Základní škola a Mateřská škola Nová Bystřice Hradecká 390, 378 33 Nová Bystřice

Absolventská práce

VÝVOJ MEDICÍNY

Bára Regentíková

9. B Vedoucí práce: Mgr. Aneta Přílepková

Školní rok 2017/2018

Prohlášení Prohlašuji, že předložená absolventská práce je mým původním autorským

dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerá literatura a další zdroje, z nichž

jsem čerpala, jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

V Nové Bystřici dne 3. 1. 2018

Jméno autorky: Bára Regentíková

Poděkování Chtěla bych poděkovat Mgr. Přílepkové za odborné vedení, za pomoc a rady při

zpracování této práce.

Anotace Tato práce s názvem Vývoj medicíny byla zpracována jako absolventská práce

při ukončení základního vzdělání na ZŠ a MŠ Nová Bystřice. Práce je zaměřena na

seznámení s historií lékařství.

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 5

1 Pravěk ........................................................................................................................... 6

1.1 Primitivní začátky lékařství - ošetřovatelství ......................................................... 6

1.2 Egypt ....................................................................................................................... 7

1.3 Řecko ...................................................................................................................... 9

1.4 Řím ....................................................................................................................... 11

2 Středověk .................................................................................................................... 13

2.1 Doba poklesu znalostí ........................................................................................... 13

2.2 Morové rány ......................................................................................................... 14

2.3 Nesmyslné druhy léčby ........................................................................................ 15

2.4 První veřejná pitva ................................................................................................ 17

3 Ne příliš vzdálená minulost ....................................................................................... 18

3.1 Objev penicilinu ................................................................................................... 18

3.2 1. a 2. světová válka .............................................................................................. 19

4 Přítomnost .................................................................................................................. 21

4.1 Objevy moderní medicíny .................................................................................... 21

4.2 Moderní technika v lékařství ................................................................................ 23

4.3 Kam směřuje medicína ......................................................................................... 25

Závěr .............................................................................................................................. 27

Seznam použité literatury a zdrojů informací

Knihy a publikace

Elektronické zdroje

- 5 -

Úvod Tato absolventská práce je zaměřena na dějiny a vývoj medicíny, počínaje

nejprimitivnějšími náznaky lékařství až po moderní dobu a dál do blízké budoucnosti.

Má srozumitelně přiblížit dějiny medicíny. Absolventská práce se bude zaměřovat

zejména na důležité mezníky ve vývoji vědy.

- 6 -

1 Pravěk 1.1 Primitivní začátky lékařství - ošetřovatelství

Ošetřovatelství je pravděpodobně nejstarším druhem lékařství. Pravěký člověk jednal

instinktivně stejně tak jako zvířata. Hlavními body léčení zranění, například po styku se

zvířaty, bylo- ležet, nehýbat se, vymývat ránu. Proti různým nemocem byli tehdejší lidé

poměrně dobře imunní. Spoustě přírodních jevů pravěcí lidé nerozuměli, takže začali rozvíjet

tzv. magické myšlení a tím si vysvětlovali vznik blesku, deště, ohně a i chorob. V této době se

začaly uplatňovat např. amulety a talismany. Lidé věřili v jejich moc a nosili je uvázané

například kolem zápěstí, kotníků nebo i kolem pohlavního údu. V době bronzové panoval

názor, že nemoci způsobují zlí duchové či démoni. Známo bylo i to, že bolest hlavy způsobuje

červ, který se zavrtal pod lebku. Tento problém řešili tzv. trepanací lebky, což znamenalo, že

ostrým předmětem vyvrtali postiženému do hlavy malou dírku, aby červa vypudili. Prováděli

to v plné příčetnosti a způsob moc účinný nebyl, když pacient nezemřel při strašných

bolestech hned, dostavila se smrt za pár hodin, a tak si od bolestí hlavy ulevili až na onom

světě.

- 7 -

1.2 Egypt Z dob starověkého Egypta se dochovaly různé papyry, které dokazují vysoké

lékařské znalosti, ačkoliv v tuto dobu šlo lékařství ruku v ruce s magií. Právě díky těmto

papyrům si můžeme vytvořit představu o lékařství v této době. Nejcennějšími jsou:

Papyrus káhunský - pochází z doby1900 př. n. l. Byl objeven roku 1889 ve

troskách faraonského paláce v Káhunu. Je to dokument o ženských chorobách,

stanovení těhotenství a určování pohlaví plodu. V tomto papyru se píše také z části o

veterinárním lékařství.

