst�elit, Hesse hned za ním spat�il, na koho mí�í - rychle jako blesk ho chytil za paži a doslova vyhodil ven. Z�stal stát ve dve�ích, rozší�enýma o�ima hled�l p�es oblak dýmu na vysokou postavu v chodb� a náhle zavládlo ticho.

"Jeden m�j �lov�k mi p�ed rokem �íkal, že ses vrátila," promluvil Hesse tiše, hlas se mu z�eteln� chv�l. "Zabil jsem ho za tu lež."

Sjel pohledem na ochromeného Falka a v obli�eji se mu objevil slabý úšklebek.

"No ne, ty a tahle chamra�? Copak už jsi ztratila všechen vkus?" Sefora neodpov�d�la. Trhla rukou vzh�ru, t�tiva zabzu�ela a kovov� to

t�esklo, Hesse držel náhle dýku a šíp, špi�kou zaražený do podlahy, se slab� chv�l. Faffy stojící za ním leknutím vyjekl.

104

AGENT JFK - ZATMENf

"Stát!" Hesse trhl rukou, hlas ostrý jako b�itva. "Do toho se neple�te!" Vyrazil vp�ed a Sefora mu vyšla vst�íc, ani pomalu, ani rychle, pod nohama jim tiše k�upalo sklo a poslední zá�ivka skrz prasklý kryt oza�ovala zdemolovanou chodbu mdlým sv�tlem. Upustila kuši, sáhla za záda a držela v ruce n�ž s vlnkovit� stá�eným ost�ím, nezaváhala, nezpomalila.

Hesse vymrštil ruku a sekl Sefo�e po hrdle. Zasáhl jen vzduch a vzáp�tí ucítil �epel na vlastním levém boku. Uhnul a znovu ude�il, bez p�ípravy, bez p�emýšlení, prastaré instinkty nesené krví bušící ve spáncích. Narazil zády na ze�, až se ze stropu sesypal oblak omítky, Sefo�ino ost�í mu prošlo t�sn� u hlavy, úder do žeber ani nevnímal. Vrhl se vp�ed, p�stí i dýkou sou�asn�, zabo�il ruku po záp�stí hluboko do zdi, ale ocel zrudla krví, Sefo�ina paže ochabla. V pádu srazila Hesseho zády na schody, vzájemn� si sev�eli ruce s noži a za�ali se p�etla�ovat v nehybném, hrobovém tichu, Hesse s bolestí zk�ivenou tvá�í, Selora s výrazem d�sivé prázdnoty. Vlnitá �epel byla delší, palec po palci se blížila k Hesseho hrdlu a ten cítil, jak podléhá. V poslední chvíli vyrval levou rukou kus zábradlí a ude�il ji z boku do hlavy. Než to dokázal zopakovat, zablokovala mu paži, p�esto rána sta�ila, aby vyrovnal její p�evahu, sk�ípot oceli, krev kapající do prachu. Mihnutí stínu vzadu na chodb�, zask�ípání a tlumený úder.

Sefo�iny o�i zeskelnat�ly. Její n�ž zazvonil o zem, bezvládn� se zhrou· tila a Hesse zvedl pohled ke šklebící se krysí tvá�i, v obli�eji prudké znechucení.

"Faffy, ty hajzle, pro� jsi to, sakra, ud�lal?!" "Cože?!" Faffy uražen� zahodil d�ev�ný trám. "Cht�l jsem ti pomoct!" "Pomoct?! Kli� se mi z o�í!" Hesse se op�el rukama o zem a vstal, teprve te� si uv�domil, že má

zlomená dv� žebra a prsty na ruce. Došel k bezvládnému Falkovi, který se neúsp�šn� snažil vstát, a s rozmyslem ho nakopl do žaludku.

"Vidíš. �íkal jsem ti, jak to dopadne. M�l jsi m� poslechnout, ty kr-vezrádná nulo!"

"Chudáku!“ zasípal Falk. "Jsi jenom mizernej srab! Bez poskok� si ani neut�eš zadek. .. germánskej slouho!“

105

ÚTOK

Slova zduraznil plivanec, který p�istál p�esn� v Hesseho pravém oku. Ten zu�iv� zavr�el, jednou rukou zvedl Falka ze zem�, ale pak ho nechal

padnout zpátky. „Vím, o co se snažíš,“ konstatoval chladn�. „Myslíš, že když m� vy_

to�íš, urychlíš to. Omyl. Venku leží p�t mých chlapu. Slibuju ti, že než zkapeš, budeš si p�át být na jejich míst�! Odvezte ho, pohrajeme si potom!"

Oto�il se k Sefo�e a jeho výraz zm�kl. ,Ji taky ... a jestli jí n�kdo zk�iví vlásek, zlámu mu vaz! Rozumíš,

Faffy?!" "No jo zas," ušklíbl se Faffy otráven�. "Kdo to vubec je?" "Po tom ti nic není. Ud�lej, co �íkám!" Dva muži Seforu opatrn� zvedli, její n�ž zustal ležet na zemi. Faffy

okamžik váhal, ale Hesse práv� zkoumal pobo�enou zadní místnost - rychle se sehnul a schoval ho pod kabát. Vypadal dost sta�e, ur�it� n�co hodí...

"Prohledejte to tady! Chci Ková�ovy v�ci,“ promluvil Hesse. „Otto?" Oslovený se rychle p�iblížil.

"Jak to, že jsme nev�d�li o tom jejich východu?" "Ne�ekl nám to. Výslovn� jsem se ptal, ale tvrdil, že tohle je jediný

vstup." "Dobrá, to by sta�ilo. Zbav se ho, zbylo jich jen pár, vysta�íme si sami.“ "A Mallory?“ "Jedno po druhém. Jochene, jsi tu?" "Ano." Jochen Merck stál ve dve�ích a trpce hled�l na mrtvá t�la. "Bylo tohle t�eba?" "Nedalo se nic d�lat,“ pokr�il Hesse rameny. „Položili životy za nás

všechny, jako praví-" "P�esta�!" u�al Jochen p�ík�e. "Ušlechtilých proslov� nad mrtvolami

jsem slyšel už tolik, že je mi z nich zle! Máte aspo� n�co?" "Ješt� nevím,“ odv�til Hesse zaražen�. "Ale skoro všechno tu nechali,

takže je šance.“ "Tady!" p�erušil ho tlumený výk�ik shora. "Poj�te sem!" Hesse rychle vyb�hl po schodech a zahnul do místnosti, kde už dva jeho

muži obraceli naruby každý šuplík. Z jednoho vysypali i hro-

106

AGENT JFK - ZATM�NÍ

madu prádla ur�eného z�ejm� k vyprání a také triko a kalhoty neur�it� šedé barvy, nápadné už zdálky zápachem špitální dezinfekce.

"To je jeho?“ Hesse si dal pozor, aby se oble�ení nedotkl. „Asi. Ale dostal ho nejspíš až po tom útoku, tak nevím.“ ,,]ochene, zkusíš to?“ Jochen Merck zvedl sežmoulaný balík. Držel ho s nep�ítomným výrazem

snad minutu, a pak se náhle za�al smát, hlasitým, trochu unaveným smíchem, Hesse na to s úžasem zíral.

„Zjistil jsi n�co?" "Ano, jak jsme hloupí!" Jochen Merck dlouze vydechl. "Když jsme po

tom útoku hledali Ková�e ... hledali jsme jen jeho, že? A když jsme pak dostali ten anonymní tip na blázinec, neov��ili jsme, jestli náhodou nep�ijali dva pacienty!"

Hesse vyt�eštil o�i. „To chceš �íct, že byl Geller celou dobu tam?!" "Ano! Celou dobu, nám p�ímo pod nosem. Dokonce na Ková�e pro-

mluvil, když utíkal, ale on ho nepoznal. Dobré, že?“ Hesse jen zavrt�l hlavou. „Hansi, slyšíš?“ "Jist�. Mám tam zajet?" "Ano. Dosta�, co pot�ebujeme, a pak to skoncuj, ud�lal bych to sám, ale

mám jinou práci. Tady balíme, p�ineste benzín - pohyb pánové, vít�zství nepo�ká!“

Gerhard Hesse se nadšen� rozesmál a Jochen Merck sklopil o�i.

107

KOBERCE A ZRADA

John Ková� utáhl zuby kapesník kolem krvácející paže a znovu oblékl bundu. Kulka ho jen škrábla na p�edloktí, jinak nem�l žádné zran�ní, p�esto se cítil mizern�. Falk a Sefora byli mrtvi. Jiná možnost st�ží p�ipadala v úvahu a on neud�lal nic, utekl, zatímco bojovali o život. Nechal um�ít jediné dva p�átele v tomto sv�t�, a pro�? K �emu mu znovu získaná pamé� vlastné byla? Trpce pot�ásl hlavou.

Motorka skon�ila. Po n�kolika stech metrech za�al její motor škytat a vynechávat, nejspíš ji poškodila st�elba. Odstavil ji s klí�ky v zapalování a pokra�oval p�šky, k Malloryho baru mu zbývala p�lhodinka, zárove� p�emýšlel, co dál.

Už v�d�l, kdo je, i pro� ho sem poslali. Vzhledem k tomu, kde skon�il, se ta akce z�ejm� moc nepovedla, t�ebaže dva dny p�ed probuzením v blázinci m�l po�ád zamlžené ... nebo ne? Zastavil se. Sefora m�la pravdu. Už pomalu ovládal ten tok vzpomínek v hlav�, um�l do n�j sáhnout a vybrat si, co pot�ebuje, bez bolestí, bez závratí, využít nutkavého pocitu „déja vu", který cítil, kdykoliv narazil na n�co d�ležitého, co zapomn�l - jako práv� te�.

John se p�ekvapen� rozhlédl. Ulice kolem byla prázdná, napravo obytný d�m, nalevo obchody, pekárna, �ínská �istírna - �istírna!

Ková� zalapal po dechu. O sekundu pozd�ji už lovil z kapsy mobilní telefon a t�esoucí se rukou vy�ukával �íslo.

„istírna koberc� Wu," ozval se hlas záznamníku s �ínským p�ízvukem. „Mluvte."

"Ková�. Heslo, sakra, heslo, popelnice ... polednice ... porodnice!“ vy- pálil John kone�n�. Na dlouhou chvíli zavládlo ticho. Ková� slyšel jen šum otev�ené linky, pípání po�íta�e ... a najednou se ozval tlumený, možná rozespalý hlas.

"Bytewská, co je? Johne? Jste to vy?" "Ljubo?" Ková� rychle polkl. "Ano, jsem to já. Skoro - to je fuk."

108

AGENT JFK - ZATM�NÍ

"Cože? Nerozumím vám. Ten nouzový kanál p�ece funguje, máte profesora? Co se-" "Okamžik.“ Ková� ji p�erušil, další st�ípky vzpomínek zapadly na místo. "Kde je pan Ross?“ Na sekundu znovu zavládlo ticho. "Zmizel. Co jste odcestoval, nikdo ho

nevid�l, už ho hledá Vnit�ní divize. Poslali nejlepšího �lov�ka, dostanou ho. Pro�?"

"Ross m� zradil. Vysíla�ka, co tu nechal, byla vadná a n��ím m� otrávil, probral jsem se až v místním blázinci, fakt útulným.“

"To je zlé, Johne. A zjistil jste n�co? Co profesor Geller, máte ho?“ „M�l jsem, ted' nevím. Mám ztrátu pam�ti, proto se ozývám až te�,

sotva jsem si vzpomn�l na vás ... ale musím n�co v�d�t. Ty informace, které mi dal Ross p�ed misí, byly pravdivé? A co ten prsten, funguje?“ "Ano. A informace jsou v po�ádku, když Ross zmizel, znovu jsem všechno ov��ila. Johne, pro� se ptáte?“

Do hlasu Ljuby Bytewské se vrátilo nap�tí. „Snad nejste-" ,,Jo, jsem nakažený," p�erušil ji Ková� stroze. "Na detailech nezále- ží, je to tak." Vte�ina hlubokého ticha. „Kolik zbývá �asu?" Ková� se zadíval na prsten, Kruhová lesklá ploška už celá z�ernala, jen

p�i stran� se táhl tenký sv�tlý proužek. "Málo, pár hodin možná. Ale nevím, jestli si to pamatuji správn�, prsten

je indikátor nákazy ... " "A pokud celý z�erná, nem�žete se vrátit do našeho sv�ta! P�em�na

postoupí tak daleko, že ji už nedokážeme zvrátit, zem�el byste tu jako ten lotr p�i Gellerov� únosu.“

John Ková� p�ikývl, noc kolem zhoustla. "Jo. Pamatuji si to správn�.“ "Johne, bu�te klidný. Von Wonder pracuje na návratovém oknu, je už

blízko, stihneme to. A i kdyby ne, m�žete pro nás pracovat jako rezident, �asem najdeme n�jaký zp�sob-"

"Díky, Ješt� musím n�co za�ídit. Ozvu se.“

109

KOBERCE A ZRADA

Ková� nep�ítomn� ukon�il hovor. Hotovo. Poslední záv�sy padly, v�d�l všechno. Op�el se unaven� o zed' a zav�el o�i. Bastard Ross, p�kn� to nastrojil. Žádné školácké pokusy o vraždu v temné uli�ce, ale �isté, elegantní uklizení. Dal mu všechny informace, ano, a zpo�átku mu p�álo i št�stí, p�i pr�niku do Erskinovy laborato�e byla Hesseho banda pry� a komplex hlídala b�žná ochranka. Zvládl najít Gellera, šlo to hladce, dokud se bez zjevného d�vodu nespustil poplach. I tak se s profesorem prost�ílel ven a dostal se do p�ipraveného bytu, dobrák Ross zahladil stopy a p�ipravil i ve�e�i, vynikající houbovou omá�ku. Te� si vybavoval, že mu její chu� p�išla zvláštní, ale p�isuzoval to místní kuchyni. Pak p�išly k�e�e, rozmazané vid�ní a dupat nohou na chodb�. Možná m�l jen halucinace, p�esto vytáhl Gellera z domu, vzpomínky kon�ily autem, které ho málem p�ejelo, a cestou do blázince. Další chytrý tah. Vražda agenta vzbudí rozruch, ale až by vyšet�ovatel Agentury po dlouhých m�sících našel jen zdrogovanou, duchem nep�ítomnou trosku, jak by v�bec zjiš�oval, co se stalo? Zapsalo by se to prost� jako selhání a uzav�eno, ztracen v akci. ..

Zlostn� zavrt�l hlavou. Tohle nikam nevedlo, m�l jiné v�ci k �ešení. Kde je Geller? Profesor nem�l výcvik, nev�d�l ani o Agentu�e. Celé mu to muselo p�ipadat jako zlý sen, nejspíš by se opušt�ný snažil n�kam dovolat ... pomozte mi, tohle není m�j sv�t...

Ková� ztuhl jak zasažený bleskem. Ten hlas se mu ozval p�ímo v mysli, pamatoval si, jak zaváhal, ale Sefora ho táhla dál. Proboha!

Za dv� vie�iny už stál vedle oprýskané škodovky zaparkované u chod-níku. Místo klí�ku použil dlažební kostku, hrábl pod palubní desku - a do mozku se mu v�ítily obrazy. Pepík Cada, obtloustlý chlapík, co se živil jako instalatér. Fandil Spart�, n�kdy v pátek p�ebral a pak v aut� i spal, manželka nosila žluté šaty, k lo�skému výro�í jí dal ruže, letos by to cht�lo gerbery, na dovolenou pojedou do Polska, n�kdo už zase ucpal hajzlík na radnici...

Ková� odtáhl ruce a bylo to pry�, jako když utne. Rychle oddechoval, cítil se, jako by ho do hlavy kopl ku� - ale moment. Poté, co adovi p�ed p�lrokem vykradli auto, napadlo ho, že by m�l mít zbra�. Koupil ji za t�i rumy v hospod�, ale žena ztropila scénu, pistole musela okamžit� z domu, vyhodit by ji ovšem byla škoda ... Ková� sáhl

110

AGENT JFK - ZATM�NÍ

pod sedadlo a držel zabalený hadr se zachovalou �ézetou vzor padesát. Zašklebil se, tahle schopnost vážn� nebyla k zahození.

O patnáct minut pozd�ji se už proplétal no�ními ulicemi a snažil se nep�idávat p�íliš plyn. Vlastn� nemusel sp�chat. Pokud Hesseho banda nenašla profesora dote�, mohl ješt� pár hodin v blázinci vydržet. Jenže n�kde v koutku Ková�ovy mysli se jako �erv svíjela zlá myšlenka. Co když byl mezi Falkovými lidmi opravdu zrádce? Pamatoval si, co �etl o lillithiánech v nacistických službách - pat�il k nim Hesse? A pokud ano, neud�lal mu n�jaký "bratr ve ví�e" malou laskavost? Když tehdy nevyšel podraz s vým�nou a jeho zranili, práv� Sefora navrhla Johnovu p�em�nu. Cht�la ho zachránit, anebo dát Hessemu další šanci? V�d�la toho o n�m každopádn� dost, a všechny ty pochmurné �e�i vážn� vý�itky sv�domí za minulost, nebo spíš za sou�asnost? Ková� si vybavil její ostrou reakci na Borisovu poznámku ohledn� kontroly beden. Naštvala se, anebo �al do živého? P�itom, i kdyby ji vzal za slovo a její rakev opravdu prohlédl, stejn� nem�l dost silné stopa�ské nadání, aby n�co doopravdy zjistil, a te� to p�epadení. Jak je Hesseho banda našla? Jediná Sefora p�edtím opustila úkryt. Pro� se pak rozhodla z�stat - a co se vlastn� stalo s Falkem po výbuchu?

