1

Eike Braunroth

Kooperace s přírodouv harmonii s přírodními bytostmiZ německého originálu In Harmonie mit den Naturwesen in Garten, Feld und Flur (1997)

přeložil Radomil Hradil (2001)

KOOPERACE S PŘÍRODOU je nejen název knihy, ale též pojmenování nové metody spolupráce se všemi živými tvory. Při uplatnění této metody přestávají být slimáci nebo mandelinky škůdci a stávají se v našich očích pomocníky rostlin.

Když pochopíme smysl existence těchto tvorů a naučíme se je milovat, přestanou nám škodit. Jejich škodlivé chování je jen reakcí na náš strach a naši nenávist.

Kooperace s přírodou, aplikovaná ve vlastní zahradě, naplní nitro zahradníka klidem a vede k vyřešení problémů se škůdci a chorobami rostlin. Jak se této kooperaci naučit, o tom je tato kniha.

2

DĚKUJEME NAŠÍ MATCE ZEMI,

která nás živí. Děkujeme řekám a potokům, které nám dávají svou vodu. Děkujeme bylinám, které nám darují své léčivé síly. Děkujeme kukuřici a jejím sestrám fazoli a dýni, které nás uchovávají při životě. Děkujeme keřům a stromům, které nám dávají své plody. Děkujeme větru, který hýbe vzduchem a zahání nemoci. Děkujeme měsíci a hvězdám, které nám svítí svým světlem, když slunce zapadne. Děkujeme našemu dědovi Hé Norovi, který nás, svá vnoučata, chrání a dává nám svůj déšť. Děkujeme slunci, které přátelsky shlíží dolů na zemi. Především ale děkujeme velikému Duchu, který v sobě spojuje všechno dobré a který všechno řídí ku zdaru svých dětí.

Hé Nor je strážný duch, který je dárcem životadárného deště a který je vzýván čestným titulem „děd".

Od Caroly Corneliusové, Indiánky z kmene Mohavků (Irokézové), 1981. (Z: „Víš, že stromy mluví - moudrost Indiánů",

Herder, 15. vyd, 1988)

PROLOG

Cestou od léčení lidí jako průvodců a ošetřovatelů, milovníků a přátel přírody k léčení Země je Kooperace s přírodou.

Myšlenka k napsání této knihy vzešla ze vzpomínky na jinou knihu, která pro mě byla v době mého mládí důležitá. Byla to „Kniha džunglí" od Rudyarda Kiplinga, kterou jsem četl v Americkém domě ve svém rodném městě. V ní stála věta: „Jsme stejné krve, ty i já."

VĚNOVÁNÍ

Tuto knihu věnuji těm zvířatům, která jsou v současnosti na zahradách, v zahradnictvích, v zemědělství, v lesích, v řekách a rybnících pronásledována, protože jejich příspěvkem k životu je vyrovnávání k dokonalosti.

Tuto knihu věnuji přírodě, oněm nesčetným zástupům slimáků, můr, mšic, motýlů, ježků, králíků, brouků, kosů, špačků, holubů, krtků, původců vztekliny, tasemnic, hryzců, klíšťat a dalších organismů, které v individuální podobě, formě, velikosti, vzezření a životním výrazu zabydlují naši Zemi.

Jako příklad všech těchto živočichů vyzvědám slimáky, mšice, hryzce, mandelinky a klíšťata. Jejich masový výskyt, jejich bezuzdne rozmnožování, jejich nepřetržité žrací orgie v mé zahradě, jejich rezistence proti mým úkladům mi otevřely smysl pro jiné vědomí života a ukázaly mi cesty, vedoucí ke vzniku této knihy.

3

Dnes žijí všichni u mě na zahradě své nerušené bytí. Ukázali mi, čeho je příroda schopná:

bezvýhradného přátelství !

PODĚKOVÁNÍ

Můj dík patří mé milované matce, Heleně Braunrothové, u níž jsem mohl poznat lásku k přírodě a naučit se jí.

Děkuji své babičce, Adelheids Neußové (†), za časné předání zkušeností a poznatků o slimácích.

Děkuji svému příteli, lesníkovi Ernstu Beckerovi, který bydlel u mé babičky. Když jsem u ní byl na prázdninách, brával mě často za soumraku s sebou do lesa. Ernst Becker mi s těmito prožitky velice přiblížil životní systém lesa.

Také děkuji Karlu Schnierlemu (†), dobrému příteli naší rodiny, který mi předal obsáhlé znalosti o planých rostlinách mé domoviny. Děkuji své milé přítelkyni Christině Ledermannové za její věrný doprovod na seminárních cestách.

Děkuji své milé přítelkyni Hanni Kulmové, která měla odvahu a věřila, že kooperace s přírodou je nejen možná, ale že je také pravdou, a dokázala to na klíšťatech a pavoucích.

Děkuji své přítelkyni Traute Krönerové, která dala k dispozici své ovocné plantáže v jižní Francii. Traute Krönerová neustále podporovala tuto práci.

Děkuji své přítelkyni Ursule Martschinkové, která v tomto vědění žije a jedná v souladu s přírodou. Ursula organizovala bezpočet seminářů ve svém rodném městě.

Děkuji svému milému příteli Denisi Schneiderovi za jeho podporu, pomoc, doprovod a povzbuzování, které mi od první myšlenky na tuto knihu věnoval.

Děkuji své přítelkyni Silvii Bötschové za cennou pomoc při formulování textů této knihy.

Můj obzvláštní dík patří všem přátelům v Německu a na celém světě, kteří s nadšením aplikují toto vědění a přinášejí tak důkaz.

Eike Braunroth, Münnerstadt

ÚVODPOVINNOST SLUŽBY PŘÍRODĚ

4

Nikdo dnes netráví život bez vztahů nebo zkušeností s rostlinami a zvířaty. Milovníci rostlin a zvírat jim poskytují útočiště v domě i v zahradě. Zahradníkům a zemědělcům z povolání slouží jako zdroj obživy. Řidiči se s nimi setkávají ve vozidlech a v dopravě. Piloti je vidí ve vzduchu i na „těle" svého letadla. Všichni stavitelé a kapitáni od zaoceánských obrů až po malé čluny, všechny rybářské flotily, lovné sítě, rybí továrny, stavitelé odchoven mušlí, ústřic, langust, pstruhů, kaprů atd., všechny osoby, jež zde pracují, žijí neustále s nimi. Spotřebitelé - od pětihvězdičkového hotelu až po jednočlenné domácnosti - nemohou bez rostlin a živočichů žít. Ministerstva zemědělství a lesnictví, lesníci i lesní dělníci jsou uživateli zvířat a rostlin. Finančníci, stavební a krajinní plánovači, architekti, stavitelé cest, zahradníci i všichni řemeslníci, budovatelé sjezdovek, turistických cest a vleků, výletníci, horolezci, chodci, plavci a potápěči a mnoho dalších lidí zasahuje dennodenně ničivě a pustošivě do přirozených i umělých životních prostorů živočichů

a rostlin. Obyvatelé domů jim poskytují přístřeší jako svým „nájemníkům" a všichni lidé je nosí na svém těle i v něm. K tomu přistupují setkání a zkušenosti s nerostnými látkami, s povětrností a geologickými jevy naší domovské planety. Rovněž mimozemské pohyby, změny a účinky pociťuje každý člověk.

Vidíme, že každý člověk Země se účastní přírodního dění. Proto byla tato kniha napsána pro lidi všech životních stylů i profesních skupin v jejich vztazích k přírodním bytostem. Co do pojmu je oslovován „zahradník". „Zahradník" je člověk, který se stará o zahradu. K zahradníku-muži patří jeho ženský protějšek, zahradnice. Zahradnice je srdečně zvána, aby četla dále, i když bude nadále řeč jen o zahradníkovi. Pro jeho konání bude používáno pojmu „zahradničení". Za „zahradu" je považována zahrada při domu i mimo něj, na balkoně i v květináčích, pod sklem i fólií.

Protože se sám považuji za zahradníka, budu v této knize svým kolegům tykat. Tato kniha nebere žádný zvláštní ohled na příslušníky jiných profesních a životních skupin. Ti nechť si z ní odnesou to, co platí i pro ně.

Živočichové a rostliny bývají označováni jako „škůdci", „choroby" a „plevele" a zpravidla bývají umlčováni, pohrdáni, pronásledováni, zabíjeni nebo „ekologicky" odstraňováni. Sotvakdy je někdo uvidí s radostí, přivítá a přijme. Naopak, aby se jich člověk zbavil, používal a používá tak masivní prostředky, že naše domovská planeta je už dnes jen stěží s to vytvářet zdravé rostliny a hodnotnou rostlinnou stravu. Že už to Země jen stěží dokáže, je dáno přírodě nepřátelským konáním zahradníka. To se navíc zastírá odbornými termíny jako „regulace", „biologická", „biomechanická" nebo „chemická ochrana rostlin". Tato „ochrana rostlin" má svůj původ v doznívajícím materialistickém věku. Zde známé formy „ochrany rostlin" jsou překonané. Příroda žádnou takovou „ochranu

5

rostlin" nepotřebuje. Ve skutečnosti vede zahradník válku s přírodou. Jak ale může být smyslem a účelem zahradničení likvidovat ty živé tvory, jejichž užitek zahradník nezná ? Ačkoli je toto konání všeobecně akceptováno, je to vraždění dílů přírody. Ospravedlňováno je toto vraždění heslem „vědecký", před nímž mnohý zahradník s úctou smeká.

Kooperace s přírodou se obrací na zahradníka, který je ochoten seznámit se pomocí dostupných současných metod s poznatky odpovídajícími dnešní době a tyto poznatky aplikovat. Právě poznatky a jejich aplikace jsou lékem k vytvoření rovnováhy, zdraví, plodnosti a krásy mezi zahradní půdou, hnojením, rostlinami, zvířaty a povětrností.

Co zahradník způsobuje kooperací s přírodou, sahá však ještě dále, přesahuje to hranice vlastní zahrady. Dotýká se to celé přírody. Dotýká se to obyvatelnosti Země. Dotýká se to zajištění přírodní a hodnotné potravy pro lidi, zvířata i rostliny. Přírodní a hodnotná potrava vzniká jen jedním způsobem: vědomým a trvalým zřeknutím se jakéhokoli omezování, vyhánění, ničení, zabíjení. Přitom je zcela lhostejné, o jakou živou bytost se jedná. Je to zřeknutí se veškerých zištných argumentů. Je to naopak důsledné zachovávání všeho života v zahradě, kde se zvířata se svými rodinami usídlila a kde mají své příbytky, potravní místa, cestičky, pěšinky i své dopravní tepny. Jen za účelem obživy je povoleno zabíjet živočišné a rostlinné organismy. Důležitým základem tohoto pochodu je vědomé přijímání potravy jako láska k životu a následně jako rozhodnutí k životu.

Kooperace s přírodou otevírá velkolepé možnosti k výživě všech národů naší jedinečné planety. To platí obzvlášť pro lidi, kteří jsou příslušníky průmyslových národů degradováni na „obyvatele rozvojových zemí". Jen závislost na koloniálních mocnostech jim vzala domovinu a uvrhla je do chudoby. Koloniální mocnosti a jejich následnické státy je upoutaly na chemic-

ko-syntetická hnojiva a pesticidy. Vlivné osobnosti celé Země a především průmyslových států, které jsou si vědomy své odpovědnosti, mají nyní povinnost pomocí kooperace s přírodou darovat těmto národům místo jedu a smrti novou lásku k domovu. Jejich nynější hladovění a vyhladovění je znamením ztracené lásky k domovu. Bývalé koloniální mocnosti nesou odpovědnost za to, aby lidem Jihu vrátily sebeúctu a sebelásku, kterou jim vzaly. Vedením k lásce lze skoncovat s hladem a vyhladověním lidí i s pustošením krajiny. Bez lásky nemají žádná pomocná opatření smysl, ba víc, krajina bude pustnout dál.

Poznatky kooperace s přírodou přitakávají životu. Obsahují veškerý průkazní materiál pro konstruktivní výsledky. Vedou k radostnému prožívání zahrady, půdy, rostlin, zvířat, deště, větru a přírody v detailu i v její komplexnosti. To staré je pryč. Nadešel čas rozloučit se s ním. Doby boje, sváru a války už nemají žádné oprávnění. Vrůstání nás všech do nového věku, do „zlatého věku", nás obdarovává novými zkušenostmi.

6

V každém zahradníkovi se rozvíjí nové vědění. Každý ochotný člověk si osvojuje nové schopnosti, které spolupracují s nejniternější podstatou přírody ku prospěchu všech.

Po přečtení této knihy se můžeš vědomě rozhodnout, zda ještě znáš nějaké důvody, abys zachovával nepřátelství a lhostejnost vůči přírodě, zda chceš i nadále vést předem prohranou válku s přírodou. Všechny války jsou prohrané už v okamžiku, kdy je začneme zamýšlet. Jaká tedy zůstává volba ? Žádná ! Anebo jen ta jedna: můžeš tuto knihu odložit a dělat, jako bys o ní nikdy nic neslyšel. Čteš dál ? Blahopřeji Ti k tomuto rozhodnutí a prosím Tě o pochopení pro ona provokující slova tohoto úvodu. Měla Tě jen podnítit k dalšímu čtení a získat Tě pro přírodu !

Nuže, dostává se Ti jedinečné příležitosti, aby ses rozpomenul na své bratrství, na svou spřízněnost a přátelství s rostlina-

mi a zvířaty a abys je žil. Můžeš se naučit, jak je začlenit do svého života.

Možná jsi už zvědavý, co na Tebe všechno čeká. Oddáš-li se těmto poznatkům s nadšením a touhou po poznání, dosáhneš zrovna takových výsledků probouzejících nadšení jako já a mnoho Tvých přátel zahradníků. Dostane se Ti dosud nikdy nepoznané odměny. Od koho ? Od rostlin, zvířat, deště, větru; od celé přírody, pokud ji budeš uznávat a ctít. Budeš-li sdílet se všemi rostlinami a zvířaty jeden životní prostor, který patří jim zrovna tak jako Tobě, odmění Tě příroda jen a jen dobrým.

Protože je všechno pohybem, nalézá se život ve věčném plynutí. Kooperace s přírodou zachovává neustálé proudění mezi člověkem a Stvořením, mezi Stvořitelem, člověkem a přírodou: Stvořitel hýbe Sluncem a Měsícem, ročními dobami, deštěm a větrem. Zahradník v sobě odhaluje schopnost hýbat deštěm a větrem, lijákem a bouří, mrazem a horkem. Stvořitel hýbe zrodem, životem a smrtí. Zahradník hýbe stejným způsobem zrozením a životem v rozměru rozmnožování, vymírání a smrti zvírat a rostlin, deště, krupobití, větru a bouře.

Stvoření je univerzální částí Stvořitele, Tvá zahrada je individuální částí Tebe. Stvořitel, Ty zahradník, univerzum i zahrada jste celistvým organismem. Jakékoli zacházení s částmi přírody musí být proto celostní. Veškeré izolované metody berou ohled pouze na jeden jediný aspekt Stvoření: na člověka. Proto jsou neúčinné pro celek. Podložené a udržované snahou o dosažení zištných cílů uplatňují se jen ty úvahy, výzkumné úkoly a aplikace, které jsou považovány za „neškodné" pro člověka. Protože však nejsou ničím jiným než bojem a smrtí, může na tomto základě vzniknout jen smrt.

Zahradník izoluje a poškozuje sám sebe. Problémy způsobené přemnožením a neovlivnitelnou žravostí takzvaných

7

škůdců přetrvávají; zrovna tak problémy způsobené rostlinnými organismy, označovanými zcela obecně jako „choroby". Rezistence a výskyt nových a nových takzvaných škodlivých organismů jsou projevem jejich odporu vůči jednostranným opatřením člověka.

Také povětrnostní výkyvy a jejich následky jsou stále prudší. Vnitřní energie se dostávají navenek: sopečná činnost, zemětřesení a otřesy mořského dna ukazují, jak jedno zapadá do druhého a že neexistují izolované jevy. Déšť, sníh, kroupy, vichřice, bouře, orkány, horko a sucho mění tvář Země. Příroda nastavuje člověku zrcadlo jeho vlastního konání.

Kdo si to stále ještě nechce přiznat a i ve své zahradě nebo na svém poli doufá v pomoc zázračných prostředků zvenčí a tyto prostředky propaguje, ten se vydal nesprávnou cestou. Z nevědomosti nebo zlého úmyslu obelhává sám sebe i ty ostatní. Udržuje sebe i velkou část obyvatelstva v iluzi, že všechno je v nejlepším pořádku. Přitom mu nejde ani o pořádek neboli řád v přírodě ani o její léčení, ale jen o dosažení zištných cílů. Účast na této nerovnováze se stává zřejmou z chování takzvaných škůdců, které člověk sám vyvolal. Kde jsou dnes zahradníci a zemědělci, kteří produkují potraviny bez boje a smrti a jsou se svou v zahradou nebo polem v rovnováze ? Jedině ti, kdo praktikují kooperaci s přírodou, dokáží tuto rovnováhu nastolit ! Jedině kooperace s přírodou dokáže vyřešit všechny zahradní problémy. Je-li správně praktikována, uvádí jedině ona zahrady a pole do rovnováhy. Ona je cestou k harmonii mezi všemi živými bytostmi Země.

Každý zahradník chce sklízet, co zašil. Na to má plné právo. Avšak chtít mít všechno pro sebe nepatří k tomuto právu. Je to zištné a přírodu poškozující chování. Každý zahradník sklízí to, co zašil. Sklizeň odpovídá setbě. Hromadění „škůdců" a „chorob" nebo malá sklizeň jsou způsobeny opatřeními

zahradníka. Zahradník sám určuje sklizeň svým jednáním. To je přírodní zákon.

Mnoho zahradníků se ptá, jak to, že sklízejí méně, než zašili. Argumentují „nezbytnou" ochranou své sklizně před „škůdci" a „chorobami" a tím, že důvěřují lidem, vydávajícím se za „odborníky ochrany rostlin". Tak se pokračuje v nevědomosti, pýše a samolibosti, v ohavnostech vůči přírodě.

Tito zahradníci dali svou důvěru vnějšímu řešení problémů. Zřekli se své odpovědnosti a sáhli po „vnějších" prostředcích. Přikročili k aplikaci pesticidů, odvarů, zákvasů, horninové moučky nebo ke zpopelňování. Proč ? Protože jim je někdo, koho považují za kompetentního, doporučil nebo protože možná kdysi byly několik týdnů účinné. Možná doufali v nová šlechtění a genově pozměněné rostliny, které by za ně měly vyřešit problémy se „škůdci" a „chorobami". Co se však stalo ? Neblaze započatý

8

koloběh pokračuje dál, bez konce, dokud zahradník nepřevezme odpovědnost za své jednání. Ujišťování o neškodnosti některých prostředků a jejich doporučování výrobci a obchodníky jsou lží. Sliby týkající se jejich účinnosti a údajně rychlého dosažení výsledků jsou lží a podvodem. Tyto prostředky jsou dlouhodobě neúčinné, protože nezasahují vlastní jádro problému, totiž myšlenkový svět zahradníka. Jsou jen rozumem plánovány. Probouzejí v zahradníkovi naděje. Jejich omezení na rozum a naději vede zahradníka do boje proti větrným mlýnům. Provádí se „kosmetické vylepšování příznaků". Tímto způsobem je Země víc a víc pustošena, a tím se stává neobyvatelnou. V neznalosti životního principu, souvislostí mezi potomstvem, množením a požíráním je normální požírání, rozmnožování a masové chování stále ještě mylně považováno za příčinu poruchy. Ve skutečnosti se jedná o účinky. To dává naději, neboť účinky následují po příčinách. Pokud bude zahradník pokračovat ve vytváření starých

příčin, budou následovat staré účinky, protože následovat musí. Vytvoří-li nové příčiny, budou následovat jiné účinky, protože následovat musí. To je přírodní zákon použitelný každým zahradníkem: „zákon příčiny a účinku".

Tato kniha se zabývá pozadím tohoto zákona v teorii a praxi. Neustále můžeme pozorovat, jak si příroda sama pomáhá. Zde jeden příklad: dokud jedna zahradnice v sousedství bojovala se slimáky, táhli jejich soukmenovci v celých zástupech přes cestu do její zahrady. Stvoření usiluje o vyrovnání. Ono vytváří a vyrovnává. Všechno, co neodpovídá harmonii, lásce, dokonalosti, vyrovnání, je přiváděno navenek, stává se patrným, prožitelným. Čím dochází k tomuto vyrovnání ? Druhově vlastní reakcí částí přírody.

Základem kooperace s přírodou je nová „přírodní civilosofíe". „Přírodní filosofie" se vyslovuje o přírodě. „Přírodní civilosofie" popisuje přírodu a člověka, neboť oba patří k jednomu organismu, a jsou přesto ve svém životním výrazu různými bytostmi. „Přírodní civilosofie" ukazuje základy pro dohodu mezi člověkem, jeho nynější civilizací a přírodou za účelem uspokojování všestranných životních potřeb a splnění společných vývojových povinností.

Rostliny a zvířata nejsou majetkem zahradníka. Proto jimi nemůže a nesmí disponovat. Jsou částí věčného života. Podle plánu vyššího řádu tráví tyto životní cykly v blízkosti člověka. Kdo o tomto řádu ví a kdo uznává tyto bytosti kvůli jim samým, u toho se příroda svobodně rozvíjí. „Přírodní civilosofie" popisuje cestu nastoupení, zasvěcení a naplnění jednoty, splynutí s příčinnou energií Stvoření.

Kooperace s přírodou je aplikací „přírodní civilosofie"; je pravým myšlením, rozhodováním a jednáním ve prospěch celé přírody. Je aktivní spoluprací, která musí vycházet z člověka jako vědomé části přírody. Ona proudí ke všem přírodním by-

9

tostem a doprovází je v jejich procesu růstu a proměny. Ona nezná žádné rozlišování na „škůdce" a ty „užitečné". Pomáhá při rozenému růstu a je zdrojem bohaté sklizně, které jsou pro matku Zemi zcela přirozené. Vytváří zdravou úrodu i osivo a také možnosti optimálního skladování úrody. Podporuje vhodný průběh povětrnosti pro výsev, kultivaci a sklizeň. Ona pracuje na základě přírodních zákonů.

Malý příklad na úvod: Plži jsou živočichové, kteří jsou velmi nenáviděni a intenzivně pronásledováni. Jsi i Ty, milý zahradníku, ochoten podívat se na tyto živé tvory z jiného úhlu pohledu ? Určité druhy žijí v „domečcích", které jsou pravými uměleckými díly. Už sis někdy položil otázku, jestli bys i Ty dokázal postavit tak krásný „dům“ ? Jedna kamarádka to jednou zkusila spolu se skupinou umělců v jižní Francii. Pustili se do tvarování šnečí ulity z hlíny. Nepodařilo se to. Já osobně neznám člověka, který by to svedl sám ze sebe, ani nemluvě o napodobení. Nemyslím tím samozřejmě vnější podobu, ale celou šnečí ulitu - zvenčí stejně jako zevnitř. Plži patří k prastaré živočišné skupině, mnohem starší než člověk. Mají tedy starší práva. Co můžeme udělat, je naučit se od nich, co znamená skutečná pospolitost v zahradě, domě i na poli. Dříve jsem je sám pronásledoval, samozřejmě biologicky, avšak neústupně. Dnes žijeme v harmonické pospolitosti. Všichni slimáci v naší zahradě mají dostatek potravy a já mám dostatek zeleniny a květin, abych je jedl, abych se z nich radoval, abych je daroval druhým nebo prodával. Rostlinám se daří lépe a lépe, zahrada je čím dál úrodnější a i počasí je stále harmoničtější. Zatímco bylo například v létě 1994 Německo sužováno častým krupobitím, lijáky a záplavami a v mém bezprostředním okolí byly odplaveny části zahrad a polí, dostávalo se naší zahradě vždy mírného deště. Pršelo právě tolik, kolik mohla zahrada přijmout. Vše živé mělo z vody užitek. To je výsledek kooperace s přírodou !

I.SMYSL PŘÍRODNÍCH ZÁKONŮ VE VIDITELNU

Univerzum

V této kapitole půjde o to, co je neviditelné, a o to, co je viditelné. Tím neviditelným jsou přírodní zákony. Viditelným je Stvoření. Obojí se týká zahradníka a jeho zahrady. Oni nejsou prostě jen „tady", ale mají svůj původ. Mají svou příčinu, cestu a cíl. Proto mají také smysl. Neexistuje nic, co by v univerzu nemělo smysl. Jejich smyslem je uvádět neustále všechno do rovnováhy.

Zahradník také všechno do rovnováhy uvést může. Zní to jednoduše a také to jednoduché je. Jednoduché je zpočátku vždycky snadné. To však neznamená, že by to později začalo být obtížné. Přírodní zákony jsou zákony působící v přírodě, pro přírodu a skrze přírodu. Působí na všechna

10

jsoucna, kterým je příroda místem jejich existence. Protože kromě přírody nic neexistuje, jsou „jsoucny" míněny všechny viditelné,

popř. neviditelné jevy. Všechny přírodní bytosti jsou v tom zahrnuty. Přírodní zákony jsou poznávány a chápány ve vnímání a prožívání viditelného. To se uskutečňuje jak ve zdánlivé nehybnosti stálic, tak i v pohybech planet, komet, asteroidů, slunečních skvrn, ročních období, přílivu a odlivu, měsíčních fází, období sucha a deště atd. To se uskutečňuje také v tom, co je mentálně uchopitelné, jako v působení kosmických pohybů na naši mysl. Tyto jevy jsou jak univerzální, tak i individuální.

Univerzum je to veliké, co nás obklopuje. Je zjevně větší než my. My lidé potřebujeme podle stupně našeho průmyslového vývoje velmi jemné, vytrvalé nástroje a stroje, abychom ho vyzkoumali, abychom se mu přiblížili. Jako „trpaslíci" jsme ochotni prokazovat této dimenzi vážnost a úctu a, je-li účastná naše mysl, také poslušnost. Mechanistická věda pozemských lidí nezná ani pravdu ani jednotlivosti o vzniku univerza. Nezná ani důvody pro vznik a pohyb ani zákonitosti pro vytvoření, změnu a rozplynutí. Tak nazývám tuto vědu vědou dílčí, protože disponuje jen dílem celého vědění. Vědu, která má znalost o celé pravdě a všech zákonitostech, nazývám „pravou vědou", která je holistická, tedy celostní.

Zástupci dílčích věd označují vznik života za tajuplný a náhodný. Cítí se být nepatrnými a bezmocnými a připadá jim, že jsou zcela vydáni aktům stvoření, pohybům a změnám v univerzu. Pro tyto lidi platí jen jejich vlastní „pravdy", rozuměj dílčí pravdy, které při každé příležitosti, která se jim naskytne, propagují jako pravdy nevyvratitelné a jediné. A nejhorší na tom je, že tomu sami věří.

Ono veliké a mocné mezi stvořeními, univerzum, zaujímá nepředstavitelně obrovské prostory, disponuje nesmírnými

masami energie. A při tom všem nepohnutě spočívá v tvůrčím klidu. Univerzum zůstává mocné a vznešené.

Pro nás jako zahradníky je bezvýznamné a nezajímavé, jestli nějaká kometa prolétne kolem Země nebo se zřítí na nějakou cizí planetu naší sluneční soustavy. Mysl zahradníkova už nemá zapotřebí žít dál tak jako doposud, více nevědomě ovlivněna neznámým včerejškem než vědomě sebe sama ovlivňující možným dneškem a zítřkem.

Univerzum a hvězdy si od nás udržují odstup a udržují i nás v odstupu. Co dokáže udržovat bez poznatelného důvodu odstup, znamená pro člověka vždy také moc a sílu. Toto udržování odstupu je pro nás zahradníky vždy také pokynem k tomu, abychom smysl svého života nehledali v něčem vzdáleném, ale abychom žili v tom, co je nablízku. Nablízku je to, kam dohlédneme. Univerzum je v nachylujícím se věku dílčích věd stále

11

ještě opředeno bájemi a patrně také takovým pro lidi na věky zůstane, budou-li žít ve svém hrubohmotném světě.

Vesmírné expedice, jako ta na Měsíc nebo nově na Mars, výzkum vesmíru za pomoci satelitů, teleskopů nebo dokonce kosmických stanic s posádkou není naším úkolem.

Zemský horizont je pro nás hranicí. To zjišťujeme dennodenně z hromadících se katastrofických zpráv. Jako v zrcadle nám ukazují, že naše matka Země je nemocná a s ní i její děti. Tím jsou míněni všichni obyvatelé Země - bez výjimky. Přesto rozhazují zástupci dílčích věd obrovské částky peněz a kvanta energie, aby pro svou ctižádost nebo z ekonomických důvodů vyzkoumali jiné planety. Už teď sní o náhradní planetě za dnes už možná v nepříliš vzdálené budoucnosti zničenou matku Zemi. Tam chtějí vytvořit nový, umělý svět, postavit si tím pomník a kromě toho vydělat velké množství peněz. Přitom je jim naše matka Země zcela lhostejná.

Tvořivost v univerzu

Je něčím, co vždy bylo.

Je všudypřítomná a stále stejná.

Zůstává beze změny, bez začátku a bez konce.

Je naším zdrojem.

Je neovlivnitelná. Je přesto stále pro nás.

Je tajuplná, avšak odhalitelná.

Je anonymní a přece známá.

Nemá žádné jméno a získává tisíce jmen a podob.

Je všemocná a všude.

Je nepopsatelná a každý ji popisuje.

Je nevypočitatelná a každý s ní počítá.

Je nekontrolovatelná a každý se ji snaží kontrolovat.

Byla vždy, a přesto ji omezujeme na nějaký počátek.

Je, a přesto popisujeme její přítomnost.

Zůstává, a přesto určujeme její konec.

Je tím, co je mnohým známé pod jménem

OTEC-MATKA-BŮH.

12

Co to má co dělat s přírodními zákony ? U přírodních zákonů je všechno jako u Otce-Matky-Boha. Přírodní zákon je zdroj, je Bůh, je vždy k dispozici, vždy odhalitelný, vždy použitelný, všudypřítomný, všemocný, vyrovnávající, byl, je a zůstává. Ačkoli Bůh a přírodní zákon jsou totéž, nemohl by Bůh bez přírodního zákona působit; a bez Boha by přírodní zákon neexistoval. Aby bylo možno zacházet s přírodními zákony, je Bůh nepostradatelný. Přírodní zákon ukazuje, že Bůh existuje, a Bůh existuje v zákonu. Bez Boha Stvořitele by nebylo Stvoření. Vykonání aktu Stvoření předpokládá Stvořitele. Stvořitel tu byl před svým dílem; je větší, obsáhlejší, znalejší a moudřejší než jeho dílo. On, Bůh, zná všechny jednotlivosti svého

díla, ví, k čemu bylo stvořeno, zná jeho úkoly a cíle, zná trvání svého prožitelného bytí. On ví, jak dlouho existuje univerzum ve viditelnu.

Bez přírodního zákona se nemůže uskutečnit žádné stvoření. Přírodní zákon začíná působit a je poznatelný tam, kde se uskuteční akt Stvoření. Tento akt je vykonán, ještě než se začne viditelně rozvíjet. Akt Stvoření vytváří hmotu a situace. Univerzum je viditelným znamením vykonaného aktu Stvoření. Přírodní zákon zná všechny jednotlivosti v plánu velkého Díla.

Země není stvořena tehdy, stane-li se viditelnou, nýbrž v kosmickém okamžiku, v němž veliká myšlenka Boží dá Zemi vzniknout v neviditelnu. To je ještě předtím, než začne zviditelňování.

Už ve stvoření myšlenky a ve zviditelnění Díla se část Stvořitele stává Dílem. To znamená, že Dílo je částí Stvořitele. Nejprve bylo Dílo ve Stvořiteli, avšak pro ty, kdo stojí vně, neznámé. Pak bylo v nitru uvedeno do pohybu a stalo se pro Stvořitele ve vizualizaci viditelným a v myšlenkových a citových hnutích prožitelným. Později začalo klíčit v přírodním zákonu, dosud však stále neviditelné jako zárodek rostliny v semeni. Nakonec se stalo venku viditelným, uchopitelným, pochopitelným, poznatelným vjevu, v prožitku, v důkazu. Slova „nejprve", „později" a „nakonec" nepopisují žádná časová období. Ukazují pouze neustálou přítomnost Stvořitele, tvořivého pochodu a Stvoření samotného. Stvořitel působí takříkajíc v teorii i praxi. Je vnitřním pohybem, vnitřním klidem uprostřed i ve vnějším vykonání. Stvořitel je vázán na přírodní zákon vytváření. On vytváří. Tak tomu není proto, že by snad Stvořitel chtěl, ale že je vevázán do přírodního zákona, neustále ho používá. Je to zákon, který je spouštěn hnutím mysli. Je-li Stvoření dokonáno, nachází se Stvořitel v Díle. Ba víc, Dílo je Stvořitelem samotným, neboť nese jeho bytostné

rysy. Dílo je v sobě neustále pohnuté. Tak neexistuje nepohnutá, neživá, nevědomá, bezduchá příroda. Je zrcadlem pohybu uskutečněného v aktu Stvoření. Vnější pohyby jako pohyby planet a hvězd jsou zrcadlem předtím uskutečněného hnutí Stvořitele. Bez hnutí mysli (myšlenky a pocity) není zkrátka Stvoření.

13

Shrnutí: Božská bytost (různých jmen a podob) vykonala ve své mysli akt Stvoření a na univerzální rovině tak vytvořila univerzum. Tím lze formulovat otázku, zda je možné, aby i lidská bytost dokázala ve své mysli vykonat akt Stvoření a na individuální rovině tak „něco" vytvořit. Odpověď zní: Ano ! Jak to člověk dokáže, bude postupně vysvětleno v následujících kapitolách.

Důležitá v této souvislosti je i skutečnost, že přírodní zákony očekávají, že je zahradník bude neustále používat.

Přírodní zákony a jejich použití zahradníkem

Přírodní zákony nečekají na použití jako člověk na schůzku, která se pak možná neuskuteční. Čekají na ně se samozřejmostí, protože všechny přírodní zákony jsou neustále používány.

Je to vždy „trojznění", pochopitelné pro naše vědomí zahradníka, které musíme uznat a můžeme prožít: Příčina pohne myslí, přírodní zákony se stanou účinnými, to znamená, že vytvoří něco viditelného a měřitelného, co se pak označuje jako účinek. Věřit jenom v účinek by tak bylo dílčím věděním. Přírodní zákony od vytvoření až do změny stavů fungují nejen u toho, kdo v ně věří. Fungují i u toho, kdo je popírá. Potom však opačným způsobem.

Univerzum je stvořeno z vědomého ducha a reaguje na vědomého ducha, na božské vědomí. Jakmile proudí božské vědomí, proudí také univerzem. Božské vědomí je věčné vědo-

mí. Proto je univerzum věčným vědomím. Bůh je věčný. Proto jsou Boží stvoření částí věčného života. Jsou poslušná vědomí, které má schopnost tvořit, měnit, hýbat nebo ničit. Bůh je dokonalé vědomí. Člověk jako tvor Boží je rovněž dokonalé vědomí. Prostřednictvím svobody, jež náleží jeho bytosti, si volí, v jakém rozsahu chce vyjádřit své vědomí, své tvořivé vědění, své schopnosti jako lidsky podmíněnou nebo božsky dokonalou příčinu. Univerzum ukazuje ve svých reakcích všechny odstíny mezi nedokonalostí a dokonalostí. Bůh nestvořil kdysi svět, on ho tvoří neustále nanovo !

I zahradník vytváří neustále nanovo. Bůh vytváří dokonalost, zahradník vytváří jako díl Boží to, co proudí v toku jeho vědomí, tzn.co ví o Bohu a co akceptuje. Odpovídá-li vědomí zahradníka převážně strachu z boha pomsty a z toho plynoucích nevykoupených struktur strachu, obsahují jeho výtvory výsledky tohoto strachu. Dokonalejší vědomí v zahradníkovi přinese dokonalejší výsledky.

Smyslem každého tvora je hrát v tanci všeho bytí roli dokonalosti, vyrovnání, uvědomění, dalšího vývoje a jednoty, popř. obdržet pomoc k dosažení jednoty. Potom dále z nedokonalosti do dokonalosti,

14

z jednostrannosti do vyrovnanosti, z oddělenosti do jednoty, z bytí vně do středu atd. To platí nejen pro zahradníka, nýbrž pro Zemi a univerzum.

Z výše řečeného lze vyvodit, že Země nemůže být jedinou planetou v univerzu s bytostmi jako člověk. Univerzum udržuje svou rovnováhu prostřednictvím planet a hvězd. Proto musí existovat více takových planet jako je Země. Země sama je planetou ztrativší rovnováhu, shozenou z dokonalosti, vyvrženou z vyrovnanosti, katapultovanou z jednoty a mimostřednou. Příčinou toho je člověk, který opustil svůj střed.

Univerzum potřebuje ke své stabilitě také stabilní, vyrovnanou Zemi. K tomuto vyrovnávání dochází neustále na me-

ziplanetárním základě prostřednictvím dalších planet. Kdyby tyto planety již neexistovaly, pak by byly Bohem vytvořeny, a sice v takovém počtu, jaký je nutný, aby bylo univerzum udržováno v rovnováze. Čím více se planeta dostane ze svého středu, tím více narušuje rovnováhu v univerzu. Protože však žádná jednotlivá planeta nemůže vyvést z rovnováhy celé univerzum, je dosaženo vyrovnání, existují-li planety stejného druhu. Došlo-li k vyrovnání, jsou vyrovnávající planety přivedeny k jinému úkolu. Mohou se pak změnit nebo rozplynout. Lze to chápat stejně jako u člověka, který splnil svůj pozemský úkol. Takový člověk se zde rozplyne („zemře") a je upoután („narodí se") tam, kde jsou jeho další úkoly.

Vedle vyrovnávajících planetárních soustav má i člověk schopnost a oprávnění, ba dokonce povinnost používat vyrovnávajících metod. Postupujícím rozšiřováním svého vědomí pracuje na úkolu uvést sebe i Zemi do rovnováhy.

Přeneseno na zahradu to znamená, že zahradník by měl spatřovat svůj úkol v tom, aby uvedl do rovnováhy svůj vztah ke zvířatům a rostlinám. Poté následuje vyrovnání mezi silným a slabým, zdravým a nemocným, neplodným a plodným atd. K velkoleposti Stvoření patří univerzum, v němž jsme nyní inkarnováni. Jako zahradníci se inkarnujeme podle vědomí vždy s planetou naší sluneční soustavy, která představuje náš hvězdný domov.

Pět živlů

Pět živlů je obsaženo v každé formě života. Život by se bez nich neobešel. Všechno živé by bez nich zahynulo. Nacházejí se v každém člověku, v každém zvířeti, v každé rostlině. Pět

živlů oheň, vzduch, země, voda a prostor* mají oživovací funkci. Své působení rozvíjejí ve spojení s živou bytostí. Tak inteligentně sladil Stvořitel všechno navzájem ve Stvoření. Jedno zůstává živé díky druhému. Jak již bylo řečeno spočívá smysl našeho bytí také ve správném zacházení se Zemí. Stvoření živlů a druh jejich působení charakterizují značnou měrou nejen biologickou obyvatelnost naší domovské planety. Je dáváno

15

k dispozici vše, co zahradník a jeho rostliny a zvířata potřebují k životu, i oněch pět živlů.

S pomocí živlů vyzkoumal člověk Zemi a učinil ji obyvatelnou. Pokusil se vzít živly do svých služeb a zkrotit je. Používal je k tomu, aby utvářel svůj život, aby živil své tělo, vydělal si na živobytí a také aby nashromáždil své poklady a bohatství. Egoistická chtivost člověka po tom, aby živly v jakékoli podobě vlastnil, vedla k tomu, že Země postupně zchudla a je i se všemi svými obyvateli ve velikém nebezpečí.