Papyrus Ebersův - je z doby 1500 př. n. l. a byl objeven v roce 1862 Georgem

Ebersem v Thébách. Obsahuje 875 různých receptů bez logického zařazení. Pojednává

o dětských, ženských, ušních, očních, kožních chorobách. Dále jsou tu magická

zaříkávadla na zahnání posedávajících duchů a zmínky o duševních chorobách. Papyrus

zmiňuje péči o duševně nemocné, bylo o ně pečováno v chrámech pomocí různých

cvičení, procházek v zahradách, projížděk po Nilu. Na jejich programu byla také

zábava, poslech hudby a tanec. Tento papyrus je zatím nejvýznamnější a nejdelší.

Papyrus Smithův - pochází z doby asi 1700 př. n. l. Získal ho americký

egyptolog Edwin Smith roku 1862. Údajně pochází ze stejné hrobky jako Ebersův

papyrus. Tento papyrus je učebnicí traumatologie, takže pojednává o chirurgické péči o

úrazech hlavy, páteře, kostí, nosu, brady, uší atd. Obsahuje přesný popis a plán

klinického popisu, stanovení konečné diagnózy a doporučenou léčbu.

Samozřejmě existuje více lékařských papyrů např. Berlínský papyrus,

Londýnský papyrus, nebo třeba Leydenský papyrus, který obsahuje pouze magické

formule.

Lékaři ve starověkém Egyptě se vůbec nezabývali porodem, to měly na starost

kněžky, ty měly funkci porodních bab. Bohaté ženy rodily v chrámech, v podřepu,

většinou asistovalo více porodních bab a lékař byl přizván pouze při komplikacích.

Papyry se o porodech nezmiňují, pravděpodobně proto, že porody byly považovány za

normální součást lidského života. Už v této době se používala různá vykuřovadla

k vyvolání porodu nebo zesílení porodních stahů. Na kojení se kladl velký důraz, bohaté

ženy měly i několik kojiček. Děti byly považovány za dar od Boha a starali se o ně

vychovatelé a ošetřovatelky.

- 8 -

Na hygienu se kladl velký důraz, v některých domácnostech byly dokonce

koupelny a záchody se splachováním, avšak odpadní voda tekla přímo na ulici.

Egypťané se myli dvakrát denně a před jídlem, mýdlo nebylo známo. Pokožku umývali

pískem a oleji, natírali mastmi. Vlasy zkracovali, aby se v nich neusazoval hmyz. Zuby

si čistili dřevěnými kartáčky a žvýkali kuličky z myrhy, aby odstranili zápach z úst.

Ženská kosmetika byla na vysokém stupni, byly známy i recepty proti vypadávání vlasů

a vráskám. Tělo si natírali vonnými oleji a dlouhými linkami zvýrazňovali oči.

Egypťané hojně přispěli k mechanickému způsobu hojení ran. Používali dlahy

k znehybnění poraněné končetiny, pokoušeli se sešívat rány. K tomu používali lněnou

nit, jemné pásky ze zvířecích střev nebo obří mravence (mravence přiložili k ráně, jejíž

konce byly přitažené k sobě,mravenec se zakousl, a tak spojil části k sobě). Jsou známy

i záznamy o pomocnících lékařů, kteří ošetřovali pouze dělníky na staveništích.

Dokonce byla známa i trepanace lebky, jejíž ztracené části byly nahrazeny zlatou

destičkou.

Se vznikem Nové říše, ale mizí primitivní vědecký přístup a nahrazují ho

pověry, víra v nadpřirozené síly, démony a duchy. Na místo lékařů nastupují kněží -

zaříkávači. Využívá se exorcismus, protože se umocňuje víra v to, že nemoci způsobují

démoni a duchové, kteří se tímto způsobem vypudí z těla. Je doloženo i podávání léků

obsahujících zvířecí výkaly. Pomocí těchto léků se měl u démona vypěstovat odpor

k lidskému tělu a ten ho měl opustit.

- 9 -

1.3 Řecko Péče o nemocné ve Starověkém Řecku měla velký vliv pro dnešní medicínu.

Hippokrates – (460-377 př. n. l.) je považován za největšího lékaře antického

Řecka a zakladatele vědeckého lékařství. Žil v době rozkvětu věd a umění v Řecku.

Zamítal všechny nevědecké, mystické představy o zdraví člověka. Příčiny nemocí

hledal ve vnitřních a zevních podmínkách lidského života. Kladl důraz na individuální

léčení a přístup k nemocnému. Podle Hippokrata v těle působí čtyři základní šťávy –

krev, hlen, žlutá žluč a černá žluč, které musí být neustále v rovnováze. Šťávy musí být

neustále doplňovány potravou, pokud jsou v nerovnováze, zaplaví mozek a způsobí

duševní poruchy. Léčba nemocných spočívala v pouštění žilou a podávání různých

projímadel a močopudných látek. Hippokrates začal používat uspávací látky např. rulík,

nebo šťávu z nezralých makovic (opium = řecky šťáva). Dalším způsobem péče o

nemocné bylo přikládání teplých zábalů, které měly vyvolat pocení. Po Hippokratově

smrti dochází asi na 300 let k ustrnutí vývoje medicíny i péče o nemocné. Lékařství se

věnují pouze muži a ženy se uplatňují jako porodní báby. Ve starověkém Řecku lidem

- 10 -

záleželo na tom, jestli se narodí chlapec nebo děvče. V této době byli žádoucí chlapci a

dívky byly běžně po narození odkládány, nebo i usmrcovány.