Samoz�ejm� se v ní mohl mýlit. Ale pokud ne, John si ned�lal iluze: na všem, �eho se dotkl, z�staly zrádné otisky jeho myšlenek. P�e�íst je nebude pro Seforu problém, p�itom byla jen otázka �asu, než si Hesse vše složí dohromady i bez p�ípadné pomoci. A pokud správn� pochopil, co mu Geller p�i út�ku �ekl, jakou šílenost m�l Erskin za lubem ...

Ková� zastavil. V dálce rozeznával známý obrys horské v�znice, po levé stran� zav�enou bránu pochmurné dvoupatrové budovy. Z �ad temných, zam�ížovaných oken ho zamrazilo, z�eteln� poznával to, ze kterého s ním Sefora vysko�ila. Stále nechápal, jak mohli p�ežít, ale co ted? Falk se svými lidmi dokázal dovnit� vpadnout tiše a nebýt komplikací, tiše by i zmizel. Jenže on m�l informace o vnit�ním uspo�ádání, rozmíst�ní hlídek, alarmech. Ková� si pamatoval jen cestu ven. Bude to sta�it? Musí! Jak to �íkala Sefora? Na zadním východ� ulomený zámek.

Vystoupil z vozu, najít d�m, o n�mž mluvila, mu trvalo pár minut. Vystoupal po nouzovém schodišti, utrhl symbolickou petlici horních

111

KOBERCE A ZRAOA

dve�í a stál na ploché st�eše. Budovu lé�ebny m�l p�ímo pod sebou, nacházel se o patro výš. P�ikr�ený za komínem vážil možnosti. Na st�echu blázince nedosko�í a i kdyby, dob�e si všiml stožáru s pr�myslovou kamerou, tak hloupí zase nebylí. Ale pokud se trefí do toho okna - zatrnulo mu. P�esko�it s rozb�hem víc než deset metr� dop�edu a �ty�i dol�. Jestli mine, skon�í rozplácnutý na zdi, a pak p�ijde jen nezadržitelný pád o dv� patra níž na chodník. Ková� se tém�� rozesmál: Záleželo na tom? Tak jako tak, dom� se stejn� nevrátí. Zhluboka se nadechl, o�ima naposled odm��il vzdálenost, rozb�hl se a sko�il.

Narazil do zdi vedle okna takovou silou, až si vyrazil dech, p�ed o�ima se mu zatm�lo. V posledním okamžiku se jednou rukou chytil hrubého drát�ného síta, vzáp�tí za�al klouzat dol�. Drát se mu bolestiv� za�ízl do masa, okamžik jen bezmocn� visel, pak se mu ale poda�ilo dosáhnout druhou rukou na parapet a vyškrábal se do okna. N�kolik desítek sekund t�žce oddechoval - tohle bylo o vlásek.

Hned první pohled mu prozradil, že ud�lal chybu. Trefil sice správné okno, ale rám s drátem byl �erstv� zazd�ný, zacloumal jím, ale st�ží vydrolil pár zrnek písku. Bezmocn� se rozhlédl. Sám vlezl do pasti, k dalšímu oknu se nedostane. Mohl jen za�ít �vát, doufat, že spustí poplach a poldové p�ivolají hasi�e se žeb�íkem. Nebo po�kat na východ slunce. Taky �ešení. Pot�ásl hlavou a p�inutil se soust�edit. Když s ním Sefora utíkala, bylo t�eba zmizet rychle. On p�ece nemusí prorážet okna v King Kongov� stylu, �asu má dost. A výplet byl sice d�kladný - ale po�ád jen z oby�ejných drát�.

Z kapsy vytáhl zavírací n�ž a st�iha�em drát� za�al pracovat na síti. Šlo to t�žce. Mohl používat jen jednu ruku a ješt� si musel dát pozor, aby nespadl, navíc se zvedl ledový vítr, za chvíli promrzl až na kost. Po hodin� usilovné práce byl otvor dost velký, aby se jím protáhl. Zabalil n�ž do rukávu a opatrn� prorazil sklen�nou tabuli. Zatajil dech, ale poplach se neozval. Našt�stí se nikdo neobt�žoval jistit to ješt� alarmem, sta�ilo oto�it klikou okna a byl uvnit�.

Mdlé sv�tlo p�sobilo po p�edchozích hodinách tmy oslepiv�, mnohem horší byl však zápach plísn� a nemocni�ní dezinfekce. Uhodil ho do nosu jako kladivo, vrátil zp�t do vypolstrované cely a sv�rací kazajky - Ková� za�al zuby a set�ásl tíživou vzpomínku. N�kolika rych-

112

AGENT JFK - ZATM�Ní

lými pohyby rozhýbal ztuhlé svaly a sou�asn� p�emýšlel, co dál. Pro-blém nebude ani tak se k profesorovi dostat, jako spíš utéct. Nezbývalo než improvizovat a doufat.

Opatrn� se plížil podél zdí, každou chvíli naslouchal, ale všude vládlo ticho. Zabo�il dol� po schodech, tudy ho Sefora táhla vzh�ru. Vykoukl zpoza rohu, tady bude zamykací m�íž a služba, musel n�co vymyslet...

John ztuhl. M�íž byla odem�ená doko�án a hned za ní ošet�ovatel, ležel na b�iše, p�esto zíral do stropu, hlavu oto�enou o sto osmdesát stup��.

Ková� s tichou kletbou vytáhl pistoli. Takže jde pozd�. N�kde blízko zaslechl nez�etelné hlasy, vzáp�tí hlasité, bolestné zasténání. Nebo nejde? P�eb�hl podél m�íže k další zdi a už slyšel slova p�ímo z profesorovy cely; výsm�šn� zn�jící hlas s t�žkým n�meckým p�ízvukem.

"Vidíte, že to jde, profesore. Tohle jste si mohl ušet�it, stejn� jako pobyt v té dí�e. Sta�ilo spolupracovat a nelitoval byste."

"Táhn�te k �ertu!" zasípal známý hlas p�erývaný bolestí. "Myslíte ... že mi nedošlo, o co jde ... a pro� to ten první zabalil?"

"Ale jist�, ne�ekali jsme, že vám to unikne. Ale pro� vám to vlastn� vadilo? Tohle p�ece není váš sv�t, ani nejste jeden z nás, netýká se vás to.“

"Netýká se m� hromadná vražda? P�ece musíte v�d�t ... co to vyvolá ... zatracen�, copak jste vážn� tak zabedn�ní?!“

„Tomu nem�žete rozum�t. Ale žádné obavy." Ková� uslyšel, jak n�kdo ma�ká tla�ítka telefonu. Kolik jich tam je? Že by jen jeden? "Viku? Dobré zprávy. Kód p�ístupu je TX379E a �íslo vzorku 3119. Správn�, 3119, zkontrolujte to v simulaci. Ur�it� to bude sed�t, pana

profesora to stálo druhý ukazovák. Ne, nepot�ebujeme pomoc. Za chvíli jsme hotovi.“

Mluv�í sklapl mobil a zasmál se. "Tak. A� se vám to líbí nebo ne, práv� jste napsal kus historie, profesore. D�kuji.“ "Parchanti! Smažte se v pekle!" "Ale no tak. Takové výrazy od v�dce vašeho formátu.“ "A tak ned�stojná poslední slova," dodal další hlas výsm�šn�.

113

KOBERCE A ZRADA

Jsou dva, blesklo Ková�i a drobnými kroky se podél zdi plížil k cele. "Škoda. ekal jsem n�co víc zapamatováníhodného. Sbohem, profesore!"

Vzáp�tí se ozvalo z�etelné cvaknutí záv�ru natahované pistole - a John Ková� sko�il.

Profesor Geller kle�el v rohu cely, kolem samá krev, levou rukou si svíral pravé záp�stí. Muž, který na n�j mí�il, stál bokem ke dve�ím. Stihl ješt� oto�it hlavu a to bylo vše. Pistole v Ková�ov� ruce vybuchla a vyhryzla mu do spánku �ernou díru, zhroutil se jako kámen, John bleskov� trhl hlavní a namí�il na jeho kumpána. Ten stál ješt� s telefonem v ruce, beze zbran�, ale to Johnovi nevadilo, ti dva mu�ili nevinného muže a chystali se ho popravit. Stiskl spouš�.

T�etí muž vrazil do pootev�ených dve�í cely, za kterými nepozorován stál. Ková�ova kulka se zabo�ila do polstrování a vzáp�tí ho dve�e doslova katapultovaly p�es chodbu. Narazil do zdi, zbra� mu vypadla, ale nem�l kdy ji zvednout, protože Hans už bleskov� tasil pistoli a p�edvedl mu temné ústí hlavn� v plné kráse.

Než stihl vyst�elit, profesor Geller s p�ekvapivou hbitostí vysko�il a vrhl se po zbrani. Hans ho srazil jako pes odhazuje kost, ale sekunda sta�ila - na brad� mu p�istála Johnova p�st.

Stejn� jako v Malloryho klubu, i tentokrát Ková�e výsledek p�ekvapil. Upír odlet�l jako vymršt�ný prakem, narazil na ze� a bezmocn� se se-

sypal, ve tvá�i bolest a nelí�ený úžas. Pistole m�kce p�istála v polstrování opa�ného rohu, Ková� ale nem�l �as si gratulovat, v posledním okamžiku vykryl úder Hansova spole�níka, odrazil ho leva�kou zpátky, až p�itom tém�� upadl p�es Gellera snažícího se s bolestnou grimasou vstát.

"Ute�te, profesore!“ za�val Ková�, ale to už se mu Hans vrhl po krku. John uklouzl po krvi, ale v pádu ho sta�il zachytit a p�ehodit p�es hlavu.

Bez váhání se vrhl k pistoli v rohu cely - kopanec ho zasáhl v letu a doslova smetl stranou. Žebra zapraskala, p�ed o�ima se mu zatm�lo. Máchl rukou a jen naslepo ude�il. N�co k�uplo, nep�ítel vydal neur�itý zvuk a padl, koleno prolomené dozadu, Ková� se p�evalil, sev�el rukama cizí hlavu a trhl.

V okamžiku, kdy ucítil známé lupnutí vazu, mu Hans zezadu ovinul paži okolo krku.

112

114

AGENT JFK - ZATMENf

John zasténal, mlha p�ed jeho o�ima zrudla. Ude�il loktem za sebe, jednou, podruhé, ale nedokázal se osvobodit. Zoufale hmatal prava�kou po protivníkov� hlav�, snažil se roztrhnout sev�ení, ale nepomáhalo to. Rychle mu docházel vzduch a s ním i síla. P�ekulil se, vší silou ho narazil na ze�, ale ta byla m�kká, nedokázal soupe�i ublížit. Sev�ení na okamžik povolilo, snad proto, aby porozum�l výsm�šnému šepotu.

"Pozd�, p�íteli! Hesse už má kód. A ty si ten dar taky neužiješ! Zm�nil t� n�kdo silný, byl bys dobrý voják. Takhle jsi jen ubohý, lidský ... "

Ková� ho p�erušil zví�ecím zavr�ením. S posledním vyp�tím síly se zvedl a vrávoral ke dve�ím cely, upíra p�itom doslova nesl na zádech. Na chodb� spat�il Martina Gellera, jak se snaží s bolestí zk�ivenou tvá�í správn� uchopit jeho pistoli, marn�, mezi prsty mu proudem �inula krev. Ková� klesl na kolena, jeho odpor se rozplýval v nedostatku vzduchu. S posledním zábleskem myšlenky natáhl v n�mém gestu ruku –

- a profesor Geller pochopil a ze t�í metr� mu pistoli hodil. John ji zachytil hlavní k sob�, ale neoto�il ji, jen naklonil t�sn� podél hlavy a palcem stiskl spouš�.

Zadun�ní výst�elu z t�sné blízkosti ho ohlušilo i oslepilo. Svaly mu vypov�d�ly službu, sv�t se zm�nil v šílenou horskou dráhu. P�esto cítil, jak smrtící stisk povoluje a Hansovo t�lo bezvládn� klouže stranou, st�ela mu prolétla levým okem a prakticky utrhla skrá�.

Ková� se p�evalil na b�icho. V dálce slyšel sirénu a jaksi vzdálen� si uv�domoval, že výst�el mimo zvukot�snou celu spustil poplach. Cht�l vstát, ale upadl zp�t a znova ucítil ten d�sný pach dezinfekce. Zvedl se mu žaludek a n�kdo ho rázn� vytáhl na nohy, prudce s ním zat�ásl. Jeho hlas se zdál Ková�i náhle pov�domý.

„Vzpamatuj se, sakra! Dneska musíš po svých, nejsem Sefora, abych t� tahal oknem. Co ty tam, ksakru, d�láš?!"

"Hledám sv�j prst!“ poznal John hlas Martina Gellera. "Do osmi hodin je ješt� nad�je, že mi ho p�išijí zpátky, tedy jestli v téhle ... téhle ... no�ní m��e najdu n�jakého skute�ného doktora. Pokud m� také nechcete zast�elit, m�žete mi, laskav� pomoci?!“

Vypadalo to, že muž úpln� ztratil �e�, stál a zíral na muže, jehož ne-krolog �etl jen p�ed pár hodinami v novinách.

"A sakra!“ vydechl. "Geller! Co se tady-„

115

KOBERCE A ZRADA

"Pozd�ji," zasípal Ková�. "Moc rád t� vidím, Falku. Jak ses sem, pro- boha, dostal?"

"Pozd�ji." Falk si jen trpce povzdechl. "Dejte ho do auta. A pozor, šéf ho chce pro sebe!" Falk, stále ochromený granátem, se nezmohl na odpor. Dva Hesseho

muži ho zvedli, zkroutili mu ruce a táhli ho ven, mlhav� si uv�domil, že další p�ed ním nesou Seforu a v tu chvíli se pokusil vzep�ít, odm�nou byla rána, která ho poslala zpátky do polotmy.

"Kam s ním, do kufru?" "Tam mám zbran�. Ho�te ho dozadu.“ Dve�e auta se otev�ely a Falk už s rukama spoutanýma tvrd� p�istál na

zadním sedadle. T�žce se nadzvedl na kolena a vykoukl ven. Všechno bylo rozmazané, ale všiml si zbouraného plotu, ostatní z�ejm� prorazili. Aspo� n�co ...

Auto se rozjelo a Falk setrva�ností znovu upadl na zem. Bolestn� se ude�il do hlavy, ale nezasténal, ani se nepokusil vstát, jen p�edstíral bezv�domí a p�emýšlel, co dál. Pokud ho vezli do Erskinovy pevnosti, m�l na út�k zhruba t�icet minut. Vší silou zatáhl za pouta, ale marn� - Hesse nebyl hloupý, tyhle speciální náramky by ani tisíc let starý upír nep�etrhl. Zbývalo vysko�it za jízdy. Falk nadzvedl hlavu a jen zask�ípal zuby, na dve�ích chyb�la klika. Znovu se op�el �elem o zem, t�žce oddechoval, a pak zaslechl hlasy.

"Kam vlastn� jel Hans?" �idi� auta se rozesmál. „Ty nevíš? Pamatuješ, jak poldové vstr�ili toho

Ková�e do cvokárny, když to u nás tak zbabral? No, a p�edstav si, že nebyl sám.“

"Kecáš!" vyprskl druhý hlas a Falk zpozorn�l. „To chceš �íct, že ... " "Se zatím celou dobu válel v blázinci, jo. Poldové ho tam nejspíš šoupli,

když jim p�išel povídat, že je z jinýho sv�ta a co mají náš šéf s Erskinem v plánu. Sakra, už se nem�žu do�kat - k �ertu s ke�upem!

Jenom si vycucnu n�jakýho somráka a už mám za zadkem speciálku, uvidíme, co zm�žou te�! Až za�nou zase všichni, nebudou v�d�t, kam d�ív, ukážeme jim. Mimochodem, ten lazar, co nám donášel."

116

AGENT JFK - ZATM�Nf

"No?" "Tak toho už kone�n� m�žeme odd�lat. Šéf se na n�j fakt nasral, že nám

ne�ek o tom jejich východu. Blbe�ek, asi je cht�l chránit - prima, ne?" "Jasn�. To k�u�ení mi už lezlo krkem. Mám rakovinu, umírám, po�ád

dokola ... má bejt? Teplouši furt na n�co kapou, jako každej dobytek. Až vyhrajeme, budeme je chovat jako v Osv�timi."

Falk zalapal po dechu. Hlas pokra�oval, vzpomínání na star� zlaté �asy se mísilo s Hesseho vizí upírské utopie, absurdní, p�esto d�sivé, ale Falk ho už nevnímal. Matyáš. Sefora ho nikdy nekontrolovala, p�itom v�d�l všechno, že by on zradil? Ne! Musí se plést nebo ti hajzlové ví, že je poslouchá ...

"Pozor!" Falk nevid�l, co se stalo, ale najednou se auto prudce naklonilo. Narazil

hlavou na dve�e, okamžik netušil, kde je naho�e a kde dole, ale využil šance a kopl ob�ma nohama sou�asn�. Dve�e povolily, vypadl na asfalt a nad hlavou mu t�eskla dávka výst�el�.