Země se stala poddanou člověka a s ní i živly. Zkrocení ohně a vody, vzduchu a země umožnilo člověku, aby vstoupil do průmyslového věku. Tím se on sám stával místo bohatším ve skutečnosti chudším a chudším. Dnes se člověk nalézá stále ještě na stupni ovladatele a využivatele přírody a živlů. I kdyby však byly živly považovány za neživé, tak je to jenom druh jejich vzezření, který dává vzniknout této domněnce. Současně se zkrocením živlů poškodil člověk jejich prapůvodní energetické vlastnosti jako vitalitu, zdraví a očistu. On znečistil zemi, vodu, oheň, vzduch i prostor, a přivodil tak jejich nemoc. Z pohrdání svou matkou, tedy Zemí, se také pokusil podrobit si živly.

Průmyslový člověk už nezná žádné metody, aby škody způsobené znečištěním a onemocněním vody, vzduchu a země

* říkejme mu mentální živel, v němž působí myšlenky - pozn. aut.

napravil. To ani nemusí, neboť živly si pomáhají samy. Vzduch vykonává očistný proces prostřednictvím bouří a orkánů, voda prostřednictvím přívalových dešťů a záplav, oheň zakrývá oživující sopečnou činností rány Země, půdy, a Země sama se očišťuje posuny ve své „kosterní soustavě", posuny zemských tabulí.

Bouře, orkány, lijáky, záplavy, zemětřesení a výbuchy sopek jsou pionýry na cestě k „Nové Zemi". K očistě může docházet skrze živly samotné. K léčení dojde jen skrze vědomou mysl. Zahradník, který se nepřidá, se se zlou potáže. Jeho zahrada bude zaplavena vodou, suchem, mrazem, „škůdci" a „chorobami" na jeho rostlinách. Zahradník sám zakusí dopady ve svém vlastním citovém životě. On sám bude kromě toho vyhledáván mouchami, ovády, komáry, klíšťaty atd. Každá práce se zahradou, rostlinami a zvířaty v sobě skrývá práci s živly. Každá práce zahání stagnaci a nehybnost, oživuje a rozhýbává.

Živly jsou božským vědomím. Tím se stávají pohyblivými, proměnitelnými, živými. Ožívají v rostlině, zvířeti i člověku. Jsou univerzálními substancemi, které se staly pohyblivými, splynuté s tvůrčí energií Boha. Člověk je rovněž božským vědomím, ne víc a ne méně. Živly jsou tedy rovněž splynuté s tvůrčí energií člověka. Živly jsou jeho příbuznými, jeho bratry a sestrami, ale také partnery.

16

Živly jako Bůh jsou ve své prapodstatě člověku příznivě nakloněny. Nemají žádné vlastní mínění o člověku, a proto ani vlastní volbu rozhodnutí. Nejsou náladové, neupřednostňují, ani neznevýhodňují. Reagují na základě božského hnutí mysli. Člověk je božské vědomí. Proto reagují živly na lidskou mysl, ať už je nevědomá či vědomá. S tímto věděním může člověk živly ovlivňovat. Dříve jsem to nepovažoval za možné, dnes už ale vím na základě více než sta zkušeností, že průběh povětrnosti obecně a speciálně déšť, vítr, mráz atd. a jejich

účinky jsou ovlivnitelné, že tedy reagují na člověka. Podle intenzity konání, myšlenek, pocitů a vědění reagují živly stejným způsobem přátelsky, neutrálně nebo nepřátelsky. To jsem zažil a zažívám to zas a znova. Při určitých příležitostech, např. na seminářích, které mívám mimo domov a také v zahraničí, bývá počasí při cestě stejně jako při semináři v každém směru optimální. Když jsem jednou chtěl podniknout vozem cestu do Francie, Španělska a Portugalska, abych se mohl zúčastnit jednoho kongresu a vést seminář, ohlásil jsem to přátelům. Okamžitě mě všichni varovali před horkem v autě a dalšími věcmi, které mě čekají. Letmý nápad, abych si přece jen nechal do auta zabudovat klimatizaci, jsem zase pustil z hlavy. Rozpomenul jsem se na své schopnosti týkající se ovlivňování počasí a použil jsem je.

A co se stalo ? Když jsem vyrazil, byla obloha zatažená a teploty se pohybovaly okolo +15 °C. Tak to zůstalo i přes celou Francii. V atlantické oblasti nás dostihl liják, přes Španělsko byly střední teploty a svítilo slunce, všechno se dalo bez problémů snést. V Portugalsku bylo příjemně teplo. Během semináře bylo po celou dobu slunečno. Dny byly suché a teplé, noci bez rosy, takže účastníci mohli nocovat ve stanech a my všichni jsme se v průběhu semináře mohli kochat otevřenou krajinou a cvičení jsme si mohli užívat pod volnou oblohou. Zpáteční cesta mě i s mým doprovodem zavedla ještě dále na jih až do Fatimy. Zde a i na zpáteční cestě panovalo opět chladné počasí, několikrát pršelo, až jsme dorazili do Německa. Svou (spirituální) „klimatizaci" jsme měli celou cestu s sebou. A to, aniž bychom zabudovali nějaký technický přístroj.

I když to vypadá neuvěřitelně, je skutečně možné, aby člověk ovlivňoval živly. Pohyby živlů jsou zrcadlem lidského myšlení a jednání. Nehovoříme snad o tom, že je „husto" a že se „pročistil vzduch“ ? Kdo z nás nic neslyšel o vlnách sucha

a vedra, ohnivých bouřích v Kuvajtu, Austrálii, Kalifornii, Španělsku, Portugalsku, Korsice nebo Řecku, povodních v Itálii, Švýcarsku, Indii, Francii, Česku, Polsku nebo Německu v minulých letech nebo je dokonce sám neprožil ? Copak si stále ještě myslíme, že na tom nemáme podíl ? Za tyto katastrofy vděčíme vlastním negativním vibracím a z nich vyplývajícímu jednání. Jsme ale zrovna tak schopni působit pozitivně, když ovlivňujeme živly ve smyslu přírodních zákonů. V zásadě by se Země bez živlů rozpadla. My se tedy bez nich neobejdeme. Dnešní život by nevznikl

17

a všechen život by pominul, kdybychom se jich museli zříci. Je tomu tak, protože Božství potřebuje ke svému výrazu na Zemi to, co je viditelné.

Vzduch, země, voda, oheň a prostor doprovázejí život a uchovávají ho. Příkladem toho, jak působí živly navenek, je zvýšení úrodnosti půdy, které následuje po výbuchu sopky nebo po záplavách. Mnoho minerálů a organických látek, které zodpovídají za harmonický růst rostlin, přísluší k živlu země a vody. Tímto způsobem jsou dopravovány na povrch. Tak se do zahradní půdy dostávají odpočaté a úrodné půdní částečky z nevyužitých oblastí. Své požehnané působení rozvíjejí, když jsou půdními organismy zabudovávány do lokálních koloběhů látek a když je využívají naše kulturní rostliny a živočišní obyvatelé zahrady. Z toho vidíme, jak inteligentně Bůh ve svém Stvoření všechno navzájem sladil a jak jedno působí prostřednictvím druhého.

Zahradničení v harmonii s bytostmi přírody nám dává poznat naše vnitřní schopnosti. Osobní vztah zahradníka kjeho zahradě je základem harmonického spolupůsobení všech zde žijících a činících se obyvatel.

II.ŽIVÍ TVOROVÉ ZAHRADY

Každá rostlina nejen že má smysl, ona je smyslem. Jejím smyslem je bytí a vývoj. Vývoj je cesta služby. Komu slouží rostlina ? Rostlina slouží pouze svému Stvořiteli, Bohu. Zahradníkovi je povinována jenom potud, pokud se on chová jako část Boží. Rostlina slouží Stvořiteli v člověku, Stvořiteli ve zvířeti, v nerostu, v jiných rostlinách, ve větru a dešti, ve slunci a v měsíci, a tím univerzu. Není to služba jednostranná. Je to proudění sem a tam, dávání a braní; tak se ze sloužení stává bytí.

Všechny rostliny se svými mnohotvárnými vlastnostmi se dotýkají života a obohacují jej. Skrze rostliny je uskutečňováno také určení nerostů. Rostliny jsou kůží a „šatem" nahé Země. Chrání půdu a zabraňují dešti, mrazu a větru, aby se Zemi dostával „pod kůži". Jsou základem života pro nejbližší vyšší formu vibrací; jsou potravou i příbytkem zároveň. Rostliny slouží zahradníkovi k neutuchající radosti. Tento smysl

rostlin je nám zahradníkům velmi dobře vyjevován v pocitech, pozorujeme-li např. vědomě růži nebo starý strom.

Rostlina - poutaná na Zemi a univerzum

Zájem člověka o rostliny se většinou týká iěch životních forem, které mu přinášejí viditelný užitek. To je např. jasně patrné na životě květin k řezu, kterým je mnohdy dáváno jenom tolik smyslu, nakolik se z nich člověk může těšit. Poté skončí na kompostu nebo v popelnici. Až příliš zřetelné je to u rostliny, když rozkvete, zaplodí, ztratí listy a jakoby mrtvá přečkává zimu. Zahradník mluví o vegetačním období a vegetačním klidu

18

To je však myšleno jednostranně. Tento způsob myšlení se týká jenom viditelného. Pokud zahradník nalézá smysl své zahrady ve viditelném, pak také obvykle hovoří jen o rostlinách a jejich užitku. Má sklon k tomu, aby věřil, že plodnosti a zdraví u rostlin lze dosáhnout jedině stanovištěm, stanovištními podmínkami, povětrností a hnojením. Jeho úvahy a zkušenosti, které činí, se týkají potom také jenom těchto bodů.

Patříš k těmto zahradníkům ? Pokud ano, býváš, milý příteli zahradníku, často rozladěný, nechce-li se dostavit užitek, protože se rostlina zdá být „nemocná", protože se na ní objevují jiní „milovníci rostlin", které považuješ za ohrožení svého prospěchu ? To znám z dřívějška velice dobře. Proto Ti velmi dobře rozumím. Spatřuješ v nich své nepřátele, a chceš je proto zlikvidovat.

My zahradníci se cítíme být rostlinným bytostem velice zavázáni, a to nejen proto, že v nich vidíme uskutečněné sny a radost, ale také, protože jsou jako my částmi univerza. Ony k nám sice patří, nejsou však naším majetkem. Jsou samostatným vědomím. Ty z nich, které jsou poživatelné, se většinou

dostávají požitím do našeho těla, jsou tělesně transformovány a účastní se procesu jeho spirituálního vývoje. To by nemohly, kdyby stejně jako zahradník nebyly božskými bytostmi. Jejich vlastní vibrace je zvýšena vědomým pochodem splynutí, uskutečněným člověkem. Vlastní vibrace zahradníka je zvýšena, když si vědomě připomene rostlinu, která jej přivádí k tomu, aby se otevřel životu a přitakal mu. Jíst znamená přitakat životu.

Rostliny nalézají svůj smysl ve službě veškeré přírodě. Svým soukmenovcům, ale i zvířatům a nám lidem darují stín a světlo, vlhko a sucho. Ukládají vodu a proměňují sluneční světlo na sacharidy, mírní bouře a tlumí déšť, přispívají svým dílem k dalším procesům přeměny, výstavby a odbourávání v půdě a jsou kromě toho zdrojem vibrací přinášejících vyrovnání a výstavbu.

Rostliny, které označujeme jako „plané", slouží v mnoha ohledech zachování zdraví všech živých tvorů. Ve velkých rostlinných společenstvech, kterým říkáme pralesy, žijí druhy staletých stromů. Ty korespondují s dalšími druhy starých stromů v jiných částech Země, ba dokonce s horskými pásmy a údolími řek, jako například s Himálajem nebo Amazonkou. Korespondují také s bytostně příbuznými v univerzu i s námi lidmi. Někteří zahradníci jsou vyškoleni ve schopnosti navazovat s nimi kontakt. Přítomnost pralesů, oněch obrovských společenstev stromů, a lidských pranárodů, které v nich žijí, je dokladem toho, že Země se ještě stále nalézá ve vývoji. Se svými různorodými schopnostmi a vlastnostmi pomáhají Zemi, aby se očišťovala a hojila. Impulsy k očistě a k hojení jsou živly zachycovány a vykonávány. Ony očišťují Zemi od vzorů jednání a myšlení vyvolaných člověkem, které brání dalšímu vývoji.

19

Očista je vykonávána za pomoci takzvaných pionýrů života. Jedná se například o následující plané rostliny: bez, bršlice, ka-

kost, kokoška pastuší tobolka, kopřiva, pelyněk, pcháč, podběl, pryskyřník, smetanka, šípek, šťovík, vlaštovičník, vrba atd.

Plané rostliny jsou obecně velmi odolné vůči napadení „chorobami" a „škůdci", jak ho známe z kulturních rostlin námi ovlivněných. Najdou vždy vhodné stanoviště, aby plnily své očistné a léčebné úkoly.

Dokonalým šatem Země jsou lesy. Dříve v nich žily v dostatečném počtu skupiny lidí, rostlin i zvířat. Dnes jsou jejich obyvatelé většinou vyhnaní, zabití nebo zanechaní v bezmoci. Lesy byly těm, kdo nikdy nekladli požadavky na vlastnictví, „vyvlastněny". Oni byli okradeni o cit lásky ke své domovině. Jejich vědomí bylo zpustošeno. Indiáni, lesní zvěř a rostliny byli například jedním společenstvím, jedním národem, ba dokonce rodinou, která žila ve vztahu vzájemné lásky. To vše je zničeno.

Dosud existující maličké skupinky lesů nemohou vzdorovat činnosti kořistníků. Volání strachu a zoufalství nebylo přeslechuto, takže se dnes činí pionýři očisty a hojení, aby nově vybudovali životní základy stromových společenstev. Bude tu doba přechodu bez lesů, potom však nově povstanou. Rostliny naší Země dávají smysl a dokonalost. Jsou spojovacím článkem mezi nevědomou božskou podstatou, mezi větrem, vodou, nerostem, zemí, rostlinou, zvířetem a nevědomě nebo vědomě žijícím zahradníkem. Minerální látky, zvířata a rostliny jsou přímými nositeli potravy. Plody nebo jakékoli jiné produkty rostlin (ořechy, jablka atd.) a zvírat (vejce, med) jsou rovněž spojovacími články. Spojují s Bohem. Živočišné a rostlinné produkty jsou rovnocenné.

Jestliže je nebo jejich části sníme, jsou na naši mysl a tělo přeneseny zpomalené energie a vibrace, pokud byly vyprodukovány na základě válečnického chování nebo byly pozřeny na základě nevědomých stravovacích návyků. Konzumace masa není v žádném případě méněcenná oproti pojídání rostlin.

Hodnota masa, uzenin, vajec, medu nebo mléka z chovu, ve kterém jsou zvířata týrána, je ovšem energeticky zrovna tak nízká jako hodnota rostlinných potravin z pěstování bez lásky, které je pravděpodobně zrovna takovým týráním.

Bdělá, vědomá příprava a přijímání potravy uskutečňované s úctou a s pocitem ztotožnění zvyšuje vlastní vibraci. Ona podporuje sounáležitost s matkou Zemí, a je proto velmi cenná. Je-li vědomě přijímaná, zvyšuje se energetický potenciál našeho pozemského bytí. Během vědomého přijímání pokrmu je vlastní vibrace rostlinné potravy, abychom zůstali u rostlin, ještě jednou zvyšována, a sice stejným způsobem u potravin z konvenčního jako ekologického zemědělství. To proto, že kvalita lidského

20

vědění, myšlenek a pocitů zvyšuje, popř. zpomaluje vlastní vibraci rostliny. Z tohoto pohledu nejsou ekologicky vyprodukované potraviny z duchovního hlediska nutně hodnotnější, protože jsou také závislé na vibracích svých producentů, obchodníků a eventuálně zpracovatelů (např. výrobci potravin nebo i kuchaři).

Nevědomě pozřené pokrmy, lhostejno, zda ze zvířete nebo z rostliny, snižují vlastní vibraci, vyvolávají únavu a nechuť. Naše mysl malátní. Při jídle prodělávají potraviny ještě jednou změnu vibrací ve výše uvedeném smyslu. Tak nezáleží ani tak na původu pěstovaných rostlin, jako mnohem spíš na vědomí toho, kdo je produkuje, případně zpracovává nebo požívá. Pomocí cviku budeme stále snadněji nalézat tu potravu, která bude odpovídat naší vlastní vibraci. Budeme se přiklánět ke stále hodnotnější potravě, tzn. k takové potravě, která bude vibrovat v souzvuku s naším tělem nebo mu dá kmitat na vyšší úrovni. Stále snadněji se budeme vyhýbat uměle vyprodukovaným a technologicky pozměněným potravinám. To se projeví i při úpravě jídla. Jestliže jsme své pokrmy připravovali nápaditě, pak sáhneme po těch, které naše tělo, tzn. naše

osobní vibrace, nyní potřebuje k záchově a vývoji. Při duševních výkyvech, tzn. výkyvech v naší vlastní vibraci, se projevuje volba potravin a také způsob, jakým tyto potraviny přijímáme. Plané rostliny mají obecně vyšší kmitočet než rostliny kulturní. Že se stále více lidí zajímá o konzumaci planých rostlin, ukazuje, že se zvyšuje obecný kmitočet lidí, a tím roste „zušlechtění" člověka. Rostliny se zvýšenou energetickou vibrací (kopřiva, smetanka, planý polníček, potočnice, česnek medvědí, sedmikráska, bodláková poupata atd.) mají podle stanoviště a ovlivnění lidským vědomím nižší nebo vyšší vlastní vibraci, a „vidí" a sklízejí je proto lidé se stejným kmitočtem. Duchovní prapůvod každé rostliny je božský. Rostlina je božskou bytostí. Tvůrčí idea vždy byla, je a zůstane táž. Její pravý význam se nikdy neztratí a ani se ztratit nemůže. Proměna vnějšího zjevu patří ke koloběhu věčného zrodu, bytí a zániku, opět bytí a zrodu.

Semena, například celeru nebo náprstníku, obsahují plány pro veškeré impulsy a stupně vývoje v klíčeni, růstu, kvetení a plození; ty jsou ve správný čas vyvolávány.

Naše ego a naše nejasná mysl se domnívají, že zánik rostliny je její smrtí. Ve skutečnosti zde podstupuje smrt, když je její inkarnace skončena, a procitá tam zrozením v novém úkolu, v němž se dále vyvíjí, rozprostírá a slouží onomu velkému Celku.

Čirý výraz života rostliny nazýváme zdravím. Jsou to obrázky, které také bývají s oblibou otiskovány v katalozích a na sáčcích se semeny. Tento čirý výraz života je formou psychické dokonalosti, je pozorovatelné rostlinné bytí od semene až k plodu. Druhově vlastní růstové pochody vytvářejí předpoklady pro nové rostliny (zralost plodu a semene). K tomu patří odolnost, krása, trvanlivost, příjemná chuť atd.

21

Zdravé rostliny se projevují zdravě navenek. Zdravé rostliny jsou zdravé vnitřně. Nepodléhají žádným příčinám, vedou-

cím ke změně nespecifického růstu. Zdravé rostliny neotevřou brány ke vstupu žádným cizím organismům. Životní pověření rostliny spočívá v tom, aby dokonale vyjádřila vlastnosti dané Stvořitelem. K tomu patří naplnění její existence. Jen podpora, pomoc a láska přispívají opravdu k tomu, aby se naplnila existence, ba ony jsou naplněním. Všechno, co rostlinám způsobí jiné rostliny („choroby") nebo živočichové („škůdci, škodlivé organismy"), slouží jejich vývoji.

Tak se nás v podstatě vůbec netýká, jestli má nějaká zelná rostlina nádorovitost košťálovin nebo nemá, jestli na nějakém bramboru žijí brouci nebo nežijí, jestli jsou včelstva napadena roztočem varroa nebo ne.

Protože v přírodě neexistuje nepřátelství, neexistují také žádní „přirození" nepřátelé. To jsou vynálezy těch lidí, kteří mají strach a doufají zde v řešení svých problémů. Vysazování „přirozených nepřátel" tak v žádném případě není opravdovým řešením problému, ale jen a pouze domnělým zmenšením jejich strachu.

Zvíře - poutané na Zemi a univerzum

Zvířata žijí v univerzu, a tím na Zemi. Není to jen život viditelný, ale i mentální, emocionální a spirituální. Neboť zrovna tak jako rostliny jsou i zvířata ve svém spirituálním středu věčnými bytostmi. Žijí na stupni vývoje, který je jim přiměřený, a v nynějším období prožívání na určitém místě, v určité zahradě, u určitého zahradníka.

Zvířata jsou inkarnována na určitém záhonu brambor, cibule nebo růží. Ona si nemohou vybírat, kde by chtěla žít. Jsou poslána tam, kde je chce mít přírodní zákon, tzn. kde je jich potřeba, kde se budou dále vyvíjet. V celém svém bytí pod-

léhají puzení evoluce. Zákon evoluce je postrkuje vstříc změně, vstříc růstu. Nemohou se mu vyhnout, protože nemají pevnou vůli jako člověk. Zvířata jsou inteligentními jevy inteligentního univerza, které je výtvorem inteligentního Stvořitele. Tato inteligence nemůže být nikdy zpochybněna. Ona reaguje na jednání, myšlení, cítění a na to, co je spirituální.

Jako části univerza jsou i zvířata částmi věčného života. Věčný život je pokojný. Věčný život se oddává puzení evoluce. Některá z nich se jako mandelinky usídlují na lilkovitých rostlinách, jiná jako slimáci na salátu, jako mšice na růžových poupatech nebo jako hryzci v brambořišti, vyskytují se jako komáři, klíšťata, původci vztekliny nebo jako tasemnice. Jejich úkolem v univerzu není vyhlašovat zahradníkovi „válku" a všechno mu sežrat, zlobit ho nebo nakazit. Jejich existence má jiný smysl: mají se neustále vyvíjet a napomáhat vývoji zahradních, polních i planých rostlin, stejně jako vývoji člověka. Zvířata si zahradníka podvědomě velice

22

přesně všímají. Tam, kde se jejich vývojové puzení rozchází s vývojovým puzením zahradníka, kde zahradník není v souladu s přírodními zákony, začnou se masově rozmnožovat a rozvíjet odpovídající žravost. Tam, kde je vývojové puzení zvířat v souladu s vývojovým puzením zahradníka, kde zvířata přestanou být likvidována, masové rozmnožování a nadměrná žravost ustávají. Zvíře velice přesně zaznamenává myšlení, cítění a jednání zahradníka. Změní-li se zahradník v kooperativní bytost, uznávající vývojové puzení zvířat, stane se zahrada místem božské rovnováhy, kde se všechno nádherně doplňuje.

Zrovna tak jako člověk jsou i rostliny a zvířata ve svém spirituálním prazákladu věčnými bytostmi. Jsou inkarnovány na svém vývojovém stupni v tomto období prožívání u tohoto člověka, na tomto místě.

Životním cílem jednoho každého zvířete je sloužit přírodě v mentálním, psychickém a spirituálním bytí. V celém svém bytí podléhají zvířata puzení evoluce. Nemohou mu uniknout, protože nemají pevnou vůli jako člověk. Zvířata jsou inteligentními jevy v inteligentním univerzu. Je to však jiná inteligence než ta, kterou se člověk pokouší prokázat v testech. Je to inteligence, která splývá s tvořivou bytostí Boha, disponující vším, co kdy bylo, je a bude. Zvířata jsou částmi věčného života. Jako taková jsou schopná a ochotná žít v míru s člověkem. Nemohou říci: „Člověče, s tebou spolupracovat nechci." Oddávají se evoluci, a to znamená kooperaci ke zdokonalování života ve viditelném bytí. Ona už žijí s člověkem v míru.

Je-li vývojové puzení zvířete v souladu s vývojovým puzením člověka, stává se zahrada místem božské a tvůrčí rovnováhy. Tady už člověk nemusí ničím přispívat. Tady se příroda reguluje sama. Tady je zdravá zahrada s rostlinami, zvířaty i lidmi. Je si vlastně průměrný člověk vědom své autority a moci ? Asi stěží. Ku prospěchu všeho však stále více lidí procitá k životu v jednotě s přírodou.

Zvíře je s to volně se pohybovat. Činí tak na základě podvědomí. Proto se vydává na místa, kde se - aniž by to vědomě vědělo - může dále vyvíjet. Zvíře se tak jako člověk oddává podvědomému puzení evoluce.

Procitnuvší člověk disponuje svobodou ve splynutí. Zde se jeho evoluce uskutečňuje bděle a vědomě. Je to tvořivá idea myšlenky, která, živena pocity, dosahuje rychleji svého cíle. Cíl spočívá v cestě sjednocení nebe a země, tedy zároveň spirituálně, mentálně a fyzicky. Takovému člověku je zvíře partnerem a zrcadlem.

Podle takzvané terminologie strachu je například slimák přirozeným nepřítelem smetanky (pampelišky). To je zahradníkovi zcela lhostejné, protože smetanka obvykle nebývá na

jídelníčku člověka, nanejvýš ve své šlechtěné formě. „Přirozeného nepřítele" tedy ze slimáka udělal člověk. Potud neznamená slimák pro smetanku žádné nebezpečí. Z tohoto pohledu nepředstavuje slimák žádné

23

nebezpečí ani pro hlávku salátu. V podstatě se nás totiž vůbec netýká, požírá-li slimák smetanku nebo hlávkový salát. Nebezpečí představuje jenom tehdy, když dáme vyklíčit obavám, místo abychom vyvíjeli lásku. Potom ale nespočívá nebezpečí ve slimákovi, nýbrž v nás samých. Teče-li proud života volně a bez zábran mezi rostlinou a slimákem sem a tam, není rostlina požírána. Zadržení proudu života rostliny přitáhne slimáka. My pak řekneme, že rostlina je „nemocná". Nějakým způsobem postrádá některý ze znaků, který u ní jinak známe. Buďto sotva roste, nebo roste naopak nezvykle bujně, kvete slabě nebo v přemíře, vytváří málo plodů, které nemají chuť a nedají se dlouho skladovat atd. Příčina ? Příčinou je člověk se svým jednáním, myšlením a cítěním. Teprve člověk vyvolává „napadení škůdci" a „chorobami". Svým jednáním člověk ovlivňuje a pozměňuje přírodu, ve které neexistuje konec konců nic, co by bylo od něj oddělené. Tak mění člověk železo, když ho ková. On se však do kování nepustí jen tak bez ničeho, ale udělá si nejprve plán. Ani v zahradě se nepustí jen tak do práce, nýbrž i zde plánuje. A i když se pustí do práce a žádný plán si neudělá, např. ve formě nákresu, myslí, byť i nevědomky. Nevědomé myšlení působí stejným způsobem jako myšlení vědomé.

Takzvané choroby a škůdci přesně vědí, kde a kdy je nutná transformace. Jejich výskyt je tedy výlučně symptomem, to znamená poukazem na to, že to, co chápeme pod pojmem zdraví, zde není.

K „napadení chorobami" a „škůdci" dochází, je-li vlastní vibrace rostliny natolik nízká a zpomalená, že téměř ustane. Živočichové a rostliny, označované obvykle za „škůdce",

„škodlivé organismy" nebo „choroby", přinášejí zahradní rostlině uzdravení. Objevují se tehdy, je-li nutná léčba. Požívání (ve smyslu konzumace a zániku) rostlinných částí nebo celých rostlin takzvanými škůdci nebo chorobami je cestou léčby. Je to pochod transformace na jinou vibrační hladinu. Požití, také člověkem, zvýší její vibraci, ačkoli rostlina „zemře". Z hlediska Stvořitele neexistují tedy ani „škůdci" ani „choroby".

Máme, popř. smíme při tom zasahovat ? Ne. Přinejmenším ne tak, aby byl jiný tvor poškozen. Lidé, kteří přírodě způsobují vědomě nebo nevědomě škody, brzdí evoluci a jsou skutečnými nepřáteli a „škůdci" přírody. Jen láska urychluje evoluci. Používání jedů nebo jiných likvidačních opatření vyvádí přírodu z rovnováhy a působí jí opravdové, nenapravitelné škody. Takovéto opravdové škody poznáme například na neustálém trávení polí, luk a lesů konvenčními zemědělci, popř. lesními úřady. Nejjednodušší metodou, jak přivést rostliny a zvířata k vyhynutí, je ničit rostlinné a živočišné organismy, žijící na nich a v nich. Nakonec už nebude co ničit, protože už nebude ani co sklízet, lhostejno, zda zeleninu, ovoce, obilí nebo dřevo. Objeví-li se „škůdce", dostala se vlastní vibrace a tok životního proudu určité zahradní rostliny téměř na nulu. Vlastní vibrace a tok životního proudu „škůdce" je naproti tomu vyšší než u „nemocné" rostliny, takže „nemoc" díky zvýšení vlastní vibrace „zmizí". Hubení „škůdce" vede

24

k dalšímu omezení životního proudu v zahradní rostlině a ke zvýšení vibrace u tzv. škůdce.

Kdo tomu věří nebo to ví, učí se uznávat nové perspektivy pro své chování. Kdo je zde dosud skeptický, ať se zeptá sám sebe, jestli by přišel na myšlenku, přeměnit rovnocenné organismy, části rostlin na kompost, dívat se na ně jako na „škůdce" a „choroby" a hubit je. Kdo tomu všemu nemůže uvěřit

a ani se to nechce naučit, musí se dál ubírat bezvýchodnou cestou zkušeností, dokud nakonec sám nebude na nule.

Pokud nejsou životní potřeby rostlin uspokojovány, začnou „odumírat". Tomuto procesu napomáhají takzvaní škůdci a choroby. Život je proudění, pohyb. Každá stagnace má nepochopený životní smysl. Je impulsem pro „škůdce" a „choroby", kteří onen tok usměrňují do jiných forem a drah. Tento fenomén známe například u stromů, které smysl fyzické formy nesou dál prostřednictvím nekonečného množství semen (potomstvo). Také zvířata produkují v okamžiku likvidačních opatření velké množství potomstva. Co je likvidováno, se zdvojnásobí. Negativní myšlenky dávají vzniknout obzvlášť velkému množství potomstva. I u člověka tomu tak je. V dobách války se rodí obzvlášť mnoho dětí. Co je likvidováno, se zdvojnásobí. Negativní myšlenky dávají vzniknout tomuto stavu. Ony konzervují to, co je obáváno. Ať konstruktivně, nebo napájen strachem, život neustává proudit, protože celé Stvoření reaguje celostně jako inteligentní bytí. Slimáci patří k těm nejpokojnějším tvorům naší planety Země. Jejich jediným cílem je žít. Jsou přáteli lidí. Jejich chování je otevřené a upřímné. U slimáků zahradník ví, na čem je. Tak tomu je přirozeně i u všech ostatních živočišných druhů. Je-li zahradník jejich přítelem, jsou i slimáci jeho přáteli a léčiteli; a on bude moci prožít, jak nakonec, přiblíží-li se přítel člověk, nezatáhnou svá tykadla, ale nechají je venku.

Jejich úkolem je láska, léčba a splynutí v jednotě se všemi živými bytostmi. Jenom člověk si ve svém egu, ve svém strachu, myslí, že slimák je jeho nepřítel. Jenom on si ve svém strachu myslí, že mu chce někdo něco vzít. Ale to je všechno jen jeho představa. Důležité a zajímavé však je, že tato představa vede k pozorovatelným výsledkům.

Domnívat se, že slimáci jsou nepřáteli člověka, je chybou. Člověk sám sebe uvádí v nepřátelství, se vším svým pohrdá-

ním a nepochopením vůči životu, se svou neznalostí a svou pýchou vůči přírodním zákonům a formám lásky. On všechno označuje za příčinu, a přesto je to jen a pouze účinek, který následuje po tom, co si člověk předtím myslel, cítil a učinil vůči přírodě, ať už si to uvědomoval, či nikoli.

Tak nemá například hromadný výskyt bekyně velkohlavé v našich lesích sám v sobě žádnou příčinu. Člověk sám je příčinou. Tak není příčinou oslabení lesů, a ani znečištění ovzduší, nejsou jí škodliviny ve výfukových

25

plynech aut ani narůstající automobilová doprava; dokonce jí není ani způsob života, který lidé vedou.

To všechno není příčinou. To všechno je účinkem na základě lidských rozhodnutí. Rozhodnutí ze strachu, nikoli z lásky. Strach mající svůj původ v omylu lidí, že jsem oddělenou bytostí, odkázanou sama na sebe, bez vnitřního vedení, ochrany nebo opory. Proto člověk „vynalézá" opatření, aby si potvrdil své zvláštní bytí, aby se upevnil, dal si oporu, sám sebe vedl. On se oddělil od matky Země, přeťal svou pupeční šňůru, aniž by byl dospělý. Člověk je puberťák. Člověk má jiný smysl života než být „zabíječem slimáků". Smyslem jeho života je rád a dobře žít, ctít život a být mu nápomocen. Také má poznávat přírodní zákony a sloužit přírodě. To může nejlépe tehdy, když všechno miluje. Smyslem je přivádět v sobě všechno k vyrovnání, k harmonii a připojit se k životu, k Božství v sobě. Při vědomém životě dokáže stále snadněji žít v jednotě se všemi tvory a s Bohem. Tuto jednotu musí přijmout. V této jednotě byl, je a zůstane v ní. To je zákon jeho života. Tomu nemůže uniknout. Avšak má svobodu volby. Má svobodu chovat se tak, jako by byl oddělen od života, od Boha. Protože to však ve skutečnosti není, činí trpké zkušenosti, aby se ve své svobodě volby opět rozpomenul na svou jednotu se životem, s Bohem. Takzvaní škůdci a choroby jsou úkolem na této ces-

tě k jednotě. Jsou posly na jeho cestě. Na nich se člověk učí integrovat jednotu do svého každodenního života - nechat ji v sobě rozplynout.

Zahradník - smysl a zákony života

Kulturní rostliny jsou předem poznamenány pocity, myšlenkami a činy šlechtitelů, množitelů a obchodníků jako nedokonalých lidí plných strachu. Bez skutečně vřelého sepětí rostlin se zahradníkem zůstanou kulturní rostliny i nadále slabé a náchylné. Jenom vědomě uskutečněné sjednocení zahradníka s „jeho" svěřenkyněmi vede k jejich požehnanému vývoji. Tuto knihu jsem nenapsal proto, že bych pohrdal člověkem, ale z lásky k Tobě, Tvé zahradě, Tvým rostlinám a zvířatům, slunci, dešti, mrazu, měsíci, větru, z lásky ke všemu, co žije a působí v Tvé zahradě. Napsal jsem tuto knihu z lásky, abys - pokud jsi ji ztratil - znovu našel lásku ke své zahradě. Napsal jsem tuto knihu z lásky také proto, aby se Tvá zahrada, rostliny a zvířata v ní, staly opět zdrojem radosti a zdraví pro všechny. Jsi kulturní člověk a pěstuješ ve své zahradě kulturní rostliny. Možná se také staráš o zahrádečku na balkoně nebo o pokojové květiny. Možná jsi někdy pozoroval své rostliny velmi ustaraně a nazlobeně a obával ses, že by Tě mírná zima nebo pozdní mrazík mohly připravit o sklizeň. Z takových úvah mluví vždycky starostlivá upřímnost. Já Ti velmi dobře rozumím a v tomto bodě Tě akceptuji. Pokračuj prosím v takovýchto upřímných úvahách. Já je za Tebe plně akceptuji. Možná se obáváš, že si nemůžeš stát sám za sebou - i tady Tě plně akceptuji. Možná si myslil, že nesmíš ukázat své pocity - i tady Tě plně akceptuji. Možná si dokážeš vzpomenout, jestli

26

byly ty pocity příjemné nebo nepříjemné - akceptuj, že můžeš takové rozdílné pocity

mít. Nepříjemné pocity Tě jistě nepřiměly k tomu, aby ses cítil nějak zvlášť dobře. Možná ses cítil vydán jako zrníčko prachu napospas nespravedlivé přírodě. Akceptuj se prosím i za to. Někdy sis myslel, že budeš bez sebe, to znamená mimo svůj střed - akceptuj se i za to. Takové pocity jsou velmi důležité. Měl bys je brát vážně a zamilovat si je.

A dokonce i když jsi je někdy přehlušil, abys s nimi nebyl konfrontován, aby ses s nimi nemusel zabývat. Akceptuj je. Snaž se brát sám sebe vážně. Snaž se akceptovat sebe tak, jak jsi tenkrát jednal - i když to bylo ze vzteku nebo ze zoufalství, když jsi použil prostředky „ochrany rostlin" nebo jsi sáhl po jiných opatřeních, abys zabíjel nebo vyháněl. Akceptuj se, i když jsi měl na „škůdce" nebo „choroby" pořádnou zlost, protože kvůli nim přišel všechen Tvůj čas, námaha i výdaje vniveč. Já Tě o to prosím. Když sám sebe akceptuješ, můžeš se otevřít pro nové cesty, neboť se svým tehdejším věděním jsi nemohl jednat jinak - akceptuj to !

Vzpomeň si: vždycky ses snažil, buď na sebe proto hrdý ! Každý rok jsi s novou nadějí, radostí a láskou nakupoval osivo a přísadu. Miluj se za to ! Už v předjaří jsi chodil do své zahrady a zdravil jsi první jarní kvítky. Miluj se za to ! Pokaždé znova jsi šel do své zahrady a doufal jsi. Chval se za to ! Neustále jsi snášel zklamání a vždycky jsi začal znovu. Chval se za to !

Protože jsi hledal důvody mimo sebe, vynořovala se v Tobě naděje, že by se snad daly problémy vyřešit „jinou" zimou, účinkem mrazu, větrem, deštěm nebo sluncem, nebo možná výsevem, kultivací a sklizní v ještě „lepším" termínu. Děkuj lidem, kteří Ti toto vědění zprostředkovali !

Máš nyní pocit viny, protože vidíš, že se začínáš otevírat kooperativní metodě zahradničení ? Buď za to vděčný ! Pocit viny Tě ovšem nepřivede ani o kousek dál, protože má „nohy z olova" a ukazuje do minulosti - na to, cos udělal. Pocit viny

také nikdy nezmění situaci. Naopak, povyšuje lidi, kteří Tě svedli k zabíjení a vyhánění, a ponižuje Tebe. Činí Tě manipulovatelným. Uvědom si svůj pocit viny, uznej ho a hlavně ho akceptuj. Je to velmi důležitá část Tebe sama. Akceptuj ho tedy a mlč o něm. Akceptuj rád a vědomě i nepříjemné pocity. Přijmi pocit viny jako možnost Tvého rozhodnutí, abys tak reagoval na určité situace. Měl jsi jenom tento koncept ! Vyhoď jednou Tvůj pocit viny „ze dveří" a věnuj se pak nějaké jiné věci. Akceptuj i toto rozloučení !

Pokud by ses chtěl i nadále zabývat pocity viny, pak ovšem své „problémy se škůdci" nevyřešíš. Pocit viny Tě přivádí zpět do minulosti. Minulost však minula. Pokud se v ní budeš „přehrabovat", tak budeš žít v tom, co je pryč. Rozhodni se pro současnost a budoucnost. V současnosti a budoucnosti pocity viny neexistují, v nich jsou pocity viny neznámé. Dívej se na to, co leží před Tebou ! Pocity viny nejsou osudem, ony jsou rozhodnutím.

27

Raduj se, že můžeš činit rozhodnutí ! Rozhodneš se raději pro pocity viny ? Dobrá. Akceptuj tedy své rozhodnutí ! I když je nebezpečné poutat se na tyto pocity. Akceptuj své rozhodnutí. Opakuji: nebezpečí spočívá v tom, že jsi manipulovatelný. Kdo je manipulovatelný, ubírá se životními cestami druhých lidí. Možná potřebuješ tuto formu jistoty. Akceptuj ji ! I když tím v sobě vytvoříš vázanost, které se zase budeš muset zbavit. Vezmi své rozhodnutí vážně. I když se vážeš na činnosti, kvůli kterým máš tyto pocity, akceptuj se. Vázanost je určitá forma, jak zacházet se životem. Ty sám sis osvojil vázanost, protože se rád vážeš. Vazba znamená ve světě viditelná jistotu. Svůj čas jsi strávil vázaností. Akceptuj to ! Vázanost je závislost. Je to určitá forma, jak zacházet s rostlinami, zvířaty i povětrností. Naučil ses to tak a učinil jsi tak své zkušenosti. Akceptuj to ! Dělal jsi to sice často, ale můžeš se ještě změnit. Vázanost vyvolává nehybnost a problémy, místo aby bylo možné proudění, uvolnění. Rozhodni se znovu !