Osobní hygiena byla na vysoké úrovni. Lidé se mohli koupat v kašnách, ovšem

nebylo dovoleno koupat se v nádržích zachycujících pitnou vodu (prevence infekce).

Řekové měli skromné koupelny vybavené umyvadly na koupání nohou a výše

položenými umyvadly na mytí rukou. Povinnost mytí rukou před jídlem byla

samozřejmostí. Mýdlo neznali, někteří se třeli pískem a Athéňané místo něj používali

sodu. Řekové začali budovat lázně, byly vytápěné a zdržovali se tu hlavně chudí lidé,

aby se ohřáli, některé místnosti byly vyhrazené pouze pro ženy.

S městkou hygienou na tom tak dobře Řekové nebyli. Města neměly vodárny ani

vodovody. Záchody ještě také nebyly známy, používaly se nočníky, jejichž obsah se

stejně tak jako splašky vyléval z oken na ulici, nebo do otevřených kanalizací uprostřed

ulice. Epidemie ve starověkém Řecku nebyly zvláštností.

Řekové jedli třikrát denně. Snídaně i oběd byl jednoduchý a lehký, ale na

přípravu večeře se kladl velký důraz. Jídelníček byl obvykle vegetariánský a skromný.

Jedlo se převážně ovoce, luštěniny a mléčné výrobky. Masa jedli obvykle málo, protože

bylo, kromě vepřového, drahé. Více než maso savců se jedly ryby. Na hostiny si moc

nepotrpěli, jediným přepychem bylo víno.

- 11 -

1.4 Řím

Do příchodu řeckých lékařů do Říma ve 2. st. př. n. l. měla léčba nemocných nevědecký

charakter. V Římě působilo hodně cizích lékařů, nejprve z Řecka, později z Alexandrie, a

někteří z nich byli váleční zajatci. Římané se věnovali především vojenským, stavitelským a

státnickým problémům, a tak si starosti s nemocnými příliš nepřipouštěli. Římané si

vysvětlovali příčiny nemocí jako hněv boží, a proto léčba nemocných spočívala v různých

náboženských rituálech, modlitbách, obětech a usmiřování bohů. Římané zakládali nemocnice

tzv. valetudinaria (z latinského valetudo=zdraví), která byla určena pro otroky, později pro

nemocné obyvatele a raněné vojáky.

Prvním úspěšným lékařem v Římě byl Asklepiades (124-56 př. n. l.), velmi vzdělaný

řecký lékař, který studoval v Athénách a Alexandrii. Jeho lékařské metody byly účinné a

příjemné, tvrdil, že zdraví člověka je závislé na stálém pohybu hmotných částeček atomu, ze

kterých je tělo složeno. V léčbě nemocných se zaměřuje na pocení, koupání a omývání, také

byl zastáncem lázní a tělesných cvičení. Při péči o duševně nemocné odmítal pouštět žilou,

užíval masáže, koupele, stálé zaměstnávání nemocného, změnu životosprávy a dietu. Učil, že

dobrý lékař má pohotově určit dvojí až trojí možnost léčení.

- 12 -

Hygiena měla mnohem vyšší úroveň než v Řecku, koupelna, vodovod a kanalizace byla

téměř v každém domě. Bylo zakázáno pohřbívat mrtvé ve městě, duševně nemocní měli

poručníka a u zemřelých rodiček byl nařizován císařský řez. Římané zakládali lázně a

objevují se i první počátky karantén, kde byli nemocní morem, aby se zabránilo šíření nákazy.

Později byla stavěna leprosália pro nakažené leprou.

Péče o vojáky byla dotažena do dokonalosti pro neustálé vojenské bitvy. Na bojišti bylo

k dispozici několik lékařů a ranhojičů, aby mohli okamžitě pomoct raněným. Římané stavěli

vojenské lazarety, jejichž součástí byly i lázně s propracovanou kanalizací.

- 13 -

2 Středověk 2.1 Doba poklesu znalostí

Po rozpadu Římské říše a otrokářské společnosti se mocným prvkem společnosti stává

církev. Ideologie křesťanství se stala pomůckou k upevňování moci pánů a nástrojem

k udržení poslušnost nevolníků a jejich bídy. To podmiňovalo zdravotní stav nižších

společenských skupin obyvatelstva. Léčba nemocných se stala dalším mocným nástrojem

církve, ta položila základy klášterní medicíny, která stála převážně na základních potřebách a

péči o chudé, nemocné a postižené lidi. Klášterní medicína uplatňovala hlavně léčbu pomocí

správné životosprávy a stravy, ale také léčbu chirurgickou a medikamentózní.