„D�lej!" Falk se p�evalil a zoufale se snažil vstát, s rukama spoutanýma za zády

to nebylo snadné, ale nakonec usp�l. Auto jeho v�znitel� stálo naražené na hydrant, n�kdo vyjel z vedlejší ulice a nabral ho do boku. Hesseho šofér sed�l bezvládn� na sedadle, nejspíš mrtvý, ale spolujezdec se kryl za kapotou a pálil z automatu do druh�ho auta opodál. I to bylo p�kn� pomlácen�, ale Falk nem�l �as p�emýšlet, využil šance a v p�edklonu se vrhl do otev�ených zadních dve�í. Rozjeli se, ale Hesseho poskok za nimi pálil jak pominutý, d�š� olova t�íštil zadní sklo, jedno kolo vybuchlo, ozval se známý jekot oceli broušené o asfa1t, pak prudce zabo�ili a bylo po všem.

Falk lapal po vzduchu, p�evaloval se ve zdemolované kabin�, dokud se mu nepoda�ilo protáhnout spoutané ruce pod chodidly a vyškrábat se na sedadlo. S p�ekvapením poznal muže za volantem.

"Díky, Matyáši!" vydechl. ,,Jak jsi m� našel?" "Poslouchal jsem je. Na sch�zce jsem jim hodil do auta št�nici, pro

jistotu. A nemáš za�." Kodrcající torzo zajelo ke stran� a zpomalilo.

117

KOBERCE A ZRAOA

"Nezastavuj! Musíme dá!!" „Promi�, ale kára je na odpis ... a já taky. Je mi líto," Matyáš se na sedadle oto�il a Falk s hr�zou zíral na obrovský rudý flek

na op�radle, na krev, která se mu proudem �inula z úst. „Ne!“ Falk vysko�il z auta a rychle ho ob�hl, zachytil Matyáše práv� ve chvíli,

kdy se za�al hroutit, a jemn� ho vytáhl ven, z�eteln� vid�l nejmén� t�i díry v hrudníku a zádech, neuv��itelné, že dojel tak daleko.

"To bude dobrý, nem�j strach!“ Rychle mu rozepnul košili na krku a sklonil se, ani na vte�inu nezaváhal

- ale Matyáš ho z posledních sil zarazil. "Ne. Je pozd� a už nechci. Falku, musíš v�d�t... byl jsem to já, kdo jim

... dával zprávy. Ty nevíš ... ten pocit, když nem�žeš dýchat... cítíš, jak to v tob� roste."

"V po�ádku!“ Falk m�l stažené hrdlo. "Chápu. Nem�li jsme �ekat." "Ne ... to já.“ Matyáš zt�žka zvedl hlavu, zakuckal se vlastní krví, ale p�ece dopov�d�l.

"Je to má vina ... jsem slaboch. Nemohl bych takhle ... " V�ta z�stala nedokon�ena. Falk sed�l s Matyášovou hlavou v dlaních,

o�i m�l suché a necítil nic. P�inutil se otev�ít sev�ené prsty a vstát. Tady už nic nezachrání. Pot�eboval kus drátu, aby se zbavil t�ch pitomých náramk�. Pot�eboval pistoli. Pot�eboval auto, aby se dostal k ostatním, osvobodil Seforu a skoncoval s tím hajzlem ... moment.

Co �íkali ti dva? N�jaký chlap v blázinci, kterého celou dobu hledali. Falk nem�l potuchy, o koho šlo, ale z�ejm� to souviselo s Ková�em a hlavn� s Hessem, což byl pádný dúvod, za�ít se zajímat. V duchu p�ikývl. Než se ten chlap u boura�ky rozmyslí, jestli má podat Hessemu hlášení nebo radši prásknout do bot, má trochu �asu, byla by škoda ho promarnit.

M�l by se n�kam podívat!

118

ROZCHODY

Gerhard Hesse stál s rukama na zábradlí a díval se do jednosm�rného

zrcadla p�ed sebou. Jochen Merck opodál ho pozoroval, i on ml�el. Zpoza rohu se vyno�il Otto.

"Volal Manfred. M�li nehodu, podrobnosti neznám. Kieler je mrtvý, Falk utekl. A Hans se neozval od chvíle, co nám ohlásil kód, už tu m�l dávno být.“

Hesse reagoval jen kývnutím. Stále hled�l do zrcadla, tvá� m�l ne-hybnou. Jochen Merck zavrt�l hlavou.

„Gerdi, co chceš ud�lat?" otázal se mírn�. "Ona s tebou nep�jde. Zašli jsme tenkrát p�íliš daleko, nedokáže zapomenout. A tohle za to

nestojí.“ Hesse stále ml�el, ale nap�ímil se a rychle vešel do dve�í vpravo. Téhle

místnosti se mezi ochrankou �íkalo hovorna. Naposledy tu nechal Faffyho s Víkem, aby z prvního Gellera dostali kód k po�íta�i a �íslo správného vzorku, ale ti idioti ho místo toho z�ídili, že do rána zem�el - nikdy nedávej sadístovi n�koho vyslýchat, spíš než odpov�dí se do�káš leda hnusné mrtvoly. Toho druhého si už vzal Hesse do pé�e sám, ješt� než musel odlet�t kv�li Erskinovu soudu. V�d�l, že mu po návratu poví všechno, ale Ková� ho p�edešel. Te� tu byl jen Faffy, Vik a dva jeho poskoci, Hesse je p�ehlížel jako hmyz a když bude t�eba, stejn� tak je i zašlápne. Všichni hled�li do st�edu místnosti, na masivní kruh ve strop�, od kterého vedl t�žký �et�z k pout�m okolo Sefo�iných záp�stí. Další m�la p�ipnutý ke kotník�m a k masivnímu betonovému bloku v podlaze p�l metru nad zemí. P�estože Vik oba �et�zy utáhl k prasknutí, nevypadala, že by jí ta pozice vadila. Byla už p�i v�domí, ale hled�la do prázdna s chladným výrazem, zosobn�ní nepoko�ené hrdosti. Pomalu sto�ila pohled k Hessemu, ale nepromluvila.

"Zdravím t�,“ oslovil ji tiše. "Je to dlouho. Kde jsi byla celou tu dobu? Hledal jsem t�."

119

ROZCHODY

Sefora p�t vte�in ml�ela, ale nakonec pokývla hlavou. ,,Já vím. Ale vedl sis dob�e i beze m�.“

Z trpké ironie v t�ch slovech mrazilo. "Ne docela,“ opá�il Hesse vážn�. "Uv��il jsem a platím. Možná kdy bys

byla se mnou…“ "Nehraj si na ob��," Sefo�in hlas zn�l unaven�. "Ta role ti nesluší, oba to

víme. Co chceš?“ "Pro� mám n�co chtít? Nevid�li jsme se �ty�i sta let, nem�žu se zeptat,

jak se ti da�í?“ "Jak se mi da�í?" Sefora se rozesmála, bez nejmenší stopy humoru. "Jsem p�ivázaná ke stropu a vzpomínám na p�átele, které jsi zavraždil.

Sta�í ti ta odpov��?" "P�átele?" Hesse zvedl obo�í. „Chceš �íct zrádci. Jak ses mohla spol�it s

takovými jako Falk? Pomáhat t�m, kte�í nás zotro�ovali tisíce let!" "P�esta�!" p�erušila ho Sefora ost�e. „Oni nás zotro�ují, a ty jim dáváš

záminku. Bojí se nás, a díky tob� mají d�vod! Nenávidíš lidi, protože nám vnucují svou v�li, a p�itom d�láš totéž, nejsi v ni�em lepší - co chceš?!"

Hesse sev�el rty. "Chci v�d�t, kde je John Ková� a ostatní a co víš o mém plánu."

"O tvém posledním masakru? Vím o n�m všechno. Jsi jím tak posedlý, že se t� sta�í dotknout... a to další?“ Sefora s úžasem zavrt�la hlavou. "Snad vážn� nev��íš, že ti n�co povím?“

"Nezahrávej si!" Hesse ztišil hlas. "Myslíš, že když jsi má ...“ Zasy�ení dve�í ho p�erušilo. Hesse se neoto�il. Poznal, kdo to je, ve

chvíli, kdy uslyšel kroky, a obli�ej se mu zk�ivil odporem. "Vypadn�te, Erskine! Tohle není vaše v�c!" "Ale no tak!" Robert Erskin se zlomysln� zašklebil. "Snad jste nemyslel,

že si takové setkání nechám ujít? Legendu p�ece �lov�k nevidí každý den. Kolik bylo tehdy v Evrop� mrtvých? P�l milionu? Milion? Údaje nejsou úplné, vím, ale na tu dobu slušný výkon, nemyslíte?“

„Erskine, ml�te!" "Jen a� mluví," Sefo�in hlas byl klidný. "Má pravdu. Zaplatila jsem

v��ným zatracením, jen ty ses nepou�il."

120

AGENT JFK - ZATM�Ní

"Nepou�il? Ale ano, že zabít jich jen pár tisíc nesta�í! Ud�lal bych to znovu, s pot�šením, ale p�estal jsem myslet na osobní pomstu, te� chci pomoci nám všem. Mrzí m�, že toho lituješ. Bylo to správné."

"Správné?" Sefora zavrt�la hlavou. „Ty už dávno nevíš, co to slovo znamená, Matka ti zatemnila rozum. A vy, Erskine ... "

"Co já?“ vybuchl Erskin. Vrhl se kup�edu, p�edstiraný klid byl pry�. "Pro� mám mít menši právo

než on?! M�l jsem ženu, m�l jsem rodinu a vy jste mi je vzali, díval jsem se, jak m�j syn umírá. Vidíš tohle?!" vytrhl zpoza košile š��rku se zprohýbaným železným st�epem. "To vytáhli m�mu chlapci ze zad, kv�li vám!“

Sefora nepromluvila. Náhle sev�ela rukama �et�z nad svojí hlavou a vší silou p�itáhla kolena. Pouta nepovolila, ale spodní konec se s k�upnutím vyrval z podlahy. Betonový kvádr se zhoupl a o vlásek minul Erskinovy nohy. Sefora se na sekundu dostala hlavou k jeho tvá�i, ot�ela se o železo v jeho ruce a ch�apla. Zuby jí scvakly centimetr vedle Erskinova nosu, ten leknutím vyjekl a Sefora se rozesmála, z toho smíchu tuhla krev.

"Hlupáku! Myslíš, že znáš všechno? Neznáš nic! Chceš v�d�t, pro� tvá rodina skute�n� zem�ela a na co mysleli v poslední vte�in�? Mohu ti to �íct, myšlenky umírajícího se otisknou hluboko. M�la tvá žena modré šaty?"

Erskin, pohled up�ený do její tvá�e, p�ikývl, fascinovaný i vyd�še- ný zárove�, a Sefora natáhla prsty. „Podej mi to.“ "Ne!“ sykl Hesse, ale Erskin ho nevnímal, ud�lal krok a vložil st�ep do Sefo�iny ruky. Ve tvá�i se jí znovu objevil úsm�v. "Když tvá žena zem�ela, nebyl jsi s ní. M�l jsi, ale na poslední chvíli ses

rozhodl z�stat. Zlobila se na tebe.“ Erskin p�ikývl. "Poslední, co mi �ekla, bylo, že má takového života dost.

Ironické, že?“ "Ne. Ironické je, že ta bomba byla ur�ena tob�. A ten, kdo ji vyrobil,

stojí ted' po tvém boku jako p�ítel - no tak, Gerdi! Snad sis nemyslel, že to p�ede mnou utajíš. Znám tvé myšlenky, a nejv�tší výrobce um�-

121

ROZCHODY

lé krve ... Toho jsi p�ece nemohl nechat žít. Než jsi pochopil, že bude mnohem užite�n�jší jako spojenec, aspo� na�as. A te�? Co mu �ekneš te�?"

Hesse se nucené ušklíbl. "Výborn�. Asi jsem t� znovu podcenil. A co se toho tý�e, omlouvám se. Pokud vám to pom�že, necht�l jsem zabít vaši rodinu, jen vás. Vlastn� to byla nehoda."

Hesse to úmysln� �ekl s výsm�chem, �ekal na reakci, ale Robert Er- skin jen p�ikývl. "Já vím.“ Vte�inu dlouhá v��nost ticha. "Co?" otázaI se Hesse pomalu. ,Já to vím," zopakoval Erskin s chladným, zlov�stným klidem. “Víte, to

je vaše slabina, Hesse. Jste dobrý, opravdu, jenže si to po�ád musíte dokazovat, a tak se obklopujete samou verbeží. Myslíte, že jsem idiot? Nebo že vaši lidé nemluví za pár litr� krve?“

"Faffy." Hesse se ušklíbl. "Byl to Faffy, co?" "Ne, že by na tom záleželo, ale nebyl. Ovšem když jsme u p�ekvapení,

pamatujete na ty stavební úpravy, co tu poslední m�síc d�lali mí lidé? Tak b�hem nich položili na ur�itá místa pár set kilogram� vysoce ú�inné výbušniny. A podívejte."

Erskin si vyhrnul levý rukáv. Místo hodinek m�l na p�edloktí širokou manžetou plipnutý p�ístroj s malou obrazovkou. Poklepal na ni prstem.

"Tohle snímá m�j srde�ní tep. Pokud se zastaví, vyšle signál, a když do jedné minuty nezadám deaktiva�ní kód ... však víte. Také jsem práv� ov��il simulaci. Vzorec viru je správný a naše dohoda se tím blíží ke konci. Být vámi, už p�emýšlím, jaké p�ekvapení jsem si pro vás uchystal na potom. Te� m� omluvte. Musím ješt� doladit detaily výroby, m�žete se dál v�novat rodinným záležitostem.“

Vyšel ze dve�í a Hesse se slab� usmál. „No vida ... vážn� m� p�ekvapil. Zajímavé.“ Zvedl pohled vzh�ru. „Ale pro tebe se nic nem�ní. Znovu t� žádám,

p�idej se ke mn�. Zapomeneme na minulost, všechno bude jako d�ív!“ "Kdy? Jako když nás lovili jak zv�� a my jim opláceli stejnou? Jako když jsem pro tebe vytvo�ila nový kmen moru a ty jsi ho pak rozší�il

122

AGENT JFK - ZATM�NÍ

v �ím� a Venecii? Sedm tisíc mrtvých za týden, t�i sta padesát tisíc za první rok, tvá krásná erná smrt. Ješt� dnes cítím zápach t�ch mrtvol, po p�ti staletích. A tob� se stýská. Co ud�láš te�? P�edneseš �e� o naší nad�azenosti, zap�sobíš na mé sv�domí? Jdi pry�. Jsi jenom ubohý klaun a blázen!“

Dlouhou chvíli Hesse ne�ekl nic. Pak promluvil a v jeho hlasu ne- bylo nic než prázdnota.

„Máš pravdu. Staré �asy kon�í, a� je po tvém ... sbohem. Je vaše, Viku, víte, co chci."

„S radostí. To žvan�ní už m� nudilo," zašklebil se Vik nadšen�. Popošel blíž, pohledem se zastavil na Sefo�in� krku. Natáhl se a strhl jí st�íbrný medailon.

„Hezká cetka. Brzy bude mít historickou cenu. Tak do toho, pánové! Svle�te z toho šaty a nažhavte solárium!“

Hesse bez ohlédnutí vyšel ze dve�í. Neud�lal ani dva kroky, když mu šlachovitá ruka sev�ela rameno a trhnutím ho oto�ila. ]ochen Merck m�l tvrdé o�i a tvá�il se rozzu�en�ji, než kdy Hesse pamatoval.

„Po�kej! Tohle nem�žeš!" "Ne?“ Hesse se trpce ušklíbl. "Pro� ne?“ „Pro� ne?! Je to tvoje sestra!" Slova se odrazila chodbou jako výst�el, Hesse zastavil. "Já vím! Další zrádce, který stojí v cest�. Tohle celé ... je jen zkouška."

"Co?!“ Jochen s úžasem zavrt�l hlavou. „O �em to, proboha, mluvíš?" "Ty to nevidíš? To Matka! Zkouší moji v�li! Chce v�d�t, jestli do- kážu dojít na cest� až do konce, je to p�ece tak jasné!" ]ochen Merck se nezmohl na slovo. Díval se Hessemu do o�í a a� v nich

spat�il cokoliv, ve tvá�i se mu poprvé objevil strach. Zavrt�l hlavou a tiše �ekl jen jediné slovo.

"Kon�ím.“ Hesse vyt�eštil o�i. "Po�kej! Jak to myslíš?" „Jak to �íkám, odcházím. Gerdi, žádám t� - pus� svou sestru a poj� se

mnou.“ "Ale co náš plán?! Znovu nám vrátíme sv�t ...“ „Copak nám musí pat�it! Nem�žeme v n�m prost� žít, nebylo už dost

zabíjení? Co by asi lekla Pantarei, kdyby nás te� vid�la?"