Dokud se budeš mermomocí držet vázanosti, nemůžeš zahradničit jako svobodný člověk ze svého středu, akceptuj však přesto své nynější rozhodnutí. Nauč se přijímat své jednání, myšlení a cítění. Jen akceptuješ-li sám sebe, můžeš akceptovat takzvané škůdce, plevele a choroby ! Jen přijmeš-li sám sebe, můžeš také převzít odpovědnost za své konání. Nuže, akceptuj se ! Chceš převzít odpovědnost za své konání ? Co se Tvé pravé povahy týká, můžeš se rozhodnout tak či onak. Můžeš se rozhodnout pro vázanost, avšak nemusíš.

Když jsem ještě byl mladým zahradníkem, rozhodoval jsem se po mnoho let pro vázanost. To pro mě znamenalo jistotu, že budu opakovat důvěrně známé konání. Toho jsem si tenkrát nebyl vědom. Dělal jsem to, protože jsem tehdy nic jiného neznal. Byl jsem vázaný. Tak jsem na sebe vázal slimáky, mandelinky, chřestovníčky, mšice, hryzce, kosy, sojky, myši, krávy, psy, ovády, komáry, klíšťata atd. Když jsem to prohlédl a osvobodil jsem se od toho, byl jsem volný. Byl jsem víc než jen volný. Souběžně s touto volností v sobě byl jsem volný i navenek, na těle, lhostejno, zda jsem se zdržoval na zahradě, na procházkách v přírodě nebo kdekoli jinde, byl jsem volný od všech těch živočichů a rostlin, kteří se obvykle označují jako „škůdci". Od té doby v mé zahradě už tito živočichové neexistují jako „škůdci" a rostliny jako „plevele" a „choroby". Existují už jen určití živočichové a určité rostliny.

Zvu Tě tedy, aby ses pustil do následujícího dotazníku, který jsem pro Tebe sestavil. Postupuj, příteli zahradníku, nejlépe následujícím způsobem: přečti si nejprve otázku za otázkou, zvaž ji a odpověz ústně. Zodpověz nejprve všech 60 otázek, abys v sobě pocítil ono „ano" nebo „ne". Věnuj se pak každý den jedné otázce a písemně ji zodpověz a zdůvodni. Zavaž se svou odpovědí. Napiš za ni datum. Tak budeš později vědět, kdy jsi tak myslel a cítil.

1. Nyní se akceptuji ano () ne () Zdůvodnění:

28

2. Akceptuji své omyly a chyby ano () ne () Zdůvodnění:

3. Miluji se ano () ne () Zdůvodněni:

4. Rozpomínám se na své pocity vůči „škůdcům" ano () ne () Zdůvodněni:

5. Mé pocity byly příjemné ano () ne () Zdůvodnění:

6. Mé pocity byly nepříjemné ano () ne () Zdůvodnění:

7. Cítím se být vydán nespravedlivé přírodě ano () ne () Zdůvodnění:

8. Myslel jsem, že jsem mimo svůj střed ano () ne () Zdůvodnění:

9. Své pocity jsem umlčel koupením jedu ano () ne () Zdůvodnění:

10. Vzal jsem své pocity vážné ano () ne () Zdůvodnění:

11. Nechtěl jsem se svými pocity zabývat ano () ne () Zdůvodnění:

12. Akceptuji svůj vztek ano () ne () Zdůvodnění:

13. Měl jsem na ty „škůdce" skutečnou zlost ano () ne () Zdůvodněni

14. Akceptuji se ano () ne () Zdůvodnění.

15. Jsem ochoten otevřít se novým cestám ano () ne () Zdůvodnění:

16. Akceptuji své předchozí poznatky ano () ne () Zdůvodnění:

17. Vím, že jsem podle svých poznatků nemohl jednat jinak ano () ne () Zdůvodnění:

18. Vždycky jsem se snažil ano () ne () Zdůvodnění:

19. Jsem na sebe hrdý ano () ne () Zdůvodnění:

20. Každý rok jsem s radostí a láskou nakupoval semena a rostliny ano () ne () Zdůvodnění:

21. Vždycky jsem vítal první jarní kvítky ano () ne () Zdůvodnění:

22. Zas a znovu jsem šel do zahrady a doufal jsem ano () ne () Zdůvodnění:

23. Pokaždé jsem snášel zklamání a vždycky znovu jsem začínal ano () ne () Zdůvodnění:

24. Hledal jsem důvody venku a doufal jsem, že by problémy vyřešila mírná zima, mráz, vítr, déšť a slunce, výsev, kultivace a sklizeň ve správném termínu ano () ne () Zdůvodnění:

25. Děkuji těm, kdo mi tyto poznatky zprostředkovali ano () ne () Zdůvodnění:

26. Když jsem se seznámil s novými poznatky, odkryl jsem v sobě pocit viny ano () ne () Zdůvodnění:

27. Akceptuji pocity viny v sobě ano () ne () Zdůvodnění:

28. Rád a vědomě přijímám příjemné pocity ano () ne () Zdůvodnění:

29. Jsem zamilovaný do své zahrady ano () ne () Zdůvodnění:

30. Jsem zamilovaný do svých rostlin ano () ne () Zdůvodnění:

29

31. Jsem zamilovaný do „plevelů" ano () ne () Zdůvodnění:

32. Jsem zamilovaný do řas v mém rybníce ano () ne () Zdůvodnění:

33. Jsem zamilovaný do zvířat ano () ne () Zdůvodnění:

34. Jsem zamilovaný do „škůdců" ano () ne () Zdůvodnění:

35. Zahrada (balkon, pokojové květiny) jsou mou svatyní ano () ne () Zdůvodnění:

36. Okrasné rostliny jsou mou svatyní ano () ne () Zdůvodnění:

37. Jahody jsou mou svatyní ano () ne () Zdůvodnění:

38. Pýr je mou svatyní ano () ne () Zdůvodnění:

39. Dešťovky jsou mou svatyní ano () ne () Zdůvodněni:

40. Slunéčka jsou mou svatyní ano () ne () Zdůvodnění:

41. Chrousti jsou mou svatyní ano () ne () Zdůvodnění:

42. Slimáci jsou mou svatyní ano () ne () Zdůvodnění:

43. Mšice jsou mou svatyní ano () ne () Zdůvodnění:

44. Divoká prasata jsou mou svatyní ano () ne () Zdůvodnění:

45. Klíšťata jsou mou svatyní ano () ne () Zdůvodnění:

46. Jiřiny a mečíky jsou mou svatyní ano () ne () Zdůvodnění:

47. Jsem ochoten vyřešit problémy se „škůdci" ano () ne () Zdůvodnění:

48. Jsem ochoten zabývat se současností ano () ne () Zdůvodnění:

49. Jsem ochoten upírat svůj zrak na to, co leží přede mnou ano () ne () Zdůvodnění:

50. Raduji se, že mohu činit rozhodnutí ano () ne () Zdůvodnění:

51. Chci být dál manipulovatelný ano () ne () Zdůvodnění:

52. Potřebuji i nadále jistotu ano () ne () Zdůvodnění:

53. Jsem ochoten změnit se ano () ne () Zdůvodnění:

54. Jsem ochoten zahradničit ze svého středu ano () ne () Zdůvodnění:

55. Jsem ochoten akceptovat to, co dělám ano () ne () Zdůvodnění:

56. Jsem ochoten přijmout „škůdce", „plevele" a „choroby" ano () ne () Zdůvodnění:

57. Jsem ochoten převzít odpovědnost za své konání ano () ne () Zdůvodnění:

58. Jsem ochoten osvobodit se od vynuceného jednání v zahradě ano () ne () Zdůvodnění:

59. Cítím se být spjatý s komáry ano () ne () Zdůvodnění:

60. Jsem ochoten sjednotit se s přírodou ano () ne () Zdůvodnění:

30

Tyto otázky Ti mají pomoci k tomu, abys poznal své nynější stanovisko. Můžeš sám za sebe rozhodnout, kolik času si dáš na jejich zodpovězení, ne však v jakém pořadí. Program samotný se pozměnit nedá. Otázky jsou vhodné k tomu, abys s jejich pomocí poznal, jestli ještě důvěřuješ více tomu, co je viditelné, nebo tomu, co je mentální. Když začneš zahradničit, důvěřuješ většinou tomu, co vidíš, například kráse květin nebo bohaté násadě plodů.

Ekologičtí zahradníci jdou o krok dál a zabývají se svou zahradou také mentálně. Tady však většinou také skončí. Většina z nich má co dělat s tím, aby našla svůj střed, a mohla tak z tohoto středu jednat. To není hodnocení, ale výsledek pozorování.

Jsi-li, milý zahradníku, dosud na tom vývojovém stupni, že necháváš žít jen určité rostliny a živočichy, je důležité, aby ses na tomto stupni něčemu přiučil. Neboť určité živočichy a rostliny akceptovat a proti jiným bojovat nebo je zabíjet znamená nedokončit dosud vývojový stupeň viditelného. Jednat v zevním a viditelném a důvěřovat tomu je dobré. Znamená to důležitý stupeň v bytí zahradníka. Úkolem a cílem zde je dávat průchod konstruktivnímu jednání, zahradnické práce vykonávat už jen konstruktivně, citlivě vůči všem živým tvorům. Je konstruktivní, uznáš-li všechny živočichy a rostliny a necháš je žít. Jsi-li v každém ohledu mistrem, pak můžeš, ve smyslu této knihy, vystoupit na další stupeň, protože jedno staví na druhém, jakmile je předešlé dokonáno. Pak následuje stupeň mentální, emocionální a spirituální. Jsi-li dosud na stupni viditelného, budeš sbírat své zkušenosti především na tomto stupni. Těmito zkušenostmi je hněv a vztek na mandelinky, hryzce, slimáky, plané rostliny nebo „choroby". Žiješ zatím spíš nevědomě a nedokážeš ještě rozlišovat mezi mým a tvým, mezi určitými rostlinami a živočichy a mezi tím, co dě-

láš. V tom, co navenek prožíváš, panuje dosud nejasnost. Jsi dosud umíněný a nejsi ochotný učit se a kooperovat. Jednáš dosud na základě minulosti a jsi zraňován reakcemi okolního světa. Přitom jsi přehlédl, že jsi sám příčinou toho, co prožíváš. Jsi konfrontován s negativními myšlenkami, postoji a pocity, obavami a zkušenostmi. Jsi upoutáván do řetězce příčin a účinků. Nezapomeň, že lidé, zvířata, rostliny i živly, ba celá příroda, na Tebe ustavičně reagují.

Jak to s Tebou nyní vypadá ? Zdá se Ti, že se toho po Tobě žádá příliš, máš-li oslovovat „škůdce", „plevele" a „choroby" jednáním a konáním, myšlením a cítěním, spirituálním bytím ? Abys bytosti přírody oslovil na této úrovni, musíš si tuto úroveň sám pro sebe vyjasnit. Pak teprve ukáží zvířata, rostliny i živly náležitě jasné chování. Pak budou jednoduché. Pak konečně ustane masové rozmnožování, masová žravost a „napadení chorobami". Bytosti přírody jsou oslovitelné na ještě hlubším, jemnějším stupni. Mohou být osloveny prostřednictvím neviditelného media, které vytvořilo univerzum a které vším hýbe, všechno mění a rozpouští.

31

Ty, příteli zahradníku, můžeš pak, tak jak to dělám já, navázat s nimi kontakt z toho místa, kde právě jsi; například s hejny sarančat na jihu, s mandelinkami a bekyněmi v Portugalsku, s krysami v severním Německu, se šváby v Rusku, s králíky v sousední obci, s housenkami v Americe atd.

Cit pro vše živé, který jistě máš, chce být používán přímým dotekem - takříkajíc na vlastní kůži. Zahradničení z vlastního středu chce v Tobě začít ještě hlouběji, ještě niterněji. Pokud se Ti to podaří, může vést cesta přes celý širý svět. Tvůj střed je totiž přítomen všude.

III.STRACH JAKO MAGNET

Když dříve „onemocněla" nějaká rostlina u mě doma nebo v zahradě, poznal jsem to, protože na ní jednoho rána seděli živočichové, kteří sem podle mého tehdejšího názoru nepatřili. V takových případech jsem se musel potýkat s obavami, aniž zatím došlo k nějakému poškození. Tak je na tom každý, aniž by si toho byl ve většině případů vědom.

Strachu zahradníka předchází hnutí mysli. Citové pohnutí produkuje hnutí mysli. Strach je hnutím mysli. Mnozí zahradníci se domnívají, že s ohledem na svou zahradu nemohou projevovat svou mysl, neboť zahrada je zcela věcnou záležitostí. To však není pravda. Zahradník i zahrada jsou mysl. Pokud zamýšlíme nějakou změnu, nemá smysl a nic nám nepomůže, abychom se o změny pokoušeli na úrovni jevů, v oblasti viditelného. Změny se musí odehrávat ve sféře citového pohnutí.

Opatření proti rostlinným a živočišným organismům se při povrchním pohledu neobracejí proti strachu, pohybujícímu se

v mysli, nýbrž v jeho prospěch. Strach nemá být dotčen. Opatření se obracejí proti možnosti, abychom se těmito pocity, které prožíváme jako nepříjemné, zabývali. Zahradník prožívá jako nepříjemné ty pocity, u kterých nezná žádné řešení. A protože nezná řešení, tak se jim doposud vyhýbal. Měl bys chápat, že vnímáš vnější svět. Reaguješ vnitřně. Tvá mysl se hne. Ona se hne. Ona se Tvým strachem zúží. Ty jednáš a činíš rozhodnutí.

Rostlina změní svůj výraz označovaný za normální. V rostlině dojde k zástavě. Zástava v rostlině signalizuje paralelní zástavu v Tvé mysli. Aniž by sis toho byl vědom, dostane Tvé podvědomí podnět, aby se přihlásilo o slovo. To v Tobě vyvolá nepříjemný pocit. Postavit se tomuto pocitu je nepohodlné, avšak odvážné a nutné, aby byl problém vyřešen zevnitř. Člověk činí rozhodnutí navenek. Zástava trvá. Rostlina zůstává nemocná, stále nemocnější a hyne.

Citová pohnutí se objevují například tehdy, když se slimák pustí do salátu, když se na něm usadí mšice, když se mandelinky živí rostlinami bramboru

32

nebo když se divoká prasata dostanou do zahrady. Zahradník končícího věku sáhne automaticky po jedu, pasti nebo něčem podobném, zabíjí nebo vyhání „škodlivé organismy".

Proudí-li tok života a lásky mezi všemi zúčastněnými volně a bez zábran sem a tam, může se rostlina opět uzdravit. Zástava v životním proudu rostliny však přitahuje bytosti přírody jako magnet.

Příčinou jsi Ty se svým chováním, myšlením a cítěním. Jistě sis myslel, že stačí, abys trochu okopával, přečetl si knihu a tu a tam zašel do zahradního centra, koupil si osivo a sazenice, vysadil je ve své zahradě, ošetřil je jedem, zahubil nebo zapudil jejich „trapiče" a už budeš mít všechno pod kontrolou. Omyl ! „Počítáš" totiž každý rok znovu s výskytem „škůd-

ců" a „chorob" ve své zahradě. Kdybys měl všechno pod kontrolou, pak by v Tvé zahradě byli „škůdci" a „choroby" něčím neznámým. Ty sám je teprve vyvoláváš. V Tvé zahradě platí totiž Tvůj zákon - je to zákon, který přitahuje „škůdce" a „choroby".

Nemůžeš tomu uvěřit, protože v přírodě údajně také existují takzvaní škůdci jako například lýkožrouti nebo bekyně ? Uvaž, že lýkožrouti a bekyně nežijí v pralesích, nýbrž v kulturních lesích. Ty jsou zase produkty vlastníků, popř. lesníků.

Tam, kde je příroda ještě maximálně ponechána sama sobě, se takzvaní škůdci a choroby takto nevyskytují. Totální výpadek zde také neexistuje. To však má zcela jiný důvod. Bohem stvořená zvířata musí mít možnost žít. Oddávají se v přírodě jinému evolučnímu puzení než v Tvé zahradě, na Tvém poli nebo v lesní plantáži.

Svým jednáním, milý zahradníku, ovlivňuješ a měníš přírodu, která od Tebe není oddělená. Rostliny a živočichy pozměňující buňky nazýváš „chorobami". Ukazuješ tím, že pro Tebe představují rušivé faktory. Tito „narušitelé" nenarušují nic v přírodě a nic na kulturních rostlinách. Jenom ty se cítíš být rušen. Oni přesně „vědí", kde a kdy nastává nutnost vyskytnout se. Výskyt „škůdců" a „chorob" je tedy výlučně symptomem. Je to doklad toho, že to, co považuješ za zdraví, tu není.

Kdy rostliny onemocní ?

Rostliny v Tvé zahradě nebo v Tvém bytu Ti byly svěřeny. Jsou na Tebe vázány. Žijí s Tebou - nejen navenek, ale i vnitřně. Dokonce na Tebe reagují. Jsou příjemci i vysílači. Přijímají Tvé vibrace, které vnímají prostřednictvím Tvých nálad, Tvé-

ho hlasu, Tvé radosti, Tvé lásky, Tvého pokoje, Tvého stresu, Tvé frustrace i Tvého strachu. V pozitivních reakcích radosti, pokoje a lásky vibruješ ve vysokých obrátkách. V negativních vibracích stresu, frustrace a strachu vibruješ ve velmi nízkých obrátkách. Rostliny přijímají Tvé vibrace. Ony

33

reagují. Ve spojení s Tebou začínají také vibrovat ve vysokých, popř. nízkých obrátkách. Přijímají od Tebe „zdraví" nebo „nemoc", což znamená vibraci ve vysokých nebo nízkých obrátkách.

Cítíš-li se dobře, vibrace v Tobě se zrychlí. Získá na obrátkách a stane se „zdravou". Přiblížením se vyšším vibračním frekvencím se začne výše vyvíjet vnitřní podstata rostliny. Tím se vytvářejí příčiny k přechodu na vyšší formu inkarnace.

Když se necítíš zdravý, zpomalí se vibrace v Tobě. Tím se zpomalí i vibrace rostliny. Bude mít nižší obrátky a „onemocní". V důsledku zpomalující vibrační frekvence se začne vnitřní podstata rostliny vyvíjet nazpátek. Tím se vytvářejí příčiny k přechodu na tutéž nebo na nižší inkarnační formu. Vibrační frekvence může být zpomalena tak silně, že téměř ustane, to znamená že nastane přechod (smrt). Při takové zástavě vibrace začne uspíšený proces přeměny na zeminu. Životní princip v rostlině si žádá zvýšení frekvence. Životní princip v člověku rovněž. Životní princip v rostlině reaguje v nevědomí. Životní princip v člověku reaguje v nevědomí, v podvědomí, ve vědomí nebo v nadvědomí. Všechny tyto vibrace vědomí jsou vázány na individuálně reagujícího člověka. Ten vykonává působící příčinu a vytváří nové stavy, tedy to, co označujeme jako „život" nebo jako „smrt". Podvědomí v člověku způsobuje zpomalování a znečišťování. Proto potřebuje podvědomí ke změně zrychlení a očištění. Vědomí léčí. Vědomí mění léčením. Vědomí vždy léčí ustavičným zrychlováním.

Živočišné a rostlinné organismy, které jsou označovány jako „škůdci" nebo „choroby", slouží očistě na úrovni nevědomí. Nevědomí je úrovní, na níž nemohou být učiněna žádná vlastní rozhodnutí. Rostlinné organismy jsou jako díl Boží přímo napojeny na „univerzální reaktor". Zahradník je jako díl Boží a přírody onomu „univerzálnímu reaktoru" znám a zavázán. Proto může člověk činit v rámci svého podvědomého, popř. vědomého bytí vlastní rozhodnutí. Kromě toho může prostřednictvím individuálních myšlenek vyvolávat určité situace u rostlin v zahradě i doma. To funguje jen proto, protože všechno komplexně reaguje: na pocity, nálady, emoce, způsoby chování a postoje. Člověk je za pomoci všemožných výrazových forem přírody a kultury proměňuje na situace. Tím, že na něj reagují, dokáže člověk léčit rostliny na úrovni vědomého bytí.

Nacházejí-li se rostliny ve stavu snížené vibrace, jsou prospěšné jen pro toho, jehož vibrace rotují rovněž pomalu. Potrava odpovídá vibrační frekvenci v člověku. Kdo je dnes už otevřený pro duchovní bytí, např. díky pravidelné meditaci nebo poznání intuice a inspirace, volí hodnotnější stravu.

Takzvaní škůdci a choroby jsou něco jako „nositelé zpráv přírody". Jsou pomocníky přírody. Rostliny, které jsou napadeny „škůdci" nebo „chorobami", se již nacházejí na cestě uzdravování. Jsou jimi očišťovány,

34

a tím léčeny. „Škůdci" a „choroby" se objevují tehdy, je-li nutné léčení. Jakmile začnou požírat rostliny nebo jejich části, započal proces léčení. Jeden příklad úzkého sepětí zahradníka s jeho rostlinami, ale také s takzvanými škůdci a chorobami: mšice odsávají z buněk „nemocné" růže buněčnou šťávu bohatou na cukr, která způsobila zástavu proudění šťáv. Vibrace se opět zvýší a rostlina se uzdraví. U jiné růže buněčná šťáva už vykrystalizova-

la, protože zahradník zahubil mšice jedem. Vibrace růže se zpomaluje. Nyní vyšle matka příroda velký zástup rzí. Růže je akutně ohrožena. Zahradník podlehne panice. Jeho negativní, tzn. vystrašené myšlenky ovlivní rostlinu tak, že smrtelně onemocní. Zástava v proudění šťáv je čím dál neústupnější. Vibrační frekvence rapidně klesá. Růže „umírá". Její tělo je mikroorganismy z živočišné i rostlinné říše transformováno a přivedeno opět na vyšší hladinu vibrace.

Zvířata mají vyšší vibrační frekvenci než rostliny. Požitím rostlin zvířaty je odstartován proces transformace na jinou, vyšší hladinu vibrace. Požití je vtělením. Tělo „nemocné" rostliny se ve zvířeti stane takříkajíc jedním tělem se zvířetem. Ani z nadřazeného stanoviska, to znamená ze stanoviska Stvořitele, neexistují tedy ani „škůdci", ani „choroby".

Otázku, zda my zahradníci smíme zasahovat tak, aby byl poškozen jiný živý tvor, jsme zodpověděli už v jedné z předchozích kapitol. Připomeňme si: Lidé, kteří přírodě způsobují vědomě či nevědomě škody, brzdí evoluci, a jsou tak skutečnými „nepřáteli" a „škůdci" přírody, a tím i kulturních rostlin. Brzdíme tím nejen evoluci rostlin a zvířat, ale i naši vlastní. Pamatuj: Jedině příroda může léčit. Konání a pomoc jsou vítané a požehnané jenom tehdy, dějí-li se prostřednictvím lásky a podpory, a tím působí ve smyslu evoluce. Pak zrychlují evoluci rostlin, zahrady vůbec, zahradníka a celé Země. Jednali se na základě strachu, který vede k aplikaci jedů nebo jiných hubících nebo vypuzujících opatření, pak takové jednání brzdí evoluční proces. Jestliže v důsledku hubících nebo vypuzujících opatření v zahradě, stejně jako ve volné přírodě vyhynou živočišné nebo rostlinné druhy, pak existují dál už jen jako božská idea, neviditelné pro mnoho lidí. Jednou se tato idea opět stane viditelnou. Příroda pak člověka přežije !

Co je příčina, co účinek ?

Výskyt „škůdců" a „chorob" není příčinou. I když se tyto „problémy" vyřeší, i když tyto „příčiny" zdánlivě neexistují, jsou tu pořád.

Bojem, zabíjením nebo necháváním zabíjet se příčiny výskytu „škůdců" a „chorob" neodstraní. Každé jednání se děje na zodpovědnost zahradníka. Z tohoto procesu se nemůže vyvléknout. Neexistuje jednání bez zodpovědnosti. Zahradník je za své jednání vždy zodpovědný, i když jedná z neznalosti. Je zodpovědný i za to, co z neznalosti připustí. To všechno

35

je jednáním na neviditelné straně. Pokud někdo něco neví, a proto jedná „nesprávně", pak je to jednání z nevědění o přírodních zákonech.

I když se zahradník odvolává na neznalost, nemůže si činit nárok na žádné polehčující okolnosti. Neznalost neosvobozuje od odpovědnosti za to, co by býval mohl učinit. Ať zahradník myslí a jedná na základě znalosti věci nebo z neznalosti vůči věcem, vždycky nese odpovědnost a podléhá zákonu o příčině a účinku neboli onomu „univerzálnímu reaktoru", do něhož je splynutím se svým „individuálním reaktorem" - a tím i do přírodních zákonů - vevázán. Přírodní zákony jsou zahradníkem neustále používány. Většinou nevědomky, přesto však nejsou o nic méně účinné. To, co je viditelné a měřitelné, se vždy vztahuje k tomu, co se již stalo, co je již zapříčiněno. Viditelné nebo měřitelné proto nemůže být příčinou.

Často se tvrdí, že chorobný stav lesa je důsledkem znečištění ovzduší, tedy že je toto znečištění příčinou. Pokud tomu člověk bude věřit, tak nepochopí podstatné souvislosti. Znečištění ovzduší není příčinou, nýbrž účinkem. Dokud bude zahradník věřit jenom tomu, co vidí, bude také moci činit své zkušenosti jen v oblasti viditelného. Tím nezíská žádný pří-

stup k úrovním příčiny. Tím mu úrovně neviditelného zůstanou skryty. Slova „stav" a „účinek" poukazují na něco neměnného. Jako účinek jsou však „choroby" a znečištění vzduchu proměnlivé. Ony nejsou příčinami. Příčiny nelze změnit vnějšími opatřeními.

Jakmile začne zahradník věřit tomu, co je neviditelné, činí zkušenosti s neviditelnem. Uznáním neviditelného světa by mohl činit nové zkušenosti stykem s ním. Nemohl by činit žádné zkušenosti s neviditelnem, kdyby neviditelný svět neexistoval. Jakmile bude ochoten věřit v neviditelno jako v realitu, uvidí účinky, které budou daleko přesahovat jeho opatření v oblasti viditelného a měřitelného.

Příklad: Jednoho dne jsem se na jednom shromáždění setkal se zahradnicí, žijící v jižní Francii, v oblasti se středomořským klimatem. Řekla mi, že se tam vyskytují jiní „škodliví živočichové" než v Německu. Vyprávěla o jednom druhu kobylek, lidově nazývaných „bouera", které jí už téměř 10 let každým rokem dohola ožerou její květiny a růže. Po tu dobu zahradnice žije na tomto místě.

Obvyklá opatření jako sbírání, odnášení, zabíjení atd., vyprávěla mi, neměla dosud žádaný efekt. „Žádaným efektem" by byla zahrada bez těchto kobylek. Abych tento problém řešil v oblasti viditelného, tedy abych kobylky sbíral, odnášel, zabíjel atd., k tomu bych býval musel jet do jižní Francie a samozřejmě jsem chtěl problém řešit svým vlastním způsobem. Pustil jsem se do toho, abych tento problém pochopil, znázornil a vyřešil ve světě neviditelného. S tím ruku v ruce šlo uznání účinných energií a energetických polí v neviditelnu. Následovala neutralizace příčin, které vyvolaly účinky masové žravosti. Aktivoval jsem neviditelné energie

36

ve směru pokojné koexistence a dobrovolného opuštění zahrady. Vytvořil jsem novou příčinu.

Co se stalo ? Kobylky opustily „jakoby samy od sebe" pozemek a činí se od té doby mimo něj. To bylo před pěti lety. Od té doby účinkuje nový stav, který dosud nebyl zrušen. Proto také musí tento stav „osvobození zahrady od kobylek" nadále trvat. Změněn může být teprve tehdy, budou-li na místo dosavadních příčin dosazeny příčiny nové.

Jak to fungovalo ? Oslovil jsem neviditelné účinné energie v kobylkách „boucra". Díky své schopnosti reagovat ve svém nevědomém bytí na lidské záměry, spojené s obraznými představami, nemohla tato zvířata jinak než opustit pozemek. Později se budu aplikaci ještě blíže věnovat.

To je ona veliká a jediná šance, kterou zahradník má, dokud obdělává svou zahradu, neboť ve své ochotě zabývat se mentálním a emocionálním podílem v sobě samém, ve zvířatech, rostlinách a živlech a tento podíl uznat učiní zkušenosti, které mu dají dotknout se svých pocitů, svých myšlenek, svých postojů, svých rodinných myšlenkových programů. A to k jeho požehnání a tím k požehnání všech, jichž se dotkne. Válka a mír v něm, v jeho rodině, se zrcadlí jako válka a mír v jeho zahradě, na jeho rostlinách a v přírodě.

Přírodní bytosti v okolí zahrady reagují na jeho pocity. Toto silné spojení člověka s takzvanými kulturními zvířaty a kulturními rostlinami je tu proto, protože i dnešní člověk je „kulturním produktem". Člověk je vybaven vlastnostmi svobody vůle a svobody rozhodnutí a božskými vlastnostmi, jež zahalil do závoje ustrašeného a životu nepřátelského ega.

Kulturní rostliny, kulturní zvířata i lidskou kulturou ovlivněná divoká zvířata naší matky Země jsou zde proto, aby se na nich člověk učil tomu, co je to láska. Na základě jeho božských vlastností je člověku dáno, aby léčil kulturně ovlivněnou přírodu. Obzvlášť kulturní rostliny a zvířata, které „stvořil", aby ho živily, a které na něj reagují. Zdraví, nemoc

a léčení kulturních živých tvorů záleží na člověku. On je povinován léčením živých tvorů, jež mu byli svěřeni.

Jak může člověk léčit kulturní živé tvory ? Když bude léčit sám sebe, když bude projasňovat svůj vztah k bytostem přírody, pak je bude léčit. Bude-li ochoten zabývat se neviditelným bytím v sobě, ve zvířeti, v rostlině, v živlech a uznat je, pak učiní zkušenosti, které mu zprostředkují dotek životu přitakávající tvůrčí energie, dotek účinné energie. Tato tvůrčí energie vibruje přítomně ve všehomíru, mocně a vědoucně. Jejím dotekem vstoupí člověk do všudypřítomného, vševědoucího, všemocného bytí, z něhož zapříčiňuje okolnosti a podmínky růstu ve své zahradě. Pamatuj:

Tělo není příčinou. Tělo může existovat jen v podvědomém bytí.

Tělo nemůže stvořit. Co je stvořeno, stává se viditelným

37

neboli zkušeností.

Tělo je stvořením.

Tělo je účinkem. Stvoření neboli účinek je zviditelněnou příčinou. Vyjevením se se příčina stává pro zahradníka zkušeností. „Škůdci" a „choroby" jsou viditelnými zkušenostmi.

Lýkožrout není příčinou.

Roztoč varroa není příčinou.

Umírání lesů není příčinou.

Odbourávání ozonu není příčinou.

Mandelinka bramborová není příčinou.

Vápenitá půda, na které brambory rostou, není příčinou výskytu mandelinky bramborové.

Zahradní nastýlka není příčinou výskytu slimáků.

Mšice není příčinou.

Hryzec není příčinou.

Obaleč jablečný není příčinou.

Neinstalování lepových pásů na ovocných stromech není příčinou výskytu obaleče jablečného.

Hlenka kapustová není příčinou.

Plíseň bramborová není příčinou.

Žraní norníka rudého v lese není příčinou.

Mírná zima, suché nebo deštivé léto nejsou příčinou.

Oni všichni společně nevytvářejí ani sebe samé, ani nic jiného. Oni nevytvářejí nic. Oni byli stvořeni životu přitakávající praenergií. Oni jsou stvořeními.

Jejich výskyt je způsobován zahradníkem. Oni jsou účinky.

Kdo v souvislosti s výše uvedenými „jevy" hovoří o příčinách, chce zahradníka zbavit jeho povinnosti a odpovědnosti. Je to pokus prohlásit zahradníka nevinným, aby byl upoután na vnější, životu nepřátelské jedy, nástroje a opatření. Pokouší-li se zahradník považovat neutrální tvory nebo živly bez vlastní vůle za příčinu, poukazuje to na vysokou míru pýchy vůči přírodě i svému vlastnímu bytí. Bajka od La Fontaina „Vlk a beránek" ukazuje, co je tím míněno. Jenom krátké shrnutí: Beránek a vlk pijí společně z jednoho potoka. Vlk nahoře, beránek dole po proudu. Vlk obviní

38

beránka, že mu kalí vodu. Beránka z bajky můžeme přirovnat k mandelince, slimákovi, hryzci, mšici atd. Je zapříčiňována skutečnost, kterou ten, kdo ji zapříčiňuje, nechce jako takovou uznat. Účinek je považo-

ván za příčinu. Zahradník bojuje s účinkem, aniž by rozpoznal příčinu. Tak k tomu dochází neustále jak v konvenčním, tak i v ekologickém zahradnictví a zemědělství. Vlastní původce není schopen najít řešení, protože nechce převzít odpovědnost za příčinu, kterou povolal na scénu. Není toho schopen, protože mu chybí mentální schopnosti a znalosti, aby to pochopil. V celostním smyslu je jako zahradník „omezený", „postižený". Vlk v bajce a nekooperativní zahradník chtějí sami sebe jako příčinu vyloučit. Ještě jednou: „škůdci" a „choroby" nejsou příčinami, nýbrž účinky. Následují po tom, co zahradník předtím zapříčinil. Zahradník neustále způsobuje reakce svým cítěním, myšlením, plánováním a jednáním.

Jak tomu bylo za dávných časů, kdy se člověk ještě bezprostředně účastnil přírody, přírodních rytmů a méně se pokoušel ovládat a utlačovat ? V dobách, kdy lesní národy žily ještě skutečně volně a nebyly dosud ovlivněny takzvanými kulturními národy naší doby, byl masový výskyt určitých živočišných a rostlinných druhů neznámý. (Biblické „rány egyptské" byly už vyvolány kulturním člověkem.) Takovýto masový výskyt nebyl nutný, v pravém slova smyslu, protože člověk a příroda se tenkrát ještě nacházeli v rovnováze. K tomu patří i nerosty, vítr, voda, půda, oheň, prostor, planety ve svém vztahu k Zemi, všechny sluneční soustavy ve svém vztahu k naší sluneční soustavě a všechna univerza ve svém vzájemném působení s naším univerzem. Změna lesních národů způsobená kulturním člověkem dnešního ražení přinesla přírodním národům spolu s často pochybnou civilizací také nemoci na těle i na duši a v důsledku toho také onemocnění rostlin a zvířat. Určitým stromům bylo mnohdy na trhu se dřevem věnováno více pozornosti než jiným, protože se daly lépe prodat. Na základě těchto ekonomicky utvářených zálib, kdy láska k přírodě přírodních národů byla vystřídána ničivou energií národů takzvaně kulturních

a nehrála už absolutně žádnou roli, nastala nerovnováha. Jak v pralese, tak i na zahradě. Účinky jsou tytéž.

Příčiny se nacházejí hluboko v nitru člověka, zahradníka. Bezpočet příkladů ukazuje, že zahradník sám je tím, kdo vyvolává příčiny. Jevy jsou účinky vyvolané zahradnickými rozhodnutími. Není to vždy neznalost souvislostí v kosmu, nýbrž velmi často také hloupá pýcha, nepřátelské ego nebo strach. Vycháže je z fatálního omylu, že je bytost, která žije jen z viditelného, odkázána sama na sebe, bez vnitřního vedení, ochrany či opory, (vy)nalézá zahradník opatření, aby si potvrdil svůj život ve zvláštním bytí. Ze strachu následuje vazba na negativně prožité situace. Je to oddělení, přetnutí pupeční šňůry lidského dítěte od své matky Země, aniž by se kdy stalo dospělým.

39

Zahradníka lze přirovnat k dítěti ve vzdorovitém věku, k puberťákovi odporujícímu své matce, Zemi, a svému otci, Stvořiteli. Zahradníkův smysl života nespočívá v zabíjení a vyhánění svých bližních tvorů, jež mu byli svěřeni. Člověk má rád a dobře žít a nechat žít. Má ctít svůj život i život svých bližních tvorů a napomáhat mu. Má zákony přírody nejen podvědomě žít, ale vědomě používat a sloužit přírodě. Smyslem jeho života je také dosáhnout toho, aby vše nepřátelské v něm zmizelo, smyslem jeho života je dosáhnout vyrovnání. Má se připojit k matce Zemi a otci Bohu ve všech bytostech. Naplňovat smysl svého života se mu bude dařit pomocí vědomého života stále lépe. Měrou, jakou si uvědomuje svou jednotu se vším viditelným, poznává, že se nachází nad prostorem i časem, že je věčný. Učí se uznávat, že v tomto věčném bytí vždy byl. Učí se uznávat, že v něm je a v něm zůstane. Tak zní zákon jeho života. Z tohoto života a jeho zákona nemůže ven. Přesto má svobodu volby chovat se tak, jako by byl všemi dobrými duchy opuštěn, oddělen od své matky Země a svého otce Boha. Dokud nepozná pravdu života, bude muset sbírat trpké zkušenosti.

Nejeden zahradník uzavře jen na základě takových zkušeností mír s přírodou.

Cvičení

Která zvířata stojí před tebou na tvé cestě k jednotě ?

Vezmi list papíru a napiš odpovědi.

Ona čekají.

Čekají trpělivě.

Přicházejí zas a znovu do „Tvé" zahrady.

Přicházejí zas a znovu k Tobě.

Ožírají zas a znovu „Tvé" oblíbené rostliny.

Zůstávají Ti každým rokem věrná i přes všechno hubení,

a sice tak dlouho, dokud nebudeš připraven.

Zvířata v „Tvé" zahradě jsou posly na Tvé cestě k míru a lásce.

Ona prověřují, co ses naučil.

Reagují na míru Tvé lásky.

Žádný člověk, žádný zahradník se nevyhne svému tématu. Do té doby, dokud nepochopí, dokud se nenaučí svou lekci. Učí se jí, že v přírodě je všechno navzájem spojené. Úkolem člověka je zbavit se nepřátelství a přijmout mír; to tím spíš, je-li zahradníkem. Každý člověk je zahradníkem. Zahradníkem zahrady a zahradníkem Země, i ten, kterému žádná zahrada

40

neříká pane. Zdraví, tak nazýváme my zahradníci navenek čistý, nezkalený životní výraz rostliny. Obrázky rostlin v katalozích zásilkových firem jako by ukazovaly něco takového. Je to člověkem předem daná fyzická forma. Kde zahradník vnitřně roste, vytváří u rostliny předpoklady pro novou zralost semen a plodů, kromě toho odolnost, krásu, trvanlivost a lahodnou chuť. Zdravé rostliny se projevují zdravě uvnitř i navenek. Ne-

podléhají příčinám, vedoucím ke změně nespecifického růstu. Zdravé rostliny neotvírají žádným cizím organismům brány ke vstupu. Dokonale vyjadřují vlastnosti dané Stvořitelem. Je to naplněním jejich bytí.

Bytí rostliny můžeme napomoci, budeme-li při výsevu nebo výsadbě klást společně dvě semena, dvě bramborové hlízy, dvě cibule atd., neboť potřebují společnost.

U pokojových rostlin je tomu zrovna tak. Také zde bychom měli do jednoho květináče vysadit vždy přinejmenším dvě rostliny téhož druhu nebo alespoň postavit dvě oddělené rostliny jednoho druhu vedle sebe. Rostliny se nikde nevyskytují izolovaně; vždy je jich skupina. Toto životní chování odpozorované v přírodě podporuje růst každé jednotlivé rostliny. I rostliny žijí rády tak pospolitě jako lidé. Všechno, co rostlinám způsobí jiné rostliny („choroby") nebo živočichové („škůdci"), slouží jejich vývoji. Na to musí brát zahradník ohled při své péči. „Nemocná" rostlina si nežádá ani jedu ani boje. Ona potřebuje lásku člověka.

Ještě jednou: Vůbec se nás netýká, má-li zelná rostlina hlenku kapustovou" nebo nemá nebo žijí-li na včele roztoči varroa nebo nežijí. Pamatuj:

Zelná rostlina nám nepatří,

brambor nám nepatří,

med nám nepatří,

slepičí vejce nám nepatří,

vepř nám nepatří,

skot nám nepatří

* houba vyvolávající tzv. nádorovitost košťálovin - pozn. překl.