Války měly vždy velký vliv na vývoj ošetřovatelství. Velké množství raněných vojáků,

špatné hygienické podmínky lazaretů a nedostatečné znalosti zdravotnického personálu, vedly

k propukání epidemií. V této době byly kontaminované rány většinou smrtelné, vojáky

sužovaly hromadné infekce a často se stávalo, že nemoci zabily více lidí než nepřítel. V letech

1095-1121 byly vedeny křižácké výpravy proti muslimům, které byly z ošetřovatelského

hlediska velmi významné a to proto, že vedly k vytvoření dobře organizovaných vojenských

ošetřovatelských řádů. Mezi nejvýznamnější z těchto řádů patřili maltézští rytíři a rytíři sv.

Lazara, kteří budovali lazarety, kde neošetřovali jen vojáky, ale i poutníky, kteří se zranili

nebo onemocněli při pouti do Svaté země. Mnoho ošetřovatelských tradic dnešní doby má

kořeny právě v období datovaného až do svatých válek. Sem patří např. přísná morálka,

lékařské vizity a způsob uspořádání lékařských jednotek.

Péče o duševně nemocné byla ve středověku nejhorší ze všech časových úseků. První

domněnkou o příčině nemoci byla posedlost ďáblem. Hodně duševně chorých lidí bylo

„léčeno“ pomocí exorcismu a různých rituálů, spousta z nich byla upálena na hranici. Do

azylových domů a psychiatrických léčeben se chodilo spíše za trest. Pacienti byli týráni a

jejich stav se většinou jen zhoršoval. Umisťovali je do temných kopek, kde dožívali své

životy. Ale ne vše bylo tak zlé, existovali církevní kněží, kteří chodili za pacienty s cílem je

vyzpovídat, což opravdu mohlo pacientům ulevit. Během osvícenství za vlády císaře Josefa II.

byly budovány azylové domy, které měly pravidla, a pacienti nebyli vnímáni jako odpad

společnosti, ale opravdové lidské bytosti.

- 14 -

Úroveň hygieny značně poklesla. Církev hlásala, že Bůh spasí pouze chudé, hladové a

špinavé, dále také, že čistota je znamením bohatství, a to je hřích. Myli se pouze dvakrát do

roka, ruce neumívali před ani po jídle, ani po vykonání potřeby. Později se rozšířil i názor, že

voda je škodlivá a přenáší mor. V 15. – 17. století naštěstí začnou propagovat hygienu

nevěstky a v Benátkách si lidé dopřávají dlouhé lázně, při kterých jedli hodně jídla, ale někdy

se stalo, že někdo v lázni usnul a utopil se.

2.2 Morové rány Mor, známý také jako „černá smrt“, je nemoc považovaná za symbol utrpení

nebo ji spojujeme s ďábelskými kletbami. V dnešní době je naštěstí už dobře léčitelná,

ale v dřívějších dobách byl mor zodpovědný za masové vymírání celých měst a vesnic,

a to hlavně z důvodu, že obyvatelé neznali příčinu choroby a ta se rychle šířila. Existují

tři druhy moru:

1. Dýmějový mor – nejznámější forma moru. Nakaženým se na těle

tvořily boláky tzv. dýměje = buba, která byla plná bakterií. Sužovaly

je silné bolesti hlavy, horečka a zimnice. V průběhu nemoci docházelo

k zčernání pokožky, rozpadu vnitřních orgánů a krvácení. Člověk

nakonec v bolestech umíral.

2. Plicní forma – nejčastější forma moru. Plicní mor se šířil rychle

(kapénkovou formou) a také měl rychlý průběh. Nakažení měli

- 15 -

horečky, kašel a bolesti na hrudi. Lidé s touto formou moru nejčastěji

zemřeli na chrlení krve.

3. Střevní forma – vyskytovala se nejméně, nákaza se šířila pomocí

kontaminované potravy.

Proti moru se ve středověku bojovalo izolací nakažených příchozích lidí.