123

ROZCHODY

Gerhard Hesse sebou trhl. Neodpov�d�l, jen stál s podivn� zaraže- ným výrazem, a v té chvíli se za jeho zády ozval ostrý hlas. "Nepros se ho! Jen a� táhne za tou teploušskou mrchou!" Hesse se oto�il

a nechápav� ziral do Faffyho tvá�e. ,,O �em to, sakra, mluvíš?" "S tím se ti nepochlubil, co?" Faffy se vít�zoslavn� zašklebil. „V�era jsem ho špehoval. Ta ženská, se kterou se schází - víš, pro� nám

ji nep�edstavil? Je jedna z nich, teplá!" "Rad�ji zmlkni, Faffy!" V Jochenov� hlasu se ozval nebezpe�ný tón, Hesse se rychle na- dechl. "Je to pravda, ]ochene?“ "Že miluji ženu, která není jednou z nás? Ano. Vadí ti to?" "Já ... Ale jist�, že ne! P�ece ji m�žeme …“ "Co? Nakazit? A co mali�kost - zeptat se jí, jestli to chce? To t� ani

nenapadlo, že?" Jochen trpce zavrt�l hlavou. „Sefora má pravdu, ty už se nezm�níš. Je mi t� líto." "Správn�! Jenom si táhni! P�edstav si, ta cuchta má dokonce malýho

haranta!" Jochen Merck se oto�il, rychlý jako sv�tlo, a mávl rukou. N�co prasklo a

Faffy ztichl. Strnule zíral do prázdna a pak se zhroutil, na �ele kulatou díru. Zakrvácený kousek kovu zazvonil o zem, byl to virgový kámen, hozený takovou silou, že prolétl jeho hlavou jako kulka. Hesse na to omrá�en� zíral, ale náhle držel pistoli, namí�enou do Jochenových zad.

"Vážn� �ekáš, že t� odsud nechám odejít?“ "Ty nevyst�elíš, Gerdi." Jochen Merck se ani neoto�il, nezpomalil, hlas naprosto klidný. "Možná za pár dalších let bys to vážn� ud�lal, ale ted' ne. Sbohem!" V naprostém tichu došel k výtahu, vstoupil do n�j a dve�e za ním se

zav�ely.

124

STARÉ Ú�TY

"Vida! Kdopak nám to p�išel na panáka?" Mallory se k výsm�šnému tónu ješt� zašklebil, �ímž jeho obli�ej získal

opravdu d�sivý výraz. Viktoriánský starožitný st�l a k�eslo, ve kterém se rozvaloval, musely stát jm�ní, stejn� jako perské koberce na podlaze a d�ev�né obložení st�n kancelá�e. Ková� stojící za Falkem jeho vkus oce�oval, stejn� jako fakt, že je Malloryho st�elci na míst� neodd�lali, když po bitce s ochrankou blázince zastavili v uko�ist�né dodávce Hesseho lidí u zav�eného Prsatého Tornáda. Falk�v odhadl že Dany s ostatními zamí�ili seml vyšel - vid�li je cestou sed�t mezi Malloryho pistolníky, nápadn� to p�ipomínalo p�t ove�ek ve sme�ce vlk�. Je dva s profesorem okamžit� odzbrojili a odvedli sem. Ková� si z�eteln� uv�domoval, že situace nevypadá dob�e, Falk se p�esto ušklíbl.

"Hezky sis to tu za�ídil. To svinstvo, kterým otravuješ naše lidi, asi vynáší, co?“

"Svatej Falk!" prskl Mallory. "Nikoho nenutím, a když je ti dv� st� let, máš už mít rozum. Co tady hraješ za šaškárnu?! Zapletl ses s n�jakejma hajzlama, chceš, abych t� tahal z bryndy, a ješt� mi tu kážeš? Zapome�, každej a� se stará hezky o svý!“

,,Jist�, to ti šlo vždycky nejlíp!" „Pánové, to sta�í!" Ková� je oba p�erušil. "Ztrácíme �as. Bude mnohem

h��, jestli se nedomluvíme." "Pche,“ ušklíbl se Mallory. "H�� leda pro vás, mn� nic nechybí - ale kdo

je tohle?!" Šlehl pohledem do kouta, kde se na pohovce choulil pobledlý profesor.

"Geller je p�ece mrtvej! Varuju t�, jestli n�co zkoušíš- "Nic nezkouším!" odsekl Falk. "Máš pravdu. Geller, kterýho jsme znali,

je mrtvej. Zní to divn�, ale tohle je taky Martin GeIler, jenže z jinýho sv�ta!"

125

STARÉ Ú�TY

Ková� napjal svaly. Nepochybovalo tom, co se stane. Mallory je nazve lhá�i, vysm�je se jim a rovnou je na�ídí zlikvidovat, Falk vsadil na jednu kartu a to byla chyba, velká chyba!

„A sakra!“ Mallory v k�esle ztuhl. "Tak ona je to pravda!“ "Co?" vydechl Falk p�ekvapen�. „Ty o tom n�co víš?“ Mallory na okamžik zaváhal. „Když jsem odcházel z Anglie a bylo jasný, že se vracím sem, navštívilo

m� pár chlápk� z MI5. Ukázali mi n�jaký fotky a papíry, tajný. Víš, jak Hesse ve �ty�iat�icátým ved pro nácky ty dv� expedice do Iráku a Iránu? Ukázalo se, že se nevrátili s prázdnou. Vykopal zlato, sochy, hlin�ný desky plný záznam� v klínovým písmu, p�t tisíc let starý. A ješt� n�co, prej bránu do jiných sv�t�! Podle t�ch papír� ji náckové odvezli do n�jaký svý laborky a zkoumali, ale nic nesvedli a když válka kon�ila, n�kde to zakopali. A p�ed pár lety jsem náhodou natrefil na Hesseho bandu. Pot�ebovali propašovat velkej náklad z N�mecka, a aniž to v�d�li, najali mýho �lov�ka. Za�al jsem slídit kolem, dalo to práci, ale jsem si už skoro jistej, že pašovali práv� tuhle bránu, asi po�ád v��í, že ji dokáží zprovoznit. Hesse ji má n�kde u Er-skina, t�šil jsem se, že jim ji seberu a n�co z toho kápne, ale tohle ... "

„Tohle není ješt� nic,“ ušklíbl se Falk. "Profesore, pov�zte, co chce Erskin provést se svou poslední dodávkou ke�upu."

Martin Geller se dlouze nadechl. "Erskin našel zp�sob, jak zm�nit kmenové sekvence upírského viru. Infikovaná um�lá krev zp�sobí mutace která povede k zásadní bio~

chemické zm�n� v organismu. Výsledkem bude, že se stane trvale re-zistentní v��i um�lé krvi. Jedinou možností, jak p�ežít, bude pro upíry znovu p�ejít na pravou lidskou krev."

Znovu zavládlo ticho. "Chápeš, co to znamená?“ otázal se Falk klidn�. "Konec ke�upu. Návrat

o dv� st� let zp�t, kdy jsme museli kv�li krvi zabíjet, další válka! Nikdo tomu neunikne, dokonce ani když se toho jedu nenapije. Lidi rozdí1 stejn� nepoznají a brzy jim to bude prost� fuk, propukne panika, hysterie. Potrvá roky, než se poda�í najít lék, pokud v�bec. I kdyby vláda uvolnila všechny zásoby krve, vyprázdnila všechny krevní banky, nebude to sta�it, znovu z nás budou šelmy, které je t�eba vyhubit...“

126

AGENT JFK - ZATM�NÍ

Mallory ot�esen� klesl do k�esla. "Ale pro�, proboha?! Co tím cht�jí dokázat?!“

Falk pokr�il rameny. "Hesse v��í, že um�lá krev je pro upíry zkáza, že jsou od p�írody dravci a tímhle jim lidé ... nasadili náhubek.Je jako ti prašt�ní ochraná�i, co cht�jí svobodu pro zví�ata, takže pustí ze ZOO tygry a koukají, jak nap�ed n�koho žerou a pak je poldové post�ílí. A Erskin chce, aby všichni vid�li upíry jako on, jako nelidské zr�dy. Tímhle oba dostanou svoje, i když se navzájem nenávidí.“

„A co s tím m�l náš Geller? To v tom jel s nima?!“ „Ne.“ Martin Geller se slab� usmál. "Erskin nabídl Gellerovi vysoce odbornou

zakázku na syntézu viru podle svých požadavk�. Pravd�podobn� ho p�esv�d�il, že pracuje na vylepšení um�lé krve nebo na preparátu pro jednorázov� použití, po kterém by už upí�i krev v�bec nepot�ebovali. Profesor Geller nem�l informace o celém projektu, pracoval jen na vysoce specializovaných detailech. P�esto nakonec p�išel na to, o co ve skute�nosti jde. V té dob� už byl projekt tak daleko, že by to dotáhli i bez n�j. Kdyby jen odešel, nepomohlo by to, takže si pohrál s databankou RNA segment� nutných pro záv�re�nou syntézu viru.“

"Nechápu,“ zavrt�l MaIlory hlavou. "Vymazal je?“ "Ne. M�li už základ hotového viru, to by nesta�ilo. Ud�lal n�co jiného,

zašifroval ji a zp�eházel �ísla vzork�. Celý projekt b�žel osm let. Za tu dobu Erskin shromáždil tisíce vzork�, tisíce neplatných pokus�. Te� se v nich nikdo nevyzná, museli by je testovat všechny znovu, a Erskin �as nemá.“

„Správn�,“ p�ikývl Falk. „Aby mu tohle vyšlo, musí mít monopol na výrobu, jen tak zasáhne celou populaci. Myslím, že Erskin ne�ekal rozsudek tak brzy. D�lal všechno, aby ho oddálil, ale poho�el. Geller si to na�asoval dob�e.“

"Ano," ušklíbl se profesor. "Škoda, že už nestihl utéct. Pak by totiž honila Hesseho banda jeho a nenapadlo by je p�itáhnout sem m�, abych jim to rozmotal. Poslal jsem je k �ertu, ale m�li bohužel dost pádné argumenty.“

Geller zvedl ruce, na pravé byl p�es zkrvavený obvaz z�eteln� vid�t celý chyb�jící ukazovák, na levé z n�j zbývala polovina.

127

STARÉ Ú�TY

Mallory zavrt�l hlavou. "A jak dlouho jim potrvá to svinstvo vyrobit?" "Erskinovo za�ízení je špi�kové. Navíc vzhledem k virové podstat� nepot�ebují nijak velké množství - tak do rána."

Falk se zadíval Mallorymu do o�í. "Je ti snad jasný, co bude s tímhle hnízde�kem, jestli jim to vyjde. M�žeš to tu rovnou podpálit. Navíc má Hesse Seforu a nemyslím, že ji nechá naživu, i když je ... známá. Co se m� tý�e, jdu tam ješt� dneska a chci, abys mi pomohl, ne proto, že jsi p�ítel, ale protože se ti to hodí."

Mallory rázn� vstal. "Dobrá. Mý chlapci jsou p�ipravený, �ekal jsem, že nácek zasko�í na

návšt�vu, když jsem mu oh�ál poskoka. N�co vám ukážu.“ Následovali ho z kancelá�e dol� po schodech a Ková� se p�ito�il ke Gellerovi.

„Nic ve zlém, profesore, ale po�ád nechápu, pro� vy? P�ece tady musí být víc špi�kových genetik�, pro� hned pr�nik do cizího sv�ta? Kde vzali jistotu, že jim ten problém vy�ešíte?"

Geller se trpce ušklíbl. "Protože už jsem n�co podobného ud�lal. Není to zrovna v�c, kterou se

chlubím, ale p�ed pár lety m� z NSA požádali, abych pro n� pracoval na jednom projektu. M�la to být širokospektrální vakcína pro vojáky. Bohužel až �asem jsem zjistil, že cht�li n�co trochu jiného.“

John se ušklíbl. "Biologickou zbra�?“ "Ano. Když jsem na to p�išel, bylo pozd�, ale po�ád jsem m�l p�ístup do

laborato�e. Tak jsem si zamluvil letenku do Pa�íže, provedl jim p�esn� to, co zdejší Geller Erskinovi, a rychle zmizel. Možná to skládají dohromady ješt� te�, od t� doby jsem se ve Státech rad�ji neukázal. Hesseho lidi o tom v�d�li. Nevím jak, ale v�d�li. Zatáhli m� ke Gellerovi dom�, skoro všechno tam bylo jako u m�, dokonce i šaty, a za�ali se ptát na heslo k po�íta�i. Tušil jsem, že to bude n�jaká lumpárna, hrál jsem hloupého, ale Hesse to poznal. Než mi u�ízl levý ukazovák, postavil mi pod ruku sklenici, prý aby ochutnal jiný sv�t ...“

Ková� jen p�ikývl. Na rozdíl od profesora p�esn� chápal, o �em je �e�. P�edivem nekone�na paralelních realit se táhly jako �ervené nit� shodné body událostí, n�kdy i úplných drobností. To, že se dva lidé ve dvou jinak naprosto r�zných vesmírech rozhodli nejen pro stejné

128

AGENT JFK - ZATMÉNf

povolání, ale v krizové situaci zvolili i stejné �ešení a stejná hesla, byl typický p�íklad - ovšem to mohl v�d�t jen n�kdo, kdo s tím m�l zkušenosti, to znamená n�kdo z Agentury. Ková� si znovu vybavil varování v kapse, extempore p�ed kancelá�í Bytewské, Rossovu zradu. Uv�domil si, že ho ta nekone�ná spirála lží a podraz� už unavuje. Nikde za�átek ani konec, jen další otázky ... a mrtví.

"A co vy?“ p�etrhl profesor jeho neveselé myšlenky. "Kdo vás za mnou vlastn� poslal? Nap�ed nebyl moc �as na hovor a když jste za�al bláznit po t�ch pitomých houbách, zase jsem se nic nedozv�d�l.“ Ková� zaváhal, kolik vlastn� smí... k �ertu s tím!

"Pracuji pro jistou agenturu. Dozírá na pohyb mezi paralelními sv�ty.“ "Ach tak,“ profesor mávl rukou. "Agenturu si nechte, tajných spolk� mám po krk, ale ty paralelní sv�ty. Jednou jsem o n��em takovém mluvil se Stephenem Hawkingem, než mi tím zatraceným vozíkem p�ejel palce u nohou. To musí být fascinující."

Ková� se neubránil úsm�vu. "Znám n�koho, s kým byste si rozum�l. Taky profesora." Došli až dol� a Ková� se zarazil - dve�e do sklepa p�ipomínaly bránu

n�jaké pevnosti, navíc je hlídali dva Malloryho "chlapci". Mallory p�iložil palec na skener, jeden strážný otev�el a Ková� p�ekvapen� ztuhl. N�co podobného vid�l zatím jen ve zbrojním skladu Agentury, všude kolem stály vyrovnané stojany se samopaly, úto�nými a odst�elovacími puškami, bedny pistolí, oby�ejných i napalmových granát�, proti tankové st�ely a p�ímo u dve�í John dokonce rozeznal samopaly XM-29, v jeho sv�t� teprve zavád�né do výzbroje americké armády.

"No ne!" hvízdl Falk. "Komu všemu tohle prodáváš?" "Každýmu, kdo zaplatí!" odsekl Mallory. "Tak do toho, naberte si. Vánoce jsou letos d�ív a já jsem hodnej Santa!“ Ková� uchopil jeden samopal, pot�šilo ho, že má tlumi�, a ostatní ho

následovali. Profesor Geller okamžik p�ihlížel, ale pak sebral z hromady jednu nepr�st�elnou vestu a za�al si ji ml�ky navlékat. Falk se zarazil.

"Vážn� se tam chcete vracet? P�jde o krk ... a d�lal jste, co šlo. Kdybyste mu dal ten kód hned, bylo už všechno v háji."

129

STARÉ Ú�TY

"To je, p�íteli, mízerná út�cha," opá�il Geller chladn�. "Po�ád je to má práce a navíc m� m�žete pot�ebovat. Bez urážky, ale nikdo z vás zrovna nevypadá jako v�dec.“

Falk si povzdechl. "Dobrá. Ale v tom p�ípad� budete asi pot�ebovat n�co víc. Máte ješt� tu flintu starýho Pita?"

,Jo, tamhle.“ Falk zalovil za bednou pistolí a vytáhl zkrácenou dvouhlav�ovou

brokovnici, lu�ík chyb�l, místo spoušt� byla p�id�laná dlouhá páka. Nabil ji a podal Gellerovi.

"Zkuste. Pat�ila chlápkovi, kterýmu jedny hajzlové p�ist�ihli prsty v �eza�ce. Nemusíte ani moc mí�it, sta�í pevn� držet. .. a hlídat, aby ty hodní stáli za váma, až spustíte,“

"D�kuji.“ Geller uchopil pušku a Mallory znechucen� zavr�el. "Držíš to jak prase

p�íbor!" "Promi�te!" odsekl profesor. "Jsem pacifista a demokrat. Na tohle

nejsem zvyklý." Opatrn� zbra� sklonil, p�esto se tvá�il odhodlan� a Ková� ucítil lehký

obdiv - svým zpúsobem byl Martin Geller také tvrdý chlapík. Ve chvíli, kdy vycházeli ozbrojení ze dve�í Tornáda, náhle zazvonil

telefon v Johnov� kapse. Ková� ho zvedl a v�bec ho nep�ekvapilo, když uslyšel hlas Ljuby Bytewské.

"Johne, jste tam? Mám dobré zprávy, von Wonder otev�el návratové okno, m�žete dom�!"

Ková�e až p�ekvapilo, jak málo radosti v n�m ta zpráva vyvolala. "Kdy a kde?"

"Okamžit�! Spojení udržíme jen dv� hodiny, okno je na úst�edním h�bitov�-„

"Stylové," ušklíbl se Ková�. "Ale obávám se, že tu musíme s profesorem n�co do�ešit.“

"Co?" Bytewské p�ekvapením p�esko�il hlas. "Vy ho máte? Tak se vra�te, to je rozkaz!"