V přírodě neexistuje nepřátelství v lidském smyslu. V přírodě proudí vědomí jedno s druhým a jedno do druhého. Jeden život přechází do druhého života. Vědomí jednoho zvířete přechází do vědomí druhého zvířete. Chytí-li kočka myš a sežere ji, přechází vědomí myši do vědomí kočky, plynule a harmonicky. Kočka chytí jen tu myš, s jejímž vědomím její vlastní vědomí splývá. Vědomí mšice přechází do vědomí zlatoočky, plynule a harmonicky. Jaký je rozdíl mezi vědomím kočky a vědomím zlatoočky, mezi vědomím mšice a vědomím myši ?

41

Vědomí jedné rostliny přechází do vědomí jiné rostliny. Vědomí hlenky kapustové přechází do vědomí zelí. Hlenku kapustovou lze najít na té rostlině, s jejímž vědomím předtím její vědomí splynulo. Vědomí rostliny přechází do vědomí zvířete. Vědomí růže přechází do vědomí mšice. Vědomí salátu přechází do vědomí zahradníka atd. V čem tu je rozdíl mezi vědomím mšice a vědomím zahradníka ? Mezi živými bytostmi neexistuje rozdíl v oprávnění přijímat potravu.

Proto v přírodě neexistují žádní „přirození nepřátelé". Ti jsou vynálezem těch zahradníků, kteří mají strach. Někteří zahradníci vysazují při svém boji se „škůdci" živočichy, kteří se těmito „škůdci" přirozeně živí. V zahradnické mluvě jsou označováni za „užitečné organismy", protože přinášejí užitek zahradníkovi v jeho boji s živočichy, kteří chtějí mít díl z jeho sklizně nebo kteří musí transformovat jeho rostliny. Vysazování „přirozených nepřátel" tak v žádném případě není opravdovým řešením problému, nýbrž pouze domnělým omezením strachu. Jenom mír se „škůdci" vede k tomu, že se problémy s tímto vědomím vyřeší. Puzením Stvořitele je rozplynout se ve vědomí, vyjádřit se, aby vyrovnal a zdokonalil, co je nedokonalé.

Přeruší-li člověk splývání vědomí, protože odstraní „škůdce" nebo „chorobu", hra života přesto pokračuje. Začnou jiné procesy splývání. Tvoří se splynutí v jádru vědomí.

K tomu příklad: Některé pořádkové úřady ve větších městech se domnívají, že místní přemnožení zdivočelých holubů „zvládnou" pomocí náležitých opatření. Tak tomu však v žádném případě není ! Je-li „staré" živočišné vědomí potlačeno, posílí se vnitřní soudržné energie těchto zvírat a ta pak jednoho dne produkují opět více potomstva. Kdyby pak byl člověk přece jen silnější a tento živočišný druh by „vymřel", splyne nové živočišné vědomí ve velkém prostoru do nových spirál působení. Tyto představují nástupce „vyhynulých zvířat". Tak se vysvětluje silný výskyt krys, vran a lišek ve městech. Ty jsou novým splynutím ve velké souvislosti působení.

Cesta potírání, hubení, plašení, přelstění atd. je cestou špatně chápané a používané moci. Kdo jde touto cestou, má na svých rostlinách a zvířatech co dělat se „škůdci" a „chorobami". Ty zde také zůstanou. Zahradník si na nich musí odžít svou karmickou vinu, kterou si z nevědomosti naložil, a sice tak dlouho, než se vydá cestou lásky a jednoty s nimi.

Malý příběh z mého života: Řadu týdnů jsem pozoroval, že se v blízkosti našeho domu a zahrady zdržovala rodinka vran. Dokud bylo v domě ticho, přilétali ptáci až na hromadu kompostu, aby si našli něco k snědku. Byli velice plaší a při sebemenším hluku ulétli pryč. Jako dvanáctiletý chlapec jsem vychoval mladou vránu, která vypadla z hnízda. Náš Jakub mě celé roky doprovázel po bytě, zahradě i venku mimo domov. Všichni jsme ho měli rádi a brali jsme ho s sebou do vlaku na cesty. Jakub neuměl létat. Jeho křídla nebyla vyvinutá a my jako jeho náhradní rodiče jsme ho to také nemohli naučit. A tak neustále ťapkal za námi, když jsme se zdržovali

42

na dvoře nebo v zahradě. Pokaždé, když jsem na zahradě spatřil vrány, zaradoval jsem se a pozdravil je jako „Jakuba". Cítil jsem, jak získávají stále větší důvěru, a pak zůstaly sedět, i když jsem v domě odhrnul závěsy, abych je mohl pozorovat. V dalších

dnech jsem pozoroval mladou vránu, která reagovala na mé volání tím, že přišla blíž. Vždy, když se přiblížila k našemu domu, zvolal jsem to jméno. Přišla až na čtyři metry ode mě. Dojalo mě, když jsem cítil a pozoroval, čeho jsme my lidé s bytostmi přírody schopní. Většina zvířat vezme do zaječích, když nás uvidí. Získat důvěru přírodních bytostí nazpět je veliký poklad. Ve vědění o pravdě bytí a v poznání jednoty s přírodou spočívá vpravdě náš úkol.

Příhoda s vranami měla ovšem pokračování. Jedna z nich se stala tak důvěřivou, že se pokusila dostat do domu. Už časně zrána seděla na okenní římse pokoje, kde se domnívala, že jsem, a zobala do skla. Krátce nato poletovaly vrány ve dvou kolem našeho domu. Po několika dnech mě jejich přítulnost začala obtěžovat, protože se dostavily vždy hned zrána za rozbřesku, asi tak ve čtvrt na pět. Co jsem udělal ? Jak už bylo popsáno výše u kobylek „boucra", oslovil jsem neviditelné účinné energie ve vránách. Vymezil jsem ptákům určité hranice, kam až mohou přiletět. Zvířata opět ukázala svou schopnost reagovat ve svém nevědomém bytí na lidské záměry, spojené s obraznými představami. Vrány přemístily své hnízdiště do vzdálenějších lesních oblastí. Od onoho dne, kdy došlo k tomuto vyhlášení, už přes náš pozemek nelátají. Zpočátku to bylo zcela zřetelné. Pokud se nějaká vrána blížila přímo k našemu pozemku, odbočila na jeho hranici stranou pod úhlem 90 stupňů. Dnes se vrány k našemu pozemku přiblíží nanejvýš na deset metrů. Do větší blízkosti už nepřiletí.

Abychom ukázali správné, lidské chování, musíme pozorovat, jak se vůči ostatním zvířatům chovají zvířata následující člověka. Svým chováním nastavují tato zvířata člověku zrcadlo. Sama pak zase reagují na takové chování. Pozoroval jsem, jak |eden párek vran vyhnal ze svého revíru luňáka a poštolku. Přitom se vědomí zvířat nacházejí ve vzájemném spojení.

I my zahradníci se můžeme naučit nárokovat si pro sebe svůj revír a chránit ho. Postup se při tom řídí vnitřním vědomím. Na prvním místě stojí vědomí míru se zvířaty, potom navážeme kontakt. Vysvětlíme, kdo jsme a jaké jsou naše záměry. Vyzveme zvířata, aby putovala dál. Použijeme-li vnitřní obrazy, zvířata esenci těchto obrazů vnímají a rozumí jí, řídí se jí. Pozorujeme, jak to funguje, když zvířata reagují. S vděčností registrujeme výsledek nikoli jako cosi samozřejmého, nýbrž jako zázrak života, pokud bylo vyhověno naší představě. Není-li naše očekávání dosud splněno, pokračujeme v práci svého vědomí tak dlouho, dokud není dosaženo žádaného stavu. Vždy je důležité, abychom byli s rostlinami a zvířaty v míru.

43

Je třeba vyhnout se každému zásahu podloženému zlostí a nenávistí, mají-li být výsledky trvalé, nápomocné životu a pozitivní. Za svou zahradu neseme odpovědnost i tehdy, zavítá-li k nám návštěva. Negativní vztah návštěvníků ke zvířatům nás nesmí svést k tomu, abychom z pohodlnosti dopustili usmrcování. Jestliže budou slimáci v zahradě potíráni tím způsobem, že zmizí jejich tělo, objeví se v souladu s novým splynutím živočišného vědomí jiné organismy, které způsobí ještě větší „škody".

Kdo věří jen tomu, co je viditelné a měřitelné, nezná souvislosti, vedoucí například k odbourávání ozonu a narůstajícím povětrnostním změnám. Výzkumy v této oblasti se vztahují čistě k viditelnému a měřitelnému. Odbourávání ozonu a nárůst klimatických katastrof a výkyvů počasí je na neviditelné úrovni výrazem zatemnění lidského vědomí i výrazem splynutí nových struktur vědomí. Dřívější struktury vědomí ozónové vrstvy okolo Země, na kontinenty vázaných klimatických a povětrnostních poměrů byly změněny energetickými explozemi člověka. Vzrůstající agresivita a nevypočitatelnost

počasí je zrcadlem lidské agresivity a nevypočitatelnosti vůči spoluobyvatelům naší matky Země.

Všichni lidé, kteří v pospolitosti svých národů vedou války s jinými národy nebo jako zájmové skupiny či jednotlivci překrývají své bližní agresivitou a poškozují je, kteří neustále těžce zraňují matku Zemi, vykořisťují ji, pohrdají jí a jako zahradníci, zemědělci nebo lesníci bojují s takzvanými škůdci a chorobami, se podílejí na nových splynutích vědomí, čímž se problémy naší planety a jejích obyvatel neustále vyhrocují. Oni jsou jejich prapůvodci. Procitání praenergií živlů je toho zřetelným důkazem. Vzpomeňme si například na dnes už nejen citelné, ale i měřitelné změny klimatu. Dochází zde k novému splývání jiných živlů, které jsou i pro člověka nanejvýš nebezpečné.

Zkušenosti s nedomestikovanými zvířaty

Jedna zahradnice se zúčastnila semináře o kooperaci s přírodou. Nemohla se dočkat, až metodu a poznatky uplatní sama v praxi. U ní doma však zatím nevládly kooperativní vztahy. Své rodiče dosud poutala na sebe, kritizovala jejich chování a vázala tak na sebe citové vzory odmítání, které pozorovala a které svým hodnocením vytvářela. Sféry odpovědnosti nebyly vymezeny.

Jedním z témat její nové zahradnické sezóny byli hryzci. Svobodný strýc, žijící v domě, se choval vůči hlodavcům nekooperativně, několik jich zabil a zadal firmě instalování pastí. Héliem tří dnů bylo možno pozorovat více hryzčích chodeb než dřív za celé vegetační období. O tomto tématu se otevřeně nehovořilo. Hryzci tak v neviditelné oblasti Země zrcadlili to, co ve viditelné oblasti členů rodiny zatím nebylo vidět.

44

Je zřetelně patrné, že nepřítomnost míru v rodině, neschopnost dát jinému členovi rodiny volnost atd. negativně ovlivňuje přírodu v člověku samotném. Masový výskyt hryzců ukazuje, že rostliny, kterým zahradnice věnuje tolik pozornosti, jsou oslabovány strachem ze špatné sklizně. Rostliny jsou lidským strachem oslabovány. Ke kooperaci s přírodou patří i to, že se zahradnice naučí kooperovat také se svou rodinou, rodiči, dětmi, spolupracovníky atd.

Zahrada, tak jak se vyjevuje, je následkem námi zapříčiněného, vůči člověku (domněle) přátelského, avšak ve skutečnosti vůči přírodě nepřátelského jednání. Svým jednáním jsme rozvinuli schopnosti, které mají i na dálku účinek na zvířata. Účinek na zvířata lze snadno poznat proto, že zvířata jsou s to volně se pohybovat. Činí tak na základě svého nevědomého bytí, které je podobné podvědomému bytí člověka. Zvíře se nevědomě vydává na místa, kde se koncentrují negativní pocity zahradníka. Z pohledu zahradníka se z něj zde stává „škůdce". Ve skutečnosti se jedná - bez vědomého vědění - o další vývoj tohoto živočišného a rostlinného organismu. Další vývoj je nevědomým puzením ve zvířeti (podobným podvědomému puzení v člověku) k podvědomému výsledku evoluce, k bytosti, která bude na úrovni vědomí podobná člověku.

Vědoucí člověk disponuje svobodou v jednotě. Zde se jeho evoluce odehrává bděle ve vědomém a nadvčdomém bytí. Tvůrčí idea myšlenkového proudu je vyživována a urychlována pocity. Tak dosáhne svého cíle. Tento cíl se nachází na cestě sjednocení nebe a země, člověka a zvířete, člověka a matky Země, člověka a otce Boha. Tedy zároveň spirituálně, mentálně, emocionálně a fyzicky. Tomuto člověku je zvíře partnerem i zrcadlem.

My víme, jak velmi se vědomé, podvědomé a nadvědomé myšlenky, pocity a jednání otiskují do světa, který člověka ob-

klopuje. Tak si dovedeme snadno představit, že zahrada získává ráz prostřednictvím člověka, který ji založil. Měli bychom velmi opatrně a citlivě bdít nad tím, kdo vstupuje do naší zahrady a kdo v ní pracuje. Každé cizí lidské vědomí ruší nebo podporuje celkový růst rostlin, celkové chování zvířat i celkové povětrnostní podmínky. Jestliže do naší zahrady vstoupí člověk, nebo v ní dokonce začne něco provádět, který je na válečné noze se slimáky, mšicemi nebo hryzci nebo který je myšlenkami někde úplně jinde než při tom, co dělá, přenášíte vše podvědomě a bezděky na toto místo. To platí i pro ty, kdo svou zahradu obhospodařují „biologicky", ve smyslu „přátelsky vůči člověku", avšak nedisponují dosud takovými vědomostmi, aby kooperovali s přírodou. Škoda, která tím vzniká, je větší než užitek.

Naše zahrada by se měla stát dobře střeženou svatyní. Proto jsem dospěl k tomu, že naši zahradu nepřenechávám jiným lidem ani k návštěvě ani

45

k obdělávání. Pokud by někdy bylo přece jen nutné, aby do naší zahrady vstoupili cizí lidé, musíme na to zahradní bytosti důkladně připravit.

Před několika lety jsem do naší zahrady sezval lidi k informačnímu odpoledni. Při prohlídce zahrady lezl přes cestičku hlemýžď. Jeden z návštěvníků ho nabral na nohu a než jsem mu v tom stačil zabránit, odkopl ho do křoví. Měli bychom si tedy dobře vybírat lidi, které pozveme do své zahrady, a být bdělí, aby se v každém případě zabránilo podobným přehmatům. Je dobré návštěvníky naší zahrady před začátkem prohlídky přátelsky upozornit na náš zvláštní vztah ke všem zahradním zvířatům a rostlinám. Nerozumní návštěvníci musí neustále počítat s výstrahou a v nejhorším případě jsou dokonce posláni pryč.

V každém případě patří k návštěvám a pracovní výpomoci vstupní meditace, která je vhodná k tomu, aby návštěvníky

nebo pomocníky připravila na zahradní bytosti, stejně jako zahradní bytosti na návštěvníky, popř. pomocníky. Měli bychom si dobře rozmyslet, jestli necháme lidi v naší zahradě pracovat. Lidé s méně citlivou myslí nebo lidé, kteří nejsou ochotni sloužit nebo se pouštějí do práce obtěžkáni problémy, více uškodí, než pomohou.

Nejde přitom jen o bytosti přírody a o naše rostliny. Také péče o nářadí a zahradní oblečení si zasluhuje zvláštní pozornost. Podrobnosti k tomu budou uvedeny v jedné z dalších kapitol.

Zrovna tak je důležité, abychom osivo a sazenice získávali od obchodníků a producentů, pracujících ve smyslu kooperace s přírodou, neboť i jejich vědomí si zavlékáme do své zahrady. Tímto způsobem se mohou náhle objevit „škůdci" a „choroby" tam, kde dříve vůbec žádní nebyli.

Jeden pozitivní příklad z mé zahrady: I přes štěrkovitou půdu (vápenec) mívám velmi dobrou úrodu brambor (v prvním roce devítinásobné, ve druhém šestnáctinásobné, ve třetím dvaadvacetinásobné váhové množství) bez plísně bramborové a bez mandelinky, třebaže se tyto organismy u množitelů, od nichž jsem brambory získal, na rostlinách každoročně vyskytují.

Mnozí zahradníci, kteří jsou už poněkud citlivější, souvislosti mezi pocitem a situací však zatím neznají, nejsou si ho zatím vědomi, říkávají: „Nemám z toho dobrý pocit", popř. „Mám z toho dobrý pocit". Ve skutečnosti vyciťuje jejich vnitřní vnímání to, co je dobré, aby rostli a aby se vylili tomu, co je negativní. Z toho můžeme vidět, že dobro v zahradníkovi už je, ba víc, že toto dobro zahradníka vede. Co jsou „škůdci“ ? Jsou to zvířata, která stejně jako člověk pojídají kulturní rostliny. Proto nazývám všechny „škůdce" zvířaty. Jestliže zvířata patří do každé zahrady a k zahradníkovi, potom patří do kaž-

46

dé zahrady také rostliny. Kde jsou plané rostliny vyloučeny, panuje negativní ekvivalent, rovnováha se záporným znaménkem. Pokud by zahradník skutečně dokázal určité plané rostliny úspěšně vymýtit, zaujmou jiné, ještě odolnější místo těch vymýcených. Nakonec by zašly i kulturní rostliny, protože kulturní rostliny, které jsou ještě více „dětmi člověka", jsou onou negativní hrou myšlenek poškozovány. Všechny životní formy patří k zahradě, stejně tak všechna zvířata a všechny rostliny.

Zvířata představují nejblíže následující vývojový stupeň po rostlinách. Každá živá bytost chce, aby si jí nejbližší vyšší vývojový stupeň všímal a miloval ji. To se děje prostřednictvím podvědomého a nevědomého bytí ve formě pozření, stejně jako prostřednictvím vědomého a nadvědomého bytí ve formě splynutí.

Všechny zahradnické práce jsou vykonávány u vědomí, že přátelství se všemi živými tvory zahrady činí zahradní plody chutnějšími. Obhospodařování zahrady hrubými stroji a s nevědomou, ospalou, lenivou a pohodlnou myslí škodí rostlinám natolik, že se ve smyslu zdravé potraviny stávají pro nás lidi bezcennými.

Rostliny a zvířata, ba dokonce i živly zahrady zahradníka dobře pozorují. Všechny ho znají, lhostejno, zda se jedná například o mšice, vosy, myši, hryzce, holuby, kosy, komáry, klíšťata, slimáky, mandelinky, pýr, kopřivy, pryskyřník, bršlici nebo pcháče.

Zvířata a rostliny žijí v následování člověka; jsou jeho průvodci. Ony ho znají a pozorují. Jsou schopny vycítit jeho jednání, myšlení a konání. Jejich reakce jsou následky jeho konání. Pokud se zvířata v následování člověka silně rozmnoží, můžeme vycházet z toho, že tomuto žravému a množivému chování předcházela lidská hubící akce.

Příležitostně se do titulků bulvárního tisku dostávají takzvaní tygři zabijáci. Jedná se o taková zvířata, která žijí v blízkosti člověka a dobře znají jeho chování vůči zvířatům. I nadále se tedy řídí podle člověka. Zvířata nejsou záměrnými „vrahy" lidí. Řídí se v přírodě zákonem vyrovnání. Ohavnosti člověka vedou k ohavnostem zvířat nebo jiných přírodních bytostí na lidech. Zvířata, která nežijí v následování člověka, a neznají tedy lidské úklady, bývají zprvu vůči člověku důvěřivá. Pokud je člověk brutální, ba ohavný, vyděsí se natolik, že může dokonce dojít k jejich vyhynutí. Nevyděsí se ani tak z přímých opatření proti sobě samým, nýbrž proti zvířecím druhům žijícím v následování člověka. Jestliže si dnes naříkáme, že určitá zvířata vymírají, pak to obvykle nebývají živočichové doprovázející člověka. Jednostranná ochrana zvířat není přikázáním této chvíle, nýbrž je jím komplexní ochrana všech živých bytostí naší matky Země.

Zkušenosti s rostlinami

47

Od srpna bychom po sklizni (cibule, mrkev, brambory atd.) neměli v zahradě vysévat žádné osivo, ani zeleného hnojení ani kulturních rostlin, aby mohla začít pracovat v půdě obsažená semena místních planých rostlin, kořeny a rizomy se svými léčivými účinky. Půdy jednostranně vyčerpávané kulturními rostlinami (které jsou zde cizí) tak mohou přes zimu nejlépe zregenerovat.

Já to s oblibou přirovnávám k vlastnímu životu. Když jsme měli v bytě několik měsíců návštěvu, potřebujeme všichni nejprve čas k přirozené regeneraci. V přírodě je tomu zrovna tak.

V mé zahradě pak klíčí a rostou vlčí máky, pryskyřník, polníček, mléčivec, několik druhů kakostu, drchnička, ptačinec

žabinec, zemědým, pcháče, kopřivy, pýr a různé druhy trav. Například výsev hořčice podle mých zkušeností zase jednostranně vyčerpává půdu, neboť jde o monokulturu. Na rozdíl od místních planých rostlin, které ve své druhové pestrosti vyčerpanou zahradní půdu regenerují a léčí. Tady působí přírodní zákony. Plané rostliny jsou spojeny s tvořivými energiemi ročních období. Ony „vědí", jak reagují živly, vědí, jaká bude nadcházející zima, jestli krátká nebo dlouhá, bohatá na srážky nebo suchá. Dokážou správným způsobem využít, živit a podporovat organismy žijící v půdě. Nadzemní části planých rostlin chrání kupříkladu slimáky a hlemýždě, zakuklené housenky, hmyz, myší cestičky a příbytky. Svými listy, stonky a kořeny chrání také organismy v půdě a drží půdu na místě. Účinné a životní šťávy se stahují zpět do půdy a živí jiné tvory. To je značný zisk pro půdu v její vždy nádherné mnohotvárnosti a úrodnosti.

Proto od pozdního léta neodstraňuji ze svých záhonů žádné divoké býlí. V zimě 1993/94, která byla bohatá na srážky, zůstala díky tomu také vlhkost v půdě. Půda zůstala úrodná a vlahá, nerozbahnila se a ani nebyla odplavena.

Pozdně letní měsíc srpen je v mé zahradě vždy dobou změn a dávání nové podoby záhonům trvalek. Je to doba dovolených se stálým počasím i dešti podle přání. Již zdomácnělé kulturní i plané rostliny přitom vyjmu ze země a buď jimi někoho podaruji, nebo je nově vysázím na stejném či jiném místě. Staré části rostlin a divoké býlí zkompostuji. Při tom se nevyhnu tomu, abych se dotkl letních příbytků nejrůznějších živočichů.

Proto doporučuji následující postup, který sám praktikuji: Vhlížím a vciťuji se do přírody, do matky Země a otce Boha. Na základě toho se mentálně pozvednu nad všechny nepříznivé prožitky a vložím všechny stavy do rukou Božích. Důvěru-

ji, ba vím, že vše bude správně uspořádáno. Cítím-li se volný, informuji ty přírodní bytosti, se kterými se toho dne v této části zahrady setkám, které zde mají své obydlí nebo místo, kde se nyní zdržují.

48

Pokud zmeškám tu pravou chvíli, pak je v každém případě důležité, abych se na ostatní bytosti přírody během své práce plně naladil. Myšlenkami jsem plně a zcela při této své práci. Dobrým testem, zda se mi to daří, je, když pozoruji, jestli se mé myšlenky rozbíhají, jestli v myšlenkách přivádím do zahrady lidi, popř. situace, nebo jestli se vydávám ven do situací či k lidem nebo místům. Pokud jsem byl vnitřně nevyrovnaný, učinil jsem následující zkušenosti: při práci mě popíchaly a poštípaly pcháče, růže, komáři nebo klíšťata. Také kopřivy mě popálily. V harmonii s přírodními bytostmi beru dnes do rukou v každé roční době s bdělostí a vědomě pcháče i kopřivy a mé ruce nedoznají úhony. Pokud se při své práci dostanu do kontaktu se zvířaty, například narazím na místo, kde odpočívají slimáci, omluvím se jim. Podle možností jim nachystám nový úkryt, který je také chráněný před slunečními paprsky.

Stojím-li před úkolem přesadit rostliny, je pro mě samozřejmostí, že jim to několik dní předem sdělím a objasním jim nové stanoviště nebo účel použití. Potom informuji sousední rostliny, půdu s jejími bytostmi, zvířata, vzduch, slunce, vítr, déšť a poprosím je o přátelské přijetí a podporu. Tak jsem učinil, co bylo v mých silách, aby bylo zajištěno dobré ujetí se a další růst.

Jen zřídka dávám rostliny jiným lidem. Pokud to u sousedů přece jen udělám, promluvím si s nimi o svém záměru. Vysvětlím rostlinám, čeho si na těchto lidech cením a jak jsou v kontaktu se svými rostlinami. Přinesu-li si clo zahrady rostliny zvenčí, tak na to přírodní bytosti, které v ní už žijí, připravím. Povyprávím jim o nových spolubydlících, kde rostli a s jakými

žili ve svém okolí lidmi. Nově získaným rostlinám vyprávím o jejich novém domovu. Vždyť to jsou obvykle nové klimatické a půdní poměry a i v jiném ohledu nové prostředí, s jinými rostlinami a zvířaty a s jiným mikroklimatem.

Jestliže například přesazuji do své zahrady trvalky ze zahrady svých rodičů, přijdou rostliny z těžké jílovité půdy do kypré takzvané keuperové písčité půdy. Světová strana je jiná, stejně tak jako intenzita slunečního záření; vítr je na novém stanovišti živější. Žijí tu jiná zvířata a rostou jiné doprovodné rostliny. V zahradě mých rodičů jsou kopřivy, pryskyřník, kakost, vlaštovičník, svlačec a různé druhy trav, v naší zahradě u domu je kromě toho také česnáček, pcháč, drchnička rolní i drchnička modrá, ptačinec žabinec, hloh, trnka, šípková růže, javor, jilm a mnoho dalších rostlin. Je tak pochopitelné, že přesazení je víc než jednoduchou změnou místa. Vyprávím dále rostlinám, že jsem pro ně vybral a připravil dobré stanoviště, že o ně budu laskavou rukou pečovat a že pořádám kurzy pro lidi, kteří chtějí růst v pochopení a v lásce k přírodě.

Velikou pozornost věnuji také takzvaným okrasným rostlinám. Už jako malé dítě jsem k nim měl blízko a od jedné známé naší rodiny jsem se dozvěděl, že rostliny jsou doprovázeny vznešenými neviditelnými bytostmi. Ona jim

49

říkala květinoví elfové. Když si někde všimnu nějaké rostliny, například u holiče, posadím se vždycky vedle ní a v duchu se s ní bavím. Ptám se jí, jestli se dobře cítí a jestli se jí dostává správné péče a potřebné pozornosti. Jakmile holičství opouštím, zase se s ní rozloučím. Když vidím, že nějaká rostlina vypadá nemocná, protože se například její listy nebo květy odlišují od známé formy a barvy, zeptám se jí, co jí chybí. Zatím se mi vždycky dostalo odpovědi „láska".

Jednoho večera jsem byl pozván k přátelům na domácí koncert. Vedle křídla stála nádherná rostlina s velikými listy, po-

kud si vzpomínám, byla to monstera. Najednou, během hudební a pěvecké produkce, pohnula rostlina svými listy. Viděl jsem, že si toho povšimli i jiní posluchači a hostitel u křídla. Krátkou chvíli stála rostlina nepohnutě. Pak pohnula ještě jednou svými listy. Když hudba skončila a ozval se bouřlivější potlesk než u předchozího kousku, řekl mi přítel: „Vlastně bych měl žárlit na tu kytku, která teď sklízí takový aplaus."

Než přesadím pokojové květiny, informuji je předem o nastávající události. I další plánované práce rostlinám sděluji. To je důležité proto, aby se na to mohli rostlinní přátelé připravit. Aby mělo rostlinné tělo dostatek výživy, je tu a tam nutná nová zemina. Během přesazování pouštím vážnou hudbu. Nakonec vezmu výživný a posilující prostředek z rostlin. V létě používám čerstvě zkvašené rostliny ze zahrady, které dávám spolu s medem do dešťové vody. V zimě používám místo čerstvých sušené rostliny, anebo ty druhy rostlin, které v zahradě rostou. Tyto různé prášky smíchám a naplním do sáčků, tak aby bylo k dispozici vždy to správné množství a já je pak mohl v láhvi nebo v bečce smíchat s vodou. Koncentráty ředím dešťovou vodou a roztokem zvlhčuji zeminu. V některých případech zaleji také celou rostlinu. Účinné látky se mohou nejlépe rozvinout ve vlhkém prostředí, proto zakrývám předtím i potom půdu kolem vysazených rostlin nastýlkou z léčivých bylin.

Tato opatření slouží výživě a posílení rostlin. Jsou potřebná, aby rostlinné tělo obdrželo všechny důležité stavební látky. Rostlina je pak navíc posilována mou pozorností i pozorností mých přátel, když o ní před ní mluvím pozitivně a uznávám její pokroky. Dalším krokem je její uznání jako dokonalé spirituální bytosti, proniknuté matkou Zemí a otcem Bohem. Protože Bůh nemůže onemocnět, přisvědčuji, že ani rostlina není nemocná. Dodávám jí svými slovy odvahu k us-

kutečnění jejího pravého bytí. Denně ji začleňuji do léčebných meditací a posílám jí účinné energie.

V jarních, letních a podzimních měsících je o pokojové květiny díky dešťové vodě a čerstvému vzduchu dobře postaráno.

V zimních měsících potřebují rostliny právě tolik sluneční energie jako v létě. My lidé víme, že v letních měsících přijmeme díky slunci velké

50

množství energie. Přivykáme své tělo na slunce; sluníme se, jíme ovoce a zeleninu uzrálé na slunci atd.

Také mnozí živočichové žijí v prosluněné roční době více na povrchu země. Kurovití ptáci našeho regionu snášejí například právě tehdy velké množství vajec. Můžeme tedy vycházet z toho, že jim slunce dává velmi mnoho životní energie, kterou přeměňují ve svou snůšku.

U pokojových květin je tomu zrovna tak. Od jara do podzimu žijí u mě na balkonech nebo v zahradě. V zimě stojí v místnostech, které nejlépe odpovídají jejich požadavkům na světlo, vzduch a teplotu. Své pokojové květiny zalévám v létě dešťovou vodou. Ta obsahuje všechnu životní energii, všechnu sluneční energii a okamžitě ji dává rostlinám k dispozici.

V zimě sice také pršívá, pro svou nízkou teplotu se však dešťová voda často nezachycuje. Přesto existuje možnost, jak pokojovým květinám poskytnout sluneční energii letních a podzimních měsíců: u všech plodů ze své zahrady znám dobu výsevu, podmínky a dobu růstu, kultivační opatření, veškeré rozhovory s nimi, všechny meditace atd. To všechno je uloženo v jejich vědomí, neboť to samy prožily. Pokojové květiny dostávají vodu, kterou zachycuji při umývání brambor, zeleniny, salátu, ovoce atd.

Plody naší zahrady v sobě nesou veškeré zdraví, veškerou energii, sílu andělů, elfů, stejně jako všech ostatních nápomocných a neviditelných bytostí a nakonec i sílu Boží. Nyní čekají na to, až je uznáme. Potrava pro rostlinnou a živočiš-

nou mysl je důležitá. Tato potrava je připravována životu přitakávajícími modlitbami a meditacemi. Všechny bytosti prožívají denně tolik nového, že je důležité, je-li jim toto nabízeno jako „zdravá výživa". Zahradní bytosti potřebují naši podporu, naši lásku a pozornost. Mohl bych toho vypočítat ještě víc. Je to prostě vztah jako u milého přítele a milé přítelkyně.

Množivost rostlin

Existuje spirituální idea, plán života každé zahrady. Tak život buduje tělo zahrady, které je podle postoje, péče, myšlenek a pocitů tělem zdravým nebo nemocným. Produkty zdravého těla zahrady nesou všechny vlastnosti, které život v nejširším smyslu podporují. Produkty nemocného těla zahrady nesou plody, které jen málo nebo vůbec nepřispívají k ozdravění, popř. uchování zdraví člověka. Tak můžeme získat plody z ekologického zemědělství, a přesto zjistíme, že nám neprospívají a že jsme bez energie a unavení. Tady se ani zvířata necítí dobře, odcházejí pryč nebo se masově rozmnožují. Viditelná zahrada, která je výrazem spirituální ideje, tedy stvořením, musí být jako viditelná zahrada v Božství dokonalá. Jestliže si je zahradník vědom této spirituality, dívá se na svou zahradu jako na dokonalou bytost. Jestliže si této dokonalosti a těchto souvislostí vědom není, odpovídá zahrada mysli zahradníka. Myšlenky

51

a pocity se zrcadlí v životě zahrady. Takový zahradník se dosud nechává ovlivňovat množstvím vnějších jevů, místo aby pohlížel do nitra. Je-li tento výraz mysli pozitivní, to znamená konstruktivní a zaměřený na blaho všech bytostí, pak můžeme hovořit o požehnané zahradě.

Každý zahradník, který má nutkání ničit jednotu celku, bude ve své zahradě nalézat tvory, kteří „ničí". To mohou být lidé, zvířata i rostliny. Často je pravé pozadí válek v zahradě

skryto. Jsou jím negativně namířené síly, které byly vybudovány jako vzory chování v dřívějších životech a které se tak dlouho opakují, dokud nejsou odhaleny a tím zneškodněny. Žijí tak dlouho vskrytu jako špatně namířená síla, než je této síle odňata její moc. Takovéto vzory chování mohou být například vystavěny na názoru, že člověk nemá nikdy dost k jídlu. Z tohoto hlediska chápeme, že někdo ve své zahradě nestrpí žádné mandelinky nebo slimáky. A protože se nechává ovlivnit sugescemi, např. reklamou, a nenaučil se tedy jinak zacházet se situací, je jeho jedinou reakcí zabíjení nebo vyhánění.

Je-li příroda ponechána sama sobě, tak si také usměrňuje své životní pochody. Pokud člověk zasáhne způsobem škodlivým pro životní výraz, je narušen přirozený rytmus. Znamenali toto zasahování hrozbu pro puzení k sebevýrazu a k projevení života, je narušen přirozený rytmus. Vždy, když v přírodě dojde k přemnožení, nemocem, deformacím, srůstání atd., je to důsledek lidského zásahu. Život se chce projevovat přirozeným, tzn. druhově vlastním způsobem. Je-li toto puzení narušováno lidskými manipulacemi, pak vytvoří jeden tvor velké množství potomstva, aby byl zajištěn druh. Je tomu tak, jako by v každém zvířeti, v každé rostlině i v každém člověku existovala ústředna bdící nad životem a dávající pokyn ke zvýšené produkci potomstva vždy, je-li proud života zadržen, přerušen, převeden jinam nebo pozměněn. Strom, kterému hrozí, že odumře, vyprodukuje předtím ještě jednou několikanásobek obvyklého množství semen. Zvíře, které je ohroženo, se chová podobně. Člověk, který se cítí být rušený ve svém přirozeném životním výrazu, ve kterém narůstají obavy nebo který se cítí být neoblíbený, začne rovněž produkovat: píli, námahu, výsledky, děti. Tak můžeme rozumět tomu, proč v některých zahradách, polích, stájích a městech panuje tolik živočišných a rostlinných „pohrom". Vědomí života porozu-

mělo a živí tvorové reagují. Zde nemůže pomoci žádné jiné opatření než návrat ke spolupráci s bytostmi přírody.

Některé sklizně

Musíme si uvědomit, že jen takový duchovní postoj, který je v souladu s přírodními zákony, přinese rostlinám, zvířatům i lidem požehnání. Není to stres, spojený s vysokými koeficienty rozmnožování, co zahradníkovi přinese vysoké výnosy, neboť stres je vyvoláván ohrožením, ale láskyplná

52

péče o rostliny a optimální stanovištní podmínky pro ně. Následující příklady z mé zahrady to dokazují. Sklizeň roku 1990: 10 rostlin saturejky dalo po rozdrcení dvě třílitrové zavařovací sklenice plné koření. Dvanáct vysázených hlíz dalo 10 kilogramů topinambur. Dvacet semen štěrbáku (odrůda Jeti) dalo 20 velikých hlávek, které jsme jedli od začátku října do poloviny prosince. Půl sáčku tyčkových fazolí (odrůda Blauhilde) a půl sáčku odrůdy Princes dalo 12 pytlíků k zamrazení. Hlíznaté begónie měly na výšku až 1,20 metru a průměr květu až 22 centimetrů. Vysázeli jsme devět kilogramů červených brambor odrůdy Desiré a sklidili jsme 130 kilogramů. Jediné, čím jsme přispěli, byl náš vztah a neustálé zakrytí půdy.

Přitom jsme konstatovali následující vnější znaky: zdravý vzhled, pevná slupka (brambory), pevná, přesto sladká dužnina (mrkev), pevné, chrupavé listy (salát), krásná barva, nenarušeny zevnějšek (fazole), sladká chuť (zimní ředkev Mnichovské pivo) a trvanlivost. Pastináky a mrkev vydržely v chladničce šest týdnů. Poslední rajčata jsme jedli v lednu 1991 ! Co do chuti byly sladké, jemné, šťavnaté, kořenité, prostě dobré. V roce 1992 jsme jedli rajčata dokonce až do února. Skladovali jsme je v bedýnce ve sklepě s kotlem ústředního topení při teplotě 10 °C. Jejich chuť byla velmi sladká.

Abych napomohl svému výzkumu v zachycení dat a výsledků, zabýval jsem se současně i tím, abych se více dozvěděl o cestách přírodních zákonů. Vybral jsem si cestu přírodního zákona, spojující životní výraz člověka se zákonem příčiny a účinku, s kosmickými, univerzálními zákony. Při tomto studiu jsem poznal, že náš lidský životní výraz se tvoří:

1. ze vzpomínek, a sice takových, které jsou výrazné a plastické, to znamená živé,

2. z myšlenek uložených v těchto vzpomínkách,

3. z pocitů uložených v těchto vzpomínkách,

4. ze záměrů vyplývajících z těchto vzpomínek,

5. z našich hodnocení,

6. z převzatých rodinných postojů,

7. z převzatých národních postojů,

8. z převzatých postojů bílé rasy,

9. z převzatých postojů celého lidstva,

10. z nově vytvořených postojů a rozhodnutí a

11. zjednání, které z toho všeho vyplývá.

Lidská vevázanost do přírody způsobuje, že průměrný člověk se nechává ovlivňovat přírodními jevy, například ve svých náladách, a že v přírodních

53

jevech nalézá potvrzení svých nejniternějších postojů. Jeden příklad: Přečte-li televizní moderátor v předpovědi počasí větu: „O víkendu bude ošklivo", pak průměrný člověk ví, že to znamená déšť, možná i prudký vítr, sníh, náledí nebo něco podobného. Z toho pro něj plyne, že této předpovědi věří, že toto hodnocení počasí bez ověření přejímá a že jeho pocity a očekávání jsou tím negativně naladěny. O víkendu pak prožije, že je skutečně ošklivo, i když by to bylo jen na tomto místě nebo tam, kde se tento člověk zdržuje. To má co dělat s přírodním zákonem příčiny a účinku.

Předpověď „ošklivého" počasí vede k tomu, že člověk převezme s touto formulací i hodnocení a emocionální obsah a že ho jeho očekávání k tomuto „ošklivému" počasí dovede. Tak se jeho očekávání potvrdí. Neví přitom, že podvědomě aplikoval univerzální zákon, tentokrát negativním způsobem. Může se naučit používat tento zákon konstruktivním způsobem. Je to už zmiňovaný univerzální zákon o příčině a účinku. Zákon karmy, zákon shody jsou jen jiné pojmy pro jedno a totéž.

Jak tedy funguje tento zákon příčiny a účinku ? V univerzu existuje neutrální medium. To je již zformátováno, to znamená kódováno, to zase znamená nastaveno na každého člověka. Toto nastavení je individuální, a individuálnímu nastavení tak říkám „individuální kódování". To je to, co působí na univerzální úrovni, individuální faktor je tím, co působí na individuální úrovni. Obojí je navzájem spojeno, ve skutečnosti je to jedno a totéž.