V Benátkách tato izolace trvala 40 dní (odtud pochází slovo karanténa – z italského

quaranta). Dalším způsobem byli hlídači. Tento způsob spočíval v tom, že domy

s nakaženými se zapečetily a nikdo a nic z domu nesmělo ven, bohužel v domě museli

zůstat i lidé zdraví. K domu byli přiděleni dva hlídači, jeden na denní, druhý na noční,

kteří rodinu hlídali a obstarávali základní potřeby rodiny, jako např. obstarávání jídla a

vody, přivolávání lékaře atd. Tento způsob, ale nebyl moc účinný, protože dost rodin se

chovalo agresivně a jednoduše hlídače zabili a utekli. Také bylo doporučeno vykuřovat

domy kadidlem, sírou, pryskyřicí a voňavkami. Souhrnně se dá říct, že ve středověku

neexistovala žádná účinná obrana proti moru. Péče o nemocné tedy spočívala

v zajišťování základních potřeb, zchlazování při vysokých horečkách a emocionální

pomoc. Pohřby se konaly pouze v noci, nikomu z rodinných příslušníků nebylo

dovoleno doprovodit zesnulé. Těla se házela do hromadných hrobů za městem a

zasypávala vápnem, když už nezbylo dost lidí na kopání hrobů, tak se mrtvoly vršily za

městem na hromady a pálily.

2.3 Nesmyslné druhy léčby Za dob středověké medicíny bylo nejoblíbenější léčbou na všechno pouštění

žilou. Samozřejmě byly i specifické léčby na různé nemoci např.:

- 16 -

• Fyzická zranění byla léčena zajímavým způsobem, tehdejší lékaři se

nebáli drastičtějších opatření. Bylo známo, že nejlepším způsobem na

zastavení krvácení je použití hnisu. Středověcí lékaři netušili, že

přítomnost špíny může vést k infekci, a tak to tam vypadalo všelijak.

Jeden arabský lékař popsal situaci lékařství v Evropě. Ve spise se psalo o

zraněném rytíři, který se dostal do péče arabského lékaře, ten ho léčil

pomocí obkladů a léků. Avšak rytíř se dostal do péče evropského

chirurga, který po krátkém vyšetření usekl muži nohu sekerou. Ten na

místě zemřel. A tento expert dostal do péče ženu s bolestmi hlavy, kterou

předtím ošetřoval ten stejný arabský lékař. Ten nasadil klid na lůžku a

dietu. Evropský chirurg ženě diagnostikoval démona v hlavě. Proto

rozřízl kůži, odstranil část lebky a povrch posypal solí. Žena sice

zemřela, ale chirurg označil operaci za úspěšnou, protože démon byl

vyhnán.

• Nejvíce nepříliš účinných způsobů léčby věnovali středověcí lékaři

moru. Lékaři byli přesvědčeni, že mor pochází ze zkaženého vzduchu, a

tak doporučovali pálit různé byliny, to by bylo ještě poměrně v pořádku,

ale doktoři doporučovali také vysedávat ve stokách, aby jejich zápach

překryl zápach moru. Oblíbeným způsobem bylo také pšoukat do nějaké

nádoby a dávat nakaženému vdechovat plyn, což mělo mít podobný

účinek jako vysedávání ve stokách. Další způsob, jednu dobu

považovaný za nejúčinnější, byl oholení zadku živé slepici a tím si pak

třít morové boláky. A samozřejmě pouštění žilou.

- 17 -

2.4 První veřejná pitva 8. června 1600, byla Janem Jeseniem na půdě pražské univerzity uskutečněna

první veřejná pitva, která výrazně přispěla k rozvoji anatomie. Pitva mužského těla

trvala 5 dní a přihlíželo jí 5000 osob. Přednášku o pitvě Jesenius později vydal tiskem.

Odborná veřejnost tuto událost přijala s nadšením, obyčejní lidé ji spíše odsuzovali.

Tato pitva se dá považovat za vůbec první veřejnou a dokumentovanou pitvu. Jesenius

byl český humanista slovenského původu, studoval medicínu a filozofii, po studiích

působil jako rektor na pražské univerzitě. Po bitvě na Bílé hoře byl obviněn z urážky

majestátu, zatčen a 21. června 1621 mu Jan Mydlář při popravě 27 českých pánů na

Staroměstském náměstí vyřízl jazyk a poté ho sťal.

- 18 -

3 Ne příliš vzdálená minulost 3.1 Objev penicilinu

V roce 1928 britský vědec Alexandr Fleming objevil penicilin, jeden

z nejdůležitějších léků v historii lidstva. Pravdou je, že Fleming byl tak trochu

nepořádník a penicilin objevil úplnou náhodou jako plíseň ve špinavé Petriho misce.

Plíseň byla usazená na agaru (přírodní polysacharid s vysokou gelující schopností,

používá se např. k ochucování, při výrobě papíru, jako stabilizátor a je součástí pudingů

a želé). Tato plíseň hubila mikroby kolem a zjistil, že hubí většinu mikrobů, které při

výzkumu použil, kromě mikrobů tyfu. V laboratořích začali plíseň pěstovat ve velkém.

Tato látka zabíjela všechny bakterie, ale rychle (hodiny až dny) ztrácela své schopnosti.