"Copak?!" odsekl Ková� tak p�ík�e, až se sám zarazil "Zapomn�la jste, že jsem na téhle mísí dobrovoln�, žádné rozkazy? V Gellerov� únosu má prsty Agentura a je to jen �ást spiknutí, které tu má vyvo-

130

AGENT JFK - ZATM�Nf

lat rasovou válku, možná tisíce mrtvých, takže takhle te� udržujeme rovnováhu? í byl v�bec nápad, dát ten p�ípad na starost našemu odd�lení? A kdo byl ten chlap v kancelá�i p�ed mým odchodem?"

Ticho, Ková� slyšel jen praskot otev�ené linky. "Dobrá," trpce se ušklíbL "Jak jsem �ekl, jestli za�ne válka, bude tu

masakr. Vám nebo vašim šéf�m to nejspíš nevadí, ale mn� ano a jsem zvyklý práci dod�lat. Takže d�kuji za pé�i, ale z�stávám. Po vás chci jen jedno," cítil, jak se mu stahuje hrdlo. "�ekn�te Andree, co se se mnou stalo, a �ekn�te mé matce, že jsem naživu. Chápu, že jí nem�žete pov�d�t pravdu, ale vymyslete aspo� n�jakou slušnou pohádku. Ud�láte to?"

"Ano." Hlas Bytewské byl náhle velmi tichý. "Slibuji. Hodn� št�stí, Johne.“

"I vám. Rád bych �ekl, že mi bylo pot�šením, ale zrovna te� si nejsem jistý. Sbohem!"

N�kde v koutku Ková� cítil, že to možná p�ehnal, vybavil si Sefo�ina slova o návalech emocí p�i p�em�n�, ale pak se zadíval na prsten. Byl už celý �erný, jen po stran� se táhla jako vlas tenká bílá linka. S temným zaklením ho popadl a vší silou trhl. Na okamžik m�l dojem, že si snad vyrve prst, ale najednou držel prsten v ruce, vší silou jím mrštil daleko od sebe.

"Hotovo," zavr�el. "Jdeme na to!" Gerhard Hesse teatrálním gestem strhl ubrousek ze st�íbrného podnosu a

všichni v místnosti zmlkli. "Pánové! Je mi pot�šením uvítat vás na prahu nového v�ku. Je mi ctí, že

jsem k n�mu mohl spolu s vámi p�isp�t. Díky nám budeme zase všichni takoví, jaké nás naše Matka stvo�ila. Je �as na p�ípitek!"

Na podnosu stálo dev�t sklenic, všechny napln�né r�žovou tekutinou. Hesse vzal první a bez zaváhání ji vypil. Chutnalo to p�íšern�, p�esn� jak o�ekával, p�esto se usmál, první a poslední doušek ke�upu v život�. Zadíval se na ostatní. Jako první se zvedl Otto, s vážným výrazem uchopil sklenici a ostatní ho následovali, jeden po druhém. Nikdo necouvl, nikdo nezaváhal. Hesse v�d�l, že by m�l být hrdý, ale místo pýchy cítil jen prázdnotu. P�istihl se, že o�ima stále marn� hle-

131

STARÉ Ú�TY

dá Jochenovu tvá� a ze všech sil se snaží nemyslet na to, co se práv� d�lo dole v hovorn�. Zvít�zil. Zachránil budoucnost. Zavrt�l hlavou, slova, jen slova.

Poslední muž položil prázdnou sklenici, ale na podnosu p�esto jedna zbyla. Hesse ji zvedl a do hlasu se mu vloudil nádech zlé jízlivosti.

„Pro našeho p�ítele a spojence, který tohle všechno umožnil." Nastala chvíle ticha. Pak se Robert Erskin ušklíbl. „O �em to žvaníte? Pro� bych, proboha, pil tu b�e�ku?" Hesse neodpov�d�l, jen se znovu usmál. Erskina na oslavu pozval on.

P�edpokládal, že si tu poslední p�íležitost k provokaci nedá ujít, a on vážn� p�išel, bez ochranky, sám, s vysoko vyhrnutými rukávy, aby byl dob�e vid�t snímací p�ístroj na p�edloktí, aby dal znovu najevo, že má navrch.

"Nebudu vám lhát, Roberte, už dlouho p�emýšlím, co s vámi ud�lám, až se nebudeme navzájem pot�ebovat. P�vodn� jsem cht�l jen dokon�it, co jsem p�ed osmi lety tak nechutn� zpackal, ale zm�nil jsem názor. Zaprvé by to nebylo fér, takhle z o�í do o�í bych si p�ipadal, jako bych topil kot�. Za druhé musím uznat, že jsem vám skute�n� vd��ný za to, co jste pro nás ud�lal, a je tu ta vaše pojistka. Gratuluji, to se vám poda�ilo. Ale hlavn�, kdybych vás zabil, byla by to skoro laskavost, a já vám žádné laskavosti prokazovat nechci. Takže ud�lám n�co jiného, dám vám dar. Dar dlouhého života, abyste si mohl vychutnávat vzpomínky. Dar dokonalé pam�ti, abyste nikdy nic nezapomn�l, abyste si užil sv�ta, který jste pomohl stvo�it - uvidíme, jak se vám bude líbit v mé k�ži!“

Erskin vyt�eštil o�i. S poslední v�tou mu kone�n� došlo, co Hesse zamýšlí. Vysko�il, až se židle s rachotem skácela, vrhl se ... nevrhl se nikam, protože v té chvíli ho už Hesse držel za krk. Erskin hmátl po p�ístroji na ruce, ale Hesse mu sev�el záp�stí, strhl ho na kolena a za�al mu zuby do hrdia. Na rozdíl od Hausera se napil jen tolik, aby m�l jistotu, že se do Erskinovy krve dostane dost viru, pak popadl poslední sklenici infikovaného ke�upu a narval ji Erskinovi do úst. P�inutil ho pít, i když se dávil a kuckal. Po pravd� dost pochyboval, že bude mít modifikace tak brzy po nákaze pat�i�ný ú�inek, ale hlavní byl psychologický efekt, a ten stál za to, Erskin se svíjel, je�el, až se místnost

132

AGENT JFK - ZATM�NI

ot�ásala a dokonce i ostatní upí�i p�ihlíželi se strachem, dokud Hesse neukon�il hrozné divadlo ranou, po které z�stal pr�myslník v bezv�domí na zemi.

"To by bylo." Hesse vstal a ot�el si rty. "Otto, Wolfe, svažte ho a ukli�te, a� ho nikdo nevidí. T�eba do jeho

kancelá�e, potom najdeme n�koho, kdo zneškodní ten krám. Manfrede, jak pokra�uje výroba?"

"Jsme hotovi. Zásilky jsou p�ipraveny. Ráno je kurý�i rozvezou do továren a do poledne bude nakažena celá šarže. Dokon�eno.“

“Výborn�.“ Hesse se nadechl. Uv�domil si to znovu: Pocit uspokojení, který �ekal,

se nedostavil. Po�ád vid�l jen tvá� ]ochena Mercka, Seforu tam dole, Pantarei...

Zapotácel se, zem� se pod ním t�ásla - ne, uv�domil si. To se mu nezdá, ozv�na exploze dolehla až dol� do podzemí a vzáp�tí se v celém komplexu roze�vala siréna.

"Poplach! Úto�í na nás!“

133

NOC HN�VU

Adam Pavlis zamžoural do tmy. Byl na hlídce dv� hodiny a m�l dojem, že mu na každém ví�ku visí kovová koule. Jindy by si ve strážní budce klidn� zd�íml, ale dnes se d�ly divné v�ci, par�ák se zmínil, že vid�l Hesseho gorily vynášet z auta n�jakou svázanou ženskou. Lepší bylo z�stat ve st�ehu. Na p�íjezdové silnici zaslechl motor. B�hvípro� ho zamrazilo, ale hned se uvolnil.

Tu dodávku poznával, t�i Hesseho chlapi s ní odjeli t�sn� p�edtím, než nastoupil sm�nu. Pavlis kývl na pozdrav, auto p�edjelo k brán� a zastavilo. �idi� vystr�il ruku z okénka a n�kolikrát za mával, m�l tak nasp�ch, že ani neztlumil dálková sv�tla. Cucáci všiví, co je jim do toho, že to �lov�ku m�že po hodinách tmy vytrhnout o�i. Zlostn� uhodil dlaní do tla�ítka vypínajícího proud v brán�, železná konstrukce se za�ala odsouvat.

Pavlis vyt�eštil o�i. Jak se reflektory uhnuly stranou, kone�n� si všiml �idi�e dodávky, kterého v život� nevid�l... a stín�, plížících se za ní. Cht�l vyk�iknout.

Tlumené bafnutí, n�co ho ude�ilo do prsou, kolena se mu podlomila, pád na zem už necítil. Ková� pustil pistoli a sešlápl plyn, dodávka projela vraty a p�ikr�ení muži, kte�í se už nevešli dovnit�, ji následovali. Jeden zvedl samopal, kamera u brány se rozlet�la na st�epy. Trvalo to okamžik a zast�elený hlída� padl mimo zorný úhel, kdyby v monitorovacím centru jen na moment nedali pozor, t�eba by ani nespustili poplach ...

Siréna se roze�vala takovou silou, že mu div neprotrhla bubínky, a sou�asn� všude kolem vzplanulo oslepující modré sv�tlo. Okolo celého komplexu se táhl p�timetrový plot, v pravidelných rozestupech �n�ly stožáry opat�ené baterií sv�tel, ale skute�n� nebezpe�né byly krátké �erné ty�e pod nimi, rentgenové a ultrafialové emitory. Ková� chrán�ný v kabin� nic necítil, ale z�eteln� slyšel, jak muži venku k�i-

134

AGENT JFK - ZATM�Nf

�í bolestí, posuvné dve�e dodávky se rozlet�ly. Falk zvedl k rameni krátkou rouru a vyst�elil, �ezavý svist a výbuch, dokonalý zásah p�ímo do sloupu opodál. Rázem padla tma, siréna utichla a John Ková� zastavil a rozb�hl se. Dev�t.

Falk m�l pravdu, laborato� Exxycorpu byla pevnost. A díky Erskinov� upírské paranoie byla snad nejlépe zabezpe�ena práv� proti takovému útoku, proto leželo mezi plotem a prvními budovami víc jak stometrové pásmo naprosto rovné plochy. Po vypuknutí poplachu nem�l žádný upír šanci projít, neviditelná smrt v podob� UV sv�tel a rentgen� by ho doslova upekla za pár vte�in. Jedinou možností bylo od�íznout zdroj energie, b�hem pouhých devíti sekund mezi odpojením proudu a automatickým nahozením nouzového generátoru.

Osm. Sedm. Ková� cítil, jak mu kolem tvá�e hvízdá vzduch. Vkládal každý kousek sí1y do nohou, jen rychleji, ješt� rychleji, mysl jasnou jako kus k�iš�álu. Žádný �lov�k by nep�eb�hl plochu dost rychle, aby unikl ostraze. Žádný upír by nevydržel vzdorovat takové síle zá�ení a UV sv�tla. Ale on ješt� nebyl upír a už nebyl �lov�k. Stál na hranici, m�l šanci dob�hnout a p�itom vydržet déle, jednu dv� sekundy, které rozhodnou.

P�t. �ty�i. Navzdory tm� už vid�l budovu s generátorem ... a pohyb u dlouhé ubikace ochranky vlevo. Komplex nebyl na povrchu nijak velký, stanice dieselgenerátor�, dv� garáže, administrativní budova a masivní kupole skrývajicí vstup do podzemních prostor, kolem jen rovina, žádný úkryt. Až se ochranka zorientuje, sta�í jeden šikula s puškou a bude po všem.

T�i. Dva. Ková� v plném b�hu zakopl a upadl. Bolestí zasténal, díval se po�ád jen na malou budovu vp�edu, po�ád daleko, ale �as už nezbýval, strhl ze zad krátkou rouru a trhnutím ji roztáhl.

Jedna. Nula. Kolem Ková�e se znovu rozzá�ila sv�tla. O sekundu po-zd�ji to ucítil: ší1ené, strašlivé pálení, jako by ho hodili do vroucího olova. Dusil se, ho�el zevnit�, p�esto p�iložil RPG st�elu k rameni a zamí�il, sv�t za�al �ernat. Stiskl spouš�, zp�tný zášleh ho srazil na záda, p�esto sledoval bílou stopu, nádhernou jako let holubice, poslední, co v život� uvidí.

135

NOC HN�VU

Detonace ot�ásla zemí. Ohnivý sloup, oblak dýmu a trosek. Další exploze sud� s palivem uskladn�ných u generátoru. Tma.

John se pohnul, bolest mu stále požírala útroby, ale vysko�il. erná dodávka se rychle blížila, všude kolem ní šlehaly tiché záblesky. Hlasité výst�ely zn�ly jen sporadicky, ochranka nebyla p�ipravena na tak rychlý a cílený útok, roli sehrála i moderní výzbroj. Ková� dob�hl blíž, Falk mu hodil samopal.

"Hezká práce! Mallory, p�lka lidí a� se pustí do ochranky tady venku, rozeže�te je, než se seberou! Grime, dohlédni na to. Ostatní dovnit�, jdeme!“

"Kdo z tebe ud�lal šéfa?!“ zavr�el Mallory, s tvá�í pomalovanou mas-kovací barvou p�ipomínal skute�ného démona války. P�esto hned mávl na chlapa vedle.

"Riku, Same, vemte chlapce a dorazte ochranku! Vy�ist�te to a pak dovnit�! Pohyb!"

Dany s obavami vzhlédl ke kopuli o šedesát metr� dál: "Zvládneme to?" "Uvidíme, ne?“ zašklebil se Ková�, vysko�il do kabiny a zadíval se ke dv�ma �erným otvor�m nad bránou kopule. Za t�mi st�ílnami Erskin instaloval velkorážný kulomet. Hesseho dodávka byla nepr�st�elná, p�esto si netroufal odhadnout, jak dlouho vydrží. P�idal plyn. Hrozný t�esk kulek na bocích i st�eše karosérie. Neriskoval palbu do p�edního skla a p�iblížil se pozpátku, nekone�né sekundy, než se dostali mimo palebný úhel k pat� budovy.

„A jedem! Do toho!“ John zabrzdil, ze zadních dve�í už vyb�hl zbytek muž� i s profesorem.

P�itiskli se na bránu a Boris se sklonil k zámku, mechanismus si m�l udržet energii i po výpadku proudu. Chlap s p�elepeným zlomeným nosem vedle vytáhl granát. Utrhl pojistku a zaklon�ný m��il vzdálenost ke kulometným hlavním, kter� jim tr�ely nad hlavou, ob� chrlily ohe� sm�rem k ubikaci.

„To bych ned�lal!" varoval ho Ková�. „Netrefíš a spadne nám na hlavu!" "Merde!" prskl muž vztekle. „V Normandii jsem se taky trefll. A s tebou si to ješt� vy�ídím!“

Kovové vají�ko vylétlo obloukem do výšky a zmizelo p�ímo ve st�íln�, o sekundu pozd�ji z ní výbuch vyvrhl smrš� plamen� a trosek. Ale

136

AGENT JFK - ZATM�Nf

Pierre se neradoval dlouho, uprost�ed vít�zného gesta se zhroutil, hrudník provrtaný kulkami, ochranka nebyla slepá. Ková� se rychle skr�il za okraj dve�í a smutn� se ušklíbl.

„Asine." Zámek pípl, masivní dve�e se pootev�ely a Mallory jimi prohodli další

obranný granát. Výbuch! S namí�eným samopalem vrazil dovnit�, ale ve zdemolovaném atriu nezbyla živá duše, nefungující výtah i ob� schodišt� zely prázdnotou.

„Tady to znám!“ uv�domil si Ková�. "Levé vedou k laborato�ím a Er-skinov� kancelá�i, vpravo je st�ežená oblast.“

„Tam ur�it� drží Seforu,“ kývl Falk. „Jdeme!" „Co je mi do tý ženský?!“ utrhl se Mallory. „Chci Hesseho a ten jeho

krám!" "Musíme do laborato�í!" vyhrkl profesor Geller. „Nouzové baterie

vydrží t�icet minut po výpadku energie, aby m�li všichni �as ukon�it práci. Jestli do té doby nezni�íme záznamy a zásoby viru, už se k nim nedostaneme!“

„Dobrá!“ rozhodl Falk. „Dany a ostatní, jd�te s ním. Pozor na Hesseho chlapy, n�kde tu budou. Možná i civilní personál, nemusíte hned zast�elit každého!“

„Zase náš svatoušek?!“ ucedil Mallory. „Na to jednou dojedeš! Sejmu koho uvidím a m�žou m� žalovat, jdeme!"

Falk zlostn� sev�el rty, ale následoval ho ml�ky, zatímco Dany s pro-fesorem zamí�ili na druhou stranu. Ková� chytil Danyho za loket. „Dej mi na n�j pozor!“ pohodil hlavou ke Gellerovi.

Dany p�ikývl. „Vrátíme se pak za váma. Zlomte vaz!" Otto udýchan� vb�hl do dve�í. „Je to zlé, majore, pronikli do komplexu! Je jich hodn�, a s kvalitní

výzbrojí. Holgera dostali u kulometu, Helmut se taky nehlásí. Zni�ili generátor a od�ízli bezpe�nostní systém, ochranka to nezvládá, nezadržíme je!“

Hesse chmurn� sev�el rty. "Co jsou za�? Speciálka?" "Ne. Vid�li Malloryho, z�ejmé jeho lidé, víc než jsme mysleli... a Falk s

Ková�em a Geller!"