Zkušenosti s průvodními okolnostmi

Počasí

Jestliže kooperujeme s přírodou, kooperujeme také s rostlinami tím způsobem, že například lidé a náhlé noční mrazíky jsou navzájem spojeni. Příklad: V noci z 1. na 2. září 1993 jsme u nás měli 0 °C.

Naše rajčata, fazole, afrikány a hlíznaté begónie to přečkaly bez jakéhokoli poškození. Prostě jsme s přírodou a všemi bytostmi mluvili a sdělili jsme jim, že chceme na víkend sklidit brambory a rajčata. Poprosili jsme přírodní bytosti, aby to co do počasí umožnily. Nevzali jsme na vědomí nic zvláštního, mysleli jsme však více na déšť. Pak se tak ochladilo, že jsme o víkendu mohli všechna naše rajčata a fazole sklidit nepoškozené.

Dovolená

Když zahradník odjíždí, udělá dobře, jestliže se o své rostliny co nejlépe postará. To se může dít navenek, když někoho pověří, aby rostliny pravidelně zaléval, obzvlášť tehdy, začíná-li jeho nepřítomnost obdobím sucha nebo je sucho předpovězené. Před několika lety jsem svým dobrým přátelům slíbil, že se tímto způsobem postarám o jejich zahradu během jejich několikatýdenní nepřítomnosti. Neočekávaně však došlo k tomu,

54

že jsem za prvé měl náhle sám hodně práce a za druhé jsem ještě musel na několik dní odcestovat z místa svého bydliště. Za třetí jsem měl sotva čas, abych se postaral o svou vlastní zahradu. Co jsem měl, nebo spíš co jsem mohl dělat ? Měl jsem pověřit dalšího člověka, aby splnil můj úkol ? To jsem zase nechtěl, a tak jsem se spolehl na to, že se stane, co se stát má.

Promluvil jsem si s deštěm. Poprosil jsem ho, aby mě zastoupil a místo mě se postaral o správné provlhčení půdy.

A co se stalo ? Došlo ke změně počasí, kterou meteorologové nedokázali předpovědět. Pršelo tolik, že rostliny byly dobře zabezpečené, ale zase ne tolik, aby cibule, která už byla zralá, nemohla být v pořádku sklizena.

V jiném roce došlo na vrcholu léta k tomu, že jsem byl více než 14 dní pryč z domu. Věděl jsem, že o rostliny venku bude postaráno. Co jsem ale měl udělat s pokojovými květinami ? Ty z nich, které se nacházely v obytných prostorech, ošetřoval jeden spolubydlící. Avšak pro ostatní květiny, nacházející se v seminárních prostorách, nebyl žádný záskok domluven.

Co jsem měl dělat ? Den před odjezdem jsem přistoupil ke každé rostlině zvlášť a vyprávěl jsem jí o své plánované nepřítomnosti. Ještě jednou jsem ji láskyplně zalil a vyprávěl jí, že budu pryč jenom tělesně, nikoli však skutečně. Že na ni budu stále a intenzivně myslet a že se za 14 dní zase ve zdraví vrátím.

Co se stalo ? Když jsem se asi za 14 dní zase vrátil domů, byly všechny květiny zcela zdravé. Všechny africké fialky kvetly, resp. měly nasazená poupata, a jejich zemina měla dosud tu správnou vlhkost. Na žádné rostlině nebylo vidět, že by více než dva týdny vůbec nedostala vodu. Bylo to, jako by svým nádherným rozkvětem a svými poupaty vyjadřovaly svou radost.

Houbové choroby

To, co označujeme za houbovou chorobu, není ničím jiným než kolonií rostlin, které musí odbourat a transformovat jiné rostliny, protože stupeň jejich vibrace, ať už z jakýchkoli důvodů, se silně snížil. Tyto houby nežijí ani tak na rostlině jako živočichové (např. mšice), ale ve vazbě na buňky v rostlině. Rostlina, jako např. obilovina, která má tzv. houbovou chorobu, vysílala tak silné impulsy, poukazující na úkol přeměny na zeminu, že se houba spojuje s rostlinou, stává se její součástí, s ní a v ní žije. Dá se tak přirovnat k rakovině v člověku, která proniká lidské buňky předivem vlastní energie.

Člověk má ovšem zvláštní vztah k „nemocem" v rostlině. Člověk chce sklízet kulturní rostliny, které užívá, které potřebuje, které hýčká, které šlechtitelsky pozměňuje, které polidštěnými opatřeními odvádí od jejich vlastního životního pověření.

55

Člověk možná „užitkovou" rostlinu miluje. Houbu však už nemiluje. Houba mu ničí jeho milovanou „kulturní" rostlinu, ještě než ji mohl sklidit. Co tedy člověk udělá ? Člověk zajatý na materialisticko-mechanistické straně pěstování rostlin si zvolí prostředky z této oblasti. Ty působí viditelně na jevovou podobu. Takový člověk si zvolí prostředky boje a zabíjení. Souvislostem nerozumí.

Tak se musí dostavit víc a víc padlí a rzi, aby člověk pochopil souvislosti a na základě toho jednal. Aby se houby, zahra-

da i lidé mohli dále vyvíjet. Jenom tak pronikne a obklopí tuto zahradu atmosféra, v níž se život cítí doma. Mentálně činný člověk je možná ještě s to přemýšlet, avšak více o opatřeních než o příčinách. Nekooperativní zahradník přemýšlí o opatřeních se závanem smrti, škodících i kulturním rostlinám, člověku samotnému stejně jako matce Zemi: tak zabíjí ve skutečnosti sám sebe.

Ochrana rostlin

Takzvaná ochrana rostlin je určována jednáním člověka, který z přírody žije. Jeho vlastní a samostatné myšlení je do značné míry vyřazeno. Zčásti se toto myšlení řídí masovými sugescemi, vědomím lidstva. To je utvářeno předsudky vůči přírodě a názorem, že příroda nese vinu za neúrodu, kalamitní výskyt „škůdců", nepříznivé počasí a jeho dopady na rozmnožení určitých živočichů, kteří jsou označováni za „škůdce". Anebo je myšlení přenecháváno osobám a „autoritám", které daný podnik, zahradu, pole, les, včely, zkrátka osobní vztahy zahradníka vůbec neznají. Jejich hlavním cílem je kromě toho dosáhnout maximálního zisku. To by také vůbec nebylo na závadu, kdyby člověk a příroda dosáhli zisku také. Toto konání se tedy uskutečňuje na čistě fyzické rovině, na čistě materialistické rovině, to znamená, že ony prostředky jsou materiály. Cílem těchto prostředků je zabíjet, zabíjet, zabíjet - ať už prostředky chemicko-syntetickými nebo biologickými. Mšici může být jedno, je-li zabita prostředky chemicko-syntetickými nebo biologickými. O citech, stejně jako o Božích dítkách není ani řeči. Základem jednání jsou autority, které lze najít v chemickém průmyslu, na různých úřadech a svazech, jakož i mezi výrobci a distributory takzvaných prostředků ochrany rostlin, ať konvenčních nebo biologických.

Počasí na přání ?

Je to náhoda, že mám na každém semináři a při každém intenzivním kurzu to správné počasí ? Je to náhoda, že déšť i slunce jsou tu přesně v tom správném okamžiku, kdy je jich podle průběhu semináře potřeba ? Ne, není to náhoda, je to zvláštní vztah k povětrnostním energiím, které to způsobují. Počasí v průběhu semináře říkám počasí „seminární".

Během jednoho intenzivního kurzu v červenci 1993 bylo na třetí den naplánováno zvláštní praktické cvičení pod širou oblohou. Abychom toto

56

cvičení mohli provádět, potřebovali jsme suché počasí, sucho na zemi i sucho shora. V noci vytrvale pršelo a teplota poklesla asi na 8 °C. Dopoledne tohoto třetího seminárního dne už nepršelo. Teplota vystoupila asi na 24 °C, takže půda dobře oschla. Při praktickém cvičení dokonce svítilo slunce. Náhoda ?

Další taková příhoda se stala během jednodenního semináře v Coburgu. Také tady celou noc pršelo. Dopoledne bylo mlhavé a kalné. Polední přestávka byla naplánovaná od 13.00 do 14.00. Pro dočasnou nepřítomnost jedné účastnice se začátek polední přestávky přesunul na 13.15 hod. Ve chvíli, kdy měla přestávka podle plánu končit, tedy ve 14.00, lilo jako z konve. Ve chvíli, kdy posunutá přestávka končila skutečně, pršet přestalo a vysvitlo slunce. Mohli jsme se pustit do praktického cvičení venku. Po skončení, okolo 15.00, se obloha opět zatáhla a začalo poprchat.

Existuje v univerzu nálada, která pokaždé reaguje, jakmile se jí dotknou lidské myšlenky, pocity, zdůvodnění, postoje, přesvědčení atd. Principem života je život. Život je proudění. Život je změna. Život je růst a zdraví. Život je hojnost. Život je přijímání a používání konstruktivních a oživujících schopností. Síla, která je větší, než jsme my, je božská síla, je Bůh.

Jsme-li součástí této síly, pak jsou i rostliny a zvířata rovnocennými částmi této síly. Jestliže my lidé s touto silou spolupracujeme a dokážeme ji používat, můžeme tak činit i ku prospěchu zvířat, rostlin a celého Stvoření. Jedině pocit oddělení vytváří jevy vůči nám negativní.

Na podzim, když se chystám zrýt záhony, informuji předem žížaly o této akci a poprosím je, aby tuto část zahrady opustily. Důsledkem této informace je, že během rytí není vidět jedinou dešťovku, a pokud ano, tak leze nezraněná mezi hroudami pryč.

Skutky svých myšlenek a svých pocitů můžeme konstruktivně sladit; důsledkem a žádoucím výsledkem toho je, že jsme srozuměni s tím (rozum), jak to dopadne. Jestliže s tím dosud srozuměni nejsme, tak jsme se nějakým způsobem prohřešili proti zákonu života. Přemýšlíme o tom, jak jsme dosud jednali, jak jsme dosud zvířata a rostliny podporovali, omezovali nebo zabíjeli.

IV.APLIKACE PRINCIPU ŽIVOTA NA ZVÍŘATA A ROSTLINY

Své konání, myšlení a cítění můžeme změnit. Můžeme vytvořit velmi dobré životní podmínky pro rostliny a zvířata, které se pak u nás cítí dobře a konají stejně tak dobro pro nás, neboť to patří k zákonu života. Těmito podmínkami jsou například pro

-  ježky: hromada dříví, roští, listí;

57

-  slimáky: chladná, vlhká, stinná místa pod deskami u hromady kompostu, pod velikými rostlinami, pod květináči a miskami, v křoví;

-  králíky: zelné rostliny, vlčí mák, mrkev, ostrožka;

-  špačky a kosy: šťavnaté třešně, bezinky;

-  hryzce: kořenové a hlíznaté rostliny, lahůdky jako brambory, řepa a topinambury, pastináky;

-  housenky: výsev jejich oblíbených rostlin;

-  slimáci: výsev oblíbených rostlin jako afrikánů, v žádném případě bariéry, ale něco dobrého k snědku.

Pozorování pavouka, který právě spřádá pavučinu u mých domovních dveří, a déšť, který jemně padá z nebe a skrápí pole i zahrady, ve mně vyvolává přesvědčení jednoty se vším, vede k myšlenkám a pocitům radosti a vědomého zacházení s živými bytostmi. Svým setkáváním s bytostmi zahrady, krajiny, v domě i ve chlévech a tím, že se k nim chovám jako k přátelům, bratrům a sestrám, uznávám u nich tytéž kořeny, tentýž původ a tentýž cíl. Dávám jim jen tu nejlepší potravu, nejlepší péči a nejlepší zacházení. Mé myšlenky vůči nim přitakávají životu. Myslím směrem k jejich bytosti nebo přímo k nim promlouvám. Jsem si jist, že mi rozumí, neboť mám spoustu zkušeností, které to dokazují. Když v zahradě uvidím zvířata, např. slimáky, mšice, mandelinky a jejich larvy, pozdravím je, poděkuji jim, že si naši zahradu zvolili za svůj domov, a popřeji jim příjemné bydlení a činění se, stejně jako pokrok v jejich vnitřním vývoji. Poděkuji jim za dosavadní dobrou spolupráci a ujistím je svým hlubokým přátelstvím, úctou a láskou. Při každé příležitosti je pozdravím. Když nedopatřením odstraním kámen nebo desku, pod kterou byl ukrytý slimák, tak ho zase zakryji rostlinným mulčem nebo zelenými rostlinami. Pokud se stane, že nějaké zvíře omylem poraním nebo dokonce usmrtím, tak se mu omluvím a poprosím ho o odpuštění.

Slimáci žijí v hlávce salátu vedle afrikánů, pod velikými listy cukín, protože je tam vlhko a chladno a oni milují vůni této rostliny. Lezou kolem lahodných afrikánů nebo jiřin, aniž by se jich dotkli. Mandelinky bramborové žijí v každé vegetační době jen na jedné nebo dvou rostlinách.

Je to nádherné soužití, radost být v zahradě, pracovat a vnímat účinky. Rostliny, zvířata i země mi rozumí, rozumí mým pravým popudům a mým záměrům. Mnohdy jsou to u mě vzpomínky na dětství a mládí, které ve svém pozdějším životě

opět hledám. Zpěv kosa je takovouto vzpomínkou na dobu mého mládí. Ačkoli je zde v Můnnerstadtu hodně kosů, nenašli celých 16 měsíců po našem nastěhování do domu přístup k našemu místu.

58

Naše zahrada sousedí s chráněnou ptačí rezervací s pestrým listnatým křovím: křovinaté okraje plné starých višní a ptačinek, borový les s bezem, trnka, hloh, chmel, dřín, jilm, švestka a javor a mnoho dalších dřevin. Během návštěvy u přátel jsem jednoho večera zaslechl zpěv kosího samečka. Když jsem byl doma, ihned jsem s ním navázal kontakt. Poprosil jsem ho, aby svým příbuzným a přátelům doporučil k bydlení náš dům a naši zahradu. Vyrozuměl jsem ho, že mohou na hřebeni naší střechy do daleka vyzpěvovat a v četných keřích že najdou chráněné místo pro své hnízdo. Tam budou mít dostatek možností, aby vychovali své mladé. Za tři týdny, v červnu 1990, se objevil párek kosů, který vítal nový den z hřebene naší střechy, loučil se s dnem a doprovázel šumění deště svým zpěvem. Kosí párek zahnízdil toho roku dvakrát a já jsem napočítal pokaždé čtyři až šest mladých, kteří v naší zahradě dostávali výuku v chůzi a létání.

Ve zdejším požehnaném kraji, ve kterém nyní žiji, je mimochodem od jara do podzimu spousta slavíků. Teprve tady jsem se naučil cenit si jejich zpěvu.

Každý člověk je prostřednictvím „škůdců" konfrontován v zahradě právě s tím obsahem vědomí, kterým se nyní zabývá nebo zabývat má. Univerzum je tak naším přítelem, myslí to s námi vždycky dobře a v pravou chvíli před nás staví úkoly, při nichž se právě teď máme něčemu naučit.

Zde je další cvičení

Sedí-li na kuchyňských odpadech pro zahradu octomilky, postupujeme takto:

Uvědomíme si, jestli a jakým způsobem jsme se o octomilce informovali, a zapíšeme si to.

Položíme si otázku, jestli jsme proti octomilce něco podnikli, a zapíšeme si to.

Položíme si otázku, jaký mělo naše opatření výsledek, a zapíšeme si to.

Položíme si otázku, jestli jsme „v dobré víře" opatření vícekrát opakovali, a zapíšeme si to.

Položíme si otázku, jaké přineslo toto opakování výsledky, a zapíšeme si je.

Položíme si otázku, co si o octomilce myslíme, jaký na ně máme názor, co jsme o nich slyšeli nebo četli, a zapíšeme si to.

Uvědomíme si, jestli naše myšlenky o octomilce během celé té doby setrvaly nebo zmizely tak, abychom měli za to, že je ten problém vyřešený. Zapíšeme si to.

Položíme si otázku, jaké byly naše myšlenky, když octomilky nakrátko zmizely, poté co jsme se rozhodli proti nim bojovat, a zapíšeme si to.

59

Položíme si otázku, jaké byly naše myšlenky, když se octomilky na základě našeho opatření zase objevily, a zapíšeme si to.

Položíme si otázku, kde nyní ve svém těle tyto myšlenky cítíme. Položíme na to místo ruku a zapíšeme si to.

Položíme si otázku, jestli se vždy před opakováním našeho opatření proti octomilce a po jeho provedení a kontrole výsledků naše myšlenky neustále takto střídaly, a zapíšeme si to.

Uvědomíme si, zda a jakým způsobem jsme se kvůli výskytu octomilky rozčilovali nebo se v nás objevovaly jiné pocity, a zapíšeme si to.

Položíme si otázku, jestli naše pocity antipatie vůči octomilce nakrátko zmizely, když jsme se rozhodli proti ní bojovat, a zapíšeme si to.

Položíme si otázku, jaké byly naše pocity, když se octomilky na základě našeho opatření zase objevily, a zapíšeme si to.

Položíme si otázku, kde nyní ve svém těle tento pocit cítíme. Položíme na to místo ruku a zapíšeme si to.

Položíme si otázku, jestli se vždy před opakováním našeho opatření proti octomilce a po jeho provedení a kontrole výsledků naše pocity neustále takto střídaly, a zapíšeme si to.

Položíme si otázku, jestli jsme ve svých pocitech zaznamenali také taková hnutí jako naději, ale také nejistotu, a zapíšeme si to.

Položíme si otázku, jestli jsme i přes své znalosti ekologického pěstování a jeho metod, jako jsou např. smíšené kultury, organické hnojení, plošné nastýlání, kompostování, podpora „užitečných" organismů, úhor atd., skutečně a opravdově spokojení s výsledky a ani trochu se neobáváme, že tato zima bude mírná a že nás v příštím roce „škůdci" „sežerou".

Položíme si rovněž otázku, co chceme dělat, když k tomu všemu, čeho se obáváme, dojde, a zapíšeme si, jaké ještě máme možnosti.

Jestliže nevěříš na žádnou vyšší bytost, co myslíš, jaký je smysl života těch zvířat, kterým Ty říkáš „škůdci“ ?

Pokud ale věříš ve vyšší bytost, které říkáš „Bůh-Otec na nebesích" nebo „Otec-Matka-Bůh", co myslíš, že má (on či ona) v plánu se zvířaty, jež Ty označuješ za „škůdce“ ?

Symbiotické spojení

Lidé, se kterými jsi vědomě, podvědomě nebo spirituálně symbioticky spojen, jsou v této inkarnaci v Tvém životě nebo do Tvého života vstoupí tehdy, je-li na řadě zpracování tohoto symbiotického spojení. Spirituální spojení je spojovacím článkem, na nějž lidé, zvířata, rostliny, počasí, peníze reagují. Stejně je tomu s nemocemi. Nemoci nejsou nic jiného než

60

symbiotické spojení s kvalitou, kterou můžeme rovněž přiřadit ve spirituální a většinou v podvědomé mysli. Nemoci představují živé tvory v živém tvoru jménem člověk. Zrovna tak je tomu s nemocemi zvířat a rostlin: i zde představuje nemoc symbiózu mezi člověkem, zvířetem, rostlinou jako živým tvorem a ži-

vým tvorem, kterým je původce nemoci nebo parazit. Člověk podvědomě přijal stav vědomí, skrze který „onemocněl". Tak je nemoc stavem vědomí. Člověk se tak může zbavit jenom toho, od čeho se odpoutá. Jak ? Tím, že se vědomě zřekne situací, že se vědomě zřekne obsahů mysli, které tento stav přivodily. A nakonec vědomě přijme stav mysli a vědomí, které si nyní přeje žít.

Člověk si musí ujasnit, jakým způsobem existuje symbiotický vztah mezi ním a „škůdcem", popř. „parazitem" nebo jemu svěřenými zvířaty a rostlinami.

Člověk si musí ujasnit, jakým způsobem určuje toto symbiotické spojení jeho mentální oblast. Čeho se týkají jeho v kruhu se pohybující myšlenky, od čeho se nechtějí odpoutat ? Zná tento základní pocit také z jiných situací ? Znovu a znovu se s tím dostává do kontaktu, aby to v sobě nakonec zpracoval. Řešení začíná uvědoměním si, vzetím na vědomí. Jednou formou je vklouznutí do nového šatu. Vědomě na sebe beru ošacení symbiotického spojení. Stávám se myší, mšicí, blechou, klíštětem atd.

Začnu tím, že si ověřuji, jak jsem ve svém jednání chtěl toto symbiotické spojení řešit doposud (= životní příběh), např. rostlinným jedem, pastmi, postřiky (mazlavým mýdlem, kopřivovým zákvasem), sbíráním. Výsledky ? Nejde to, protože ostatní oblasti zatím trvají. Začnu tím, že si ověřuji, jak jsem ve své mentální sféře chtěl toto symbiotické spojení řešit doposud: mám sklon k tomu, abych všem lidem vyprávěl o svém trápení, mám sklon k tomu, abych všechno vyřešil sám se sebou, mám sklon k tomu, abych v jednom kuse běhal k lékaři, v očekávání svého vnitřního vyrovnání, mám sklon k tomu, abych sám sobě něco namlouval, protože se dosud cítím oddělený od svého vnitřního pramene ? To je také jedna oblast mého životního příběhu.

K velkoleposti Stvoření patří naše univerzum. Smyslem rostliny je být, sloužit a chválit a velebit Stvořitele. Svými různorodými vlastnostmi se dotýká života okolo sebe a obohacuje ho.

Rostlina slouží nakonec ve čtyřech ohledech zdraví všech živých tvorů (vitaminy, minerální látky atd.). Ukládá energie slunečního světla a uchovává je pro ušlechtilé využití. Ukládá vibrace našeho Slunce i sluncí nadřazených. Chvalozpěv na rostlinu je obrazem chvalozpěvu na celé Stvoření a na Stvořitele.

Stvoření naší Země se bez rostlin neobejde, neboť bez rostlin by nebyl možný náš život, ba celé Stvoření by bylo nedokonalé.

61

Nakonec je duchovní prazáklad každé rostliny božský. Každá rostlina je spirituální bytostí. Spirituálnější než člověk, který pro svůj pocit oddělenosti podléhá přáním a úzkostem skrze svou mysl. Spirituální idea každé rostliny vždy byla, je a zůstane. Univerzum o ni nikdy nepřijde, dokonce ani když se promění její vnější zjev a když se v koloběhu přírody stane opět zemí. Je to jen naše mysl, která se domnívá, že zdánlivý zánik rostliny znamená její smrt. Ve skutečnosti se rodí do nového úkolu, v němž opět smysluplně slouží celku. Zrovna tak jako rostlina je i zvíře ve své spirituální prapodstatě věčnou bytostí. Zvíře je natolik věrné svému stanovišti, že například obojživelníci se ke kladení vajíček vrací na místo svého narození. Životním cílem jednoho každého zvířete je sloužit člověku a chválit Boha. Mnozí současníci se proto domnívají, že mohou se zvířetem zacházet jako s nějakou věcí. Avšak toto jednání, cítění a myšlení z podvědomí, to znamená z božského bytí, všeobsažného řádu, dělá z nich pravé pomocníky.

Vidíme, jakou má člověk autoritu a moc. Má-li nyní také znalosti, aby tuto odpovědnost žil, pak si dovedeme lehce

představit, že je možné vytvořit, popř. obnovit na naší Zemi rajský stav.

Člověk odpozoroval od zvířat mnohé a přejal to do vlastního života: Z tvaru ryby pochází tvar lodí, z ploutví vesla člunů, od ptáků křídla dopravních letadel, z ptačích ocasů vzdušné spoilery aut atd.

Smyslem života zvírat je pečovat o společenství se všemi ostatními tvory, především s člověkem. Vždyť i nedomestikovaná - tedy polodivoká - zvířata vyhledávají blízkost člověka: holubi, krysy, myši, hryzci, krtci, mšice, slimáci atd. Jiní živočichové zase člověka vyhledávají jako zdroj potravy: hmyz jako např. vši, blechy, klíšťata, ovádi a moskyti.

Zvířata, která jsou příliš přizpůsobená, než aby změnila své životní projevy, vymírají. Aby byl přesto zajištěn životní výraz, následuje po vymírání podmíněném člověkem řada přírodních katastrof očisťujících Zemi od negativních vibrací, které s těmito zvířaty zdánlivě nemají nic společného. Jiná zvířata se stávají rezistentními vůči zásahům člověka. To platí zejména pro hmyz, na nějž už určité jedy nepůsobí. Není nutné, aby člověk používal proti zvířatům zbraně - proti jednomu jedinému z nich. Co se člověk musí zas a zas učit, je, že jedině kooperace vede k míru - při zachování práv všech zúčastněných.

Příčiny silného výskytu živočichů souvisí zcela jednoduše se smrtelnou hrůzou těchto živočichů, vyjádříme-li to lidsky, neboli s dosud nedokončeným vývojem na tomto stupni. A tato hrůza pochází z toho, že už jen naše myšlenky zvířata varují, že je čeká něco, co bude bránit jejich životnímu výrazu. Zvířata tedy vnímají to, co s nimi člověk zamýšlí. Své jednání člověk nemůže před zvířaty nijak přikrášlit. Pes zvětří, jestli z něj má člověk strach, a pokouše ho. Takovéto varování vyvolává

62

ve zvířatech strach o přežití, který je vede k tomu, aby zachovala svůj druh. Víme, že každá forma strachu zane-

chává stopy ve fyzickém těle a dělá ho nemocným. Tak si dovedeme představit, že s masem zvírat zabíjených ve strachu, jíme maso nemocné. V zahradě, ve které se dosud zabíjí, v zemědělském podniku, ve kterém se dosud používají jedy, a to i biologické, nemohou existovat rostliny bez takzvaných škůdců nebo horob. Jejich výskyt dokazuje, že zahradník nebo zemědělec má u dotyčných zvířat „špatné karty", protože jedná proti zákonu.

Rostliny trpí. Jsou to rostliny, které jsou šlechtitelskými zásahy člověka pozměněny ve svých přirozených růstových projevech. Tyto rostliny vykazují už při malých změnách klimatických podmínek, jako např. za delšího sucha s následným teplým a vlhkým počasím, změny růstového chování.

Ani hromadné sbírání ve čtyřicátých letech ani postřiky jedy v současnosti nezpůsobily snížení populace mandelinky bramborové na rostlinách v zahradách nebo na polích. Ani genové manipulace rostlin a zvířat žádnou změnu nepřinesou.

v.APLIKACE PŘÍRODNÍCH ZÁKONŮ

Existují přírodní zákony, které člověk dosud neobjevil, a proto je ani nemůže vědomě využívat, přesto je však zčásti už podvědomě aplikuje.

Tak tomu bylo i v dřívějších dobách. Lidé doby kamenné prožívali, že vypařováním vzniká chlad a snažili se pomocí zvířecích kožešin udržovat své tělo v teple. Znali jistě blesky a snažili se před nimi chránit, neznali však příslušné přírodní zákony. Poznali, že z blesku může vzniknout oheň, neznali však souvislosti a nedokázali dosud teplo nebo oheň sami vyrobit. Znali sice závaží, nikoli však zatím jejich systematické použití.

Elektřina a tíže působivé vesmíru stejně jako na Zemi. Ony všechny jsou božského původu, tedy jsou božskými zákony. Působí v kosmu, jsou tedy také kosmickými zákony. Působí i na Zemi, jsou tedy zákony Země. Ty, které působí v člověku a skrze něj, jsou zákony člověka. To znamená, že co působí

v kosmu, působí stejným způsobem na Zemi a v jejím bratru, v člověku. Co působí v člověku, působí na Zemi a stejným způsobem v kosmu. Jak je tomu v malém, tak je tomu i ve velkém. Zde se nalézá a uskutečňuje sjednocení makrokosmu a mikrokosmu. Všechno nese makrokosmos a mikrokosmos v sobě. Součástí toho je i zahradník, protože jako člověk patří ke Stvoření.

63

Dalším přírodním zákonem důležitým pro zahradníka je zákon hnutí mysli. Tomu se budu věnovat v následující kapitole. Tento přírodní zákon je výtvorem Prastvořitele. Působí jako všechny zákony v neviditelnu. Jeho zvláštností je jako u všech, že ho zahradník neustále podvědomě aplikuje, že by však mohl být používán vědomě. Je srovnatelný s telefonním vedením, které vytváří neustálé spojení mezi zahradníkem a Prastvořitelem a uchovává je. Je spojen se všemi možnostmi pro zahradníka a vibruje mezi oběma sem a tam.

Zahradník, který je činný nikoli vnitřně, ale jen navenek podvědomou prací, připravuje každoročně svou zahradní práci prostřednictvím plánu. Plán realizuje a vidí pak výsledek. Tento plán je do té doby neviditelný, dokud vzniká a zůstává v zahradníkovi samotném. Teprve tehdy se stává viditelným, když je realizován.

Přírodní zákon hnutí mysli pracuje podobně na nadřazené rovině: zahradník plánuje, když myslí, cítí a jedná. Je to dosud vnitřní jednání. Potom možná písemně vyhotoví plán viditelný. Tímto způsobem však postupovat nemusí, dokáže-li se snadno koncentrovat a uspořádat své myšlenky a uchovat je v sobě. Pohybuje přitom svými myšlenkami a pocity ve své mysli. Tento pochod nazývám hnutím mysli.

Toto hnutí začíná v mysli zahradníka jako idea - jako pocitmyšlenka - jako plán, jako intence. Mysl působí přírodně zákonitým způsobem a neviditelně ideu realizuje. Každý však

může vidět výsledek. Náhody, na kterých nemá zahradník žádný podíl, v zahradě neexistují. Zahradníkovi se přihází to, k čemu dal podnět v podvědomé aplikaci přírodního zákona hnutí mysli. Co je vlastní všem přírodním zákonům, platí i pro tento. Přírodní zákon hnutí mysli je obecně platný. Každý, kdo tento přírodní zákon zná, může ho vědomě aplikovat. I při své neznalosti je neustále aplikován, potom však podvědomě. Zákon přitažlivosti je aplikován při každém skoku. Skákající dítě si toho není vědomo; skok vykonává podvědomě. Podle výzkumu jeho přesných vlastností se např. přesně propočítává hmotnost letadla a bezpečnostní podmínky pro starty a přistání. Když první astronauti přistáli na Měsíci, neznali přesně vlastnosti zákonů přitažlivosti, které zde panují, takže se museli se svým tělem opatrně pohybovat a opatrně museli také řídit použitá vozidla.

U přírodního zákona hnutí mysli je tomu zrovna tak. Každý zahradník ho aplikuje. Dělá to každý bez výjimky, ať jeho použití a účinky zná nebo ne. Když je zná, může ho aplikovat užitečněji a smysluplneji, než když je nezná a neví, jak a k čemu ho lze použít. Přírodní zákony nikomu nepatří. Jsou majetkem všech. Všechny přírodní zákony jsou neviditelné. To možná bude pro mnohé lidi, kteří věří jen v to, co je viditelné, zprvu obtížně akceptovatelné. Fungování přírodních zákonů nemá nic společného s vírou nebo akceptováním. Nikdo, kdo nevěří v elektřinu, nezastaví její fungování.

64

Každý může i přesto zakusit její účinky. Působení přírodních zákonů stojí vysoko nad tím, co lidé se svými až příliš lidskými předsudky považují za pravdivé. Ani zákon přitažlivosti není sám o sobě vidět a zrovna tak je tomu i se zákonem hnutí mysli. To, co snad člověk může uvidět, je několik plánovacích kroků. To, co je vidět vždy, jsou účinky, výsledky.

Každé hnutí mysli se odehrává v nitru člověka. Mysl se skládá z myšlenek a s nimi spojených pocitů. To vede k jednání. Každý zahradník vlastní mysl, tzn. myšlenky s pocity. Ve skutečnosti jsou se všemi činy spojené pocity. Žádný zahradník nemyslí, aniž by cítil. Žádný zahradník nejedná, aniž by byl cítil a aniž myslí.

To, jak musel zahradník myslet, cítit, jednat, se stává navenek patrným, zaplaví-li jeho zahradu invaze slimáků. Přírodní zákon zahradníkova hnutí mysli činí rozhodnutí, před kterými se sklání zvířata i rostliny. Rostlina i zvíře jednají v souladu s přírodním zákonem.

Přírodní zákon hnutí mysli patří k životnímu výrazu zahradníka a je jím neustále aplikován. K jeho aplikaci není třeba žádného umění, dokud je tato aplikace podvědomá. A to proto, že všechno probíhá automaticky.

Veškeré přírodní zákony mají své místo v kosmu. Toto místo je neviditelné. Přírodní zákony vyřizují hnutí mysli jako objednávky, které jsou jim předkládány. Vyřizují je, vykonávají, vytvářejí výsledek. Kosmické místo přírodního zákona, zákona elektřiny, je možná skryto v oblacích, protože zde někdy dochází k výbojům v podobě blesků.

Toto místo je však i tam, kde blesk uhodí nebo uhodit může. Přesné označení místa není možné. Jejich skutečné místo je neviditelné. Tam, kde vznikají blesky, není předtím nic vidět. Elektřina v kosmu je velikým zázrakem. Tak je i kosmické místo hnutí mysli neviditelné.

Sám v sobě vytváří zahradník prostřednictvím podvědomých myšlenek, pocitů a jednání to, co nechce prožít v zahradě. Prostřednictvím vědomých myšlenek, pocitů a jednání vytváří zahradník to, co v zahradě prožít chce.

Místo působení se proto nachází

1. v zahradníkovi samotném,

2. v části života, ve formě bytí, pro kterou byl zákon aplikován,

3. v božských mediích, která všechno spojují:

- v přírodním zákonu hnutí mysli,

- v Prastvořiteli, v prazákladu všeho, a proto ve všem.

Tento přírodní zákon je zde popisován tak, aby bylo zřejmé, jakým způsobem účinkuje nebo by mohl účinkovat na Zemi, pro zahradníka, v jeho zahradě, u rostlin, zvířat, jako hnojivo, u nářadí, u počasí atd.

65

Hnutí mysli mohou být co do kvality negativní vůči životu. V tomto případě se nyní v zimě 1995/1996, kdy tyto poznatky formuluji, spřádají plány pro vegetační období roku 1996 a možná jsou dokonce činěna rozhodnutí nesoucí kvalitu zmaru. Ta by měla zajistit úrodu. K tomu je podle názoru mnoha zahradníků důležité určit, jakým způsobem bojovat proti slimákům, hryzcům, mšicím, obalečům, květopasům, králíkům, divokým prasatům, roztočům varroa, tasemnicím, stejně jako těm zvířatům, v jejichž sledu se objevuje vzteklina, záněty vemene, slintavka a kulhavka a onemocnění srsti, kromě toho proti rzím, hnilobám, monilii, padlí, hlence kapustové, pýru, pcháči, pryskyřníku, pěťouru atd., tzn. jak je zabít. Tady vznikají automaticky účinky a zpětné vazby, které jsou negativní vůči životu. Jsou to ty, které si zahradník nechce představit ve svém bdělém vědomí ani prožít ve svých nejodvážnějších snech. Avšak podvědomí o nich rozhodlo, a tak jsou příčinami, které budou vykonány. Takovéto účinky se pak stávají viditelnými a prožitelnými jako masové rozmnožení živočišných a rostlinných organismů.

Jsou-li hnutí mysli kvality pozitivní vůči životu, jsou již nyní spřádány konstruktivní plány a také činěna rozhodnutí ve-

doucí k tomu, jak by se dalo ještě snadněji kooperovat. Jejich účinky a zpětné vazby jsou rovněž povahy pozitivní vůči životu. Viditelným se to stává na poklesu koeficientu rozmnožování takzvaných škůdců až na nulu. Ze strany Prastvořitele, posíleny jeho přírodními zákony, panují v zahradě účinné energie přitakávající životu. Ty dávají správným způsobem růst a poskytují v pravou dobu déšť, slunce, vítr a hnojivo. Přírodní zákon zařizuje, aby se všechna zvířata a rostliny chovaly podle něj. K výskytu těchto přírodních bytostí tak dochází v první řadě na základě těchto zákonů.

Použije-li zahradník hnutí mysli negativní vůči životu, musí být tato označena za „energetické lupiče prvního stupně". Zahradník je svobodný ve svém rozhodnutí. Zde si volí negativní formu myšlení, cítění a jednání. Toto negativní se uskuteční. Životu pozitivní účinné energie, které tu na základě přírodního zákona jsou, stejně jako regenerační schopnost vody, vzduchu, země, rostliny a zvířete jsou přeformovány, začíná vykořisťování zahradníka. Zahradník neruší platnost přírodních zákonů, nýbrž pozměňuje jejich účinek.

Ačkoli si toho mnozí zahradníci nejsou vědomi, způsobuje přírodní zákon hnutí mysli v bytosti zahradníka negativní až depresivní vibrace, které se přenášejí na zahradu, rostliny a zvířata. Pozitivní energie je odebírána a negativní přiváděna. Zahradník sám ztrácí v důsledku toho nadšení pro své konání. Přichází o svůj zápal a vzdává to. Jeho rostliny onemocní, jeho zahrada onemocní, on sám onemocní.

To se v jeho zahradě děje následovně: Rostliny a zvířata reagují velmi citlivě na „svého" pána, resp. na „svou" paní. Loupež energie uvádí

66

v rostlinách a zvířatech do pohybu puzení Prastvořitele k naplnění. To se obvykle vykládá jako pud sebezáchovy. Živočišné a rostlinné organismy jsou puzeny k rozmnožování, aby byl zajištěn druh, tzn. úkol přírodních bytos-

ti. Kromě toho sem mohou být přivedeny ještě další živočišné nebo rostlinné organismy tohoto nebo jiných druhů, aby bylo zajištěno splnění úkolu.

Anebo je toto pratvůrčí puzení k naplnění, puzení ke splnění úkolu živočišných a rostlinných organismů, uvedeno do pohybu takovým způsobem, že „vyhynou", a sice rychleji, než bylo Prastvořitelem zamýšleno. Protože předčasným vyhynutím nebyl úkol splněn, musí se na životní pláni Země objevit nové formy bytí.

Celá léta bojoval člověk se zvířetem, v jehož sledu se objevuje vzteklina, s liškou. Tento boj nepřinesl žádný výsledek. Lišky žijí naštěstí pořád. Stejně tak živočich žijící na ní, v jehož důsledku se může vzteklina vyskytnout. Protože liška nemohla v lese splnit svůj úkol daný jí Stvořitelem a protože jí člověk ustavičně usiloval o život a dodnes jí nedopřál dobu hájení k vychování jejích dětí, objevila se před několika lety liščí tasemnice, která žije a působí ještě skrytěji.

Stejně tak člověk už celá desetiletí hubí kůrovce, pomocí všech možností, které si vymyslel. Byly dokonce použity jedy, které u člověka vyvolávají onemocnění. Kůrovec žije pořád. Tenkrát byly postiženy jen jehličnany. K tomu se před několika lety přidali obaleč dubový, bekyně velkohlavá a bekyně mniška, pro něž zvolil přírodní zákon další jehličnaté a dodatečně i listnaté dřeviny jako místo působení.

Jestliže jsou tedy přírodním zákonem nasazeny výměnou jiné živočišné a rostlinné organismy, tak se podmínky vždy přiostří. Úspěšný zásah už není možný. Člověk stojí bezradně před svými vynálezy. Bude-li se i nadále takto postupovat, bude důsledkem to, že současné listnaté stromy „vyhynou".

Životu přitakávající hnutí mysli jsou dárci energie prvního stupně. Ani to většina zahradníků neví. Pohybují-li se v mysli zahradníka pozitivní, tzn. přitakávající vibrace, tak se tyto

přenášejí na zahradu, rostliny, zvířata. Je přiváděna energie, která svěřené, popř. příslušné části zahrady posiluje. Zahradník sám získává odvahu, podnikavost, naději, důvěru, jistotu a nadšení pro své konání. Projevující se pozitivní výsledky mu dodávají odvahu. Nezůstává však při ojedinělých jevech. Živočišné a rostlinné organismy jsou natolik posilovány, že mohou snadno plnit úkoly svěřené jim Prastvořitelem a narůstat ve svém bytostném jádru. Vyvíjejí se od nevědomě reagujících k podvědomě existujícím tvorům. Živočišným a rostlinným organismům, jejichž úkol

67

se chýlí ke konci a které začínají „vymírat", je tak usnadněn přechod do krásnějšího světa.