Další problém, na který narazil, bylo, že nedokázal penicilin izolovat čistý, protože

vývar, jenž se používal, nešel dobře využít v normální lékařské praxi. Několik vědců se

o izolování čistého pokoušelo, ale žádný neuspěl. Izolovat penicilin se podařilo až

oxfordskému chemikovi Ernstu Chainovi a biochemikovi Howardu Floreyovi

v květnu 1940. Brzy byl penicilin otestován na laboratorních zvířatech a roku 1941

podán prvnímu člověku. Tento muž umíral, po podání penicilinu se jeho stav zlepšil, ale

pro nedostatek zásob nebylo možné pacienta vyléčit, a tak zemřel. Později byl lék podán

dalším třem pacientům, dva vyléčil, ale třetí zemřel na jiné zdravotní komplikace.

Nastal nový problém, kdo bude lék vyrábět. Britská vláda si za války nemohla dovolit

penicilin vyrábět a soukromé továrny to odmítly kvůli malým výnosům. Florey s jedním

kolegou odjel do USA, kde se pokusili jeho výrobu zajistit. V mykologickém ústavu v

Peorii se povedlo zvětšit produkci plísně pomocí kukuřičného výluhu, ta ale penicilin

neprodukovala. Pouze na jednom melounu plíseň penicilin produkovala, z něhož

vznikly všechny plísňové kultury, ze kterých se dnes penicilin vyrábí. V září 1942

začaly největší farmaceutické společnosti s výrobou penicilinu a v roce 1943 se již ve

velkém množství dodával do armády na léčení zraněných. Dne 25. října 1945 získal

Fleming, společně s Floreyem a Chainem Nobelovu cenu za medicínu.

- 19 -

3.2 1. a 2. světová válka Za války více než polovina vojáků nezemřela na přímé zranění, ale na důsledky různých

infekcí. Mnohá z válečných infekčních onemocnění byla spojena s různými druhy zranění,

nebo s extrémními podmínkami, kterým byli lidé vystavováni. Jiná však vznikala ze

sníženého zdravotního dohledu tj. zhoršené hygienické podmínky, přesuny velkého množství

obyvatel, při kterých se zavlékala infekční onemocnění na nová území. Za první světové

války bylo na území Československa zaznamenáno několik menších epidemií malárie.

Moderní válka přinášela nemoci a zranění, na které lidstvo nebylo zvyklé. Výbušniny

způsobovaly tržné rány a následnou infekci tetanu, celkovou gangrénu a nebezpečí v podobě

tzv. zákopových nohou čekalo i ty, kteří žádné zranění neprodělali. Stání v chladných

podmáčených zákopech a nedostatek pohybu vedlo k opuchnutí nohou, poškození nervů a

odumření tkáně, což mohlo vést až k nutné amputaci.

Jednou z té spousty nepříjemných věcí v zákopech byly vši. Bohužel ty zákopové byly

až smrtící. My všichni známe vši, které se skrývají ve vlasech (veš hlavová) a znepříjemňují

nám život, sice je nemáme v lásce, ale jsou neškodné. Za první a druhé světové se hojně

vyskytovaly vši šatní, které jsou v současnosti velmi vzácné. Rozdíl je v tom, že na rozdíl od

vši hlavové se vyskytuje hlavně na trupu, přežije dlouhou dobu mimo tělo, nebo v šatech a

hlavně dokáže přenášet smrtelné infekční onemocnění. Jde o skvrnitý tyfus, též známý jako

skvrnivka epidemická. Tato nemoc se hojně šířila i ve věznicích. Projevovala se fleky po těle,

otupělostí (odtud pochází slovo typhos = mlhavý, kouřový), horečkou, bolestí hlavy,

poškozením endotelu (buněčná výstelka cév). To vedlo ke srážení krve v cévách, gangréně

(jde o odumřelou tkáň, obvykle způsobenou bakteriální infekcí, nebo poraněním) a následné

- 20 -

smrti. Za první světové války byla tato nemoc rozšířena hlavně na východní frontě, jen

v Rusku zabila více než 3 miliony lidí, dále v Polsku a na Balkáně. Na západní frontě

pomáhalo proti tyfu řízené odvšivování stanic, ale ani po válce nebyla tato nemoc zažehnána a

do roku 1922 zabila přibližně ještě další 3 miliony lidí.

Další válečnou nemocí byla tzv. zákopová horečka, ta byla úzce spojena se skvrnitým

tyfem. Zákopová horečka byla poprvé popsána v průběhu první světové války. Tomuto

bakteriálnímu onemocnění dočasně podlehlo více než milion vojáků. Projevy nemoci bývají

ztotožňovány s tyfem, kvůli vyrážce na trupu, ale skutečným problémem jsou vysoké horečky

opakující se v cyklech během několika dnů až týdnů. Horečka po čase sice zmizí, ale

organismus je tak vyčerpaný, že v kombinaci s dalšími válečnými útrapami nakažený většinou

zemřel.