137

NOC HN�VU

"Geller!“ Hesse unaven� zav�el o�i. "Omlouvám se, Otto. M�l jsi pravdu s Mallorym, m�li jsme ho vy�ídit d�ív. Jestli znají náš plán, pokusí se zni�it virus a záznamy. To nesmíme dovolit, Otto, Manfrede, jd�te do laborato�e. Seberte disky a sejdeme se v transportní komo�e!"

"Co máte v plánu, majore?“ Hesse se nepatrn� ušklíbl. "P�ipravit se na nejhorší možnost. A takhle mi

ne�íkej!“ Dávka kulek se zaryla do stropu a na Ková�e se sesypal oblak omítky.

P�ikr�il se, nazna�il pohyb doleva a sko�il vp�ed. Než nep�ítel sta�il zareagovat, byl u n�j a zblízka mu prost�elil hlavu. Plynule navázal švihem dozadu, pažba p�istála p�ímo na spánku muže za ním, lebka praskla jako o�ech. V tu chvíli se zpoza rohu vyno�ili další dva �lenové ochranky - ale jak pomalu, neohraban�! Vlastn� všichni nep�átelé jsou po�ád n�jak pomalí ... ne, uv�domil si John náhle, nejsou, to já jsem tak rychlý.

V plném b�hu se odráží nohama od kolmé st�ny a v letu na n� dopadá, prvnímu láme vaz, druhému prost�elí hrdlo. Rudá krev st�íká obloukem a Ková� se náhle znovu neovládá, celý den se nenapil nastavuje rudému oblouku ústa a chtiv� polyká, p�ichází známá k�e� a bou�e v jeho mysli odplouvá. Pouští mrtvé t�lo a ustupuje, žaludek zvednutý odporem. Udýchan� se rozhlíží, temná chodba je plná dýmu a mrtvol, zbytky sv�tel poblikávají. Falk krá�í hned za ním a Mallory kousek opodál, v jedné ruce samopal, ve druhé bojový n�ž, �epel i jeho brada se lesknou krví, z�ejm� si také dop�ál ob�erstvení.

"Že by už to bylo všechno?" rozhlédl se p�ekvapen�, v hlasu patrnou lítost.

Ková� zaklapl do samopalu nový zásobník, sko�il za roh. “Milost! Prosím vás, nest�ílejte, vzdávám se!“ Muž v uniform� kle�el na kolenou u zdil ruce na temeni hlavy, zbra�

ležela odhozená na zemi. Ková� zaváhal, ale než se vzpamatoval, dávka tlumených ran, bezvládné t�lo se zhroutilo k zemi, Mallory jen lhostejn� pokr�il rameny a sklonil kou�ící zbra�. Falk prudce vykopl dve�e vedle jednosm�rného zrcadla.

„Ne, prosím!“

138

AGENT JFK - ZATM�Nf

V rohu se vyd�šen� choulila trojice muž� v bílých pláštích, zjevn� neozbrojených, jinak tu bylo prázdno, jen od stropu visel hroziv� vypadající �et�z s okovy. Ve vzduchu se však vznášel jakýsi pov�domý pach, Falk ucítil, jak se mu svírá hrdlo. Chytil jednoho z chlap� za límec a zvedl ho na nohy.

"Kde je Sefora? Co jste s ní ud�lali?“ Muž neodpov�d�l, ale bezd��n� se zadíval do rohu. Falk se oto�il, v šeru

zahlédl dlouhou bednu a sou�asn� si s d�sivou jistotou uv�domil p�vod toho zápachu: Bylo to spálené maso.

Jedním skokem p�elet�l místnost, trhnutím vyrval zámek a rozrazil víko doko�án. Zevnit� se vyvalil oblak dýmu. Falk ztuhl hr�zou.

Sefo�ino t�lo bylo zohavené k nepoznání. K�že byla spálená do �erna, tkán� popraskaly a odchlíply se, na n�kolika místech prosvítaly bílé kosti. Místo prst� jí z rukou tr�ely �erné pahýly, na nohou chyb�ly nehty, prsa pokrývaly hluboké �ezné rány, bedna byla do t�etiny plná krve. Falk se t�ásl jako v zimnici, ale nedokázal od té strašné podívané odtrhnout pohled. Ková� mu šokovan� zíral p�es rameno a najednou to hrozné torzo otev�elo o�i, jen dva rudé otvory do hlavy, a p�erývan� se nadechlo, bylo slyšet, jak vzduch s hvízdáním uniká otvory mezi žebry.

"Falku ... jsi to ty?" Bylo jí sotva rozum�t, ale Falk se sklonil a sev�el jí paži. „Ano, jsem tady! Všichni jsme tady, seženu pomoc." ,,To… je v po�ádku,“ sev�ela Falkovu ruku. Spálené rty se pohnuly, za nimi se leskly zbytky p�elámaných zub�,

Ková� by p�ísahal, že to byl úsm�v. „Já ... znovu ji slyším! D�kuji, Falku ... zase se uvidíme ... "

Její hlas p�ešel do �e�i, které Ková� nerozum�l, staré, arabsky zn�jící, a zeslábl, ješt� jednou se nadechla a hvízdavý zvuk zmlkl. Zavládlo naprosté, d�sivé ticho.

Falk pustil její ruku a pomalu se oto�il. Už se net�ásl, ale jeho výraz byl hrozný, John p�ed ním couvl a muž na zemi se hr�zou p�ikr�il. P�itom mu zpod košile vyklouzl st�íbrný medailon.

„Ne! Jsem jenom ú�etní, to jsem našel!“ Falk ho p�erušil zví�ecím zavr�ením. Sko�il, s nožem v ruce mu strhl

medailon z krku a vrazil mu ost�í až po rukoje� do b�icha. Trhnutí,

139

NOC HN�VU

chroptící t�lo odlétlo jako kus hadru a Falk se vrhl do kouta ke zbylým dv�ma, krev vyst�íkla vysoko na ze� ...

Mallory se pobaven� zašklebil. "Ne�íkal n�kdo n�co o zbyte�ným zabíjení?"

Falk neodpov�d�l. Vstal a bez ohl�dnutí vyb�hl ven. Ková� ho ná-sledoval po schodech dol�, liduprázdnou chodbou s otev�enými tre-zorovými dve�mi na konci. V místnosti za nimi jasné sv�tlo z�eteln� oza�ovalo muže klidn� sedícího za sklen�ným stolem ... a zblízka uslyšeli tiché tóny Rekviem.

Eliot se p�ikr�il, st�ela mu prolétla t�sn� nad hlavou. Vysunul samopa!

nad okraj kancelá�ské kóje a naslepo vypálil. Kulky cupovaly papíry v ša-nonech, t�íštily obrazovky po�íta��, ale jedna našla cíl, nep�ítel se zhroutil do chodby, z hrudníku se mu proudem �inula krev. Škoda jí, pomyslel si Dany. Mávl rukou na Borise s profesorem, už zbyli jen �ty�i. Jak se blížili k laboratorní sekci, odpor ochranky silil, v úzkých chodbách zu�ilo peklo a za nimi z�stávala spouš�. Stáli na za�átku dlouhého koridoru s prosklenými st�nami, za kterými zá�ilo modré nouzové sv�tlo.

„To je ono!" Geller rychle p�eb�hl k hermetickým dve�ím. "Postarám se o záznamy a vzorky, ale za Erskinovou kancelá�í je ješt� záložní sklad. Musíte tam všechno spálit! Ty vaše granáty by m�ly sta�it."

"Dobrá. Pot�ebujete pomoc?“ nabídl Dany. "Ne, to zvládnu. Sp�chejte, za deset minut dojde proud a pak se do

skladu nedostanete!“ Geller se protáhl dovnit�, dve�e za ním zapadly. Pro jistotu si ješt� pohrál

se zámkem, op�el pušku o židli a zasedl k terminálu. Použil to vlastní krví vykoupené heslo a op�t vid�l Erskin�v osmiletý projekt v úplnosti. �et�zce RNA mu nic ne�íkaly, to se dalo �ekat, ale zadíval se na poznámky svého dvojníka, ani ho nep�ekvapilo, že používal úpln� stejný systém jako on doma. P�ekvapen� se zarazil. Zdejší Geller vzal sv�j úkol vážn� a z�ejm� se dostal daleko, tyhle kone�né sekvence ... zatracen�, pro� to nikoho z t�ch pitomc� tady nenapadlo?!

Martin Geller nezaváhal. Ze zásuvky pod terminálem vylovil prázdný disk a za�al na n�j rychle p�esouvat vybrané soubory, nevnímal okolí, zapomn�l i na bolest v prstech.

140

AGENT JFK - ZATM�NÍ

„Hej!“ Profesor zvedl hlavu. Venku na chodb� stál Otto, chlap, kterého znal z Hesseho bandy. Klidn� se sklonil a pokra�oval v práci, už jen poslední sekvenci.

Otto zabušil na sklo. “Otev�i! Hned!" Geller spustil mazání pam�ti terminálu a disk schoval do kapsy. Obsah

nebyl kompletní, ale pokud se k t�m dat�m dostane n�kdo schopný, m�l by ho pochopit, nejt�žší byl za�átek.

Otto sko�il ke dve�ím. Znal p�vodní kód, ale rychle zjistil, že je k ni-�emu, profesor ho hned po p�íchodu zm�nil na datum narození své ko�ky. Vztekle namí�il na Gellera pistoli.

"Bude to?!" Profesor se s naprostým klidem zadíval p�ímo do hlavn�. „Trhn�te si nohou!" Kulka t�eskla do dve�í p�esn� proti Gellerov� hlav�, ale v nepr�st�elném

skle zbyla jen matná šmouha, Profesor se ani nepohnul a Otto st�ílel dál, ránu za ranou do stejného místa. Vyprázdnil první zásobník, pak druhý, zrnka nepr�st�elného skla se za�ala drolit a vypadávat, ale profesor se po�ád jen klidn� díval.

T�etí zásobník a ve st�n� se kone�n� objevil malý otvor. Otto ud�lal krok a vší sílou ude�il pažbou do oslabeného místa, sta�ily �ty�i rány a už byl dost velký, aby jím prostr�il hlave�. Vít�zn� se zašklebil, úmysln� pomalu za�al zakládat další zásobník. .. a Martin Geller se usmál.

"D�kuji!" Rychle jako blesk zvedl brokovnici, p�itiskl hlave� k dí�e sotva metr od

upírovy hlavy a stiskl páku. Ob� hlavn� vyst�elily sou�asn�, zp�tný náraz profesora div neporazil i s židlí. Když se oblak kou�e usadil, na zemi leželo Ottovo t�lo do p�li hrudníku - ta druhá byla i s hlavou rozmazaná v širokém oblouku po všech st�nách i strop�. Martin Gener t�žce polkl.

„Takže tolik k pacifismu. A te� ješt� za�nu volit republikány ...“ Boris vystr�il zpoza rohu samopal a za�al naslepo pálit, st�ely trhaly

mramorové dlaždice, ale nikdo tu nebyl. Dany se ušklíbl. "D�láš akorát bordel!"

141

NOC HN�VU

"Má bejt?" odfrkl Boris a s gustem rozkopl dve�e Erskinovy kancelá�e. Ve tm� p�ímo vedle stolu se zmítal podivný �erný balík, d�kladn� svázaný chlap s roubíkem a pytlem p�es hlavu. Boris se rychle sklonil, strhl mu ho a zarazil se.

"To je Erskin!“ „Co?! To p�ece – sakra, je to on!" vydechl Dany. Poznával Erskinovu tvá�, a p�ece ne, byla zk�ivená k nepoznání, o�i

vyt�ešt�né, svíjel se v poutech jako ryba na suchu. Uvolnil mu roubík, ale místo hlasu za�al kdysi uhlazený pr�myslník jen nep�í�etn� �vát. N�co takov�ho Dany v život� neslyšel.

„A hele!“ všiml si kousanc� na krku. "N�kdo si dop�ál gáblík. Proto tak vyvádí?" "Vím já?“ pokr�il Boris rameny. "Mám ho majznout?“ "Nech ho. A� si hošové v base taky p�ijdou na svý...“ Boris si všiml, že si Erskin zoufale snaží dosáhnout na levé p�edloktí,

oto�il ho a zadíval se na malý p�ístroj. "Co je tohle?" „Po�kejl" varoval ho Dany. „Možná bys nem�l-" Ale než do�ekl, Boris p�ístroj z Erskinova záp�stí utrhl. V té chvíli se

milioná� p�estal zmítat a po tvá�i se mu rozlil nep�í�etný úsm�v. Obrazovka na jeho stole se rozzá�ila, dosud zn�jící sirénu alarmu p�erušil um�lý ženský hlas.

"Pozor! Destruk�ní program byl aktivován! Máte jednu minutu na vlo- žení deaktiva�ního kódu, pane Erskine. Padesát dev�t! Padesát osm!" Boris leknutím ztuhl, zato Dany se dovtípil okamžit�. "To je n�jakej odpalova� a tys ho spustil, pitom�e!" Chytil svázaného Erskina a zvedl ho na nohy. "Jakej je ten kód, ty

cvoku?! Slyšíš?!" Ale Robert Erskin se jen šílen� rozesmál a Dany si s brutální jistotou

uv�domil, že tenhle �lov�k mu nic nepoví, a nejspíš už ani nikomu jinému. "Klid!“ Boris se vrhl se k obrazovce. "Má to osm znak� ... to je dobrý,

zvládnu to!" Kulka prolétla t�sn� vedle monitoru a zasáhla ho p�ímo do prsou. Zvrátil se v k�esle a Dany sáhl po zbrani, p�estože v�d�l, že je pozd�, stál

zády k chodb� ...

142

AGENT JFK - ZATM�NI

Padl výst�el. Dany mrkl a p�ekvapen� se oto�il. Hesseho upír na opa�ném konci

chodby se zhroutil, uprost�ed �ela �ernou díru, a Eliot v kle�e sklonil zbra�. On jediný dával pozor. Boris t�žce zachr�el.

„Sakra ... to bylo dobrý, kluku!“ Hlava klesla naznak, byl mrtvý, a do toho po�ád mluvil ten um�lý hlas. "Padesát t�i. Padesát dva. Padesát jedna.“ Hesse dlouze vydechl. P�epnul bránu do vy�kávacího módu a sedl si ke

stolu. Ohlédl se na Faffyho mrtvolu v kout�. Byl to ni�ema, ale když je tenkrát s Pantarei chytili, dal v�dét Jochenovi, tomu se však poda�ilo osvobodit jen jeho. Te� byl Faffy mrtvý stejn� jako Pantarei a Jochen Merck odešel. Mrtvoly a vzpomínky, víc mu nez�stalo, k �emu to vlastné bylo ...

Natáhl se a spustil p�ehráva�, Verdiho Rekviem. Tušil, že Otto se ne-vrátí, ale už mu na tom nezáleželo. Našel správnou pasáž, zaklonil hlavu a se zav�enýma o�ima se zaposlouchal do Dies Irae. Stejn� jako tenkrát v Terezín� i te� cítil, že zní z celého vesmíru jen pro n�j, ale byl tu rozdíl.

Tentokrát už nebude utíkat. Když se v otev�ených dve�ích objevili t�i muži, Hesse jen pobaven�

kývl. "Vítejte zp�t, pane Ková�i! Chyb�l jste nám!" John se usmál, ale o�i m�l ledové, v ústech se mu zaleskly bílé špi�áky.

Mallory pozvedl samopal, ale Hesse se jen chladn� rozesmál. "Do toho, st�ílej!" Ukázal hlavou k ovládacímu panelu brány. "Když ji

Erskin spustil poprvé, vyhodil proud v celém m�st�. Je tam možná víc energie než v atomové bomb�, navíc není zcela stabilní - sta�í kulka a Plze� zažije krásný oh�ostroj!"

Mallory sklonil zbra� a Ková� ho napodobil, tohle nebyla legrace. Jediný Falk nereagoval. Ani se nepokusil namí�it, díval se Hessemu do

o�í a pak tiše vyslovil ortel smrti, jen t�i slova. "Našel jsem Seforu." Vrhl se vp�ed a Ková� s Mallorym ho napodobili, t�i na jednoho.

143

NOC HN�VU

Hesse vysko�il rychle jako blesk, vyrval p�ltunový st�l z podlahy a mrštil ho p�ed sebe jako hra�ku, Rekviem utichlo. Ková� v poslední chvíli uhnul, Mallory popadl pušku za hlave�, ale Hesse ji levou rukou zachytil a ude�il. Mallory odlet�l nazp�t proti zdi, ze stropu se sesypala omítka, zvuk drcených cihel soupe�il s praskáním kostí. Sklouzl na zem a ani se nepohnul, Hesse se plynule oto�il, sehnul se p�ed Falkovou ranou, sev�el ho rukama pod koleny a trhl. Falkovo t�lo vylétlo do výše, než dopadlo, zasáhla ho ješté Hesseho p�st, další praskot kostí.

T�i na jednoho, a nebude to dost. Ková� vyrazil bez p�emýšlení, ude�il a tentokrát Hesse neuhnul jeho nos

praskl jako sirka, ale ani to s ním neot�áslo. Oplatil úder, Ková� se stihl zaklonit, takže neinkasoval naplno, p�esto m�l pocit, že ho ude�ila železná palice. Zakolísal a Hesse se rozp�áhl k další rán�.