VI.VYROVNÁNÍ PROTIKLADŮ

Všechny protiklady jsou dvojicemi. Mají dvě části, neboli dvě stránky. Je to jedna stránka, kterou by chtěl člověk rád žít, a druhá stránka, které se snaží všemi prostředky zabránit. Často se zde také hovoří o polaritě. To je výraz, používaný mnohdy odborníky. Tento výraz říká totéž, co je uvedeno výše.

Dvojice protikladů lze vyrovnat. Může mezi nimi dojít k vyrovnání. Potom ztratí obě vlastnosti svůj výraz a k tomu se přidruží jedna nebo více kvalit. O tom však více později. Nejprve se vrátím zpět k protikladům. Protiklady opět oslovují zahradníkova hnutí mysli. Protiklady mají životní kvality, jimiž disponuje každý zahradník. Nacházejí se v zahradníkově mysli. Protiklady objasním na příkladech ze zahradní praxe. Tak se dá snadno ukázat, co a jak je to míněno.

- Jednání a nejednání,

- výkon a nečinnost,

- strach a důvěra,

- bezmoc a znalost,

- trvat na svém a připouštět,

- dávat a přijímat,

- hodnota a nehodnota,

- lakota a štědrost,

- loupit a přijímat,

- pohrdání a úcta,

- disharmonie a harmonie,

- nenávist a láska,

- naříkat a uznávat,

- nevděk a vděčnost,

- klít a žehnat,

- oddělení a jednota,

68

- vraždit a pomáhat,

- neznalost a vědění,

- orientace navenek a orientace dovnitř,

- hodnocené a nehodnocené bytí.

Jednání a nejednání

Jakmile se v nějaké zahradě objeví slimáci, může být jednotlivě či postupně aplikována vědomě dvojice protikladů jednání a nejednání. Výskyt slimáků ukazuje, že se zahradě nedostává vyrovnání. Jako výraz souladu s přírodou postrádá zahradní řád energeticky pozitivní podmínky. Hromadný výskyt živočichů a jejich chování slouží vyššímu účelu, totiž tomu, aby byl v zahradě obnoven smysluplný řád, řídící se vyššími zákony.

Jestliže zahradník jedná, dělá tak podle své povahy. Většinou je to jednání na základě takových hnutí mysli, jako je zlost, vztek, nenávist a bezmoc. Tak vypadá jeden protiklad. Je omyl domnívat se, že druhým protikladem by bylo nejednání. Tak snadno se naše hnutí mysli nedají určovat, po celý život nacvičované vzory myšlení, cítění a jednání přesvědčit. Při aplikaci nejednání jako protikladu by podle poznatků a zkušeností bylo důsledkem zklamání a rezignace. Neboť jde nejen o jednání. Jde mnohem spíš o myšlení, cítění a jednání.

Nejednání tedy příteli zahradníkovi nedoporučuji. Obrat o 180 stupňů zde není možný. Chybělo by poznání takovéhoto konání. Abychom dospěli k protikladu jednání, věnujme se nyní poněkud blíže jednání samému o sobě.

Jednání má své oprávnění. Žádný zahradník by nejednal, kdyby to nepovažoval za nutné. Všechny jevy, tzn. například masový výskyt určitých živočichů a rostlin, mají historii vztahující se k zahradníkově osobnosti. Obratem o 180 stupňů se tedy nikomu neposlouží. Nejde o rychlá, ale o důkladná, účinná a trvalá řešení.

Co je tedy třeba učinit ? Žádoucí je čin, konání. Avšak nikoli tak, jak by ses, milý zahradníku, možná domníval. Vím, že jako čtenář této knihy jsi zvyklý logicky myslet, analyzovat, vybádávat souvislosti. Vím, že jsi s to oddělovat nesmyslné od smysluplného, a proto Tě prosím, abys učinil toto:

přeháněj každou formu jednání, přeháněj myšlení, cítění a jednání u kalamity slimáků, přeháněj myšlení, cítění a jednání u kalamity hryzců, přeháněj myšlení, cítění a jednání u kalamity mšic atd.

Skutečný protiklad jednání, tedy nejednání, může být vědomě objasněn a proveden teprve později, až přehnané jednání

v bdělém denním vědomí povede k poznatkům v zahradníkovi samotném. Takové poznatky se dostaví automaticky, pokud se člověk vědomě a vážně

69

cvičí. Vysvětlují například, co vedlo k jednání. Dávají poznat dalekosáhlé souvislosti, vrhající světlo na osobnost zahradníka. V následující dvojici protikladů je tak osloveno to, co zůstává nevysloveno v pozadí. Abychom tomu správně porozuměli, vybízím k neustálému přehánění.

Výkon a nečinnost

Puzení k výkonu vychází z nitra. Prostřednictvím individuální struktury osobnosti směřuje toto puzení k pocitu naplnění a spokojenosti. Z hlediska výkonu neexistuje konání, které by se zřeklo výsledků. Výkon se má stát navenek patrným. Z výsledků lze přečíst predikáty, kterým byla propůjčena obecná platnost a které jsou považovány za cenné, jako píle, vytrvalost, spolehlivost atd. Výkon je v naší společnosti i u zahradníků kritériem číslo jedna. K tomu patří i takové výsledky jako ty největší brambory, cibule nebo nejkrásnější květiny. Výkon přímo vyzývá k hnojení plodin a k boji s takzvanými škůdci. Puzení k výkonu může v nitru směřovat k vyrovnání podvědomého nedostatku. Výkon se dá chápat z hlediska podvědomého puzení k tomu, aby člověk došel uznání, pochvaly, zmínky nebo získal odměnu. Na naplnění tohoto tajného přání je fatální to, že si ho sotva kdo uvědomuje. Toto přání žije vskrytu. Člověk ho nevysloví ani nesdělí. Ani ho náležitě nezařadí. A protože je chováno takto hezky potajmu, nemůže se zahradníkovi upřímné pochvaly, uznání, odměny vůbec dostat. Jeho puzení k výkonu se tak ještě zvýší. Jeho výkon by měl být ještě vyšší. A tak platí mé doporučení, aby u tohoto konání zůstal. Měl by si uvědomit, jestli uznání, kterého se mu dostává, vůbec vnímá, uznává a dokáže je přijmout.

Strach a důvěra

Strach je pocitový stav. Strach je jako motor, který nutí k jednání. Jednání má pak strach potlačit, ba odstranit. Strach je produkován v zahradníkovi. Zahradník sám v sobě produkuje strach ! Strach jako motor uvádí do chodu hnutí, vyzývající k jednání. Jednání má strach nechat rozplynout. To také nějakou dobu dělá. Jak dlouho ? Tak dlouho, dokud stav, ze kterého má zahradník strach, opět nestojí přede dveřmi zahrady nebo se již nenachází uvnitř. Plány na získání a aplikaci prostředků k hubení slimáků a jiných organismů probouzejí v zahradníkovi naděje. A také odstraňují jeho strach. Odstraňují strach, ale jen krátkodobě. Více není v jejich silách. Ničeho víc nejsou schopny. Strach se bojem odstranit nedá. Strach vězí tak hluboko v prazákladech, že ani prostředky k zabíjení organismů ho konec konců nemohou odstranit. Hlubiny strachu může zahradník probádat, bude-li se zabývat následujícími otázkami:

Z kterých živočišných a rostlinných organismů mám strach ?

Zapiš si přesnou odpověď

(např. strach ze slimáků, mandelinek, rzí).

Co by tyto živočišné a rostlinné organismy mohly

70

v nejhorším případě udělat ? Zapiš si přesnou odpověď

(např: Slimáci by mohli sežrat všechen salát.)

Co se stane, když to slimáci udělají ? Zapiš si přesnou odpověď

(např: Budu mít ostudu u ostatních zahradníků. Budu muset

nakupovat salát v obchodě.

Budeme mít velkou finanční ztrátu. Atd.).

Co se stane, když k tomu dojde po druhém výsevu znovu ? Zapiš si přesnou odpověď (např: Provedu třetí výsev).

Bezmoc a znalost

Když jsem jako dospělý začínal zahradničit, domníval jsem se, že mi v mé zahradě patří veškerá moc. Chtěl jsem o všem rozhodovat. Tento postoj ke svým zahradám mívají obvykle všichni zahradníci. Myslí si, že mají sami všechnu moc. Tato moc zahrnuje rozhodnutí zahradníka o výsevu, hnojení, kultivaci a sklizni. Zahradníci chtějí mít veškerou moc, tzn. sklizeň pro sebe. Nechtějí se o ni dělit. Pocit bezmoci se dostaví, když se dozvědí, že například i přes všechna opatření proti slimákům jsou rostliny, které zahradník miluje, sežrány. Cítí se bezmocní. Tak se ukazuje bezmoc, když jde zahradníkovi o moc.

Co ovšem přesně znamená bezmoc u zahradníka ? Zahradník si myslí, že nemá žádnou moc. To je věc, na kterou je velmi citlivý. Neboť se domnívá, že podržet si moc je totéž, co jistý růst jeho rostlin a jistá a bohatá úroda. Pak dojde k situaci, kdy mu je jeho moc zjevně uloupena. Zjevně znamená, že se to tak jeví. Jeví se to tak, ale ve skutečnosti tomu tak není. Ve skutečnosti mu jeho moc nikdo uloupit nemůže, protože moc patří k jeho nejniternější podstatě. Je to tvořivá moc Prastvořitele, která v něm přebývá, spočívá a působí. Je to Prastvořitelem daná moc, která je jinak známá v podobě biblického slova: „Podmaňte si zemi"*.

K čemu dochází ve skutečnosti ? Zahradník se moci nad svou zahradou a svými rostlinami vzdává. Dává svou moc slimákům. To dělá, protože si s chováním slimáků umí poradit jenom tímto způsobem. Neprosadí se, ani když například zakoupí prostředky takzvané ochrany rostlin. Vzdává se své moci, protože nezná souvislosti, protože se mu nedostává znalostí. On žije a jedná v neznalosti. Tak např. považuje slimáky

* Gn 1, 28 - pozn. překl.

za mocnější, než je on sám. To je samozřejmě omyl. Vždyť se podívejme na toho „obra", na zahradníka, a na ty „trpaslíky", na slimáky. Zahradník dělá sám sebe slabým a bezmocným, slimáky dělá silnými a mocnými. Mají-li podle jeho názoru veškerou moc nad rostlinami a zahradou slimáci, pak se domnívá, že nemůže už nic sklidit; počítá s tím. Avšak takový

71

charakter moci nemá nic společného se sklizní. Taková moc má co dělat s válkou proti přírodě. Aby pochopil problémy, které mají co dělat s mocí, měl by zahradník, chce-li pracovat na vyřešení problémů, nejprve přehánět své mocenské nároky.

Mám na mysli ten druh moci, který jsem popsal výše. To je předpokladem toho, aby si zahradník uvědomil svou neznalost. Tak jde cestou od neznalosti k znalosti. Přes zkušenosti přichází k pravdě života, a tím ji spojuje se souvislostmi ve své zahradě.

Trvat na svém a připouštět

Mnozí zahradníci jsou členy svazu zahrádkářů. Téměř každý z těchto zahradníků se považuje za odborníka a hájí svá stanoviska před jinými, neorganizovanými zahradníky. Jiní se tomuto řemeslu zase vyučili a nazývají se profesionály. Mnozí „odborníci" si, aby se vymezili vůči zahradníkům-laikům, s sebou nesou vzor chování zvaný „trvat na svém". Znalosti získané na školeních svazu bývají zpravidla akceptovány a papouškovány. Vlastní iniciativa je zde často nežádoucí. Tolik znalostí, kolik zprostředkuje svaz, mají obvykle jeho členové. Tolik otevřenosti, kolik se zde připouští, se přenáší na školené členy.

Tyto hranice zpravidla nebývají překračovány. Jenom svobodní, neorganizovaní a nevázaní zahradníci nebo takoví, kteří se i v rámci společenství cítí jako jedinci, mají dostatek ote-

vřenosti, aby se věnovali tématům, přesahujícím znalosti jednoho svazu, popř. jednoho zahradnického vzdělávacího střediska. „Trvání na svém" slouží vnitřní jistotě a uchování povolených znalostí a jejich použití. Tím jsou mnohdy odrazováni další zájemci, aby vstoupili do svazu, protože je zde obava, že by mohli rušit „osvědčený" vnitřní klid. Anebo se na ně dívají vzdělaní zahradníci skrz prsty a jednají s nimi povýšeně. Aby zahradník poznal, jestli používá schopnost neústupnosti, měl by se ve zvýšené míře pouštět do diskusí, v nichž se bude prezentovat jako „odborník" a zahradníkům-laikům dá pocítit, jak jsou hloupí. Také by se měl vždycky snažit vycházet z takových diskusí jako vítěz.

Měl by být potlačen každý popud směřující k tomu, aby byly i jen v náznaku akceptovány mínění, poznatky nebo zkušenosti jiných zahradníků, ani nemluvě o tom, že by o nich začal uvažovat nebo je dokonce použil. Tímto způsobem se vyhne nebezpečí, že by se svazové nebo seminární poznatky staly obecným majetkem. Také tím může být lépe chráněno elitářské myšlení. V žádném případě by se neměl pokoušet připustit jiné poznatky. Tato forma chování může zahradníkovi ukázat, kde převzal zažité názory, aniž by je sám přezkoumal.

Dávat a přijímat

72

Kdo rád a snadno dává, vyjadřuje velkorysou, otevřenou mysl. Dávat a přijímat je dvojice protikladů, kterou nám příroda neustále předvádí. Neexistuje oblast, kde bychom se s ní nesetkávali. Ať jsou to květy či plody, kořeny či hlízy, sazenice či mláďata, příroda se sama rozdává na milion různých způsobů. Začne to, když zjara vyraší první stébla trávy.

Jen si někdy spočítejte, kolik jich je na ploše jednoho čtverečního metru, nebo ten bezpočet květů a listů na jedné rostlině ! Můžeme si tak uvědomit, jaké bohatství příroda každoročně daruje. Ona rozdává sama sebe. „Protislužbou" jsou lidské vzory myšlení, cítění a jednání.

Přehánění negativního

Ovšem zahradník, který chce poznat svou vlastní podstatu, by se měl ve všem neustále snažit zříci se dávání a darování. Měl by si činit nárok na každý květ, každý list, každé semeno, každý kořen, každou hlízu, každý kousek dřeva, každé slepičí vejce a chtít si je ponechat. Měl by být opravdu lakomý a všeho si žádat pro sebe. Už dříve na to myslel a také tak jednal, když různými způsoby znepříjemňoval a znemožňoval např. slimákům, mšicím, hryzcům nebo mandelinkám pobyt na zahradě. Toto osvědčené konání by měl nyní aplikovat i u ostatních živočichů. V žádném případě nesmí dopřát ježkům, žábám, ještěrkám, slepýšům, vážkám, pestřenkám a slunéčkům byť i jen to nejnepatrnější místo ve své zahradě. Aby to provedl co možná nejdokonaleji, měl by např. vypustit vodu ze svého zahradního jezírka a nechat ho vyschnout. Anebo by měl zakrýt hromady kamení a jižní zídky, které dosud sloužily za příbytek ještěrkám, nebo by je měl hustě osázet. Pomůže tak tomu, aby se na ně nedostal ani jeden sluneční paprsek a ještěrky aby zmizely. Měl by si také pořídit větší počet koček, které mu pomůžou ještěrky odstranit. Kromě toho by si měl všechny dobré nápady a zkušenosti nechat pro sebe. Stejně tak by měl veškerou úrodu považovat za určenou jen a jen pro sebe, veškerou zeleninu a ovoce, všechny byliny a květiny by si měl sám ponechat.

Tady se ještě jednou dostávám ke slimákům. V každém případě by ani nadále neměl těmto živočichům dopřát ani ždibí-

ček svých jahod, salátu, ředkviček, fazolí, cukín, okurek atd., ale měl by tyto rostliny energicky a nápaditě chránit.

Smysluplný příklad ochrany: Odebereme zeminu ze záhonu dobře na rýč hluboko, na nějaký čas ji uložíme a nakonec ji zapracujeme do kompostové hromady. Zde dojde k očištění od „škodlivých činitelů". Na vyhloubeném záhoně rozprostřeme síť proti hmyzu a zasypeme výsevní zeminou zbavenou zárodků. Záhony by měly být obehnané a zakryté prkny, kameny a sítí. Tak jsme udělali všechno pro to, abychom záhon uchránili a abychom sobě i bytostem přírody jasně ukázali, že rostliny a úroda patří nám. Semena a rostliny by se měly kultivovat jako v drátěné kleci. Takovým jednáním si člověk udělá představu o souvislostech braní a přijímání.

73

Na základě této představy se člověk může stát přírodně-kooperativním zahradníkem.

Hodnota a nehodnota

Život zahradníka je příslibem nádherných činností. Každý člověk, který se z radosti rozhodne zahradničit, dělá tak na základě hlubokého nadšení. O existenci zahradníka sní mnoho lidí, zejména městských. Avšak jejich sny se uskuteční jen málokdy, dokud žijí ve městě, protože zde jsou možnosti takovéto existence omezené. Zahradničení má tak vysoké postavení na žebříčku volného času u našinců a zčásti i v zahraničí.

V mnoha zemích skýtá vlastní zahrada podstatnou část produktů nutných k zajištění živobytí. Je řada národů disponujících vlastní zahradní kulturou. U nás v Německu má zahradní kultura rovněž vysoký kredit. Proto je rozvíjena řada nápadů týkajících se práce na zahradě. Kromě toho existuje množství zahradnických časopisů, které tyto nápady publiku-

jí, a zahrádkářské a pěstitelské svazy, které je realizují. Stejnou měrou byly založeny četné podniky, které se specializovaly na obchod s hnojivy, osivem, rostlinami, nářadím na takzvanou ochranu rostlin nebo s jedy.

Zahrada má takovou hodnotu, že je velmi mnoho zahradníků ochotných vydávat za ni každoročně spoustu peněz. Ano, zahrada se těší značné úctě a pozornosti. Je tu ovšem ještě jedno hledisko: nehodnota zahrady. Jak tomu rozumět ? Mně se zdá, jako by zahrada neměla vůbec žádnou hodnotu. Co vlastně patří k takové zahradě ? Je to přece půda, kameny, plané rostliny, zvířata, ty rostliny, od kterých si zahradník slibuje užitek, a zahradník samotný. A dále: patří k zahradě jenom ježek, slunéčka, zlatoocky, pestrenky, pavouci, netopýři nebo sýkorky a jenom takové rostliny jako např. salát, špenát, hrášek, červená řepa, cibule, bazalka, ředkvička, brokolice, fazole, cukíny, růže, hvozdíky, šafrány atd. ?

Nebo patří do zahrady i takoví živočichové jako např. slimáci, housenky, pochmurnatky, květopasové, hryzci, myši, mšice, mandelinky atd. ? A takové rostliny jako např. pampeliška, kopřiva, pryskyřník, pěťour, bršlice, pýr, pcháč, ale také rzi, padlí, hlenka kapustová atd. ? Odpověď vyplyne z dalšího výkladu.

A co je s tou nehodnotou ? My přece považujeme posledně jmenované živočišné a rostlinné organismy za bezcenné, za něco, co nemá žádnou hodnotu. Prosím Tě tedy, aby ses nad touto nehodnotou určitých živočišných a rostlinných organismů ještě jednou intenzivněji zamyslel. Dosaď za ně hodnotu rovnou nule. Ať nemají žádné oprávnění být v zahradě. Prosím Tě, abys tak myslel. Přeháněj ještě trochu toto myšlení, ba pořádně se do toho opři. Dělej to, co jsi dosud dělal, s ještě více vědomím pro boj a odmítání.

Dávání a braní

74

Lakota a štědrost

Skryté za lakotou nachází se nádherné přání a veliká touha po hojnosti a naplnění, aby člověk mohl dávat a dělit se. Před ní se nachází, jakoby skrytá oponou, nejistota vůči životu. Je to nejistota a obavy, že nám život něco odepře. Je to také nejistota, jestli to s námi život myslí dobře. Kdyby nám život odepřel něco, co k nám patří, neměla by lakota smysl. My jsme však někdy zažili nedostatek.

U mnoha zahradníků spočívá tento nedostatek v prožitém hladu a nebezpečí vyhladovění, u jiných je to nedostatek životního klidu a jistoty a nebezpečí ztráty života. Během obou světových válek stejně jako v poválečných letech docházelo často k událostem, které takovýto nedostatek vyvolaly. Byla zničena obydlí, rozbombardovány ulice a města; lidem byla vzata jejich vlast a byli vyháněni. Jiní zažili, že jejich otcové, dědové, bratři či sestry byli ve válce. Svá nejlepší léta museli prožít v cizí zemi jako váleční zajatci. Někteří přišli dokonce o život nebo zůstali nezvěstní. Rodiny ztratily svůj smysl života. Protože rodina zajišťovala život a přežití dítěte, znamenaly tyto události úbytek smyslu života. Z prožitků nedostatku se vytvořil strach z dalšího nedostatku, který se otiskl hluboko do osobnosti dítěte. Z toho se vyvinulo vědomí nedostatku, které potírá všechny jevy podezřelé ze spojení s nedostatkem. Na základě absence dobra, prožité v dětském věku, ožívá v dospělém zahradníkovi zas a znova pud nutící ho nepřipustit nedostatek. Tehdejší nedostatek se otiskl hluboko do zahradníkovy mysli. Dostal se tak hluboko do podvědomí, že všechny akty lakoty probíhají automaticky a spolehlivě. Lakota se nakonec automatizovala, to znamená, že spolehlivě funguje při nejmenším popudu.

Zahradník se snaží - jako by byl v tranzu - znovu a znovu uniknout tomuto pocitu nedostatku. Z toho vyplývá neschopnost dávat a podělit se. Je to jako marná snaha. Nemůže se to podařit. Jestliže však jako zahradníci přesně nevíme, v jaké souvislosti se přihlašuje lakota, můžeme to teď vyzkoumat.

V žádném případě nepodléhám omylu, že se změníš o 180 stupňů a budeš se cvičit v štědrosti. To by ještě zesílilo hnutí mysli „být chudý". Abys tomu přišel na kloub, zušlechti, ba zesil své jednání z lakoty. Nechávej si pro sebe všechno, co máš k dispozici: peníze, slova, sdělení, spolupráci atd. Získáš hlubší poznatky.

Loupit a přijímat

Co se dá uloupit a komu ? Začněme nejprve tím, komu se dá něco uloupit, totiž zahradním tvorům. Ti mají na zahradě svůj domov. Protože je to jejich domov, postavili si příbytky a silnice, tak jako to děláme i my lidé tam, kde jsme si zřídili svůj domov.

V příbytcích mají svou ochranu a uchovávají své zásoby. Mají zde své sklady i dětské pokojíky. Avšak k vlastnímu loupení. Když se otevře

75

hromada kompostu, jsou například myším rodičům uloupeny jejich děti nebo jsou brutálně ubity. Anebo jsou dětem zvířat uloupeni, otráveni nebo jiným ohavným způsobem zabiti jejich rodiče. Každé zpracování půdy znamená pro zvířata, která zde mají své příbytky a silnice, přírodní katastrofu obrovských rozměrů. Je to pro ně jako pro mnoho lidských dítek v uplynulých válečných dobách: zničení veškeré životní báze.

Měli bychom zvířata přijmout. K tomu můžeme dospět, když dosavadní konání, které jsem popsal jako loupež, detailně naplánujeme a vykonáme, ať k tomu máme chuť nebo ne. Potlačme tedy svůj odpor a chovejme se nadále jako lupiči.

Kritika přírody - pohrdání Stvořením

Pohrdám a úcta

V základě výše popsaného jednání je obsaženo pohrdání celým Stvořením. Zahradník pohrdá v první řadě sám sebou. Sám sebe si neváží. Pohrdá svým konáním a kritizuje je. Domnívá se, že je jen toho schopen. Působí jako zajatec vlastních názorů a myslí jenom tímto jedním směrem. Stejně je tomu s jeho pohledem na „škůdce", „choroby" a „plevele". Ale nejenom na ně. Jsou to všechna zvířata a všechny rostliny, kterými pohrdá. Svévolné rozdělení tvorů na „škodlivé" a „užitečné" znamená již pohrdání Stvořením. Rozděluje-li někdo Stvoření s jeho dokonalým řádem na „užitečné" a „škodlivé" živočichy, pak to svědčí o jeho pomýleném postoji. Totéž platí i pro dělení na užitkové či okrasné rostliny a „plevele".

Dalším výrazem tohoto pohrdání je kritika obtížných podmínek růstu. Když jsou léta příliš suchá, mokrá, horká či studená, když jsou zimy příliš mírné, tvrdé, suché či mokré; ať je to cokoli, kritika přírody svědčí o pohrdání Stvořením. Tyto formy pohrdání odvádějí od podstatného. Odvádění od podstatného obsahuje sklon vyvozovat závěry z povětrnostních podmínek. Protože jsou zimy tak mírné, je všude tolik „havěti". Protože bylo jaro příliš suché, je všude tolik... Tím podstatným je zahradník sám. Kritika navenek jej odvádí od jeho vlastního Já. Kritika navenek je zaměřená na to, co není ve vlastním Já zpracováno. Tak je „špatné počasí" vítanou příležitostí k odvedení pozornosti od nedokonalosti vlastní bytosti. Má se tím zastřít fakt, jak moc pohrdá zahradník částmi přírody, kterými se zabývá. Ve skutečnosti však pohrdá sám sebou. Nyní tedy pokračuj v tomto pohrdání sebou samým. Kritizuj často sám sebe. Ukazuj sám sebe před co možná nejvíce lidmi jako nedokonalého a špatného. Potom jako napros-

to neschopného. Dělej všechno pro to, aby ostatní lidé skutečně uvěřili, že jsi špatný zahradník. Pokračuj v tom tak dlouho, dokud jen budeš moci a dokud k tomu budeš mít sílu.

Disharmonie a harmonie

76

Další dvojicí protikladů je disharmonie a harmonie. Zahradník chce, aby v jeho zahradě vládla harmonie. Jeho představy harmonie bývají např. tyto: „čisté" záhony, salát bez slimáků, brambory bez mandelinek, fazole, růže, trvalky atd. bez mšic. Je-li tomu tak, panuje podle jeho názoru harmonie a on je samolibě spokojený.

Zahradník podléhá klamu. Klame sám sebe. To, co vidí, není žádná harmonie. Neboť harmonie nemůže být nikdy dosaženo odstraněním disharmonie. Například čistý záhon, byť i zamulčovaný rostlinným materiálem z lesa, tedy uspořádaný po vzoru přírody, nemůže vytvořit harmonii, protože záměr tohoto namulčování nese životu nepřátelské rysy. Pro byliny nese v sobě navíc dřevitý materiál informaci bránění v růstu. Takováto opatření vedou prostřednictvím disharmonického myšlení k disharmonii v zahradě.

Přesto lze harmonie v zahradě dosáhnout snadněji tehdy, pokračuje-li zahradník ve svém disharmonickém jednání. Můžeme vytvořit v zahradě ještě více disharmonie, například zakrytím záhonů umělými hmotami atd.

Nenávist a láska

City nenávisti a lásky ukazují možnosti života. V nenávisti je obsaženo popření sebe sama. Mnozí zahradníci by nená-

viděli sami sebe a své bezvýchodné konání, kdyby k tomu měli dost odvahy. Svědčí to o veliké odvaze, když se nenávidím, protože pak důvody svého selhání v zahradě nehledám např. u slimáků, ale našel jsem je sám u sebe. Projevem zbabělosti je nenávidět proto jiné bytosti přírody; ty jsou považovány za vinné části přírody, a proto nenáviděny a pranýřovány.

Kam bychom přišli, kdybychom přestali nenávidět ? Lásky pak nedosáhneme, protože cestou nenávisti je třeba projít. Ani zde není možné obrátit se o 180 stupňů, protože to by žádný člověk nevydržel. Je snazší něco změnit, když člověk nějaký čas pokračuje stejně jako doposud. Potom ale s plným vědomím. Nenáviď tedy dále. Pociťuj v sobě nenávist, ve svém těle. Pociťuj onu bolest, onen tlak, vydrž to. Buď si jist, že přijde den, kdy se začne rozplývat.

Naříkat a uznávat

Německo je jednou z nejbohatších zemí na světě. Nabízí spoustu možností pracovat, učit se a vzdělávat, cestovat, spoustu spotřebního zboží, má spoustu peněz, volnosti, otevřenosti. Naše zem má však také spoustu lidí, kteří si stěžují a naříkají, deprimují se a zlobí, dělají si starosti, zpochybňují, mají v duši jed, a tím dělají sami sebe nemocnými. Pokračuj v tom i Ty ! Využij všech možností k naříkání ! Naříkej dál ! Naříkej si na počasí, které se Ti nehodí ! Naříkej si na mšice ! Naříkej si na slimáky, na neúrodu nebo na obávanou nastávající neúrodu ! Naříkej, naříkej, naříkej !

77

Nevděk a vděčnost

Ruku v ruce s naříkáním jde i nevděk. Nevděk způsobuje naříkání. Nevděk je ta největší kritika, kterou může zahradník vůči přírodě vznést. Zahradník se nestará o vznik půdy, humusu, deště, větru, slunce, mrazu, tepla, sucha a vláhy. Ani o růst a dobrý vývoj organismů. Jeho podíl na tom je nepatrně malý. Zahradník mnohem spíš narušuje přírodně-zákonitý řád.

Svým nevděkem se domnívá, že má schopnosti a právo všechno posuzovat. Svým nevděkem se staví na nadřazený stupeň. Nevděk kritizuje nejen přírodu. Kritizuje toho, kdo uvádí přírodní zákony do pohybu: Prastvořitele. Prastvořitel je však dokonalý. Nelze jej kritizovat. Kritika je tak troufalostí. Prastvořitel je pro nás nepředstavitelnou kosmickou inteligencí, která všechno ví, protože všechno stvořila.

Přírodně-kooperativní zahradník neví všechno lépe. Tuto okliku nemá zapotřebí. Přírodně-kooperativní zahradník ví o komplexních souvislostech života jenom tolik, kolik připouští jeho vývojový stupeň. Dosud přírodně-nekooperativní zahradník neví. Toto nevědění má svůj smysl. Vede totiž k vědění. Tomu, kdo se mu vzepře, kdo se zajímá, nadělí vědění. Aby mohl vědět, jaké jsou souvislosti života, musí člověk vědomě projít hlubinami nevědění. A musí také vědomě projít hlubinami nevděku.

Z hlubin vystoupí vědění. Jako odměna - takříkajíc jako dík. Je to vědění o tom, proč a nač jsou slimáci právě teď tam, kde jsou, a proč právě teď žerou to, co žerou, proč právě teď žerou tolik, kolik žerou, a proč se právě teď tak masově rozmnožují a nedají se ničím odstranit. U takových vizí se musí okamžitě dostavit nevděk a nevědomost a musí se bránit. Vděčnost se obrací k tomu, co zde je, a ne k tomu, co chybí.

Jakmile se vědomí zahradníka změní, žije v hluboké vděčnosti a ve vědění, že je všechno dobré. Než k tomuto vědění dospěje, musí projít cestou nevděku. Ta není nebezpečná, protože při ní nezůstane stát. Cesta nevděku je přechodem, je mezipřistáním. Po ní následuje mnohem vyšší cíl. Nuže, hodně štěstí, příteli zahradníku ! Měj a projevuj důvěru a jdi přesto zcela vědomě cestou nevděku vůči všemu, co Tě obklopuje !

Klít a žehnat

Klení jde ještě o krok dál než kritizování. Klení je vyslovením toho, že je něco nežádoucí. Klení je proklínání. Je to přiznání vlastní bezmoci, vlastní nemohoucnosti. Klení znamená tak silnou kritiku přírodních tvorů, že bývá často označováno jako prokletí. Je vyslovena kletba nad něčím nebo někým. Smyslem kletby je odvrátit od sebe narůstající strach. Je to odvrácení nepříjemného stavu. Je to pokus o přenesení strachu z vlastního podílu na vzniku tohoto jevu.

78

Kdo kleje a proklíná, má strach. Ten je tak elementární, zasahuje člověka tak hluboko, že si ví rady jen pomocí proklínání. Kletba má zneškodnit kontrahenta a ochránit proklínajícího.

Být příjemcem kletby, tzn. vyslechnout si „buď proklet", je pro mnohé lidi něco hrozného, něco, co vyvolává smrtelnou hrůzu. To je spojeno s vírou, že jiní lidé mají moc nade mnou samým.

Je nám zahradníkům jasné, k čemu vyslovujeme kletby ? Chceme slimákům nahnat smrtelnou hrůzu. Domníváme se, že dovedou „myslet" a s hrůzou opustí naši zahradu. Pokud jsme si toto uvědomili, je nejjednodušší cestou zůstat u klení a proklínání. Zůstaneme u toho tak dlouho, dokud se něco nezačne měnit.

Oddělení a jednota

Vzpomínám si, že ve vesnici, kde jsem se narodil, se vědělo, kdo vypěstoval na zahradě nejkrásnější afrikány a kdo měl dobrý vztah k zahradním rostlinám. Kde zůstalo toto nadšení ? Lidé té doby zemřeli nebo jsou dnes staří a své zahrady už dali pryč. Odešlo snad toto nadšení s těmito lidmi ? To ještě byl pocit jednoty zahradníka se zahradou. Za poslední roky se prosadilo oddělení. Mnozí zahradníci chtějí mít své zahrady už jen na dálku. Zbavili se mnoha prací, nechávají zahrady zakládat, považují zahradu za objekt prestiže nebo jen za místo k rekreaci. Přinášejí do zahrady látky, které tam nejsou doma, např. umělá hnojiva a pesticidy, které nemají s dříve známým vztahem nic společného. Vypadá to, jako by se značná část dřívějšího zahradního ráje vytratila. Aby zahradník dospěl k jednotě, která by nahradila oddělenost, je teď důležité, aby zase přeháněl své jednání vycházející z pocitu oddělenosti. To pak vyvolá pohyby, protože se něco pohne v nás.

Neznalost a vědění

O neznalosti už byla několikrát řeč. Jakmile bude tato kniha publikována, nemůže už nikdo říci, že o kooperativní metodě zahradničení nic neslyšel. Poukazování na neznalost je mnohdy výmluvou. Člověk druhým něco vymlouvá. Člověk upírá vnitřní účast. O něčem vědět, a přesto dělat, jako by o ničem nevěděl, je zastírací manévr. Je to forma lži a neupřímnosti. Toto vědění je nyní k dispozici. Každý si ho může osvojit a aplikovat. Toto vědění má obecnou platnost. A přesto ho může využít jenom ten, kdo ho rád přijme. Kdo je dosud skeptický, aby toto vědění uznal a přijal, ten ať ze

sebe dál dělá neznalého a chová se, jako by o tom všem nevěděl.

Orientace navenek a orientace dovnitř

Mnoho zahradníků se orientuje navenek a nechává se odsud ovlivňovat. Člověk se však může orientovat také dovnitř. Toto nejsou žádné protiklady. Proto má smysl přijímat dál informace zvenčí a orientovat se navenek.

79

Mnoho zahradníků tak žije víc v tom, co je vně než uvnitř. Dělají spíš to, co se jeví být správným navenek. Zapomínají důvěřovat tomu, že to, co je uvnitř, ovlivňuje to, co je venku. Nenechávejme se ovlivňovat. Není třeba, abychom se tak rychle změnili. Orientujme se dál navenek a uvidíme, kam nás naše cesta jako zahradníky povede.

Čím se zahradník stane přírodním zákonem pro svou zahradu

Každý zahradník je jiný člověk. Použití kooperace s přírodou tak u každého zahradníka vyvolá jiné účinky. Jsou ovšem zkušenosti, které jsou u zahradníků stejné. Všichni uživatelé potvrdili, že vědomé a přehnané jednání pod heslem „Teď just !" už nebylo tak zábavné jako dříve jednání podvědomé. Někteří zahradníci také „zapomněli" takto jednat. Podvědomí dále ukazovalo svou spolupráci ve snech. Někteří také pozorovali, že došlo k zpochybnění dřívějšího vlastního konání a k jeho přehodnocení, takže k jednání nedošlo.

Tak jsme nyní dospěli k bodu, kdy můžeme dojít k jednotě myšlení a jednání. Jednota myšlení a jednání se uskuteční nejprve uvnitř zahradníkovy bytosti. Pomocí doporučených cvi-

čení byl dán podnět ke skutečnému prožívání jednoty myšlení a jednání. Pořádám přednášky nebo celodenní informační semináře. Čas zde dostačuje jen k tomu, abych se zmínil o jednání a myšlení. Tak jsme se při dalším prohloubení věnovali otázce jednání a myšlení. Na práci s cítěním nezbyl čas. Cítění tak zatím nemohlo být do naší práce zahrnuto. Ono tu samozřejmě bylo, účastníci cítili a o svých pocitech mluvili. Avšak v pocitu nežili a z pocitu nemluvili. Pocity dosud nebyly probuzeny a nemohly se dosud projevit.

Aby mohl být vytvořen dokonalý soulad, je nutné, aby se člověk tímto tématem déle zabýval. Základy a mentálně-emocionální použití by měly přinejmenším přes noc nebo po dobu několika dní působit a být prakticky nacvičovány, jak je tomu na mých seminářích a školeních. To přinese ty nejjistější zkušenosti a výsledky, později i poznatky. Proto zatím nechávám aspekt citu, aspekt cítění stranou. V příští kapitole bude prohlouben.

Jedno působí na druhé:

myšlení na cítění,

cítění na jednání, jednání na myšlení;

cítění na myšlení, myšlení na jednání, jednání na cítění...

Jedno tak ovlivňuje druhé. Myšlení, cítění a jednání se děje vždy v souladu. Výsledky jsou pro zahradníka vyrovnané, je-li vše ve vědomém souladu. To je pochopitelné. Pokud např. jedná zahradník s pocity viny, nejsou myšlení, cítění a jednání

80

zatím ve vědomém souladu. Pocity viny, jejich příčiny a cíle, jsou většinou podvědomé. Chová-li zahradník pocity viny spojené s konáním na zahradě, např. se zabíjením krtků, není dosud ve vědomém souladu.

Jakou roli tedy hraje zahradník ? On je tím, kdo způsobuje. On je tím, kdo prožívá, tím, kdo se dozvídá, tím, kdo vytváří, tím, kdo mění, kdo akceptuje nebo znovu mění. To vše dělá sám ze sebe. To vše se děje prostřednictvím přírodního zákona mysli.

Provádí-li se ovšem ono způsobování, tzn. osvědčené prožívání, dozvídání se, měnění, akceptování nebo nové měnění z nevyjasněné mysli, tzn. mysli, která zůstala pevně vězet v negativním výrazu života, musí i nadále trvat staré situace. To vše se děje prostřednictvím přírodního zákona mysli.

Zdraví zahrady jako životní výraz zahradníka

Jak to spolu souvisí ? Co mají společného úrodnost a zdraví zahrady, rostlin a zvířat se zahradníkem samotným ? Co mají se zahradníkem samotným společného nádherné květy lilií a růží, okurky, cukíny, fazole, mrkev, ředkvička, brambory a salát ? Zahradník je pánem rostlin, zvířat, nerostů i počasí ve své zahradě. Odkud se mu dostalo tohoto práva panovat ? Přímo od Prastvořitele. Toto panství nabídl zahradníkovi Prastvořitel. Zahradník je přijal. Rostliny, zvířata, nerosty a povětrnost jsou jeho „poddanými". Tady podléhá zahradník neúprosnému zákonu. Proto by toho, co mu bylo svěřeno, neměl zneužívat. Neměl by to vykořisťovat. Neměl by to znásilňovat. Neměl by s tím zacházet jako s věcí. Kde se tak přesto stane, kde je láska dosud zadržována, rostliny slábnou a objevují se „škodlivé" živočišné a rostlinné organismy ve velkém množství.