- 21 -

4 Přítomnost 4.1 Objevy moderní medicíny

Medicína se za těch několik let vyšplhala dost vysoko. Už známe lék na většinu

nemocí, je jich jen málo, kterých se nyní opravdu bojíme. Je tolik věcí, které stihlo

lidstvo v medicíně dokázat, že se to dá jen těžko vyjmenovat.

Léčba pomocí kmenových buněk je velice slibný způsob k léčbě hned několika

onemocnění, díky jejich schopnostem jsou středem zájmu vědců již několik desítek let,

ale dosud se zaznamenal prokazatelný úspěch pouze při transplantaci kostní dřeně

(nemocnému se aplikují krvetvorné kmenové buňky dárce). Kmenové buňky jsou

buňky, které jsou schopné obnovovat poškozené nebo opotřebované části těla.

V lidském těle se nacházejí skoro v každém orgánu, ale pouze ve velmi malém

množství.

Syntetická krev – krevní náhražka je označení pro syntetickou náhražku lidské

krve. Jde o vodnou emulzi perfluorovanou uhlovodíky (jsou to sloučeniny obsahující ve

svojí molekule pouze atomy uhlíku a fluoru), které mají skvělou schopnost rozpouštět

plyny. Používá se jako transfúze při velkých ztrátách krve, když není dostatek skutečné

krve, také při léčbě popálenin. Používání této krve však není úplně ideální, protože

aplikování je podmíněno silným okysličení organizmu, což může vést k jeho poškození.

V roce 1951 se podařilo americkému chemikovi Carlu Djerassimu synteticky

vyrobit hormon norethisteron, který se stal základem antikoncepční pilulky. Jako první

s touto myšlenkou přišel rakouský profesor Ludwig Haberland, který vycházel z faktu,

že žena během těhotenství znovu neotěhotní díky produkci hormonu progesteronu. Na

stejném principu fungují i dnešní antikoncepční pilulky. V roce 1960 se objevila pilulka

v prodeji v Americe, 1961 i ve Velké Británii. Tento objev silně ovlivnil vyspělou

společnost nejen pozitivně, ale také negativně, protože vedla ke snížení porodnosti.

- 22 -

- 23 -

4.2 Moderní technika v lékařství V současné době si téměř nedokážeme představit lékařské zákroky a vyšetření

bez použití technologií. Tyto stroje medicínu posunuly o spoustu kroků dopředu. Už je

samozřejmostí počítačová technologie, pomocí které lékaři získávají a zpracovávají

obrazová data, pokročile analyzují EKG, dokonce se s jejich pomocí provádí robotické

operace.

Vrcholem medicíny je právě robotická operace, kdy za chirurga operuje naprosto

přesný robot a tím se vyvarují komplikace jako je třes, únava atd., kvůli kterým by

mohla být operace pokažena. V České republice takovéto operace umožňuje robot

daVinci.

Velice nápomocné pro lékaře jsou i zobrazovací metody. Obrazy zobrazené

pomocí počítačů jsou nedocenitelné u různých vyšetření a operací, kdy není nutné

použití invazivních zákroků. Nejdůležitější je např. ultrazvuk, nebo rentgen.

Rentgenové zobrazení snímku je nejstarší, je vhodný k zobrazování tvrdých tkání

(kosti), dnes se již můžeme setkat s digitálními rentgeny, které přenáší obraz přímo do

počítače, místo na film. Ultrazvuk je založen na zpracovávání ultrazvukových signálů,

které neslyšíme, není vhodný na zobrazování tvrdých tkání, protože jimi špatně

prochází. Výhodou je, že nemusíme podstupovat žádné ozáření a vyšetření se dá

zopakovat v intervalu několika minut, hodin.

Další zajímavou technologií v medicíně jsou nanotechnologie. Zatím navazují

především na molekulární medicínu, ale v budoucnosti by mohla mít širší pole

působnosti. Zkoumají se možnosti toho, že by se mohly zkonstruovat miniaturní

senzory, nebo dokonce údržbářští nanoboti. Nanomedicína by se dala pravděpodobně

použít ve všech oborech lékařství. V zobrazovacích metodách by se dala využít při

magnetické rezonaci. V chirurgii by se dalo využít nanostrukturních materiálů, ukazuje

se totiž, že povrch některých takových materiálů výrazně usnadňuje vhojení cizorodého

tělesa do organismu. V onkologii by se mohly použít při určování rozsahu nádorového

onemocnění a jeho ničení.