Falk zkroutil Hessemu paži v lokti a ude�il do ledvin, jednou, podruhé. Vzáp�tí se prastarý upír oto�il, Ková�e strhl dol� a Falka odkopl jako dotírajícího psa, Ková��v další úder na b�icho už ale neodvrátil. Zlomil se v pase, na okamžik zakolísal, ale ihned se narovnal. Krev z rozbitého nosu mu stékala po tvá�il p�esto nebyl ani udýchaný, zato John lapal po dechu, všechno se s ním to�ilo a v pravém uchu slyšel ostré zvon�ní, p�íznak ot�esu mozku.

„No takl pánové!" rozesmál se Hesse. "To je slabé! ekal jsem víc, Falku, to tví rodi�e ...“

Falk se na n�j vrhl skokem s šílenou odvahou sebevraha, Hesse však jeho útoku uhnul a p�ehodil ho p�es sebe p�ímo proti st�n�. Ková� se zoufalým útokem pokusil vykoupit omrá�enému spolubojovníkovi pár okamžik�, ale Hesse neuhnul, místo protiúderu jen objal rukama jeho hrudník a stiskl.

John cítil, jak mu praskají žebra, sv�t za�al �ernat. Snažil se roztrhnout sev�ení, ale spíš by zlomil železnou obru�. Hesse ho drtil skoro bez zájmu, s d�siv� prázdným výrazem, a do toho náhle zazn�l um�lý hlas.

"Pozor! Destruk�ní program byl aktivován! Máte jednu minutu na vlo-žení deaktiva�ního kódu, pane Erskine. Padesát dev�t! Padesát osm!"

"No ne!“ Hesse vycenil zuby. „Dokonalé! My všichni spole�n�, Dies Ir-"

144

AGENT JFK - ZATM�NI

Ková� zasténal. Jak Hesse promluvil, na okamžik povolil stisk a on vy-cítil poslední šanci. Zaklonil se v sev�ení co nejvíc dozadu, spojil ruce a jako kladivo ude�il Hesseho do levého spánku. V pravém záp�stí mu prasklo, ale Hesse vyt�eštil o�i, ve tvá�i poprvé výraz skute�né bolesti a p�ekvapení. Uvolnil sev�ení, Ková� ho zlomenou rukou p�irazil ke zdi, bil do jeho t�la jako do pytle, p�st se mu no�ila hluboko a pod ní praskaly kosti, nevnímal bolest, nevnímal nic, znovu sed�l na lavi�ce, díval se na kapku krve na d�tském prstu a cítil ten šílený hlad, vid�l, co málem ud�lal a co cht�l ten zmetek probudit v jiných ...

Hesse mávl rukou a Ková� odlet�l jako kus d�eva. P�istál s vyraženým dechem v kout�, neschopný pohnout paží, ale i Hesse se potácel, levé oko zalité krví, na spánku z�etelnou promá�klinu. Falk za ním se t�žce zvedl ze zem�, na rtech rudou p�nu, s úd�sným chrapotem sev�el Hessemu hrdlo, ale ten ho rutinním chvatem p�ehodil za sebe. Oba znovu upadli, um�lý hlas n�kde v dálce odpo�ítával vte�iny a John Ková� zvedl hlavu.

Falk s Hessem svírali jeden druhého v d�sivém, tichém zápasu. Falk se hroutil, centimetr po centimetru podléhal, obli�ej zmodralý, p�esto stále svíral Hesseho hrdlo, tentokrát ho vezme s sebou.

John bezmocn� zatápal kolem. Nedokázal už vstát, jen hledal rukama pistoli, kámen, cokoliv. Všiml si, že vedle n�j leží n�jaká mrtvola. Zajel rukou pod její kabát a nahmátl dlouhé, vlnité ost�í.

Nezvedl se. Z leže se vrhl vp�ed, z posledních sil mávl rukou a bodl, �erný kus železa zajel Hessemu do prsou a vyšel zády, rudý krví. Starý upír zachrapt�l. Pustil Falka, k�e�ovit� se narovnal a Falk naposled ude�il, už jen silou v�le, zblízka do jeho zad. Tiché k�upnutí...

Hesse se t�žce p�evalil. Vzepjal se, páte� zlomenou t�sn� pod hrudní kostí, a zíral na rukoje� Sefo�ina nože, který mu tr�el z prsou, hadí hlavu s vycen�nými zuby tvo�ící základnu �epele. Nadechl se, zn�lo to jako smích.

"Pantarei ... ta v�štba ... " Pokusil se vzep�ít rukama, ale padl zpátky mezi st�epy stolu a už se

nepohnul, strašlivé ticho rušené jen hlasem stále odpo�ítávajícím vte�iny. "T�icet. Dvacet dev�t. Dvacet osm. Dvacet sedm.

145

NOC HN�VU

John Ková� zvedl ruku. Jaksi zdálky ho napadlo, že by m�l n�co ud�lat, ale nem�l už sílu, cítil, jak se propadá do hlubiny ...

„Dvacet p�t. Dvacet �ty�i. Dvacet t�i." "Dvacet dva. Dvacet jedna." Dany vyt�ešt�n� zíral na obrazovku, v mozku jen �irou hr�zu. "D�lej

n�co!" zaje�el Eliot. "Zastav to!" "Matko, jak?!" "P�e�ti to!" Ellot se rychle nadechl. "Ten kód musel vkládat Erskin tady,

na týhle klávesnici, tak ho p�e�ti! Je to jako virgo, jenom osm kamen�!" Dany zalapal po dechu. Svalil z k�esla Borisovu mrtvolu a položil ruce na klávesnici. Cítil však jen strach a bušení krve v hlav�. "Devatenáct. Osmnáct.“ "Tak d�lej!" zaje�el Eliot. "Zmlkni!" procedil Dany zu�iv�. Zíral na obrazovku, prsty na klávesnici se mu t�ásly, v o�ích ho štípal

pot, ale necítil nic, v�bec nic ... nehádej. Poslouchej, musíš to v�d�t! Trhl sebou. Ten známý hlas v hlav� slyšel tak jasn�, bezd��n� cukl

rukou a první polí�ko hesla se zaplnilo, A. "Šestnáct. Patnáct." Dany pohnu1 rukou a jako v transu stiskl další klávesu, N. Po�ád cítil ten

záchv�v, jako by mu n�kdo hled�l p�es rameno, modr� o�i a chladná tvá�, neodvážil se oto�it, zíral jen na obrazovku, vpíjel se do ní o�ima.

"Dvanáct. Jedenáct." Eliot zoufale zasténal, ale Dany ho nevnímal, klidn� jako by mu pat�il

všechen �as sv�ta tiskl jednu klávesu po druhé, I, �, E, T. "Sedm. Šest. P�t.“ Zbývala jen dv� písmena a Dany se zarazil, ale najednou mu to došlo,

ude�il do kláves a n�kdo blízko n�j jako by se usmál, jen letmo, jako vždycky.

„Kód akceptován. Detona�uí program ukon�en. D�kuji za spolupráci, pane Erskine.“

Heslo bylo ANI�ETAK, jméno Erskinovy ženy pozpátku. Eliot klesl s vyt�ešt�nýma o�ima k zemi. T�ásl se jako list, Robert Erskin za�al

146

AGENT JFK - ZATM�NI

znovu sku�et a Dany se rozesmál, chechtal se, až mu slzy tekly po tvá-�ích, st�ží dokázal promluvit.

"Dobrá hra, Sef! Ješt� ... ješt� uv��ím na ty tvoje kecy! Moc dobrá hra!" John Ková� se nadechl a zt�žka otev�el o�i. V�bec se mu necht�lo, ale

n�kdo ho nevybírav� pleskal po tvá�ích, p�es purpurový závoj uvid�l známou tvá�.

"Tak co, profesore?" zasípal. "Zvládl jste to?" "Nem�jte obavy. Ten Erskin�v jed už nikdo nevyrobí. A co vy?" Geller sklouzl pohledem k Hesseho mrtvole. "Zdá se, že jste sv�j problém také vy�ešil." "Jeden z mnoha." Ková� se pokusil vstát. Op�el se o ruce, pravou mu projela bolest, v

záp�stí snad nem�l jednu kost celou. Trochu to pomohlo, mlha p�ed o�ima zmizela. V místnosti byli s profesorem už jen Dany a Eliot. Falk se v rohu opíral o ze�, obli�ej na krvavou kaši, a s bolestnou grimasou zíral na Hesseho mrtvolu.

"�íkal n�co o proroctví... n�jaké jméno. Rozum�li jste mu n�kdo?" Ková� zavrt�l hlavou, i teuhle pohyb bolel.

„Coted'?" "Co by?!" zask�ípal známý hlas z kouta. "Koukejte vypadnout, �ekáte na

Novej rok?!“ Shrbený Falk dovrávoral k Mallorymu sedícímu u zdi a podal mu ruku,

ale ten zavrt�l hlavou. "Nem�žu, sakra!" vyplivl chuchvalec krve. "Ten náckovskej zkurvenec

ve mn� n�co urval. Po�kám tu na speciálku. N�kdo jim to bude muset vysv�tlit. Postarej se o podnik a mý chlapce. Hlavn� je neu� ty svatouškovský manýry!“

Falk si jen povzdechl. "Dob�e. Hodn� št�stí, Male." Oto�il se k Danymu a Eliotovi. "Nikdo nezbyl?" Dany zavrt�l hlavou. "Co s tím krámem?" ukázal k mohutnému kamennému oblouku, zvenku

zv�tralému a popraskanému, zevnit� naopak hladkému jako sklo, pokrytému fosforeskujícími znaky, které nechápal.

147

NOC HN�VU

"Po�kejte!“ John Ková� se nap�ímil. V náhlém záblesku inspirace došel blíž, zadíval

se na kontrolní panel brány a p�ekvapen� zadržel dech, hodn� se podobal standardním rozhraním transportních terminál� profesora von Wondera v Agentu�e. Rozbušilo se mu srdce. Dotkl se kláves ovládání, tady se nastavovaly sou�adnice cílového sv�ta a vedle prostorové koordináty. Ty první Hesse zm�nil z�ejm� nahodile, aby mohl se zbytkem svých lidí utéct, p�vodní nastavení však z�stalo v pam�ti. Datum odpovídalo únosu profesora Gellera, vrátit ho byla otázka okamžiku. A prostorové sou�adnice? Ková� si znovu vybavil obrazovky profesora von Wondera ve skokovém sále. A� se cestovalo kamkoliv, jedna sada sou�adnic byla vždy stejná, ta která ur�ovala polohu fantomodromu v Agentu�e, majáku v p�elévajícím se mo�i vesmír�. Nikdy si té �ady �ísel nevšímal, ale te� mu dokonalá pam�� okamžit� nabídla obraz, sta�ilo je jen zadat, hotovo.

Ková� rozpa�it� hled�l na bránu. Mohlo to fungovat? A pokud ano, nebylo pozd�? Aspo� Geller...

„Profesore!" houkl. "Poj�te sem! Asi jsem tomu p�išel na kloub. Jak by se vám líbilo, vrátit se dom�?"

Profesor p�išel blíž. "Záleží na tom, jak je to bezpe�né. A co se mnou ud�lají vaši lidé."

„Nevím,“ pokr�il Ková� rameny. "Možná p�ijdete o trochu pam�ti. Není to lepší než z�stat tady?“ " Ur�it�! Na n�co bych zapomn�l docela rád," zabru�el Geller, pohled

up�ený na zmrza�ené ruce. Ková� se zadíval na sv�j prst, ale nebylo tam nic. P�esto se rozesmál,

náhle jako by v�d�l, že to vyjde. Jedním dotekem spustil inicia�ní sekvenci transportu a zadíval se na Falka.

"Díky,“ gestem zahrnul prostor okolo, rozvaliny, mrtvé, pach korditu ve vzduchu.

"Za nic," usmál se Falk, z obli�eje mu stále tekla krev. "Hodn� št�stí! Dávej pozor mezi tou bandou teplouš�. Kdyby n�co, schovám ti tu bednu!"

V kamenném oblouku se rozzá�ilo bílé sv�tlo, Ková� sledoval roze-vírající se prostor a Martin Geller sáhl do kapsy.

148

AGENT JFK - ZATM�NI

"Tady!" hodil Falkovi disk. „Málem bych zapomn�l, d�dictví po mém jmenovci. Toho idiota Erskina zajímal jen ten pitomý virus, o Gellerovu hlavní práci se v�bec nestaral. Jak by se vám líbilo, nemuset už pít krev? Ani tu pravou, leda pro zábavu, žádná žíze�?"

Než sta�il Falk odpov�d�t, profesor sev�el Ková�ovu ruku a ud�lal krok, bílé sv�tlo je p�itáhlo jako výlevka dva chomá�ky p�ny. Slabé trhnutí a záblesk, ani stopa po dezorientaci a pocitu obluzení provázející obvyklé transporty ...

Dopadli z metrové výšky na zem. John uslyšel dunivý hukot, zvedl hlavu a vysoko nad sebou spat�il plout mraky zá�ících �asových fantom� v nekone�ném tanci. Byl doma.

Blázniv� se rozesmál, všude kolem slyšel zmatené hlasy. Vykro�il jim vst�íc - a skácel se jako pod�atý, nem�l dech, v celém t�le mu naráz vybuchla bolest, jako by ho trhali na kusy, krev plná upírského viru mu ho�ela v žilách.

Jen jednou tiše vyk�ikl a pak už nebylo nic.

149

OZV�NY

Listí ševelilo v korunách strom� a n�kde blízko zapípal probuzený pták.

Obloha už modrala, p�esto nad obzorem stále visel srpek m�síce. Falk škrtl sirkou, konec pochodn� se rozzá�il a osvítil d�ev�né lešení s mrtvým t�lem. Sefo�ina tvá� byla klidná, p�esn� jak si ji pamatoval, o�i m�la zav�ené, ruce skrývaly rukavice, rány ve tvá�i zmizely pod vrstvou mejkapu. U pravé paže jí ležel samost�íl a n�ž s hadí hlavou, dosud pokrytý zaschlou krví. Vedle položil Dany krabi�ku kamen� virga. Falk za�al pomalu obcházet lešení, prsty se dotýkal medailonu na jejím krku a p�i tom si snažil vybavit každou vzpomínku a spole�n� strávenou chvíli, aby se myšlenky otiskly co nejhloub�ji a doprovodily ji na cest�, p�esn� jak žádal Zákon.

Dokon�il kolo a podal pochode� Danymu, po n�m ji p�evzal Eliot a nerozhodn� se na n�ho zadíval. Falk jemn� kývl a p�iložil pochode� ke zbytk�m prastaré rakve pod lešením. Vyschlé d�evo vzplanulo jasným plamenem, zahalilo t�lo a Falk otev�el v k�ži vázanou knihu, slova mu drhla v hrdle.

"Matko má na nebi, vzhlédni na m� v m�sí�ním svitu. Bude-li mi dáno krá�et pouští v poledním žáru, nebudu se báti slunce, neb Ty se mnou jsi. Hlavu mou pozvedáš, stíníš mi tvá�, pohár m�j doléváš krví p�ed zraky nep�átel. iny mé Ty pamatuješ a vedeš mne stezkou p�ímou ke Svému prahu, te� stejn� jako na po�átku sv�ta. Uvítej mne a nezapome� mého jména, dokud bude m�síc na nebi. To jsme my!“

Odhodil knihu do plamen� a odcházel, hrdlo sev�ené, o�i se mu leskly, p�esto se neoto�il.

U brány parku �ekala auta se zbytkem Malloryho muž�, kte�í p�ežili útok na laborato�. Dívali se na n�j jak ztracené ovce bez pastý�e a Dany se ušklíbl.

"Co s nimi ud�láme?" "Nejspíš se nau�íme �ídit bar. Pak se uvidí."

150

AGENT JFK - ZATM�NI

„To budc otrava,“ ohrnul Dany nos. Ale v tu chvíli si vybavil Ally, která m�la p�íští týden odjet na univerzitu, celých sedm nocí ...

"Na druhou stranu, zkusit se má všechno," Nastoupili do auta a Falk zabloudil rukou k data disku v kapse. O to se

také musí postarat. Najít n�koho spolehlivého, kdo se na to podívá a p�ípadn� vymyslí, co s tím. Protože jestli správn� pochopil, co mu Geller �ekl, otevíral se p�ed nimi úpln� nový sv�t.

Odjížd�li, Sefo�ina hranice stále plála a vysoko nad ní se po obloze su~ nul malý bod, dopravní letadlo na pravidelné lince Praha - New York.

Na sedadle v první t�íd� v n�m sed�l starší muž s prošediv�lými vlasy a �etl noviny, opatrn�, aby neprobudil ženu a malého chlapce, který spal vedle s hlavou op�enou o jeho rameno. Hlavní zprávou byl teroristický útok skupiny lillithiánských fanatik� na hlavní laborato� Exxycorpu. P�i krvavém st�etu p�išli o život jak úto�níci v �ele se známým vále�ným zlo�ince Hessem, tak podnikatel a filantrop Robert Erskin. Jochen Merek si povzdechl. Slzu za p�ítele set�el už p�ed chvílí, s trpkým v�domím, že bude jediným, kdo pro n�j truchlí. Zadíval se okénkem do tmy. Téhle zem� už m�l po krk. Nechával tu p�íliš mnoho hrob�, Gerdiho, Pantarei... sám pro sebe se usmáL Možná m�la pravdu a cht�lo to nový sv�t.