Tam, kde je láska dosud zadržována, objevují se extrémní povětrnostní podmínky se záplavami, bouřemi a zemětřeseními. Tam, kde je láska dosud zadržována, zůstává země uzavřená a ztvrdlá, rostliny nemohou vytvořit lahodnou chuť a rozvinout svou krásu. Ba víc, kde zahradník zneužívá, pozná sám zneužití. Kde zahradník vykořisťuje, bude vykořistěn. Kde se snaží znásilňovat přírodní tvory, dostane se mu násilí. Kde zachází s přírodou jako s věcí, přijde o svá lidská práva. Nejvyšším pověřením, které zahradník dostal jako pán od Prastvořitele, je dobře se postarat o tvory přírody. Přírodní tvorové mají být přijímáni, akceptováni a milováni. Láska je neviditelná; její účinky však viditelné jsou.

Tam, kde se láska plně projevuje a volně proudí ke všem bytostem, setkáváme se jako zahradníci s úrodností, zdravím, silou, odolností, optimálním příjmem a zpracováním živin, lahodnou chutí, trvanlivostí, krásou atd.

VII.CÍLE PŘÍRODNĚ-KOOPERATIVNÍHO ZAHRADNÍKA

81

Jestlipak každý zahradník vlastně ví, jaké cíle sleduje svou zahradnickou existencí ? Možná chce sklízet vlastní zeleninu a ovoce nebo kultivovat hezké okrasné rostliny.

Přírodně-kooperativní zahradník potřebuje však vedle uvedených cílů také takové, které sám dosud nezná. Jedná se přitom o takové cíle, kterým je třeba se naučit. Jedním z nich je vědomé používání přírodních zákonů a zde zejména přírodního zákona „myšlení-cítění-jednání", který označuji za přírodní zákon mysli. K tomu patří důvěra, vědění, připouštění, dávání, přijímání, hodnota, štědrost, akceptování, úcta, harmonie, radost, láska, uznávání, vděčnost, žehnání, jednota, pomoc, orientace dovnitř, neoceněné bytí, celostní zahradničení. Stejně tak k tomu patří to, co jsem uvedl už výše jako obecný cíl zahradníka.

Spojení mezi Stvořitelem a zahradníkem

Stvořitelem je míněn Prastvořitel. Prastvořitel stvořil zahradníka. Prastvořitel stvořil zahradu. Zahradníkovi dal své vlastní vlastnosti. Své vlastnosti dal i zahradě a jejím tvorům. Prastvořitel, zahradník a zahrada jsou ve spojení, které je nerozlučné. Sem vstupuje aspekt, že zahradník je již přírodně-kooperativní. Tuto pravdu v sobě musí přírodně-kooperativní zahradník odkrýt a objevit a potom jí dát výraz. Může ji aplikovat ku prospěchu celku. Spojení mezi Prastvořitelem a zahradníkem je osobní povahy. Je osobní v tom nejhlubším možném smyslu. V zahradníkovi je obsažen Prastvořitel, díky tomu může zahradník tvořit. Prastvořitel je v neustálém pohybu. My tomu říkáme změna. Zahradník je tak povolán, aby v neustálé změně hýbal zahradou. Tím může docházet ke komunikaci a kooperaci se všemi tvory přírody. Přírodní tvorové jsou rovněž obsaženi v Prastvořiteli. Tak mohou proudit božské myšlenky. Ty proudí z božské části v zahradníkovi k božské části v přírodních tvorech. Ba víc, Prastvořitel a zahradník jsou nejen obsaženi jeden v druhém. Prastvořitel a zahradník jedno jsou. Jedno jest ! Čteš dobře. Nestojí tu: jedno jsou. Jednota nezná množné číslo.

Toto spojení se vysvětluje také tak, jako by zahradník už byl přírodně-kooperativní. Je to spojení, protože Prastvořitel, zahradník a zahrada jedno jest. Vlastnosti Prastvořitele se nacházejí v zahradě. Není-li zde zasahováno, mohou se tyto vlastnosti přirozeně rozvíjet. Vlastnosti Prastvořitele se projevují v rostlinách, zvířatech a dalších tvorech. V souladu s prastvořitelským zákonem se vše vyrovnává. Z vyrovnání vzniká v průběhu let při nezasahování např. les. V prastvoritelskem impulsu je to přirozený pochod, aby nakonec mohl opět vzniknout les. Les tvoří praenergii, která všechny bytosti a živé tvo-

ry podněcuje k dalšímu žití. Všichni tvorové proto les a v něm především dospělé stromy potřebují k dalšímu žití. Nemluvím zde o přežití, ale o dalším žití.

82

Zahradník přerušuje tento prastvořitelský impuls. Je tedy nepřítelem Prastvořitele ? Ne, tím nemůže nikdy být, dokonce ani kdyby Prastvořitele popíral. Dokonce ani kdyby na základě tohoto popření jednal a snažil se narušit Stvořitelovo spojení mezi zahradníkem a zahradou. Zahradník přerušuje tento impuls, aby žil. Přerušení tohoto impulsu z neznalosti vede k hubení rostlin, jako např. pýru, pampelišky, kopřivy, pcháče atd. Vztah zahradníka k zahradě by neměl být nepřátelstvím. Měl by být přátelstvím a porozuměním, a podle toho by měl zahradník jednat. Zahradník a zahrada jedno jest. Jak by mohlo být jedno samo sobě nepřítelem ? To je nemožné. Jedno žije v jednom. My lidé tomu říkáme: jedno žije v druhém.

Proměna zahradníka

Aby bylo dosaženo jednoty, je nutná proměna, transformace. Zahradník se musí proměnit. Musí se učit, jak by mohl myslet, cítit a jednat jinak a ustavičně pozitivně vůči životu. To se týká i jeho postoje k takzvaným biologickým opatřením, neboť ani ta už nemá zapotřebí používat. Nemá už například zapotřebí sbírat a vynášet žádné slimáky nebo nechat mezi řádky salátu pobíhat kachny, které slimáky žerou, nebo sbírat larvy mandelinek. Takové úkony už nemusí vůbec ani plánovat. Nemá už ani zapotřebí shánět prostředky k boji a zabíjení nebo se rozčilovat kvůli mšicím. Zahradník se proměňuje, transformuje.

Všechno ostatní už proměněné je. Všechno ostatní to má jednodušší než zahradník. Všechno ostatní se neustále promě-

ňuje nevědomě a je neustále v jednotě. Všechno ostatní je neustále nevědomě spojeno s Prastvořitelem i zahradníkem. Pokud zahradník žije ve vědomí dvojnosti, pochyb, rozpolcenosti nebo strachu, musí projít dvojnosti, polaritou, dualitou, aby pochopil, že všechno je jedním. Neboť na konci polarity a duality, dvojnosti, pochyb, strachu spočívá jednota, bytí v jednotě. Sem dospěje vědomým cvičením. Dospěje k prožívání, k pocitu jednoty, k prožitku bytí v jednotě. To však nestačí. Je nutná ještě vědomá znalost vlastní pravé podstaty a vědomé používání oněch mnoha možností, které se mu tím otevírají.

Prapůvodní energie

Jestliže je všechno jedním, vzniklo všechno z jednoho, jedním se stane a jedním zůstane. Tím jedním je Prastvořitel. Aby dal vzniknout, přešel a přetvořil se Prastvořitel neboli to jedno v prapůvodní energii. Je to energie radosti, nikoli smutku, nikoli deprese, nikoli nemoci. Je to energie hojnosti, která naplňuje, a nikoli ochuzuje. Něco tak vydařeného a dokonalého jako Stvoření samotné nemohlo a nemůže vzniknout z energie smutku, deprese a chudoby. Energie, kterou se něco tvoří, je jen jednou z nesčetných prastvořitelských vlastností. Aby mohla působit, potřebuje tato prapůvodní energie své uznání. Jenom pak může - podobná rohu hojnosti - být vysypána.

83

Nejvyšší přírodní řád

Znakem prastvořitelského vysypání energie je nejvyšší přírodní řád. Vysypání energie vytváří prastvořitelský řád, který zajišťuje fungování. Tento nejvyšší přírodní řád se rovná přírodnímu zákonu. Přesto se zas a znovu stává, že se komunikací a kooperací zahradníka v zahradě něco změní. Stává se, že

např. slimáci přestanou ožírat salát a že jejich množivost klesne na nulu.

To není změna přírodního řádu. Na takovéto změny je pamatováno v rámci přírodního řádu. To se může stát. Všechno, co je zde možné, se může, smí, ba musí stát. Může se například stát, že mravenci, rybenky nebo švábi opustí lidský příbytek, že slimáci, mandelinky, králíci, hryzci, myši nebo mšice přestanou tolik žrát a množit se. Může se stát, že plané rostliny, jako např. pýr, kopřivy, pcháč nebo pěťour, se stáhnou z rostlinných kultur nebo že houby, bakterie či viry opustí buňky rostlin a zvířat. To všechno se může stát, protože člověk působí v rámci možností přírodního řádu.

Je-li na to pamatováno, může vědomý zahradník pohnout déšť k tomu, aby zavlažil jeho zahradu; může i přikázat bouři, aby se ztišila. V této přirozenosti přírodně-kooperativního zahradníka se nalézají všechny předpoklady k zahradničení plnému požitku, ozdravujícímu a zdraví zachovávajícímu. Přirozená podstata přírodně-kooperativního zahradníka je vždy stejná, vždy nabitá energií a vždy láskyplná. Také zde je vždy úkolem zahradníka, aby ji v sobě objevoval a cíleně aplikoval na přírodní tvory. K tomu se zahradník musí vědomě připojit. Nikoli na základě tušení nebo naděje, ale na základě jistého poznání, že disponuje prastvořitelskou energií, aby v přírodním koloběhu vytvořil pohyb a vykonával ho.

Pokojná podstata zahradníka

Zahradník je ve svém životě samostatný. Do něj začleněna se nalézá jeho pravá podstata. Je-li zahradník schopen dát této pravé podstatě výraz, tak ji vyjadřuje navenek.

Pravá podstata zahradníka zprostředkuje jeho okolí dojem." Tak dochází ve výrazu pravé podstaty ke zmnožení. Tato pravá podstata proniká ke všem bytostem v zahradě, kde může působit a být. Zde dochází následně v zahradě k radosti, lásce a pokoji. To je protějškem pravé podstaty v nitru, která v zahradníkovi zůstala, avšak neustále se rozlévá.

Zahradník má plnou moc k jednání. Ta patří k jeho podstatě. Zahradník nevyjde z procesu jednání. Tak je vystaven nutnosti jednat. To vyjadřuje ještě více: podvědomá existence zahradníka vede k nucenému jednání. Na zahradníkovi je, aby jednal pozitivně vůči životu. Je na něm, aby své zahradě umožnil stát se rájem. Cesta je otevřená. Ujít ji musí sám. Musí, protože nyní stojí na rozcestí. Která z jeho jednání se k němu mají vrátit ?

84

Má to být násilí nebo blaho ? On může rozhodnout. Jeho rozhodnutí se k němu vrátí - ve stále kratších odstupech.

Aby mohl působit v zahradě a nadto z nejniternějšího prostoru, z něhož vzniklo veškeré stvoření, je nutné splynutí s tvůrčí energií. Prastvořitel stvořil, tvoří a bude vždy znovu tvořit. Zahradník v jednotě s Prastvořitelem má plnou moc, aby vždy znovu tvořil. Ba on se z procesu tvoření vůbec nedostane, protože splynul s Prastvořitelem. Jeho tvoření se v minulosti dělo většinou na základě podvědomí. Do něj vplynuly prožitky a zkušenosti z jeho současného i dřívějších životů: z jeho existence zahradníka, ze života v národě, jehož je příslušníkem, ze života v systému nějaké víry, ze života jako člena celého lidstva. Bylo to mnohdy neověřeně přejaté chybné

* v němčině výraz = der Ausdruck, tedy doslova výtisk, dojem = der Eindruck, tedy doslova vtisk; jde tedy o polární dvojici působení navenek a dovnitř - pozn. překl.

myšlení. Bylo to automaticky se odvíjející jednání, protože „se" tak myslí, protože „se" tak jedná. Toto myšlení a jednání z předpojatosti nyní musí přestat.

Nyní je zahradník povolán k tomu, aby bděle a vědomě tvořil. Je povolán, aby vykonal své splynutí s energií Prastvořitele. Na základě ní je a bude schopen proměnit svou zahradu v ráj. Podle stupně jeho uvědomění bude se moci jeho zahrada změnit.

Stvoření nového zahradního řádu

Možná, že v Tvé zahradě žádný řád není, protože jsi žádný nestvořil. Možná, že v ní je řád, který panuje na základě strachu z počasí, ze „škůdců", „plevelů" nebo „chorob", tedy zahradní řád, který je zaměřen na ztrátu a nikoli na zisk.

Nyní můžeš stvořit zahradní řád nový. Může to být řád založený na radosti a kráse, na lásce a ochraně nebo na kterýchkoli jiných vlastnostech a hodnotách, které dosadíš na nejvyšší místo. V mé zahradě panuje řád lásky a ochrany. Láska patří všem jevům přírody. Ochrana patří všem živým bytostem.

Příklad: Léto roku 1995 s sebou přineslo zvýšenou množivost slimáků. Mluvilo se o zahradách, které se staly příbytkem jejich obrovského množství. V naší zahradě byli sice také slimáci, avšak ne tolik, jak nás o tom neustále informovali známí a přátelé zahradníci ze svých zahrad. Zeptal jsem se tedy u několika přátel, jestli bych mohl dostat jako dárek krabici slimáků. Uvažoval jsem tak o 100 exemplářích. Ty jsem chtěl z krabice v naší zahradě vypustit, jednak abych si je vyfotografoval pro přednášky, a jednak abych je daroval zahradě. Nebyl to žádný test, abych ukázal, co tito cizí slimáci v naší zahradě

85

ztropí. To jsem věděl předem. V naší zahradě tolik slimáků k dispozici nebylo. Tady je množivost rovna nule.

Jeden přítel se uvolil, že mi slimáky dodá. Nebyl pro něj žádný problém motivovat své děti, aby jednoho vlahého letního večera nasbíraly velikou krabici plnou slimáků. Krabici nechali přes noc na terase a víko zatížili kamenem. Téže noci slimáci víko i s kamenem nadzvedli a pokusili se uniknout; některým z nich se to podařilo.

Jak mohli učinit takové rozhodnutí ? Nebylo to bdělé, vědomé rozhodnutí, jak by ho mohl učinit zahradník. V přítelově zahradě panoval tento zahradní řád: „slimáci jsou nepřátelé, je třeba je pronásledovat". Protože pratvořivý úkol slimáků na tomto místě nebyl splněn, museli zde tito živočichové zůstat, tzn. uprchnout z krabice, aby mohli pokračovat ve svém díle. Pro toto dílo však nebyla nutná všechna zvířata. Několik jich tak v krabici zůstalo. Ta jsem příštího dne dostal ve sklenici od okurek. Odhadoval jsem, že jich bylo asi 80. Bylo horko a sucho, když jsem ze sklenice odstranil gáz. Okolí sklenice a její vnější stěnu jsem pokropil vodou. Po chvíli klidu vystartovali slimáci do mé zahrady, která je přijala. Od této chvíle byli zrovna tak nenápadní jako slimáci, kteří zde byli už předtím doma.

Jeden známý se chtěl na vlastní oči přesvědčit, co asi tak tropí po večerech slimáci v naší zahradě. Pozval jsem ho tedy na návštěvu. Přes den pršelo. Proto se nám termín zdál přímo ideální. Přítel se dostavil. Na cestičkách lozila spousta slimáků. V souladu s mým zahradním řádem „ochrana pro všechna zvířata na zahradě" jsem prohlídku zahrady odřekl. Nechtěl jsem riskovat, že by nějaký slimák při prohlídce kultur - byť i nechtěně - došel úhony. Přítel se podivil, když přišel. Zatarasil jsem přístup do domu a odložil jsem ve prospěch slimáků seminář, který by skončil teprve za tmy. Přítel se dostavil

znovu, až bylo sucho. Nikde nebyl s to objevit žádné požerky. Spatřil několik obrovských exemplářů slimáků, lezoucích nevšímavě okolo vegetariánských pochoutek.

Zakončení aktu stvoření

Mám před očima obraz zahradníka, který svou prací bděle-vědomě tvoří. Takovéto akty stvoření mají svůj začátek i konec. To znamená, že mají své zahájení a své zakončení. Akt stvoření musí být zakončen, aby nemohl být změněn žádnou podvědomou účastí. Toto zakončení je i proto důležité, aby výsledky, které se ukážou, byly pozorovatelné. Kdyby v aktu stvoření nebylo žádného zakončení, nemohl by si člověk s jeho výsledky nic počít, resp. nikam je zařadit. K jednotlivostem, tzn. jednotlivým krokům, se dostanu později, při systematickém popisu kroků kooperace s přírodou. Přesto čtenáři doporučuji, aby zde četl dál a dokázal tak porozumět výstavbě.

Žehnající dík

86

K proměně zahradníka patří i žehnající děkování. Co je požehnání ? Požehnání ukazuje např. slimákům, že jsou sami jako zvířata milováni a jejich životní podmínky, jejich potravní rostliny, jejich příbytky, jejich zimoviště atd. jsou uznávány. Dík směřuje ke zvířatům a k Prastvořiteli. Představuje ustavičně spojení zahradníka jako části sebe sama a Stvoření. Prostřednictvím díku buduje zahradník svou sounáležitost. Začíná v něm proměna k jednotě.

Všechno trpělivě

Tento aspekt je třeba považovat za odpočinutí Prastvořitele sedmý den. Je to myšlenka a pocit, které se dostaví po konání přitakávajícím životu: je dokonáno a je to dobré. Je to vědění, že po aktu stvoření v zahradníkovi předem bděle-vědomě pro-

myšleném a procítěném následuje Stvoření. Je to vědění, že Stvoření se teď stane a všechno se ve správnou chvíli zviditelní. V tomto vědění spočívá trpělivost k tomu, abych dokázal čekat, být dobré mysli, být si jist, zkrátka vědět.

Kvalita a úrodnost půdy

Spolu s uznáním, splynutím, plánováním, jednáním se v zahradníkovi odehrává zevnitř ven proměna zahrady. Na zahradě se víc a víc zabydluje mnohotvárnější život. Narůstá druhová rozmanitost živočichů i rostlin. Zahrada se stává archou Noemovou. I počasí a jeho účinky se zjemňují. Počasí je přijímáno a milováno takové, jaké je. Ustaluje se rovnováha, která zahrnuje všechny oblasti. Ustaluje se úrodnost, která zahrnuje všechno.

Kvalita půdy se přirozeně zvyšuje. Půda je stále oživenější a kypřejší. Organismy žijící v půdě mohou půdu snadněji propracovávat. Chtěl bych se podělit o následující zkušenost ze zimy 1995/96: Kolem dokola našeho střediska od konce listopadu do konce března noc co noc mrzlo. Půda byla zmrzlá do hloubky 80 cm. Okolo 20. února 1996 byla krátká obleva s dešti. Půda však byla zmrzlá, stejně tak kolem v sousedství. Dešťová voda se nemohla dostat do půdy. Odtékala proto v malých potůčcích po polích a zahradních záhonech a odnášela s sebou drahocenné částečky půdy. I v zahradě okolo našeho střediska byla zem po celou tu dobu zmrzlá. Také zde lilo v tuto chvíli jako z konve. Byli jsme zvědaví, kam ta voda poteče. Bylo to fascinující: voda zůstala stát na zemi, mezi zrytými hroudami. Neodtékala, třebaže záhony byly na mírném svahu.

O bohatých úrodách v naší zahradě, od té doby, co jsme se přeměnili na středisko, jsem se už zmiňoval. Stejně je tomu s deštěm, tzn. s množstvím srážek. Naše středisko se nachází na místě, ležícím ve srážkovém stínu pohoří Rhón. Celá dese-

tiletí se zapisovalo, jak málo srážek tu spadne. Stavební firma, která nám budovala dům, nám proto radila, abychom si nechali zřídit cisternu. Udělali

87

jsme to, ne proto, že nám to radili, ale abychom v každém případě chránili zdroje Země. Od té doby, co zde naše středisko stojí, se množství srážek normalizovalo. Už v prvním roce našeho zdejšího pobytu pršelo víc než všechna ta léta předtím. V roce 1995 bylo tolik vody, že jsme ji mohli z cisterny neustále odebírat, a přesto jí byl pořád dostatek.

Jeden příklad k mrazu: V roce 1992 jsme měli teplé jaro s letními teplotami již na začátku dubna. Protože jsem kvůli mnoha naplánovaným termínům musel v půli a na konci měsíce pryč, zasázeli jsme brambory již 6. dubna. Tento termín by byl i ve vesnici, ve které jsem strávil své dětství a mládí (200 m nad mořem), velmi odvážný. Zahrada okolo našeho střediska leží minimálně 350 m nad mořem. Za nádherného jarního počasí jsme tedy vysázeli brambory na našem severním svahu. Jeden soused, který šel okolo, nás varoval před pozdními mrazíky. Nuže, my jsme se rozhodli. Poprosili jsme části přírody (brambory, povětrnost a teplotu) o jejich spolupráci. Okolo 15. dubna přišel skutečně ještě jednou mráz minus šest stupňů Celsia několik nocí po sobě. I ve dne se rtuť teploměru sotva vyšplhala nad nulu. Když tyto mrazivé dny a noci pominuly, vyrašily brambory ze země a my jsme sklidili co do hmotnosti devítinásobek toho, co jsme vysadili.

Vůbec všem rostlinám v naší zahradě se daří báječně. Za všechny ty roky jsou to zejména kosatce (Iris germanica), které nám dělají radost a všechny kolemjdoucí přinutí zastavit se o obdivovat je. Kromě toho také zde domácí jaterníky, hyacinty, stračky, šalvěj luční, mochny, kakosty, s jinde již vzácnými motýly jako běláskem, ale také denivky, které v přemíře kvetou a snadno se rozmnožují semeny a rizomy.

V užitkové zahradě je to vysázená cibule (v roce 1995 jsme sklidili 85-násobnou hmotnost), tyčkové a keříčkové fazole (ze 480 vysetých semen od každé odrůdy si přírodní tvorové vzali jen 5 až 12 rostlinek; to je jen několik málo procent, obzvlášť vzhledem k tomu, že mnozí přírodně-nekooperativní zahradníci museli v r. 1995 vysévat fazole třikrát nanovo). U mrkve, červené řepy, hrášku, mangoldu, bílého zelí atd. to byla vždy obrovská množství. Počítali jsme jen s naší trojčlennou domácností a s jídlem pro semináře a mohli jsme ještě jednou tolik rozdat.

Ještě několik příkladů od našich přátel: Jeden zahradník plánoval, že sklidí 6 tun mrkve. Sklidil 9 tun; sklizeň probíhala velmi snadno, protože počasí mu vyšlo v každém ohledu vstříc.

Jeden zemědělec vysázel v říjnu 1995 asi 13 000 metrů čtverečních lesa s několika tisíci stromků. Tato výsadba se nachází v oblasti, ve které žije hodně srnčí zvěře. Lesníci mu doporučovali, aby výsadbu oplotil. My jsme naproti tomu naplánovali kooperaci s přírodou. Zima zde byla velmi tvrdá, s mrazy a spoustou sněhu, takže na začátku dubna byla půda ještě zmrzlá a ležel sníh. Přesto si přírodní tvorové vzali jen minimum stromků. Jejich počet nedosáhl ani jednoho procenta.

88

Kooperace s přírodou přináší zahradníkovi stejně nádherné zkušenosti při uskladnění jeho úrody. Obvykle „děláme" my lidé rostliny skladovatelnými, konzervujeme je. Pokud již myslíme ekologicky, zřizujeme krechty na záhonech nebo bedny s pískem ve sklepě. Ideální jsou pak sklepy s přirozeným podložím nebo s podlahou z udusané hlíny a s přírodními stěnami ze skály nebo kamene. Dále používáme polopřirozenou metodu konzervace sušením, která se také přirozeně vyskytu-

je u planých plodů v přírodě. Pak existují umělé metody jako zavařování, sterilizování, konzervace v alkoholu nebo zamražování. Všechny pravé přírodní plody však mají možnost přirozené konzervace. Plody zahradních kultur, které byly šlechtěním nebo speciálním „ošetřením" zbaveny části své přirozenosti, se dají po sklizni uchovávat jen krátce. Tyto plody se musí konzervovat ve zvýšené míře uměle. Pokud jsou však rostliny od výsevu až do sklizně ošetřovány podle kooperace s přírodou, budují si jejich plody svou trvanlivost zevnitř. Tak je tomu i u těch plodů zahrady, které jsou měkké a vodnaté. Příklad: V předešlých letech jsme na podzim sklízeli rajčata vždy ještě před přirozenými nočními mrazíky. Plody jsme nechali volně uložené ve sklizňových nádobách, které jsme postavili do polotemné chodby bez vlastního radiátoru, avšak obklopené mírně temperovanými místnostmi. Plody si od začátku až půlky října uchovaly svůj vzhled, svou krásu i své zdraví. Chuť byla dokonalá, dokud nebyly všechny okolo Velikonoc snězené.

Dříve jsme i my používali umělé metody konzervace. Když jsme stavěli náš dům, chtěli jsme si původně nechat udělat sklep s přirozeným podložím nebo cihlovou podlahou. Z důvodu statiky k tomu však nedošlo. Proto má i náš sklep betonovou podlahu. Přesto zde dnes skladujeme brambory, mrkev a červenou řepu, které vydrží čerstvé až do začátku léta. Abychom toho dosáhli, zhotovili jsme přírodně-kooperativní přírodní materiál, do kterého úrodu ukládáme.

Dřív mi vždycky vadila povadlá mrkev a červená řepa z ekologického zemědělství, která se prodávala v obchodech. Díky našemu přírodnímu materiálu se dá úroda uchovávat ve vlastním sklepě, v přístavku, v kolně nebo v prodejně tak, že zůstává chrupavá a čerstvá.

Rajská zahrada

Ze zahradnického života v hlubokém a vroucím vztahu ke všem mocnostem, silám, energiím a bytostem vyrůstá zahrada, která získává rajské vlastnosti. Beránek sice ještě při lvu nespočívá, zato však hryzec, slimák, mandelinka a mšice v láskyplných rukou, náručí a srdci přírodně-kooperativního zahradníka. Ten je pln radosti z této důvěry, kterou mu zvířata projevují tím, že uznávají jeho zahradu za hodnou toho, aby v ní žila a přinášela její blaho. Z neblahé zahrady přírodně-nekooperativního zahradníka se proměnou a láskou stává zahrada rajská. Zde je střed, centrum zahradníka v dokonalé lásce, v dokonalém pokoji, ve zdaru

89

a hojnosti. Zde se energetický potenciál obsahující celou zahradu stává blahem, jednotou. Každý přírodně-kooperativní zahradník, který žije ve svém středu, vytváří zahradu, která vyzařuje lásku a krásu, zdraví a hojnost. Životní prostor viditelných přírodních bytostí se nalézá v jeho zahradě. V křoví, v houštinách a stromech zde jsou možná ptáci, brouci nebo motýli, kteří ho pozorují a přizpůsobují mu své chování. V zemi a na ní jsou možná ještěrky, žáby, slepýši, hadi, housenky, brouci, hryzci, myši, krtci, králíci, zajíci nebo i velcí savci jako srnci a divoká prasata. Zahradník zjišťuje narůstající důvěřivost těchto zvířat a zvířátek. Ta už neběží, neletí a nelezou pryč. V mé zahradě to vypadá tak, že slimáci přede mnou svá tykadla vystrkují, místo aby je zastrkovali. Ještěrky a slepýši zůstávají s důvěrou na svém místě. Slimáci, mandelinky, mšice, králíci, hryzci atd. ustávají ve své nezměrné žravosti a rozmnožování.

Za každou viditelnou přírodní bytostí se nacházejí energie, které zvíře či rostlinu řídí. Oblast jejich života není vázána na prostor a čas. Nachází se všude, kde zahradník viditelné bytos-

ti přírody oslovuje. To znamená, že viditelné přírodní bytosti lze oslovit z kteréhokoli místa na Zemi a ony zareagují. Energie našeho myšlení, cítění a jednání jsou neviditelnými bytostmi přírody přijímány a předávány jejich viditelným obrazům. Za naším vlastním viditelným zjevem se neviditelně nachází naše pravá podstata, bytost, naše duše, která je v přímém spojení s Prastvořitelem. Za viditelným zjevem zvířete, rostliny, deště, větru, země a zahrady se nachází neviditelná energetická podstata, která reaguje a je v přímém spojení s prastvořitelskou energií. Protože se tato prastvořitelská energie nachází také v člověku samotném, zastává se zahradník i přírody, zastává-li se sám sebe. Jsou-li proudy energie v živých tvorech, bytostech zahrady, půdních tvorech převedeny na přírodněkooperativní vibrace, pozmění zvířata a rostliny, stejně jako déšť, vítr a mráz své chování.

Dalším základem zahradničení v souladu s přírodními bytostmi je naše spiritualita. V předchozích kapitolách jsem její existenci již popsal, aniž bych pojmu spiritualita použil. Spiritualita není žádným dodatečným základem, je obsažena v tom, co bylo uvedeno výše. My zahradníci jsme dokonalí, myslíme-li, cítíme a jednáme na základě své pravé podstaty, na základě své spirituality, svého spojení, své jednoty s Prastvořitelem. Naše spiritualita není něčím, co by se mohlo vyvíjet jako myšlení, cítění a jednání. Naše spiritualita existuje stále, ať tomu věříme nebo ne, ať na to myslíme nebo ne, ať žijeme svůj život zahradníka u jejího vědomí nebo ne. Spiritualita je bytí. Ona je všude a vždy přítomným bytím. Ona nepotřebuje žádné vzdělávání a výcvik. Co potřebuje, je naše uznání.

Kdo chce spolupracovat s přírodou, musí ji uznávat v jejím nejhlubším prameni, kterým je Prastvořitel, Bůh. Kdo je a chce zůstat zaměřen jen na myšlení, cítění a jednání, zůsta-

90

ne ve svém úsilí vězet v tom, co je venku. Kdo se nevrací k tomu nejniternějšímu prameni a odsud neplánuje, nemůže nakonec ve své zahradě uvést nic do pohybu.

Je-li hlubokým přáním dojít vnějšího míru s přírodou, pak k tomu patří okamžitá ochota zahradníka zanechat každého konání, které vede k odstranění živočišných a rostlinných organismů. Zahradník musí být ochoten dojít vnitřního míru, když promění své myšlení a cítění, které dříve negativně ovlivňovalo např. živočišné organismy, výpadky sklizně nebo počasí. Musí se otevřít cestám, jak může poznávat přírodu. Musí být ochoten vydat se na tu nejniternější cestu bytí vycházejícího ze spirituální skutečnosti.

Vedle ochoty ke spolupráci se zahradník musí otevřít novému vztahu v zahradě. Slovo „musí" je použito proto, že zřetelně ukazuje nevyhnutelnost, ba naléhavost postupu na této cestě v zahradníkovi samotném, stejně jako v přírodě a s přírodou.

V tomto novém vztahu přebírá člověk sám odpovědnost, kterou chtěl dříve přesunout na všechno ostatní: většinou na počasí, na osivo nebo sadbový materiál, nikdy však na sebe samého. Za všechny své zkušenosti, rozhodnutí, všechny jevy ve své zahradě musí teď člověk převzít sám odpovědnost. Člověk převezme odpovědnost a bude se učit, jakým způsobem s ní zacházet. Zahradník už nebude moci hledat vinu venku, jako např. u mírného počasí v zimě jako příčiny silného výskytu slimáků nebo u silného napadení zeleniny mšicemi atd., ale jen sám u sebe. Tady může a musí hledat vinu a svůj podíl na způsobu, jakým dříve zacházel se zahradními a jinými bytostmi.

Jestliže je k tomuto ochoten, pak je také ochoten učit se, ve svůj prospěch i ve prospěch přírody.

Ověř si svůj postoj

Vyber si prosím svou oblíbenou rostlinu. Na té bych Ti chtěl ukázat, jak zde doposud účinkovaly Tvé nejvnitrnější postoje.

Má oblíbená rostlina č. 1:___________________________________

Má oblíbená rostlina č. 2:___________________________________

Má oblíbená rostlina č. 3:___________________________________

Ujasni si dále, prosím, jaký je Tvůj postoj k jejím květům/plodům.

Můj postoj k oblíbené rostlině č. 1 je:______________________

Můj postoj k oblíbené rostlině č. 2 je:______________________

Můj postoj k oblíbené rostlině č. 3 je:______________________

Ujasni si dále, co pro Tebe platí ohledně odstraňování „škodlivých organismů". Můj postoj k odstraňování „škůdců", „chorob" nebo „parazitů" je:

91

u oblíbené rostliny č. 1:____________________________________

u oblíbené rostliny č. 2:____________________________________

u oblíbené rostliny č. 3:____________________________________

Měl jsem/mám v rodině vzor pro zahradnictví ?

Jaký/é byl/y jeho/její postoj/e ke „škůdcům", „parazitům" a „chorobám“ ?:

Převzal jsem postoje z oblasti mimo rodinu ?___________________

Pokud ano, od koho ?___________________Jaké ?____________

Jsem ochoten své postoje přezkoumat ?______________________

Jsem ochoten školit své pochopení pro přírodní souvislosti ?

Pocity

Už několikrát zde byla řeč o spojení cítění a myšlení. Nyní půjde o cítění, o city a pocity. Zahradník si klidně může ujasnit, jaké v sobě nosí pocity, které mají být umlčeny nebo kterým se má zabránit myšlením, jednáním, sdělováním nebo naříkáním. Dokud jeho pocity a jeho vyyrovnanost negativně ovlivňují vnější stavy nebo jiní tvorové, pak hledá venku řešení, které může ve skutečnosti najít ve svém nitru. Taková je skutečnost. Taková je pravda.

Při vyplňování „postojů" na předchozí stránce se v Tobě jistě objevilo množství pocitů. Rozpomeň se na ně. Zalistuj tedy ještě jednou nazpět a přečti si souvislosti. Zapiš dole své pocity, ovlivňující a vyvolávající myšlení a jednání, které jdou ještě hlouběji. Jsou to takové pocity, které jsou např. základem lakoty, puzení k maximálnímu výkonu, neústupnosti, pohrdání, nenávisti atd. Uvědom si tyto v základech spočívající, ještě hlubší pocitové úrovně.

Pocity: _____________________________________________

(Příklady: bezmocný, slabý, malý, podvedený, vyloučený, opuštěný, ubohý, vypečený, oklamaný, zraněný, potupený...)

Takovýmto pocitům říkám „propastné", protože dávají zahradníkovi jednat k záchraně sebe sama tak, jako by stál nad propastí, do které se má co nevidět zřítit. Zahradník jedná, jako by existoval jen boj a válka. Toto vědomě vnímat je nutným krokem. Propastné pocity tak musí být akceptovány, při-

jímány. Zahradník je může považovat za bytost, která v něm vyvolává reakce. Dívat se na ně jako na bytost má svůj smysl. Dají se díky tomu rozpustit snadněji, než když jsou považovány za něco neuchopitelného, nedefinovatelného, za „já nevím, co to je". Vnitřní akceptování, přijetí propastných pocitů zabraňuje dalšímu bojování. Rozum se věnuje smysluplné činnosti, chce-li něčemu porozumět. Správné porozumění

92

souvislostem vede k pochopení. Je to logický průběh, logický sled. Porozumění souvislostem v přírodě, a zde tomu nejdůležitějšímu, že je totiž všechen život rovnocenný musí u přístupného zahradníka napomáhat pochopení pro „škůdce", „parazity", „choroby" a „plevele".

Všechen život znamená, že život ve všem je rovnocenný. Život ve slimákovi má stejnou cenu jako život v ježkovi. Život v mšici má stejnou cenu jako život ve slunéčku. Život v bramboru má stejnou cenu jako život v mandelince. Život v tulipánu a narcisu má stejnou cenu jako život v králíkovi. Život v mrkvi má stejnou cenu jako život v hraboši. Život trav v trávníku má stejnou cenu jako život v pampelišce. Protože vychází ze stejného Prastvořitele, může být všechno jen rovnocenné, může mít jen stejnou cenu. Takové pochopení vede k aktivnímu a praktickému jednání jako přírodně-kooperativního zahradníka.

Pravé myšlení a výraz spravedlnosti je zahradnickým myšlením. To musí nutně vycházet z rozumu a pochopení.

Ty se máš v tomto kurzu naučit ověřovat své myšlení a pamatovat si, jak jsi myslel doposud. Tak Tě prosím, abys místo „škůdců", „parazitů" a „chorob" používal pojmu „cizí organismy".

Doplň následující věty:

Mé myšlenky vůči cizím organismům u oblíbené rostliny č. 1 byly:

Mé myšlenky vůči cizím organismům u oblíbené rostliny č. 2 byly:

Mé myšlenky vůči cizím organismům u oblíbené rostliny č. 3 byly:

Čím negativněji jsi myslel, tím více jsi takové cizí organismy držel ve své blízkosti. Dělej to klidně vědomě.

Sebeúcta

Jak ses zatím mohl dočíst, je život cizích organismů rovnocenný Tvému vlastnímu životu. Kde tedy zůstává Tvá sebeúcta ? Ty jsi pohrdal sám sebou. Pohrdal jsi svým pověřením, svou pravou podstatou, svými schopnostmi k lásce a k míru. Nepovažoval ses za natolik cenného, abys žil v míru a lásce s cizími organismy. Nyní je na čase, abys poznal, k čemu ses vzdal vlastní sebeúcty. Skutečně jsi neměl větší cenu ? Skutečně jsi nebyl natolik cenný, abys nechal na své zahradě zavládnout mír ?

Vrať se a poznej, že jen v sebeúctě se můžeš naučit ctít svou zahradu. Zahradníkem můžeš zůstat a sklízet úrodu už jen tehdy, naučíš-li se ctít sám sebe. Musíš jednat tak, abys měl sám k sobě úctu. Musíš sám sebe ctít, když budeš akceptovat, že jsi mohl jednat jen tak, jak jsi jednal, protože jsi to tenkrát jinak nedovedl. Musíš přijmout svou tehdejší úroveň vědomí a vědomostí. Bylo tomu tak, měj tedy sám k sobě úctu !

Odpuštění

93

Slimáci Ti sežrali všechen salát. Sežrali Ti brambory v zemi. Ožrali Ti květy z fazolí, okurek a cukín. Špačci Ti ozobali třešně se stromu. „Ukradli" Ti Tvé jahody. Ti zloději !

Tady musí nastoupit veliké odpuštění, bez kterého se z Tebe postupně stane ubohý zahradník, neboť budeš-li v sobě nosit vůči cizím organismům pocit ukřivdění, tak z toho jen onemocníš a staneš se ubohým a Tvá zahrada neplodnou. Komu máš odpustit ? Odpusť v první řadě cizím organismům ! To není tak těžké. Odpusť jejich neznalost svým vzorům, svým rádcům, kteří Tě přivedli k tomu, abys cizí organismy hubil ! To není tak těžké. Odpusť sám sobě ! To je vůbec nejsnazší. Co máš odpustit ? Všechno, co bylo a co vedlo k válce v zahradě. Pokud jsi vážně odpustil, nepotřebuješ už žádné rady, jak se můžeš vypořádat se slimáky, mšicemi nebo hryzci. Všechny je můžeš „odstranit" svým způsobem. Ty víš sám, jakým způsobem pro Tebe ještě znamenají „nebezpečí". Ty víš také sám, jestli jsi ještě schopen s nimi bojovat, jak jsi to dělal dřív.

S každou představou vytváří zahradník vnitřní obraz. Ten staví před sebe, tzn. že si ho před-stavuje. Jestliže byla zima např. mírná, pak si obrazně představuje, že všelijaká „havěť" opanuje jeho zahradu. Pokud je mírných zim více, pak si představuje, že by měla být tvrdší zima.

Takové představy jsou obrazy. Jsou to vnitřní obrazy. Říká se tomu také vizualizace. Takovéto vnitřní obrazy se zatím v jeho zahradě uskutečňovaly. Neuskutečňovaly se však proto, že byly zimy mírné nebo tvrdé, ale uskutečňovaly se podle jeho představ. On si představoval, že dojde ke kalamitnímu výskytu „škůdců". A došlo. Podle svého vnitřního obrazu, svých představ, zahradník možná vyhledal nějaké centrum zahradnických potřeb a zalistoval zahradnickými katalogy, aby

našel prostředky „ochrany" rostlin nebo se nějak jinak informoval, co by se dalo dělat, kdyby k těmto kalamitám „škůdců" došlo. Potom je na čase ještě jednou si své představy uvědomit. Na seminářích účastníci tyto představy malují. Potom představují ostatním účastníkům svůj vnitřní i vnější obraz a povídají o tom, že přesně k tomu došlo, povídají o svých zkušenostech.