- 24 -

- 25 -

4.3 Kam směřuje medicína Lékaři a vědci stále vyvíjejí nové léky, nové metody léčby, až si říkáme, co vše

už za pár let bude nového. Můžeme se pouze dohadovat, ale některé budoucí léčby jsou

vysoce pravděpodobné.

Australané vyvíjí syntetické oko. Jejich cílem je vytvořit webkameru

s počítačem, která by byla zavedena do části mozku, která má na starost zrakový vjem.

Zařízení by se mohlo podobat brýlím s kamerou, její obraz by zpracovával počítač a

poté jako elektrické impulzy bezdrátově vysílal ke snímačům v mozku. Zatím není

cílem nahradit zdravé oko, ale alespoň přenést do mozku obraz, díky kterému by pacient

mohl vnímat alespoň kontury objektů okolo sebe.

Rakovina bude léčena pomocí virů a bakterií. Clostridium novyi je bakterie

způsobující nebezpečné choroby. V laboratoři doktora Saurabha Sahy se podařilo

z dědičné informace bakterie odstranit geny způsobující produkci škodlivých toxinů,

čímž z ní vytvořil nadějného bojovníka s rakovinou. Jedné z jeho pacientek se zhoršil

stav, její nádor postihl plíce, játra a kosti nohou a ramenou, a tak se rozhodl bakterie

vyzkoušet. V místě vpichu se pacientce utvořil bolestivý vřed, nejdříve to vypadalo, že

jí spíše přitížil, ale po třech dnech se začal nádor zmenšovat. Sice nedokázal rakovinu

vyléčit, ale zažehl jiskru naděje na uzdravení.

Věda rozhodně nestojí a posunujeme se dál a dál za hranice. Už neděláme

krůčky, ale přímo skoky. Kdo ví, co přinese zítřek.

- 26 -

Vir na rakovinotvorné buňce, pomáhá nasměrovat pozornost imunitního systému

- 27 -

Závěr Toto téma jsem si vybrala, protože mě zajímalo a dalo se k němu vyhledat hodně

informací. Z celé té cesty napříč medicínou jsem se dozvěděla spoustu nových

informací a doufám, že tato práce něco přinese i někomu jinému. Znám teď hned

několik „šíleností“ z vývoje lékařství, o kterých jsem neměla ani tušení. Můj názor na

současnou medicínu se změnil, sice ne nějak výrazně, ale obdivuji osobnosti, které se

zasloužily za to, že žijeme bez té spousty ohavností, se kterými se muselo potýkat

lidstvo v minulosti. Ještě jednou chci poděkovat Mgr. Přílepkové za ochotu a pomoc při

zpracování absolventské práce.

Seznam použité literatury a zdrojů informací

Knihy a publikace

1. Lékařství v průběhu stalet – Sherwin B. Nuland

2. Dějiny medicíny v datech a faktech – L. Niklíček , K. Štein

3. (Děsivá věda) Mizerná medicína – Nick Arnold

Elektronické zdroje

1. https://www.wikiskripta.eu/w/Dějiny_ošetřovatelství/Středověk

2. https://www.wikiskripta.eu/w/Péče_o_nemocné_v_době_středověkých_epidemií

3. https://zoommagazin.iprima.cz/historie/dobry-den-mozek-ven-tak-vypadaly-operace-

ve-stredoveku

4. https://www.stoplusjednicka.cz/kdyz-lecit-tak-poradne-stredovek-se-nebal-pouzit-

nejdrastictejsi-metody

5. http://www.sokujiciplaneta.cz/historie/sub-silene-praktiky-stredovekeho-lekarstvi

6. http://www.kultura21.cz/historie/12490-praha-jan-jesenius-vyroci-prvni-verejne-pitvy

7. https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexander_Fleming

8. https://technet.idnes.cz/prvni-svetova-valka-nemoci-a-umrti-dt1-/veda.aspx?c

9. https://21stoleti.cz/2007/02/19/6-nejzajimavejsich-objevu-v-medicine/

10. https://www.novinky.cz/zena/zdravi/417973-kde-kmenove-bunky-pomahaji-a-kde-

vzbuzuji-falesne-nadeje.html

11. https://cs.wikipedia.org/wiki/Krevní_náhražka

12. https://21stoleti.cz/2005/02/18/10-nejvyznamnejsich-objevu-20-stoleti/

13. https://www.wikiskripta.eu/w/Nanotechnologie_v_medicíně/Nanomedicína

14. http://vtm.e15.cz/pocitace-v-medicine-ukladaji-zobrazuji-analyzuji-a-leci

15. https://www.zive.cz/clanky/medicina-budoucnosti-roboti-v-tele-a-kamera-misto-

oka/sc-3-a-180805/default.aspx

16. http://www.pharmapoint.cz/zajimavosti/medicina-v-budoucnosti-rakovinu-vyleci-

chytre-viry-a-bakterie/