Odložil noviny a zav�el o�i. Úpln� tak p�ehlédl drobnou zprávu, že se poh�ešuje majitel známého klubu Stephen Mallory, proslulý nikdy nepotvrzenými kontakty s podsv�tím. Kdyby se té noci po útoku na laborato� n�který reportér dostal dost blízko, vid�l by, jak z místa odjíždí dv� auta, jedno s t�žkým nákladem ve tvaru oblouku zakrytým plachtou a docela malým nápisem EF na boku, za volantem sed�l starší muž s bílými vlasy a chladnýma, �ernýma o�ima.

Druhé auto bylo sanitní a když ošet�ovatel Pelc nastoupil další den do práce, všiml si, že v cele po pravé stran� chodby p�ibyl pacient. Kolonka jména v záznamu zela prázdnotou, ale vypadal skoro jako ten milioná� z novin - pochopiteln� nesmysl, protože Erskin byl po smrti, tohle byl upír a navíc úpln� mimo, po�ád jenom �val a žmoulal n�jaký kus železa na krku ...

O pár týdn� pozd�jI ke všeobecnému zd�šení zkrachoval Exxycorp a noviny za�aly plnit zna�n� temné machinace, zatímco ozv�ny dohasínaly, m�síc i slunce vycházeio a �as plynul dál dokonce i pro upíry.

151

OZV�NY

John Ková� sed�l na poraženém stromu a hled�l do nebe. Les tiše šum�l, m�síc stál v úpl�ku, na obloze ani mrá�ek, Tohle byla jeho první procházka venku. Z pražské nemocnice Agentury ho propustili p�edev�írem, po šesti týdnech, z nichž �ty�i strávil v bezv�domí, mezi životem a smrtí. Vlastn� m�l z�stat na l�žku ješt� týden, než se v jeho organismu pln� zregeneruje lidská DNA a on se znovu stane �lov�kem, ale m�l všeho dost, zvlášt� poté, co si p�e�etl poslední noviny. Zmizel v noci, aby ho nikdo nevid�l, jak se plíží chodbami, o dvacet kilo leh�í, bledý stín, který se sotva vle�e a na nikoho rad�ji nemluví, aby si nevšimli co má ješt� po�ád v ústech. Cht�l prost� nasednout a vyjet do tmy, nazda�b�h, ale pak objevil vzkaz za st�ra�em, psaný Andreiným písmem, jen sou�adnice jednoho místa v lese. Zprvu to nechápal, ale te� mu to došlo, tahle mýtina byla skv�lé místo na meditaci, p�íležitost ujasnit si myšlenky, další Andreina laskavost.

N�kde za ním zapraskala v�tévka. Ková� si uv�domil, že tohle ur�it� nebyla srna, a rychle se oto�il. Z lesa za jeho zády se vyno�il malý muž v �erném. Pomalu a naprosto tiše krá�el p�es mýtinu, prasknutí musel zp�sobit schváln�, aby na sebe upozorniL Vypadal jako p�ízrak. Ková� se trpce ušklíbl, ani tady mu nedají pokoj, Oto�il se a znovu se zadíval na nebe, muž se beze sp�chu posadil na kmen vedle n�j, oba dlouho ml�eli.

"Jsem Noel Dwaken,“ p�edstavil se návšt�vník klidn�. "Pamatujete se na m�?“

"Ano," p�ikývl Ková�, "Pozoroval jste m� p�ed kancelá�í Ljuby By-tewské, než jsem vyrazil na poslední akci.“

"Správn�," Dwaken zvedl hlavu k obloze, "Hezký pohled. Je to už dlouho, co jsem si našel �as na n�co podobného. D�kuji."

"Já vás nezval," opá�il Ková� chladn�, "Chcete se jen kochat výhledem, nebo vám jde o n�co konkrétního?“

Dwaken se mírn� usmál, v tom úsm�vu bylo cosi znepokojivého. "Cht�l jsem jen v�d�t, jak se da�í... a pod�kovat. Vím, co jste ud�lal, pro

nás.“ "Nás?" John p�ekvapen� zvedl obo�í a zadíval se na Dwakena pozorn�ji. Vypadal dokonale nenápadn�, jen o�i ho zrazovaly - byly chladné

152

AGENT JFK - ZATM�NI

a staré. Sefora m�la p�esn� takové o�i. Sklouzl pohledem níž a pod rozhalenou košilí zahlédl st�íbrný medaiIon.

"No ne," usmál se unaven�. "Na koho �lov�k nenarazí. Myslel jsem, že je náš sv�t pro upíry trochu nehostinný."

"To ano," p�ikývl Dwaken klidn�. "Dlouhá historie, navíc nep�íliš poutavá. Co vás možná zaujme víc, m�l jsem te� menší práci. Hledal jsem jistého pana Rosse."

Ková�e rázem zpozorn�l. „A úsp�šn�?" "To víte, že ano. Nebylo to t�žké, ležel zakopaný doma na zahrad� i se

svojí ženou, už asi dva m�síce. Oba m�li prost�elenou hlavu, on navíc amputované ruce a vy�íznuté o�i - otisky prst� a sítnicový obraz se kopírují líp s p�edlohou,"

Ková� sev�el rty. "Takže ten Ross, kterého jsem znal, nebyl Ross? Ale co profil DNA? Všichni zam�stnanci Agentury p�ece procházejí kontrolou."

"Ovšem, Profil DNA tam je. Jenže neodpovídá pravému panu Rossovi, ale jeho náhradníkovi. N�kdo s dostate�n� vysokými p�ístupovými právy z�ejm� vym�nil záznamy."

Ková� se ušklíbl. "A toho samoz�ejm� nemáte. Ani chlapa, co se vydával za Rosse."

„Podce�ujete m�, Johne. Toho náhradníka jsem objevil... po jistém úsilí. Bohužel, odmítl sd�lit, pro koho pracuje, Zdá se, že z n�ho m�l ješt� v�tší strach než ze m�. Což je, nepopírám, p�ekvapivý zážitek."

Z Dwakenova úsm�vu Ková�e znovu zamrazilo. "Dobrá! Chci s ním mluvit. Spolehn�te se, že mn� odpoví!" "Neodpoví. Neodpoví už nikomu, v levé spodní stoli�ce m�l uloženu

takovou mikroskopickou kapsli ... samotného m� p�ekvapilo, jak technika pokro�ila od kyanidových plomb,"

"Takže jsme zase tam, kde p�edtím." Ková� se trpce ušklíbl, pocit ho�kosti se vrátil. "V��íte, že už m� to

unavuje? Ty otázky bez odpov�dí. T�eba, pro jak� lidi vlastn� pracuji." "Nerozumím,“ Dwaken zvedl obo�í. "Vaším nad�ízeným je Ljuba

Bytewská.“ "Ano. A nad ní je kdo? Kdo �ídí celou Agenturu? Kde má kancelá�? Dokonce i agenti CIA znají jméno svého �editele - pro� já ho neznám?

153

OZVENY

A lepší otázka, pro� se na n�j ptám až te�'! Vážn� jsem byl jen naivní anebo jste se n�jak postarali, abych se moc neptal?"

"Ale no tak. Nemyslíte, že už trochu p�eháníte?" "Vážn�?" Ková� se ušklíbl. „A co tohle?" Sáhl pod sako a hodil na zem zma�kan� noviny, titulek byl v m�sí�ním

sv�tle st�ží patrný, ale v�d�l, že Dwaken ho p�e�te bez problém�. Význa�ný v�dec zahynl p�i automobilové nehod�, a nad tím fotka Martina Gellera.

"Ud�lali jsme to my?" "Kdo my?" "Agentura! Smazání pam�ti je moc drahé, tak to vy�ešili takhle?“ „Ne. Chápu vaše podez�ení, ale mýlíte se. N�kdy je nehoda opravdu jen

náhoda," Ková� se mu díval do o�í, ale nevid�l nic, ani záchv�v n�jaké emoce. "V�d�l byste v�bec, kdyby to bylo jinak?" "Pravd�podobn�.“ "Ale ne jist�?" "Copak je n�co v život� jisté? V téhle práci?“ Dwaken si povzdechl. "Mimochodem, jistí lidé mne pov��ili, abych vám

tlumo�il drobné napomenutí. Nenadchlo je, když jste odmítl uposlechnout rozkaz k návratu, mimochodem ne poprvé!"

"Dob�e. A m�žete zase vy vy�ídit n�co od m� t�m jistým lidem?" Ková��v hlas p�etékal sarkasmem.

"Ano?" "Vy�i�te jim, že se spletli. Pokud cht�li naverbovat dalšího cínového

vojá�ka, vybrali si špatn�. Jsem pouhý p�šák, ale hrát si se mnou nebudou, jestli nem�žu dostat odpov�di, za�nu si je hledat sám. Pokud s tím cht�jí n�co d�lat, mají nejlepší možnost te�, až se dám do po�ádku, budou to mít t�žší, to se m�žete spolehnout. Rozum�l jste tomu?“

"Dokonale.“ Noel Dwaken se znovu usmál. "Bez obav, vy�ídím. A dám na vás pozor p�i tom obracení kamen�.“ Ková� znovu nedokázal poznat, jestli to bylo varování nebo výhr�žka,

vzpomn�l si na rozplývající se bílé písmo - ale než se mohl na n�co zeptat, Dwaken se op�el rukama o kmen a vstal.

154

AGENT JFK – ZATM�NÍ

„Bylo zajímavé s vámi hovo�it. Opatrujte se, myslím, že se ješt� uvi-díme."

Ud�lal pár krok�, ale pak se zastavil. "Mimochodem, jedna drobnost. Vaše známá agentka Rustová, je te� na

své první misi, že? M�la by dát pozor, nemusí to být takové, jaké �eká. Ten sv�t, kam se vydala - možná byste mohl požádat profesora von Wondera, aby ho prov��il v tom výpo�tu, který mu potají b�ží v záložní opera�ní pam�ti KILLERa, on bude v�d�t, kterém.

Mohlo by to být zajímavé. Sbohem, pane Ková�i." John se p�ekvapen� nadechl- ale než mohl promluvit, byl na mýtin� sám. Ješt� chvíli sed�l a pak se pomalu vydal zp�t k autu. V hlav� mu stále

ví�ily zmatené myšlenky, ale už byl klidný. A� už m�l Dwaken doopravdy v úmyslu cokoliv, cítil, že stojí na za�átku cesty. Zbývalo jen jít dál... a dát si dobrý pozor.

Cestou zp�t do Prahy barvily nebe paprsky nového úsvitu. Byl první, který po dlouhé dob� spat�il, a John Ková� doufal, že jich na své pouti uvidí ješt� hodn�.

The End

155

OBSAH

Pacient C 384 ............ .................................... ............. 5 Pár litr� ...................... .................................... ........... 13 Protistrana ………….. .................................... ........... 19 ekání ....................... .................................... ........... 25 Krvavý kšeft .............. .................................... ........... 31 Žíze� .......................... .................................... ........... 48 Agónie ....................... .................................... ........... 67 Poslední úsvit ............ ................................... , .......... 73 Mallory ...................... .................................... ........... 77 Probuzení .................. .................................... ........... 90 Útok ........................... .................................... ......... 100 Koberce a zrada ......... .................................... ......... 106 Rozchody .................. .................................... ......... 117 Staré ú�ty .................. .................................... ......... 123 Noc hn�vu ................. .................................... ......... 132 Ozv�ny ...................... .................................... ......... 148

156

AGENT JFK 10

- JERUZALÉMSKÝ MASAKR

Atentát na papeže nevyvede Johna Francise Ková�e z míry. Dokonce si zajistí v chrámu svatého Petra místo v p�ední �ad�, aby zhodnotil práci profesionál�. Jenomže �ev motorové pily a plátky masa naporcovaného papeže slouží jako vstupenka k jinému p�edstavení: únosu Ježíše Krista! To je n�co, do �eho se musí JFK se svými kolegy vložit. Tím spíš, že únoscem nemá být nikdo jiný, než SS obersturmbannführer nacistických Waffen SS, proslavený brilantním únosem Benita Mussoliniho. A pokud mise skon�í pro JFK fiaskem, sv�t se zm�ní a �erný Otto nastoupí na Johnovo místo. Vyhazov, je to poslední, s �ím si John F. Ková� d�lá starosti.

157

Narozen 18. 3. 1979 v Pardubicích.

Výtvarník, designer, cyberpunker.

Jan Doležálek pracuje technikou airbrush, št�tcem a akryly, modeluje plastiky, vytvá�í elektronické fotomontáže a malby; na pochybné úrovni fotografuje, profesionáln� ilustruje obálky knih a vytvá�í design webových stránek �i snowboardových prken. Dále experimentuje s animovaným filmem nebo pracuje na vlastním projektu interiérového designu. te sci-fi, horory a spekulativní literaturu, sbírá knihy a monografie známých um�lc�,

ilustrátor� a koncept artist�1 také odborné publikace zabývající se nejr�zn�jšími výtvarnými technikami. Se z�etelem na jejich um�ní a v�du se zajímá o staré kultury, Egypt, Cínu a hlavn� o kultury staré Mezoameriky v �ele s Mayi. Ve své tvorb� se snaží o syntézu um�ní neevropských kultur a nejmodern�jší techniky. Do jeho díla se významn� promítá komputerizace} rozvoj nanotechnologií, vesmírný výzkum, genetické inženýrství.

Obdivuje práci K. Warwicka nebo Stelarca - snahu rozší�it lidský organismus a provést tak um�lou evoluci v podob� kyberizace. Fascinuje ho architektura, hlavn� práce F. I. Wrighta nebo S. Calatravy, stejn� tak i industriální sv�ty pr�myslových stavebl továrenl monstrózních chemi�ek. Preferuje fantastické um�ní s vizemi nebo atmosférou; tvorbu, ve které krystalizuje autorova fantazie v nejr�zn�jších obrazech. Za v�d�í a nejinspirativn�jší moderní autory považuje hlavn� svého oblíbeného Zdzislawa Beksinskeho, dále H.R. Gigera nebo W. D. Barlowa. Do um�ní jako takového �adí i koncept art, ilustrace klasik� sci-fi, jakými jsou Chrls Foss nebo John Berkey i cover art prezentovaný Frankem Frazettou, Zde�kem Burianem, p�ípadn� Luisem Royem. Provozuje vlastní webovou prezentaci "WWW.darkart.cz.

158

Pat�í k nejmladší generaci tv�rc� a p�edstavuje modelový prototyp moderního vyprav��e. Literární zkušenosti získával v renomované sout�ži Ikaros organizované science fiction �asopisem Ikarie. Své do-savadní ú�inkování ukon�il dvojnásobným vít�zstvím v letech 2005 a 2006.

Jan Hlávka je p�íznivcem klasické science fictlon (pat�í k obdivovatel�m sv�toznámého seriálu Star Trek), monumentálních román�} do detail� propracovaných sv�t� a postav s bohatým psychologickým pozadím. I do rozsahem omezeného p�íb�h agenta].F. Ková�e se mu poda�ilo úsp�šn� vt�snat mnohé z tahal co sám v literatu�e vyhledává.

159

Líbila SE VÁM TATO KNIHA?

Další dobrodružství Johna F. Ková�e z odtajn�ných archiv� Agentury EF:

1. Miroslav L:amboch PASERAK Vyšlo v zá�í 05

& Ji�í W. Procházka

2. Ji�í W. Procházka NENI KRVE BEZ OHNE Vyšlo v listopadu OS

& Miroslav Žamboch

3. Miroslav Žamboch MEC A TOMAHAWK Vyšlo v lednu 06

& Ji�í W. Procházka

4. & Ji�í W. Procházka ARMÁDY NESMRTELNÝCH Vyšlo v b�eznu 06

Miroslav 2:arnboch

S. Tomáš N�mec CHLADNÁ HRA Vyšlo v kv�tnu 06

6. Miroslav Žamboch SE SMRTI V ZÁDECH Vyšlo v �ervenci 06

7. Miroslav Žamboch HO�ÍCÍ AND�LÉ Vyšlo v zá�í 06

8. Petr Schink KALIBR .45 Vyšlo v listopadu 06

9. Jan Hlávka ZATM�NÍ

CHCETE V�D�T VíC? Další podrobnosti o sv�t� Johna F. Ková�e, jeho p�átelích a spolupracovnících, celé Agentu�e EF a samoz�ejm� tv�rcích seriálu, pozadí celého projektu a dalších lidech, kte�í p�ispívají k tomu, aby John Francis Ková� byl takový, jakého ho znáte, si m�žete p�e�íst na stránkách

www.agent-jfk.cz

160

Vítejte ve sv�t� nefalšovaného dobrodružství

161

agent

John Francis Ková�

9

ZATM�NÍ

Jan Hlávka

ilustrace Ila obálce: Jan DoležáJek

odpov�dný redaktor: Milena Mat�jková

jazyková redakce: Zuzana Kupková

grafická Úprava: Jan Do]ežálek DTP: Petr Teichmann

tisk: Sprint Praha

Ve spolupráci s EF

vydalo nakladatelství Triton, Praha/Krom��íž jako svou. 1052. publikaci

v edici Trifid svazek �. 205

vydání první 2007

ISBN 978-80-7254-932-0

www_agenf-jfk.cz

Doporu�ená cena 99 K�

162

163