Přírodně-kooperativní zahradník musí akceptovat, že dosud jednal jen málo přátelsky vůči přírodě. To je jeho úkol; musí to akceptovat. Obrat o 180 stupňů, o kterém jsem již hovořil dříve, si od něj netroufám požadovat. Musí se ale přiznat ke svým představám. Později dospěje k tomu, že nechá účinkovat jiné představy.

Na svých seminářích vyprávím znovu a znovu, jak byla z našeho střediska jedna zahradní plantáž v jižní Francii přírodně-kooperativně „osvobozena" od kobylek, špačků a zdivočelých domácích prasat (které se vůbec nebojí člověka). K tomu došlo prostřednictvím jedné formy vyrovnání působících protikladů. Staré představy a obrazy byly vypátrány, přijaty

94

a transformovány, tzn. že byly vytvořeny nové představy, nové obrazy, které pak byly uchovány v nitru.

Máš-li dospět k pravdě, je nutné, abys považoval za možné, že existuje všezahrnující, vším hýbající, všechno udržující a všude působící pravda. Touto pravdou je život a láska. Existuje život. Jeho motorem je láska. Život a láska jsou pratvůrčími vlastnostmi.

Zahradník žije dobře, jeho zahrada žije. To jsou pratvůrčí vlastnosti, které nemůže odejmout žádný člověk. Aby dal vzniknout rajské zahradě, bere k tomu zahradník lásku. Tak prožívá, co je pravda. Je to pravda, že zahradník reaguje na přírodu, že příroda reaguje na zahradníka, že cizí organismy reagují na boj i na lásku. Je to pravda, že se zahradník může

rozhodnout. On se vždycky dozví pravdu. Jeho svoboda moci se rozhodnout je pravdou. Ta spočívá v jeho schopnosti rozhodovat se, a je tak jeho svobodou.

V zahradě dochází k mnoha chybám. To je dáno názorem, že je třeba vyvozovat z pozorovaného závěry a jednat. Tak se může např. jednat o zpozorování prvního běláska, prvního slimáka, první mšice, prvního špačka, prvního kosa, prvního králíka nebo první srnky. Vyvozovat z toho závěry není přírodně-kooperativní. Takové závěry jsou naprosto nesprávnými rozhodnutími. Přezkoumej i Ty, s jakým smyslem činíš taková pozorování. Přezkoumej své zarputilé pozorování. Já tomuto zarputilému pozorování říkám „kontrolovat". A to Tě ještě baví ? Ne ? Tak proč to děláš ?

Uč se mnohem spíš pozorovat, aniž bys jednal. Pozorovat a nechat být, aniž bys hodnotil. Vždyť k čemu hodnotit ? Pro přírodně-kooperativního zahradníka neexistuje žádné hodnocení. On zná souvislosti, resp. uznává širší souvislosti, dokonce i když jim v tuto chvíli ještě nerozumí. On nezasahuje s kontrolou. On pozoruje a raduje se. On pozoruje a dopřává. On pozoruje a napomáhá životním podmínkám zahradních tvorů.

Navázání kontaktu

My lidé se přírodním tvorům jevíme jako mocní. Dobře nás pozorují a přizpůsobují své chování. Nevědomě projevují navenek vlastnosti člověka, které on popírá. Tak tomu je zejména u domácích zvířat. Stejně tomu je i v zahradě. Rostliny a zvířata se ve svém zdraví, své mírnosti, svém míru řídí podle toho, co zahradník podvědomě žije nebo co bděle-vědomě transformoval; podobně je tomu u počasí. Jestliže se v zahrad-

níkovi dosud nacházejí podvědomě existující nepřátelské podíly, musí jim dát přírodní tvorové výraz a zahradníkovi je zobrazit, nastavit mu zrcadlo.

Nyní se dostáváme k tomu, jak se dá nacvičit zahradničení v harmonii s přírodními tvory, tzn. kooperace s přírodou. Říkám to hned zkraje: bude

95

se zde a teď jednat jen o nácvik. Cvičení samotná musíš provádět samostatně.

Každé navazování kontaktu se zahradou a jejími přírodními tvory musí probíhat jemně. Drž se zpátky ! Zachovej v každém případě prostorový odstup mezi sebou a přírodním tvorem. Cti jeho prostor. Pouze pozoruj. Nezasahuj. Nechej, ať se stane, co se stát má. Nechej, ať se stane, co chce skrze přírodního tvora život, aby se stalo. Nechej, ať se stane, co k vyrovnání energií vložil Prastvořitel do přírodního tvora. Navaž sám kontakt ! Ví zahrada, co a kdo jsi ? Představ se jí. Informuj ji, jak ses dostal k tomu, že se zde chceš věnovat zahradnické práci. Vyznej se. Vyznej se ze svých záměrů. Ukaž svou radost, svou spokojenost, svou vnitřní vyrovnanost.

Jestliže se chceš přírodních tvorů dotknout, pak v sobě tento dotek připrav ! Prociťuj, co se Tě vnitřně dotýká ! Je to jejich jedinečná krása ? Je to jejich vitalita ? Je to jejich výrazné sociální chování ? Pak ohlaš svůj záměr něžně se jich dotknout. Nacvič si svou blahovůli ! Projev své přání poznat své zahradní partnery ! Umenši se, tzn. skloň se k půdě ! Přibliž se ke slimákovi. Vychutnávej tuto blízkost !

Vyšli nejprve lásku, a teprve pak se dotýkej !

Vyšli nejprve požehnání, a teprve pak se dotýkej !

Vyšli nejprve radost, a teprve pak se dotýkej !

Vyšli nejprve uvítání, a teprve pak se dotýkej !

Vyšli nejprve blahovůli, a teprve pak se dotýkej ! Vyšli nejprve přání seznámit se, a teprve pak se dotýkej !

Vyšli nejprve přání sdílet, a teprve pak se dotýkej ! Vyšli nejprve přání činit dobro, a teprve pak se dotýkej !

Ověř si nyní a ve výše popsané situaci, jaké formy navázání kontaktu jsi schopen.

Navázání kontaktu a dotek Zaznamenej zde zpětně:

dne__________roku________

jsem byl schopen kontaktu s

(např. mšici na pnoucí růži)

ve formě/podobě (např. zájmu, blahovůle), když jsem sdělil své vnitřní hnutí, a pak jsem je (např. mšice) svýma rukama a prsty hladil ze vzdálenosti několika centimetrů, abych jim v jejich křehkosti neublížil.

Pokračuj pak s doteky. Zapisuj si své konání. Zapiš si, jaké byly vnější okolnosti, jak při tom bylo Tobě, jak a co jsi cítil. Příklad:

Den_______, měsíc________, rok__________,

96

denní doba, hodina_______________________.

Lehl jsem si na vlhkou půdu pod pnoucí růži (název, pokud je znám)

____________________. Tráva byla trochu mokrá. Viděl jsem spoustu

mšicí pod růžovým poupětem. Byl jsem velmi rozrušený. Ještě nikdy jsem se k nim nedostal tak blízko. Mohl jsem se těch zvířátek dotknout. Byla tak malá. Jak něžný dala výraz božskému životu ! Přejel jsem konečky prstů vzduchem, tak na tři centimetry nad jejich tělíčky. Zatajil jsem dech a cítil jsem v sobě velikou úctu k tomuto životu.

Tvé dosavadní posuzování se podobalo spíš odsuzování. To Tě však nikam dál nepřivedlo. Posuzovat zahradníkovi nepřísluší, jde-li o přírodní tvory. Zahradníci znají až příliš málo souvislosti, působící v jejich zahradě, než aby mohli posuzovat přírodní tvory a jejich projevy. Posuzování je přímo opovážlivostí a nepřinese žádné řešení. Zahradník by se měl mnohem spíš cvičit v připouštění bez jakýchkoli soudů. Na tomto základě mohou být učiněny další kroky kooperace s přírodou. Prvním z nich je komunikace.

Komunikace

Komunikace je v tomto smyslu komunikací vědomou. Je to přímé myšlení a mluvení se zvířaty a rostlinami stejně jako s povětrností v zahradě. Komunikací je také nepřímé myšlení a mluvení, např. z domu, z pokoje, zdálky. Zde míněná komunikace začíná ptaním se. Zeptej se přírodních tvorů na souvislosti jejich zdejšího bytí a potom se zaposlouchej ve svém nitru. Zeptej se přírodních tvorů na příčiny jejich zvýšeného výskytu. Tón, jakým se ptáš, rozhoduje. Ptej se se zájmem a láskyplně, ptej se s pochopením a tak, jako bys měl zájem o dobré řešení ! Ptej se tak, aby přírodní tvorové zaznamenali Tvou upřímnost a srdečnost !

Odpovědí se Ti dostane na rovině myšlenek, připustíš-li to. Mysli i nadále láskyplně na přírodní tvory a nepřipusť ve své zahradě žádné negativní rozhovory o nich. Často k nim promlouvej, když se zdržuješ v zahradě. Cvič se v mlčení, prová-

díš-li myšlenkovou komunikaci s přírodními tvory. Nemluv s nikým o tom, co zamýšlíš. Není důvod někoho zasvěcovat, dokud tuto komunikaci sám neuskutečníš a nenasbíráš vlastní zkušenosti. Mluv pak o svých zkušenostech. Mluv ke slimákům, špačkům, kosům, červenkám, sýkorkám, slavíkům, vránám, káňatům, myším, hryzcům, mšicím, králíkům, mandelinkám, žábám, slepýšům, červům, motýlům, ještěrkám, kočkám, broukům, housenkám, ale i ke květům, listům, stonkům a plodům rostlin ! Ti všichni k Tobě v Tvé zahradě patří. Ty jsi jediný, na koho se mohou spolehnout, na kom smějí stavět, komu mohou důvěřovat. Dej jim jistotu ! Ujisti je svou ochotou učit se a svou věrností přítele !

VIII.VĚDOMÁ KOOPERACE

97

Vědomá kooperace může fungovat jen za toho předpokladu, že zahradník a přírodní tvorové patří k jedné pozemské rodině. Zahradník tím uznává Zemi za svou matku a zvířata a rostliny, vodu, vítr a oheň, stejně jako prostor a čas za své sourozence. Je to uznání pratvořivé ideje v zahradníkovi, stejně jako ve všech přírodních tvorech. Tvorové přírody mají totéž právo na život jako zahradník. Mají totéž právo na bydlení a na svobodu jako zahradník.

Proto teď musíš přírodní tvory poprosit, aby Ti odpustili, že jsi je dosud z neznalosti a nevědomosti pronásledoval a chtěl jsi zničit jejich život. Musíš poprosit o odpuštění za svůj egoismus. Musíš poprosit o odpuštění za svůj nárok na celou Zemi. Musíš poprosit o odpuštění za svou neústupnost. Musíš se nyní rozhodnout, jestli chceš kooperovat s přírodou a zahradničit v harmonii s přírodními tvory. Pokud to chceš, musí od tohoto okamžiku Tvé základní pravidlo znít: Chci se ve všem

snažit, abych se stal a byl přírodně-kooperativním zahradníkem !

Pak se připrav na to, že přírodním tvorům něco nabídneš. Až doposud jsi byl zastáncem názoru, že veškerá sklizeň, krásné květy, všechna semena, veškeré dřevo jsou tu pro Tebe. Z toho jsi odvozoval své nároky. Co bys řekl návrhu, abys to tentokrát všechno daroval přírodním tvorům a sám ses toho zřekl ?

Přírodní tvorové si nikdy nedělali nároky na všechno. To Tys byl se svou touhou všechno vlastnit tím největším „škůdcem“ ! A teď si říkáš, že přece nemůžeš dát přírodním tvorům celou úrodu. Jak je to od Tebe malicherné. Tady rošti ve své štědrosti: Dej přírodním tvorům ze své sklizně ! Slib jim ji ! Zavaž se, že první rok začneš s 10 procenty své sklizně, abys jim ji daroval. Cvič se v tom, abys dával rád. Cvič se v tom, abys dával velmi rád ! Cvič se v tom, abys dával s radostí ! Cvič se v tom, abys dával s nezměrným požitkem ! Informuj se v odborné literatuře o jejich příbytcích a zimovištích ! Slib potom, že necháš jejich zimoviště na pokoji, popř. že ještě další vytvoříš ! Slib slimákům, že zbuduješ vlhká a stinná místa, kde se jim bude dobře bydlet ! Slib myším, že necháš jejich příbytky v kompostu na pokoji ! Slib všem přírodním tvorům, že je budeš včas informovat, než se vlámeš do jejich bydlišť a ulic ! Slib, že se budeš snažit zjistit všechny jejich potřeby a pomáhat jim !

Když jsem sám ještě v této oblasti bádal, což bylo asi před 20 lety, daroval jsem přírodním tvorům rovněž nejprve 10 procent. To je dobrá míra. Lenním pánům to dříve zajišťovalo dostatek a nevolníky neožebračovalo. Vycháže je ze zkušenosti, že příroda reaguje na štědrost, zvýšil jsem v příštím roce dobrovolnou dávku na 30 procent. Myslet a jednat ve stále větších dimenzích je smyslem přírody. Tak jsem od třetího roku zval

všechny mandelinky, slimáky, mšice, hraboše, hryzce, králíky atd., aby u mě bydleli a aby i u svých příbuzných rozhlásili, že u mě mohou bydlet

98

a brát si potravu. To byl okamžik úplného odevzdání. Od té chvíle naše sklizně víc a víc narůstaly, plody byly stále zdravější, chutnější, krásnější a trvanlivější. A tak Ti chci dodat odvahy, abys s přírodními tvory uzavřel smlouvu. Zde je návrh:

Smlouva s přírodními tvory

Já___________________________________________

narozený dne__________________________________

v_____________________________________________

slibuji, že budu kooperovat s přírodou. Proto slibuji pro rok

_________toto: budu přírodní tvory ctít, milovat, živit a dávat jim

příbytek ve své zahradě.

Rád jim odevzdám______procent úrody, ze které bych chtěl jíst i já.

Budu přírodní tvory vždy včas informovat, budu-li chtít něco dělat v zahradě. V zahradě se budu pohybovat opatrně. Budu chránit všechna zvířata před návštěvníky. Odřeknu návštěvy, bude-li hrozit nebezpečí, že by se nějakému přírodnímu tvorovi mohlo něco zlého přihodit. Nebudu hýbat půdou více, než je nutné. Budu dávat pozor na příbytky, zejména v kompostu. Budu dávat pozor na cestičky myší. Budu pomáhat zvířatům potravou a úkrytem na zimu. Budu si všeho vždy dobře vědom.

Tato smlouva neobsahuje žádný požadavek vůči přírodním tvorům. Můžete se volně pohybovat, tak jak je to vaším úkolem. Tímto slibuji, že to dodržím.

Místo a datum_______________________________

Podpis_____________________________________

Partnerství

Vědomá kooperace se stává možnou díky tomu, že zahradník je neustále partnerem přírodních tvorů. O takové partnerství je třeba pečovat. Proto musí být pokaždé obnoveno, jakmile začne nová sezóna, jakmile je zakládána nová zahrada nebo dostává novou tvář. Toto partnerství musí platit navždy. Nesmí být ukončeno. Ty už nesmíš ukončit jeho platnost. Každý rok je musíš obnovovat. Toto obnovování musí ukázat jen to, že máš pořád ještě vůli bděle-vědomě dodržovat svou smlouvu. Ve své nejniternější podstatě jsi stále partnerem přírody.

Úmluvy

Doufám za Tebe, že Tvé vyháněcí a likvidační aktivity jsou nyní definitivně u konce a že se nyní rozhodneš pro život, mír a lásku. Uvidíš to a zažiješ: Příroda je kdykoli schopná a ochotná s Tebou kooperovat, budeš-li působit ze svého středu. Ona s Tebou kooperuje vždy, zahradničíš-li ze svého středu, neboť Tvůj střed je středem přírody, je středem celého Stvoření, je středem Prastvořitele, ba je Prastvořitelem samotným.

99

IX.KDE MŮŽE ZAHRADNÍK DOSÁHNOUT ŽÁDANÝCH ÚČINKŮ

Když se rostliny stěhují

Kooperace s přírodou se samozřejmě může a dokonce musí používat i mimo zahradu. Tak i u pokojových květin. Ty můžeme pěstovat, pikýrovat nebo přesazovat uvnitř domu. Jednoho dne se dostanou zvenčí do domu. Některé z nich nebo jejich odnože dům jednoho dne možná zase opustí. Nebo jsou to rostliny, které jsou darovány nebo prodány z vlastní zahrady a putují do svého nového domova. Já je pak všechny s díky propouštím.

Mohou to být také rostliny pro zahradu, které přišly zvenčí jako osivo nebo sazenice a mají zde najít svůj nový domov. Na zahradě jsou přivítány. Láskyplně jim sdělím, kde jsem pro ně s láskou vyhledal nové místo. Veškeré osivo nebo sadba, které do zahrady nebo do domu přijdou zvenčí, přinášejí si

s sebou svou vlastí atmosféru. Ta je určována tím, co rostliny předtím prožily. Většinou byl s jejich produkcí spojen boj s cizími organismy. Většinou byly organismy, které s nimi přišly do styku, násilně odstraněny. V této formě jsou pro přírodněkooperativního zahradníka nepoužitelné.

Pokojové květiny, které mají přijít do domu, informuji již v okamžiku, kdy vznikne nápad udělat to. Už tehdy je vítám. Stejně postupuji u řezaných květin. Zacházím s nimi jako s hostem, který v našem domě dostane pokoj. Také vázu, místo v domě a dům sám informuji. Totéž dělám před pikýrováním nebo přesazováním. Také zemině, která je k tomu určena, vyprávím, k čemu ji použiji. Řezané květiny, např. růže, tak u nás nebo i u přírodně-kooperativních přátel kvetou několik týdnů. Několik růží, které se „zúčastnily" jednoho semináře kooperace s přírodou, zůstalo kvést až sedm týdnů. I rostlinám, které dům opouštějí, vyprávím o jejich novém působišti. Ať už to bude u přátel nebo na hromadě kompostu.

Všechny tyto činnosti prováděné s rostlinami jsou tak důležité jako péče o dům sám. Při přípravě jsou o nadcházející činnosti informovány také utenzilie, jako např. konve, misky, květináče nebo truhlíky. Všechny živé bytosti, které mají na daném místě svůj domov, jsou rovněž informovány. Předem se omluvím za to, že možná některé organismy vyruším, udělám jejich příbytky neobyvatelnými nebo je dokonce naneštěstí zahubím. U všech těchto činností pouštím např. hudbu a pracuji s bděle-vědomými smysly.

Vhodné zahradní klima

Vždy krátce předtím, než jdu do zahrady, se na chvíli posadím, několikrát se zhluboka nadechnu a soustředím se na nad-

100

cházející práci. Nikdy do zahrady nevstupuji, aniž bych to udělal. Nikdy s sebou do zahrady neberu své problémy; tím bych sám otrávil zahradní atmosféru. Dříve - když jsem ještě v této oblasti prováděl svá bádání - jsem záměrně chodil do zahrady s myslí obtěžkanou problémy. Vždycky se něco přihodilo: popíchal jsem se o trny při řezání růží, poranil jsem se o nářadí nebo se mi nářadí polámalo atd. Dnes se při svém prodýchání stále více zbavuji toho, co mě předtím zaměstnávalo. Nechávám myšlenky klouzat po nářadí, které budu potřebovat. Nechávám do nich vproudit pocity nadšení a svou představivost. Ve svých představách maluji pocitový obraz v barvách, během své práce na zahradě i po jejím skončení.

Tímto způsobem si sám vytvářím své zahradní klima. Tímto způsobem tvořím vnější klima zahrady. Tímto způsobem ke mně z prastvořitelského pramene proudí vědění toho, jaké práce chtějí být nyní nejraději vykonány, aby byl dán naplno výraz životu, abych životu k jeho plnému výrazu dopomohl.

Sepětí s univerzem

Objasním to takto: Něco ve mně, co je spjato s univerzem, nese v sobě vědění o tom, co je nyní třeba učinit pro další vývoj univerza. Nejde tu přece o to, abychom mysleli jen na nadcházející růst a sklizeň. Jde jen a pouze o to, abychom s univerzem jako stvořením dosáhli vědomě úzkého sepětí, a tím abychom působili smysluplně pro všechna stvoření, tzn. ve smyslu Prastvořitele.

Jako přírodně-kooperativní zahradníci postupujeme tak, že dáváme pratvůrčímu principu v rostlině a zvířeti právo existovat. Protože jsme jako zahradníci spojeni se vším životem,

jsme také spojeni s „nemocí", která není nějakou věcí, ale živočišným nebo rostlinným organismem.

Ve skutečnosti neexistují nemocné rostliny. Rostliny jsou označovány tehdy jako nemocné, neodpovídá-li jejich vzhled tomu, jak si je zahradník představuje. Podle jeho očekávání musí rostlina fungovat. Zachází s ní jako s věcí. Pokud rostlina takto nefunguje, je označena za „nemocnou" a organismy, které představují „nemoc", jsou likvidovány. „Nemoc" vždy znamená, že probíhají procesy, které mají zachovat rovnováhu v univerzu. „Nemoci" potírat je nesprávná cesta. Je to cesta, která ukazuje na lidskou mysl, jež nechce rozumět souvislostem, nechce chápat a akceptovat smysl. Potíráním „nemocí" se zahradník staví mimo život.

Naše zacházení s tímto organismem a s organismem „napadeným", s rostlinou nebo zvířetem, které nám má být užitečné, které bylo námi lidmi určeno k tomu, aby bylo užitečné, může nejprve jen vyvolat otázku: Jaký to má hlubší smysl ? Na tuto otázku obdržíme odpověď. Už dříve jsem uvedl příklad s kosatci u cestičky do našeho domu, které měli sežrat slimáci. Na slimáky se nemůžeme dívat jako na „nemoc", to však není dáno

101

jejich velikostí. Ptal jsem se na smysl. Odpověď byla, že se rostlinám v tuto chvíli nedostávalo další životní energie. Byly právě vedeny zpět do koloběhu přírody. Pochopil jsem to a akceptoval.

Stal se zázrak, když jsem k rostlině i ke slimákům nechal proudit nikoli soucit, ale lásku. Slimáci dokonali své dílo proměny a stáhli se. Kosatce rostly krásně dál a bohatě rozkvetly. Vysvětlení: Láska je jedinou skutečně konstruktivní energií, která zajišťuje konstruktivní změny. Ponoření se do lásky k zahradě a všem žijícím a působícím bytostem umožňuje zázraky. Na zázrak je zde třeba pohlížet z hlediska dalšího vývoje. To, co je zamýšleno ze strany Prastvořitele jako vývojová

možnost, může se díky lásce odehrát ve zlomcích těch nejmenších časových jednotek.

Příprava kompostu

Jaký je rozdíl mezi květem růže a vyzrálým kompostem ? Žádný. Oba jsou výrazem zralosti. Zralost je východiskem dalšího vývoje. Z tohoto hlediska je vždy nutno pohlížet na přípravu kompostu. Kompost je právě tak kulturním produktem jako vyšlechtěná růže. Z toho důvodu může být „zdravý" a „nemocný". Většinou bude mít sklon k „nemoci", především tehdy, bude-li v souladu s dnešním trendem provozován jako „kompostárna". Kompostová hromada je z pohledu zahradníka zrovna tak žádaným bydlištěm organismů, které odbourávají a přeměňují rostlinné struktury. Aby získal zdravý kompost, musí rovněž aplikovat životodárný princip lásky.

My sami na zahradě kompost nepřipravujeme. Pracujeme tak, jak nám to příroda dennodenně ukazuje, s plošným kompostováním a mulčováním. Jenom v zimě, kdy zahrada odpočívá, zakládáme malou hromádku kuchyňských odpadů. Na jaře ji dále nekompostujeme, ale smícháme s našimi neutralizujícími prášky z léčivých bylin a rozhodíme na záhony jako plošnou nastýlku.

Kompost je právě tak organismem jako rostlina nebo zvíře. Jenom pro svou umělost je náchylný. Jako všelék tu zase pomáhá láska. Láska pomáhá a léčí, když organismům vypadlým z přírodního koloběhu neustále dává nové životní energie.

PŘÍLOHA

Přemýšlej

Tuto kapitolu jsem sestavil do podoby dotazníku, který můžeš sám vyplnit. Odpovědi na otázky Ti mohou poskytnout další důležité poznatky.

Situace v mé zahradě

Svou zahradu vlastním, pronajímám si nebo patří k pronajatému bytu ?

102

Kdo je jejím vlastníkem ?

Mohu na ní pracovat z vlastní odpovědnosti ?

Jak dlouho hospodařím v této zahradě ?

Rostou zde převážně okrasné rostliny ? Pokud ano, které ?

Rostou zde převážně užitkové rostliny ? Pokud ano, které ?

Rostou zde převážně plané rostliny ? Pokud ano, které ?

Výčet všech rostlin, které zde v uplynulých 3 letech rostly.

Výčet veškerého nářadí, které bylo v uplynulých 3 letech v zahradě použito.

Výčet všech hnojiv, pomocných prostředků a zemin, které zde byly

v uplynulých 3 letech aplikovány. Výčet veškeré úrody u okrasných a užitkových rostlin v počtech

a hmotnosti. Výčet všech finančních nákladů za poslední 3 roky. Výčet všech zvířat, která v zahradě žijí.

Výčet všech zvířat, která zahradou procházejí, prolézají nebo prolétají. Jak veliká je Tvá zahrada ? Jaká je její poloha (jižní svah, severní svah) ? Jaký je její tvar ? Kde se zahrada nachází ? Chodí kolem zahrady jiní lidé ? Chodí jiní lidé do zahrady ? Jaké jsou jejich záměry ? Jak dlouho ještě hodláš tuto zahradu obhospodařovat ?

Tvůj zahradní deník

Tento zahradní deník je něco zvláštního. Je to spirituální hnojivo pro Tvou zahradu; hnojivo, které je enormně účinné. Je podstatně účinnější než obvyklé materiální hnojivo. Toto hnojivo působí na základě vztahu, který si jako zahradník vytvoříš ke své zahradě. Tento vztah je vztahem děkovným, který je kultivací vztahu ke Tvému středu.

Už dříve jsem uvedl, že tou největší kritikou, kterou zahradník uděluje svému Stvořiteli, je naříkání a nevděk. Tys nyní učinil mnoho kroků k uvědomění sebe sama jako zahradníka. Nyní je čas na ten správný zahradní deník. Je to deník myšlení. Jako předtím, navrhuji Ti i tentokrát, abys odpověděl na několik otázek.

Jsi vděčný za svou zahradu ?

Zaplatil jsi rád její cenu či nájem ?

Jsi vděčný jejímu vlastníkovi ?

Jsi vděčný za práci z vlastní zodpovědnosti ?

Jsi vděčný za dosavadní čas, po který jsi zahradu směl obhospodařovat ?

Jsi dobrý k okrasným rostlinám ? Pokud ano, ke kterým ?

Jsi dobrý k užitkovým rostlinám ? Pokud ano, ke kterým ?

103

Jsi dobrý k „chorobám“ ? Pokud ano, ke kterým ?

Jsi dobrý ke „škůdcům" a „parazitům“ ? Pokud ano, ke kterým ?

Jsi dobrý k planým rostlinám ? Pokud ano, ke kterým ?

Jsi vděčný za všechny rostliny, které zde v uplynulých 3 letech rostly ?

Jsi vděčný za všechno nářadí, které bylo v zahradě v uplynulých 3 letech použito ?

Jsi vděčný za všechna hnojiva, pomocné prostředky a zeminy, které byly v uplynulých 3 letech aplikovány ?

Jsi vděčný za veškerou úrodu u okrasných a užitkových rostlin (počty a hmotnosti) ?

Jsi vděčný, žes měl peníze na všechny finanční náklady za poslední 3

roky ? Jsi vděčný za všechna zvířata, která v zahradě žijí ? Jsi vděčný za všechna zvířata, která zahradou procházejí, prolézají

a prolétají ? Jsi vděčný za velikost své zahrady ? Jsi vděčný za její polohu (jižní svah, severní svah atd.) ? Jsi vděčný za její tvar ? Jsi vděčný za všechny okolojdoucí lidi ? Jsi vděčný za návštěvníky zahrady ? Jsi vděčný za jejich podněty ? Jsi vděčný za dobrý den na zahradě ? Jsi vděčný za vůni růží ?

Jsi vděčný za to, že „Tvá" hlávka salátu tak velmi chutnala slimákům ? Jsi vděčný za...: Pokračuj sám v odpovědích ! Zde odpovídej vždy „Nejsem dosud

vděčný za...", popř. „Jsem vděčný za..."

EPILOG

Představ si, milý zahradníku, že jsi lukostřelec a míříš na cíl ! Na co míříš, k tomu směřuješ tvořivost v univerzu. To vytváříš venku, protože to odpovídá Tvému nitru. Stvořené Tě přitahuje k sobě, protože jsi je k sobě připoutal. Pracuj tak na zahradě pomocí kooperace s přírodou v harmonii s přírodními tvory.

Lovec promlouvá k jelenu, kterého složil

Je mi líto, že jsem tě musel zabít, bratříčku.

Ale já potřebuji tvé maso, neboť mé děti hladoví.

Odpusť mi, bratříčku.

Chci uctít tvou odvahu, tvou sílu a tvou krásu - pohleď !

Pověsím tvé paroží na tento strom.

Pokaždé, když půjdu kolem, pomyslím na tebe

a vzdám úctu tvému duchu.

Je mi líto, že jsem tě musel zabít.

Odpusť mi, bratříčku.

104

Pohleď, tobě v upomínku vykouřím dýmku,

spálím tento tabák.

Tuto báseň napsala Ho-chee-nee Jimalee Burtonová, Indiánka kmene Čerokézů, v roce 1974.

OBSAH

Děkujeme naší matce Zemi                         5

Prolog                                          6

Věnování                                       7

Poděkování                                     8

Úvod                                     10

Povinnost služby přírodě                      10

I. Smysl přírodních zákonů ve viditelnu            19

Univerzum                                 19

Tvořivost v univerzu                         22

Přírodní zákony a jejich použití zahradníkem      24

Pět živlů                                  26

II. Živí tvorové zahrady                         31

Rostlina - poutaná na Zemi a univerzum         32

Zvíře - poutané na Zemi a univerzum            37

Zahradník - smysl a zákony života             44

III. Strach jako magnet                         52 Kdy rostliny onemocní ? 54 Co je příčina, co účinek ?                       58 Zkušenosti s nedomestikovanými zvířaty          71 Zkušenosti s rostlinami                      76 Zkušenosti s průvodními okolnostmi             84

IV. Aplikace principu života na zvířata a rostliny    92 Symbiotické spojení                         97

V. Aplikace přírodních zákonů                  102

VI. Vyrovnání protikladů                        110

Jednání a nejednání                         111

Výkon a nečinnost                         113

Strach a důvěra                            114

105

Bezmoc a znalost                           115

Trvat na svém a připouštět                   116

Dávat a přijímat                            117

Hodnota a nehodnota                        119

Dávání a braní                            121

Kritika přírody - pohrdání Stvořením          123

Disharmonie a harmonie                     124

Nenávist a láska                            124

Naříkat a uznávat                           125

Nevděk a vděčnost                         126

Klít a žehnat                               127

Oddělení a jednota                         128

Neznalost a vědění                         128

Orientace navenek a orientace dovnitř          129 Čím se zahradník stane přírodním zákonem

pro svou zahradu                           129

Zdraví zahrady jako životní výraz zahradníka      131

VIL Cíle přírodně-kooperativního zahradníka       133

Spojení mezi Stvořitelem a zahradníkem         134

Proměna zahradníka                        135

Pokojná podstata zahradníka                  137

Stvoření nového zahradního řádu             139

Rajská zahrada                            146

Odpuštění                               153

Navázání kontaktu                         155

VIII. Vědomá kooperace                         160

Smlouva s přírodními tvory                   162

IX. Kde může zahradník dosáhnout žádaných účinků 164

Když se rostliny stěhují                      164

106

Vhodné zahradní klima                      165

Sepětí s univerzem                         166

Příprava kompostu                         168

Příloha

Přemýšlej                                 169

Situace v mé zahradě                        169

Tvůj zahradní deník                         170

Epilog                                        172

V nakladatelství FABULA dosud vyšly tyto knihy:

• RUDOLF STEINER: O zdraví a nemoci

205 stran, vazba, 198 Kč

• RUDOLF STEINER: Pozemské umírání a světové žití

105 stran, vazba, 128 Kč

• RUDOLF STEINER: Člověk a vesmírné slovo

240 stran, vazba, 228 Kč

• NOVALIS: Pohádka o Erótovi a Fábule

165 stran, vazba, 158 Kč

• MICHAEL RIST: Trojčlennost a svoboda člověka

142 stran, vazba, 168 Kč

• URSULA BURKHARDOVÁ: Dobré sny pro planetu Zemi

204 stran, vazba, 180 Kč

• RUDOLF STEINER: Národohospodářský kurs

239 stran, vazba, 198 Kč

• RUDOLF STEINER: Tajemství prahu

229 stran, 198,- Kč

• RUDOLF STEINER: Okultní pečetě a znamení

150 stran, 198,- Kč

• MARIA THUNOVÁ: Zahrada podle kosmických rytmů

150 stran, 208,- Kč

107

• RUDOLF HAUSCHKA: Člověk a výživa

296 stran, 228,- Kč

• H. WITZENMANN: Rozhodnutí

96 stran, 70,-Kč

• RUDOLF STEINER: Podstata včel

196 stran, 228,- Kč

Z edičního plánu nakladatelství FABULA:

• RUDOLF STEINER: O iniciaci

• RUDOLF STEINER: Lékařství a antroposofie

• CHRISTIAN MORGENSTERN: Básně

• RUDOLF STEINER A KOL.: Terapie duše

• RUDOLF STEINER: Tajemství barev

• RUDOLF STEINER: Vědomí zasvěcence

• Katalog antroposofie

• Křišťálová studánka - pro děti

• H. WITZEMANN: Potopa

V nakladatelství MICHAEL dosud vyšly tyto knihy:

RUDOLF STEINER: Poslání pravdy Formát A6, 88 stran, cena váz. výtisku 69 Kč

RUDOLF STEINER:

Goethe jako zakladatel nové estetiky Formát A6, 148 stran, cena váz. výtisku 98 Kč, rozebráno RUDOLF STEINER: Před branou duchovní vědy 180 stran, cena váz. výtisku 198 Kč RUDOLF STEINER: Záhady filosofie I. díl 240 stran, cena váz. výtisku 198 Kč, rozebráno RUDOLF STEINER: Bhagavadgíta a Pavlovy dopisy 176 stran, cena váz. výtisku 178 Kč, rozebráno

RUDOLF STEINER:

Stavební kameny k pochopení mystéria Golgoty 208 stran, cena váz. výtisku 198 Kč

RUDOLF STEINER: Duchovní hierarchie

240 stran, cena váz. výtisku 198 Kč, rozebráno

108

RUDOLF STEINER: Básně, modlitby, meditace 224 stran, cena váz. výtisku 198 Kč

RUDOLF STEINER: PROJEVY KARMY 240 stran, cena váz. výtisku 198 Kč

RUDOLF STEINER: Okultní vývoj člověka 208 stran, cena váz. výtisku 198 Kč

RUDOLF STEINER: Egyptské mýty a mysteria 176 stran, cena váz. výtisku 198 Kč, rozebráno

RUDOLF STEINER: Filosofie svobody

224 stran, cena váz, výtisku 198 Kč, rozebráno

RUDOLF STEINER: Anthroposofie 152 stran, cena váz, výtisku 178 Kč

• RUDOLF STEINER: Kalendář duše 118 stran, cena váz. výtisku 145 Kč

• RUDOLF STEINER: Idea sociální trojčlennosti 192 stran, cena váz. výtisku 198 Kč

• RUDOLF STEINER: O poznávání vyšších světů

232 stran, cena váz, výtisku 198 Kč

• S. O. PROKOFJEV: Karmické bádání

• RUDOLF STEINER: Vztah hvězdného světa k člověku

• RUDOLF STEINER: Světové zázraky (216 stran)

• RUDOLF STEINER:

Moje cesta životem (vlastní autobiografie)

CAMPHILL ČESKÉ KOPISTY

PODPOŘTE DOMOV PRO POSTIŽENÉ NA EKOFARMĚ

Ve vesnici České Kopisty na Litoměřicku vyrůstá domov pro mentálně postižené na ekofarmě. Občanské sdružení Camphill České Kopisty zakoupilo statek, ve kterém budou žít postižení spolu se svými ošetřovateli. Tak totiž fungují camphilly - postižení lidé žijí ve velkých rodinách s lidmi „normálními", kteří se o ně starají. Pracují v dílnách, v biodynamickém zemědělství nebo na zahradě. Společně stolují, čtou si v Bibli, pořádají kulturní vystoupení, slaví křesťanské svátky. Camphillské komunity dnes existují v celé řadě zemí světa, zejména na britských ostrovech a ve Skandinávii, ale také v Německu, Švýcarsku, USA, Jižní Africe nebo i Polsku a Rusku. V České republice se první camphill rodí právě v Českých Kopistech. Podpořit ho můžete i Vy - malým finančním příspěvkem - na účet č. 8010-0709007023/0300.

109

Rádi Vám také poskytneme bližší informace. Napište nám nebo navštivte naše internetová stránky: www.camphill.cz

TERAPIE DUŠE

Rudolf Steiner • Rudolf Treichler • Walter Buhler

Margarethe Hauschková • Margarete Kirchnerová-Bockholtová

Hana Jankovská

„Hranice duše nenajdeš, ani kdybys všechny cesty prošel. Tak hluboké je její dno." Těmito slovy začíná Rudolf Steiner svou přednášku o misi hněvu, těmito slovy začíná kniha Terapie duše. V jednotlivých příspěvcích se do hlubin duše ponoříme, abychom do nich vnesli světlo duchovního poznání. Především ale kniha ukazuje možnosti léčby lidské duše - výcvikem vůle, uměleckou terapií, léčebnou eurytmií, prožitkem Raffaelových madon.

Z obsahu:

• Mise hněvu

• Příčiny, prevence a léčba nervozity

• Nervozita a jáství

• Podstata ošetření deprese

• Umělecká terapie

• Hygienická eurytmie

• Léčivé síly madon

• Lidský charakter

Tato kniha bude pomocí jak pro lidi strádající duševními nemocemi, tak i pro jejich blízké, a jako podnět a inspirace poslouží jistě i lékařům a všem, kdo pečují o zdraví druhých. I zdravému člověku však bude důležitou pomůckou pro duševní hygienu.

MERCURIUS

NAKLADATELSTVÍ A KNIHKUPECTVÍ Příkop 6 - IBC, 602 00 Brno

připravuje:

Karen Hamaker-Zondag

Hodinová astrologie

Hodinová astrologie je jediná forma astrologie, která umí dát přímou a jednoznačnou odpověď na otázky všeho druhu.

110

Interpretace horoskopu je zcela jiná než například u nativního horoskopu, používá hlavně staré, klasické techniky a starý systém vládců.

Tato kniha je určena všem, kteří chtějí do těchto technik proniknout

a naučit se pomocí hodinové astrologie dávat svým klientům praktické

odpovědi na jejich praktické otázky.

Ernst Ott Descendent - Klíč k pochopení partnerství

Descendent je v horoskopu místem pro lásku a setkání.

Popisuje naši připravenost k lásce, náš přístup k lásce a touhu po doplnění.

Chcete-li vědět, kdo vás „čeká a nemine", a chcete-li milovat s větším uspokojením, může vám descendent vašeho horoskopu pomoci mnohé

vyjasnit.

www.mercurius.cz

Časopis pro alternativní medicínu, duchovní literaturu a filosofii Zásilkové a internetové knihkupectví

Časopis zájemcům zasíláme zdarma

Objednávat si jej můžete na adrese: Zásilkové knihkupoctvi Poznání, tř. 17. listopadu 8a, 772 00 Olomouc tel.: 068 / 522 51 51, e-mail: poznani@volny.cz

www.poznani-knihy.cz

111